Kurzy psaní podle Lustiga: Ohlasy 2020

Ohlasy 2020

Milí přátelé, psavci, příznivci tvůrčího Psaní podle Lustiga,

byl to opravdu zvláštní rok, ten právě uplynulý rok 2020! Rok nečekaných událostí, rok změn, rok on-line, rok v nejistotě, ale i rok solidarity, rok určený k hlubšímu přemýšlení o tom, co je v životě důležité, rok přející procházkám, rok, kdy příroda dostala šanci se nadechnout a kdy naše rodiny byly zase hodně spolu…

O to víc Vám děkuji za vaši přízeň, podporu a spolupráci.

Dlouhodobý kurz 2020

Pro nás, kteří se pohybujeme v okruhu organizátorů a autorů Psaní podle Lustiga, to byl rok nečekané improvizace, ale i splněných slibů, přání a předsevzetí. Do počátku března jsme ještě stihli uspořádat pár víkendových kurzů v Praze a Brně. Pak jsme se museli vydat hlavně cestou virtuálních lekcí s krátkými obdobími nadechnutí přes roušky... Avšak nakonec to bylo vcelku tvůrčí období!

Vznikla celá řada krásných příběhů, které si můžete přečíst na našem webu Psaní podle Lustiga.

Připravili jsme osm elektronických newsletterů, které najdete zde.

Dokončili jsme a vydali dvě knihy, které mají výborné recenze např. na Neviditelném psu, zmínky jsou v Právu, na MF DNES, na iDNES, ve Vlastě... Obě díla se rodila skoro dva roky – ta první povídková JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM pochází z pera šesti autorů, členů literární skupiny Rozmazlení, a druhou DUŠI NESPOUTÁŠ jsem nachystala s vozíčkářem Martinem Tomáškem. Jde o projekt, který je dílem celého týmu spolupracovníků – dobrovolníků i mých studentů na Fakultě designu a umění v Plzni, kteří namalovali krásné ilustrace. Obě knihy jsou dostupné na našem webu, stejně tak jako v knihkupectvích a v distribuci společnosti Kosmas.

Pandemie nepřála tomu, abychom Vám jednotlivé autory představili naživo na našich tradičních večerech autorského čtení v pražském Divadle Dobeška či v brněnském Divadle Za hradbami. Věříme, že letošní rok nám bude přát více a naše literární večery budeme moci uspořádat. Máme to v plánu!

Rozmazlení v Železné Rudě

I počet našich literárních dílen mimo Prahu se během roku hodně zúžil. Skupina Rozmazlených dokončovala práce na své knize během víkendového tvůrčího soustředění v Železné Rudě, kde zápolila s nečekaným úskalím... Nikoliv tvůrčím, ale psychologickým, a to jak se shodnout na názvu přijatelném pro všechny autory. Nakonec nám pomohla najít řešení anketa, na níž se mnozí z Vás podíleli. Děkujeme!

V červnu jsme se vydali na zámek Loučeň nedaleko Nymburka psát zámecké příběhy. A stálo to za to! Výstižně to popsal jeden z účastníků...

Výsledkem byly čtyři dny v krásném a přátelském prostředí – dny plné neuvěřitelné euforie, pracovního nasazení, diskusí vážných i nevážných, spojených s návštěvou herce a architekta Davida Vávry a procházkou Svatojiřským lesem.

Na místě vzniklo přes třicet scének, které začaly ožívat díky neuvěřitelně akční zámecké paní Kateřině Šrámkové a místním průvodcům (čtyři na téma začátky automobilismu se na Loučni hrály již letos v létě).

Moc se těšíme na loučenské pokračování, jen co nám to situace dovolí. A také na další akce v různých koutech republiky – v jednání jsou různé lokality ve středních Čechách, na Vysočině i na Moravě.

Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020

Vynikající ohlasy měly i dlouhodobé semináře pro přírodovědce Národního muzea, jednodenní lekce v Akademii ČTK i kurzy psaní cestopisů s National Geographic, které se konaly v době krátkých uvolnění státních restrikcí. K letošním úspěchům patří i to, že se učíme v několika krásných prostorách - nově i na Vinohradech v renesančním domě v Korunní ulici, za což vděčíme vzájemně obohacující spolupráci s firmou Simpy5.

Dům v Korunní 88

Možná jste si také všimli, že začátkem loňského roku jsme spustili díky usilovné píli a nápadům Věry Staňkové i nový web www.psanipodlelustiga.cz s přehledem všem našich aktivit a automatickým přihlašováním na kurzy. Práce účastníků zůstaly i na našem starém webu www.psani-podle-lustiga.cz, tedy na adrese s pomlčkami.😊

Letošní rok 2021 začíná v podobném duchu nejistoty jako ten minulý, ale přesto je to jiné. Jsme zkušenější, možná i trochu moudřejší. A protože „psaní dává křídla“, věřím, že to bude rok nových příležitostí včetně těch literárních. Inspirace je všude kolem nás. Jak nám na jaře vzkázal spisovatel Ondřej Neff: „Koronavirus je spisovatelův přítel: všechno je zakázané, jen sezení na zadku a psaní dovoleno. Využijte toho!“

Rok plný literárních nápadů a pevné zdraví Vám přeje

Vaše Dana Emingerová & lektorský tým

Může se to zdát jako banální, ale fígle jako akční představení hlavní postavy skrze příběh, pohled na popis vlaku z pohledu uklízeče a zapomenutá flinta na zdi jsou moc hezky pojmenované základy tvůrčího psaní, o kterých jsem třeba jen tak nějak matně něco tušil, ale rozhodně jsem nevěděl, jak důležité tyhle drobnosti ve výsledku jsou.

Pochopil jsem, proč se mi něco čte dobře a proč mě naopak něco nebaví.

Mám z toho strašnou radost a nemůžu se dočkat, až budu zase brzy něco mydlit do klávesnice a představovat si čtenáře, jak mě špatně pochopil a já mu k tomu nemůžu nic říct.

Moc děkuju za všechno! Takhle inspirativní víkend jsem teda dlouho nezažil!
Petr Jan Juračka, přírodovědec, horolezec a fotograf

Milá Dano!

Ten loňský rok 2020 byla tedy jízda. A náš včerejší silvestrovský den také.
Nahoru na Sněžku jsme šli v mlze s nadějí, že nahoře uvidíme slunce. Jen tak trochu prosvítalo... Cestou dolů ze Sněžky už opravdu bylo vše krásně slunečně pohodové. Jen Růžový důl vůbec nebyl růžový a ukázal se jako ledová slůj. A protože zapadalo slunce, nebyl čas se vrátit bezepčnější cestou, kterou jsme přišli, a tak jsem musela zatnout zuby a připravit se na to, že budu padat, udržovat mysl v nastavení "hlavně si nic nezlomit" a klouzat dolů s vidinou, že to přežijeme celí.
Po setmění už to byl skoro horor. Hlavně proto, že já a manžel jsme byli každý jinde v té stráni. V životě jsem se tak nenapadala jako včera. Mysl po každém pádu velela vstát a jít dál... ani nevím kolikrát. Prostě to ustát stůj co stůj.

Byla to ohromná úleva postavit se dole oběma nohama na pevnou zem a užít si ten pocit, že je to za námi.
Skončilo to!!! Tak ať je to tak s celým blbým minulým rokem 2020. A kdyby ne, jistota je, že stejně jednou vyjde slunce jako dnes ráno.

Šťastný nový rok.

Kateřina Šrámková

PS. Vypadá to, že v lednu bude ještě vše úplně zavřené a nemůžeme Vám tedy nabídnout naši pohostinnost pro tvůrčí literární dílnu na zámku Loučeň. Prosím tedy nový termín, až budeme vědět, že bude otevřeno a že to tak zůstane..

Číst knihu JAK MĚ PŘIPRVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM je jako najít sám sebe v mnoha odlišných příbězích. Přestože jsou napsány různými autory, prolínají se v nich zážitky, myšlenky a zkušenosti, se kterými se většina z nás dokáže ztotožnit. Během čtení, které mi trvalo sotva dva dny (ano, knihu jsem doslova zhltla), jsem se smála i plakala, bavila se aktuálními tématy povídek a vzpomínala na své předešlé životní etapy. Bylo to krásné.

Zuza

Literární skupina Rozmazlení

Na knihu JAK MĚ PŘIPRVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM jsem se těšila od chvíle, co jsem se dozvěděla o tom, že na ní autoři, mí kolegové z kurzů tvůrčího Psaní podle Lustiga, intenzivně pracují.

Budu asi znít zaujatě vzhledem k tomu, že většina z nich jsou moji přátelé, ale mně se jejich kniha opravdu líbí a mohu ji upřímně doporučit.

Mám ráda příběhy ze života, ve kterých se každý z nás najde a vyhovuje mi rozmanitost jednotlivých pohledů na různá témata. A nejvíc ze všeho si vážím toho, že mě autoři nechali nahlédnout do svých duší a měli odvahu se mnou sdílet kus sebe.

Zuzka

Tereza získala cenu mezinárodního filmového festivalu WorldFest Houston International Film & Video

Cenu v Americe jsme absolutně nečekali a moc nás to potěšilo! Film Beyond Her Lens v hlavní roli s Lucií Vondráčkovou získal speciální ocenění poroty, tzv. Remi Award na americkém filmovém festivalu WorldFest Houston International Film & Video Festival. Tento filmový festival je známý tím, že jedno z prvních ocenění zde získali nyní slavné hvězdy filmového průmyslu, jako například Steven Spielberg, George Lucas, Ang Lee, John Lee Hancock, Ridley Scott, Spike Lee, Oliver Stone nebo David Lynch. Také proto si této výhry moc vážíme, děkujeme!

Tereza Hirsch

DUŠI NESPOUTÁŠ objednáte zde.

Milá Dano,

přečetla jsem už skoro celou knížku od Martina Tomáška a to, jak mu radíš, je pro mne nová učebnice. Děláme všichni stejné chyby, a tak je to pro mne moc poučné.

Opravdu obdivuji, jak se mu věnuješ, a věřím, že to muselo být moc náročné. Ale splnila jsi jeho sen, a to je úžasné. Až Vaši knihu DUŠI NESPOUTÁŠ dočtu, chtěla bych mu napsat, snad bude mít radost. Je obdivuhodné, jaké má nápady se vtělit do nějakých věcí.

Samozřejmě i já, naprostý laik vidím chyby, které Martinovy povídky mají, kdy to přestává být čtivé, ale to Ti napíšu až po přečtení celé knížky. Chtěla jsem mu udělat radost, ale ne jen chválit, aby ho to třeba mohlo posunout dál.

Nevím však, zda se to mi to povede. Znáš ho víc, já jenom z té knížky a je mi jasné, že moc trpí samotou, chtěl by mít život jako my, ale to úplně nejde.

Je krásné, jak jsi mu pomohla a měla pro něj tu obrovskou trpělivost. Asi máš opravdu tu svatozář, už se těším, jak si Tě prohlédnu a zkontroluju ji.

😊

Řekla jsem si také, že ti napíšu bajku, když je máš tak ráda... Je vánoční.
Mějte se všichni moc hezky a těším s v příštím roce na shledanou. Zdravím z hor a asi také na hory. Hrozně tu fouká, ale je bílo, a tak je to přeci jen lepší než ve městě. Těším se na kurz.
Bohuna

Knížku Duši nespoutáš zrovna čtu. Jsem skoro na konci. Směju se, přemýšlím, mlčím. Kniha nelže...

Martinova bývalá asistentka

Milý Martine,
zdraví Tě a píše Ti Tvoje „skoro-spolužačka“ Bohuna. Chodím také na kurzy tvůrčího psaní k Daně. Jsem moc ráda, že jsem takového člověka potkala, přesně jako ty. Samozřejmě jsem si s chutí, dokonce dvakrát, přečetla tvou knížku, ke které Ti gratuluji.
Je dobře, že se Ti splnil alespoň tento sen, když to máš v životě mnohem obtížnější než my ostatní. Je skvělé, že máš takového koníčka, ale to víš, musíme se učit stále, dělá to i Dana.

Dobře už to znáš, že naše kurzy jsou hodně založeny i na zpětných vazbách, a je to opravdu účinné. Člověk sám své chyby často nevidí, i kdyby to četl mnohokrát, a čtenář, pro kterého je psaní určeno, se v tom často nevyzná. Neví toho o psaném tolik, co ví autor, kterému je vše jasné. Proto jsem se také rozhodla Ti, kromě gratulace, napsat i svůj dojem z knížky, přestože vím, že vše už prošlo i rukama Dany, která ti své připomínky okamžitě sdělovala a při psaní tě vedla.
Máš úžasné nápady, jak se např. vtěluješ do různých věcí a popisuješ jejich pocity. Je taky skvělé, že máš jasný cíl stát se spisovatelem, ale bude to jistě ještě hodně náročné. A to, že chceš svými knihami dokázat lidem, že i člověk na vozíku může žít hodnotněji, to je nádherná idea a moc ti přeju, aby se cíl splnil.

Tvá prvotina je zajímavá i tím, že je proložená dialogy s Danou. Pro mne to byla další učebnice psaní, kdy jsem si znova připomněla chyby, které dělá asi každý začátečník, mne i tebe nevyjímaje.
Tvůj úvod do knížky mě opravdu zaujal, napsal jsi, co je potřebné, aby čtenář o Tobě věděl. Dana tě krásně opravila a vážím si jejího taktu, jak ti napíše, co si myslí... I když to není zrovna lichotivé, člověk to pochopí a uzná.

Jsem ráda, že už i já někdy vidím to, co Dana. Příkladem je třeba Píseň smrti, jejíž začátek je sice zvláštní, ale čtivý. Konec mi naopak připadal už dost chaotický a zkazilo mi to celkový dojem z povídky. A na další stránce se dozvím, že Dana to chce „utnout“ přesně v tom místě, co jsem myslela i já. Měla jsem z toho radost, že jsem se už něco málo naučila.
Mám ráda staré věci, a tak mi byla velmi blízká povídka Staré hodiny. Taky se na podobné dívám a přemýšlím. Krásně jsi to popsal. V některých povídkách však převažuje pesimismus. Jistě je to tím, že jsi stále dost smutný (letadlo se zřítí do oceánu, auto přejede vlak ...), ale to dokážu pochopit. Naopak z povídky 50 odstínů šedi na vozíku jde na mě strach. Daně nakonec u tohoto příspěvku ocenila otevřenost a upřímnost, s jakou jsi jej napsal, ale mně se zrovna tahle povídka nelíbí. Věřím, že ses vypsal ze svých niterných pocitů, je to jistě dobře, ale mě z toho mrazí.

Slova „i tohle jsem já“ jsou sice jistě pravdivá, ale nejsou podle mě určená pro každého. Věřím, že chceš mnoho věcí zažít, ale takhle realizovat své představy je pro mě spíš za hranou. Já bych se Tě bála.

Nechci Ti brát iluze, ale ani lhát. Najít si zdravou partnerku bude asi zázrak. Ale i ty se dějí. Jen tě chci uchránit dalšího zklamání, i když chápu tvoji touhu. Znepokojuje mě však, jak ze svého trápení obviňuješ nevinné dívky, které také mají svůj život a své sny...
Nevím, jestli si uvědomuješ, jak moc ti Dana pomáhá. Nejen se psaním, ale taky radami pro život. Teď promiň. Chceš se zařadit mezi, jak říkáš „normální lidi“, ale nechováš se tak. Existují základy chování dospělých lidí, které Ty však nerespektuješ. To posílání zpráv v noci a narušování soukromí je prostě nehoráznost. Dana má asi svatozář. V tomto případě se chováš opravdu strašně sobecky.
Nikdo z nás se nemůžeme vžít do tvých pocitů. Jsi velice inteligentní a samozřejmě máš všechny touhy a přání jako my ostatní. Mnoho lidí si stěžuje jak teď v době koronaviru jim chybí společnost. Ty máš vlastně takovéto období stále. Je skvělé, že máš „své psaní“, které ti umožňuje vžít se do jiných lidí, míst, problémů i radostí. Moc ti přeji, abys našel i svého asistenta, což také nebude lehké. I placení asistenti mají svůj život a nemůžeš čekat od nich takovou oddanost, jakou má Tvoje maminka.
Věřím, že jsi „Muž plný touhy“, jak se příhodně jmenuje tvoje poslední povídka. Je smutná a dojemná, ale pokud chceš něco zvrátit, nesmíš se jen litovat.
Vím, že si myslíš, že já mám všechno, tak co ti radím. Máš pravdu, ale lidi si získá každý člověk stejně, ať je na vozíku či nikoli. Snaž se rozdávat víc radosti. Věřím, že se to díky Tvému psaní podaří. Upřímně Ti přeju úspěch, ale nesmíš na vše tak pospíchat. Já jsem stejně nedočkavá jako ty, a tak ti rozumím, ale vím, že to není dobré. Co má přijít, se stane, ale musíme jít tomu hezkému trochu naproti.
Moc Ti přeju splnění všech přání i naprosto osobních a jako „kolegyně začátečnice“ i mnoho dalších krásných a čtivých knih, aby se staly bestsellery naší literatury.
Moc tě zdraví Bohuna

Jupí, zase mám co číst!!!

Díky za DUŠI NESPOUTÁŠ. Už jsem se do čtení pustil... Psaní nám dává křídla, tobě přidává svatozář! A tu ti nikdo neodpáře. Obdiv i Tvému mužíčkovi...

Stanislav Forejtek

Vážený pane Šípe,

jmenuji se Martin Tomášek, jsem od narození na vozíku (dětská mozková obrna) a velmi rád sleduji Všechnopárty. Nejspíš o tom ani nevíte, ale jeden z dílů Vaší talkshow mi pomohl splnit velký životní sen – vydat vlastní knihu. Mám na mysli díl se spisovatelkou Danou Emingerovou. Po skončení pořadu jsem se s ní spojil. Během dvou let mě naučila základům tvůrčího psaní. Kurz Psaní podle Lustiga mi věnovala zdarma a absolvoval jsem ho přes maily. A nyní mi vyšla moje první a doufám, že ne poslední autorská kniha DUŠI NESPOUTÁŠ. Dana mi psala, že Vám její výtisk poslala. Tak doufám, že se Vám bude líbit. Ještě jednou moc děkuji za Váš pořad.

S hlubokou úctou a obdivem Martin Tomášek

Vážený pane Tomášku,

děkujeme za Vámi zaslaný e-mail. Jsme rádi, že pro Vás pořad "Všechnopárty" byl, a věříme, že stále je, takovou inspirací. E-mail jsme předali tvůrcům pořadu.

Děkujeme za Váš zájem o Českou televizi.

S pozdravem Adriana Hladká, Divácké centrum Česká televize

Dlouhodobý kurz tvůrčího psaní 2020

Ahoj Dano!

Doufám, že to, co jsem o Tvých kurzech píšu, nebude příliš patetické 😊. Ale napadlo mě to v noci, když jsem nemohla usnout po večerním čtení našich tabu:
Mám v břiše nějaký, zatím nepojmenovaný, orgán. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, tak ani nevím, jestli ho mají všichni. Asi ano, jen ho možná mají jinde než já. Ale umístění není důležité. Vím o něm odjakživa. Vzpomínám si, kdy jsem ho začala vnímat poprvé. Seděla jsem s tátou na zahradě. Vlahý jarní podvečer, táta spokojeně pokuřuje. Právě mě totiž učil naroubovat jabloň a naočkovat růži. Teď budu celé léto napnutě čekat, jestli se moje rouby a očka uchytí.

Cítím takové vnitřní vzrušení, nedočkavost, ale i velkou spokojenost. Do té doby neznámá směsice pocitů se rodí někde uprostřed břicha a rozlévá se mi po celém těle. Táta si všiml mého rozpoložení a hned mi to vysvětlil:

„To je pocit z dobře vykonané práce. Tak je to vždycky, když tě těší to, co děláš.“

Tento okamžik jsem si uložila hluboko do paměti. Tak hluboko, že jsem na něho časem pozapomněla.

Přešla léta, puberta, první lásky, první polibky, první sex. Pak svatba, děti…všechny tyto okamžiky byly šťastné. Ale to je jiné štěstí, sídlí a rozlévá se u mě v těle z jiného místa. Jak už to tak bývá, střídá se během života dobré i špatné, pocity se míchají. Štěstí už nebývá tak intenzivní, a intervaly mezi šťastnými okamžiky se prodlužují. Nahrazuje ho spokojenost. Pozdně střední věk už se jeví jako vyvážené období, bez větších emočních výkyvů.

Brno 3.-4. listopadu 2018

Pak ovšem přišla výhybka. Zlákána kamarádkou jsem absolvovala „Kurz tvůrčího psaní Dany Emingerové“. Vůbec jsem netušila, do čeho se řítím. Nikdy v životě jsem pořádně nic nenapsala, měla to být jenom taková malá, zábavná epizoda v mém životě.

První úkol byl jednoduchý: napsat povídku na dané téma. Bylo to raz dva. Co ovšem bylo zvláštní, že jsem po dokončení zase ucítila ten podivný pocit v břiše. Jako tenkrát na jaře. Na rozdíl od žlučníku, který ukládá nevyřčenou zlost a formuje si ji do malých, ostrých kamínků, tento můj orgán funguje úplně jinak. Usazuje mi úsměv na tvář, činí mě velkorysou, nadšenou, až altruistickou. Bezelstné dětské štěstí mě celou vyplní. Zvenčí to možná vypadá, že jsem požila nějakou návykovou látku ve větším, než malém množství.

A já se tak i cítím. A cítím se tak už pořád, protože díky Daně a mým spolužákům ze psaní jsem obklopena, byť i virtuálně, úžasnými lidmi, se kterými se vznášíme na stejných vlnách. Můj nepojmenovaný orgán vytrvale pumpuje do organismu dopamin, endorfin, serotonin, a bůh ví, co ještě. Při psaní jsem zase malá holka, která právě naočkovala svou růži, a netrpělivě čeká, jestli vykvete.

Zdena Součková

Na zámeckém on-line setkání vysílaném přímo z Loučně se sešlo 15 přihlášených. Vzpomínali jsme na zážitky z minulé Loučně...

Na lednovém kurzu budeme psát zámecké příběhy z období let 1875 – 1900 a zájemci se také mohou podílet na vzniku nové knihy o začátcích automobilismu v Čechách.

Díky zámecké paní Kateřině za krásné tvůrčí jednání a spoustu nápadů.
Věra Staňková

Nataša se svou literární prvotinou

Doba Meetů…

Během koronavirových omezení zmizely z mého diáře pracovní obědy, schůzky, jednání, milá setkání u kafíčka, ale zato se mi tam hojně vyrojily Meety, neboli on-line schůze.

Do obrazovky zírám prakticky celý pracovní den a večer mi už většinou třeští hlava. Tudíž při představě dalších hodin před monitorem se mi ježily vlasy...

Ale ke svému překvapení jsem zjistila, že on-line lekce psaní tak, jak je pojala Dana, se staly těmi milými chvilkami, na které jsem se těšila. Být v přítomnosti psavého lidu je prostě fajn kdykoli a kdekoli. Klidně na obrazovce!

Nataša Richterová

Musím říct, že jsem ve společnosti všech účastníků kurzu moc ráda. Všichni jsou milí, sympatičtí, velmi pro mne inspirativní. Pokaždé se na setkání se všemi těším, je to pro mě relax a odpoutání se od každodenních starostí. )B

Bohužel nestíhám včas psát úkoly/pracovat na nich, většinou to řeším těsně před kurzem, když mám čas a nemám děti. ¨

Psaní mě stále moc baví, postupně začínám pronikat do tajů "dobrého psaní". Nejvíce se toho učím na konkrétních ukázkách ostatních účastníků, ale i na vlastních pokusech.

Mám ráda i práci na rétorice s Janou Vaňkovou, správném dýchání, intonaci - to vše má vliv na přednes a úspěšnost díla při autorském čtení.

Líbí se mi i časově omezené úkoly během každé lekce. Často mě stres a adrenalin přivedou na myšlenky/nápady, na které bych asi normálně nepřišla. Taktéž hrátky s jazykem - vymýšlení názvů knih/povídek atd. mě moc baví. Už teď se těším na další lekce a čas strávený v přítomnosti ostatních členů kurzu.
Dano, moc Ti děkuji, že mohu být součástí skvělých hodin a doufám, že se v roce 2021 budeme moci vídat i naživo a ne jen online, i když i to bylo moc fajn.
Přeji Ti krásné prožití Vánoc v kruhu tvých nejbližších a hlavně pevné zdraví, štěstí a spokojenost v práci i soukromém životě. Ať je rok 2021 lepší než ten letošní.
Těším se na viděnou,
Zuzka Kratochvílová

Dlouhodobý kurz v Národním muzeu, jaro-podzim 2020

Děkuji. Když to vezmu s určitým nadhledem, tak na kurzu tvůrčího psaní jsem se naučil především se nebát. Jsem zoolog a během svého studia jsem prošel různými kurzy, jak správně psát to či ono. Nyní nepočítám základoškolské a středoškolské hodiny slohu, které mě – na rozdíl od hodin gramatiky – příliš nepoznamenaly.

Národní muzeum v Praze

Přírodovědecké muzeum v Horních Počernicích

Ano, naučil jsem se, jak psát odborné články, tak aby splňovaly všechny formální náležitosti.

Na kurzu tvůrčího psaní jsem se ale naučil nebát se podívat se na své téma jinýma očima, třeba očima puberťáka na školní exkurzi. Nebo se nebát představit si, že můj text čte osmdesátiletá sousedka, která mě zná od útlého dětství. Zkrátka pokud chci své téma přiblížit ne svým kolegům, ale širší veřejnosti, nesmím se bát psát trochu odlehčeněji, experimentovat s jazykem, hrát si se slovy. Opravdu se nemusím bát, že by mě za popularizační text kolega z oboru pokáral (samozřejmě, nesmím se při „zlidšťování“ dopustit faktické chyby). A pokud člověk ví, jakým způsobem správně popularizovat, nemusí se bát ani toho, že se do něj na kurzu tvůrčího psaní „pustí“ jeho spolužáci.

Ano, tak tyto hodiny probíhaly. Něco jsme napsali, museli jsme překonat obavy ze čtení svého textu nahlas a pak se hlavně naučit nebát se přijmout kritiku od ostatních přítomných. To možná bylo to nejtěžší. Ale když se člověk nebojí přijmout objektivní kritiku od svých blízkých, má skoro vyhráno.

A to platí i v životě :-)

Petr Dolejš, kurátor Národního muzea

Simply5, on-line kurz 8. prosince 2020

Moc děkuju za dnešní kurz – bylo to poučné i zábavné😊. Moc se mi líbí práce s našimi reportovými texty. Důležité je omezit výzkumnický strohý žargon a vtáhnout čtenáře do "děje". Psát texty v "lidštině" - vyhnout se cizím slovům, která nejsou univerzálně známá.

Lucie Žeková

Střídat rytmus.

Nepoužívat plevel z cizích výrazů (momentum atd.).

Psát lidsky.

I klient je člověk.
Kateřina Nevolová

Nejčastější chyby podle učebnice Kouzlo psaní knih:

Nedostatek detailů a nešikovné vkládání detailů
Nebojme se obarvit scény z našich příběhů vhodnými detaily, všeho však s mírou
Co se může hodit ve firmě:

kde je to vhodné, podělme se s klientem o konkrétní postřeh respondentů.

Buďme konkrétní, použijme raději slovo „hadi“ než abstraktní „tvorové“

Neohrabané psaní
Pokud čtenář začne přemýšlet, co „tím chtěl autor říci“, jeho i náš „sen“ se rozplyne.
Nadbytečné používání pasiv může působit komicky. Řekněme radši prostě „ Tvůj papoušek mě kousl“, než „Byl jsem kousnut Tvým papouškem“
Buďme rozmanití v jednotlivých větách, střídejme dlouhé a krátké věty, měňme rytmus děje.
Pozor na nad-bytečné a zbytečné používání slov „který“ a „jenž“ – zbytečně prodlužují věty.
Buďme opatrní při psaní „Ty“ a „Vy“ a přecházení z psaní ve třetí osobě do „ich“ formy
Pocity postav sdělme spíše formou dialogu – pokud musíme komentovat a vysvětlovat pocity popisem, můžeme být ve finále nudní.
Při čtení použijme svůj hlas, abychom navodili atmosféru dané situace:
„Carlos řekl lehce koktavě: Já nevím“ je lepší než: „Ehm. J-j-j-á-n-n-n-nevim“…
Co se může hodit ve firmě:

Pozor na „odborné termity“, složitá souvětí a cizí slova v míře nadbytečné

Učebna v Simply5 na Vinohradech

Flinta, která nevystřelí
Zmiňme v příběhu jen ty myšlenky, události, osoby a předměty, které v něm hrají svoji roli. Ostatní nemilosrdně vyškrtněme.
Co se může hodit ve firmě:

použijme ty, které vedly k našemu závěru ohledně výzkumu

Odhalení konce příběhu příliš brzy
Kdo by chtěl hned ze začátku vědět, že vrahem je zahradník? Dopředu přece nikdy nevíme, jak příběh dopadne! Používejme i zpřeházenou posloupnost událostí a dějů, ale opatrně s nimi!

Sentimentalita, frigidita, manýrismus
V příběhu chceme ve čtenáři/posluchači vyvolat sentiment, nepokoušejme se však za každou cenu o sentimentalitu. Nechme na něm, aby jej pocítil, využijme k tomu těch nejvhodnějších slov. Dejme příčinu tomu, aby sám čtenář chtěl plakat nad těžkým osudem postavy.
Chtějme vstoupit hluboko do pocitů naší vymyšlené postavy, věnujme mu dostatečnou pozornost, jinak bude náš příběh frigidní.
Odpusťme si manýry typu afektovaného psaní dlouhatánských souvětí se spoustou čárek a nechtějme být za každou cenu vtipní v metaforách typu „Jsem líná jak keňský zemědělec“, „Ztuhl jako vyhlížející surikata“.

Učebna v Simply5 na Vinohradech

Pozor na nadbytečné detaily

V přemíře detailů a odbočujících epizodách se náš příběh může úplně ztratit.
Co se může hodit ve firmě:

viz Flinta na stěně

Iva Homolková

Komplexita vs. přímočarost – obojí může fungovat, pokud jsem v průběhu vyprávění konzistentní a srozumitelný
Mluvit lidštinou
David Attenborough – vtáhnutí do místa děje
Flinta na zdi
V případě složitých souvětí rozdělit větu.

Richard König

Co jsem se naučil?

Uvědomovat si kontext prostředí a klienta, který to bude číst – balanc mezi srozumitelným psaním a očekáváním

Vyhnout se nějakým složitým cizím slovům, ale psát lidsky

Ideální je mít odstup a čas na druhé čtení, abychom se vyhnuli umělému psaní

Přinést rytmus, různou délku souvětí

Dávat pozor na trpné rody
Aleš Vlček

Navodit atmosféru na začátku vhodným popisem; rozdělovat dlouhá souvětí; používat "normální" věty, nenechat čtenáře - klienta "vyskočit" z našeho snu; pozor na odbočky.

Iva Homolková

Jít rovnou k věci a nepsat zbytečnosti.

Zkusit si trochu změnit perspektivu – a nemyslet nutně na to, že píšu report.

Albert zákazníci a další ozvláštnění může být kontraproduktivní (např. Žádný z konkurentů dočasné uzavření Albert-pobočky nezúročil a Albert zákazníky k sobě trvale nepřipoutal).

Snažit se i v odborném textu o příběh.

Složitá slova text komplikují.
Eliška Nováková

1. Jít rovnou k tématu
2. Nepoužívat výplňová slova (jinými slovy, jak už bylo řečeno)
3. Nepoužívat pasiva
4. Používat krátké věty
5. Zbytečně nepoužívat cizí slova

Nina Zemanová

Chci poděkovat za dnešní setkání, bylo to milé, hezké a hlavně užitečné. A co jsem si z firemní lekce 8.12. odnesl za poučení?
1) I klient je jen čtenář
2) Musím nejprve vědět co chci sdělit, a teprve pak to píšu
3) Pokud nevím, proč tam konkrétní odbočka nebo kudrlinka je, tak pryč s ní
4) Hravost a kreativita baví, pokud neuteču od tématu

Petr Voplatek, Simply5

Víkendový kurz 5.-6. prosince 2020

Milá Dano,

ještě jednou bych Ti ráda poděkovala za příjemné setkání a víkendový kurz a v příloze posílám slíbený přehled nejčastějších chyb při psaní, doplněný o mé postřehy.

10 NEJ z víkendového kurzu 5. a 6. prosince:

Víkendový kurz 5. prosince 2020

literární pravda musí být pravdivější než pravda
nebát se bořit mýty - "spisovateli nesmí být nic svatý"
nenálepkovat
rovnou na věc, zvýraznit, co tam patří, a vypustit, co tam nepatří
pozor na divadelní princip "flinty na zdi"

odvaž se a piš klidně stylem svých oblíbených autorů
veselým rozesměj, smutným rozplač
buď upřímná nejdřív sama k sobě
o postavě je před psaním dobré vědět co nejvíc

jednou dám i bajku :-)

Šimone, díky i Tobě za víkendovou péči, budu se těšit na některém z dalších setkání psavců!

Iva Homolková

Danuško, zdravím.

Vánočním Newsletterem se probírám, podle mého vnitřního cítění osobně vysoko hodnotím Souznění duší, příspěvek zpracovaný k zadanému tématu Vyšehrad. Téma myšlenkově zpracované s lehkostí, nápaditostí a v závěru s lehkou ironií.

Přeji Ti stálý příliv tvůrčích nápadů, neutuchající energii a pevné zdraví po celý rok 2021. Ať máš stále hodně posluchačů, ať se Ti daří plnit své pedagogické představy během tvůrčích kurzů psaní, ať Ti z hlavy stále tryskají nová a nová témata, která „předhazuješ k zapocení" svým kurzistům.

Milada Trojanová, únorový kurz 2019

Víkendový kurz 6. prosince 2020

Co jsem se naučila?

1. Nenálepkovat;
2. Vyvarovat se zbytečných vedlejších kolejí a sdělení bez vazby na hlavní příběh/ viz flinta;
3. Držet charakter jazyka a styl (např. zkratky) v závislosti na cílové skupině;
4. Vyvarovat se vysvětlování, „co básník tím a oním myslel“. Musí vyplynout samo;
5. Udržet přiměřené proporce příběhu / tři části /;
6. Zapojit přímou řeč;
7. Nebýt nudný a popisný / a la Jirásek ;
8. Kratší věty, resp. nepoužívat „Jiráskovská souvětí“ na půl stránky;
9. Udržet pozornost čtenáře, připravovat ho v očekávání na nějaký výstup/na překvapení;
10. Vyvarovat se evidentních věcných chyb /data, fakta, jména, skutečnosti ……./;
11. Nepsat si sám pro sebe, ostatní nemusí souvislosti chápat.

12. A zítra pošlu něco na knížku vozíčkáře Martina Tomáška.
Hana Havlová

Ještě jednou díky moc za dnešek! Odnáším si hlavně obrovskou chuť psát, fakt mě překvapilo, jak mě tahle forma kurzu bavila!

Mám taky radost, že asi ne úplně všechno dělám špatně - některé fígle, o kterých jsme dnes mluvili, jsem tak trochu už znal, ale určitě jsem je neuměl takhle dobře pojmenovat, a už vůbec ne o nich přemýšlet nějak systematicky. A samozřejmě, prozradila jsi spoustu tipů, o kterých jsem neměl ani tušení. Zkrátka, nenudil jsem se ani minutu a těším se na zítřek! :-)

Petr Jan Juračka, přírodovědec, horolezec a fotograf

Moc děkuju za kurz. Bylo to bezva. Naučili jsme se psát zábavně, aby to chytlo už od začátku. Zaháčkovat čtenáře. Vypustit nudné vyprávění a jít hned na věc. Zapojit svou vlastní fantazii a uvolnit se. Nebát se psát o kontroverzi a o tom, co si myslíme, že papír neunese. A nakonec, že všechna pravidla se dají porušit... A hlavně jsme se u toho dobře bavili.
Milča

Dobrý den,
ještě jednou díky za skvělý víkend. Byla to parádní škola veselou hrou. Moc jsem si kurz užila (musím říct, že ještě více než ten první v Akademii ČTK), nebyla to rozhodně žádná nuda...

Poznala jsem pravdu pravdivější než pravdu, Pravdovou i Pravdu, odnesla si příběhy milých lidí, větší odvahu a krásný vzpomínky. Občas se tam vyskytly opravdové perly. :)
Pokud by měl Šimon nouzi o poezii, tak ať čerpá klidně z mého blogu VERŠOVANÝ SVĚT. Až budu mít po vydání své sbírky básní Co nám dává dech, ráda ještě nějaké šuplíkové vylovím.

Ať se Vám daří, přeji hodně veselých žáků, úspěšných knih a hlavně pevné zdraví.

Martina Majorošová

Milá Dano!

Chtěla bych Ti popřát hezké a pohodové svátky s Tvými nejbližšími a do nového roku pevné zdraví a veselou mysl. Věřím, že letopočet 2021 bude zase normálnější!
Našla jsem v jedné knize od Joëla Dickera (Švýcarsko) skvělé přirovnání o tom, jaké je to psát knihu, tak Ti to v příloze posílám jako maličkost k Vánocům. Snad se Ti bude také líbit.
😊 Psát knížku, to je jako pořádat letní tábor. Váš život, obvykle osamělý a klidný, se najednou zaplní spoustou postav, které vám do něj zcela bez varování vtrhnou. Přijedou ráno velikým autobusem, z něhož s randálem vystoupí, a celí se tetelí vzrušením z role, která jim byla přidělena. A vy se s tím musíte nějak vyrovnat, musíte se o ně postarat, musíte je nakrmit a ubytovat. Máte je plně na triku. Protože vy, vy jste spisovatel. Zodpovídáte za všechno. (Joël Dicker, Kniha o Baltimorských)
My jsme teď dost zapřažení v práci, ale neboj, hodně si pamatuju a i v práci některé zásady uplatňuji. K vlastní „tvorbě“ moc prostoru nemám. Počítám ale s tím, že příští rok by se situace už měla uklidnit a vše si sedne. Pak bych se chtěla zase zapojit, jak jen to půjde, pokud pro mě najdeš v nějaké vhodné skupině místo. A doufám, že distanční výuku brzy nahradí normální setkávání.

