Co jsme se naučili
Zapomněla jsem Vám to říct, ale ve čtvrtek večer 1. dubna začala na zámku Loučeň naše plánovaná literární dílna. Aby to účastníci na posledních chvíli stihli, poslala jsem pro ně v poledne limuzínu s pokynem: "Respirátory si neberte, viry už zahnalo sluníčko. Je jaro."
Milí přátelé, přeju Vám všem krásné Velikonoce a s nimi posílám pár povzbudivých slov do tohoto aprílového dne v novém VELIKONOČNÍM ZPRAVODAJI. Dobře se bavte.
Dana
1. dubna 2021
Milá Dano,
sleduji Tvé aktivity ze zákrytu na Vysočině, ráda vzpomínám na naše kurzy. Píšu si tady různé drobnosti do šuplíku, ale to spíš jako deník mého nového života v Jaroměřicích.
sleduji Tvé aktivity ze zákrytu na Vysočině, ráda vzpomínám na naše kurzy. Píšu si tady různé drobnosti do šuplíku, ale to spíš jako deník mého nového života v Jaroměřicích.
Teď jsem si koupila e-kolo a při hlídání dětí jsem na papír položila ten úžasný zážitek. Po 60 letech šlapání mám najednou létající kolo.
Přeji Vám prožití svátků ve zdraví a ve spokojenosti a děkuji za Velikonoční zpravodaj.
Lenka Štraubová
Přeji Vám prožití svátků ve zdraví a ve spokojenosti a děkuji za Velikonoční zpravodaj.
Lenka Štraubová
 |
| Přečtěte si Velikonoční zpravodaj |
Ahoj Dani,
děkuji za Zpravodaj a těším se na setkání. Snad to bude dřív než mě odvezou do léčebny :-D!
děkuji za Zpravodaj a těším se na setkání. Snad to bude dřív než mě odvezou do léčebny :-D!
Myslím tím psychiatrii nebo protialkoholní jako důsledek tady toho všeho :-))))).
Jinak jsem zdravá, všichni u nás v pohodě a hodláme tak zůstat i nadále!
Opatruj se a zdravím celou rodinu!
A strašně moc se těším na setkání.
Zuza Krištofová
Hezký den, přeji, Dano,
Tentokráte jsem Newletter dokonce přečetla, zajímavé čtení. Na Lukáše P. se ještě podívám podrobněji.
A protože jste profík, tak se můžu svěřit se svojí jednou frustrací z četby: koupila jsem si kdysi román The Lumineries - aktuálně běží v televizi jako Nebeská tělesa. Dostalo to Man-Booker Price, takže významnou cenu za literaturu, a přece je to tak nečitený... vůbec nejsem schopná to dočíst (a to čtu v originále, takže na překladatele to hodit nejde). Když čtu J.K. Rowlings - knihy pro dospělé a detektivky, tak ani nejdu spát, nedá se to odložit. A tahle kniha, to je jak balvan, takže to vypadá, že trh zase rozhoduje:).
Zuza Krištofová
Tentokráte jsem Newletter dokonce přečetla, zajímavé čtení. Na Lukáše P. se ještě podívám podrobněji.
A protože jste profík, tak se můžu svěřit se svojí jednou frustrací z četby: koupila jsem si kdysi román The Lumineries - aktuálně běží v televizi jako Nebeská tělesa. Dostalo to Man-Booker Price, takže významnou cenu za literaturu, a přece je to tak nečitený... vůbec nejsem schopná to dočíst (a to čtu v originále, takže na překladatele to hodit nejde). Když čtu J.K. Rowlings - knihy pro dospělé a detektivky, tak ani nejdu spát, nedá se to odložit. A tahle kniha, to je jak balvan, takže to vypadá, že trh zase rozhoduje:).
Téma do diskuse: literární ceny.
Zdravím vás, Olga Sedláčková
Zdravím vás, Olga Sedláčková
 |
| Můžete objednat zde |
Kniha je zdrojem neuvěřitelného bohatství myšlenek člověka, který se pohyboval na hraně života a smrti, a přesto – anebo právě proto – nikdy nezatrpkl. Naopak dokázal rozdávat radost a energii, jako by v každém okamžiku cítil vděčnost za to, že žije, má rodinu a děti, což mnoha jeho souputníkům z dětství už dopřáno nebylo...
Zároveň jsou Vlny štěstí osobitým průvodcem historií druhé poloviny 20. století, v níž se formovaly Lustigovy názory politické. Od mladické naivity, s níž po krutých zkušenostech v koncentračních táborech podlehl poválečným slibům o nové spravedlivé společnosti, přes prozření po sovětské okupaci v srpnu 1968, kdy emigroval s celou rodinou na Západ, až po nadšení z návratu domů po listopadové revoluci 1989.
Evě Lustigové, která v archivu Českého rozhlasu našla i dávno zapomenuté rozhovory z počátku 50. let, se podařil skvělý počin. S odvahou, věrna odkazu svého otce, předkládá čtenářům syrové autentické nahrávky za téměř šedesát let a umožňuje nahlédnout do kulis doby bez zavádějících interpretací. Bez cenzury.
Jen málokdo má odvahu jít s kůží na trh a hlásit se ke svým přešlapům tak, jako to dokázal Arnošt Lustig. Na otázku, zda svých chyb lituje, odpovídá v roce 2002 redaktorce Yvonne Přenosilové: „To je, jak kdybys litovala, že jsi byla mladá a zakopávala, když tě maminka učila chodit, nebo že ses počůrávala, a už se nepočůráváš.“
Evě Lustigové, která v archivu Českého rozhlasu našla i dávno zapomenuté rozhovory z počátku 50. let, se podařil skvělý počin. S odvahou, věrna odkazu svého otce, předkládá čtenářům syrové autentické nahrávky za téměř šedesát let a umožňuje nahlédnout do kulis doby bez zavádějících interpretací. Bez cenzury.
Jen málokdo má odvahu jít s kůží na trh a hlásit se ke svým přešlapům tak, jako to dokázal Arnošt Lustig. Na otázku, zda svých chyb lituje, odpovídá v roce 2002 redaktorce Yvonne Přenosilové: „To je, jak kdybys litovala, že jsi byla mladá a zakopávala, když tě maminka učila chodit, nebo že ses počůrávala, a už se nepočůráváš.“
 |
| Eva, Arnošt a Pepi Lustigovi u hrobu Věry Lustigové Weislitzové, Židovský hřbitov Olšany |
Další Arnoštova rozhlasová reportáž je ze srpna 1961 o potápěčích, kteří lovili z Vltavy bronzové sochy z Čechova mostu. Češi je tam shodili, protože je nacisté chtěli odvézt do Německa: „Když se velitel přišel přesvědčit, jak se jeho rozkaz plní, dozvěděl se od dělníků, že jim po uvolnění víc než polovina těžkých soch spadla do řeky. Velitel křičel: Jste národ Švejků! Schweine! Byla to mokrá, ale zatroleně dobrá úschovna,“ hlásil Arnošt Lustig.