Dani, teď jsem si ještě vzpomněla, že jsem v létě přece jen napsala jeden text – emigrantskou povídku. Však víš, že mě tohle téma hodně zajímá. Posílám Ti ji, třeba si na ni najdeš čas a pošleš instrukce, kde a jak ji zlepšit.

Měj se hezky vánočně a odpočívej, zvlášť když máme všeobecného zaracha!

Eva S.

Podepisování knih 25. listopadu 2020

Ahoj!

Jedno dopoledne jsem celou knihu přečet a bavil jsem se. Došel jsem k závěru, že jako čtenář bych byl spokojený.

Zaznamenal jsem po okolí i pár nákupů. Teď jenom aby se to domákli další čtenáři.

Pěkné dny

Yak

Jméno, které přisoudíte hrdinovi, ho provází celý příběh, proto by je měla charakterizovat více než nahodilost jmen běžných smrtelníků. Jména musí být výrazná a měla by ve čtenáři navozovat pocit, že hrdinům zkrátka padnou.

· Pozor, nepoužívejte podobná jména! Budou-li mít postavy taková jména, čtenář i vy se snadno spletete (Jan x Dan, Lenka x Alenka, Pospíšil x Pospíchal, Nová x Novotná, Zdeněk x Zbyněk).
· Jména hrdinů by měla odpovídat i prostředí a žánru. A také době (historické romány) a zemi, v níž se děj odehrává. · Statný chlap by se nemusel jmenovat právě Honzík Čiperka (ale mohl), drobná čarodějka zase nemusí být Gertruda Veliká (ale může, je to jen na vás).
Nataša Richterová

MF DNES 5. prosince 2020

Ahoj,

dnes jsem si koupila Mladou frontu a ve Víkendu na mě vyskočil DŘÍMAJÍCÍ HROM.

Gratuluju všem autorům.

Škoda, že nám koronavirus překazil prosincové autorské čtení. Objednala jsem si všechny Vaše podpisy.

Těším se, že se do příštího knižního projektu také zapojím.

I já mám spoustu nápadů na povídky o ženách a mužích.

Jana (a Honza)

PS. A další zmínku jsem našla na ONA DNES.

Co mi dal dlouhodobý kurz tvůrčího psaní Dany Emingerové, který po roce právě skončil?

Dal mi především jistý řád a pravidelnost v psaní, dal mi nadšení do hledání témat (jsou všude, jen je třeba se dívat a zaznamenávat…) a samozřejmě nezbytné teoretické poznatky k tomu, jak správně napsat příběh. Teď už je to „jen“ v tréninku, pilování, přepisování, prostě mém zdokonalování…
Velice mi vyhovuje Danin styl - to, že ačkoli se jedná o skupinovou lekci, přistupuje ke každému do jisté míry individuálně (přizpůsobuje úkoly, dává volnou ruku v tom, co chceme psát). Netlačí, nenutí, ale usměrňuje a formuje – ne však z pozice moci, že „se chce jako úča předvést“, ale proto, aby z daného psavce dostala to nejlepší. Je upřímná, ale přesto podporující. Netrvá na tom, že její názor je jediný správný, naslouchá zpětné vazbě všech, což oceňuji.

Jako osvěžující také vnímám zadávání referátů, rétorická cvičení Jany Vaňkové i Natašiny hrátky se jmény postav či názvy knih/povídek.

On-line kurz 4. prosince 2020 na Jitsi Meet

Dlouhodobý kurz mi celkově vyhovuje proto, že ráda trávím čtvrteční podvečer se stejnými lidmi, s nimiž se už nějak známe a víme, na co se můžeme těšit – třeba na „osvětové“ texty Asji, poetická vyjádření Safi, překvapivé závěry Nataši, vtipné povídky Bohunky apod.
V neposlední řadě chci poděkovat Daně za to, jak zvládla koronavirové komplikace a nucený přechod k on-line lekcím. Zmákla to bravurně.
A jaké si z toho beru postřehy pro sebe osobně?
1. Držet se toho, že literární pravda má být pravdivější než pravda (tedy že ze dvou sester může být jedna a z inženýra kominík, když to prospěje příběhu).
2. Nehonit příliš mnoho zajíců – zaměřit se na jednoho a toho trefit (nenačrtávat příliš mnoho témat, aby se v tom čtenář neztratil, ale věnovat se jednomu hlouběji).
3. Pracovat na tom, aby mé postavy byly dostatečně plastické a uvěřitelné.

Anna Vocelová

Díky moc všem. Bylo to krásné. Jsem vděčný, že i přes schůj handicap mohu být s lidmi, se kterými sdílíme společný zájem - psaní. A mám radost, že moje knížka DUŠI NESPOUTÁŠ už je na světě. Díky, Dano, že jsi mě k ní dovedla.

Martin Tomášek

Ahoj Dano,

vystoupení vozíčkáře Martina na kurzu a ten jeho příspěvek k tématu boření tabu, to byla síla. Co všechno představují lidské pudy!! Neumím si představit, jak vedle milující matky on, chudák, myslí na tak skoro zvrhlé věci. Já se do teď z toho nemůžu vzpamatovat. Musela jsem si dát hned dvě štamprle slivovice. A tak byl pak naštěstí konec veselý.

Asja

Ahoj Dano,
děkuji Ti za zaslání knihy "Duši nespoutáš". Už jsem skoro zapomněla, že jsem na ni přispěla. Kdyby to bylo možné hned bych zase jela na Tvůj seminář na Kraličák. Jezdím tam každý rok na sjezdovky. Letos to, jak vidím, asi sotva vyjde. Držím palce všem, co píší s Tebou podle Lustiga. Ať se co nejdříve budeme moci setkat opět na živo!!!
Zdraví Jana Bártová

Děkujeme za finanční příspěvky všem štědrým dárcům, kteří pomohli k realizaci Martinova snu - vydání knihy DUŠI NESPOUTÁŠ:

Jitce Schmiedové
Zuzaně Pavelkové
Ireně Tomáškové
Jaroslavu Vozobulemu
Báře Pivečkové
Petrovi Holubovi
Věře Staňkové
Janě Bártové
Zdeňkovi Roskovi
Anně Sokolové

Standovi Forejtkovi
Zdeně Součkové
Yakeenovi J. Helusovi
Petrovi J. Juračkovi
Haně Kavalové
Janě Urbanové
Haně Novotné
Míše Čápové
Martině Majorošové
Zuzaně Kratochvílové
Haně Havlové
Pavlovi Kopovi

Heleně Futerové

Celý kurs je hodně zajímavý i poučný. Měla jsem možnost se seznámit s mnoha zajímavými a příjemnými lidmi, kam samozřejmě patří i naše paní lektorka. Je na ní vidět zájem i profesionalita a stále dobrá nálada, kterou vždy přenáší na nás. Moc dobře se "seprala" s výukou on-line, když osobní kontakt nebyl možný. Byla to plnohodnotná náhrada, i když je setkávání v kolektivu určitě příjemnější. Maximum 10 osob je s počítačem tak na hraně. Když jsme spolu v učebně, trochu víc lidí nevadí.

Jsem moc ráda, že jsem tuto možnost měla a těším se na další setkávání v příštím roce, tak jak to půjde.

Bohuna Kopřivová

Přímý přenos z pracovního setkání na Loučni 26. listopadu 2020 (většina z nás již po covidu)

Při přenosu z krbové místnosti zámeckého hotelu Maxmilián se přihlásila ve čtvrtek 26. listopadu 2020 nejen Dana, ale i zámecká paní Kateřina, asistent Šimon a jeden z účastníků minulého kurzu Bořek, jehož vzpomínky si můžete přečíst zde. Nataša pak vyprávěla o tom, jak výsledek naší jarní práce viděla na sklonku babího léta přímo na zámku při noční "automobilové prohlídce". Své zážitky z minulé Loučně přidávali i další...

Věra Staňková

Milá Dano!

On-line setkání na Loučni 26. listopadu 2020

Bylo to skvělé, že jsme se na zámku Loučeň opět viděli, byť virtuálně.

A nejen to, uvědomila jsem si, že jsem opravdu ráda, že jsem takovou úžasnou společnost našla. Samozřejmě máš na tom hlavní podíl ty, jak nás dovedeš spojit.

Vlastně on-line výuka není zas tak špatná... Jistě to není stoprocentní náhrada, ale díky za to. Zvládáš to skvěle, prostě Komenský by měl z tebe radost. Je to taková škola hrou.

Ještě jednou díky. Zdraví Bohuna

Milá Dani,

radostně oznamuji, že jsem zjistila, že mám v notebooka kameru :))) Dnes jsme se snažily s kamarádkou z legrace připojit na Jitsi Meet platformu. Kromě neskutečně zábavného večera jsem zjistila, že jsem schopna se připojit, vyfotit a vést téměř "diletantní" na místo "distanční" videohovor. Tímto oznamuji, že bych měla být všehoschopná. Nebo alespoň schopná se k Vám příště připojit. Vím, že máš on-line kurzy ve čtvrtek v podvečer a v pátek dopoledne. Takže pokud bude 3. a 4. prosince volno, moc ráda se k Vám připojím. Jen prosím mi napiš částku, kterou mám uhradit a číslo účtu.

S přáním pěkného večera Hana Kavalová

JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM

Dnes jsem poprvé držel v ruce tu naši knihu. Je krásná a já starej nečtenář jsem už skoro v půlce. Čte se to fakt skvěle. Díky za krásné dva roky, co byly, i za ty, co budou. Jen informativně: rozjel jsem prodejní minikampaň. Aktuálně 16 prodaných kusů za 2 hoďky.

Míra

Takže bobánci, já četla Vašeho HROMA dva večery a mám hotovo. Svoji spokojenost jsem převtělila do kladný recenze na web Kosmasu, ať to máte se vším všudy jako správní spisovatelé❤. Líbily se mi povídky i to, že jsem mohla nakouknout do velmi intimních příběhů lidí, které z kurzů dobře znám. Akorát teda nevím, co mám číst teď?😂

Zuzka Fajmonová

Jít rovnou k tématu, i přestože jsme se měli rozdivočit.
Nepoužívat rádobyvtipné metafory, které odbíhají od tématu.
Nepoužívat zbytečně složitá slova.
Upozadit sebe.
Děkuju za další lekce a přeju velekrásné Vánočky a blahou zimu.
Jirka Tichý

Simply5, on-line kurz 24. listopadu 2020

Milá Dano, posílám 5 věcí, které jsem si dnes na kurzu uvědomila:
• Psát jednoduše a česky místo rádoby odborného jazyka , který vnímáme jako hodnotu (asi máme pocit, že si to můžeme naúčtovat víc) – zvážit jestli je to hodnota
• Jít přímo k věci bez balastu kolem
• Aktivní tvary místo pasivních
• Nebát se radikálních úprav – hrábnout do těch textů víc než jen kosmeticky
• Dát to přečíst někomu dalšímu, ideálně kdo by měl sílu to posunout i jazykově
Měj se krásně.

Veronika Fischerová, Simply5

Co jsme se dnes naučili:
1. Psát jasně a stručně
2. Nepoužívat pasiva
3. Snažit se vyhnout cizím slovům a nezahlcovat jimi text
4. Dávat si pozor na opakování slov
5. Jeden styl (ať už formální či neformální) dodržovat po celou dobu textu, neměnit
Nina Zemanová

Ahoj, Dano,
zasílám 5 věcí, které jsem se dnes naučil:
1. Dotaz klienta je prodejní příležitostí, a je třeba ji nějak využít
2. Nejprve je ale potřeba odpovědět, nebo ujistit
3. Ujasnit si, zda píšu osobním, nebo formálním tónem a být v tom konzistentní, nebýt falešně potěšen
4. Nepoužívání cizích slov
5. Nepoužívání zbytečně složitých vět
Richard König

Milá Dano,
posílám Ti svých 5 tipů z dnešní lekce:
•psát s ohledem na to, komu je můj mail, text apod. určený - podle toho používat styl, strukturu, podrobnosti apod.
•jít hned k věci, pokud odpovídám na něčí mail, tak hned na začátku odpovědět, na co se ptal
•psát přehledně
•jasně a srozumitelně, neplýtvat "cizími TERMITY" - český výraz je leckdy mnohem vhodnější než cizí termín
•nepřehánět to se zdvořilostmi v mailu
Děkuji za dnešní setkání a přeji Ti klidné dny,
za dva týdny na viděnou
Iva Homolková

Ahoj Dano,

posílám své poznatky z dneška:
Jednoduchost ve vyjadřování může být příznakem kompetence!!
Konkrétní příklady pomáhají srozumitelnosti – potřeba oddělit od konceptu.
Na úvod říct/napsat pro posluchače čtenáře to podstatné.
Strukturace textu pomáhá orientaci a tím pádem i chuti číst.
Nebát se nabídnout i něco navíc, pokud mám pocit, že je to na místě.
Jinak chci ještě jednou poděkovat, bylo to zajímavé a milé, a myslím, že i velmi poučné. Díky.
Měj se a za dva týdny se těším na viděnou

Petr Voplatek, Simply5

Dobré počtení...

Ahoj Dano!

Ta knížka JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM je boží. Podařilo se Ti tam seskládat všechno. Nedá se číst v kuse. Musím si vždy přečtené vstřebat.

Moc se Ti to podařilo. Dobré počtení...

Standa Forejtek.

Gratuluju Rozmazleným ke knize JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM, ať se jí daří. Předběžně jsem si ji na FB zamluvila i s autogramy všech autorů.

Zdena

Ahoj, Dano,
Děkuji za možnost napsat a moc mě těší, že mohu poslat následujících pět vět viz následující věty.
Přečíst si to po sobě, abychom neopakovali slova.
Nepoužívat pasiv a trpný rod v oznámení.
V emailu se vyhnout zbytečným zdvořilostním frázím.
Můžeme použít fráze, pokud cítíme, že to korespondent vyžaduje, neboť je stará škola.
Neodpovídat strojově, ale lidsky.
S přáním blahého podzimního dopoledne,
Jirka Tichý

On-line kurz Simly5, 23. listopadu 2020

5 vět, co jsem se naučila na prvním on-line kurzu:

· Text musí dostatečně střídat rytmus.
· Autor by se měl v textu vyvarovat hodnotících sdělení.
· V krátkém textu bychom se měli vyvarovat zbytečných odboček.
· Text by měl mít proporčně rozvržené 3 části.
· Dialogy musí být napsané v uvěřitelném jazyce.
Lucie Vrbová

Milá Dano,

zdravím Tě po skončení našeho prvního setkání. Ještě jednou Ti děkuji za dnešní lekci a níže posílám svoji první povídku a svých "5 dnešních NEJ":

Začít poutavě, zaujmout už názvem
Stručně a rovnou k věci
Jasně popisovat
Vynechat nadbytečné maličkosti
Citlivě používat "čtenářovo oko"
Přeji Ti hezké odpoledne a zítra se těším na viděnou

Iva Homolková

Arnošt Lustig řekl, že spisovatel musí být zodpovědný za to, co napíše, a nesmí se za to stydět ani za deset let.
Každý úspěšný spisovatel má své bohaté zkušenosti. Například Stephang King, jeden z nejúspěšnějších současných amerických spisovatelů, doporučuje aby každé dílo mělo alespoň dva koncepty a teprve potom by se mělo doladit. Počet konceptů se od autora k autoru mění. Např. Tolstoj předělával své romány devadesátkrát, Hemingway taky mnohokrát, každé slovo, které tam nemuselo být škrtnul, a co ho po třicátém čtení nudilo, vyhazoval.
Z počátku se má psát co nejrychleji to jde, napsat koncept příběhu, a to bez zásahů někoho jiného. Čas na předvedení přijde po skončení díla. Po první verzi je dobré si chvíli odpočinout, dělat něco naprosto jiného. Jak dlouho bude autor odpočívat záleží zcela na něm. Měl by ale odolat nutkání číst knihu brzy znovu. Je lépe se zabrat do menšího úkolu a až potom si najít ten správný den, kdy se k dílu opět vracet. Je dobré si dělat poznámky, hledat překlepy a nesrovnalosti. Bude toho asi hodně, ale nikdo nemá všechno správně hned napoprvé. Může to i připadat, že to psal snad někdo jiný. Po delší relaxaci dokáže autor rozpoznat všechny mezery ve vývoji příběhu či postav. Asi bude chtít přidávat scény a příhody, ale také mazat věci, které zbytečně odvádějí pozornost jiným směrem. Ty se vyskytují převážně v začátku příběhu, kdy se autor nechává unést.
Po přečtení a opravách nastává ten správný čas ukázat dílo svým blízkým, kteří projevili o přečtení zájem. Pokud někdo objeví nějakou chybu, musíme to přijmout, ne však měnit své názory. Každý čtenář má svůj subjektivní pohled na to, co je v knize dobré a co špatné.

Pokud jsou názory vyrovnané, je to v pořádku, pokud jsou všichni nadšeni, tak je to zázrak. Doporučuje se mít tzv. ideálního čtenáře, pro kterého vlastně dílo píšeme. V tom případě je správné věnovat jeho připomínkám pozornost, ne však celé dílo upravovat. Kdyby se dalo jen na zkušební publikum, mnoho dobrých knížek by vůbec nevyšlo.
Velkou chybou při psaní je přizdobování slovní zásoby a hledání komplikovaných cizích slov. Mluvit se má jasně a na rovinu. Nejlepší je většinou to, co autora napadne jako první.
Základní skladební dvojice je podstatné jméno a sloveso. Nedoporučuje se psát mnoho jednoduchých vět za sebou. Občasné užívání je ale cestou, jak se neztratit v textu.
A ještě k tématu trpný rod, příslovce a metafory: V češtině se trpný rod používá méně, většinou v úřednické řeči. Je dosti neosobní. Dobrý autor by se měl, pokud možno, trpnému rodu vyhýbat. Samozřejmě je někdy nutné ho použít, a to v případech, kdy původcem děje je neurčitá přírodní, sociální či duševní síla. Pokud je to ale možné, je vhodnější použít rod činný.

Použitím trpného rodu dává autor najevo strach, že ho ostatní nebudou brát vážně. Příslovcem nám říká, že si není jistý, jestli se vyjadřuje jasně. Ještě horší je spojení příslovce s uvozovacím slovesem. Tam je nejlepší nepoužívat příslovce vůbec (polož to, vykřikla výhružně)
Pokud používáme přirovnání, mělo by začínat u jasného znaku a končit u jasného vyjadřování, které pracuje s neotřelými obrazy a prostou slovní zásobou. (vypadalo to, jako když se převrátí cikánský vůz), ale ne měla hlásek jako konipásek a pod) Pokud editorujeme texty, měly by mít spád a být čtivé a neměly by obsahovat zbytečné a nepotřebné podrobnosti.

Bohuna Kopřivová

On-line kurz 19. listopadu

Dnes jsme měli poprvé na kurzu "mého vozíčkáře" Martina Tomáška. Doba kovidová mě naučila "housti on-line", a tak se Martin poprvé mohl stát regulérním účastníkem literárního semináře.

Líbilo se mu to a představili jsme i naši společnou knihu DUŠI NESPOUTÁŠ, která každým dnem vyleze z tiskárny... Rozhodli jsme se vytipovat témata dnešní doby pro dlouhodobý seminář pro pokročilé na příští rok.

Dana Emingerová

Díky za dnešní on-line kurz. Bylo to prima. Pomohlo mi to hlavně po psychické stránce, přestože jsem měl horší signál. A abych se zapojil do diskuse o literatuře: od té doby, co se nebojím psát kontroverzně, jsem se, myslím, hodně zlepšil.

Martin Tomášek

Milá Dano!

Ani nevíš, jak mě těší, že s Vámi mohu na on-line kurzu být. A na Martinovu knihu DUŠI NESPOUTÁŠ určitě přispěju. Četla jsem o něm hodně na Tvých stránkách. Díky moc.

Míša Čápová

On-line kurz 20. listopadu

On-line hodina byla moc fajn, ráda jsem vás viděla, některé dokonce prvně. Sice jsem ne vždycky všechno slyšela - občas nám blbne internet, a když jsem si zapnula zvuk, tak mi to dokonce celé spadlo (což se stává i dětem dopoledne), ale lepší něco nežli nic. Mně obecně pomáhá být s ostatními v kontaktu, protože se velmi často inspiruji jejich příběhy nebo mě něco napadne právě díky jejich psaní. Zrovna tak se vždycky opotím tvým rychlým zadáním práce na 5-15minut, kdy má člověk vymyslet něco smysluplného, mám pokaždé dojem, že nic nevyplodím, ale nakonec ten adrenalin něco zmůže a "ejhle" dílo je na světě. A ještě se nejvíc naučím na konkrétních ukázkách, kde si teorii ukážeme v praxi. Takže za mě jsou online hodiny přínosné a díky za ně.

Zuzka Kratochvílová

Ahoj Dano,
Posílám, co jsme se dnes naučili:
• Newspeek, balancovat mezi tím, co je zavedený a jasný termín, který je ok ho použít a mezi tím, co už je fakt nesmysl a dá se to nahradit.
• Respektive se to nesnažit překládat z newspeaku, ale psát rovnou přirozeně, zkusit se odplevelit, což je teda výzva 😊
• Kouzlo nadpisů jako pomoci jak strukturovat text – viz mail 4.
• Nepoužívat v reportech pasiva
• Nepoužívat tolik koncovku „ní“ – usnesení, zavedení.
Děkuji za dnešní hodinu
Eliška Nováková

Krb, vínko a jdu na to.

Jindra

Gratuluju všem autorům k vydání knihy JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM.

Asja

Milá Dano,

knížka Rozmazlených je velmi povedená. Nemohla jsem se od čtení vůbec odtrhnout. A ilustrace Davida Vávry jsou další třešničkou na tomto povedeném literárním dortu.

Kamila

Dobrý den, Dano,

je to již dlouhý rok, co jsem v ČTK navštívil Váš výtečný kurz. Až teprve nyní, v rámci korony, jsem si do svého deníčku zapsal pár zážitků, které si Vám dovoluji zaslat.

Pravda, asi od svých deseti let píši a píši. Výsledek je ovšem takový, že jsem už popsal hodně stran bílého papíru, zaplnil kapacitu několika „flešdisků“, ale bohužel významným spisovatelem jsem se zatím nestal. Nicméně říkal jsem si, co jsem v mládí nezvládl, musím ve stáru dohnat. A konečně se naučit psát jako renomovaný profík.

Při dnu otevřených dveří České tiskové kanceláře v Praze jsem se z propagačních materiálů dozvěděl, že v rámci Akademie České tiskové kanceláře pořádají také kurz pod názvem: Kurz tvůrčího psaní.
Nabídka mě natolik zaujala, že jsem se přihlásil. Navíc i jméno paní lektorky a zároveň publicistky a spisovatelky mi v uších znělo jako známé Niagarské vodopády. Danu Emingerovou totiž znám zejména jako redaktorku z dřívějšího časopisu Mladý svět, který jsem za svého mládí pravidelně četl pod heslem: Už jsi čet Mladý svět? Nyní také vede dlouhodobé kurzy tvůrčího psaní podle svého učitele Arnošta Lustiga. A tak jsem si řekl, musíš se hochu přihlásit, co kdyby to vyšlo…

Sympatická lektorka Dana, kterou jsem živou viděl poprvé, to vzala hned od začátku pěkně zhurta pod svůdnou záminkou: Psaní nesmí být nuda. Nejdříve nám přečetla úryvky z dílny svého oblíbeného učitele Arnošta Lustiga a vzápětí nás vyzvala, abychom přečetli příspěvky, které jsme měli přinést. Na jejích očích ještě nyní vidím, jak si říká: „A teď se můžete ukázat, fešulánci moji drazí…“
Domýšlivé povahy s bujnou fantazií se patrně domnívají, že budu psát o svých peripetiích z první třídy obecné školy, kde jsem se učil psát jako tak… Pravda, ve škamně sice právě sedím, ale na hrbu mám číslo 68, stejně jako Jarda Jágr – ale ten je jednak daleko mladší ale hlavně slavnější. Konec konců moje bystrá vnučka o mně tvrdí, že jsem se narodil v době, když žili ještě dinosauři.
První dáma zleva, jako by nasazená hráčka přečetla svoji povídku pod názvem Jak jsem neodletěla na dovolenou. Když ji dočetla, poněkud mi sklapla čelist a pokorně jsem si říkal: „Co já nebohý venkovský písmák zde vlastně pohledávám.“

A tak se mi na rozdíl od sympatické slečny chtělo odletět nikoliv z ruzyňského letiště Václava Havla, ale přímo z učebny. Zkrátka, milá kolegyně z Hydrometeorologického ústavu, nasadila laťku z mého pohledu příliš vysoko.
Ještě před polední přestávkou jsem dospěl k závěru, že i kdyby skvělá lektorka Dana se pokrájela a dala do toho všechny své životní síly, nemá v daném okamžiku šanci mě cokoliv naučit. Bylo mi ji tak velmi líto, ale co já ubohý a truchlivý stařík mám dělat… Snad jí to Pán Bůh či jiný svatý vynahradí.
Do druhého poločasu mě doslova nakopl parádní oběd v nedaleké restauraci. Třešničkou na dortu bylo kafíčko, které nám osobně přinesl sám pan ředitel Akademie. Nejenže skvěle chutnalo, ale pohladilo i moji duši, poněkud momentálně povadlou.

Akademie ČTK 16. listopadu

Naproti mně seděla nenápadná dívka, která se profesně představila jako účetní. No, říkal jsem si, chlapče, máš střední i vysokou dívčí školu jako ona, tak se s ní snad literárně srovnáš. A hlavně bude zajisté solidární.
Když dočetla své připravené dílko, náhle jsem si připadal, že stojím u mantinelu kluziště a na nohou mám šlajsny po bráchovi a přede mnou z ničeho nic jen tak skočí malá dívenka dvojitého axela, jako by se nechumelilo, a ještě k tomu přidá jako nášup trojitého rittbergra.

Když už jsem předtím pomalu usínal, velmi lehce mě probudila z letargie a stačil jsem jen povzdechnout pro sebe pár chmurných slůvek: „Chlapče, co zde zacláníš.“ A pro záchranu mé duše se mi v hlavě začaly honit jiné myšlenky.
Uprostřed zasedacího kruhu, jako by symbolicky seděla milá paní ze Žďáru nad Sázavou. Kromě toho, že byla šéfredaktorkou podnikových novin, z děvčat se mi nejvíce líbila, a tak jsem ji jen tak pro sebe vyhlásil za Miss třídy.
S touto sympatickou účastnicí kurzu jsem o přestávce stačil prohodit i pár slov. Děsně ale děsně mně připomínala manželku herce Rudly Hrušínského prostředního, Evu. S ní jsem totiž pracoval na Ministerstvu financí – skvělá ženská, a hlavně velmi trpělivá vůči svým kreativním hereckým členům v domácnosti…

Další bodík si u mě získala tím, že i já jsem ve venkovské škole redigoval školní časopis Husí kravata aneb Večerní Jaroměřice a dále jsem za mlada vedl podnikové noviny. Jakožto podnikoví redaktoři jsme se scházeli čas od času v Pařížské ulici v Klubu novinářů. Byla to příjemná, a hlavně zajímavá setkání, neboť kromě nás amatérů, podnikové noviny psali i skuteční žurnalisté, kteří holt byli po roce 1969 tzv. odejiti. Anebo mezi nás patřili i spisovatelé na indexu, kteří tak měli krycí zaměstnání.

Po mé pravici seděl mladík pod éterickým jménem Bert. V tu chvíli jsem si vzpomněl na jednu televizní hru, kde jiný Bert nedělal nic jiného, než umýval nádobí. Můj kolega Bert byl ovšem manažerem jedné společnosti, která se zabývá prodejem aut. Ostatně i zde mají určitě myčku, ovšem automatickou.
Na závěr kurzu i já jsem dostal diplom, patrně z milosti, který jsem pak ukazoval v hospodě chlapům z naší dědiny, aby věděli, jaký su pašák…
I když mi výtečná a snaživá paní lektorka Dana z lítosti nabídla doučovací kurz, raději jsem zalezl do svého koutku, kde mám svůj „pécé“ a mám dojem, že do konce života už z tohoto psacího hájemství nevystrčím hlavu, natož pak paty prostého venkovského písmáka.

I tak věřím, že své třetí paměti (plkačky) konečně dopíšu, než odlétnu navždy za panem Arnoštem, aby mě konečně naučil psát.
A tak mi promiň Dano, že i když ses snažila, jak snažila, spisovatele jsi ze mě nevyrobila. Ovšem přísahám Ti před soudem božím, že jakmile se znovu narodím, budu chodit na všechny Tvoje kurzy a budu psát jako o život. I voňavé tekuté švestky z vlastní zahrádky Ti budu nosit.
S úctou a s múzou nezadaný Tvůj žák Pavel Kyselák

Ahoj Dano,
ten čas strašně rychle letí, už je zase týden pryč a já nemám z úkolu na příští týden ani čárku. A co je horšího, ani nápad, který by k té čárce mohl směřovat. Posílám aspoň svého Davida a Goliáše z minulé lekce.
Že čas letí, je taky zjevné z doběhnutí našeho čtvrtečního dlouhodobého kurzu. Příštím týdnem tedy tento turnus končí. Pak není nic a po novém roce začne nový běh? Chtěla bych pokračovat.
Přeji hezký den
Hana Novotná

Ahoj Dano!
Chtěla bych se Ti "pochlubit", jak hezky jsem včera trávila část Dne vzniku samostatného československého státu:-).

Četla jsem Vašeho Dřímajícího hroma. Těším se, že mi ho na autogramiádě, až covid dovolí, všichni autoři podepíšete.

Přeji hodně prodaných výtisků;-).

Anna

Zase padla jedna z mnoha temnot na covidový svět za zatemněnými okny mého domu. Svítí na mě nažloutlé světlo umělého osvětlení ze tří bodových žárovek a přemýšlím, co mám dělat. A čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi chce hořce smát nebo spíš brečet.
Odborníci říkají: buďte se svými blízkými v kontaktu online. OK, jenže nikdo už neporadí, co dělat, když jste se svými blízkými sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně. Ne online, ale napřímo.

Chtěl jsem to řešit s lidmi na Messengeru, jenže jsem narazil.
Napsal jsem dvěma osobám o tom, co mě trápí. Dana Emingerová mě ale po chvíli zastavila s tím, že nemůže být mojí vrbou a že je tu přes psaní. Což chápu a plně respektuji.

S druhým člověkem si dost rozumím, ale v jedné věci se neshodneme. I když, kdo ví? Posuďte sami: oba si myslíme, že spousta věcí se dá ovlivnit tím, jak o nich člověk přemýšlí. Když začnete i o negativních věcech přemýšlet pozitivně, bude váš život lepší.

Ilustrace: Dana Emingerová

Bohužel, tady naše shoda končí.

Podle mě totiž, aby mohl člověk začít přemýšlet úplně jinak, musí vypadnout z prostředí, kde mu není moc dobře.

Já bych se potřeboval zbavit všeho toho bordelu v hlavě, který se tam objevil po smrti mé nejdražší a nejvtipnější tety. Jenže díky covidu to nejde a i za normálních okolností by to bylo složité kvůli mému zdravotnímu stavu. Jsem totiž od dětství na vozíku. Je to holt začarovaný kruh…
A jak se právě cítím? Kromě toho, že už skoro čtrnáct dní v kuse a téměř i ve stejnou dobu zvracím, se mám báječně. Jen doufám, že to brzy skončí a třetí vlna už nepřijde.
Jinak umřu místo na covid na karanténu...

Martin Tomášek

Ahoj Martine,

já se Ti nemůžu věnovat i proto, že mám covid. Jsem nemocná a šíleně unavená. A tak Ti aspoň posílám pro potěšení obrázek, který jsem pro Tebe nakreslila - pokus o Tvůj portrét.

Snad Ti trochu spraví náladu i to, že Tě zvu na on-line kurz na platformě Jitsi Meet ve čtvrtek v podvečer nebo v pátek dopoledne. Koná se jednou za 14 dní. Podívej se na stránky, abys znal přesná data. Dobrá zpráva je též to, že naše kniha DUŠI NESPOUTÁŠ už brzy opustí tiskárnu.

Dana

On-line kurz 6.11.2020

Ahoj Dano,

moc ráda bych Ti poděkovala za on-line lekci. Zvládla jsi ji úžasně i přes hlášenou koronavirovou indispozici, kterou jsem tedy na Tobě nijak nepoznala.

Možnost on-line setkávání mi přijde jako fajn kompromis mezi tím se vidět, tedy nezakrnět, a zároveň dodržovat nařízení.

On-line kurz s covidovou lektorkou 5.11.2020

Líbilo se mi, že jsme kromě čtení úkolů mohli vytvořit něco "na hodině" - ačkoli to není třeba tak vycizelované... Jsme svým způsobem pod tlakem, a v tom je právě ta zábavnost.

Dále bych vypíchla i referát od Safi o postavách a následující diskusi, která mi přinesla další uvědomění a aha-momenty. Prostě opakování je matkou moudrosti:-).
V neposlední řadě bylo příjemné poznat kolegyňky z moravské skupiny.
Byť jsem se on-line kurzu před začátkem trochu bála, výsledek předčil má očekávání. A Tobě patří velký dík za to, že jsi do toho šla a že jsi to i po technické stránce tak dobře zvládla.
V příloze posílám Jana Křtitele v Praze (opravila jsem velbloudí kůži za velbloudí srst - tak to bylo doopravdy špatně...), apokryf z hodiny - Babylonskou věž - upravím a pošlu později. Ukázka z Divadla Sklep s recenzí Bible se k tématu moc hodila.

Děkuji ještě jednou za všechno, co do mě vkládáš, moc si toho vážím a těším se na další lekce a úkoly. A Tobě i celé rodině přeji co nejhladší průběh léčení.
Anna Vocelová

Ahojte "Koroňáci",
děkuji za včerejší kurz, bylo to fajn. Je to jen další důkaz toho, že když se chce, všechno jde. I já se seznamuji s hitem letošní sezóny. Zatím jen v karanténě, kdy se starám o syna ,,Koroňáka". Dnes jsem byla na testech, výsledky budou v pátek. Léčba u syna probíhá úspěšně při podávání:

On-line kurz 5.11.2020

- nakrájené cibule s medem, někdo zvládne jen tu šťávu, hrdinové sní celé

- v místnosti nemocného rozkrojená cibule, je tak v misce, pohlcuje asi bacily, nebo co, kdysi mi to radila maminka
- dezinfikuji, co se dá
- větrám jako divá
- pomazánka z uvařené červené řepy s česnekem a lučinou, či čímkoli lahodným, stejně se nemáš
odvahu líbat

- hodně tekutin, čaj, voda s citrónem, ovocný džus, šťáva ze zavařeniny
- poslouchat tělo o co si řekne
Pro pečující beze strachu:
- vše jako obvykle
Pro pečující se ,,zvláštními" pocity:
- slivovice, meruňkovice, hruškovice, DOMÁCÍ, kloktat, nebo pít, dle zdravotní nebo psychické kondice a chuti
- víno, druh dle oblíbenosti, dostupnosti
- cokoli pomůže
A hlavně se z toho nepo...

Pevné zdraví, hodně slunce a veselou mysl.
Jana Bednářová

Literární dílna na zámku Loučeň 12.-15. listopadu 2020 se musí kvůli covidu přesunout na příští rok, asi na leden.

Milí přátelé,

po oficiální zprávě, že se kurz na zámku v Loučni v půli listopadu nekoná, se jdu opít a poplakat si nad tou nespravedlností. Nicméně, ve čtvrtek 26. listopadu v 17.00 h se k Vám pokusím připojit na kurz on-line, neboť doufám, že moje děti budou dobře naladěné a dají mi aspoň pár minut prostor si s vámi všemi popovídat. Mějte se krásně a budu se těšit aspoň na virtuální setkání!
Zuza

Stručné shrnutí nejčastějších chyb při psaní

(Podle učebnice Kouzlo psaní knih)

Nedostatek detailů a nešikovné vkládání detailů
Nebojme se obarvit scény z našich příběhů vhodnými detaily, všeho však s mírou
Co se může hodit ve firmě:

kde je to vhodné, podělme se s klientem o konkrétní postřeh respondentů.

Buďme konkrétní, použijme raději slovo „hadi“ než abstraktní „tvorové“

Neohrabané psaní
Pokud čtenář začne přemýšlet, co „tím chtěl autor říci“, jeho i náš „sen“ se rozplyne.Nadbytečné používání pasiv může působit komicky. Řekněme radši prostě „ Tvůj papoušek mě kousl“, než „Byl jsem kousnut Tvým papouškem“
Buďme rozmanití v jednotlivých větách, střídejme dlouhé a krátké věty, měňme rytmus děje.
Pozor na nad-bytečné a zbytečné používání slov „který“ a „jenž“ – zbytečně prodlužují věty.
Buďme opatrní při psaní „Ty“ a „Vy“ a přecházení z psaní ve třetí osobě do „ich“ formy
Pocity postav sdělme spíše formou dialogu – pokud musíme komentovat a vysvětlovat pocity popisem, můžeme být ve finále nudní.
Při čtení použijme svůj hlas, abychom navodili atmosféru dané situace:
„Carlos řekl lehce koktavě: Já nevím“ je lepší než: „Ehm. J-j-j-á-n-n-n-nevim“…
Co se může hodit ve firmě:

Pozor na „odborné termity“, složitá souvětí a cizí slova v míře nadbytečné

použijme ty, které vedly k našemu závěru ohledně výzkumu

Pozor na nadbytečné detaily

V nich a odbočujících epizodách se náš příběh úplně ztrácí.
Co se může hodit ve firmě:

viz Flinta na stěně

Iva Homolková

Milá Dano!

Začetl jsem se do Vyšehradu. Oceňuji, co jsi musela kvůli té reportáži pro National Geographic naštudovat. Taková spoušť informací. Máš moje uznání.

Dobré počtení...

Zároveň objednávám šest knížek JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM a prosím o věnování mě, Petrovi, Pavlovi, Aničce a dvakrát Alence.

Šlo by to takhle ? Moc děkuji a těším se na Vaše povídky.

A také mi přibal knihu DUŠI NESPOUTÁŠ o tom vozíčkáři, jestli už teď vyjde.

Díky za hezké setkání u nás v Karlových Varech. Nestává se totiž často že si na nás někdo mimo rodinu vzpomene. Přeju pěkný den.

Standa Forejtek

Literární skupina Rozmazlení

Odnášíme si knížku JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM - na pultech knihkupectví od 20. října! O čem je? Třeba o tom, co uděláte, když zjistíte, že žárlíte na robotickou sekačku na trávu... A co, když vaše žena odejde s jinou ženou? Jak zareagujete na tanga v manželově tašce?

Vzpomenete si někdy na první pusu? Na první milování? Poslední milování? O tom jsou příběhy v naší knížce. Příběhy o vztazích. Od Velkého třesku až po záhrobí. Můžete se u nich smát i plakat.

Můžete přeskakovat nebo číst od konce.

Bavte se při čtení, jako jsme se my bavili při psaní!

Říkáme si Rozmazlení.

V průběhu našeho pobytu na Tenerife vyšla v ČR povídková kniha s trochu divným názvem JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM, jejíž jsem spoluautorem. Když si ji koupíte, uděláte radost jak sobě, protože tam jsou pěkný povídky, které vás snad rozesmějí i dojmou, ale i mě, protože v tom mám prachy a potřebuju nějaký zpátky. Tak si to, vy raubíři, když tak kupte, případně nasdílejte link kamarádům.

Míra

V nebušické tiskárně 20. 10. 2020

Držím v ruce knížku. Nestačila ještě ani vychladnout. Knížku plnou příběhů o mužích a ženách.
Knížku s trochu praštěným názvem, nad kterou jsme společně strávili téměř dva roky. Tři matky a tři otcové. Dana Emingerová, Monika Hodáčová, Nataša Richterová a Bořek Beránek, Yakeen J. Helus, Míra Tichý.
Povedená rodinka! Někdy to byla legrace, někdy nám porodní bolesti daly pěkně zabrat!
A nesmí chybět dobrá víla! Krásné koláže v knize má na svědomí architekt, herec a výtvarník David Vávra. Naše společné dílo se jmenuje JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM.
Jak říkám, je to praštěný! Ale doufám, že se budete při čtení bavit stejně, jako jsme se my bavili při psaní!
Odkaz na internetové knihkupectví zde.

Nataša Richterová

PS. Jsme v říjnových Knižních novinkách...

Během cvičení, kdy opakujeme, co jsme slyšeli, mi došlo, jaká je rozdílnost chápání i vnímání různých jedinců - třeba rozdíl muži/ženy - co ti chlapi dokázali sesmolit za analytickou svodku z poetického příběhu bylo neuvěřitelné. A protože v našem vedení jsou chlapi, znamená to pro mě zaměřit se jen na fakta. Také se mi líbilo heslo: "kdo se brání neposlouchá" - myslím, že je dobré i do života, např. v případě partnerské hádky...

Ivana Š.

První on-line kurz 22.10.2020

On-line kurz tvůrčího psaní na platformě Jitsi Meet mě mile překvapil. Je fajn nechat se v této vyhrocené době unést do světa psaného slova, fantazie a hříček. Je fajn vidět v blikajících okýnkách počítače či mobilu spolužáky, je fajn přes aplikaci vyslechnout jejich práce a moci na ně reagovat.

Svět se mění a my s ním.

Je fajn držet se svých zvyků, návyků, koníčků. Dočasným přestupem tebou vedeného tvůrčího psaní z reálného světa do virtuální reality jsi nám to umožnila a patří ti za to dík!

Práce z pátečního dopoledne posílám v příloze. Díky a brzo na viděnou!

Judita

22.10.2020

Ahoj Dano!
Kurz v online formě se mi přes všechna nepříjemná omezení a nedostatek osobního kontaktu líbil a jsem ráda, že jsi zvolila tento náhradní způsob místo pauzy zase na dobu neurčitou. Moc se mi líbilo zapojení Nataši a úkol ze základů psaní.

Jen do nás s podobnými základními úkoly.I z jiných kurzů, co jsem takto absolvovala, jsem se poučila, že málokdy funguje otázka "má k tomu někdo něco", většinou nastane ticho nebo začnou mluvit tři najednou. Jmenovité vyvolávání udržuje pozornost a nutí všechny, aby se zapojili.

Z vlastní zkušenosti jsem zjistila, že jmenovité vyvolávání v předem daném pořadí, kdy vím, že budu na řadě např. za Mirkou, vede jen k tomu, že nejsem úplně pozorná, když je Mirka ještě daleko. Těším se na příště
Hana Novotná

22.10.2020

Dani, zvládla jsi to UZASNE! Moc se mi Tvoje první on-line lekce dnes líbila. I kdyz jsem mela obcas slabší signal, když se připojili na wi-fi dalsi clenove rodiny. Na vsech kurzech vzdy pletu, pomáhá mi to soustředit se, tak jsem si to pri vypnuté kameře dovolila taky. 😀 Budu rada za úkoly uvnitr hodiny, jak to bylo dnes. Projit postupne všechny zakladni literarni cihly. Dekuji moc. Safi

Generálka on-line kurzu proběhla úžasně, jen to chce u jednotlivých účastníků malinko doladit techniku, i já jsem díky Šimonovi zjistila, že mám v obyváku špatný signál, a tak jsem se "odstěhovala" jinam.

Vy jste byli skvělí, prostě Učí Telka dopadla na výbornou. Asi Stent Šimon, kterého zdravím, nám též moc pomohl.

Díky, že jsem se mohla zúčastnit. Korona řádí, a tak jsem mezi vás na kurz přijít nechtěla, i když jsem se s našim nemocným zaměstnancem snad jen jednou letmo potkala, pak už ležel doma s chřipkou. Ale byl to omyl, covid nemá. Po neděli již možná přijde do práce.

Měj se moc hezky a ať se i dnešní kurs vydaří. Já se zkusím připojit, ale nebudu zasahovat, jen vás pozdravím, ale abych věděla, zda to i dnes vyšlo. Ráda Vás zase uvidím...

Díky Bohuna

Ahoj Dano,

děkuju ještě jednou za přijetí do Vaší báječné literární skupiny.

On-line setkávání je výborný nápad, aspoň jsem se probrala z jakési letargie a splínu, ohromně mě to nakoplo :-)

Škoda jen, že musím celou dobu držet mobil v ruce :-) ale nějak se s tím poperu. Jak to ještě vylepšit netuším, jako správný počítačový analfabet jsem ráda, že se vůbec dokážu připojit :-)

Páteční setkávání sice budu muset vynechat, což mě moc mrzí, protože chodím do práce, ale apoň pro tentokrát jsem si to užila ve čtvrtek i v pátek.
Jinak díky za materiály, které mi pošleš ke studiu. Učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH bych si ráda objednala.

Moc se těším na příště a vyhýbej se bacilům :-)

Pa Zdena

PS. Gratuluju ke knize JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM, ať se jí daří. Předběžně jsem si ji na FB zamluvila i s autogramy všech autorů.

Zdena

Kniha je něco jako okno do duše. Spisovatel v ní nechá kus té svojí během procesu psaní. Duše hlavního hrdiny knihou propluje a otiskne se, aby pak mohla proniknout do života každého z nás.

Nekonečný příběh plný fantazie, drsné reality, bolesti, radosti, smíchu i žalu.
Snaha sdílet často nesdělitelné.
Trnitá cesta narvaná emocemi.
Kniha. Nenahraditelný papírový poklad.
Zuzka Fajmonová

Milá Dani.

Srdečně Tě zdravím. Jsou lidé, věci, situace a myšlenky, které člověk potká a v průběhu života ztratí, zapomene, vymaže. A pak jsou lidé, situace, myšlenky a krásné chvíle, které jsou s námi pořád a my jsme za to jednoduše rádi (rády). A tohle přesně jsi Ty, Tvé kurzy, lidé v tvém okolí, Praha...

Zaznamenala jsem on-line kurzy, zatím nemám kamerku, takže jsem tam byla, ale tiše jako myška.

Opatrujte se mi tam všichni.

Hanlen

Kurzy Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou byly blažené momenty tvůrčí spolupráce, kde vznikaly moje první povídky. Těší mě, že právě Dana doporučuje mou knihu První, statečné, jedinečné, kterou ilustrovala Silvie Vojdřejcová. Je o českých ženách, které se prosadily jako průkopnice v nějakém oboru - první lékařka, první pilotka, první kandidátka na prezidentku...

Jana Renner

Zhruba před rokem a půl jsem začala psát knihu. Vytvořila jsem si nástěnku s postavama, zaznačila jsem graficky jejich vztahy, jakože kdo s kým, jak a proč, a tak nějak jsem se snažila kvalitně rozvinout stanovený téma. Pak jsem jednoho dne dala úryvek přečíst nejlepší kamarádce a zjistila jsem, že tuhle knihu asi ještě na čas odložím. Prostě to tak nějak nebylo ono. Téma složitý a docela kontroverzní, postavy zajímavý, příběhy ze života, ale celkově vzato se s tím vším těžce pracovalo. A já si uvědomila, že psaní sice není procházka růžovou zahradou, ale nemělo by bolet jako návštěva záchoda po pozření chilli con carne.

Tak jsem jednu rozepsanou knihu odsunula na neurčito a pustila jsem se do druhé, toho času rovněž rozpracované. Není složitá. Ani v sobě nemá hluboký myšlenky. Vlastně se zabývá úplně obyčejnými tématy, je napsaná tak, jak mi to v tu chvíli připadalo nejlepší a je dlouhá tak akorát, abych se v ní třeba zbytečně neopakovala nebo dokonce neztratila. Když to dobře půjde, bude mít i vtipný ilustrace. A jestli se to fakt podaří, mohla bych ji dokonce vydat. Minimálně v počtu pěti kusů pro rodinu a přátele. Pro ten pocit, chápete. Co tím vším chci říct je to, že je lepší zbytečně se nešroubovat do věcí, který vám neseděj. Já jako nepředpokládám, že jednoho krásnýho dne získám Nobelovku za literaturu nebo prodám knihu do zahraničí, ale o to při psaní ani tak nejde. Jde o sdílení, o možnost dát kus sebe ostatním a čekat, co dobrýho z toho vzejde.

Zuzka Fajmonová

Představují si svět jako velké zastřešené nádraží s tisícem kolejí jménem život a lidi jako miliony vlaků, které po těch kolejích jezdí.
Každá kolej má několik zastávek: dětství, škola, maturita, svatba, dítě, práce a pak konečná stanice smrt.
Jenže málokterý z těchto zdánlivě bezstarostných, vesele si pískajících a kouřících vlaků tuší, že existuje i menší a chudší nádraží s méně výkonnými vlaky, které sice taky jedou po kolejích života, ale – na rozdíl od těch prvních – jsou tady životní zastávky jen ve snovém oparu.
I tady každý vlak najede na životní trať s podobnými cíli jako vlaky na prvním nádraží. Jenže zdejší lokomotivy mají poruchu z výroby (špatně táhne komín, drhne kolo či chybí šroubek), a tak jsou jejich cílové stanice v mlze. Není totiž nikdy jasné, zda se jim podaří někam dojet... i když se snaží, co mohou, aby těm druhým ukázaly, co všechno dokážou taky.
I můj vlak má pár mlžných zastávek, nad kterými, doufám, se ta mlha rozpustí dřív, než můj stroj dojede na konečnou. Teď brzdí před stanici vydání knihy. První významná zastávka po třiceti sedmi letech života...
Martin Tomášek

Zámek Loučeň

Vytáhla jsem včera rodinku na Hradozámeckou noc a natrefila jsem zrovna na premiéru Příběhu automobilu.

Večerní prohlídku s našimi dialogy, které jsme psali v červnu, jsem si moc užila a mým chlapům se to také líbilo.
Příběh automobilu mi rezonoval v hlavě až do noci. Hrané scény mě vtáhly do děje a vrátily v čase do dob minulých. Myslím, že to tak působilo i na ostatní účastníky.
Pro mě osobně bylo moc krásné sledovat to zhmotnění - scény z papíru ožívají v reálu!
Už se těším na další zámeckou dílnu.
Nataša Richterová

I já jsem byla mile překvapená výkony účinkujících... Cítím, že to má ohromný potenciál a ráda bych vše dovedla k dokonalosti.
Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně

Ahoj Dano!

Příště bych se s Vámi také připojila ON-line. A jak to zatím vypadá s listopadovým kurzem na zámku Loučeň? Vidíš to reálně? Já jsem připravena jet na 100%. Takže záleží na ostatních, ale věřím, že nás takových bude víc, co by jeli. Kdyby se to přesunulo, budu asi do Vánoc brečet do polštáře, jak se těším.

Zuzka Fajmonová

22.10.2020 - počátek on-line výuky

Milí přátelé,

pro lockdownu máme plán B: nainstalujte si platformu pro on-line kurz: https://meet.jit.si/…iga.

Potřebujete k tomu počítač s kamerou a mikrofonem.

Až se Vám objeví bílé políčko, napište do něj své jméno, klikněte, a je to.

Dana a Šimon

Kurz na Chodově 19.-20. září 2020

Moc zdravím, paní Dano 😊
Chtěla bych se zeptat ohledně kurzů psaní... je teď doba onlajnová, která mi osobně úplně nevyhovuje... A tak bych se chtěla zeptat, jak bych mohla zase chodit do kurzu. Psaní mě chytlo pěkně za pačasy a moc se těším, až bude doba "dotyková" a já si budu moct sáhnout na emoce, energii a atmosféru.
Předpokládám, že letos už nic, že případně až příští rok, což nevadí. Přečtu si podruhé Živla Lustiga a zkusím něco napsat podle zadání z našeho prvního kurzu. Upřímně, už něco mám a těším se, až se dozvím nové. Snažím se býti houbou a nasávat.
Děkuji Vám za zprávu.
Přeji pohodové a krásné dny. V této nanicovaté době hlavně pevné zdraví 😊
Srdečně a s hvězdnou vzpomínkou
Aneta Bernatská

Milá Dano,

jsem v dobrovolné karanténě a zdravím všechny kolegy a přeji hodně tvůrčích nápadů. Pořád mám před sebou příběh Hanky, jak "nechala na kolejích" manžela.

Je to úžasné, jak si někdo tohle dokáže vymyslet, já stále čerpám z vlastních zkušeností, i když jich mám dost, ale chybí tomu ta "šťáva" nebo "nadstavba", která tomu dává ten šmrnc. Stávají se mi sice věci neskutečné, normální člověk to asi nezažije, ale když to hodím na papír, tak tomu nikdo nevěří, nebo to nebere jako krásnou nadsázku a je to blbé. Všechny zdraví

Bohuna

Nové učební prostory v Korunní 88 na Vinohradech

Milí přátelé,
lekce tvůrčího psaní budou zatím na Vinohradech pokračovat, ale ve skupinkách po šesti a s rouškami - já budu mít štít, abyste mi viděli na pusu.

Abych mohla prezenční lekce dobře zorganizovat, potřebuji závazně vědět, kdo dál bude chodit, protože budu muset vždy jednu z lekcí (kde nás bude víc) rozdělit do dvou skupin. Jedna se bude učit se mnou, zatímco 1-2 lidé budou dělat na střídačku ve vedlejší menší místnosti rétorická cvičení s Janou Vaňkovou a chystat si přednes na plánované autorské čtení.

Příští týden zařadím i tvůrčí hrátky s Natašou (cvičení o postavách).

Prosím tedy, napište, kdo může být flexibilní - tj. pokud bude plná jedna skupina, mohl by přijít do jiné.

V každém případě prosím o závaznou účast, abyste nezabírali volná místa, a tak se, prosím, včas omlouvejte, aby se stihli ti flexibilní přeskupit.
Zároveň apeluji, abychom chodili na kurzy zdravotně zcela v pořádku.

Sledujte však každodenní vývoj. Do týdne může být vše ještě zase jinak. (Pak bych volila on-line výuku. Platforma by byla zde.)
Přeji Vám v této těžké době hlavně zdraví!
Dana Emingerová

Psi vyhledávají místa s pozitivní energií. Cvičila jsem na jaře přes on-line platformu jógu a šlo to docela dobře.

Nataša Richterová

Ahoj Dano,

jestli ještě stále platí téma nedělní bajky z mikrosvěta, tak jednu připojuji.

Snad se máte všichni dobře, zdravě a užíváte barevného podzimu.

Měj se hezky.

Míša Čápová

Děkuji za vše, co jsi mě naučila. Ta energie, kterou přenášíš společně s Tvým uměním a pedagogickým cítěním je jako slunce. Svítí lidem na cestu a příjemně hřeje.
Jenda

Národní muzeum 29. září 2020

Na kurzy s Danou jsem se vždy těšila, i když často nebylo snadné splnit zadané domácí úkoly. Jsem zvyklá psát odborné vědecké texty, a tak psaní rozhovorů, popisů nebo bajek byla pro mě výzva. Ale s velkým překvapením jsem zjistila, že i já mám tak trochu "spisovatelské střevo" a že se mi po pravidelných setkáních s Danou a ostatními kolegy bude stýskat.

RNDr. Jana Bruthansová, PhD., Paleontologické oddělení Národního muzea, Horní Počernice

Výsledky naší roční spolupráce jsou k přečtení zde.

Chci Vám poděkovat, že jsem se mohla o psaní lecčemu naučit, rovněž tak děkuji za cenné rady a doporučení, která určitě v budoucnu využiji.

Jana Čepičková, Národní muzeum

Covidová výuka rétoriky "mluvením do zdi" s Janou Vaňkovou, Vinohrady, 9. října 2020

Ahoj Dano,
děkuji za příjemné setkání s Tebou i Janou Vaňkovou a posílám, co jsem se naučila:
1. z rétoriky
- jak se správně rozcvičit před mluvením
- práce s dechem
- tvorba zvuku opřená dopředu tak, aby znělo

Vinohrady 9. října 2020

- dramatická pauza a její využití v textu
- práce s hlasem při čtení textu, tempo, pauzy, hlasová intonace
2. z tvůrčího psaní
- důležitost prvních vět v textu z hlediska zaujetí pozornosti čtenáře
- jak dostat do textu emoce
- přímá řeč a jak s ní v textu naložit
Jana Urbanová

Milá Danuško,

včera jsem sledoval v televizi odkaz Arnošta Lustiga. Bylo to samozřejmě (jako vždy) úžasný a jako vždy mě to rozhodilo. Jednak tím, co říkal, a jednak tím, že Ti moc závidím, žes toho člověka mohla poznat osobně a já jsem tohle štěstí neměl. Kdyby neumřel, otravoval bych ho asi tak deset hodin denně... a nasával bych a nasával jeho srdce, mozek i páteř...!!!

Samozřejmě jsem taky napsal další básničku. Posílám Ti ji a přiznám se, že tato (bude to tím tématem) mi je nějak nejbližší... Moje básničky jsou produktem mého zklamání přesně tak, jako byly Mozartovy skladby produktem jeho zoufalství. Líbilo by se mi, kdyby se daly moje básničky srovnávat s Mozartovými skladbami, ale není to pro mě tak důležité, abych propadal takovému zoufalství jako on.

Měj se moc fajn a těším se, že se brzy setkáme.

Olda

Jana Vaňková, Vinohrady 9. října 2020

Ahoj Dano,
ordinuji v roušce a se štítem a myju si ruce po každým pacientovi, než jdu k počítači, a pak znovu, než sáhnu na dalšího člověka. Omlouvám se.

Jsem šíleně unavená, takže páteční dopoledne tentokrát zasvětím spánku - bez roušky a s oknem dokořán. Děkuji za to, že jsi mi volala i za vše, co pro nás děláš. Posílám vyšehradskou povídku, snad Ti nebude připadat příliš šílená, haha.

Těším se na úkoly na příští setkání za dva týdny.

Jitka Sova

Jana Vaňková od 3.45 minuty

Včera to bylo moc príma, přišla jsem na jiné myšlenky. Moc díky. Posílám to, jak jsme přepracovávali tu mou, sice pravdivou, ale neskutečnou příhodu, jak jsem se bála nočního přepadení.

Je to opravdu neuvěřitelné, ale po konzultaci s psychologem jsem se dozvěděla, že jsem měla štěstí, že jsem na sobě nedala znát strach.

Násilníci jsou prý mnohokrát slabí jedinci a k akci je vyprovokuje jen to, když zjistí, že se jich někdo bojí.

Celé to přepracuji, i když se mi do toho moc nechce, těch chyb tam bylo dost.

Zdraví a na shledanou další čtvrtek se těší

Bohuna

Krásný pozdní večer, Danuško.
Nevím, jestli už nejsi "v limbu", ale já (sova) jsem právě "dohonil" svoji poslední dnešní lhůtu a teď si můžu dát v klidu sklenku vína. Posílám Ti svůj poslední výtvor a samozřejmě Tě, jakožto svoji kamarádku a velmi respektovanou učitelku, prosím o stručné zhodnocení či jen o vyjádření pocitu.
Na nějaké prozaické dílko zatím nemám moc času. Tam je to dřina a u básniček jde spíš o nápad, osvícení a pocitovou invenci. Navíc bych rád ty básničky časem vydal třeba jako knížku, a tak jim teď dávám přednost. Měj se moc prima a hodně štěstí.
Oldřich Voženílek

Čtvrteční kurz 8.10.2020

Učíme se pod křídly firmy SIMPLY5.

Díky!!!

Vzdušná učebna. Velké rozestupy a každý svůj stůl.

A kafíčko na vlastní nebezpečí...

Těším se na všechny každý čtvrtek a pátek.

Dana

Ahoj Dano!

Hlavně, že bude to nebezpečný kafe, haha. Jitka

Tak jo... Rozhodnuto. Než vystavovat už tak oslabený organismus rizikům, rozjíždím na radu blízkých a lékařů privat lockdown a na chvíli opustím svět venku.

Všem držím palce, abyste měli dost sil a optimismu na zvládnutí čehokoli, co nás čeká, a pevně věřím, že už je to poslední “karanténa” na mnoho let dopředu. Zdravím všechny na tvůrčím psaní.

See everybody on-line!!!❤️ Take a care🍀.

Irena

Ahoj Dano,
díky moc za dnešní ráno, je to skvělý start dne. Začíná mi docházet, že knížku může napsat opravdu každý, když dodrží pravidla a některá poruší. Autor píše, čtenář si představuje - mělo by se mu říkat představovač - nebo snílek?
Nálepky patří na potraviny, do popisu je nutný detail. Rytmus je skoro stejně důležitý jako pointa či poučení. A škrtat se dá vždycky...
Michal P.

Ahoj moji milí,
díky moc za zveřejnění mého veledíla ve Zpravodaji s tak úžasným komentářem... Právě jsem se vrátila z dovolené v Karlové Studánce, kterou jsem z poloviny proležela. Ráno mířím na testy (údajně dělají zdravotníky přednostně - aspoň něco), tak jsem zvědavá.

Zatím mi nic moc není, kromě prvních dvou dnů s teplotou, ale prý se to ještě může změnit. Zajímavé na tom je, že jsme lehli celá rodina prakticky ve stejnou hodinu, takřka na minutu, aniž bychom o sobě navzájem věděli...
Spravedlivý bacil :-) Tak nám držte palce a buďte zdrávi... Sterilně na dálku líbám
Zdena

Dobeška 23. září 2020

V kanceláři v růžové zahradě se finišuje! Dřímající hrom odlétá do tiskárny! A jméno výherce rozmazlené losovačky o titul knihy? Z klobouku jsme vytáhli a na knihu se může těšit Bety Benadová. Gratulujeme!

Nataša Richterová

Dobrý den, paní Emingerová,

mám pro Vás dobrou zprávu: kniha JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM zaujala.

Knihkupci už si objednali polovinu přislíbeného nákladu. Stihnete nám zásilku dodat toho 20. října?

Milada Kuličková, Kosmas

Příští literární dílna na zámku Loučeň se bude konat 12.-15 listopadu 2020

Milá Dano,
děkuji Ti za zasílání Newsletterů. Jsi velice nápaditá ve vybírání míst konání kursů mimo Prahu. Mne zaujala hodně Loučeň, neboť tam jsem strávila část mateřské dovolené.

Projezdila jsem park s kočárkem křížem krážem, odpoledne jsem sedávala na terase zámku.....

Dovnitř do zámku jsem se dostala ovšem až po sametové revoluci, když zámek a zahradu zvelebili a zpřístupnili nové majitelé.

V okolí Loučeně byly vždy hluboké lesy. Lesem okolo fotbalového hřiště jsme se chodili koupat na Jívák. Na druhou stranu alejí bříz okolo hájenky a studánky do Jabkenic. Tam jsme se koupali v rybníku, chodili do oplocené obory a také do muzea Bedřicha Smetany.

Já nepíšu do šuplíku, ale pořád mne baví od března psát deník. Píšu do tlustých sešitů retro čínskou propisovačkou, asi i terapie proti koronaviru?
Přeji Tobě a celé rodině hodně zdraví a štěstí.

Jarka Kosková

Co jsem se naučila:
Celou dobu musí mít autor na mysli hlavní příběh, aby ho nedocházelo o rozmělňování informace a popisy navíc (počasí a jiné nesnáze) by měly fungovat jako koření příběhu nikoliv jako jeho hlavní část, to nechtěně vytrhává čtenáře ze “snu”
Literární pravda musí být pravdivější než pravda
Časté chyby: trpný rod, zdlouhavá souvětí, termíny, opakování slov
Promyslet použití cizího slova, případně je možné obejít jinou formou
Petra Caltová, Národní muzeum

Na reportáži o Vyšehradu jsem pracovala tři měsíce, nastudovala stovky stránek o jeho historii a mluvila s mnoha lidmi.
Fotograf Petr Juračka si vymohl povolení vlézt do věží kostela i fotografovat pomocí dronu.
A výsledek? Vyhráli jsme ocenění NATIONAL GEOGRAPHIC: BEST EDIT 8/2020.
Reportáž o Vyšehradu v srpnovém čísle doporučuje americký vydavatel otisknout i v ostatních světových edicích National Geographic. V ocenění se uvádí:
Turning pandemic closures to his advantage, Dana Emingerová and Petr Jan Juračka present Prague's Vyšehrad - "upper castle" - in a way readers have not seen: without crowds and via drone photography. Darren Smith
(Dana Emingerová a Petr Jan Juračka využili omezení během pandemie k tomu, aby představili Vyšehrad tak, jak jej čtenáři nikdy neviděli: bez davů turistů a pomocí dronové fotografie.)
A právě tato reportáž bude podkladem pro naši vyšehradskou knihu s povídkami inspirovanými nejtajemnější historií. Zatím se rodí jako fotokniha. A první příběhy už jsou také na světě.
Dana Emingerová

Foto: Tomáš Beltir

Ahoj ahoj,
upřímně, velmi vážně uvažuju o účasti na Tvém kurzu psaní pro NG - třeba to bude inspirativní setkání :)
Petr Jan Juračka

Ahoj Dano,
jak se máš? Já musím dodělat ještě jeden projekt a pak letím na festival do Londýna.
Co ten náš seriál o Mladém světě? Zrovna jsem se o Tobě bavila s Hřebejkem (on je takový můj mentor), protože mi vyprávěl příběh o svém setkání s Arnoštem Lustigem. Moc se mu náš nápad líbil. Je skvělej a dává super rady. Dokonce by nás propojil s producenty.
Těším se na Tvůj scénář.
Tereza Hirsch

Ahoj Dano,
posílám Ti ten svůj příspěvek do Martinovy knihy. Knížka vypadá moc pěkně, opravdu. Měla jsi skvělý nápad na to členění s úryvky z vaší komunikace. Líbí se mi i zvolená kontrastní barevnost, celková grafika včetně fontu a ty skvělé kresby ze Sutnarky! Opět se Ti to moc povedlo!
Petr Holub

Všechnopárty 29. června 2018

Byl jednou jeden televizní pořad. Vlastně ne. Byl jednou jeden gauč. Vlastně, taky ne... Byl jednou jeden člověk. Tak je to správně. A ten člověk ležel na gauči. Ležel na něm už roky. Ani si nepamatoval, že by to kdy bylo jinak. Vsakoval se do něj den za dnem hlouběji a hlouběji a sledoval televizní pořady. Zábavný moc nebyly, ale pořady to byly, a to mu stačilo.
„A dalším hostem je spisovatelka Dana Emingerová,“ říká jednou jeden ten pořad a gaučák si nalévá další sklenku. Zrak se mu už kalí, víčka těžknou. Další nudná sobota strávená doma, pomyslí si. Ale dnes je něco jinak. Člověk na gauči zjišťuje, že ta dáma v modrých šatech, co je v tom pořadu, je něčím zajímavá. Neví proč, ale baví ho. Kdo by to byl řekl. Nějaká spisovatelka.
„Každý se naučí psát,“ říká a on ji poslouchá. A vzpomíná.
Kdysi taky psal. Povídky. Jen tak. Pro radost. Hezky pěkně do šuplete a nechat zaprášit, tak to bylo.
Pořad skončil a človíček usnul. Usnul? Ale kde že. Právě naopak. Mozek mu do snu vytahuje dávno zapomenuté texty. Čte je. Baví ho. Směje se, dojímá i pláče.
Bože, tak dlouho už nesnil.
„Kam jdeš, kámo?“ říká gauč, když se chce ten člověk ráno zvednout. „Od deseti jde biatlon, budeme se dívat!“
Chvíli váhá. Přitažlivost gauče je mocná, ale krom jeho gravitace cítí dnes i něco jiného. Jakoby ho nějaké neviditelné vlákno táhlo jinam.
„Ale já bych chtěl jít k počítači,“ namítá. „napsat e-mail paní, co jsme ji včera viděli v tom pořadu,“ pokračuje skoro až omluvně.
„A proč?“ gauč na to.

Všechnopárty 29. června 2018

„Ona.“
„Co ona?“
„Učí lidi psát. A já píšu rád. Vlastně... psával jsem.“
Zasní se.
„To jsou kecy, radši seď a zapni televizi. Za pět minut to začíná!“
Gauč a vlákno. Ještě chvíli se o něj přetahují. Ale vlákno je dnes nějaké jiné. Silnější. Silnější než jindy.
Človíček se zvedne a jde po něm. Nejdřív jen k počítači, napsat e-mail. E-mail, který promění vlákno v cestu. Není vždy pohodlná, někdy je to pěkná D-jednička, ale na rozdíl od gauče je na jejím konci něco zajímavého a pěkného. Na konci téhle cesty je kniha.
Tahle kniha.
Tak krásné čtení, milý čtenáři. Vyjde před Vánocemi. Takhle nějak bude vypadat...

Ahoj Danuško.

Srdečně tě zdravím z mého kraje rázovitého, který nepokrytě miluji. Děkuji za vyřízení pozdravu od "mých holek" z práce, které /jak taky jinak/ byly z Tebe na kurzu v Akademii ČTK nadšené... Ale já jim to říkala ... :) Chci založit v našem maloměstě skupinu bláznů pisálku v místní knihovně. V ponděii mám první schůzku a vůbec netuším, co jim budu říkat. Improvizace jasně vyhrává :) a tak jsem se rozhodla na místo řečí - napsat jim vše upřímně:

Studio Dobeška 17. listopadu 2017

1983 – září 2017

Mám velkou kliku – píšu do šuplíku.

Říjen 2017
Stojím na bohumínském nádraží. V jedné ruce cestovní kabelu, v druhé toaletní papír.

Důvod je zřejmý. Mám průjem, neboť jsem nervózní jako prvnička. Ještě nikdy jsem nejela sama vlakem. Ještě nikdy jsem nebyla sama v Praze. Ještě nikdy jsem nejela přečíst své bláboly ze šuplíku cizím a pro mě velmi inteligentním, zkušeným a skvělým lidem.

Mé emoce dostupuji vrcholu. Je to něco jako K2. Prostě nějaká ženská Kavalová a kabela. jsem opravdu regulérní blázen.

Neuvěřitelné. Našla jsem místo kurzu - Divadlo Dobešku. Našla jsem vůdčí osobnost kurzu Tvůrčího psaní dle Lustiga - Danu Emingerovou.

Brno, 4. listopadu 2018

Našla jsem také partu skvělých lidí.

A dokonce jsem našla i heslo na wifi. První čtení, první kritika, první poznatky a první „aha“ efekty.
Jakože „aha“ – tohle je holka, pro Tebe, to pravé ořechové.
Večer ležím na svém hotelovém pokoji a jsem neskutečně unavená. Ale neskutečně šťastná. Neboť jsem se konečně našla.

Listopad 2018
Dana. Noví lidé, nové povídky, nové poznatky. Toaletní papír už nepotřebuji. Pendolíno poznám a v metru už jezdím jako rodilá Pražanda. Jsem neskutečně unavená. Cítím, že jsem na správném místě ve správné době.

Chodov 14. září 2019

Prosinec 2019
Praha. Divadlo Dobeška. Autorské čtení. Bomba. Užívám si každou chvíli. Líbí se mi Praha. Líbí se mi můj bohémský svět. Cestovní kabela je príma. Po Praze jezdím taxíkem, neboť peníze budou a my ne. Líbí se mi žít. Miluji lidí, které potkávám. Všechny, kteří mě překvapují, učí, mučí a hlavně posouvají dál a dále.

Jaro 2020
Zcela suverénně s modlitbou a pokorou, s opětovným malým průjmem a hlavně láskou k sobě a ke svým čtenářům zahajují druhé autorské čtení. A víte co? Pláču. Ale jen tak, doma tajně. Neboť plnit si své sny je vážně skvělé.

Chodov 22. listopadu 2019

Pozdní jaro 2020

Vydávám si svou prvotinu básní. Obklopují se skvělými lidmi, kteří miluji to, co já. Milují to, co dělají. Malují, kreslí, tancují, zpívají. Nezajímají je majetky, pomluvy a hrůzy světa. Stačí totiž jediná věta – a to, že „život je přece báječný“. Stačí jen pozitivní myšlení, pozitivní přístup a pozitivní test – na to, že umím žít fakt „fest“.

Léto 2020
Další sen kreslí tečku. Mám své webové stránky. Pomalu kreslím si malé životní plánky.
Toužím jít svou cestičkou bytí. Není cesty zpět.
Pro štěstí stačí napsat si pár svých vět.

Autorské čtení 21.11. 2019
Podzim 2020
Obklopují se nádhernými lidmi. Těším se na křest své prvotiny. Jo, doufám, že přijdete. Bude tam totiž autorské čtení, výstava obrazů, malá módní přehlídka a možná… přijde i Kouzelník.
Pracuji na své druhé knize. Tentokráte veselé povídky.
A chci své vlastní štěstí a radost z bytí rozdělit mezi ostatní.
Neboť sdílený smutek je poloviční a sdílená radost je dvojnásobná.
A tak vítejte na mém dalším bláznivém projektu – Pisálci sami sobě.

Pojďme žít a radovat se v každé době.

Budoucnost
Píšu. Pevně věřím, že jednou budu moci říct, že mé psaní je mým povoláním v jakékoliv podobě, který mi přinese můj život. Budu sedět na břehu moře, v jedné ruce sklenici vychlazeného vína, ve druhé tužku a papír a celým svým srdcem objímat ten bláznivý svět…

Budoucnost – r. 2061…
Ještě… prosím dopíšu poslední větu.
Dopiji poslední sklenku báječného sektu a zatančím poslední tanec.
A pak řeknu světu: „Bella Ciao.“

Hana Kavalová

Struktura je základ. Chaos zbytečně shazuje celek.
Přemíra pasiv v textu je ke škodě.
Nepředpokládat, že laická veřejnost zná odborné termíny.
Neměnit úhel pohledu - zachovávat formu/osoby.
Jana Čepičková

Dobeška 23. září 2020

Nataša Richterová

Dobrý den, paní Emingerová,

mám pro Vás dobrou zprávu: kniha JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM zaujala.

Knihkupci už si objednali polovinu přislíbeného nákladu. Stihnete nám zásilku dodat toho 20. října?

Milada Kuličková, Kosmas

Gratulace všem! Určitě skvělý počin! Těším se.
Libor Frank

Moji přátelé spisovatelé vydali společnou knihu. Já zatím nic nevydala, ale i tak jsem naplněna hrdostí, že tuhle správně prdlou partu lidí znám osobně. Takže jen tak dál a snad se k vám už brzo přidám. Protože to musí být fakt nádhernej pocit❤!

Zuzka

Ahoj Dano,
Musím říct, že mi kurzy pomáhají při mé práci a cítím, že se všechny mé texty lépe čtou. Takže moc děkuji... Těším se na příště a především na zámek.
Marek

Kurz 24. září 2020

Já jsem za tuhle mojí skupinu úžasných autorů tak šťastná!

Když prostě narazíte na směs osobností, kde vás každý inspiruje tím, co a jak píše a jaký žije život, je to jako narazit na zlatou žílu ❤️.

Dano, děkuji za to, že nás všechny spojuješ

Katka

Kurz 24. září 2020

Děkuji firmě Simply5 za útočiště

a báječné výukové prostory,

kde se můžeme učit s pořádnými rozestupy

viru navzdory.