A tak začnete stránkami listovat, zkoumat, co všechno na nich je, a noříte se jejich hlubin, abyste nakonec zjistili, že je mnohem lepší tu knihu nejdřív poslouchat a pak teprve číst. Nerozumíte? No, jsou to přece rozhlasové Vlny štěstí. A Eva Lustigová do nich vložila odkaz, který vás přenese k audionahrávkám do archivu Českého rozhlasu.
Je pravda, že hned u prvního poslechu nevěřícně kroutíte hlavou... Vůbec nepoznáváte Arnoštův mladý hlas, jehož zabarvení je v roce 1952 úplně jiné, než o padesát let později. „Když slyším jeden z raných záznamů, myslím si, že to bude omyl. Ale pak poznávám Arnoštovo psyché,“ píše v úvodu o genezi knihy i Eva Lustigová.
 |
| Průkazka A. Lustiga z Československého rozhlasu (1953) |
S přibývajícím věkem Arnošt zraje. Z autentických rozhovorů dýchá moudrost i pokora. A vy si z promluv letících na vlnách a mizejících v éteru najednou toužíte uchovat a zapamatovat mnohé pasáže navždy. Proto pak s lačností listujete v knize a hledáte vybrané citáty, znovu si užíváte každý detail z rozhovorů zachycených na papíře a objevujete další významy vyslechnutých slov.
„Každá generace si prožívá svou vlastní bibli,“ říká Arnošt Lustig po návštěvě představení Kafkova Procesu v podání brněnského HaDivadla v roce 1992. „Všechno, čím člověk žije, se opakuje. Jestliže minulá generace byla svobodná, tak to není záruka, že bude svobodná ta příští. A jestliže minulá generace byla nesvobodná, že ta příští bude nesvobodná. Každá generace, každý jednotlivec si musí každý den a každou vteřinou všechno znovu a znovu vybojovat, zasloužit, udržet. To, že člověk je obviněn, aniž by věděl, co udělal, kdo ho žaluje, aniž by věděl, kdo ho odsoudí, aniž by věděl, jak se má bránit... to se opakuje v každé generaci.“
Tuto knihu by měli číst lidé, kteří se chtějí něco dozvědět o historii. Ne proto, aby se šprtali letopočty, ale aby pochopili, jak snadno se věci zvrtnou.
„Každá generace si prožívá svou vlastní bibli,“ říká Arnošt Lustig po návštěvě představení Kafkova Procesu v podání brněnského HaDivadla v roce 1992. „Všechno, čím člověk žije, se opakuje. Jestliže minulá generace byla svobodná, tak to není záruka, že bude svobodná ta příští. A jestliže minulá generace byla nesvobodná, že ta příští bude nesvobodná. Každá generace, každý jednotlivec si musí každý den a každou vteřinou všechno znovu a znovu vybojovat, zasloužit, udržet. To, že člověk je obviněn, aniž by věděl, co udělal, kdo ho žaluje, aniž by věděl, kdo ho odsoudí, aniž by věděl, jak se má bránit... to se opakuje v každé generaci.“
Tuto knihu by měli číst lidé, kteří se chtějí něco dozvědět o historii. Ne proto, aby se šprtali letopočty, ale aby pochopili, jak snadno se věci zvrtnou.
 |
| Dobříš: Arnošt Lustiga, jeho sestra, sestřenice, švagr |
 |
| Arnošt a Pepi Lustigovi |
Díky Vlnám štěstí mohou lidé, kteří nikdy neprožili holocaust či komunismus, tehdejší dobu rychle a vcelku dobře pochopit. Třeba to, proč hodně intelektuálů vstupovalo po válce do komunistické strany: „V lágru patřili mezi nejodvážnější komunisti – pokud je nacisti hned nezabili, protože je nenáviděli,“ vysvětluje Arnošt Lustig v rozhovoru pro Svobodnou Evropu v roce 2002. „A co se s nimi stalo po válce? Ti, kteří přežili, se rozdělili na dvě větve: ta jedna se držela ideálu o nezištnosti a družnosti člověka a že je možno vytvořit beztřídní společnost, kde každý bude pracovat podle svých schopností a talentu, a druhá část se dala zkorumpovat mocí, zkurvili se a ty první zavřeli. Tak se spousta hodných komunistů, které jsem poznal, změnila v katy svých vlastních lidí...“
Velmi silný je příspěvek Nejhezčí schopnost mezi hvězdami, který vznikl těsně po sametové revoluci 23. prosince 1989, když se Arnošt Lustig poprvé po dvaceti letech v emigraci vrátil domů a zamýšlel se nad zrůdností komunismu:
 |
| Heslo: poslech |
Mít Vlny štěstí v knihovně, to je opravdu skvělá věc. Objevíte v ní bohatství myšlenek člověka, který byl humanistickým filozofem stejně jako spisovatelem a učitelem. Jen díky takovým lidem možná můžeme snáz pochopit, mnohá nepochopitelná PROČ... a možná se i poučit.
A jakou má kniha Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět chybu? Arnoštova dcera Eva pro nás čtenáře – nejspíš nevědomky – připravila hlavolam. Když se pokoušíte dostat do rozhlasového archivu, na uvedených stránkách www.slzystesti.cz nic nenajdete. Proč? Autorka knihy se přepsala. Ale pokud víte, že Eva o svém otci natočila dokument Tvoje slza, můj déšť, snadno pochopíte, jak se do knihy překlep zatoulal, a dvě písmenka v adrese vyměníte: www.vlnystesti.cz.
A jakou má kniha Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět chybu? Arnoštova dcera Eva pro nás čtenáře – nejspíš nevědomky – připravila hlavolam. Když se pokoušíte dostat do rozhlasového archivu, na uvedených stránkách www.slzystesti.cz nic nenajdete. Proč? Autorka knihy se přepsala. Ale pokud víte, že Eva o svém otci natočila dokument Tvoje slza, můj déšť, snadno pochopíte, jak se do knihy překlep zatoulal, a dvě písmenka v adrese vyměníte: www.vlnystesti.cz.
Dana Emingerová
PS. Všem milovníkům psaní doporučuji hlavně rozhlasové nahrávky pod čísly 7, 8 a 11:
Milá Dano! Wow, napsala jsi to andělsky! Dala sis s tím práci - vložila jsi tam duši, rozum a cit. Děkuji Ti.
O překlepu v odkazu na audionahrávky budu hned informovat šéfredaktora Euromedia Group: aby to opravili (byla by veliká škoda, kdyby záznamy nebyly dostupné), snad to nějak vyřeší. Knížka má také vyjít v elektronické podobě, tam to můžou opravit hned.Eva Lustigová
Děkuju moc, že jsi stvořila tak krásnou recenzi na knihu Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět. A dík za odkaz na www.vlnystesti.cz, jsou úžasné!