Dana Emingerová

Cool. Jsem moc rád, jsi vždycky vítána. Těšíme se na další spolupráci.

Vlado Pilgr, Simply5

Ahoj Dano,
Díky za čas, který jsi nám během kurzu věnovala. Mne to znova vyburcovalo zkusit ještě něco napsat. Nebude to sbírka bajek, ale něco z oboru. Forma by měla být Tebou značně ovlivněná - tedy jiná, než jak jsem dosud psal. Ostatně těch pár výtvorů jsem Ti už posílal ke čtení, a několik dalších jsem zase dopsal.
Vojta

Psaní za časů korony, kurz na Chodově 19. září 2020

Jsem přesvědčen o tom, že člověk buď spisovatelem je, nebo není. Stejně tak jako se narodí sportovcem, matematickým géniem apod. Ať už se do tohoto kurzu dostanete na jakékoliv úrovni, tu svou Vám Dana dokáže posunout o několik úrovní výš. Tedy, kdo neumí psát vůbec, zlepší se. A kdo už aspoň trochu umí, překoná v očekávání sám sebe...
Ještě jednou opravdu moc děkuji za celý kurz. Bylo to náročné, ale cítím, jak obrovsky mi to dalo. Moc za to děkuji a už se moc těším příště!
Marek Greger

Kurz na Chodově 20. září 2020

Děkuji, Dano, za super víkend. Za nové informace, postřehy a dojmy. Se skvělou, fundovanou, přátelskou, milou lektorkou v dobré náladě je studium a tvorba zábavou. A o to jde, i dřina může být zábava. A pod Tvým vedením, s partou fajn lidí, to zábava je! Děkuji!

Radka Zelenayova

Líbilo se mi vymýšlení fiktivního hrdiny. Zjistila jsem, že se mi lépe píše, když to není o mně. Dávám do psaní příliš svých emocí, což není zrovna nejlepší. Chybí mi odstup. A samozřejmě S. King je bezvadnej. Třeba nadbytečné používání příslovcí mě zaujalo. Jinak jsem si, myslím, uvědomila, kým nejsem a podívala se na sebe a své psaní očima druhých. To je pro mě největší přínos tohoto kurzu.

Díky za příjemně strávený víkend.

Katka B

Kurz na Chodově 19.-20. září 2020

Ahoj Dano,
děkuji za bezvadný kurz. Byl pro mne neuvěřitelně přínosný, ukázal mi nejen psaní, ale i životní poslání. Opravdu moc děkuji!
Jakub Hlaváček

Paní Dano,

sedím ve vlaku cestou domů, zírám z okna a jsem plná dojmů. Takový pocit jako z celého víkendu s Vámi, teda s Tebou, jsem neměla léta. Jsem šťastná a úplně od základů jsi změnila mé vnímání psaného textu. Z celého srdce a se vší pokorou děkuji.
Odvážím si, že čtenář není hlupák a nemusím jej zatěžovat detaily, že ať píšu popis, bajku, rozhovor, příběh očima druhého, vše má své pravidla.

Nikdy nepoužiju nálepky, slovo řekla a řekl, sprostá slova budu používat je jako šafránu.
Děkuji za důvěru a upřímnost.
S úctou Aneta Bernatská

PS: Už mám objednanou knihu Živel Lustig...

Psaní za časů korony, kurz na Chodově 20. září 2020

Děkuji firmě PARTNERS za útočiště v dobách koronavirových. Ve velké učebně můžeme mít patřičné rozestupy a výuka probíhá v pohodě a ke spokojenosti mých studentů.

Dana Emingerová

Ráda bych se Vás při příležitosti kurzu zeptala na názor, případně pár praktických věcí. Pracuji teď na sbírce básniček, která musí spatřit světlo světa v tištěné podobě. Rozhodla jsem si ji za každou cenu vydat, nejspíše to dopadne samonákladem. :-) Výhledově se mi snad podaří dát vše do kupy do konce roku.
Budu vděčná za jakýkoliv komentář a radu. Mohu Vám za to nabídnout pouze poděkování v malé sbírce, lukrativní záležitost. :-)) Zatím přeji krásný den, zdravím z Podkrkonoší
Martina Seifrtová

Ahoj Dano,
tak po delší době si dovoluji poslat jednu bajku. Je to tak trochu jako v Cimrmannovi, komentář předchází vlastnímu dílu ( a v tomto případě je delší než dílo samotné).
Je to dosud nejkratší ze všech mých bajek, i když rezervy tam ještě jsou. Bajky mají být krátké. A je na asistentem vyhlášené téma, i když se vzhledem ke svému zaměření dá napasovat prakticky na téma jakékoliv.
Myslím, že vzhledem k tomu, co se kolem nás (zase) děje, je to bajka velmi aktuální…

VRAŽDA VE VESMÍRU!

Poučení : Nevěřte každému nadpisu.
Libor Frank

23.8.2016

Milá paní Emingerová,
před pár lety jsem byla na Vašem kurzu tvůrčího Psaní podle Lustiga. Nyní jsme v práci došli k závěru, že potřebujeme posílit pozici PR a marketingu a mě okamžitě napadlo, že byste nám právě Vy mohla pomoci.
Zatím hledáme vhodného kandidáta (-tku) formou „doporučení“. Myslela jsem na to, že Vašima „rukama“ projde mnoho šikovných lidí, o kterých např. víte, že hledají uplatnění nebo uvažují o změně práce.
Snad toto není příliš smělá žádost o pomoc. V každém případě jste osoba, kterou si pan ředitel Klusáček pamatuje ….“ ještě z Mladého Světa“. Což je pravda, také jsme ho domů odebírali, či kupovali. (Ale já jsem spíš pak četla až Vaše fejetony v příloze DNES).
Mějte se moc hezky a v dnešní době přeji hlavně pevné zdraví a dobrou náladu. Je potřeba si ji udržovat.
Míša B.

Kurz v Akademii ČTK 15. září 2020

Celý den byl hodně inspirativní v duchu hesla, že PSANÍ NENÍ NUDA.
Pochopila jsem, že nesmím psát zbytečně dlouhé začátky a jít přímo na věc, abych udržela pozornost čtenáře. Zjistila jsem, že není třeba se bát přímé řeči. Díky dialogům lze popsat emoce i děj. Nejdůležitější je nadpis. Potěšilo mě, že dokážu psát.
Ilona Marhevská

Kurz v Akademii ČTK 15. září 2020

Příběh nemusíme vždy začínat chronologicky. Můžeme ho otevřít akčně a pak se vrátit k vysvětlení. Nepopisovat "jak jsme tam jeli", ale jít rovnou na věc.
Zbytečně nenafukovat text. Používat přídavná jména a příslovce jen tehdy, je-li to nutné, protože brzdí děj.
Postavy je třeba představit v nějaké akci a nenálepkovat.
Předcházet "vyskočení ze snu" - nesmí nás při čtení vyrušit něco navíc nebo cizí nesrozumitelné fráze.
Důležitý je titulek!
Lucie Veigertová

Dobrý den,

dostala jsem na Vás doporučení z Akademie ČTK. V řetězu drogérií dm již téměř 20 let vydáváme náš zaměstnanecký časopis. Momentálně poptáváme kurz na míru, který nám pomůže udržet náš časopis pro naše zaměstnance i nadále zajímavý. Kurz by měl pokrývat celý proces tvorby časopisu – výběr vhodných témat, interview, zpracování samotného textu.

Radka Rajnochvá

Střídat rytmiku třeba délkou vět.

Ubrat na popisu.

Přestat se bát vulgarismů.

Pracovat s metaforou.

Být konstruktivním kritikem.

Přijímat konstruktivní kritiku.

Klenba dramatu, která není Aristetolova.
Rezonance v příběhu.
Záporák – napsat postavu tak, aby čtenář měl pochopení i pro něj…
Vytvářet příběhu tak, aby to bylo pro čtenáře jako film.
Já musím vědět o své postavě všechno, ale ne všechno o ní nemusím napsat.
Psát tak, aby to bylo uvěřitelné, bez ohledu na pravdu.
Psát příběh tak, aby čtenáři bylo jasné, o co jde.
Náměty na bajky se dají čerpat z encyklopedie.

Marek Greger

Kurz je super. Moc děkuju. Líbily se mi rozbory našich prací, skvělá a srozumitelná přirovnání, ukázky konkrétních příkladů. Typy, zákonitosti psaní. Těším se na zítra

Jakub Hlaváček

Důležitý je rytmus a pauzy. Důležitý je rytmus a pauzy. Naučila jsem se přemýšlet, jak uspořádat příběh. Kritika je velmi konstruktivní. Líbí se mi, kolik je kolem nás šikovných psavců.

Katka Burešová

To nejlepší psaní útočí na emoce čtenáře.
Co autor napíše nějak, může čtenář pochopit úplně jinak.
Přímé řeči čtenáře zpřehledňují situaci.
Přídavná jména mohou brzdit spád příběhu.
Uvítala bych, kdyby byl kurz ještě delší. Moc se mi líbil, takže je docela možné, že něco těžšího budu chtít zkusit.
Karolina Krafková

Díky kurzu, který jsem vyhrála, jsem si změnila pohled na psaní. Chyba je to nejlepší, co mě dnes potkalo. Naučila jsem se, že méně je někdy více. Není důležité jen to, co píšu, ale i jak to píšu...

Jsem ráda, že jsem potkala tak rozdílné osobnosti ve skupině a odcházím s pocitem, že psát poutavě pro mě nebude tak nemožné, jak jsem si myslela.

Aneta Bernatská

Ahoj Dano.

Anetka je unesená. Stejne jako Katka Hovadíková. Jsi báječná a ještě jednou děkuji za podporu soutěže Asistentka roku a a velkorysý dar pro vítězky.

Kristýna Stoklásková, zakladatelka projektu Šéfův svět a soutěže Asistentka roku

Spisovatel nedává nálepky, ale musí ukázat charakter v akci.

Popis - nemusí pršet, stačí, když kape.

Flinta na zdi - použít ji, jeinak tam nemá co dělat.

Střídat rytmus v textu.

Neunudit čtenáře k smrti - on se ale nenechá a přestane číst.

Radka Zelenayova

Moc se mi celý víkend líbil a myslím, že jsem se i mnoho naučila. Hlavně nějakou strukturu textu, kritiku a vůbec všechna ta pravidla - např. ta Aristotelova.

A také poslouchat, hledat, vnímat, udržovat pozornost, tříbit texty.

Díky.

Alena Burthansová

Ahoj Dano,

právě jsem objevila na messengeru sekci spamů a našla v ní Tvou zprávu z roku 2014. Byla jsem u Tebe na kurzu, a tak je to hezká připomínka toho, že bych se měla k psaní vrátit. Co jsem šla na vysokou, psala jsem maximálně básničky nebo ve škole editovala cizí povídky...

Kristýna Klazarová

Kurz v Akademii ČTK 15. září 2020

Ráda bych absolvovala více seminářů. Naučila jsem se, že musím myslet na čtenáře, pro které píšu. Je nutné odpustit si "výplňové věty" a místo nálepek popisovat příběh přes pocity, emoce...
Silvie Martinková

Kurz v Nových Butovicích 10. září 2020

U příležitosti počátku nového školního roku jsme si udělali v Czech Photo Centru v Nových Butovicích malou oslavu narozenin naší milé lektorky Jany Vaňkové.

Kurz na Dobešce 11. září 2020

Přejeme hodně zdraví, štěstí a lásky a těšíme se do budoucna na její další báječné rady, jak co nejlépe číst naše příběhy.

Už 4. prosince v Divadle Dobeška se bude konat další autorské čtení, na které nás Jana Vaňková po stránce rétorické brzy začne připravovat.

Jsi vždycky plná energie, vtipná, chytrá, prostě Tě máme rádi a moc si vážíme toho, co pro nás děláš, Jani.

Jménem všech účastníků dlouhodobých kurzů ve čtvrtek odpoledne i v pátek dopoledne
Dana Emingerová

Ahoj Dano,

posílám jedno povídání o zkamenělině. Je to určené pro knížku o zajímavých paleontologických sbírkových předmětech z Národního muzea. Samozřejmě by měla být vybavená i fotografiemi předmětů. Budu Ti vděčný, za kritické poznámky.
Vojta Turek

Vypustit nadbytečné informace
Přizpůsobit text čtenáři - cílovce
Méně příslovcí
Příště by mě zajímalo, jak se píší rozhovory a medailony se zajímavými lidmi
Jana Bruthansová, Národní muzeum

Kino v Krucemburku 16. listopadu 2019

Ahojte,
přes úschovnu jsem poslala obrazový časosběr ze dvou skvělých akcí:
osvícení v Krucemburku
a feudalismus v Loučni:)))
Příjemné vzpomínání na tvůrčí i oddychové chvilky s Vámi všemi.
PS: I Robert Vano říká, fotka nemusí být ostrá.
Jana Bednářová

Bajky psát věcně a úderně.
Pozor na opakování slov.
Neodbočovat daleko od hlavní linky.
Stále mít na paměti, komu je text určený.
Upřednostňovat krátké věty.
Vojtěch Turek, Národní muzeum

Národní muzeum 2. září

V textu nepakovat stejná slova, ale snažit se najít vhodná synonyma.
Tečky dělají divy!
Pozor na personifikaci - v odborném textu ji používat obezřetně.
I odborný text má mít zajímavý začátek.
Nebát se experimentovat s jazykem.
Petr Dolejš, Národní muzeum

Pozor na zbytečné výplně.
V bajce by nemělo být poučení v názvu, když je to jeho pointa.
Řemeslo se dá naučit, ale když nemám co psát, tak proč vůbe cpsát...
Vědět, proč píšu, a najít si, pro koho píšu.
Příště se těším na dialogy a rozhovory.
Literární pravda musí být pravdivější než pravda.
Jiřina Dašková, Národní muzeum

Nové Butovice 20. srpna 2020

Ahoj Dano,

moc ráda jsem v létě zase na kurz přišla a odreagovala se od domácích starostí.
Ty šaty, co jsem přinesla, by se mohly stát školní uniformou. Jen nám to kazí chlapi, tak zatím dalších třicet kusů objednávat nebudu. Ale sluší nám to. Tobě víc, jsi mladší a máš větší prsa.
Povídku o Antonínovi Raymondovi předělám a pošlu co nejdřív. Bylo zajímavé vidět, jak se s tím tématem popasovali ostatní. A hlavně je skvělé, že si každý vybral z Raymondova života něco jiného.
Bohunka

Už jsem byla s mamkou na kurzu v Národním muzeu během své stáže. A nyní na dlouhodobém semináři pro pokročilé. Myslím si, že jsem lépe pochopila fungování hodin. Některá pravidla, co se psaní týče, se mi lépe uložila v paměti. Poslechla jsem si různé interpretace života jedné osobnosti (věnovali jsme se Antonínovi Raymondovi). Výuka byla jiná, díky odlišnému složení účastníků a jejich zájmům. Navíc jsme se při ní věnovali něčemu trochu jinému.
Alena Bruthansová

Foto: Jan Juračka

Zpětná vazba při čtení vlastních výtvorů nás posunuje.

Chce to začínat psát k věci, ne oklikou.

V příběhu musí být dobré lepší než dobré a spatné horší než špatné.

Pasiva ve větách dělají text strnulým a nečtivým.

Vojta Turek, Národní muzeum

Tečka je důležitá.
Nenatahovat text, nepoužívat výplňová slova.
Pravda v povídce nemusí být vždy pravda. Stačí, když se pravdou zdá být víc, než pravda původní.
Čtenář je člověk s názorem, ne kritik.Podle jeho připomínek mohu text upravit.
Co nejméně užívat pasiva - brzdí děj a jsou nudná.
Jana Čepičková, Národní muzeum

Národní muzeum 17. srpna 2020

Úvod udává směr příběhu. Proto do něj nevkládat nic, k čemu se dále nevracíme.

Ve vyprávění zmínit jen to, co je pro něj důležité

Příběh nezaplevelovat zbytečnými detaily, ale umět je vhodně použít pro "okořenění".

Naopak nezapomenout detail uvést, pokud by jeho neuvedení mohlo čtenáře zmást.

Místo popisu uvádět konkrétní příklady.

Petr Dolejš

Při zjednodušování musíme dávat pozor, aby nám zůstala podstata a text se neposouval někam jinam.

Odborné výrazy v textu často ruší.

Lepší psát MY - zní to, že jsme na sebe pyšní a stojíme si za tím, co v Muzeu děláme. Protikladem jsou pasivní tvary...

Jana Bruthansová

Zámek Loučeň

Moji milí,
teď jsem objevila termín další literární dílny na zámku Loučeň 12.- 15. listopadu a mé srdce zaplesalo a moc ráda bych jela. Platím zlatem, těším se už teď! 😆 Pojede někdo z vás taky? Já si z toho ráno málem cvrnkla radostí😂❤!
A děkuji moc Daně, že nám zařídila pokračování. Jsem nadšená, že můj dialog na zámku ožije. Připadám si jako by podle mého díla natočili v Holywoodu velkofilm. Pocit k nezaplacení! Ještě pár vejletů na Loučeň a napíšu o milencích ze zámecké zahrady vlastní knihu. Tentokrát dovezu nějaký bochte a koláče, tak oslavíme výročí mýho studentování v kurzech psaní.
Zuza Fajmonová

Ahojte děvčata a chlapci, no to jsou věci takhle po ránu, tolik těšení.
Jana Bednářová

Dano,
měli jsme dva týdny na Loučni příměstské tábory a mimo jiné děti psaly dopis Bílé paní.
Posílám takový jeden autentický postřeh, věřím že tě také potěší.
Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně

Hned se na listopadovou Loučeň přihlásím... takže mám zaplaceno a je velmi těšeno.
Zdena Součková

Příští literární dílna na zámku Loučeň se bude konat 12.-15 listopadu 2020

Milá Dano,
zdravím Tebe i asistenta Šimona. Oslavila jsem narozeniny a můj muž Bohouš mě pozval na večeři na zámek Loučeň. Za tři neděle od chvíle, kdy jsme tam měli literární dílnu, se toho v zámeckém hotelu Maxmilián změnilo víc než jinde za tři roky.

Při příchodu nás mile překvapil zcela nově zrekonstruovaný vchod, protože my jsme minule ještě museli pouze zadem přes recepci. Teď už nás vítal hlavní vstup z průčelí.
Večeře byla servírovaná ve zcela novém prostoru příjemné jídelny s prostřenými stoly. O kvalitě večeře se nebudu moc rozepisovat, stále stejně vysoká kvalita jídla i obsluhy stále zůstává. Stolovali jsme asi dvě hodiny, posedět by se dalo i déle, ale v 21.30 jsme měli objednanou noční prohlídku zámku. Proto tentokrát nedošlo na zdejší slavný zákusek - čápy s mákem, neboť už jsme neměli v břiše místo...
Zámecké paní Kateřině jsem nechala na recepci pochvalný dopis o naší návštěvě s pozdravy od „nás spisovatelů“. Snad jí to udělalo radost, je opravdu moc milá a schopná.
Manžel náš výlet do Loučně komentoval slovy: „Bylo to báječné, to bys možná mohla stárnout i rychleji, abych tě musel zase brzy někam pozvat.“

Těším se na setkání 20. srpna i na avizovanou listopadovou zámeckou literární dílnu.
Bohuna Kopřivová

Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020

„Jsou dny, kdy nebe je nízko, kdy střechy zámku Loučeň omývá vytrvalý déšť a cesty v zámeckém parku jsou do hloubky rozmáčené. Dny, kdy obří figurky na šachovnici v zámecké zahradě stojí osaměle pod studenou deštivou sprchou a černý střelec neúnavně vyčkává, kdy jím někdo konečně provede další tah. A stane se, že uprostřed vlhkem nasáklé tmy osvětlí průčelí barokního zámku barvy neonů a vy na to s úžasem hledíte a ptáte se, jestli je tohle všechno pravda, nebo se vám to prostě jenom zdá ... “

Přihlásila jsem se na kurz tvůrčího psaní na zámku Loučeň. Jde o jeden z mých trochu splašených nápadů a ve mně sílí pocit, že jsem to s volbou programu na tento víkend trochu přehnala.
Psát mě sice vždycky bavilo, nejsem si ale jistá, jestli je to dostatečná kvalifikace pro podobný pobyt. Neočekávám víc, než trochu odpočinku od pracovního kolotoče v lákavém prostředí zámku a trochu zábavy v podobě psaní literárních cvičení podle zadání.
Přijíždím na místo, ubytuji se ve stylovém hotýlku v podzámčí a podle rozvrhu se přesouvám na zámecké nádvoří na úvodní schůzku účastníků dílny. Prší, koruna letitého stromu však umožní celé sešlosti zhruba dvaceti psavců a jejich lektorů zůstat v suchu. Dostaneme první informace, proběhneme se promoklým parkem, jde se na večeři.
Hned poté nás má při besedě naladit k tvůrčím výkonům legendární architekt a herec David Vávra. Večer je plný zajímavých postřehů, host je ztělesněním všestranného nadání, srší energií a jeho vyprávění je navíc obaleno vkusným humorem. Když padne pár intelektuálních dotazů z oblasti architektury a umění, tleskáme jeho oduševnělým reakcím.

Definitivně si potvrzuji, že vypravit se sem, mezi zkušené autory, byla ode mě pěkná pitomost. Na rozdíl od některých dalších účastníků jsem si nepřipravila žádné kapitolky z historie zámku, nemám nic napsáno předem takzvaně „do šuplíku“, v hlavě mám vymeteno a připadá mi, že sem celkově moc nezapadám. To bude víkend.
Ani ráno není moudřejší večera. Rychle se totiž ukazuje pravý stav věcí: my jsme tady na těžkou práci a čekají se od nás konkrétní výsledky. Žádné bloudění hlavou v oblacích a hledání inspirace pro slohové práce při vycházkách v okolních lesích. K mému překvapení se zjistilo, že cílem našeho pobytu zde je vytvořit několik tematicky a fakticky propojených pásem dramatických scének a vyprávění, která se do budoucna stanou součástí hraných zámeckých prohlídek. Zkráceně řečeno - bude se sedět a psát, dokud zámecká paní Kateřina, na jejíž zakázku se dílna koná, nebude s výsledky spokojena a neuvolní nás ze svých služeb. A tak sedíme a píšeme.

Utekly čtyři hodiny a já nejsem o moc dál, než když jsem ráno začala sepisovat přidělený příběh aristokratického synka, který se nepatřičně zapletl s vídeňskou herečkou. Tato literární dílna rozhodně není určena zpomaleným tvorům mého ražení, kteří píší šest řádků za půl dne. Oběd a zase střídavě sedíme, píšeme, čteme před ostatními, odcházíme do ústraní upravit vzniklé texty, znovu čteme. Několikrát musím trapně před skoro celou skupinou přiznat, že další příspěvek ještě číst nemohu, protože jsem bohužel zatím vůbec nic nenapsala. Snažím se vsugerovat si, že podobnými momenty potupy si přece prochází každý tvůrce – začínající, pokročilý, někdy prý i ten, který už vydal pár bestsellerů. Jenže mně vadí, že díky mojí momentální neschopnosti něco rychle ze sebe vydat chybí v načrtnutém řetězci požadovaných scének ta moje a zdržuji tak ostatní. Večer se pokouším ještě pár věcí upravit a jdu brzo spát s nadějí, že konečně přijde alespoň letmé setkání s múzou.

A skutečně, další den je o trochu lepší. Zbavila jsem se tématu o nerovných sňatcích šlechty a plynule přešla k fotbalu. Nejdřív mi to znělo divně, ale když se ukázalo, že právě tady v Loučeni vznikl první fotbalový klub na území dnešní České republiky a že budeme tento motiv do našich prací také zařazovat, zakousla jsem se a maličký příspěvek přece jen vytvořila. Sice mi s finálním laděním pomáhal jeden z kolegů, protože vlastním tempem bych úpravy dokončila možná za další týden, ale přece jen jsem konečně měla pocit, že aspoň výchozí nápad byl použitelný. Tento výsledek mojí snahy mě přivedl do takové euforie, že zbytek psacích cvičení a čtení před ostatními mám poněkud v mlze.

Vybavuji si už jen závěrečná slova poděkování od paní Kateřiny a od lektorů a loučení se spolutvůrci. Na žádném školení ani teambuildingu se mi nestalo, abych si okamžitě zapamatovala jména všech nových lidí, které jsem tam potkala.
Tady je to naopak - znám jména všech, vím, kdo co psal, kdo četl jaký příběh a jestli se to ostatním líbilo hodně, nebo měli drobné výhrady. Říkám si, že to byla docela hrůza, ty moje literární pseudopokusy. Divila bych se, kdyby si paní zámecká vybrala z mých příspěvků byť jenom dva řádky. To bych pokládala za úspěch. Určitě ale použije tu spoustu dalšího materiálu, který jí poskytli moji kolegové. Příští návštěvníci zámku se mají na co těšit, až jim průvodci v kostýmech přednesou nově sepsané příběhy.

Cestou domů je mi najednou veselo, vybavuji si jednotlivé bloky psaní a čtení, probrané střípky ze života původních majitelů zámku Thurn-Taxisů, znovu mě rozesmívají originální nápady z textů mých spoluautorů. Zůstal zvláštní pocit sounáležitosti s lidmi, kteří se v mnoha případech potkali poprvé v životě a možná se už nikdy znovu neuvidí, ale přesto společně zažili proces tvoření, který byl spontánní, nevšední a nezapomenutelný. Po všem tom trápení a nervování se, že mě nic nenapadá a že psát mi vlastně vůbec nejde, jsem si doma v klidu otevřela počítač a jen tak, pro zábavu začala psát:

„Jsou dny, kdy nebe je nízko, kdy střechy zámku Loučeň omývá vytrvalý déšť a cesty v zámeckém parku jsou do hloubky rozmáčené. Dny, kdy obří figurky na šachovnici v zámecké zahradě stojí osaměle pod studenou deštivou sprchou a černý střelec neúnavně vyčkává, kdy jím někdo konečně provede další tah. A stane se, že uprostřed vlhkem nasáklé tmy osvětlí průčelí barokního zámku barvy neonů a vy na to s úžasem hledíte a ptáte se, jestli je tohle všechno pravda, nebo se vám to prostě jenom zdá ... “
Kateřina Pospíšilová

Klíčový je úvod.
Méně je více.
Jednoduchost.
Více opravdovosti v podobě přímé řeči.
Nadhled, smysl pro humor.
Roman Škoda

Železná Ruda 17.-19. července 2020

Ahoj kamarádi!
Ještě jednou Vám děkuji za krásný šumavský víkend plný pohody, přírody a zajímavých rozhovorů! Bylo to s Vámi vážně moc prima.
Bořik

Železná Ruda 17.-19. 7. 2020

Strávili jsme krásný tvůrčí víkend na Šumavě v Železné Rudě, abychom dopilovali knihu o ženách a mužích, jejíž vydání chystáme letos na Vánoce.
Zároveň jsme od pátku nachodili kolem 40 kilometrů po horách. (Mirek a Šimon mnohem víc na kolech). Vylezli jsme na rozhlednu Špičák, pokochali se Čertovým jezerem, kluci se vykoupali u Kneippových lázní v Grádelském potoce a ještě jsme se vydali po stopách Natašiny povídky Čarodějka z Královského hvozdu.
Děkujeme Nataše za útočiště v jejím šumavském penzionu U sněžnice.
Dana Emingerová

Moc díky vám všem za víkend v Železné Rudě, na který se nezapomíná.
Mějte se krásně.
Monika Hodáčová

Železná Ruda 17.-19. července 2020

Děkuji za skvělý víkend a budu se těšit na viděnou.
Miroslav Tichý

Katka Hovadíková předává cenu své pokračovatelce

Dobrý večer, paní Dano,
moc děkuji za zaslání e-mailu s podrobnými informacemi o výhře v soutěži asistentka roku 2019... Teď budu vypadat hloupě, ale co, jdu do toho: já měla za to, že se jedná o kurz krasopsaní, kde mě naučí psát ozdobně, že jde o estetickou stránku písma, né o kurz, jak písmenka poskládat, aby byla "žravá"...
Tak, a je ostuda venku! A víte co, to je ten zákon schválnosti. U všech jsem si totiž projela webové stránky, jen u Vás ne. A to mám za to!
Každopádně to neznamená, že je má radost menší.
Píšu často a někdy mi chybí slova, anebo správný způsob jak věci pojmenovat (popsat), aby to okolí pochopilo. Píšu spíš zápisy, občas nějaký dopis, tak asi jako každý.

Miluji vymýšlet přání k narozeninám, to je pro mě TOP a dokážu u toho strávit hodiny, protože ta předtištěná jsou DĚS!
Doufám, že jsem Vás pobavila a věřím, že ze mě vykřešete psavce, alespoň malého.
S přáním krásného večera i prázdnin
Aneta Bernatská

Poučení v bajce autor může vymyslet dodatečně, anebo jako první.
Příliš dlouhá souvětí mohou čtenáře nudit.
Ne každé porušení pravidel musí být na škodu, ale musíme je znát.
První věta musí čtenáře chytit a nepustit.
V bajce obvykle nebývá peripetie.
Jana Čepičková

Šetřit odbornými výrazy.
Vybírat zajímavosti.
Upoutat hned začátkem.
Literární text, byť napsaný proti pravidlům, může fungovat, když se to správně uchopí.
Jana Bruthansová

Kurz v Národním muzeu 15. července 2020

I vědecké populární texty musí čtenáře zaujmout už v první větě.
Je třeba hlídat srozumitelnost textu pro hlavní cílové skupiny a umět se vžít do role návštěvníka Národního muzea.
Pro přehlednost textu je důležité pořadí slov ve větě i v nadpisu.
Bajky musí být úderné, stručné a nemusí být o zvířátkách.
Vojtěch Turek

Sochy v parku Přírodovědného muzea v Horních Počernicích

Hlavním úkolem autora je zaujmout čtenáře. Je potřeba podívat se na text očima toho, kdo jej bude číst, a tomu přizpůsobit i používanou terminologii.
Jednoduše napsaný text není zákonitě ochuzený o informace.
Petra Caltová

Někdy stačí přehodit slovosled a text je hned přehlednější.
Pozor na spojení "díky únavě".
Číst si text nahlas - kde to drhne, tam je chyba.
Martin Valent

Peripetie - zvrat v ději - u bajky většinou nebývá, ale proč ne...
První věta má být úderná a zapamatovatelná.
Musím mít jasno, pro koho píšu.
Je nutné umět se rozhodnout.
Čím složitější text, tím používejte kratší věty.
Z vět stavíme sen a čtenář nám z toho snu nesmí uniknout.
Jiřina Dašková

Dozvěděla jsem se, jak psát pro obyčejné lidi a jak vypadá bajka.
Nahlédla jsem maličko do světa manažerů.
Učila jsem se, co lze v textu vypustit a jak pořadím slov větu vylepšit.
Alena Bruthansová

Akademie ČTK 29.6. 2020

Absolvoval jsem kurz kreativního psaní v Akademii ČTK. Řekl jsem si, že když píšu a mám tu drzost to i zveřejňovat, měl bych něco udělat proto, aby čtenáři netrpěli mými základními chybami. Přihlásil jsem se do kurzu, který pořádá ČTK. Považuji tu instituci za seriózní. Ještě do její rady nebyli dotlačení podobné typy jako do rady České televize, například. Kurz vedla známá školitelka a spisovatelka Dana Emingerová. Navíc mi ho doporučila naše kolegyňka Ire, která v ČTK pracuje.
Domácí úkol Začalo to už dříve. Měli jsme za domácí úkol kreativně napsat text v rozsahu cca A4. Na výběr byla dvě témata. Přirozená lenost mě pokoušela, abych vybral něco ze svých článků na fine50. Nakonec zvítězila morálka a napsal jsem krátkou povídku.
Kurz začal nevinně. Dana vyprávěla o Arnoštu Lustigovi, který školil ji. Četla svoje a jeho texty, aby nás uvedla do problému. Některé věci už rovnou komentovala. Jak ano a jak ne. Sekundoval ji Jirka Chrást, což je ředitel Akademie ČTK. A zkušený novinář.

Hurá na ně
A pak to začalo. Postupně každý z nás přečetl svůj text. Ostatní účastníci kurzu (7 lidí) následně přednesený text rozebrali na prvočinitele, okomentovali a zkritizovali. Poslední slovo měla Dana s Jirkou. Vzpomněl jsem si na svůj dřívější text (Kritika jako dar) Každý z nás si připadal jako nahý a dozvídal se reakce typu:
•ten úvod, co Ti dal asi nejvíc práce, jsi tak vůbec dávat neměl. Je úplně špatně
•máš strašně složitá a šroubovaná souvětí a nakonec jim není vůbec rozumět
•po pěti větách jsem málem usnul, hrozná nuda
•ty obraty jsou strašně složité

Akademie ČTK 29.6. 2020

•prosím Tě, kdo Ti poradil napsat............ Slyšíš jaká je to blbost?
•příběh by to byl vcelku vtipný, ale proč z toho děláš “umění”. Piš jak Ti zobák narost´
•to, co píšeš o té slečně, je tak přeslazený, že to je až nestravitelný
•čeština trpí
Mohlo by se zdát, že některé reakce byly zbytečně drsné, nebo nekonstruktivní. Dana s Jirkou ale vždy jasně a srozumitelně vysvětlili, proč něco kritizují a vždy uvedli i několik příkladů, jak text upravit a přestylizovat. Takže kritika někdy drsná, ale věcná, pomáhající a řešící problém.

Hlavně jednoduše
Většinou to bylo o tom, že méně je více. Máme tendence vše zbytečně složitě a mnohoslovně vysvětlovat. Nejen písemně. Lidé tak i mluví. Naprosto jednoduché věci vysvětlují, jako kdyby popisovali fungování jaderné elektrárny. Navíc používají opakovaně slovní ucpávky. Z mých opravdu oblíbených uvedu: prostě, vlastně a jakoby (Ty vole jakoby).
Kurz bych doporučil každému, kdo má zájem kultivovat svůj písemný projev. A nemusí být zrovna spisovatel nebo blogger. Kurz prospěje i pro běžnou pracovní komunikaci. Pro mě byl navíc uvědoměním si mých rezerv i v běžné konverzaci a mluvě.
Můj text po Danou doporučených úpravách najdete v případě zájmu na webu Psaní podle Lustiga.
Navíc jsem po absolvování kurzu lépe připraven na kritiku mých textů. Takže vážení: “Pusťte se do mě!”

Pavel Pulkráb

Najde tolik o formu, ale o čtivost.
Je nutné stavět text jako dům z různých cihel a prostředků. Je to prostě řemeslo.
Háček, motiv, akce, následek + závěr a poučení
Pozor na podobná slova
Uvítal bych nějakou ucelenou prezentaci pravidel.
Oldřich Šubrt

Nedávat nálepky, ale dát prostor čtenářům.
Začátek musí být akční.
Titulek musí zaujmout.
Pozor na mnoho popisů.
Psát uvěřitelně.
Franta Teplý

Všeho moc škodí - dlouhý úvod.
Titulek a první odstavec by měl upoutat nejvíc.
Neopakovat stejná slova za sebou.
Využívat dialogy, přímou řeč.
Lenka Dostálová

Co jsem se naučil na kurzu v Akademii ČTK:
Úvod, zápletka, rozuzlení.
Dialog, popis, akce.
Neopakovat slova.
Uvádět přímou řeč.
Krátké popisy. Krátit obecně.
Marek Greger

Akademie ČTK 29.6. 2020

Měla jsem nepřekonatelný strach přečíst svou povídku, ale Vy jste mi pomohla obavy potlačit. Líbila se mi teorie stavebních kamenů a to, že záleží hlavně na příběhu a myšlence víc než na formě. To mě uklidnilo. Inspirovala jste mě do práce s tvořivými dětmi.
Miroslava Adamcová

Ahoj Dano,
díky za fajn školení a občas trochu drsnou zpětnou vazbu, ale bylo to potřeba. Rád si nechám poradit. Posílám Ti svůj článek Stíny na duši upravený podle Tvých rad. Klidně ho dej na svůj blog, pokud chceš. Píšu o tom školení článek pro změnu na svůj blog - posílám odkaz. A co jsem se naučil?
Vím, že úvod je zásadní.
Struktura textu.
Potvrdila jsi mi, že zjednodušování vět je správný směr.
Přijdu na další kurz. Zvýšilo se mi autorské sebevědomí.
Trochu méně bych zdůrazňoval Arnošta Lustiga.
Čekal bych jednu A4 stránku pravidel.
Hezký den
Pavel Pulkráb

Čtvrteční kurz v Butovicích 25.6. 2020

Ahoj Dano,
Tvoje lekce pro mě to byla hodně zajímavá zkušenost.
Zde je v pár bodech i to, co jsem si z kurzu odnesla.
Naučila jsem se, že:
- při psaní musím mít neustále na paměti, kdo přesně je cílová skupina textu, tedy můj budoucí čtenář
- to, o čem píšu, bych měla velmi dobře znát
- základem je zaujmout hned v úvodu, jinak mě nikdo nečte
- méně je mnohdy více
- místo zdlouhavých popisů svižný, úsporný a dobře vypointovaný text
- oživovat vyprávění přímou řečí

Páteční kurz na Dobešce 26.6. 2020

- dialog musí být uvěřitelný
- ať předčítám sebevětší hloupost, můžu hodně napravit přesvědčivým a srozumitelným přednesem
- i psaní je řemeslo.
Ještě jednou díky, otevřela jsi mi úplně nový obzory! Těším se na příště.
Bude kurz pokračovat i o prázdninách?
Kateřina Čásenská

Prostě nemůžu psát texty na první dobrou, chce to aspoň trochu domácí přípravy.
Pointu musím lépe vysvětlit ostatním. Nestačí, když ji chápu jen já.
I když znám alespoň okrajově některé teoretické zásady, uvést do praxe je pořád dost těžké a nezaručí mi to dobrý text.
Jako všude jinde musím znát svou cílovou skupinu a pro tu text přizpůsobit.
Musím čtenáře zaujmout, a to mohu jen tehdy, když vím, kdo ten čtenář je.
Filip Petlička

Zámek Loučeň

Ahoj Dano,

bylo mi ctí a velkým potěšením strávit s vámi všemi víkend na Loučni a podílet se na vzniku něčeho, co má smysl a třeba i přetrvá, jak píšeš (i kdyby jen pár let).