Jan Fischer
Děkuji Vám za perfektní provedení kurzem tvůrčího psaní, který mě v mnohém motivoval.
Děkuji i Jiřímu Chrástovi za milou, povzbudivou a věcnou kritiku, která byla mnohem přínosnější, než by byla falešná chvála. I to je velké umění.
Chci se zeptat, kdy máte termíny čtvrtečních kurzů, rád bych se na jeden (jak bylo nabízeno) přihlásil, a vyzkoušel si další cvičení, které jste nám zadala.
Knihy Básně z vlaků a kaváren jsem Vám odeslal, tak doufám, že přijdou v pořádku. Doufám, že Vám oběma sbírka udělá radost a přesně zapadne do knihovničky.
Štěpán Klega
Chci se zeptat, kdy máte termíny čtvrtečních kurzů, rád bych se na jeden (jak bylo nabízeno) přihlásil, a vyzkoušel si další cvičení, které jste nám zadala.
Knihy Básně z vlaků a kaváren jsem Vám odeslal, tak doufám, že přijdou v pořádku. Doufám, že Vám oběma sbírka udělá radost a přesně zapadne do knihovničky.
Štěpán Klega
Encyklopedie uvádí tzv. Aristotelovu pětidílnou stavbu dramatu, což je ale blud, protože tato teorie vznikla mnohem později.Naopak v Aristotelových slovech je možné najít něco prostšího – začátek, prostředek a konec a je potřeba střídat dialog, popis a akci. Pak je možné napsat dobrý román/ dobrou povídku/dobré dílo.
Je ale možné začít i přímo akcí, nicméně je třeba uvést čtenáře do děje, aby dlouho netápal a rychle se zorientoval. Pokud totiž čtenáře nechytneme během prvních pár slov/vět/max stránek, tak už se k našemu dílu nevrátí.
Tak tedy – jak uvádí encyklopedie (vycházející ale spíše z dramatu 19.stol.), správné drama se dělí na části:
Úvod = expozice – seznámení s prostředím, úvod do děje
Zápletka = kolize – něco se stane, rozvinutí děje kamsi – má stupňovat zájem čtenáře/diváka
Vyvrcholení konfliktu/děje = krize – střetnutí
Zvrat = peripetie – zauzlení/změna/obrat – následuje po krizi a předchází závěru
Závěr = katastrofa – konečný obrat směřující k uzavření konfliktu
Katarze = uvolnění – závěrečný stav – může to být pouze prožitek, podle mě je to skrytá myšlenka, proč jsme to psali, co jsme tím chtěli říci, někdy je to epilog – poselství autora
 |
| Dlouhodobý kurz pro začátečníky 1. dubna 2021 |
1) Odlisne jak proziva zazitek autor a jak vyzniva text,
2) cílit na emoce ctenare - vesely text nedela popis veseleho, ale vyvolani veselych emoci ve ctenari,
3) davat pozor na fakticke chyby
Bára
Velký dík za výuku, která je mi zdrojem všeho dobrého. Díky Tvému kurzu se asi naučím - kromě jiného - i víc používat počítač! A co jsem si odnnesla z poslední lekce? Každé slovo má váhu
Cílem je celistvost
Přiměřený spád děje
Těším se na příště
Kateřina Bíglová
1. vědět proč něco píšu a co tím chci říct
2. myslet na to celou dobu
3. pracovat s tím, jak se u čtení cítí čtenář
4. přijímat kritiku
5. když něco dělám narychlo a ve spěchu, pak to tak taky vypadá
Anna Dostálová
Co jsem se naučila 1. dubna:
Nebát se psát hnusné věci,
Neustále myslet na cíl, V
Vážit přídavná slova.
Míša Čápová
Autor musí mít stanovený a neustále mířit na CÍL - pořád;
pozor na VATU;
dynamiku doplňuje střídání nálad (veselé/smutné, krásné/hnusné...)
Katerina Pospíšilová
Dobrý den, Dano,
po dlouhé odmlce se znova hlásím a přeju krásné jarní dny. Za poslední rok jsem toho moc nenapsala, nicméně posílám aspoň tři povídky, ty se mi líbí nejvíce.
Věřím, že se zase někdy rozběhnou setkávací kurzy a bude mi dáno přijet.
Jana Faitová
po dlouhé odmlce se znova hlásím a přeju krásné jarní dny. Za poslední rok jsem toho moc nenapsala, nicméně posílám aspoň tři povídky, ty se mi líbí nejvíce.
Věřím, že se zase někdy rozběhnou setkávací kurzy a bude mi dáno přijet.
Jana Faitová
 |
| Foto: Alan Pajer |
Dívám se do Vašich očí. Jsou přes všechny neuvěřitelné životní eskapády živé a jsou v nich jiskřičky věčného kluka. Zvídavého, odvážného, moudrého a nezapomenutelného.
Myslím, Arnošte, že by se Vám moc líbilo, kolik máte fanoušků, nejenom z obce čtenářské, ale také z obce písařské. Neboť kurzy Tvůrčího psaní podle Vás jsou fakt něco. A co je důležité, je tam spousta ženských. Kdybyste si mě přidal na Facebook, měli bychom určitě společného přítele. Jasně, že víte, koho mám na mysli. Vzpomínáte, šibalský se usmíváte a určitě máte v záloze nějakou peprnou poznámku či vtípek. Víte, taky na Vás nemůže zapomenout. Moc pěkně o Vás mluví. Na každém kurzu. Hrdě a s láskou vyslovuje Vaše jméno. Ale bohužel, Vy na Facebooku nejste. To ovšem neznamená, že nemáte přehled, co se tady děje. Na Danu jste právem hrdý. Jo, a já jsem moc ráda, že Vás oba znám. Tak tam nahoře na nás dávejte pozor, a pokud bychom snad psali nějaké nesmysly, tak očekávám, že už si najdete způsob, jak nám vyčiníte. A hlavně – krásné jmeniny, milý Arnošte.
Myslím, Arnošte, že by se Vám moc líbilo, kolik máte fanoušků, nejenom z obce čtenářské, ale také z obce písařské. Neboť kurzy Tvůrčího psaní podle Vás jsou fakt něco. A co je důležité, je tam spousta ženských. Kdybyste si mě přidal na Facebook, měli bychom určitě společného přítele. Jasně, že víte, koho mám na mysli. Vzpomínáte, šibalský se usmíváte a určitě máte v záloze nějakou peprnou poznámku či vtípek. Víte, taky na Vás nemůže zapomenout. Moc pěkně o Vás mluví. Na každém kurzu. Hrdě a s láskou vyslovuje Vaše jméno. Ale bohužel, Vy na Facebooku nejste. To ovšem neznamená, že nemáte přehled, co se tady děje. Na Danu jste právem hrdý. Jo, a já jsem moc ráda, že Vás oba znám. Tak tam nahoře na nás dávejte pozor, a pokud bychom snad psali nějaké nesmysly, tak očekávám, že už si najdete způsob, jak nám vyčiníte. A hlavně – krásné jmeniny, milý Arnošte.