Ty tři dny mi daly opravdu strašně moc, a přestože něco trochu jiného, než jsem očekával, daly mi mnohem víc, než jsem čekal a dokázal si představit. Pokusím se to shrnout v pár bodech:
1. poprvé v životě jsem měl možnost vyzkoušet si psát dialog jako "literární cíl" sám o sobě navíc v podstatě pro divadelní realizaci.
2. poprvé v životě jsem měl možnost zkusit si zahrát "divadelní scénku" jako "herec" - nikdy jsem nic, ani takhle krátkého, nedělal.
3. měl jsem možnost zažít neuvěřitelné tvůrčí nasazení a rychlost práce, kdy ve 13 h ještě nevíme, co dostaneme za úkol napsat (já konkrétně s Natašou), v 15 h odpoledne nemáme ještě napsáno nic, přitom po 16 h už se od nás očekává výsledek, a ten nejen že skutečně vznikne a ve slušné kvalitě, ale ještě navíc se tentýž den v 19 h večer dialog inscenuje, a to přímo v kulisách zámku a hrají ho kolegové, kteří pár minut před tím, neměli ponětí o tom, že budou vůbec něco hrát, natož aby znali text! A my s Natašou ve vedlejší místnosti jsme v úplně stejné situaci, hrajeme podle cizího textu, který jsme pár minut předtím dostali a půl hodiny před tím netušili, že vůbec budeme něco někdy hrát... Neuvěřitelné, myslím, že to už nikdy nezažiju!
4. Setkání s historií architektury ve chvíli a na místě, kde jsem takové setkání vůbec nečekal a (díky panu Vávrovi) netradiční, velmi příjemnou formou.
Jako člověk, který se zajímá o stavby a "stavění" a přitom také o historii jsem si to užil a dozvěděl se zajímavé věci.

Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020

5. Osobní setkání v úzkém kruhu s divadelníkem a příležitostným hercem Davidem Vávrou, díky kterému jsem měl možnost dozvědět se a na přímo si s ním a s vámi popovídat o divadle a filmu.
6. Pohybovali jsme se v historii, kterou mám moc rád, v rozsahu a intenzitě kterou jsem skutečně nečekal. Historie se táhla jako červená nit všemi čtyřmi dny a byla všudypřítomná! 😊
7. Poznání v přímém přenosu, že ledacos v oblasti podnikání a "manažerství" skutečně není nemožné respektive skoro všechno je možné když je přítomná motivace, nasazení a schopnosti. To nám ukázala i celý víkend dokazovala Kateřina a to, co s Loučení v posledních 15 letech dokázala je pro mě velkou inspirací a smekám klobouk!
8. Prožil jsem pár dní s opravdu fajn lidmi. S některými z nich mě pojí mnohé, ale nás všechny kolektivně vášeň pro psané respektive mluvené slovo. Díky tomuhle víkendu jsem měl možnost poznat je/Vás opět víc a opravdu jsem si to užil. Jsem moc rád a těší mě, že do téhle "parádní" party taky patřím!

9. Měl jsem možnost (jako spoluautor textů, které byly žádané) stát se součástí něčeho, co skutečně bylo potřeba vytvořit a bude používáno.
10. A k tomu všemu jsem na vlastní kůži zažil vysoký standard ubytování, jídla a veškerých služeb, prostě krásné prostředí. A ještě jsme stihli jít do lesa a na procházku. No není to ráj a skutečný pohádkový víkend?
Naprosto vážně musím říct, že takový mix informací, vjemů, zážitků, soustředění i odpočinku (navíc v tolika oblastech) během 72 hodin jsme asi opravdu nikdy nezažil a možná ani nezažiju. A nebýt Tebe, že jsi to dala dohromady a dala nás dohromady, by to nebylo! Takže děkuji moc ještě jednou, Dano! 😊😊
Bořik Beránek

Nataša s Věrkou studují během čtené zkoušky v zámecké
knihovně roli princezny
Armélie👑

Před rokem jsem napsala, že psaní s Danou není žádná procházka růžovou zahradou. A za tím si stojím! Psaní je řemeslo a někdy pěkná dřina vyžadující sebekázeň…
Psaní s Danou je ale také alchymie. A já jsem nadšená, že jsem mohla být součástí alchymistické transmutace na zámku Loučeň. Trvala tři dny a tři noci. Posílená mystérií slunovratu.
Elementálové nám byli, na rozdíl od počasí, nakloněni. A tak se jemná, těkavá esence fantazie několika spřízněných duší zhmotnila v živé obrazy z masa a kostí. Přímo v zámeckých komnatách!
A nebyla jsem, mezi všemi těmi alchymisty – mistry i učedníky – sama, kdo věděl, že je přesně tam, kde chce být.
A dělá přesně to, co ho těší a naplňuje!
Takže, opět sedám ke psaní. S perem (laptopem) v jedné ruce a sekáčkem na led v ruce druhé. Nač sekáček, ptáte se?
Na tu dřinu, přece! Na osekávání textů a odstraňování vycpávkových vět, nadbytečných příslovcí a trpného rodu… Na to je potřeba řádně nabroušený nástroj!
Nataša Richterová

Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020

Odjeli jste, ale nezůstalo po vás prázdno
Energií naplněný svět sálá
Chodím parkem, přemýšlím, kdy budu mít jasno,
kdo mi vás poslal, a proč vás mám tak ráda

Skládám slova, která sama plynou,
a nemůžu uvěřit, že se to vůbec stalo.

Kdo tahá za ty nitky, jejichž cesta nás sem všechny svedla?
Kdo vlastně ví, co se tady odehrálo?

Ptali se mne kdysi, jakým zvířetem bych se chtěla stát
A já vyhrkla, že jedině jelenem
Má štíhlé nožky, umí rychle utíkat
Že by můj bílý jelen přišel za mnou sem?

Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně

Teď jsi mě dojala!☺️
Krásně napsané a mluvíš mi z duše.
Budu z toho víkendu na Loučni žít ještě dlouho. 💗
Nataša Richterová

Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020

Moje milé, Dano a Věrko,
u psaní po návratu ze zámku jsem byla tak dojatá, že jsem si musela nalít panáka, abych si zachovala tvář. A prostě jsem ty pocity a slova nechala plynout...
Bylo to strašně krásný. Tak moc krásný, že se už teď těším na další tvůrčí víkend.
Mějte se krásně! Doufám, že se brzy uvidíme.

Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020

Jsou jako moje druhá rodina. Každý odjinud, naprosto rozdílní a dokonale jedineční, se společnou vášní, která nás spojuje. Občas mám pocit, že mezi ně nezapadám, když sedím před otevřeným počítačem a s tupým výrazem čumím na prázdnou obrazovku, zatímco oni vedou oduševnělou diskuzi a píšou dialogy, kterým se dá jenom těžko něco vytknout.
Navíc nemají vůbec trému. Trochu je podezřívám, že kromě kurzů tvůrčího psaní navštěvují ještě minimálně dramaťák a psychologa, kterej je preventivně z trémy a nervozity léčí. To čtení je totiž zhruba stejně bezchybný jako jejich texty.
Vídám je aspoň dvakrát do roka na víkend. Je to strašně málo, já vím. Kdyby to jen trochu šlo, přála bych si víc takových setkání.

Víc společného psaní, víc diskuzí, víc večerů na zámku a mnohem víc procházek večerní zámeckou zahradou.
Chtěla bych víc posezení u krbu se sklenkou vína. Víc vtipných historek, víc smíchu a mnohem víc okamžiků, kdy se mi štěstím točí hlava, protože vím, že jsem přesně tam, kde mám být.
Potkala jsem je vlastně náhodou.
A byla to láska na první pohled. Ten pocit, který vás naplní, a vy nechcete jít spát, protože se bojíte, že se druhej den ráno budete cítit jinak.
Já ten pocit nechci zapomenout.
Už nikdy se nechci cítit jako dřív, protože tohle je moje skutečný já. Až po strop naplněný láskou k psanýmu slovu a láskou k lidem, kteří mi dali možnost nahlídnout do spisovatelskýho světa. Trochu bohémskýho, hodně veselýho a neskutečně krásnýho.
Změnili mě. A já tu změnu miluju úplně stejně jako miluju nezapomenutelnou atmosféru okamžiků, který s nima trávím.
Děkuju.
Za vaši laskavou kritiku, báječné historky, za vaše pochopení i za to, že nasloucháte.
A taky za to, že jste zatím jediní na světě, kteří mě „donutili“ číst nahlas před lidma.
Děkuju za povzbuzení, přátelství a čas, kterej mi dáváte, protože víte, že ho potřebuju víc, než normálně lidi potřebujou.
Možná jsem vám to nikdy neřekla, ale mám vás fakt ráda.
A jsem vděčná za to, že vás mám. Opravdu jsem!
Zuza Fajmonová

Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020

Zuzanko, víš, že jsem tvrďák, ale tys mě dokázala fakt rozplakat... teda jen tak, abych si nerozmazala řasenku, že jo :-) Tak krásně jsi to vystihla, že já už teď, kruci, nebudu vědět, co mám napsat. Škoda jen, že jsi psala jenom o těch bystrých, vtipných a inteligentních autorech a nezmínila ses i o mě... No nic, přesto se těším, až se zase uvidíme :-)
Zdenka Součková

Zdeni,
moje drahá, já jsem teď zase ukápla slzu smíchu, protože ty mě dokážeš pokaždé tak krásně rozesmát!
Napiš, prosím, to, co tě absolutně definuje - něco vtipného, krásného, s hlubokou myšlenkou a zároveň srozumitelného. Protože přesně takovou tě znám a mám moc ráda!
Tak dírkám zdar a brzy naviděnou! Už teď mi všichni moc chybíte❤😘!
Zuza Fajmonová

Ahoj,
zasílám povídku o Bílé paní Loučeňské. Nejvíc práce mi dalo oprostit se od faktů, tak snad jsem jich tam moc nezanesla. Ještě jednou děkuji za nádherný víkend, žiju z něj ještě dnes.
Měj se hezky a přeju pohodové léto.
Míša Čápová

Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020

Dano,
chci ti poděkovat za báječných pár dní, které mi neskutečně pomohly a moc pro mne znamenaly. Přijela jsem a obávala se. Všeho.

Jak to zvládnu, jak obstojím sama před sebou i ostatními, jaké to bude.
Bylo za mnou jaro se třemi kolapsy, kdy jsem nevěřila vůbec ničemu, natož pak sama sobě a svému tělu.
Na Loučni jsem opět zažila nadšení, euforii, potkala lidi, co dýchají pro podobnou věc, nahlédla pod pokličku tvoření a mohla být toho součástí.
Potvrdila jsem si, že pár dalších vidí svět podobnou optikou, tudíž je vše vlastně v pořádku. Že když budu čtyři dny psát, pozorovat, naslouchat, diskutovat a bavit se, bude mne to neskonale bavit.
Najednou jsem si jistá, že když se zapálím pro něco, co mne naplňuje, moje tělo to zvládne, bez problémů, s radostí.
Děkuji, možná je to triviální zjištění, ale pro mne má cenu zlata.
Děkuji ti, těším se na někdy příště.
Pohodové dny.
Michaela Čápová

„Mám skvělou zprávu. Na náš zámecký kurz přijede David Vávra!“ oznámila radostně Dana před literární dílnou na Loučni. „Věnuje nám celý večer. Můžete si s ním povídat, o čem budete chtít!“
„Tak to je bomba!“ zaradovala jsem se. Davida Vávru jsem díky Daně už jednou potkala v jeho domovském Divadle Dobeška, ale mít ho celý večer jen tak pro sebe, to se nestává každý den.
Úderem osmé jsem se tedy spolu s další dvacítkou natěšených psavců pohodlně usadila v konferenčním sále a čekala na muže mnoha profesí, které začínají od A jako architekt a vedou přes H jako herec, S jako Sklepák až k Z jako Znalec, třeba šumných měst nebo Nového Zélandu, kde hledal stopy českých stavitelů a architektů.
Než se David Vávra pustil do promítání fotografií se zasvěceným komentářem, upřel svůj pohled na počítač. „Já si s technikou moc nerozumím. Můžete mi to někdo klikat?“ zeptal se. Moje duše zaplesala. „Samozřejmě!“ nezaváhala jsem ani vteřinu a přesunula se do blízkosti Mistra.
„Uděláme to jako u nás v divadle. Já takhle lusknu a vy kliknete.“
Vše bylo jasné.
David Vávra báječně hovořil, o tom, jak vnímal dobu koronavirovou, jaké to je procházet se po zcela prázdném Karlově mostě, jak přistupoval ke svým architektonickým projektům nebo proč považuje kladenského rodáka Antonína Raymonda, tvořícího v Japonsku i Americe, za jednoho z nejoriginálnějších českých architektů 20. století.

Zatímco mu všichni přítomní sto dvacet minut doslova viseli na rtech, já s dychtivostí hravého psa, kterému majitelé házejí tenisový míček, sledovala hlavně Davidovu ruku, abych přesně na povel jemně ťukla do klávesnice. Konečný dojem je přece důležitý! A že nám to šlo! Stačilo jen naznačit a klik! Už tam byl další obrázek – třeba divadelní scéna, zajímavě řešená restaurace, ale i most, knihovna nebo originální skleničky… Široký záběr architektonických a designových prací byl impozantní.
„Děkuji Vám,“ podal mi David Vávra ruku, zatímco se dlouhý závěrečný potlesk rozléhal místností.
„Není zač! Teď si mohu do svého životopisu připsat další bod: osobní asistentka Davida Vávry.“
Povytáhl obočí a varovně zvedl prst.
„Ale jen na dvě hodiny!“
Věra Staňková

Zuzka s Davidem Vávrou

Gentleman, krásnej a vtipnej chlap, skvělej architekt a výbornej vypravěč.
Už jsem děkovala za nádhernej víkend na zámku Loučeň v minulým příspěvku, ale David Vávra si určitě zaslouží samostatnej status, to jako bez debat!
Jinak Dani, cokoliv, co Ti pošlu, můžeš dát na web.
Máš můj doživotní souhlas.
Děkuji, je mi ctí se od Tebe učit.
Zuza Fajmonová

Návštěva Davida Vávry na kurzu v Loučni, to byla pecka.
Jsem z víkendu naprosto unesená, jen to ještě stále nejsem schopná vzít všechny své emoce a napasovat je do slov :)
Neuvěřitelně moc věcí jsem se naučila, miluju panství Downton, například, což je seriál o šlechtickém rodu z Anglie (možná jej znáš) a tohle bylo moje panství Dantloučeň, jak úžasným zdrojem inspirace a informací byl rod Thurn Taxis a jak skvěle v jejich stopách pokračuje Kateřina, to mě až dojímá.
Poprvé jsem vlastně dělala rešerše a dohledávala si něco o historických osobnostech a pracovat v takové skupině, kde tvůrčí duch úplně tryská ..to byla neskutečná jízda, jak by řekl můj syn :).
A krásné bylo zjištění jak moc mě tvoření baví :).
Moc a moc děkuji za ten zážitek a příležitost a teď už mi zbývá jen se přihlásit na zářijový kurz na Chodově :)
Ještě jednou moc děkuju.
Lenka Konopásková

Scénka o vzniku chodníčku princezny Almerie

Naučil jsem se:

Čím nepřesnější zadání, tím nepřesnější výsledek.
Improvizovat psaním v daném rámci.
Improvizovat i mimo psaní (Pim, pim, pimpim pim)
Spoustu faktů o Thurnech i Taxisech.
Jak to dělají jiní (psavci i nepsavci - Kateřina např.)
Feedback:

Inspirativní, poučné (všemi lidmi, co tam byli, včetně Davida Vávry a Kateřiny)
Energeticky náročné
Jiné, protože na zámku
Ke konci už na mě příliš monotematické
Vzpomínání a opakování hodně.
Velká zkušenost jako odrazový můstek do vyšších pater
Tak zase někdy příště…
Libor

Dano,
zdravím Vás na kurz. Bylo strašně fajn Vás všechny ve čtvrtek večer na zámku vidět. Určitě si to příště nenechám ujít. A ten můj fotbal, co zahráli na zámku, to je tedy fakt úlet. Díky. Užívejte kurz a ať se daří.
Míra Tichý

Atmosféra na tvůrčích literárních dílnách je vždycky skvělá a pokaždé úplně jiná.
Líbí se mi, jak jsou k sobě všichni navzájem otevření. To má na mě až skoro terapeutický, očistný vliv, takže mám spíš pocit, že se léčím z každodenního molochu, než že jsem na vzdělávacím kurzu.
V unikátním prostředí zámku jsem se mohl přenést do minulých století Thurn-Taxisů a prožívat s nimi jejich příběhy v dobových kulisách.
Šimon

Ahoj Dano, Šimone,
na tomto kurzu jsem se naučila, že síla nápadu je obrovská. Potvrdilo se mi mé oblíbené motto "Kde je vůle, tam je cesta". V tomto případě to platí dvojnásob. Být na vlastní oči svědkem projektu od jeho začátku až k úžasnému výsledku bylo skvělé a já za tuto příležitost děkuji.
Potvrdila jsem si, jak je obohacující, když se dává v bezpečném prostředí konstruktivní zpětná vazba k našemu tvoření.
Během celého víkendu jsem nezažila jediný náznak soupeření, předhánění či ubližující kritiky. Vše probíhalo v příjemné atmosféře. To jsem si moc užila.
Celý víkend byl hodně intenzivní, časově opravdu našlapaný, a přesto jsem si nějak odpočinula. Sice ne fyzicky, ale myšlenkově jistě.
Děkuji, že mohu být součástí vašeho týmu a moc se těším na vše, co nás společně ještě čeká.
Katka Hovadíková

Sobotní procházka do Svatojiřského lesa

Ahoj Dano,
s Jasmínkou posíláme příběhy z literární dílny na Loučni. Kurz se nám oběma moc líbil. Jasmínka říká: ,,Supééééér!"
Moc si užila ten večer improvizace a v neděli byla smutná, když jsme se vracely domů. Prostředí bylo velmi inspirativní.
David Vávra byl prostě úžasnej, vtipnej, inspirativní a myslím, že nám všem dodal mnoho pozitivní energie :-)
Všichni účastníci kurzu byli moc fajn. Bylo hodně veselo.
Velmi přátelská atmosféra. Dostatek výborného jídla i pití. Kurz byl intenzivní.
Jediné, co mi tam chybělo, bylo trochu individuálního volna přes den, třeba na krátkou procházku na čerstvém vzduchu :-)
Moc zdravíme a těšíme se příště!
Vanda a Jasmínka Carmel

Krááásný…!!!
A jen se přidávám k díkům… a ani nevím, proč se při vyslovení „psaní na zámku Loučeň“ tak usmívám!? 😊
A jinak (zpět do reality) kompletuji jako o život dialogy pro zámecké prohlídky, je to celkem 35 scének v „seriálu“ a další volné… Z toho je vidět, že to byl opravdu „fičák“! 😊 Už to živě vidím!
Věra

Ještě jednou děkuji za báječný pobyt.
Kurz jsem si užila a jsem šťastná, že jsem mohla být součástí tohoto projektu.
Literární dílna na zámku Loučeň byl prostě zážitek. Inspirace, přátelství, síla týmového ducha, legrace, dřina, pohoda. Tohle všechno tam bylo. A na takové zážitky se jednoduše nezapomíná.
Katka

Milá Dano,
tak krásné poděkování bych ráda poslala Tobě, ale neumím to tak. Co jsem se naučila, ukáže až čas, ale doslova jsem si "rozšířila obzory". Nikdy jsem nezažila takovou týmovou práci lidí, kteří jsme se mnohdy viděli poprvé a jak nás tvořivý zápal dokázal spojit.

Samozřejmě největší podíl máš na tom ty jako režisér a další rovněž vynikající pomocníci.
Je to krásný pocit stát se členem takového tvůrčího seskupení lidí různých profesí, pro které je psaní koníček. Uvědomila jsem si, jak důležité je naslouchat druhým, přijímat jejich názory a připomínky a dle možností se jimi řídit.
Připravila jsi pro mne nezapomenutelný zážitek a ještě jednou velké díky.
S obdivem Bohuna

I když jsem měla možnost se účastnit literární dílny na zámku pouze jeden den, tak to bylo super. Šéfová Katka je úžasná, má šmrnc a má jasno, co chce. Je to obrovský záběr, co dělá, a velký kus odvedené práce. Byla to super souhra - pro nás i pro ni velký přínos.
Říkala jsem si, jestli bychom v takovémto duchu nemohli pokračovat i dál. Mám kamarádku, která se zná velmi dobře s kastelánem Karlštejna. To co mne napadlo je mu navrhnout nějaký obdobný koncept, třeba v menším rozsahu - napsání pokračovacích příběhů do jednotlivých komnat na Karlštejně.
Lucka Svibová

Co mi dal pobyt v zámeckém resortu Loučeň paní Kateřiny s týmem spřízněných duší tvůrčího psaní Dany a Věrky:
1. Poznání nových míst a zajímavých lidí.
2. Opětovné setkání inspirativních duší tvůrčího psaní, členů rodiny psavců.
3. Upřímnou radost ze setkání.
4. Existuje! Existuje přísnější šéfová, než je naše Dana. Ano, paní Kateřina. (Hned mi naskočil Saturnin.)
5. Bez práce nejsou koláče.
6. Vocamcáť, pocamcáť, všeho s mírou.
7. Týmový duch, spolupráce, to je hnací motor nás všech.
8. Kritika, dobře mířené a míněné doporučení je to nejcennější. Zábava, sranda, improvizace všeho druhu. PŘÍJEMNO.
9. Zámek tak trochu jinak.
10. Knížecí a princeznovská jízda, jedeme dál.
Jana Bednářová

Milá Dano,
několik dní jsem se odhodlávala ti napsat.
Z vlastního profesionálního postižení jsem se děsila, že až budeš číst tyto řádky, budeš se smát, jak píšu.
Ale co, odvaha přeje připraveným.
Chtěla jsem ti jen napsat, jak moc mě těšilo tě poznat.
Doufám, že se zase brzy uvidíme. Mně v hlavě pořád vrtá ten tvůj kurz tvůrčího psaní.
S pozdravem Lucie Janků

Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020

Cítím to vždy stejné. Nervozita, těšení, pokora, obdiv, pocity štěstí a vím, že jsem správně. A taky, že při odjezdu se už těším na další příště ☺️
Hana Kavalová

Dobrý den,
moc děkuji za Váš skvělý seminář. Já jsem byla velmi spokojena.
Prosím, mohla bych se Vás zeptat i na budoucnost? Byla bych moc ráda, kdybyste přijala pozvání k nám do školy a mohla našim žákům povědět o svojí práci spisovatele a novináře. A také, kdyby jste nás mohla seznámit se základními cihlami tvůrčího psaní...
Máme možnost si připravit s Vámi vyjímečný den, kdy bychom mohli dát i 3 hodiny v celku. Pokud mi dáte nějakou časovou možnost. Slibuji, že žáky na Váš příchod připravím a že budou motivováni. Mimochodem oni jsou opravdu mimořádní. Jedná se o 7. třídu - www.skolahermanek.cz a náš blog psaní je www.hermanekblog.cz (to Vám píšu se chvěním...)
Mohla bych se s Vámi domluvit i na on line kurz? Moc se omlouvám, že Vás s tím tak obtěžuji, ale mám za úkol, napsat knihu o zakládání soukromé škole k jejím deseti letům. Přemýšlela jsem i o dopoledním kurzu, našla jsem čtvrteční či páteční? Můj problém je ten, že učím ve st - pá a muselo by se všechno kolem mně měnit a tak spíše bych raději on line.
Mirka

Děkuji, že jsem mohl být alespoň chvilku součástí něčeho tak skvělého.
Tomáš Král

Ahoj Danuško a Věruško,
trošku jsem omdlela, když jsem si přečetla všechny podklady pro Loučeň... to už jsem měla začít studovat přinejmenším vloni! Jdu si nalít pořádnou sklenici vína a trošku si zapláču nad svým nelehkým osudem :-).
Jinak díky, už se na zámek móóóc těším !!!
Posílám sterilní pusu a pa
Zdenka Součková

Dnes začíná čtyřdenní literární dílna na zámku Loučeň (18.-21. června 2020). Děkujeme všem za velký zájem!!! Je nabyto do posledního místa. Na kurzu píšeme příběhy a dialogy, které později na zámku průvodci využijí při prohlídkách.
Každý proto dostal ke zpracování jiné "zámecké" téma. Jde o historky ze života knížecího rodu Thurn-Taxisů, kteří obývali zámek Loučeň i blízké Mcely. Je to kraj Bedřicha Smetany, pobýval tu i básník Rilke.

Na blízkém vrchu Chotuc žili Keltové i první Slované, ve Mcelích se zjevila třem děvčátkům v 19. století Panna Marie. Zdejší šlechta investovala do cukrovarnictví, do poštovních služeb, dostavníků a posléze i začínající automobilky Laurin & Klement. Tady vznikl první fotbalový klub v Čechách.
Začneme v podvečer. Po příjezdu se nejdřív všichni ubytují, rezervaci na jména máme v zámeckém hotelu Maxmilian.
Po příjezdu se nejdřív všichni ubytují, rezervaci na jména máme v zámeckém hotelu Maxmilian. Společně se sejdeme v 18 hodin. Sraz je před zámkem a vydáme se do zahrady.
Zámek si prohlédneme o den později, neboť hned první večer nás po jídle čeká povídání s milým hostem - hercem a šumným architektem Davidem Vávrou.

Sklepák David Vávra

Náš host je vskutku renesanční osobností, která má neuvěřitelně široký okruh zájmů od hraní v divadle Sklep a úžasné televizní pořady o architektuře, přes obrázky a koláže až po sport na velmi vysoké úrovni (fotbal, hokej, kolo, lyže, běžky).
V pátek a v sobotu odpoledne se skupiny vystřídají ve výletech po malebném okolí Svatojiřského lesa.
Budeme pracovat ve dvou skupinách se čtyřmi lektory tvůrčího psaní (Dana Emingerová, Yakeen, Věra Staňková, Petr Holub), včetně krátké užitečné výuky divadelní rétoriky s Janou Vaňkovou při prezentaci dialogů.
První skupina nejpokročilejších už si přiveze hotový příspěvek s sebou a bude ho pilovat od pátečního dopoledne.

Některé příspěvky už najdete zde.
Druhá skupina má za úkol prostudovat základní loučenské informace i zaslané podklady k individuálním povídkám a své příběhy bude psát až na místě.
Dana Emingerová
a lektoři Věra Staňková, Yakeen, Jana Vaňková a Petr Holub

Posílám své výplody. Prosím o posouzení možného veřejného čtení, zejména fotbalové povídky Jak se princ Erich nudil na zámku Loučeň. Je to taková, snad veselá kombinace fikce a pravdy. Taková moje literární pravda. Potom ještě takovou libůstku Kongres bublin, co se ze mě tak vypadla prostě jen tak. Těším se na zpětné vazby i na případné setkání v Loučni.
Měj se moc hezky a budu se těšit na viděnou
Míra Tichý

Děkuju Mladému světu, že jsme se našly. Fotbal je boží!!! Už se na Vás v Loučni moc těším :-) A máme pro Vás překvapení...
Kateřina Šrámková

Děkuji moc za podklady k výstavbě zámku Loučeň. Jsou krásně zpracované. Pokusím se o dialog mezi Karlem Arnoštem a barokním stavitelem Františkem Maxmiliánem Kaňkou o tom, jak má zámek i kostel vypadat. Už se těším.
Lenka

Karel Arnošt z Valdštejna nebyl spokojen s žádným ze svých zámků a rozhodl se tedy zahájit stavbu nového zámku na loučeňském návrší. V místech, kde stávala středověká tvrz, byl postaven v letech 1704 až 1713 barokní zámek Loučeň podle projektu F.M.Kaňky. Ve druhé polovině 18. století byl upraven do nynější podoby podle návrhu Františka Ignáce Preéa. Stal se rodovým sídlem české větve Thurn-Taxisů. Zde se dají krásně vykreslit motivy Karla Arnošta ke stavbě zámku a i jeho pozdější přínosnost pro místní osadníky - kostel a domek pro zámeckého kaplana.

"Chudák Federer, taková tenisová hvězda, sympaťák a přece se mu rozpadá to nejcennější... rodina," říkala jsem si, když jsem si ve Zprávách Seznamu přečetla dnešní palcovou upoutávku na první stránce: S RODINOU SE UŽ NEMŮŽU VYSTÁT, PŘIZNAL FEDERER.
Můj kamarád Jiří Chrást říká, že dobrý titulek tvoří 80% úspěchu. Jeho rolí je přitáhnout čtenáře k první větě. Stejně tak dobrá první věta, která zaujme, čtenáře nutí pokračovat ve čtení textu. Pokud tuto roli titulku a začátku článku autor podcení, čtenář už se většinou k pokladům uvnitř pisatelova díla neprokouše. Ovšem vymyslet dobrý titulek je těžké. A někdy to může dopadnout opravdu žalostně. Ne proto, že by titulek nepřitáhl pozornost, ale pro svou nechutnou bulvární podstatu. A to je opačný extrém. Jak to vypadat nemá, vídám často ve zprávách SEZNAMU.
Právě dnes jsem si přečetla v upoutávce, že "Federer se nemůže vystát s rodinou". Ve skutečnosti však řekl něco úplně jiného, což jsem našla až v článku. Ten má opět zavádějící titulek, protože hovoří o jakémsi smutném přiznání. Federer prý "smutně přiznal", že mu nechybí tenis. A ejhle, pak se dozvídáme, že je to proto, jak je rád konečně se svou rodinou...
Přestože jsou čtenáři čtenáři v diskusi těmito pitomými titulky pobouřeni, nikdo je nestáhne, protože tento bulvární přístup seznamu zdvihá čtenost...

A další titulek z minulého týdne, který jen jitří závistivé a nepřejícné vlastnosti davu: "Imunita národa je v rukách ženy, jež má příjmy jako prezident". Vůbec nechápu, co má imunita společného s příjmy...
Takže takto ne, přátelé!
Dana Emingerová

Ahoj, Dano,
zrovna jsem se setkal s Jitkou Langovou a zmínila se, že tento víkend jede na Loučeň. Mrzí mě, že tam nebudu. Prosím, pozdravuj všechny účastníky dílny, a jakmile to půjde, rád se vrátím do Tvých kurzů :-) Se srdečným pozdravem
Jiří Hlaváček

Cukrovar TTD Dobrovice

Ahoj Dano, opravdu jsem koukala, jak jsou na pátečním kurzu všechny holky schopné. Jsem ráda, že jsem tam byla. Pokud budu mít volné téma, tak se zaměřím na cestopisy, to mám takových nevšedních zážitků hodně... ale z oblasti sexu zas tak moc ne.
Byla jsem opravdu pyšná na to, jak jsi mě ve čtvrtek za lovce lebek pochválila. Také děkuji za podklady k Loučni a mám několik "všetečných" dotazů. Jak má být ta moje Cesta cukru dlouhá? Mám připraveno "divadlo" tedy dialog ke zpestření zámecké prohlídky o knížecích cukrovarech. Už se na zámek Loučeň moc těším.
Zdraví Bohuna Kopřivová

Posílám pár svých básniček, které asi nejspíš ještě neznáš, a byl bych moc rád, kdyby sis našla trochu času a napsala mi, jestli se Ti něco z toho líbí. Mně se líbí všechny, protože jsem je tvořil celým srdcem... Měj se moc krásně a někdy na shledanou.
Olda Voženílek

Páteční dopolední kurz 12. června 2020

Dnešní kurz na Dobešce byl čistě holčičí, ale vyprávěná tajemství erotiky pohltila všechny. Mnohé z povídek však ještě musí projít vnitřní transformací od rizikové reality do bezpečí "literární pravdy".
Dana Emingerová

Dobrý den,
posílám finální práci k zápočtu, snad se Vám to bude alespoň líbit, je tam pár nelogických věcí a je to dlouhé, ale i tak jsem se snažil jak jen to šlo, aby to bylo co nejkratší a nejsrozumitelnější.
Dále bych Vám chtěl poděkovat, za skvělou výuku a chtěl bych se zeptat jestli by bylo možné příští rok třeba občas na nějakou hodinu přijít.
10 věcí, které jsem se naučil:
1. Věta a nadpis musí být úderné, musí zaujmout čtenáře.
2. Měl bych znát cílovou skupinu pro kterou píšu, kterou chci oslovit.
3. Každé literární dílo “musí” mít 3 celky.
4. Není vždy ideální být otrocky věrný realitě. Realita x literární realita.
5. Je důležité střídat popis, dialog a akci pro vytvoření zajímavého příběhu.
6. Při psaní bych měl znát (alespoň zhruba) záměr textu, vývoj postav atd.
7. Autor by se měl snažit si hrát se čtenářovými smysly.
8. Místo frází typu řekl výhružně je lepší napsat např. Zařval.
9. Příběh se musí vyvíjet, gradovat.
10. Člověk většinou nejlépe píše právě ten žánr, který má nejraději.
Adam Fábik, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Co jsem se naučil na kurzu psaní během letního semestru 2020:
1) Nebát se psát.
2) Každá věc má čtenáře, takže se dá psát cokoliv.
3) Psaní je hodně o koukání na prázdný papír a říkání si: „Už něco napíšu.“
4) Psaní delších příběhů je hrozně komplikované/těžké.
5) Moc ve svých příbězích tíhnu k popisu/líčení, což se mně líbí, ale chápu, že to není moc zábavné čtení.
6) Nestydět se za to, co píšeme. Chybami se člověk učí.
7) Kombinovat styly (popis, dialog atd.), aby byl text zajímavější.
8) Nedá se zavděčit všem čtenářům.
9) Název a první věta příběhu je velmi důležitá pro zachycení pozornosti čtenáře.
10) Můžeme porušit pravidla psaní, ale musí to mít smysl.
Jan Rejholec, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Čtvrteční odpolední kurz 11. června 2020

Zápletka je základ dobrého příběhu. Na počátku tvorby nemusí být jasná, může přijít až časem. Počáteční nápad se může týkat „jen“ zajímavé postavy či události. Zápletka je však nezbytná. Je středem příběhu a dodává mu smysl, šmrnc.
Vyvrcholení zápletky musí být smysluplné a přesvědčivé. Pokud takové je, musí čtenáři pochopit faktické i emotivní záležitosti příběhu. Autor musí tyto věci čtenáři dovolit prožít, tedy ukázat takovým způsobem, aby byl děj dramatický a neobsahoval „odbočky“ k informacím, které jsou zavádějící či bezpředmětné. A u toho všeho je potřeba dodržet rytmus, aby se čtenář nezačal nudit.
Přiměřenost – hlídat si návaznost scén a jejich správné tempo – připravit si situace a popisy dopředu, aby náhle mohlo dojít k akci, která bude dramatická a zároveň bude čtenář vědět, kde se v příběhu nachází a jaké jsou okolnosti kolem hlavních postav.

Logika příběhu – V příběhu je třeba respektovat, že určité motivy a projevy chování si čtenář umí představit a některé ne. K tomu, aby postava udělala něco velkého či nečekaného, musíme čtenáři připravit uvěřitelné okolnosti, které ho k jeho jednání podnítí. Je tedy potřeba vykreslovat i pohnutky, vnitřní postoje a hodnoty postav – bez nálepek.
Hlavní postava - Hlavní postava musí „ladit“ se zápletkou příběhu. Čtenář musí věřit, že zrovna tato postava je pro příběh „tak akorát“. Hlavní postava musí jednat a ne s ní být tedy jednáno – nedělejme z hlavních postav chudáky, oběti.
Vedlejší postavy – Vedlejší postavy a jejich vliv na postavu hlavní mohou poskytnout ověřující důkazy pro zápletku příběhu a pochopení motivů hlavní postavy. Vedlejší postavy musí být dostatečně výrazné a barvité, abychom uvěřili, že hlavní postavu opravdu ovlivnili.
Postavy ploché a plastické – doplňují děj, podporují zápletku. Plochá postava (hloupý Honza) má omezenou kapacitu, nemůžeme mu tedy v příběhu připsat velké úkoly a zásluhy. Pokud od něj chceme něco mimořádného, musíme mu navýšit kapacitu. Naproti tomu plastické postavy jsou „pohyblivé“, během děje se vyvíjejí, nevíme co přesně od nich čekat. Často svými skrytými pohnutkami překvapí.
(Referát z učebnice Kouzlo psaní knih str. 32 – 35)
Katka Hovadíková

Ahoj, Dano, Věrko!
Děkuji za vyčerpávající informace! Moc se mi líbí ten tajemný kopec Chotuc.
Těším se na všechny účastníky!!!
Nataša Richterová

Chotuc je poutní místo. Kopec převyšuje terén o 50 metrů – byly zde nalezeny pazourky, nože pravěkých lovců, keltská svatyně + je tu zvláštní přírodní květena.

Ahoj Dano,
dovoluji si poslati jednu povídku předloučeňskou Automluva, s tématem zámeckým však nesouvisející. Tak mi tak přišla… Ač to někdy zní neuvěřitelné, věci se stávají. No, nějak se v poslední době pohybuji na hraně :o)
Pěkné pondělí přeji a těším se na setkání v Loučni.
Libor

Čtvrteční odpolední kurz 11. 6. 2020

Milá Dano,

hned ta první náhledová hodina měla pro mne význam. Přesto, že jsem psala povídky pro Elle v době K. Fialová, Cosmopolitan s Anastázie K.atd, později scénáře.

Kniha je disciplína, která mne překvapila svým prostorem.

Ráda bych s Tebou pokračovala v nějakém kurzu a ráda bych se domluvila nějak operativně na setkávání.Pozdravuju.a z okna mávám.
Markéta Johnová

Ahoj Dano,
přeposílám dnešní povídku. Je mi teď líto každé vteřiny, kdy jsem vůči mámě cítila cokoliv jiného, nežli lásku. Okamžik smrti je okamžikem pravdy, jak laserovým mečem je odseknuto vše lživé. Najednou vidím, jak veškerý můj hněv vůči mámě byl jenom hněv vůči projekci mého vlastního nitra. Ano, velké prozření, za které jsem moc vděčná. Užijte si to na zámku Loučeň a těším se 26. června!
Jitka

Kurz byl super a moc jsem si ho užila! Zároveň to bylo pro mě, jakožto pro "nováčka do světa psaní," hodně náročné.
Získala jsem na text úplně jiný pohled.
Už lépe chápu, jak by vypadat měl a jak naopak ne. Beru to jako takový první krůček na dlouhé cestě ke zlepšení.
Všechny rady si beru k srdci a budu poctivě trénovat. Moc ráda se někdy v budoucnu opět zúčastním.
Posílám některé výtvory, o které jsem se o víkendu pokusila.
Míša Sirovátková

Ahoj Dano!

Nevím ještě, který den přesně na Loučeň přijedu, ale chci se zapojit. Určitě nebudu srágora a pokusím se něco napsat o tom fotbalu. Pošlu ti to k posouzení, jestli to bude vůbec k nějakému veřejnému čtení.

Míra Tichý

Kurz psaní cestopisů s National Geographic 6.-7. června 2020

Dneska jsem se naučil, že napsat knihu není ve skutečnosti raketové inženýrství, ale že to je umění jako každé jiné.
Hlavní je, aby člověk vždy dokázal najít ta správná slova pro svoje myšlenky a snažil se pochopit, že jeho knihu nebude číst on, ale nějaký člověk, kterého v životě neviděl. Že se literatura stejně jako každé reprodukční umění jen vlastně opakuje.
Liší se jen reáliemi a prostředky typickými pro daný čas a prostor. A hlavně, že pokud člověk něco nezkusí, tak nezjistí, jestli mu to jde, anebo ne. Takže si vezměte papír, tužku a sdělte světu zákoutí vašich duší.
Honza Flajžík

Mila Dani,
dekuji za fotecku z kurzu a hlavne za nove poznatky, kterymi nas obohacujes. Nevim, jak Ty to vidis, mne pripadlo ve srovnani s s mymi predchozimi kurzy, ze tentokrat se tam sesly talenty. Zasnu, co dokazi vytvorit a casto za tak kratky cas.
Take si kladu otazku: Kam takove texty umistit? Kdo by je rad cetl? Mnozi se snazi mit vlastni blog.
A opet: Cte ho pak nekdo? Zda se mi, ze uz je preblogovano. Nekdy me napada: Vsichni pisi, nikdo necte…. Mam ted na mysli cestovatelske texty a reportaze.
Dekuji za pochvalu clanku Lavoir z Francie. Ano, spolupracuji uz leta prilezitostne s magazinem Lide a zeme.
Rada spolupracuji s magazinem Caravan. Cestujeme pracovne vetsinou s obytnym autem a vim presne, co ctenari takoveho casopisu ocekavaji a radi ctou.
Obcas take publikuji v casopisu Koktejl. V poslednim cisle 06/2020 mam clanek Polapeni v Everglades. Clovek je rad, kdyz se reportaz dostane ke ctenari.
Casto se ptam sama sebe: Proc to vlastne pisi? Je to spousta prace, dodavam i fotografie. Jak rikal Marcel: Zahodit fotak, tuzku a jen si uzivat cesty……..
Preji Ti moc hezke dny a hlavne, at mas sama cas na sve zajimave texty. Obdivuji, ze to dokazes po takovych kurzech, co vedes. Ale my studenti jsme za seminare s Tebou moc vdecni. Tak prosim pokracuj, rada se zase nekdy zucastim.
Srdecne pozdravy
Irena Feňová

Úvod by neměl být zdlouhavý, je lepší přejít k samotné akci.
Hned ze začátku musíme čtenáře něčím zaujmout.
Je lepší nenálepkovat
Nepoužívat příliš zbytečných přídavných jmen, jejichž sdělení z textu vyplývá.
Neodbíhat od hlavní myšlenky textu.
Nepřisuzovat vlastnosti, ale ukázat charaktery v situaci nebo rozhovoru.
Nepoužívat pasivní tvary.
Zuzana Rejmonová

Milá Dano!
Jak jsme dostali za úkol nastudovat si dialogy, přečetla jsem ukázky a musím napsat, že jsem se náramně pobavila Tvým Trošku mrtvým pavoukem, smála jsem se u toho a hned to četla Bohoušovi. Jen nevím, zda máš ty geniální děti nebo jsi geniální ty. Možná obojí. Fakt úžasný.
Zdraví Bohuna Kopřivová

Milá Dano!
Na své texty se po kurzu dívám jinýma očima, vidím chyby, které jsem předtím neviděla. Doplňuji: jen u kratších věcí. U těch delších pořád nemám představu, kde je ta míra. Asi především v popisech lidí.
Budu se soustředit na vyškrtání některých přídavných jmen. A dám si pozor na slovesa trpná. Pokusím se, aby nebyly dlouhé nájezdy do příběhu.
Snad by pomohlo začít od prostředka a pak se vrátit v čase. O kurz bych měla zájem, pokud by byl víc zaměřený na povídky, romány. Bez odboček k focení nebo cestopisům. Třeba i stavění delších textů.
Přiznávám, že jsem byla překvapená, že je většina účastníků zaměřená na cestopisy. Ale vím, že ses maximálně snažila mi to vynahradit a vážím si toho.
Tvůj způsob psaní i korekce našich věcí se mi moc líbí. I to, jakou dokážeš vytvořit atmosféru na kurzu.

Danina prvotina

V upoutávce na tvůj kurz jsi měla ještě jako jeden z bodů: pět nejlepších způsobů, jak posunout děj. Na to jsem se chtěla zeptat, ale zapomněla jsem. Dá se to nějak stručně shrnout? Třeba to najdu v Tvé knížce nebo Tě navštívím na Dobešce.:-)
Děkuju za krásný a přínosný víkend. Pokud někdy mrkneš do mojí knížky Eva a Kniha poznání, předem říkám, že bych spoustu věcí už napsala jinak. Není v tom žádná práce redaktora, což je bohužel znát. Ale určitě je tam poučení, nějaké sdělení, které jsem chtěla předat.:-)
U Evy mám větší ztotožnění se s hrdinkou i prostředím, než s Henrietou, kterou píšu teď.
Pro mě je psaní fantasy takový způsob, jak napsat myšlenky, které bych jinak sdělit nemohla. Nepovažuji se za čistokrevného fantasáka:-)
Ještě jednou díky. Měj se moc hezky.
Dana Beranová

Kurz psaní cestopisů s National Geographic 6.-7. června 2020

Ahoj Dano!
Moc děkuji za kurz, bylo to pro mě velice zajímavé setkání a zpestření. Přeci jen, přijížděl jsem jako člověk, který zatím nic nepíše. Teď už je to hlavně na mně, zda s tím dobře naložím. Nejprve shrnu zpětnou vazbu. Kurz měl zajímavá cvičení, zpětná vazba byla zásadní. Přišlo mi trochu škoda nerovnoměrnost zpětných vazeb na domácí úkol. Viz příklad Dana, která šla první a dostala zpětné vazby opravdu hodně. Pak ke konci už té zpětné vazby bylo pomálu. Ale vím, že spoustu chyb se opakovalo, lidi si to uvědomovali a čas se neúprosně krátil. Ale možná nám tak mohli uniknout jiné zajímavosti, které bys rozpoznala asi především Ty.
Také bych za sebe předem lidem řekl, pokud v rámci domácího úkolu nebudou psát samostatnou povídku, ale budou vybírat nějakou část ze svého již napsaného většího díla, aby se z toho pokusili udělat celek. Lidem to zbytečně odvádí pozornost právě z důvodu, že jim to přijde neúplné a zbytečně se o tom pak bavíme.
Jak jsme se bavili, asi by si kurz zasloužil pokračování s větším důrazem na cestopisné žánry. Přeci jen tento kurz byl poplatný prakticky jakémukoli žánru.
Užitečné mi přišly tréninky dialogů bez explicitního zmínění, kdo mluví. Jak už jsem včera psal, je to skvělý prostor pro trénink představivosti.
Výzva je pro mě využití vyprávění situace z pohledu jiné zúčastněné osoby. Tohle mě hodně bavilo, ale zatím nemám představu, jak bych to v nějakém cestopisu zakomponoval tak, aby to dílo osvěžilo, ale abych z něj dokázal plynule navázat na další zážitky (přeci jen ta naše Vuvi s námi nebyla celou cestu Vietnamem).
No, ale závěrem – skvěle jsem se bavil, byla skvělá atmosféra, kurzu budu rád dělat dobrou reklamu. Někteří účastníci byli až příliš skromní a pak z nich padali perly. A škoda, že jsem neměl možnost je více poznat po kurzu.
Ještě jednou moc děkuji a snad zase brzy někde na viděnou (ideálně při schvalování mého článku do NG :-) ).
Michal Meissner

Ahoj Dano,
posílám svoje dílka z uplynulého víkendu. Cestopis z Pompejí musím ještě dotáhnout. Díky kurzu jsem zase dostal chuť psát.
Měj se krásně
Michal Borovan

Milá Dani,
naplníš vždy celý kurz svou pozitivní energií a ještě nás k tomu učíš psát. Moc za to děkuji. Ráda se zúčastním kurzu i spolu s kurzem fotografie.
Dobrou noc a vše hezké
Irena Feňová

Milá Dano,
trochu jsem poopravila své lovce lebek. Vybrala jsem pár fotek, je to od "domečku" přes pojídání čolků od manželky náčelníka až po rozloučení s rozkošnou maminkou náčelníka. Ta jistě pamatuje doby, kdy se lidé ještě jedli.
Zdraví Bohuna Kopřivová

Ahoj Dano!
Díky za workshop. Pro mne to bylo velmi zajímavé. Hlavně to, jak jsem viděl odlišnost v přístupu různých autorů.
Marcel Konečný

Milá Dano,
děkuji za květnový Newsletter. Je to počteníčko ke zlepšení nálady. Hezky jsem si včera zavzpomínala na Tvůj kurz. Musím se Ti přiznat, že to pro mne byl psychický i fyzický "záhul", neb jsem pár let důchodce s klidnějším rytmem života. Od neděle večer jsem spala jako dudek asi tři dny, jen s přestávkami na jídlo a cvičení. Ale s radostným pocitem, že jsem to zvládla.
Štěstí bylo, že jsme byli dobrá parta a při tvoření a mučení jsme se i nasmáli - určitě zásluhou lektorek. Dobrá byla kolečka, kdy se každý měl vyjádřit k tématu. To jsem se bála jako malé dítě "co budu dělat, když mne nic nenapadne ".
Myslím, že mimo návodu na tvrdé řemeslo " psaní " rozdáváš i radost do života.
Jak nás "rizikovou skupinu zavřeli doma" tak jsem si začala psát deník. Propiskou do sešitu, moc mi to baví. Dokonce jsem si "vypsala ruku" a už "neškrábu" jako kocour.
Přeji všem hodně zdraví a štěstí
Jarka Kosková

První a druhý Newsletter.

Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 19.2.2020

Na tento predmet som sa tešil, už keď som ho videl prvýkrát v rozvrhu, a mal som veľké očakávania. Na komiks a detskú ilustráciu som sa hlásil dúfajúc, že sa okrem zlepšenia v umeleckej tvorbe naučím aj tvorbe príbehu. Počas Vašich hodín som sa naučil hromadu vecí, o ktorých som doposiaľ nepočul, a drvivá väčšina z nich pre mňa boli novinky. Tento predmet vo mne prebudil chuť písať a tvoriť iné reality.
Ako svoje hobby hrám spoločenskú hru Dungeons & Dragons, kde sa človek so svojou skupinou vydáva na dobrodružstvá, ktoré organizuje jeden rozprávač, a ten je hlavným tvorcom príbehu.
Všimol som si, že štýl môjho rozprávania a tvorby príbehu sa rapidne zmenil po tom, čo som sa u Vás začal učiť písať. Krátko po tom, čo ste nám odporučili čítať tvorbu, ktorú chceme sami tvoriť, som si založil kartu v mestskej knižnici a začal požičiavať knihy zo série Zaklínač od Andrzeja Sapkowskeho. Podvedome som v tvorbe iných nachádzal techniky, ktoré ste nás učili. Jedna z vecí, ktorú by som sa chcel naučiť, je vyvarovať sa gýčom v písaní, a čo sa v písaní považuje za gýč.
Ďakujem a teším sa na ďalšie lekcie.
Ján Sorokáč, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Co zajímavého jsem se dnes naučil na kurzu psaní cestopisů:
1. Pro lepší dramatičnost je dobré vhodně střídat popis – dialog – akci, měnit délku vět, střídat emoce.
2. Cvičení dialog, kdy přímou řečí dávám vědět, kdo se baví, aniž bych explicitně vyzradil, o koho se jedná. Přijde mi to jako výborný prostor pro trénink představivosti, cestou z kurzu mi to pořád šrotovalo :-)
3. Vidím detaily v tom, co píšu, co má pro mě hodnotu, ale čtenář je v tom nemusí najít. Musím se na to podívat i z jeho nezaujatého pohledu (paradoxem je to, že tohle je rada v závěru mé historky viz příloha)
4. Osvěžení historky v podobě pohledu jiné zúčastněné osoby. Tohle je pecka, tak trochu souvisí s bodem 3 :-)
5. Skvělý autor nenapíše „bylo to těžko popsatelné“. Hodně zajímavá myšlenka, nikdy by mě asi jen tak nenapadla. Dobrou noc a těším se na pokračování.
Michal Meissner

Devadesátiletý spisovatel Miloš Hoznauer možná zase zavítá i na moje kurzy

Spisovatel Miloš Hoznauer, můj oblíbený profesor češtiny z gymplu, překročil devadesátku. Jeho jubileum jsme oslavili i spolu. Uvařil mi skvělou polévku a pochutnali jsme si na ovoci a duševní potravě v podobě čtení z našich posledních děl.

Akademie ČTK 30. května 2017

Pan profesor je totiž autorsky čím dál aktivnější.
Jeden z nejkrásnějších rozhovorů ve své profesní dráze jsem vedla právě s ním v roce 2016 u příležitosti vydání jeho bestselleru Stařec na čekané. Nyní píše dokonce tři knížky najednou. Možná brzy zavítá i na moje kurzy jako kdysi v Akademii ČTK.
Dana Emingerová

Seminář tvůrčího psaní na Fakultě designu a umění mě s Vámi velmi bavil, takže velíce děkuji za ten krátký čas, co jsme se poznaly. Jestli bude taková možnost, s radostí bych se s Vámi viděla další semestr. A vím, že budu pokračovat v psáni a se učit novým věcem. Zatím vím, že:
1. Název tvoří 80 % úspěchu textu.
2. Předtím, než začnu psát, mám vědět, co chci napsat a co sdělit.
3. Struktura textu! Začátek - střed - konec.
4. Dodržovat pravidla pravopisu.
5. Vždy přečíst text nahlas, abych zkontrolovala, jak zní.
6. Vytvářet asociace.
7. Aby byl příběh živý, nemusí být zcela pravdivý.
8. Používat přímou řeč.
9. Ukazovat své texty a dostávat zpětnou vazbu, opravovat se a zlepšovat.
10. Psaní hodně rozvíjí představivost.
Vy jste úžasná! Díky! :)
S pozdravem a mějte se krásně
Nasťa Korliuga, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Dobrý den, Dano,
v Dolní Moravě letos otvíráme piknikovou stezku. Budou ji provázet lavičky v podobě zvířátek, která jsme dali vyřezat podle lesních pohádek napsaných Vašimi žáky při literárních pobytech pod Králickým Sněžníkem.
Jen prosíme, zda bychom mohli změnit konec pohádky o káněti a výrovi od Yakeena J. Heluse, aby se nám děti nepolekaly...
Co kdyby výr to káně nesežral?
Děkujeme za dlouholetou spolupráci.
Tomáš Drápal, marketingový ředitel resortu Dolní Morava

Milá Dano!
Dívala jsem se na Tvé nové webové stránky a moc se mi líbí. Jsou takové živé a určitě přehledné, dle mého tam je více informací. Teda, Ty máš spoustu nových projektů, to je bezvadné.
Myslela jsem, že budu v důchodu více psát, ale zatím vstřebávám všechny ty změny a nemám v hlavě dosti klidu. Blízko teče řeka Rokytná, kde jsou bobři. Měla jsem úmysl, že budu zapisovat drobné denní události z mého nového života - Deník babičky od Bobří řeky - ale zatím jsem nezačala, ach jo. Událostí by bylo dost - boj s vlaštovkami, první ředkvičky, vrabčí hnízdo nad stolem, návod na zničení COVIDU dle našeho Tomáše.
Dobrovolničím v neziskovce Barevný svět denní centrum pro dospělé mentálně postižené a s nimi zažívám také spoustu obyčejných radostí. Tak snad už najdu disciplínu a začnu více psát :)). Dano, přeji Ti krásné dny a díky moc za Tvoji přízeň
Lenka Štraubová

29.5. začal dlouhodobý kurz na Dobešce

Ahoj!
Páteční kurz s Danou mne utvrdil v pár věcech:
psaní, čtení a vůbec slovo v jakékoliv formě mě opravdu moc baví.
I negativní zpětná vazba je cenná a přínosná (odpozorováno u spolužáků).
Emoce létající vzduchem nemusí vždy vycházet od mne... a vůbec: těším se na další pokračování a doufám, že konečně začnu pořádně psát!

Díky moc a další pátek na viděnou
Jitka

Oceňuji malou skupinu a individuální úkoly, tzn. také přizpůsobení se potřebám posluchačů. Celkově to bylo takové hektické dopoledne :) .
Dechová cvičení a rétorika se mi jeví jako fajn. Asi bych dala prostor kolegyni z DAMU pro její dovednosti. Pokud by to bylo na mně, tak bych se s ní domluvila na dvou dechových cvičeních v délce cca 3 minuty na začátku kurzu (po úvodu) a pak po přestávce. Její poznatky mohou být přínosem pro všechny a zároveň nemohou převážit gro výuky.
Takže bych ji ještě zaúkolovala, aby na každý další seminář si přinesla a naučila nás nějakou zajímavost z rétoriky (časová dotace max 5 minut) - např. nezačínat větu ale.... nezvučné J u jsi a pod. Tady bych po ní asi chtěla plán na všechny semináře dopředu. Prostor bych jí dala po přestávce po jejím dechovém cvičení. Asi bude třeba pečlivě hlídat čas.
Já osobně bych se, vzhledem k různosti názorů, také vyhnula jakýmkoliv konfrontacím mezi některými kolegy - tzn., že bych asi ani nechtěla, aby po sobě opakovali obsah. Je fajn, když se rozpoutá debata o nějakém článku nebo příspěvku. Tady mi to přišlo kontraproduktivní.
Lucka

Dobrý den, Dano!!!
žiju a dávám se do kupy po životním šoku a zemětřesení. Povznášející na tom je, že v nejhorších chvílích mě naplňovala myšlenka na vysněný tisk knížečky s pár povídkami z vlastní tvorby sepsaných od minulého do letošního února.
Kdybych se s Tebou nepotkala a nedostávala průběžně v mailech naději, že snad je to trochu čtivé a mohlo by to i někoho dalšího zajímat, nebylo by to možné.
V pátek mi sešitky z tiskárny dovezli vonící barvou. Knížka se jmenuje Všechny krásy žití. Zářím štěstím a mám motivaci. Většinu povídek už jsem Ti jednotlivě posílala, ale některé jsou přece jen nové. Krásné dny ku Praze a DĚKUJU.
Jana Faitová

Děkuji za možnost nahradit si zameškané hodiny. Zatím s velkou chutí na stránkách čtu, co krásného všichni napsali a za takové povzbuzení moc děkuji. Přeji krásné léto a těším se na setkání

Květa Nevěřilová

Obnovení čtvrtečního dlouhodobého kurzu 28. května 2020

Milí přátelé,
jsem ráda, že jste všichni zdraví a koronavirus nikoho z Vás a vašich blízkých zásadně nepostihl.
Neustále píšete, jak už jste lačni dalších kurzů. Takže jsme znovu OTEVŘELI:
Z dubna jsme přesunuli literární dílnu na zámku Loučeň na 18.-21. června. Čtvrteční večer s námi stráví jako host herec a architekt Sklepák David Vávra. (Už je plně obsazeno.)
Dlouhodobé kurzy začaly na konci května: čtvrteční 28. 5. v 17.00 v Nových Butovicích a páteční 29. 5. na Dobešce.
První víkendový kurz se bude konat 6.-7. června.
Nově jsme připravili i třetí Newsletter Psaní podle Lustiga, do kterého jsme vybrali Vaše nejlepší práce.
Moc se na Vás těším a děkuji všem, kdo jste se zapojili do virtuálního kurzu. Vaše práce z doby koronavirové najdete zde.
Brzy ahoj
Dana

První a druhý Newsletter.

Milá Dano,
moc jsem uvítala tvoje sdělení, že budou pokračovat kursy a taky to, že jsou ještě místa na zámku Loučeň. Prosím o jedno místečko, závazně.
Mám za sebou dva testy na koronavirus, jsem negativní, ale o to víc pozitivní.
Bohuna Kopřivová

Zdravice pro účastníky kurzů Psaní podle Lustiga:
Koronavirus je spisovatelův přítel: všechno je zakázané, jen sezení na zadku a psaní dovoleno. Využijte toho!
Ondřej Neff

V literatuře se ti hodí všechno. Všechno, co zažiješ, můžeš do svého příběhu použít! Dobrý, špatný, krásný, hnusný. Všechno ti slouží.
Arnošt Lustig

Hurá Dano,
ráda o Tobě díky Newsletteru slyším. Posílám příběh z doby koronavirové. Bydlím už v Jaroměřicích nad Rokytnou a čas důchodu mi naplňují vnoučata a zvykání si na nový domov.
Občas něco napíšu a vzpomínám často na Tvoje kurzy, třeba někdy... ale jinak se mám dobře na vesnici.
Lenka Štraubová

· Každá část textu musí odpovídat ostatním, aby úvod nebo finál nebyl moc dlouhý nebo krátký, aby čtenář neztratil svůj zájem.
· Vždycky se můžeme pohrát s chronologii příběhu a nemusíme popisovat úplně všechno.
· Nezapomínat na název – ten váš text prodává.
· Kurs pomáhá přistoupit k zadání z úplně nového hlediska: můžeme zničit všechny šablony.
· Dá se napsat něco, i když máte špatnou jako cizinec gramatiku, když ostatní opravdu chtějí vás pochopit.
· Je to možné napsat text na úplně kterékoliv téma.
· Moc nepoužívat pasivum.
· Když přečtěte svůj text nahlas, můžete najít nové chyby.
· Neopakovat stejné slovo v každé větě.
· Používat dialogy.
Kristina Nol, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 4.3.2020

1.Přednést svoji práci sebevědomě.
2.Začátek, prostředek a konec.
3.Oživit příběh přirovnáním.
4.Nespoléhat se jen na zrak, ale také rozvíjet sluchové, chuťové a hmatové pocity.
5.Dialogy pro prokrvení situace.
6.Kdo mluví ten neposlouchá.
7.Neopakovat slova například slovo být.
Já podnikám na místo já jsem podnikatelka
8.Číst knihy a inspirovat se. Četla jsem Idiota. Vzpomněla jsem si na učitele ze střední, jak nám vykládal o tom, co dělat s člověkem, když má epileptický záchvat. Řekl "To mu dáte knihu do pusy a praštíte ho do zátylku". Doufám, že nikoho s padoucnicí nepotkal.
9.Literární pravda
Je lepší napsat nepravdivou věc, ale uvěřitelnou, než pravdivou, ale neuvěřitelnou.
10.Čapek doporučuje psát sprostá slova jedno ku tisícům.
Leona Schillerová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Kurz asistentů 23.3.2020

Děkuji své žákyni Katce Hovadíkové za proškolení mého asistenta v záběhu na chomutovském semináři. Jsi dobrá, Tvůj kurz se Šimonovi líbil a nejvíc praktická cvičení. Doufám, že už konečně postoupí "ze záběhu" k nepostradatelnosti.
Dana Emingerová

Vítám obnovení spojení. Píšu si pocity z této kowi-doby do šuplíku a učím se být sama se sebou. Mám to štěstí, že nemám daleko do přírody. Objevuji zákoutí za svými humny a výlet na luka mého mládí je radost z přírody, která mi už byla obyčejná. Dnes mne tam doprovázel i zlatý bažant. Vůbec se mě nebál, asi hledal domov a já byla bezmocná a smutná, že nevím, odkud je a kam ho dovést. Prosluněná luka dýchala klidem jarního dne. Natrhala jsem si kopřivy a tužebník, nabyla se zase na další chvíle do dobrovolného vězení v domě.

S lidmi mne spojuje tenká niť chytrého mobilu. Masírování sdělovacích prostředků už neposlouchám. Klasická hudba mne naplňuje klidem. Naučila jsem se nestarat o děti a vnoučata, teď musím sama za sebe.
Moudrost stáří si mohu strčit za klobouk, učím se vše znovu a každou chvíli pronáším větu: musím to zvládnout, tak jak mám,- ale nevím co to je jak.
Zdravím do Prahy a všechny, co nemohu do přírody, a posílám hodně té mé dnešní pohody.
Můj nejsilnější kalibr je - táta přežil 4 roku koncentráku - stydět bych se musela - fňukat.
Tak, tati, já se znovu učím žít život nově.
Až po tom vše bude, bude zase jiný život a už jsem ten minulý oplakala a jsem smířená s tím, že bohužel, vidím, jak končí vyspělá lidská civilizace svojí vlastní rukou a barbaři stojí na hranicích a kolotoč dějin lidstva se roztáčí dál.
Pane Lustig co by jste tomu říkal?
Hana Lhotská z Jaroměře

Ahoj Danuško.
Knížka Zavolej mi včera je na světě.
Netradiční doba si žádá netradiční foto. Je jediné, které zatím s knihou mám.
😊
Je docela příznačné pro tuto dobu. Mám nejlepší kamarádku již 40 let. Váže nás spolu nádherné přátelství. Jednoho dne ukončila krátký, asi hodinový telefonický hovor a rozloučila se slovy: "Zavolej mi včera".
Obě jsme se začaly smát, jaké jsme poplety. A já na to tehdy řekla: "Ty jo, to je super. Takhle se jednou bude jmenovat má kniha."
A sliby se mají plnit.
😊
A proč "1.PADesát"?
Je to slovní hříčka... Prvních padesát let, prvních padesát básní, první životní pády a taky šílený pád na kole před třiceti léty.
Jakmile jsem knihu obdržela z tiskárny musela jsem ji okamžitě předat právě mé kamarádce. A tak jsem sedla na kolo, vzala roušku a vydala se na cyklovýlet. Na zahradě s rouškou, v uctivé vzdáleností dvou a více metrů slavnostně a desinfekčně jsem knihu předala a vznikla tahle kouzelná fotka. Je přirozená, a tak to asi má být. Krásný den.
Hana Kavalová

Co jsem se naučila během letního semestru 2020:
1. je důležité psát pravidelně
2. je mnohem lepší vlastnosti postav ukazovat akcí, než je popisovat holými slovy
3. co nejvíce omezit uvozovací věty on řekl, ona řekla...
4. nepsat nepřiměřeně dlouhý úvod
5. střídat popis dialog a akci
6. nepoužívat trpný rod
7. nenudit dlouhými popisy, radši rychle skočit do okce a pak to ukončit
8. dobrá metafora je nad zlato
9. neopakovat slova, pokud nechceme něco zdůraznit
10. občas se může nějaké pravidlo porušit, když to vyzní nakonec dobře
Moc se těším na literární seminář na zámku :)
TaTáňa Zouharová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Můj drahý muž mi koupil knihu. Splnil mi sen, protože dlouho byl tenhle skvost vyprodanej (nebo neumím hledat na internetech, to je taky možný!).
Takže teď budu u sklenky vína studovat, jak psát. A bude mě to strašně bavit, protože cokoliv, co se týká psaní, mě baví, inspiruje a naplňuje a vlastně mám pocit, že to je to, co chci v životě dělat.
Jakoby všechno mezitím byly jenom přestupný stanice vlaku, kterej vás nakonec doveze přesně tam, kde máte doopravdy bejt.
Doufám, že mi tahle euforie vydrží hodně dlouho.
Jakože nejlíp navěky!
Zuzka Fajmonová

Ahoj Dano,
moc děkuji za zprávu o kurzu na zámku Loučeň. Ať už se rozhodneš pro jakýkoliv termín, budu ráda, těšila jsem se. Takže i červen je parádní varianta.
A jak současnou situaci zvládáme? Zajímavě. Barvitější období bych těžko hledala. Smekám před všemi maminkami, které se rozhodly své děti učit doma. Od toho se odvíjí celé naše rodinné klima. Zatím nejsme ve skluzu, což považuju za malé vítězství a naše děti se doma kupodivu zklidnily (je jim 10 a 8 let). Těším se na kurz a hlavně, ať jsme všichni zdraví.
Míša Čápová

Co jsem se naučila na kurzu psaní během letního semestru 2020:
1. Mluvit mezi lidmi
2. Prezentovat své nápady
3. Přemýšlet o textu
4. Práci s dialogy a monology
5. Zkušenost se všemi žánry.
6. Číst nahlas
7. Spolupráci
8. Popis smysli
9. Psaní je zábava bez omezení
10. Poznala jsem své spolužáky jinak
Gabriela Farkašová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Ahoj Danuško.
Dnes jsem si přidala na FB do přátel Mirka T.
Stal se tak mým "stým přítelem" na FB. Tento okamžik se zdál natolik slavnostní, že jsem ve vteřině za nás oba demokraticky rozhodla, že by si to zasloužilo povídku. Mirek mou vyzvu přijal. Tak Ti ji oba posíláme, abys jako správná naše "paní učitelka" viděla, jak jsme se s tématem stovky na FB poprali.
Krásný večer.
Hanka

PS: Fakt, ale fakt nejsme blázni. 😊

Ahoj přátelé
posílám vám takový můj pohled na aktuální téma - Padesát odstínů korony. Je to spíš taková koláž mých synapsí. A bacha - nejsem úplně lehký případ 😊. Nehledejte v tom prosím příliš literární kvality a také mi odpusťte případná mluvnická zaváhání 😉.
Mějte se krásně a doufám někdy brzy, už v době nerouškové, na viděnou.
Míra

Ahoj Dano!
Tvoje povídka o rodinném obraze se mi moc líbí. Nádherné! Je krásné vidět v Tobě stále ten kousek malé holky... To jsem ti chtěl napsat... Jako žák, co chválí profesorku 😉.
A mimochodem jsi mě inspirovala. Tvoje vyprávění ve mně stvořilo to moje o dvouchlapovém autě. 😉 Musel jsem to sepsat. Kdyby se Ti to třeba líbilo, mám samozřejmě dobovou fotografii.
Libor Frank

Studio Dobeška 13.3.2020, poslední lekce před KORONAVIREM

Milá Dano,
přeci jen teď nemám tak velký fofr, a tak jsem si např. znovu přečetla Zelené pahorky africké.
Tu knížku jsem opravdu nemusela, viděla jsem jen ta zvířata a naprosto mi unikly ty krásné popisy přírody a lidí tam. Já, která se zúčastnila safari několikrát, ale jen na podívání na zvířátka a maximálně jejich focení, jsem neměla Hemingwaye skrz tuto knížku ráda. Představovala jsem si ho jen, jak loví zvěř, koupe se ve skládací vaně a pije whisky nebo pivo.
Až nyní jsem si uvědomila, že to není jen o tom, ale o mnoha jiných zážitcích, které jsem nechtěla vidět. Spisovatelka ze mne asi nebude, ale i to, jak se dívám na věci jinak, je pro mne veliký přínos, a za to ti děkuji.
Bohuna Kopřivová

Studio Dobeška 13.3.2020

Ahoj!
Musím přiznat, že až na pár drobností, které mi občas chybí, jsem v karanténě vlastně šťastnější. Je to náročné s dětmi, ale zároveň jsme pořád spolu a užíváme si krásné chvíle.
Doufám, že doba nebude příliš těžká a všichni to, co přijde, zvládneme. Těším se, až se uvidíme na nějakém dalším kurzu nebo víkendu.
Snad to bude brzy.
Pozdravuj všechny!
Zuzka Fajmonová

Ahoj Dano,
napsala jsem pohádku o šicím stroji. Nakonec je to spíš dopis, nějak to vyplynulo ze situace :-)
Kateřina Hovadíková

Milá Dano,
Jelikož jsem posera, asi bych preferovala termín pozdější, než do prázdnin. Pokud by to ovšem šlo. Ke zprávě "o stavu vody na českých tocích": nic mi není, tedy snad. Ovšem veselí je už skoro vyčerpané. Momentálně mám na hlavě natáčky, ale nevím vlastně proč, stejně nikam nejdu.
Před asi pěti lety jsem si naštípla kotník na noze a seděla doma přes léto s ortézou a dvěma franckama asi dva měsíce. Pár týdnů bez kina, divadla, hospody, kámošů, práce atd. mi problém ani tak nedělá, pozitivní teď je, že můžu chodit, tudíž i hrabat ve skříních apod. Ta doba byla tenkrát ale jiná, na konci byla vidina, že vyrazím zase zvesela po svých. Snažila jsem se, cvičila, matlala na nohu mastičky, strkala ji do zázračných vodiček atd.
Tady ta vlastní snaha moc nepomůže, to "potom" je trochu v nedohlednu a nemá to žádný tvar.
Zatím to nahrazují ty obligátní natáčky, ale jak dlouho mi tahle hra na normálno vydrží, nevím.
Jinak si myslím, že by třeba šlo udělat nějaký kurz jako videokonferenci.
Podívám se na Tvoje stránky, třeba mě napadne také nějaký námět k tématu "za časů koronaviru".
Moc zdravím, děkuju, držím palce a přeju pevné zdraví a dobrou mysl.
Hana Havlová

Milá Dano,
dostala jsem chuť něco napsat. Myšlenku mi vnukla kamarádka, která mně do telefonu popřála, že jestli se dostanu na testy, ať jsem negativní. To mě rozveselilo. A tak jsem stvořila úvahu o pozdravech s názvem Buďte negativní! Je to samozřejmě pěkná ptákovina, ale chtěla jsem současnou neveselou situaci trochu nadlehčit.
To neznamená, že si z toho dělám legraci, ale asi jsem i já tu nemoc měla... Jak říkala moje dcera: "Matko, ty musíš mít všechno."
Horečku jsem prý neměla proto, že do mě cpala i léky proti teplotě, protože jiné příznaky jsem měla všechny. No, nevím... A testy mi asi už nikdo neudělá, když jsem mnohokrát volala na hygienu a nic. A to mi tehdy bylo opravdu mizerně.
Teď už je to dobré. Žiju. Jen se bojím k pravnoučatům, jestli nejsem bacilonosič.
Je mi opravdu dobře, jen s hlasivkami mám stále problém. No, ještě že stejně se nadá "v hospodách" zpívat. Měj se hezky. Zdravím i asistenta Šimona.
Ať jste negativní! Můj pozdrav pochopíte až po přečtení přílohy.
Bohuna Kopřivová

Ahoj Dano!
Mnohokrát jsem na Tebe myslela za dobu toho bláznivého koronavirového období. Jsem rada, že Tě vidím na fotkách na FB a že tam vidím i nové příspěvky a také, že kurzy konečně budou zase moci běžet! Určitě budu moc rada, když cokoli překlopíš a mohu i já cokoli od Tebe - kdybys o to stála. Často se tam o tvůrčím psaní a o kurzech u Tebe zminuju a lidé mi i na to reagují se zájmem a rádi by si dozvěděli víc. Chtěla bych občas dorazit na kurz, sice mám stále od doktorů nakázanou karantenu a vyjma dvou venkovních setkání s rodinou jsem už dva měsíce zavřená doma, ale už je to hodně na hlavu, tak pomalu začnu rozvolňovat a vycházet trochu ven (myšleno mezi lidi - do přírody chodím hojně a denně se psem udrzuju aspoň pohyb chůzí).
Sociální kontakt mi ale moc chybí! Na druhou stranu, měla jsem prostor plně respektovat svoje aktuální síly a možnosti a mohla jsem se věnovat psaní blogu, který mi děla velkou radost! Mám i hezkou odezvu a snad se mi povede můj záměr, že bude blog oporou a inspirací pro další marody.
I to, jak píšu, lidi baví a líbí se to, tak snad Ti dělám aspoň trochu dobré renomé jakožto lektorce 😉 No, a jak se vede Tobě, Dano? Zvladas vše ok?
Všichni doma jste zdraví? Rodiče také, soudím dle fotek?
A nezpůsobil Ti nouzový stav trable v podnikání a finanční situaci? Moc doufám, že ne!!! Moc se těším, až se uvidíme a až zase budu moci být na setkáních kurzu!!! Díky moc za zprávu a jsem děsně ráda, že se Ti blog líbí! To je pro mě pochvala nejcennější.
Irena

Ahoj Dano,

posílám své pojetí pohádky o šicím stroji. Strašně dlouho jsem se rozhodovala, jestli ji nazvat "Pohádka o šicí Ladě", nebo "Pohádka o šijící Ladě" - tedy jestli ji pojmout víc jako šicí stroj (a už v názvu tak naznačit, že Lada je stroj), nebo naopak ten stroj "polidštit" a udělat z ní šijící...
A protože jsem se rozhodnout nedokázala, prosím o rozhodnutí Tebe...
Děkuji moc a přeji kromě zdraví fyzického i to psychické...
Anna Vocelová

Posílám svou pohádku o šicím stroji. Pořád jsem o tom přemýšlela, že jsem to ve finále moc rychle zakončila. Prosím o radu, jak to ještě trošku posunout... Těším se na shledání s Tebou! Snad zase brzy vyjde nějaký Tvůj báječný kurz.
Děkuji a přeji krásný jarní den
Šárka Končálová

Ahoj Dano, Šimone,
abych se z toho úplně nezbláznila a abych si ten vynucený home office (naštěstí preventivní, nikoli karanténní) zpříjemnila, napadla mě ráno při pohledu z okna báseň poněkud protipandemická:-).
A když jsem si pak na FB přečetla poslední příspěvky (vzkaz od pana Neffa a básničku Martiny Majorošové), rozhodla jsem se vás taky pobavit:-).
Hlavně nepodlehnout trudomyslnosti...
Anna Vocelová

Milá Dano,

zdravím Tě z první linie. Nevím, jak by ten virtuální kurz vypadal... Jsem ale od rána do večera v práci a večer padnu mrtvá. Myslím, že si raději počkám na osobní setkání s Tebou i s ostatními, virtuálu mám teď plné zuby.
Když nejsem fyzicky v lékárně, sedím na PC a snažím se sehnat blbý paralen, teploměry, dezinfekce, roušky.... Peníze vrátit nechci. Nechám si je u Tebe do lepších časů.
O víkendu bych ale opravdu měla sedět na tom zmíněném zadku (že je to ale pořádný zadek!) a na psaní se už těším. Tak uvidíme, přisedne-li si i múza!
Posílám hodně pozdravů.
Z Nových Butovic mává
Jitka Junová

Jako účastnice skvělého kurzu tvůrčího psaní přispívám k pandemii svým příspěvkem. Další najdete na mých stránkách Veršovaný svět.
Martina Seifrtová Majorošová

Dobrý den!
Pracuju v nemocnici, na další termín kurzu se ale těším. Vzhledem ke službám musím nějak skloubit termíny volna a práce, ale to snad nebude problém.
Přeju klidné dny.
Dana Beranová

Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020

Milá Dano!
Odhaduji, že ztížené podmínky potrvají nejméně měsíc, spíše dva, nedejbože déle. Uvítal bych webinář a tohle mě k němu napadlo:
- Na našich setkáních funguje skupinová dynamika, kde Tebe vnímám jako stěžejní prvek.
- Ta určitá dynamika, jak ji známe, by byla v online oslabená. Fungovala by ovšem zase jinak.
- Možná bych to zkusil ve formátu 2x 1,5 hodiny, jako máš ty kurzy v týdnu.
- Mohla bys pro osvěžení dopředu natočit ukázky, které jinak čteš z knih od Lustiga nebo ze svých. Mohli by je číst jiní lidé.
- Některé texty by se daly sdílet mezi účastníky, pokud někdo čte tak nemožně, jako třeba já.
- Mohli by se účastnit Tvoji méně známí kolegové, dostali by se do povědomí Tvé komunity a snadněji by pak fungoval Tvůj projekt tvůrčího psaní v době pokoronavirové.
(Pořád se mi připomíná paradox: Tebe osobně vnímám jako nejsilnější prvek projektu a obtížně si představuji, že by Tě někdo mohl nahradit. Závislost na Tobě zároveň tedy vnímám jako nejslabší prvek projektu. Myslím na to, s jakým úsilím a sebezapřením jsi vedla seminář před Vánoci, kdy jsi nebyla úplně zdravá.)