Hana Kavalová, 30. března 2021
Arnošt Lustig. Tohle jméno znají všichni účastníci kurzů tvůrčího psaní. Jedni ho popisují jako vynikajícího spisovatele, který miloval psaní jako své vlastní děti. Jiní jako humoristu, který si užíval života plnými doušky a i v těch nejtemnějších chvilkách neztrácel naději. Často lituji toho, že jsem ho nepoznala osobně, ale věřím, že to byl neobyčejně statečný člověk, který byl nejen spisovatelem, ale také otcem, manželem, učitelem a přítelem. Zrovna dnes jsem na jeho jméno narazila v křížovce a vzpomněla jsem si na to, co všechno v životě dokázal. Vždy věřil v kouzlo psaní a právě díky jeho víře a odhodlání se jeho odkaz může předávat dál... i v podobě kurzů tvůrčího psaní.
Jasmin Carmel, 14 let, oddaná účastnice kurzů tvůrčího psaní
Arnošt Lustig. Tohle jméno znají všichni účastníci kurzů tvůrčího psaní. Jedni ho popisují jako vynikajícího spisovatele, který miloval psaní jako své vlastní děti. Jiní jako humoristu, který si užíval života plnými doušky a i v těch nejtemnějších chvilkách neztrácel naději. Často lituji toho, že jsem ho nepoznala osobně, ale věřím, že to byl neobyčejně statečný člověk, který byl nejen spisovatelem, ale také otcem, manželem, učitelem a přítelem. Zrovna dnes jsem na jeho jméno narazila v křížovce a vzpomněla jsem si na to, co všechno v životě dokázal. Vždy věřil v kouzlo psaní a právě díky jeho víře a odhodlání se jeho odkaz může předávat dál... i v podobě kurzů tvůrčího psaní.Jasmin Carmel, 14 let, oddaná účastnice kurzů tvůrčího psaní
Arnoštovo psaní jsem si zamilovala. Tu lehkost, s jakou byl schopen popsat a vystihnout podstatu, atmosféru, vnitřní prožitek, vlastně jakoukoliv situaci, nemá každý autor. To je dar. A k tomu humor a občasná sprostá slova, která přidávají na autentičnosti.
Přesně to, co mi sedí a co ráda čtu. Lehkost, nadhled, vystihnutí podstaty lidského bytí, přestože většinou jde o velmi těžké životní osudy lidí.
Kéž by se mi skrze Danu Emingerovou podařilo nasát alespoň něco z jeho metodiky tvůrčího psaní a být třeba jen kapkou v jeho odkazu, který zde zanechal. Zuzka Kratochvílová
Ahoj Dano,dostal jsem obrázky od dětí z první a druhé třídy ZŠ Šumperk a na obálce bylo uvedeno: spisovateli Martinu Tomášovi.
A že mi fandí.
Myslíš, že fakt četli mou knížku DUŠI NESPOUTÁŠ?
Rád bych jim poděkoval osobně.
Martin Tomášek
Martin Tomášek
Milá Danuško,
včera jsem (já blázen) udělal tu chybu, že jsem skoro hodinu sledoval zpravodajství a publicistiku na ČT, a tak se stalo, že ze mě doslova "vyhřezla" básnička, která má do milostné lyriky hodně daleko. Pár dní před tím mi (údajně na covid19) umřel cca sedmdesátiletý kamarád, se kterým (a s několika dalšími) jsem v listopadu 1989 zakládal v Rumburku Občanské fórum. Básničku Ti posílám a přeju Ti i všem Tvým blízkým hodně zdraví, energie a pevné nervy.
Olda Voženílek
včera jsem (já blázen) udělal tu chybu, že jsem skoro hodinu sledoval zpravodajství a publicistiku na ČT, a tak se stalo, že ze mě doslova "vyhřezla" básnička, která má do milostné lyriky hodně daleko. Pár dní před tím mi (údajně na covid19) umřel cca sedmdesátiletý kamarád, se kterým (a s několika dalšími) jsem v listopadu 1989 zakládal v Rumburku Občanské fórum. Básničku Ti posílám a přeju Ti i všem Tvým blízkým hodně zdraví, energie a pevné nervy.
Olda Voženílek
 |
| Pisálci opět v ČRo Ostrava |
Zodpovědně jsem si připravila poznámky, o čem asi budu mluvit, koho pozdravím, komu poděkuji a tak dále. Však znáš to... Paní redaktorka byla tak milá, že jsem za chvíli nabyla dojmu, že sedíme spolu na kávě a povídáme si jako dvě dobré známé. Úplně jsem zapomněla, že těch posluchačů bude zřejmě více. Nebyla jsem připravená ani na jednu z jejich otázek, takže celý rozhovor je čistá improvizace. Přesto pevně věřím, že z něho bude cítit pohoda, uvolněnost, lidství a radost ze života. Povídání stejně upřímné a impulsivní jako jsem já sama. :)
Budu se těšit - tuto neděli 28. 3. 2021 na vlnách Českého rozhlasu Ostrava asi v 15.10.
Jo... a nezapomeň, že je změna času. Jinak mě prošvihneš...:)
Dobrý den, paní Emingerová,
mám problém s psaním v češtině, protože moje slovní zásoba není tak rozsáhlá. Tak jsem bajku napsala v ruštině a pak se ji pokusila přeložit. Ale v češtině nezní tak, jak mám to v ruštině...
A mám ještě otázku ohledně Vašeho zadání napsat bajku inspirovanou Ezopem. Nerozumím, co přesně mám psát. Koukala jsem na příspěvky na webu. Znamená to, že mám Ezopův příběh nějak zakončit po svém nebo téma Ezopovy bajky pojmout jinak?
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění v Plzni
 |
| Šestý díl dlouhodobého kurzu tvůrčího psaní pro pokročilé, 25.3.2021 |
Zadání: Napište odstavec či dva o tom, jak píšete.
Upřesnění zadání: Vypravěčem o vašem psaní musí být nějaký neživý předmět z vašeho okolí, anebo třeba domácí mazlíček či jiné zvíře, které je přítomné vašemu tvůrčímu zápalu nebo spisovatelskému bloku. Jak vás „vidí“ při vaší tvorbě fíkus v rohu či hrnek na kafe? Co si asi myslí váš pes, když vás pozoruje při psaní? Pište v er-formě a berte to s nadsázkou!
Nataša Richterová
I když nám do ciferníku svítí sluníčko z okna na protější stěně, nezpomalujeme. Na rozdíl od ní. Před chvílí jí prsty po klávesnici radostně poskakovaly, teď občas zmáčkne mazací klávesu a nadává. Nějak se v tom plácá. „Bim bam…“ Nikam nespěcháme. Se zaujetím sledujeme, jak se lopotí. Má napsat uvěřitelný příběh, který čtenáře zaujme. Snaží se neodbíhat od hlavní dějové linky, ale přitom nevysvětlovat moc ani málo, nehromadit příslovce, vyhnout se klišé… Pořád si něco mumlá pod vousy, které nemá. Prý jí to zase nejde. Nemá pointu. Kdyby neměla jen tu, byla by šťastná, ale jí chybí i název. S ním se trápí vždycky nejvíc. „Bim bam, bim bam, bim bam,“ odbíjíme klidně, zatímco pisatelčina nervozita stoupá. Víme stejně dobře jako ona, že nejlepší by bylo dát si čokoládu a k páté revizi povídky se vrátit až s cukrem v krvi, ale ona odolává. Asi zase drží dietu.
Anna Vocelová
„Zhasni, víš, že nesnáším světlo, nedělá mi dobře!" Tady je pořád provoz, pořád někdo otvírá a zavírá, rozsvěcuje a zhasíná, jestli mi nebylo líp ve sklepě… 
A jo, má sklenici, tak to jsem na řadě. Jak má v ruce sklenici, tak je to jasný, jde po mně. To znamená, že ji buďto někdo nakrkl, nebo naopak sedí s nějakou návštěvou, ale to by měla těch sklenic víc. Anebo je čtvrtek večer a má psaní. Už to poznám i podle toho, že má trošku nepřítomný pohled. Nesmí k ní ani kočka do pokoje, jindy spolu čumí na televizi.
Jo, to já vobčas taky koukám, když mě nechá venku, ale ve čtvrtek ne.
To se vždycky tváří důležitě a volá: „Nechoďte mi sem, mám psaní…! Ne aby mi sem zase vletěla kočka, chodí mi po klávesnici.“ To by si jeden myslel, že snad vymýšlí nějakou očkovací strategii, a ne že píše ty svoje povídečky.
A pak taky poznám, že už je po psaní.
Zase otevře ty dveře od lednice, v ruce má prázdnou skleničku a je celá červená a říká: „To bylo náročný, jak se člověk musí soustředit, a když jsem četla, abych nekoktala.“ Jako kdyby se vrátila z parlamentu. Děsně důležitá.
A pak se směje a vykládá holkám, o čem se psalo, co kdo komu řekl, a někdy si mě nechají na stole a můžu taky poslouchat. No, a kočka je ráda, že už zase může na klín, a já vím, že za chvíli mi zhasne, a bude nejmíň do rána klid.
Zdena Součková
Zdena Součková
„Jo, holka, kdybys lépe plánovala, nemusela bys tak spěchat!“ Jenže to ona neví, protože mi nerozumí.
Tváří se zasmušile, když jí něco nejde nebo ji někdo vyruší uprostřed psaní. To je pak celá nesvá, popudlivá a úsečná.
„Teď ne, prosím“ snaží se okřiknout děti rádo by mile, ale z tónu jejího hlasu je slyšet podrážděnost.
Občas je vidět ale i blažený pocit, když něco napíše a pak si to přečte dokonce nahlas. Nedělá to pokaždé, takže to už musí být, abych se toho dočkal.
Občas do mě taky sáhne a vyloví nějakou tužku a místo do počítače si píše na papír. V tu chvíli jí chci říct: „Nebuď smutná a věř si, já jsem tady s tebou a jednou se ti to povede. Tu knížku prostě napíšeš.“
Občas je vidět ale i blažený pocit, když něco napíše a pak si to přečte dokonce nahlas. Nedělá to pokaždé, takže to už musí být, abych se toho dočkal.
Občas do mě taky sáhne a vyloví nějakou tužku a místo do počítače si píše na papír. V tu chvíli jí chci říct: „Nebuď smutná a věř si, já jsem tady s tebou a jednou se ti to povede. Tu knížku prostě napíšeš.“
Zuzka Kratochvílová
Náhle se ke mně moje panička otočí s rozzářenýma očima, a usměje se na mě: ,,Podívej Figaro, myslíš že je to takhle dobré?” ukazuje mi nějaký počmáraný papír a já vůbec nevím, co ode mě chce.
Proto nejistě zavrtím ocasem a olíznu jí ruku. Rozesměje se, což mě vede k názoru, že jsem snad udělal dobře. Očekávám proto odměnu, ona se však místo toho obrátí zpět, a znovu začne čmárat na ten, už takhle dost počáraný papír.
Zmateně a ublíženě si znovu lehám na zem vedle její židle. Jak to, že mi nedala žádnou dobrůtku?! Takhle ležím ještě asi dalších 20 minut, než se moje dívka konečně zvedla ze židle a povídá mi: ,,Tak co Figaro, půjdeme na procházku?” Procházka? Ano! Už se na ni nezlobím, že tentokrát mi nedala nic dobrého na zub. Venku je krásně.
Jasmin Carmel
Mgr. Michal Beran,
Tak nějak jsem se pomalu pustila do dalšího projektu. Protože psaní je láska. A protože už to prostě nejde vzít zpátky. Možná se vám to bude líbit. Třeba to ve vás vyvolá pocity, o kterejch jste nevěděli. Dost dobře se může stát, že to ve vás nezanechá vůbec nic. Ale takový psaní je. Nevděčný, nepochopený a strašně osamělý. I přesto si bez něj svůj život nedokážu představit.
A tak bez přemýšlení hážu do placu to, co momentálně tvoří můj malej spisovatelskej svět. Není to romance ani detektivka v severským stylu, je to prostě jen pohled do života lidí, kteří jsou mi blíž, než jsem čekala. Lidí, kteří mě změnili. A ukázali mi, že i cesta může bejt cíl. Děkuju. Nikdy nepřestanu být za tuhle výsadu vděčná.
I kdyby trvala jen chvíli.
I kdyby zítra skončila.
A přestože je v mnoha ohledech nepřijatelná.
A tak bez přemýšlení hážu do placu to, co momentálně tvoří můj malej spisovatelskej svět. Není to romance ani detektivka v severským stylu, je to prostě jen pohled do života lidí, kteří jsou mi blíž, než jsem čekala. Lidí, kteří mě změnili. A ukázali mi, že i cesta může bejt cíl. Děkuju. Nikdy nepřestanu být za tuhle výsadu vděčná.
I kdyby trvala jen chvíli.
I kdyby zítra skončila.
A přestože je v mnoha ohledech nepřijatelná.
Zuzka
 |
| Třetí seminář studentů Fakulty designu a umění v Plzni, 24.3.2021 |
Psaní je anarchie
(Referát z učebnice Kouzlo psaní knih - kapitola Umělecká záhada)
Popravdě si myslím, že čím víc se člověk snaží naučit něco mechanicky, tím víc si ublíží. No, vlastně ne sobě, ale dílu, které vytváří.