-Tvůj asistent Šimon by Ti to určitě dokázal připravit technicky, aby ses mohla soustředit na obsah.
- Platba předem, cena s ohledem na nižší výdaje.
- Přes internet by se projekt dostal do širšího povědomí, mohl by se zvednout zájem.
- Dnešní doba nahrává takové aktivitě, protože mnoho lidí musí sedět doma. Mají čas a mnozí by si ulevili od nečinnosti i od napětí.
- Na druhé straně je tu nebezpečí, že Ti někdo sebere know-how a bude Tě napodobovat plytce a blbě. *)
Všechno jsem Ti to nakonec vypsal proto, že nejvíce věřím v tvůrčí schopnosti člověka, jemuž naděje dává sílu překonat všelijakou nepřízeň. Jak krásně je po bouřce, když slunce vysvitne :-)
Se srdečným pozdravem
Jiří Hlaváček

*) Follow efekt pozorovaný na tichomořských ostrovech po 2. světové válce. Na opuštěné plochy, kde za války přistávala americká letadla, chodili občas domorodci, hleděli k obloze a s otevřenými dlaněmi mírně nad hlavou mávali rukama dopředu dozadu. Za války viděli stejné chování u leteckého personálu. Potom obvykle dostali dobré jídlo, přivezené v těch letadlech.

Ahoj Dano,
koukej, co jsem si zrovna vytáhl ke čtení.
Petr Beneš

Ahoj Dano,
Jak zvládáš karanténu? Věřím, tomu, že dobře. Dáš si kafe na tom balkonku s krásným výhledem na Prahu, necháš se trochu ovanout jarním vánkem a veškeré potencionální chmury dostanou tím pádem přes držku.😊
Posílám ti takovou pocitovku - Modré hory. Chtěl jsem se trochu vyznat z mé lásky k přírodě (to zní hrozně, ale je to fakt – příroda je prostě nejvíc). A zároveň si chci vyzkoušet, jestli dokážu psát bez přímé řeči, jestli to bude čtivé a bude to čtenáře tzv. držet.
Já jsem to napsal asi za hodinu. Byla to taková ta věc, co šla prostě sama. Je to stejně mazec, jak to někdy jde úplně samo a někdy to člověk neporodí, kdyby se na hlavu stavěl.
Díky za případnou zpětnou vazbu.
Měj se moc hezky a přeji tobě a tvému okolí jen to dobré.
P.S. Povídka se nezakládá na pravdě (respektive ano, ale pouze na té literární 😊)
Pokud možno, krásné dny
Míra

Milá Dano,
přes den od rána do večera funguji jako amatérská šička roušek a během šití mám fůru času na témata k psaní. Prosím Tě o názor, o kritiku. Opatruj se a těším se na setkání
Šárka Končalová

Mravenec je disciplinovaný, jdou po vyznačených směrovkách mezi vitrínami. Pravý opak je ryba, kterou nic nezajímá, jen tak si proplouvá středem sálů a nic nedělá, jen tam je. Motýl poletuje různě po místnosti, sem tam si někde přisedne, chvilku se zdrží a pak zase popoletí, aniž by se o něco zvlášť zajímal. A poslední jsou skokani. Ti nechodí po značkách, jak mají, ale těkají podle toho, co je zaujme. A to jsem já. Nejdu chronologicky, ale pak, když mě něco chytí, tak to sjedu celé.
Ivo Macek, Národní muzeum

Národní muzeum 29.1.2020

Milá Dano,
doufám, že se máš dobře. Člověk je týden doma a už se mu stýská po práci v muzeu, ale hlavně po lidech tam. Jindy bych byla týden doma ráda, ale když je to vynucené, má to o dost jiný rozměr.
Chtěla jsem Tě jen pozdravit, když teď nemáme kurzy :-)
Hezké a klidné dny přeji, a ať jsou všichni v pořádku...
Jiřina Dašková

Milá Dano,
hned, jak jsem dostala zadání DÚ psát rodinné příběhy, jsem sedla a psala. Byla jsem inspirovaná "kreativitou" našich vnoučat a řekla jsem si, že musím napsat něco veselého. Třeba se to bude někomu líbit a budou si i ostatní doma hrát na karanténu.
Zkus to na svém asistentovi Šimonovi. Kdyby náhodou zlobil, zamkni ho do pokoje. Ale to jistě nebude třeba.
Můj stav se lepší, ale žádná hitparáda to ještě není. Ale bude líp.
Bohuna Kopřivová

Ilustrace: Ján Sorokáč

Dobrý večer,
keďže škola budúci týždeň nebude, tak posielam dialóg Hlboké rany s ilustráciou, ktorý sme mali na semináři čítať. Ďakujem, ja by som úlohy určite prijal. Baví ma to a chcem to precvičovať.
Ján Sorokáč, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Milá Dano,
když nemáme kvůli pandemii lekci, posílám svá "díla". Oprav, prosím, ty nejhorší zhůvěřilosti, pokud budeš mít trochu čas. Jak to začnu opravovat bez připomínek odborníka, tak je to horší a horší. Jinak se s tím ale nezatěžuj, jen mi pak řekneš, jaké to je.
Děkuji a zdravím i asistenta Šimona.
Bohuna Kopřivová

Ahoj,
s ohledem na koronavirové šílenství, které jsme na personálním museli řešit, jsem se k finální úpravě svých textů dostala až o víkendu. Posílám je tedy přílohou. A jako bonus přikládám pro pobavení "Sedmero pro celoživotní derby", které jsem dávala jako přání ke svatbě dvou lidí, z nichž každý byl "z jiné polokoule"😊 - Sparťanka a Slávista.
Musím také říct, že mi dost zvedají náladu pandemické bajky - je to trefné březnové téma:-). Tak se mějte, dost se smějte a hlavně se nevzdávejte;-).
Anna Vocelová

Začátek karantény 16. března 2020

Milí přátelé,
vzhledem k celosvětovému zamoření koronavirem se všechny kurzy Psaní podle Lustiga posouvají do příhodnějších časů. Prosím o trpělivost. Jakmile to půjde, vypíšu náhradní termíny. A kdo by chtěl, může se zatím zapojit do virtuálního kurzu.
V těchto dnech je populární dávat na Facebook fotky z dětství. Ovšem nemusí to být jen osobní fotografie, které mohou připomínat „staré časy“, ale i různé věci, které se dědí z generace na generaci, anebo rodinné historky, které se vyprávějí u jednoho stolu. Pojďme si spolu doma více vyprávět a třeba o tom i psát. Tady je jeden můj příběh pro inspiraci.
Dalším úkolem je vymyslet pohádku o šicím stroji.
Držte se a buďte zdrávi!
Dana

Divadlo Dobeška 22. listopadu 2019 za účasti Evy Lustigové

Celý víkend jsem žila ze zážitků z autorského čtení na Dobešce. Všem o tom vyprávěla, až jsem se rozhodla sepsat své dojmy z cesty, která mě tam dovedla:

Když jsem letos v březnu byla na Dobešce na autorském čtení žáků Dany Emingerové jako divák, nenapadlo mě, že příště budu jednou z účinkujících. Měla jsem za sebou první víkendový kurz, který mě sice nabil tvůrčí energií, nikoli však sebevědomím. Čtoucí autoři mě nadchli. Jeden dojal, druhý rozesmál, třetí přiměl k zamyšlení. Ze všech nejvíce mi v hlavě utkvěl příspěvek Asji Žilové Mlátičky se vracejí, který pojednával o jejím prožívání Sametové revoluce.
Už cestou domů mě napadlo, že bych něco podobného mohla napsat z pohledu šestileté holčičky, kterou jsem tehdy byla já. Na skandování „Podívej se Gusto, jak je tady husto!“ se totiž nedá zapomenout.

Nechala jsem slova skákat na papír jedno přes druhé, až z toho vznikly dvě strany syrového textu, který potřeboval opracovat. Snažila jsem se držet osvědčených Daniných rad – zaujmout první větou, třeba přímou řečí, neopakovat stejná slova, střídat popis s akcí, vynechat vše, co odvádí pozornost. V duchu rady, že literární pravda musí být pravdivější než pravda, se z rodičů maminky stali rodiče tatínka, z důvodu melodie se štamprle becherovky proměnilo ve štamprle rumu. Dokonce jsem zapřela i sestru a její trikotóru přišila sobě. Byla jsem na sebe pyšná a šla svůj výtvor přečíst svému prvoposluchači – mamince.
„Dobrý to je, až mě to dojalo, ale ten konec o současný politický situaci bych tam už nepsala.“

„Ale mami, já to tam chci dát, aby bylo vidět, že jsem za tu svobodu ráda i přesto, co se tady teď děje,“ oponovala jsem.

„No, jak myslíš, uvidíš, co tomu řekne paní učitelka.“

A tak jsem to paní učitelce i spolužákům přečetla na další hodině tvůrčího psaní. A co jsem se dozvěděla? „Tady bych to usekla.“ řekla Dana a nemilosrdně mi škrtla poslední dva odstavce o tom, jak to celé vnímám po třiceti letech. „Za pár let nikdo nebude vědět, kdo je Babiš a Zeman, bez nich to bude nadčasový.“

„Aha, takže maminka a Dana mají vždycky pravdu!“ uznala jsem a současné mocipány prostě vymazala.

„Tak to ještě trochu zkrať a můžeš to přečíst na autorském čtení v listopadu,“ pronesla v říjnu po kurzu Dana.

Mám mít radost? Nebo strach?
„Hlavně nepodcenit přípravu a neuříznout si ostudu,“ říkala jsem si, když jsem svůj obroušený diamant poněkolikáté nahlas četla v obýváku, nahrávala se při tom a do textu si doplňovala poznámky ke přednesu – nejčastěji: „Zpomalit!“

Přišel den D, 22. listopad 2019, kdy jsem měla jít s kůží na trh. Co si mám vzít na sebe? Přijde tam vůbec někdo? Co když to zkazím?

„Udělala jsi pro to maximum, tak si to prostě užij,“ říkalo mé vnitřní já a já jsem se rozhodla ho poslechnout a veškerá „co když“ hodit za hlavu.
Po mnoha zdařilých příspěvcích kolegů jsem konečně přišla na řadu se svou opracovanou Trikotórou. Přežila jsem to, nezakoktala se, neomdlela v záři reflektorů. Přežili i lidé v sále.
Vím, že jejich potlesk nepatřil jen mně, ale především Daně Emingerové a Janě Vaňkové, která nám udělila cenné rady k přednesu díla. Oběma patří můj velký dík.
Věřím, že i Arnošt Lustig se aspoň trochu bavil, když na nás všechny shora dohlížel.
Anna Vocelová

Divadlo Dobeška 22. listopadu 2019

Nikdy bych nevěřila, že se mi tohle přání splní, a ještě proto nebudu muset nic udělat. Tedy téměř.*;)
Když jsem před třemi lety začala plánovat křest své první knížky Už nikdy mě nelíbej! napadlo mě, že by jí mohl být kmotrem Luboš Beniak.
Jak jsem na to přišla?
Luboš byl před pár lety ředitelem Reader's Digest Výběru pro střední Evropu a já ve stejném nakladatelství vedla internetové oddělení. Bohužel pak přišel postupný konec firmy a Luboš musel propustit spoustu lidí, včetně mě...

Divadlo Dobeška 22. listopadu 2019

Nebylo to lehké období, a tak jsem začala hledat něco, co mě bude bavit a znovu naplňovat...
Tehdy vstoupila do mého života Dana Emingerová, coby učitelka tvůrčího psaní. Ukázala mi, jak psát, aby to ostatní bavilo číst;) Časem se potvrdilo, že svět je skutečně malý, a s Danou mě spojuje nejen láska ke psaní, ale i Luboš Beniak jako bývalý šéf. Dana se s ním setkala jako redaktorka v časopise Mladý svět, kde byl Luboš od roku 1989 jejím šéfredaktorem.
Přišlo mi velice symbolické, skoro až vtipné, aby mi knihu křtila právě Dana s Lubošem. Tahle dvojice je pro mě propojením mé manažerské minulosti a spisovatelské současnosti.
Jenže já se tenkrát před těmi třemi lety Luboše na takovou věc bála i zeptat... Byly to mé začátky, Luboš velká autorita a já si říkala, že by jen hledal výmluvu, jak mě slušně odmítnout. Dnes už vím, že jsem zase řešila věci za ostatní, a nedala jim ani šanci.
Měla jsem sebrat odvahu. Měla jsem se zeptat. Měla jsem to říci alespoň Daně a požádat ji o pomoc. Měla jsem... Bla, bla... Čas už zpátky nevezmu. Ale nakonec se mi to stejně všechno splnilo. Díky Daně.
Aniž by o mém přání cokoliv věděla, pozvala Luboše do divadla Na Dobešce na autorský večer a zeptala se ho, jestli by mé knížce nešel za kmotra. A on šel. Spolu s Evou Lustigovou, dcerou Arnošta Lustiga, jehož metodou učíme na kurzech psát, mi byli kmotry u mé třetí knížky Právo na milence.
Tak takhle se plní sny;) Děkuji! Někdy stačí si počkat... *A také ještě teda napsat další a další knihu...;)
Klára Dvořáková

Divadlo Dobeška 22. listopadu 2019

Dobeška svítí modrým nápisem. Modrá je dobrá. Jdu za zvukem romantického klavíru Jiřího Maláska. Jaké překvapení, když namísto něho vidím hrát Danušku. Mezitím se vítám s Věrkou a dalšími účastníky. Ve vzduchu se mísí nadšení, lidskost i mírná nervozita protkaná s vůni báječného domácího salátu, úžasných buchet i léčivé becherovky.

Setkávám se s éterickou vílou. Neboť ničím jiným paní Vaňková, kouzelnice rétoriky ani nemůže být. Dodávám si odvahy a rozechvěle ji čtu svou báseň.

„Čtěte pomalu“ říká.
„Pokaždé, když to budete cítit, udělejte pauzu.“

„Kreslíte obrazy, nechte je domalovat….“

Polykám slzy dojetí.

Děkuji za udělené rady a odcházím.

„Ta báseň je pěkná“ říká ta víla. „Voní“.

Usmívám se. Už vím, proč píšu básně.

„Zdržím se jen chvíli“ omlouvá se předem psavec Mirek.

„Musím si zajet na chatu.“

Zda musí se podívat na tatu, jak se zpívá ve známé písní už jsme se nedozvěděli.
Nicméně je připraven a převléká se do slavnostního trička.

„Kde mám brýle?“ ptá se.

Druhá otázka je snad ještě horší. „A kde mám text?“

Skvělá Věrka zachraňuje situaci a nachází ve změti všech vytištěných textů ten jediný správný – Mirkův. Brýle se v té panice našly tak nějak samy.

Jsem v zákulisí a do očí se mi opět derou slzy. Vy diváci to nevidíte, ale já ano.

Jak úžasný a skvělý je pan Eminger.

Jak dojemně se domlouvá se svou dcerou Evou, co budou zpívat.

Jak krásně se zapojuje syn Šimon. A do toho ještě stydlivý strýc Zdeněk, který pak rozseká publikum svým tak vtipným příspěvkem...

Po přestávce artistické vystoupení synovce Jana Jiráka.

Jak nádherně je sladěná hvězda večera Danuška.

Vzájemné propojení.

Rodiny spolu. Učitele se žáky. Žáci s publikem. Neboť jsou hvězdy, které nehasnou.

Hanlen Kavalová

Zdeněk Hart čte Měření lásky

Tak už se pomalu vzpamatovávám z té Dobešky.
Autorské čtení jsem si vyzkoušel, viděl jsem, slyšel jsem a utekl jsem. Veřejné vystupování pro mě není.
Nemůžu být spisovatel, protože bych musel dělat autogramiády a veřejné čtení pro laskavé čtenáře.
A to - jak si viděla - nezvládnu.
Budu psát do velikejch šuplíků. Hlavně ty moje turistický postřehy z výletů, které máme každou středu, a pak je posílám asi pro 10 až 20 lidí.
Zdeněk

Studio Dobeška 13.3.2020, poslední lekce před KORONAVIREM

Dobrodružná cesta Moravandy Zuzky na poslední jarní kurz do Prahy před karanténou:

Milá Dani,
náš vlak zastavil v Pardubicích a nevím, se vůbec dostanu do Prahy. Prý s námi v jiném vagónu jeli nějací kašlající Italové, takže situaci momentálně řeší policie a já bohužel nemůžu nic jiného, než čekat. Což je trochu pech teda, na kurz jsem se moc těšila. Ozvu se, jakmile budu vědět víc. Pa! (7.45)

Studio Dobeška 13.3.2020, poslední lekce před KORONAVIREM

Ahoj, můžu ještě přijet, nebo z bezpečnostních důvodů raději ne? Můžeme jet dál do Prahy. Normálně nás pustili, akorát si vzali kontakty na každého z těch pár cestujících v celém vlaku😂. Italy odvezli, ale nikdo z nás s nimi nebyl ve styku. (8.49)

Dani, teprve před chvíli jsme vyjeli z Pardubic a vysadí nás v Libni. Uvidím, v kolik hodin se mi podaří dorazit na Dobešku. (9.38)

Milá Dani,
bylo moc prima Tebe i Tvoje báječné žáky vidět. Tví kluci píšou báječně. Mají svůj styl, tak ať se ho drží. Protože díky tomu je jejich psaní skutečně JEJICH!😊
Ozvu se Ti ohledně zámku. Budu se těšit na další setkání plná inspirace. J
Děkuju za všechno a mějte se krásně! Zdravím! sem moc ráda, že Vás všechny mám.
Zuza Fajmonová (12.53)

Nové Butovice 12.3. 2020, začátek čtvrtečního dlouhodobého kurzu, řady už proklestila hrozba koronaviru

Na kurzu první lekci právě zahájeného čtvrtečního dlouhodobého kurzu jsem se bavila.
Slyšela jsem různé příspěvky, včetně litanie na nezvedeného manžela, a všechny mě obohatily o pohled jiného člověka na témata, ke kterým mám i já nějaký názor.
Jsem moc ráda, když se na něco můžu podívat očima někoho jiného. Zatím nevím, co si počnu s bajkou optimálně na sci-fi téma. Sama jsem zvědavá, co z toho bude.
Tak nadšeně jsem líčila dnešní schůzku svému příteli, až mě požádal o víc informací, o co jde...
Hana Novotná

Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020

Milá Dano,
chtěla jsem ještě jednou moc poděkovat za seminář v Brně. Bylo to skvělé, hodně jsem se naučila a hlavně myslím, že vznikla prima parta, se kterou jsme teď v kontaktu.
Psát musím asi pod stresem, protože od té doby se mi nic nepodařilo, ale to je spíš vina roztěkanosti a vnějších vlivů.
Přeji silné nervy a hodně zdraví a na podzim na viděnou. Díky moc.
Zuzana Prudilová

Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020

Každé zboží má svého zákazníka, každý vidí příběh z jiné strany.
Nemá cenu se bát.
Nemá cenu se stydět.
Miluju, když mě někdo pochválí.
Zdena Součková

1. Dialogem lze dobře někoho popsat a odkrýt jaký je.
2. Je dobré poznat která slova jsou nadbytečná a umět je vypustit.
3. Držet stejný styl psaní v rámci jednoho textu.
4. Jednoduché věty jsou často mnohem srozumitelnější.
5. Není dobré používat složité výrazy, když se mohu vyjádřit srozumitelně a jasně.
Karolína Balogová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020

Neúspěch, kritika jsou počátkem úspěchu a pochvaly.
To, na čem mi hodně záleží, se často nepovede napsat tak, aby to ostatní zaujalo. Když je mi to jedno a netlačím na pilu, píšu mnohem lépe a srozumitelněji.
Každý máme svou cílovku.
Dano, obdivuji Tvou vstřícnost, energii a nápady. Díky Tobě i Věrce za krásný kurz.
Jana Bednářová

Co jsem se naučil:
V popise my nemělo být nic navíc.
Popis ideálně kombinovat s dalšími styly aby bal zajímavější.
Vymyslet rychle dobrý dialog v nutnosti konzultovat ho s dvěma dalšími spolužačkami je velmi náročné.
Dávat si pozor na pasiva.
Zálohovat si práce na minimálně jeden další datový nosič a odevzdávat je dříve…
Jan Rejholec, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Bohužiaľ som sa nezúčastnil výuky a teda som nemal možnosť nazbierať 5 vecí ktoré som sa naučil. Niečo som sa však naučil pri písaní: snažiť sa písať iba v priamej reči ma prinútilo zbavovať sa zlozvyku lenivo všetko opisovať uvádzacou vetou a naopak kreatívnejšie formovať priamu reč.
Opis bez očí nie je až taký zložitý, ale myslím, že je pre nás jednoduchšie opisovať veci vizuálne (možno aj preto, že sa venujeme vizuálnemu umeniu) a preto zabúdame využívať všetky zmysly, ktoré spolu dokážu opísať atmosféru lepšie než len samotné oči.
Čo sa týka vytvárania metafor, snažil som sa vystihnúť atmosféru písanej vety. To znamená, že ak Hašlerka nejak vyzerá, tak nebude vyzerať ako ,,najstarší modrý ametyst severohorský trpaslíkov'', pretože samotná Hašlerka je konkrétna vec zo sveta, v ktorom žijeme a nemôžem ju prirovnávať k niečomu, čo priamo nesúvisí s tou istou realitou (ak to teda pre čitateľa neopisuje chlapec zažraný do fantasy, čo by bola výnimka).
Ján Sorokáč, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Dílo: rezonance, smysl, příběh, pravda, proporce...
Mária Pajgerová

Přiměla jsem se zapnout mozek a něco napsat.
Ověřila jsem si, že mě fakt baví psát.
Uvědomila jsem si, že realita, která mi připadá vtipná a "samozřejmá", může pro nezasvěceného čtenáře působit nudně nebo ho dokonce úplně mást.
Každý člověk má jiný styl a i "nezajímavý" text může nést velmi užitečné informace
Méně je více: nepoužívat nadbytečná slova.
Připomněla jsem si pravidlo proporcí - začátek, prostředek a konec.
Martina Merisi Sedláková

Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020

Ahojte děvčata, Dano a Věrko,
jak jsme se domluvily, zasílám svůj článek o brněnské Grand Prix v moderní gymnastice.
Ještě jednou děkuji za možnost vidět děvčata v akci. Věrko, mám puštěnou Čt 2 se záznamem Grand Prix.
V televizi je to úplně jiné. Předem děkuji za Vaši reakci na mé psaní, upřímnou kritiku a ,,něžné" sdělení nedostatků:)))
Jana Bednářová

Pět věcí, co jsem se naučil na druhé lekci:
1. I popis slouží příběhu. Příběh se musí vyvíjet.
2. Musím znát záměr textu (vědět všechno o všech postavách atd.)
3. Vynechat popis typu: napravo atd. Spíš popisovat dle zážitků.
4. Dle Kinga: Nepoužívat zbytečně složité výrazy.
5. Využívat při psaní hru se všemi smysly.
Adam Fábik, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020

Milá Dano,
děkuji za znovuobjevení ztracené radosti ze psaní. Naučila jsem se, že popis nemusí být opis.
Aristoteles platí i dnes. Dát textu spád. Zbytečně nekecat a psát. Mlčet, když mám poslouchat.
Přeju co nejvíc pozorných posluchačů.
Katka Bajerová

Výcuc z učebnice Johna Gardnera

Pravidla estetiky
· Každé umělecké dílo musí být hodnoceno podle svých vlastních zákonitostí. Pokud ovšem dílo žádné zákony nemá nebo jeho zákony nedrží pohromadě, je odsouzeno k neúspěchu.
· Pravidla estetiky tedy v podstatě existují jen v abstraktní rovině. Jsou to sice pravidla, ale zůstávají mlhavá, prchavá. Většina estetických návodů se totiž ve finále pod tlakem reality projeví jako relativní, protože umění je závislé na pocitech, intuici a vkusu
· Proto bychom se místo bezmyšlenkovitého dodržování pravidel měli řídit spíše citem. Dobrý autor díky citu ví, kdy a kde přesně odhalit překvapení, udělat skok v představivosti. Podle citu dává spisovatel rytmus větám atd.
· Je tedy mnoho věcí, na něž je třeba dávat pozor (nevhodné výrazy, klišé) neexistují ale žádná přesná pravidla.
· Stejně jako neexistují striktní pravidla při komponování hudby či malování obrazů. Existují jen techniky, které se studují a vyučují.

Porušování pravidel
· Je nutné chápat, že trvalost a hodnota literárního díla je neodlučitelně spojena s osobitostí spisovatele, jeho instinktem a mistrovstvím. Takže to, co začátečník potřebuje získat, není sada pravidel, ale rutina a zběhlost. A ve finále i zběhlost v umění porušovat pravidla.
· Čtenář nemá omluvu pro logické prohřešky (představení myšlenky a její následná ignorace). Proto je jakýmsi nevysloveným pravidlem, že text má odpovědět na všechny otázky, které si klade, a všechny části textu mají být ucelené. Také očekávání, vzbuzená ve čtenáři by měla být v díle uspokojena např: pokud se na scéně objeví flinta, musí se z ní vystřelit.
· Faktem však zůstává, že tento domnělý estetický zákon není absolutní.
· Je důležité nenechat se zatáhnout trivialit a vyvarovat se detailnímu popisu a vysvětlování evidentních faktů.
· Díla Homéra (Iliada) a Shakespeara (Hamlet) poukazují na to, že zákony estetiky mohou být někdy porušeny. Porušení těchto zákonů ovšem znamená vždycky podstoupit riziko. Proto mnozí učitelé svým studentům říkají: „To je v pořádku u Shakespeara, ale nikoliv u studenta.“ Problém tohoto přístupu je však v tom, že takoví profesoři vyučují literární umění bez umění.

Pravidla nesmí omezovat tvůrčí rozlet
· Aby se člověk naučil dobře psát, musí začít s jasným pochopením faktu, že pro umělce jsou estetická pravidla spíše nepřítelem než pomocníkem.
· Pro velkého umělce je cokoliv možné. Invence, spontánní vytváření nových pravidel je středobodem umění. A protože se člověk nestane umělcem tak, že dělá slepě to, co ostatní, nemohou v literatuře existovat žádná jednoznačná omezení nebo zákazy.
· Cokoliv funguje, je dobré. Každý spisovatel si musí vypěstovat cit pro to, co funguje a proč.
· Film Paterson je ukázkou porušení pravidel, protože téměř všechny „nastražené flinty“ kolem hlavního hrdiny zůstávají nevystřelené.

KOUZLO PSANÍ KNIH
Pravidla versus zákony estetiky
· Nepište bez základních znalostí kompozice.
· Nesnažte se psát jenom o tom, co znáte.
· Vyberte si žánr
· Vytvářejte ve čtenářově mysli iluzi snů vyhýbejte se jako čertu čemukoliv, co by ho od toho snu odtrhlo
· Než se naučíte používat hlavní formy beletrie, nesnažte se o porušování základních pravidel
O čem psát?
· Nikdo nemůže doufat, že bude psát dobře bez zvládnutí gramatiky a syntaxe, slohu, pestrosti vět, struktury odstavců atd.
· Není nic tak limitující, tak ničící představivost, jako když se snažíte psát pravdivě a zajímavě o něčem co znáte. Vycházet jenom ze sebe je chybné. Protože náš život je jenom základ toho, co píšeme.

Tři dimenze psaní - motiv, akce, následek
· Psaní o sobě musíte doplnit do tří Aristotelovských dimenzí: tady a teď, akce, tam a tenkrát, motiv k akci, tam a jednou, výsledky akce. To je to tvůrčí, čím to doplňujete, co se opravdu stalo. Neboť kdybychom popsali jenom to, co se stalo, je to jako zpráva pro policii
· Doplnit každou akci ve třech dimenzích: v původu (minulost), v rezonanci (budoucnost) a mezitím akci. Jsme jako architekti a inženýři. Potřebujeme strukturu, kterou musíme vytvořit. Buď předem, při tom nebo potom. Aristoteles tomu říká začátek, prostředek a konec.
· Musíme se snažit domýšlet, jinak je to nuda.

Míchání žánrů
· V každé kultuře existují určitá témata opakovaná jedním umělcem za druhým. Nakládání se zavedenými symboly se ale mění společně s měnící se kulturou. Rodí se nové formy. Literární ilustrace nahrazují ty biblické, světské figury parodují ty náboženské. I v literatuře novoty často vznikají vynalézavým míšením žánrů nebo využitím již známé látky jinak. (viz. Apollonius Rhodos a jeho Argonautica)
· Nejvznešenější literární formy, srovnatelné svou kulturní důležitostí v hudbě pouze se symfonií, se zrodily přeměnou braku (Robinson Crusoe, Hobit a Pán prstenů, Maus, Farma zvířat)
Stephen King, O psaní
· Při výběru žánru je nejlepší začít tím který sami rádi čteme. Pokud jsme fanoušci určitého žánru je naprosto přirozené, že ho budeme chtít psát. Neměli bychom se odvracet od toho co máme rádi a psát jinak jen proto abychom oslnili rodinu, přátele, učitele či kolegy z kurzu psaní.
· Čtenáři chtějí dobrý příběh. Něco ho zaujme a donutí otáčet stránky. Tohle se podle Kinga děje jenom když jsou jim postavy povědomé, když znají jejich okolí, mluvu atd. Dále říká
pište si co chcete a pak tomu vdechněte život a dejte tomu jedinečnost tím, že do toho přimícháte své vlastní zkušenosti.
Adam Fábik, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020

Kurz se mi líbil. Byla jsem překvapená, že jsem se nezasekla a vždy úkol splnila. Dokonce to nebylo úplně mimo, takže se zdá, že podobně jako se dá naučit kreslit, dá se zvládnout i psaní.
Díky za důležité rady typu:

Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020

Příběh musí mít dynamiku, napětí, vyvolat zájem o pokračování až k pointě.
Struktura text je : úvod, stať a závěr... a poučení.
Neopakovat slova.
Vynechat balastní věty typu: stoupal jsem nahoru, sestupoval dolů...
Nedržet se reality a zkusit si začít vymýšlet.
A teď už jen sednou a psát a psát.
Díky za vše, bylo to fakt moc prima!
Zuzka Pavelková

Dobeška, dlouhodobý páteční kurz 14. února 2020

Milá Dádo!
Všechno se mi moc líbilo. Moc rád se přihlásím i na jaře. Ve skrytu duše vítám každou příležitost psát.
Zdeněk Hart

Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Co jsem si odnesla z první lekce:
1. Název a první věty textu dělají první dojem.
2. Střídání dlouhých a krátkých vět, přímé a nepřímé řeči je důležité.
3. Neopakovat často jedno slovo a používat synonymy.
4. Dávat pozor na kompozici textu a nepoužívat příliš hodně detailů.
5. Když se v textu zmiňuje o předmětu, člověku atd., ten předmět v tomto textu má mít nějakou funkci. (flinta na zdi)
Anna Manokhina, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

1. Úvod nesmí být dlouhý a musí odpovídat ostatnímu textu.
2. Nemusíme popisovat úplně všechno, když vypravujeme nějakou situaci.
3. Moc nepoužívat pasivum.
4. Nesmíme opakovat jedno slovo v každé větě (ale někdy to funguje)
5. Musíme přečíst nahlas svůj text: to nám pomůže najít chyby.
Kristina Nol, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Udělala jsem si dnes v knihkupectví radost... a pak jsem si vzala knížku Živel Lustig na prochajdu. Určitě budu škemrat brzy o podpis 😉. Děkuju předem.
Lenka Konopásková

Milá Dani,
zdravím Tě s několika dotazy, možná prosbami. Chtěla jsem se zeptat, jestli plánujete v Praze v blízké době autorské čtení, případně jestli není možné se zúčastnit nějakého jednodenního kurzu? Jak už jsem ti psala dříve, čas od času potřebuju potkat spřízněné duše, abych načerpala pozitivní spisovatelskou energii a zase mohla vesele pokračovat ve snaze o vytvoření "bestselleru" (jak jinak, že ano:-))).
Předem moc děkuji za informace, zdravím do Prahy a těším se na vás!
P.S. Doufám, že tě potěší, že píšu. A strašně mě to baví! Nedávno to byl rok, co jsem u tebe byla poprvé na kurzu. Čas letí, ale ten pocit, že jsem přesně tam, kde mám být, ten je pořád stejně silný! Měj se krásně!
Zuza

Národní muzeum 12.2.2020

Zjistili jsme, že některé odborné termíny na lidi působí úplně jinak, než by odborník myslel.
Co se vybaví laikovi třeba pod pojmem malé nádrže?
Sud, akvárium, možná i malá přehrada. Rozhodně ne louže nebo kapka rosy v okvětním lístku...
Nebo co si představíte pod větou: různým druhům zvířat vyhovují různé areály?
Petr Dolejš

Když posuneme čtvrtou lekci a uvidíme se tím pádem až za měsíc, bude se mi stýskat! Ale zase třeba stihnu dodělat všechny úkoly :-)
Jiřina

Milá Dano!
Děkuji za kurz.
Naučila jsem se dívat se na text jinak. Ne jako já, ale jako někdo, koho musím zaujmout.
Cokoliv napíšu si najde svého čtenáře, pokud čtenář uvěří tomu, co jsem napsala.
Literární pravda musí být pravdivější než pravda...
Když to nectíme, můžeme často i čtenáře zmást.
Petra Bejčková

Kurz na Chodově 22.-23. listopadu 2019

Vždy si pamatujte, že literární pravda je pravdivější než pravda. Titulek musí být přitažlivý, aby si čtenáři chtěli přečíst celý článek. A pak čtenáře vtáhnout do obrazu, jenž jsme pro něj vytvořili a držet ho tam zuby nehty, aby se nechal unášet a aby zapomněl na svět venku.
Nejlépe je představit si, že vyprávíme příběh kamarádovi – hned vidím, jestli poslouchá.
Jinak ovšem, článek musí mít logickou základní stavbu: úvod (motiv), prostředek (akci) a závěr (následek). A pak ještě čtvrtou neviditelnou část, z níž čtenář pozná, proč jsme to vlastně psali. To ho potěší někdy i víc, než obsah.
Jiří Hlaváček

Kurz na Chodově 22.-23. listopadu 2019

Ráda píšu příběhy, jakékoliv, tak mě mamka přihlásila na kurz tvůrčího psaní. Vede ho paní Dana. Je spisovatelka a novinářka a viděli jsme ji i v televizi.
Den kurzu, ten den, právě nastává a já vstupuju do místnosti s bílými stoly. Naštěstí jde mamka se mnou. Je tu ještě jedna holčička, je jí třináct a už je tu po několikáté. Ostatní jsou dospělí. Jsem nejmladší a nevím, co se po mně bude chtít.
Místnost je celkem velká a z oken je výhled na nějaké firmy a paneláky. No jo, Praha.
Na kurzu jsou většinou paní, vypadají hodné. Jedna mluví slovensky.
Pak jsou tu dva pánové. Jeden je nějaký vědec a pořád něco komentuje a hlásí se. Druhý pán si sedl vedle mě, tedy, posadila ho tam paní Dana. Ten zase mluví hodně spisovně a má brýle.