Na střední, což mimochodem byla stavebka, nám náš profesor už v prváku říkával: „Nedělejte ty výkresy mechanicky! Musíte to tam cítit, vědět, kam dát příčku a kam dát větší okno nebo širší dveře.“ Troufám si říct, že když tahle poučka mohla dokonale platit v něčem tak matematicky propracovaném, jako je stavitelství, zákonitě musí platit i v jakémkoli jiném odvětví.
Popravdě si myslím, že čím víc se člověk snaží naučit něco mechanicky, tím víc si ublíží. No, vlastně ne sobě, ale dílu, které vytváří.
Na střední, což mimochodem byla stavebka, nám náš profesor už v prváku říkával: „Nedělejte ty výkresy mechanicky! Musíte to tam cítit, vědět, kam dát příčku a kam dát větší okno nebo širší dveře.“ Troufám si říct, že když tahle poučka mohla dokonale platit v něčem tak matematicky propracovaném, jako je stavitelství, zákonitě musí platit i v jakémkoli jiném odvětví.
Přirovnám psaní beletrie ke stavbě domu. Každý dům má svá vlastní pravidla, dle kterých byl navržen. Nemůžeme srovnávat například Svatovítskou katedrálu s Tančícím domem.Všichni víme, že každý dům musí mít precizně navržené pevné základy, aby vůbec stál a co víc – aby vydržel stát.
Výborně, to máme zasazení do žánru a vymyšlení zápletky.
Pak víme, že dům musí mít okna, kterými vidíme ven, a dveře, které budou spojovat jednotlivé místnosti. Tak, jako by dějové obrazy měly čtenáře posouvat v ději a umožňovat mu vidět to, co autor chce, aby bylo vidět. Nakonec musí mít stavba střechu, díky které bude to, co už jsme vystavěli v bezpečí. A to by měl být náš styl psaní. Něco, co zastřeší celý ten dokonalý nápad, jaký jsme dostali a ty perfektní dějové zápletky, které v něm jsou. A stejně jako na střeše nám nesmí vzniknout místo, kde by se nám hromadila voda, nám v prezentování děje nesmí vzniknout místo, kde by se hromadily čtenářovy otázky.
Pak víme, že dům musí mít okna, kterými vidíme ven, a dveře, které budou spojovat jednotlivé místnosti. Tak, jako by dějové obrazy měly čtenáře posouvat v ději a umožňovat mu vidět to, co autor chce, aby bylo vidět. Nakonec musí mít stavba střechu, díky které bude to, co už jsme vystavěli v bezpečí. A to by měl být náš styl psaní. Něco, co zastřeší celý ten dokonalý nápad, jaký jsme dostali a ty perfektní dějové zápletky, které v něm jsou. A stejně jako na střeše nám nesmí vzniknout místo, kde by se nám hromadila voda, nám v prezentování děje nesmí vzniknout místo, kde by se hromadily čtenářovy otázky.
Pokud v díle neplatí zákonitosti, zhroutí se stejně, jako dům bez správných základů, nebo bude snadno znehodnocené mystifikací čtenářů, stejně jako by byl dům znehodnocen protékající střechou. No anebo zapomeneme v jedné místnosti dveře a nikam se neposuneme.
Ale pozor, i přílišná propracovanost může uškodit.
Líbila se mi v učebnici použitá věta , že když je na jevišti flinta, musí se s ní vystřelit. I když je v dalším odstavci popřeno i toto. Je-li naším cílem čtenáře během děje mást a klást mu falešná vodítka, prosím. Nechte tam ty flinty viset. Ale nenuťte toho chudáka být pořád v napětí, kdy se vystřelí, protože pokud nevystřelíte, jeho zklamání bude znásobené právě intenzitou, s jakou výstřel očekával.
Ale tohle jsou jen ta obecná pravidla. Aby se člověk stal dobrým spisovatelem, zřejmě se musí narodit s talentem a s citem. I zdánlivě nefunkční věci jde vystavět tak, že čtenáře mohou bavit. Podle mě jde hlavně o to, aby se autor držel myšlenky toho, jaké má dílo být. Má-li vás celou dobu mrazit v zádech, nebo má-li to být cynicky působící tragikomedie.
A tak se dostáváme z obecných rad k doporučením. Pište, pište, pište. Experimentujte. Pokládejte si sami otázku, jestli byste si to, co vám právě vzniká pod rukama, sami přečetli. Jestli by vás to bavilo. Jestli byste nepřeskočili pasáž, kterou právě píšete. A pokud si odpovíte, že ne, dobře. Určitě nebudete jediný ze sedmi miliard lidí na planetě, komu se to líbí.
Teď velmi nepřesně použiji slova Sebastiena de Castella, autora young adult série Divotvůrce: „Pokud se vám líbí příběhy, které jsou hrozné klišé, s postavami, které jsou také klišé, a celý váš příběh bude vlastně klišé, tak ho napište. Určitě nebudete jediný s takovým názorem a najdou se i další, kteří si to přečtou.“ A Sebastien asi ví, o čem mluví. Jeho přátelé ho od vydávání Divotůrce celkem odrazovali, ale přesto se z toho stal jeden z bestsellerů z YA žánru. Tento autor nám jasně ukazuje, že když to napíšeme čtivě s dobře vystavenou zápletkou a špetkou originality, určitě oslovíme nejednoho čtenáře.
Jaký je tedy závěr? Psaní je umění. Jsou zde nějaká pravidla, která tvoří onu pomyslnou kostru literatury, ale to tělo už musíte udělat vy. Jak bude vypadat a fungovat je na vás. Je to tak trochu anarchie. Experimentujte, dejte prostor fantazii, vžijte se do postav a dejte každé z nich kus sebe. Jenom to tělo úplně nepokažte, protože o mrzáka, který třeba ani nebude ničím speciálním vynikat, bohužel nikdo zájem mít nebude.
Zuzka Smolová
Ale pozor, i přílišná propracovanost může uškodit.
Ale tohle jsou jen ta obecná pravidla. Aby se člověk stal dobrým spisovatelem, zřejmě se musí narodit s talentem a s citem. I zdánlivě nefunkční věci jde vystavět tak, že čtenáře mohou bavit. Podle mě jde hlavně o to, aby se autor držel myšlenky toho, jaké má dílo být. Má-li vás celou dobu mrazit v zádech, nebo má-li to být cynicky působící tragikomedie.
A tak se dostáváme z obecných rad k doporučením. Pište, pište, pište. Experimentujte. Pokládejte si sami otázku, jestli byste si to, co vám právě vzniká pod rukama, sami přečetli. Jestli by vás to bavilo. Jestli byste nepřeskočili pasáž, kterou právě píšete. A pokud si odpovíte, že ne, dobře. Určitě nebudete jediný ze sedmi miliard lidí na planetě, komu se to líbí.