Většina lidí píše a čte z počítače. Čtou se příběhy, které jsme měli napsat za domácí úkol. Mamka se na mě usmívá a ukazuje, že si mám upravit ofinu, aby mi vlasy nelezly do očí.
Jsem na řadě se svým příběhem.
Ach jo, snad to po sobě přečtu.
Ufff!
Dočetla jsem a můžu si oddechnout a napít se. Teď se konečně zkusím soustředit na to, co říkají a čtou ostatní. Paní Dana vypadá mile a vysvětluje nám, o máme dělat pro to, abychom psali zábavněji a lépe. Stejně si to budu dělat po svým.
Marta Havelková

Víkendový kurz Štíří důl 15.-17. listopadu 2019

Moje mozkové neurony jeden přes druhý s funěním urputně přehrabují nové informace a snaží se je uložit do příslušných přihrádek. Je toho moc. Některé slabé poznatky asi nevydrží a tiše vyšumí z mozkového skladiště. Ale nevadí, zbývá jich ještě až až.
Odjíždíme s Věrkou z víkendového pobytu ze Štířího dolu. Odjíždíme mlčky, hlavy překypují myšlenkami, které nejdou hned tak utřídit. Mlčíme ale jen než se vymotáme na hlavní silnici. Pak začneme mluvit skoro současně: „To byl úžasný víkend…ta atmosféra…a jak jsme se nasmáli…třeba jak Bořík četl …nebo jak Dana vykládala…nebo jak Yakeen měl tu historku…nebo ta báseň na závěr, ta mě dostala…“ mluvíme jedna přes druhou, ani nemusíme dokončovat věty.
Obě jsme na stejné vlně, dobře víme, o čem je řeč.

„Tak krásný víkend už jsem dlouho nezažila. Ten pocit je nepopsatelný,“ rozplývám se nadšením. Obě jsme se zasmály. Tutéž větu totiž někdo řekl při loučení a Dana hned oponovala: „To vůbec nechci slyšet! Správný spisovatel MUSÍ umět popsat svoje pocity!“
V listopadu se bohužel stmívá už nechutně brzo a já po tmě špatně vidím. Chvílemi, mezi obcemi, dokonce překračuji šedesátikilometrovou rychlost. Věrka se křečovitě drží madla nade dveřmi, ale nemusí se bát, já se opravdu hodně snažím udržet auto na silnici. Jak se tak snažím, přehlédla jsem odbočku na Brno.

„ Co by to bylo za výlet, kdybych aspoň jednou nezabloudila…není to nakonec hezčí, než jenom prostá jízda tam a zpět?“ pokládám řečnickou otázku a valím oči na temnou silnici.
Myšlenky si zatím volně pobíhají po skladišti, a aby cesta lépe ubíhala, vybírám z přihrádky vzpomínek a vyprávím Věrce:
„Kdysi, před dvaceti lety, jsem byla na meditaci. Zšeřelou místnost osvětlují svíčky, zní tlumená hudba a čadí nějaká vonná tyčinka. Nás asi osm žen uléhá na karimatky a máme meditovat. Představit si na hrudníku růžové poupě, pomalu ho otvírat a zavírat. Až se otevře celé, můžeme vstoupit dovnitř a tam relaxovat. Motá se mi v hlavě kde co, ale poupě tam určitě není. Podle klidného oddychování kolem sebe soudím, že většina holek už se válí mezi pestíky a já pořád nic. Zjišťuji, že mám zaťaté všechny svaly a pevně stisknuté zuby, jak se za každou cenu snažím uvolnit. Dobře, takže povolit, vydýchat a hele, poupě už se otvírá. Najednou svítí slunce, modrá obloha prosvítá přes okvětní plátky, sem tam propluje malý mráček. Nad hlavou se mi tyčí pestíky, růžová vůně sladce stoupá k obloze. Hlavně aby nepřiletěl čmelák, to by mi asi meditaci trošku pošramotilo. Jen co se začínám v květu zabydlovat, už nás vedou z meditace pryč, sakra, zrovna když se mi tam začínalo tak líbit…“

Věrka buďto zaujatě poslouchá nebo usnula, ani nedutá.
„Teď se posadíme po dvojicích zády k sobě…otevřeme si na hrudníku svoje poupě a představíme si, jak z něho vychází růžová mlha…celou nás obklopuje…. zahaluje i vaši partnerku ve dvojici…“ navádí nás šeptem instruktorka. Tak poupě bych už měla, ale růžová mlha nikde. Jediné, co vidím svým vnitřním zrakem, jsou růžovošedé čmoudíky, mdle se mihotající nad mojí růží. Ale to už cítím, jak se zezadu od mé sousedky valí hustá růžová mlha, jak cukrová vata. Obklopila mě celou, i s mými čmoudíky. Sdělovaly jsme si pak svoje poznatky a ona kupodivu naprosto přesně popsala moje pocity. Nojo, je mladá, krásná, plná energie, to se jí to pak vyrábí cukrová vata… Byl to silný zážitek.“
Mezitím, co tak poutavě vyprávím, jsme si pěkně pobloudily.
Naštěstí Věrka, v hrůze, že ji budu ještě několik hodin vláčet po silnicích, našla opět správný směr. Už jsme skoro doma a ani to tak dlouho netrvalo.
A v tom jsem na to přišla … Dana bude mít radost…jsem už vážně asi spisovatelka… Vím už, jak popsat svoje pocity z našeho psacího víkendu:
Jsem teď totiž vevnitř celá hustě sladce sytě růžová jako cukrová vata.
Zdena Součková

Autorské čtení v Krucemburku 16. listopadu 2019

Zpráva o jednom večeru: Zrovna jsem zvažoval, jak Daně řeknu, ať se mnou tentokrát nepočítá. Už dlouho jsem nic - kromě pracovních mailů - nenapsal. A bylo jasné, že s těmi si na autorském čtení fakt nevystačím.

„A co budeš číst ty, Boříku?“ vytrhla mě Dana z přemýšlení.
„No, víš, zrovna jsem ti chtěl říct, že nemám co, a tentokrát se nezúčastním.“
„Aha, dobře, to nevadí. Tak si něco vyber a pošli mi to, jo?“ byla se mnou rychle hotová Dana.
Čekal jsem, že nebudu, v horším případě výčitku, ale příkaz vystupovat, přestože nemám s čím, mi od ní přišlo jako docela originální reakce. A taky zavazující. A tak jsem nakonec něco staršího vytáhl, trochu pokrátil a vydal se do Krucemburku.
Sešla se nás docela dobrá parta. Neznali jsme se, ale pojil nás společný zájem. Vypilovat povídky na večerní veřejné čtení, abychom si před místními neutrhli ostudu. Všechno jsme přečetli, z připomínkovali a pak dvě hodiny ladili k dokonalosti.
Do místního kina jsme dorazili s předstihem. Nesluší se přece, aby se účinkující, hvězdy večera, ve vchodu srážely s diváky. Taky u šaten by bylo hloupé čekat frontu společně s nimi. I když jsme píšící amatéři, můžeme se přeci chovat jako profesionálové. A s hrdostí na své dokonale vycizelované texty jsme o půl sedmé nakráčeli do sálu.

„Hmm, větší než jsem čekal,“ prohodil kolega Libor, když vzhlédl od první řady k dvacáté.
„Asi bychom se jinam nevešli,“ doplnil jsem s myšlenkou, že v Krucemburku si kultury opravdu váží.
„Dneska dávají v televizi Stardance, tak to asi plný nebude,“ dodala Zdeňka.
Za pět minut sedm jsem ocenil, že většina obyvatel chodí na poslední chvíli jako já, protože jak jinak si vysvětlit, že z místních přišli zatím tři. Nás dvanáct účinkujících se usadilo do prvních řad, aby to nevypadalo blbě, až přijdou ostatní. Přeci jen syndrom prázdné hospody platí i tady, že…, pomyslel jsem si, když jsem organizoval rozmístění kolegů do více řad, abychom neseděli jen v půlce té první.
Ale moje obavy se ukázaly jako zbytečné. Úderem sedmé se do sálu vřítili všichni ostatní Krucemburčané, kteří toužili slyšet naše texty. Byly jsme spokojení, konečně máme publikum! Kolik jich přišlo, jsem ani nemohl spočítat. V sále bylo totiž dost šero.
Pak se ale všech devět příchozích posadilo a my jsme mohli začít…
Bořivoj Beránek, Krucemburk 17.11.2019

Kino v Krucemburku 16. listopadu 2019

Jak je známo, spisovatelé jsou velmi zvláštní druh. Jsou nezkrotní i svázaní, plní radosti i smutku, smějí se a pláčou, tancují se slovy na bílém papíře v rytmu zrychleného tlukotu srdce, které nemůže zůstat klidné v záplavě rozmanitých příběhů probíhajících jejich hlavami. Žijí několik životů v jednom jediném, omezeném křehkou tělesnou schránkou a záludnou genetikou.

Víkendový kurz Štíří důl 15.-17. listopadu

Dokáží vytvořit z momentální myšlenky námět na knihu, z námětu splétají příběh a nakonec vydají 300 stránek textu, který se vám vryje pod kůži jako černá tetovací barva. Dostanou se do vaší duše, zahrají na nejcitlivější struny osobních traumat, úspěchů, snů i zklamání, a navždy zanechají nesmazatelnou stopu. Inspirují k dalším uměleckým počinům, jsou napodobováni, proklínáni, obdivováni, zatracováni. Nikdy nejsou milováni všemi. Pokaždé se najde odpůrce, který jejich práci rozcupuje na maličké kousky a zadupe je do rozbahněné hlíny po jarním dešti. Rodí se s talentem nazývat věci pravým jménem, a přitom nenapsat jedinou pravdivou větu.
Vymýšlejí si zdánlivě neskutečné příběhy neexistujících lidí, a přesto se v hlavních hrdinech i vedlejších postavách poznáváte.

Situace jsou vám natolik blízké, že si nejste jisti tím, jestli jste je náhodou sami neprožili.
Spisovatelé jsou průvodci galaxií, kde můžete být kýmkoliv a prožít cokoliv. Třeba to, na co se neodvažujete pomyslet. Nebo to, na co myslíte každý den.
Při setkáních sedí se sklenkou vína na dřevěných židlích s lemovanými podsedáky, popíjí, smějí se, pláčou, na stříbrném podnose nabízí své nitro a pečlivě naslouchají kritice vlastních děl. Protože když vaše duše souzní, i nepříliš pochvalný komentář zní jako rajská hudba.
A tak chci poděkovat všem mým kolegům, spisovatelům, za možnost být s nimi celý víkend v dřevěné chatě u lesa, s rybníkem a spoustou inspirace, úsměvů, pohlazení na duši, dobrého jídla a pití, ale především s možností mluvit, psát, naslouchat.
Bylo to skvostné.
Zuzka Fajmonová

Zelená Hora - Santini

Když počasí nám nepřeje,
ve Štířím dole dobře je.
Zahodíme mobily i hodiny
a nemáme výčitky, co naše rodiny?

Dýcháme společný vzduch,
ovládl nás tvůrčí duch.
Zde jíme, spíme společně
a cítíme se báječně!

Když je náš příběh od srdce,
tak vyvolává emoce.
Když Dana dílo cupuje,
tak vždycky na tom něco je.

Když obklopí nás baroko,
duše vzlétnou vysoko.
Když tréma jazyk svazuje,
vždy vedle tebe někdo je.

Když potlesk sálem zaznívá,
múza se jen usmívá…
Nataša Richterová

Autorské čtení během Jazzového štrúdlu Evy Emingerové v Semaforu 24. listopadu 2019

Večer byl super. Děkuji moc za pozvání.

Jana Kozlová

Ahoj Dádo,
jsem trochu nemocný, nastydlý. Chodím po bytě, ale ven moc nechodím. V pátek nepřijedu. Bojím se, že bych někoho nakazil, anebo já bych si přitížil. Zůstávám doma. Napsal jsem o tom koláči a těšil jsem se jak to Bohunce přečtu, ale..
Kdyby by tam byl Šimon, mohl by to přečíst on? Pokud se mu to bude líbit. Samozřejmě.
Ještě ti posílám nějaké drobné věci tak se na to podívej.
Ahoj Zdeněk

Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020

Milá Dano,
asi to tak mělo být, když jsem nemohla vloni, nebyl asi ještě ten správný čas. Moc děkuji za všechno.
Neučila jsem se, jak důležité je držet proporce textu.
Zaujmout je třeba hned na začátku.
Neplýtvat detaily, které nemají dál význam.
Otevřít se, používat dialog.
Zjistila jsem, že je aspoň dedest dalších stejně potrhlých super lidí...
Přeji spoustu prima účastníků kurzů a brzy na viděnou. Díky moc!
Zuzana Prudilová

Ahoj Dano,
víš, že mi bajky moc nejdou, ale neodolala jsem Šimonově výzvě a napsala pandemickou panickou bajku...
Zdena Součková

Literární pravda musí být pravdivější než pravda znamená, že si klidně můžeme vymýšlet, ale příběh musí být uvěřitelný, dokončen a mít správně proporce.
Perex není prací prostředek.
Pět dobrých způsobů psaní podle Aristotel: popis není nic moc, nejlepší je akce. Mezi tím zásah shůry, vzpomínka a rozpoznání.
Zjednodušovat, zbytečně nekomplikovat...
Barbora Kršková

Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020

Perex na kurzech psaní skutečně neznamená prací prostředek. Perex je tučný úvod do článku.
Perex se též používá v bankovnictví jako roční souhrnné objemy akcií, minimální a maximální kurzy.
Díky, děvčata, všem za krásnou atmosféru a prima tvůrčí víkend. Těšíme se na příště. To už bude i s autorským čtením. Tak si chystejte na podzim hezké povídky.
Věra Staňková

Pravděpodobně si na mě nepamatujete, protože už je to rok a půl, kdy jsem u Vás absolvovala jednodenní kurz kreativního psaní.
Chtěla jsem Vám ještě jednou poděkovat a taky se pochlubit, že kniha, kterou jsem tenkrát měla rozepsanou jako vánoční dárek pro své přátele, bude zítra oficiálně vycházet.
Bohužel mi vyšel termín velmi nešťastně vzhledem k tomu, že jsou všude zavřená knihkupectví, ale já jsem stejně uvězněná v Anglii a do Čech teď nemůžu. Ale radost mi to pokazilo jenom trochu. Hned jak to bude možné, vyrazím do Prahy pokochat se a sama sebe poplácat po ramenou, že jsem to dokázala.
Kniha se jmenuje "Duše jako ještěrka" a teď už je to jenom na ní, jak si poradí. Prosím popřejte jí hodně štěstí. Ještě jednou děkuji za povzbuzení a velkou pomoc.
Alena Vachtová

1. Příliš dlouhý popis potřebuje děj
2. Nepoužívat cizí složitá slova
3. Jednoduché věty jsou mnohem lepší
4. Dialog popisuje více, než si myslíme
5. Pozor na pasivní slovesa.
Kristina Nol, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

MDŽ v Brně 8.3.2020

Kurz mi pomohl změnit pohled na myšlení, jinak se dívám na texty a osoby v něm.
Principy a zásady textu jsou zajímavé znát.
Úžasný a povznášející pohled ostatních účastnic kurzu, které psaly vtipné příspěvky.
Katka Jarošová

Moc děkuji za skvělý víkend plný informací a inspirace! 😊
Posílám pár textů, které jsem vytvořila.
Nemám bohužel prostor je nějak více upravovat, už jsem na cestách mimo ČR a u počítače budu až za pár týdnů.
V této podobě tedy nejspíš poslouží jako příklady toho, jak NEPSAT 😃 Ale já to postupně vypiluju! 😊 Moc díky za vše a těším se na příště na podzim! 😊
Martina Merisi Sedláková

Pět věcí co jsem se naučila z druhé hodiny:
- jednoduchost před složité souvětí
- žádná zbytečná přídavné jména a citoslovce
- popis má děj
- hra se všemi smysly
Gabriela Farkašová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Dobry den!
urcite si me pamatujete, jsem ze Sutnarky. Pred nekolika lety jsem s vama mela vyuku, pak jsem Vas parkrat nahodne potkavala ve skole. Tento semestr bych chtela vymyslet trosku vic autorskou knizku a rozhodne bych potrebovala poradit z pribehem + ceskym zpracovanim. Jedna se o to, ze rada pisu basnicky/versy a chtela bych ten pribeh zpravovat do podoby versu.
Chci vytvorit soucasnou predstavu o cervene karkulce, ktera je vic zamerena na mladez a vic jsem chtela psat o tech pocitech karkulky, vlka, babicky a lovce. Tim padem bych tu pohadku trosku predelala. Jeste premyslim nad tim celkovym napadem a uvidim jak to pujde, ale rozhodne bych to chtela zkusit. Nad napadem jsem zacla povazovat tprve dneska, pokud byste mela cas a zajem mi nejak pomoct, byla bych moc rada. Samozrejmne rozumim, ze cas neco stoji a myslim si, ze by nebylo spatny, kdybych vam za to neco prispela.
Nejprve zkusim vymyslet cely pribeh, pak bych ho rozdelila na casti (versy), kazdy ten vers byl myslenkou nebo pocitem jedneho z hrdinu pohadky, za tim by sly ilustrace. Bylo by to vic abstraktnejsi, dospelejsi a melancholicky bych rekla. Kazdopadne pokud by se nepodarilo udelat jenom ty versy, mohla bych to nakombinovat.
Hanna Kovtun, fakulta Ladislava Sutnara v Plzni

Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 4.3.2020

Dobrý večer,
napsala jsem dialog, jak jste nám zadala a statečně se prokousávám učebnicí tvůrčího psaní (Kingovo O psaní už mám za sebou).
Zjistila jsem, že mám problém. Bylo to patrně na první hodině, kdy jsem vám řekla, že si nejdřív vymyslím zápletku a pak píšu. Zjistila jsem proč. Já vždycky napíšu začátek (bez vymyšlené zápletky a pak se prostě zaseknu a nevím, jak dál).
Když si vymyslím zápletku, tak to sice není tak dobré, jako když začnu rovnou, ale aspoň to dopíšu. V příloze najdete ukázku takového začátku (sestry Conorovy), o kterém si myslím, že je vážně dobře napsaný, ale k čemu mi to je, když to nemá konec?
TaTáňa Zouharová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

1. Popis slouží přiběhu, příběh má se pořád vyvíjet.
2. Nepřetáhovat začátek.
3. Popis může byt vysvětlen zážitkami a prokladán akcemi, nemusí byt chronologický.
4. Můžu vymyšlet. Nemusim psat jenom o tom, s čím jsem si jístá.
5. Název je důležitý. Budu rada za kritiku nebo jakoukoliv odpovědˇ.
Měla bych zájem o literární dílnu na zámku Loučeň 16.-19.4.
Mějte se krásně a těším se na dálší lekce!
Anastasiia Korliuga, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

1. Nepoužívat zbytečně uvozovací věty v přímé řeči.
2. Nepoužívat speciální a příliš složitá slova, když toho nepotřebuje text.
3. Dialog stejně jako popis dokáže odhalit informace o postavě, děje atd.
4. Dávat pozor na pasívní slovesa.
5. Pauzy jsou důležité při čtení textu s metaforami.
Anna Manokhina

- Popis je většinou krátký a nesnese delší popisnost

- Vypnout zrak a používat ostatní smysly

- Používat metafory

- Přímá řeč a dialog

- Slovní zásoba se u postav mění ať už je to dlaždič nebo prvňák

Přeji vám pěkný den

Leona Schillerová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Studio Dobeška 28. února 2020

Naše řady na pátečním kurzu byly během jarních prázdnin prořídlé. Ale o to víc jsme se naučili a užívali si vynikající meruňkový koláč od Bohunky... Přestože byl dost "odbytý", jak říkala.
Zdeněk Hart

Milá Dano!
Díky za článek o Vyšehradu. Také Vaše rozhovory s Viktorem Fischlem jsou pro mne důležité (např. kapitoly Pátá čtvrť a Lyrický zápisník). Mnoho jsem o Fischlovi nevěděl, ale od chvíle, kdy jsem si přečetl jeho překlad Písně písní a srovnal ho se Seifertovým, vím, že je to nejbásničtější (a nepochybně i nejpřesnější ) překlad vůbec.
Vláďa Janovic

Závěrečný kurz s oslavou, čtvrtek 27. února 2020, Nové Butovice

To, co mi kurzy u Dany dávají, je tvůrčí a přátelská atmosféra, kvůli které se vracím jako dobrý holub. Zpětné vazby od účastníků (postřehy, poznámky, reakce) jsou pro mě velmi cenné. Nejvíc si ale vážím toho, že se psavci neváhají podělit o pocity, které v nich vyvolají příspěvky.
Možnost poznávat nové nadšence do psaní a být u jejich prvních literárních krůčků na začátku a pokroků na konci kurzu, to hrozně nabíjí! A v proběhlém kurzu mě moc bavila historická témata.
Co bych chtěla dál: Pokud by to šlo, občas se věnovat, alespoň teoreticky, rozsáhlejším literárním útvarům (novela, román...).
Nataša Richterová

Milá Dano!
Rád bych poděkoval za kurz tvůrčího psaní pod Tvým vedením. Bylo to moc obohacující a příjemné. S oblibou jsem sledoval, jak se všichni zlepšují a přinášejí krásné povídky. Věřím, že i já jsem nějaký ten progres udělal. Na kurzu se líbilo zvláště toto:
1, Uvolněná a přátelská atmosféra na lekcích.
2, Moc oceňuji přítomnost lektorky rétoriky Jany Vaňkové na lekcích, protože s mluvením mám velké problémy.
3, Líbí se mi proložení nováčků s pokročilými. Člověk vidí, kam by se mohl třeba jednou dostat.
4, Skvělá je upřímná zpětná vazba. Za tu jsem rád. Někdy mám pocit, že by mohla být i tvrdší.
5, Zkoušení různých literárních útvarů.
Děkuji za vše a už se těším na navazující dlouhodobý kurz.
Pavel Kopp

Chodov, víkendový kurz 22.-23. února 2020

Milá Dano,
dneska to pro mě byl nevšední zážitek, pro který jsem vlastně přišla.😊 Máš krásnou práci. Opravdu se mi ho hrozně moc líbilo. Dalo mi to chuť psát. Naučila jsem se, že méně je často více, a vidět příběh v obrazech. A také mám radost, že jsem dokázala i v rychlosti na kurzu napsat i něco, co je docela smysluplné.
Nedalo mi to a hned po návratu jsem se snažila jako správná šprtka přihlédnout ke zpětným vazbám a dokončit svou narozeninovou povídku.😊 Těším se na zítra, i když s kruhy pod očima.-)).
Magda Hánová

Chodov, víkendový kurz 22.-23. února 2020

Naučil jsem se, že vždy musím myslet na čtenáře.
Literární pravda je něco jiného než popis reality.
Jednoduchý smysluplný text vítězí nad přesyceným obsahem.
Autor nesmí nálepkovat... ale vše ukázat.
Vojta Delveti

Vše se mi na kurzu líbilo. Nevím, co bych vytkla. Vždy se naučím něco nového. Dnes se mi navíc splnilo přání. Vždy jsem chtěla napsat něco tak dojemně krásného, že to ostatní rozpláče.
Děkuji. Bez Vás bych to nikdy nedokázala.
Jasmin Carmel (13 let)

Chodov, víkendový kurz 22.-23. února 2020

Dobrý večer,
ještě jednou díky, moc se mi to líbilo. Určitě to nebude z mé strany naposledy. Už se dívám do kalendáře a těším se. V příloze posílám společný dialog na zámku (Jasmine + já) a moji Lásku.
Naučila jsem se stavbu příběhu, vyhazovat plevelná slova, vyvarovat se pasiv a hodnotících příslovcí.
Pochopila jsem, jak se píše dialog a co znamená uvěřitelnost příběhu a postav.
A také jak být úžasným lektorem.
Díky, Dano.
Hana Havlová

Pochopila jsem, proč nepoužívat trpné rody a ořezávat květnatá souvětí a místo "nálepkování" ukazovat, o co jde. Zaujalo mě pět způsobů posunutí děje podle Aristotela. A nejvíc ze všech prací se mi líbila definice lásky od Hanky .
Šárka Pinďáková

5 VĚT – CO SE CHCI NAUČIT NA KURZU PSANÍ PRO POKROČILÉ
· Procvičovat žánry
· Číst si zdařilé příspěvky jako ukázky – ty nejlepší – pošli, prosím, odkaz na web
· Příběhy podle vzorce – jak? – trénovat
· Zkusit i poezii
· Netradiční témata – výzvy k napsání příběhů
Zuzana Kratochvílová

Ahoj Dano, moc děkuji Tobě za to, cos mě naučila. Vyhovuje mi styl, jakým vedeš jednotlivé hodiny, jak propojuješ začátečníky s pokročilými, jak postupně dávkuješ kritiku (aby se nováčci nelekli:-)). Už teď se těším na dubnové víkendové psaní na zámku Loučeň.
Děkuji i Janě Vaňkové nejen za dechová cvičení a rétorické poučky, ale i za postřeh týkající se mého zlozvyku - pokyvování hlavou - bez něj to jde fakt líp:-).
Anna

27.2.2020

Všem nám chutnal ořechový koláč naší milé Tatarky Asji. Tak jsme ji poprosili o recept:
Igredience: 175 g. hladké mouky + na pommučnění. 85 g. studeného másla, nakrajeného na malé kousky, 50 g. krupicového cukru, špetka soli, 1 žloutek.
Na náplň: 200g. krupicového cukru, 100g. másla, nakrájeného na malé kousky. 200 ml. smetany ke šlehání. 200 g. rozpůlených jader vlašských ořechů.
Předehřejte troubu na 190° C. Mouku, máslo, cukr a sůl míchejte, dokud směs nezačne připomínat drobenku. Přidejte žloutek, 1-2 lžíce stuvené vody a promíchejte do pevného a hladkého těsta, které znovu propracujte na pomoučněném válu dohladka. Pak ho rozválejte, vyložte jím kulatou formu o průměru 24 cm., pokryjte pečicím papírem, zatěžkejte fazolemi a dejte na 10 min. do chladničky. Pak pečete v předehřáté troubě 10 min. Sundejte fazole a pečicí papír a pečte dalších 5 min.
Mezitím udělejte náplň. V těžké pánvi pomalu zahřívejte cukr a 3 lžíce vody. Míchejte, až se cukr rozpustí. Pak zesilte plamen a nechte cukr pobublávat. Míchejte ,až získá karamelovou barvu. Stáhněte z ohně, vmíchejte máslo a pak smetanu. Přiveďte znovu k varu, prudce vařte a míchejte, až směs zhoustne. Pak přidejte ořechy. Ořechovou náplň rovnoměrně rozprostřete na koláč a dejte na dalších 8-10 min. pect, až bude bublat. Nechte 10 min. chladnout a podáváte
Asja Žilová

Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 19.2.2020

Co jsem se naučila na prvním semináři tvůrčího psaní:
1. psát a psát a psát a číst a číst a číst
2. neopakovat slova (když se to nehodí)
3. neroztahovat začátek, důležitý je nadpis, musí zaujmout a první věta
4. střídat dialog, popis a akci, v popisu být konkrétní
5. přečíst si text nahlas, kvůli kostrbatosti
6. raději ukazovat než popisovat
7. představit si situaci očima někoho jiného
TaTáňa Zouharová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 19.2.2020

Čo som sa naučil na prvním semináři?
1.Naučil som sa, že ako autor nemám dávať postavám nálepky, ale nechať to na čitateľovi.
2.Zbytočne neopakovať rovnaké slová, ale skôr vyhľadávať synonymá.
3.Čítať si text nahlas kvôli výslovnosti napísaných viet.
4.Základom je titul a prvé dve vety. Hlavne v tejto dobe, kde ľudia nemajú čas na nič.
5.Priama reč má silnú energiu. Oživí nudný opis.
Ján Sorokáč, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

1. Flinta na zdi.
2. Střídání dialogu, akce a popisu
3. Držet proporce mezi začátkem, dějem a koncem
4. Střídat dlouhé a krátké věty
5. Přemýšlet nad pohledem více lidí
Gabriela Farkašová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Originál ilustrace Karolíny Balogové

Pět věcí, co jsem se naučila
1. Každé dílo má tři části: začátek, střed a konec.
2. Je dobré kombinovat popis, dialog, akci.
3. Je dobré představit charakter v akci.
4. Kdybych ve Spojených státech měla dolar, tak osmdesát centů bych dala za nadpis a dvacet za první větu.
5. Není dobré používat pasiva, protože je text pak moc složitý.
Karolína Balogová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Z prvního semináře jsem si odnesla:
Titulek a první věta jsou nejdůležitější k upoutání pozornosti diváka. Každé literární dílo má tři části, tři rytmy: dialog, popis, akce Přímá řeč je dynamická a oživuje děj. Úvod by neměl být moc dlouhý, unavuje. Zavěšení flinty na zeď. Zmínit se na začátku o jistém „předmětu“, který ještě dostane hlubší roli.
Michaela Sedláčková, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Originál ilustrace Jana Rejholce

Co jsem se naučil:
1. Držet se hlavního příběhu a ořezat vše zbytečné.
2. Je potřeba aby příběh měl smysl a trocha nějakého poučení navrch je taky dobrá.
3. Když se autor v příběhu otevře čtenáři, dostává příběh jakýsi zajímavý šmrnc. Nebát se psát o všem, i když to není příjemné.
4. Příběhy se nemusí líbit všem.
5. Zajímavé jsou všechny příběhy.
Jan Rejholec, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

5 vět
- První dvě věty by měli upoutat čtenářovu pozornost aby měl chuť číst dál
- Číst a hledat inspiraci
- Psát přímou řeč, aby text získal na dynamice
- Neopakovat slova
- Neodbočovat od hlavní linie příběhu a zbytečně neprodlužovat začátek příběhu
Leona Schillerová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

1. Pravidlo „divadelnické flinty“
2. Důležitost titulu, první věty
3. Kos seděl na jabloni- konkretizace
4. Pozor na dvojsmysly
5. Stanovit si jasnou linii k tomu podstatnému.
Štěpán Lipus, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Co jsme se v hodině naučili:
· lepší, než věty uvozovací, je dát význam přímo do dialogu
· když mám číst svoji práci, musím se nadechnout a vyklopit to se sebevědomým výrazem
· používat dobré metafory a při čtení za nimi udělat pauzu, aby si čtenář mohl udělat obrázek
· nepoužívat trpný rod
· vyvarovat se příslovcím a přídavným jménům (pokud nějak nerozšiřují pohled)
· v popisu používat hru se všemi smysly a střídat ho s akcí
TaTáňa Zouharová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

Pět věcí, které jsem se za první hodinu naučil:
1. Věta a nadpis musí být úderné, musí zaujmout čtenáře.
2. Každé literární dílo “musí” mít 3 celky.
3. Měl bych znát cílovou skupinu pro kterou píšu, kterou chci oslovit.
4. Není ideální být otrocky věrný realitě. Realita x literární realita.
5. Je důležité střídat popis, dialog a akci pro vytvoření zajímavého příběhu.
Adam Fábik, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni

13. února 2020

Ahoj milá Dano!
Bylo to U Šemíka prima náhodné setkání.
Už vlastně podruhé jsme se nečekaně potkaly na Vyšehradě.
I můj bratr Pepi Tě po letech zase moc rád viděl.
Eva Lustigová

Náhody bývají úžasné!
To konečně my statistici víme nejlíp...!
S vámi všemi mi bylo dobře. Hezké dny!
Honza Fischer

Ráda se učím nové věci a také ráda vyprávím příběhy ze svého života. Proto chci zkusit i psát. V sobotu jsem byla ze všeho vyvalená, víkendový kurz byl velmi intenzivní, dozvěděla jsem se spousta nových informací a nevěděla, jak je implementovat. Dnes mě to začalo hodně bavit, už jsem si víc věřila a ráda bych dál ve vzdělávání pokračovala.
Marie Efmertová

Kurz jsem dostala jako dárek od své dcery a moc jsem si ho užila, i když jsem se zpočátku ostýchala přijet. Panovala báječná atmosféra a líbilo se mi, co jsme napsali.
Děkuju Barče i Dance za kársný víkend.
Agněša Wlachovská

Kurz jsem si moc užila s maminkou a opakovala si základy z minulého kurzu.
Líbily se mi nové úkoly. Třeba popis toho, co není vidět na obrázku. Nebo emoce vyjádřená přímou řečí. těším se, až budu psát domácí úkol - smutný a veselý příběh, krásný a hnusný... Doporučovala bych prokládat čtení prací častěji různými aktivitami.
Bára Wlachovská

Literární pravda musí být pravdivější než pravda skutečná.
Autor musí umět vidět i očima někoho jiného - např. svých postav.
Hlavní osa každého literárního útvaru už od dob Aristotela je: začátek, prostředek a konec.
Poznej své publikum - pro koho je literární text určen.
Katka Pospíšilová

Nové Butovice, dlouhodobý čtvrteční kurz 13. února 2020

Co jsme se naučili z rétoriky s Janou Vaňkovou:
Dechem to začíná, a dechem to i končí. Dá se to vztáhnout na život jako takový, ale platí to velmi i o rétorice. Vrásky kolem rtů při špulení pusolamu "tou dlouhou cestou" nabývá už parametrů krásné Francouzky. A to já prosím můžu.Červenou rtěnku k tomu.
Po nadpisu udělat dostatečnou pauzu, aby se usadila informace, a voilá, šarm je tady! Pokud svůj text k tomu ještě umíte zpaměti, z prdu uděláte drama, a prostřídáte napětí s uvolněním, celý sál napjatých posluchačů vám bude viset na rtech. A ten pocit za to opravdu stojí.
Rétorika je mocná čarodějka!
Alexandra Safi Narwa

Rekordní účast na dlouhodobém pátečním kurzu ve Studiu Dobeška 31. ledna 2020

Milá Dano,
Děkuji za hezké páteční dopoledne. Příště nemůžu, a tak bych si přišla nahradit příští lekci už ve čtvrtek do Nových Butovic.
A ještě k textu kolegyně: V roce 2018 jsme byli v Jižní Africe a vím, že při shánění zajímavostí o JAR jsem zjistila, že právě Češi objevili v Dračích horách nejvyšší vodopád světa na řece Tugela (984m). Proto jsem se ozvala. Cestopis by měl být fakticky správně. Navíc Anděl není na řece Orinoko, ale na řece Churún. Jeho vody doputují do Orinoka ještě přes dvě řeky, jako vlastně všechny řeky ve Venezuele.
Zdravím tebe i "asistenta".
Bohuna Kopřivová

Nové Butovice, čtvrteční dlouhodobý kurz s lekcí rétoriky 30. 1. 2020

Co jsem se naučil na čtvrteční lekci rétoriky s Janou Vaňkovou

Jana Vaňková od 3.45 minuty

1. Vyladit se dopředu na danou situaci a konkrétní kolektiv.
2. Důležitá je příprava. Naučit se, co nejvíce textu zpaměti.
3. Zdůraznění jmen postav. Také když se představuji, musím své jméno vyslovit zřetelně a důrazně....
4. Správné dýchání do bránice.
5. Rozeznění dutin, zvednout horní patro jako při zívání.
6. Měnit temporytmus čtení podle děje, abychom zvýšili dramatičnost.
Pavel Kopp

Národní muzeum Horní Počernice 29.1.2020

Co jsme se naučili na třetí lekci:
Někdy je lépe napovědět smysl textu hned na začátku, jindy může text být vystavěný jako hádanka s klíčem na konci. Je možné čtenáře chviličku přitom nechat i tápat, ale jen opravdu krátkou. Tím klíčem v expozicích může s výhodou být exponát. Text tak ideálně vysvětluje nějaký obecný fakt/jev atp. a zároveň připravuje pozornost pro exponát-klíč. Pěkný večer!
Honza Sklenář

Ahoj Dano!
Posílám dialog dvou "pančelek".
Protože jsem kvůli obhajobě přišel na hodinu pozdě, tak jsou mé postřehy "kombinované".
Na obhajobě se potvrdilo, že špičkově připravená prezentace (vlastní obhajoba) může zachránit i nevalnou bakalářskou práci.
A je tomu tak i s literaturou. Vždy je důležité, jakým stylem se příspěvek přečte ;)
Petr Dolejš

Akademie ČTK 21. Ledna 2020

Váš kurz byl pro mě přínosem a už dlouho mě nic tak nezaujalo a "nenakoplo". Ještě večer jsem hledala v knihkupectvích knihy Živel Lustig a Doba obalová. Kniha Živel Lustig se dá celkem snadno objednat na internetu, knihu Doba obalová jsem bohužel nikde nenašla. Pouze na stránkách Psaní podle Lustiga. Je tedy možné tuto knihu (případně obě zmíněné) u Vás objednat? Ráda bych si obě přečetla. Děkuji za uveřejnění mých příspěvků na webu Psaní podle Lustiga, moc si toho vážím.

Petra Bejčková

Stránky

Ohlasy 2020