Teď velmi nepřesně použiji slova Sebastiena de Castella, autora young adult série Divotvůrce: „Pokud se vám líbí příběhy, které jsou hrozné klišé, s postavami, které jsou také klišé, a celý váš příběh bude vlastně klišé, tak ho napište. Určitě nebudete jediný s takovým názorem a najdou se i další, kteří si to přečtou.“ A Sebastien asi ví, o čem mluví. Jeho přátelé ho od vydávání Divotůrce celkem odrazovali, ale přesto se z toho stal jeden z bestsellerů z YA žánru. Tento autor nám jasně ukazuje, že když to napíšeme čtivě s dobře vystavenou zápletkou a špetkou originality, určitě oslovíme nejednoho čtenáře.
Jaký je tedy závěr? Psaní je umění. Jsou zde nějaká pravidla, která tvoří onu pomyslnou kostru literatury, ale to tělo už musíte udělat vy. Jak bude vypadat a fungovat je na vás. Je to tak trochu anarchie. Experimentujte, dejte prostor fantazii, vžijte se do postav a dejte každé z nich kus sebe. Jenom to tělo úplně nepokažte, protože o mrzáka, který třeba ani nebude ničím speciálním vynikat, bohužel nikdo zájem mít nebude.
Zuzka Smolová
Dobrý den,
omlouvám se, ale nebudu schopna se dnes dostavit na hodinu. Kvůli požáru v obci nám vypnuli elektřinu a můj počítač má asi 20 minut baterie. Domluvím se když tak se spolužáky na tom, co budete dělat během hodiny, a pošlu Vám nejbizarnějšího člena rodiny co nejdříve! Děkuji za pochopení, Štěpánka
1.Zopakovali jsme si tvorbu literárního háčku
2. Řekli jsme si co je bajka a jak se tvoří3.Pravidla pro psaní nemusíme vždy striktně dodržovat.
4. přílišné dodržování pravidel vede ke ,,ztuhlosti příběhu"
5. Pokud se příběh líbí tvůrci, určitě se najde i někdo komu se to bude líbit také.
Jan Vaněk
Psaní beletrie je jako stavba domu, člověka tvoří jeho zkušenosti, v bajce můžu dávat nálepky, tvořte ze sebe, člověk musí psát a experimentovat.
Bara
Co jsem se naučila na 3. semináři tvůrčího psaní 24. března:
1 Bajka je těžká
2 je lepší popsat něco poutavě než 100% podle reality
3 porušit pravidla je dobrý pro zvýraznění něčeho
4 příběhy o mazlíčcích je poutavý pro lidi co mají mazlíčky
5 je fajn napsat kýč když se ti líbí, protože se najde i někdo jiný komu se bude líbit
Julie
I spisovatel by měl pozorovat své okolí, kterým se může inspirovat, je dobré to ze sebe vypsat a nezpomalovat se přemýšlením nad pravidly, nebát se experimentovat, vždy se najde někdo, komu se můj příběh bude líbit, bajka musí mít vždy ponaučení
Lenka Hájková
2 je lepší popsat něco poutavě než 100% podle reality
3 porušit pravidla je dobrý pro zvýraznění něčeho
4 příběhy o mazlíčcích je poutavý pro lidi co mají mazlíčky
5 je fajn napsat kýč když se ti líbí, protože se najde i někdo jiný komu se bude líbit
Julie
Lenka Hájková
Propracovanost není vždy k užitku,
bajka má být krátká, úderná a na konci mít ponaučení,
být spisovatelem a být ilustrátorem mají mnohé podobné, zkoumáme detaily,
mý spolužáci úžasně píšou
Kristýnka
2. příliš propracovanosti může škodit
3. nemůžeme se zavděčit každému
4. k bajce patří ponaučení
5. pravidla můžeme porušovat, pokud to bude fungovat
Lucie Košinová
1 - radši stručněji,
Piste to, co byste sami chteli precist.
Lucie Košinová
ocakavania citatela musia byt naplnene,
nepisat o sebe ale pisat seba,
dodrziavat pravidla no nebat sa riskovat a experimentovat,
nepisat prilis kosatlo lebo to citatela odputava od pribehu
Nina Potočárová
2 - nejdřív ze sebe najednou vysypat příběh, opravovat až potom.
3 - v bajkách můžeme pracovat se stereotypy.
4 - uvěřitelnost příběhu posuzuje čtenář nezávisle na autorově (ne) reálné zkušenosti
Anežka Nováková
Anežka Nováková
Pravidla nesmi omezovat tvurci rozlet,ale musíme znát základy.
Bajky jsou tezke psat, musi obsahovat ponauceni.
Motiv, akce, následek.
Experimentovat.
Yassemin Mamyrova
Yassemin Mamyrova
 |
| Třetí seminář studentů Fakulty designu a umění v Plzni, 24.3.2021 |
- dosáhnout věrnosti příběhu,
- psaní je jako umění (spisovatel hledá v dílech inspiraci a slova, stejně jako umělec musí vycházet ze svých studií - oba musí být dobří pozorovatelé skutečnosti),
- psát, experimentovat a ptát se sám sebe na to, co právě píši,
- ,,beletrie je jako stavba domu... aneb každý dům potřebuje stabilní základy"
- pište sebe
Elliot Jačků
Elliot Jačků
1. Vymyslet bajku
2. že nemám mačkat enter, dokud nechci odeslat zprávu
2. že nemám mačkat enter, dokud nechci odeslat zprávu
3. nestydět se číst nahlas
4. referáty se píšou dobře i po půlnoci.
4,5. naše třída je plná básníků
5. přílišná propracovanost může uškodit, ale nebojme se anarchie
Zuzka Smolová
4. referáty se píšou dobře i po půlnoci.
4,5. naše třída je plná básníků
5. přílišná propracovanost může uškodit, ale nebojme se anarchie
Zuzka Smolová
 |
| První celodenní on-line kurz Akademie ČTK 23. března 2021 |
Vážená paní Emingerová,
dnešní kurz se mi velice líbil, bylo to pro mě přínosné a osvěžující a odnesl jsem si z něj mnoho poznatků.
V loňském roce se mě a mému kamarádovi podařilo si svépomoci vydat knihu básní, kterou bych Vám a panu Chrástovi chtěl poslat jako poděkování. Samozřejmě budu velmi rád za následnou zpětnou vazbu tohoto díla.
Také budu rád, pokud mi napíšete krátké hodnocení mého příspěvku na téma Výletu do Londýna, zda se Vám povedlo najít něco, co by se v mém textu dalo vypíchnout.
Věci, které si odnáším, z dnešního kurzu:
Uvědomění si 3 částí díla.
Jak pomoci dynamice díla - přímá řeč.
Popis lze udělat i zábavně, z netradičních perspektiv
Nepoužívat nálepky - popisovat, tak, aby si nálepku udělal čtenář.
nebát se text osekat, vynechat zbytečné detaily a věci, které do textu nepatří, nezapadají.
Děkuji za příjemně strávený den.
S pozdravem Štěpán Klega
V loňském roce se mě a mému kamarádovi podařilo si svépomoci vydat knihu básní, kterou bych Vám a panu Chrástovi chtěl poslat jako poděkování. Samozřejmě budu velmi rád za následnou zpětnou vazbu tohoto díla.
Také budu rád, pokud mi napíšete krátké hodnocení mého příspěvku na téma Výletu do Londýna, zda se Vám povedlo najít něco, co by se v mém textu dalo vypíchnout.
Věci, které si odnáším, z dnešního kurzu:
Uvědomění si 3 částí díla.
Jak pomoci dynamice díla - přímá řeč.
Popis lze udělat i zábavně, z netradičních perspektiv
Nepoužívat nálepky - popisovat, tak, aby si nálepku udělal čtenář.
nebát se text osekat, vynechat zbytečné detaily a věci, které do textu nepatří, nezapadají.
Děkuji za příjemně strávený den.
S pozdravem Štěpán Klega
kurz byl skvělý, moc Vám děkuju! Ráda se zúčastním dalších. Budu se těšit!
Co jsem se naučila:
- neužívat hodnotící nálepky - šetřit s adjektivy
- dodržovat poměr mezi úvodem, sttřední částí a koncem
- dávat pozor na to, že co já považuji za jasné, nemusí připadat jasné čtenáři
- Motto "piš opilý, edituj střízlivý!"
Kristina Labohá
- neužívat hodnotící nálepky - šetřit s adjektivy
- dodržovat poměr mezi úvodem, sttřední částí a koncem
- dávat pozor na to, že co já považuji za jasné, nemusí připadat jasné čtenáři
- Motto "piš opilý, edituj střízlivý!"
Kristina Labohá
Co jsem se naučila na on-line kurzu Akademie ČTK 23. března 2021
1. Jak napsat zajímavý nadpis/titulek
2. Přímá řeč osvěžuje text
3. Vyhnout se hodnotícím přídavným jménům
4. Pozor na zdrobněliny, nedojímat se
5. Pi srdcem, nestresuj se, že je to blbé
Danuško děkuji za pěkný zážitek
Jana Urbanová
2. Přímá řeč osvěžuje text
3. Vyhnout se hodnotícím přídavným jménům
4. Pozor na zdrobněliny, nedojímat se
5. Pi srdcem, nestresuj se, že je to blbé
Danuško děkuji za pěkný zážitek
Jana Urbanová
ještě jednou moc děkuji za inspirativní a příjemný kurz.
Ráda se přijdu podívat na nějaký váš čtvrteční kurz.
Teď si jdu koupit blok:)
Kateřina Kavalírová
Při popisu se vcítit do role člověka, kterého se příběh týká a dívat se na svět jeho očima.
V popisu dát prostor i přímé řeči.
Naučit se lépe emoce a umět vyjádřit co se v nás přesně odehrává. Místo, cítila jsem se šťastná, napsat, v tu chvíli se mi rozbušilo srdce a dech se zastavil, chtěla jsem se nadechnout, ale stažené svaly v krku mi to v tu chvíli nedovolily.
Lidem v příbězích nedáváme nálepky, necháváme čtenáře, aby si postavy sám posoudil a zaškatulkoval.
Petra Seizi
Vnímat rozdíl mezi marketingovým sdělením a příběhem
80 centů z dolaru
Říkat to příteli
Nezabíjet příběh
Zaháčkovat
Ještě jednou děkuji za kurz a přeji hezký zbytek dne
Tereza Křížová
80 centů z dolaru
Říkat to příteli
Nezabíjet příběh
Zaháčkovat
Ještě jednou děkuji za kurz a přeji hezký zbytek dne
Tereza Křížová
Zkusím si ještě napsat něco pro sebe. Člověk si může experimentovat s myšlenkami a jinou formou. Díky, určitě mě to motivovalo.
Je třeba zaujmout nadpisem. 80% úspěchu tvoří první věta, takže není vhodné psát sáhodlouhý perex, což často ve firmě děláme.
Lucie Sedláčková |
| Vyšel nový Zpravodaj 2/2021 |
Daničko,
opět jsi mi osvěžila vzpomínky na Arnošta a díky ti za to. A prosím Tě, nemáš někde tu fotku, jak jsme my dvě s Arnoštem na předávání cen Franze Kafky v říjnu 2008?
Setkání se studenty, kteří píší projekt o Arnoštovi, to bylo krásné. Těším se na Tvoji recenzi Vln štěstí Arnošta Lustiga...
Eva
Já bych chtěla v první řadě velmi poděkovat za váš čas, odpovědi a hlavně milé setkání s rodinou spisovatele! Pokud by bylo možné se zúčastnit výuky s paní Emingerovou, určitě bychom toho rádi využili.
😃 Já osobně si tedy odnáším jednak příjemný pocit ze setkání, dále osobnější představu o Arnoštu Lustigovi, milé výpovědi pro mou práci, silný dojem z vyprávění paní Hany Hnátové a dokonce několik pouček pro své psaní. A za to vše moc děkuji.
Mně se moc líbilo celé setkání. Bylo to hodně inspirativní a plné informací. Věřím, že už máme lepší obrázek skrz vaše výpovědi😃 Děkujeme za krásný večer.😃
Kristýna Kupcová
 |
| Setkání se studenty Vyšší odborné školy publicistiky, kteří připravují projekt o Arnoštu Lustigovi - 21.3.2021 |
Dobrý večer,
nejprve bych chtěl poděkovat za příležitost setkání s blízkými Arnošta Lustiga. Původně jsem ji chtěl využít jen k získání informací k mé práci, ale nakonec mi to dalo mnohem víc. Člověk si o Arnoštu Lustigovi udělá mnohem lepší obrázek takhle z přímé diskuze s lidmi, kteří ho opravdu znali, než z různých psaných rozhovorů a článků.
Také se připojuji s poděkováním a souhlasím, že naše setkání přineslo víc, než odpovědi pro úhel pohledu. Slyšet paní Hanu je zážitek, na který se nezapomíná. Tím spíš, že moc pamětníků už mezi námi není. Děkuji za moc fajn podvečer.
Václav Černý
Také se připojuji s poděkováním a souhlasím, že naše setkání přineslo víc, než odpovědi pro úhel pohledu. Slyšet paní Hanu je zážitek, na který se nezapomíná. Tím spíš, že moc pamětníků už mezi námi není. Děkuji za moc fajn podvečer.Jakub Sekyra
Dobrý večer,
chtěla bych předně poděkovat za příjemný rozhovor. Z vašich odpovědí si odnáším, že psaní je nekončící proces, ale když se dílo podaří, stává se nesmrtelným. Podobně jako jeho autor a postavy. Hezký večer a ještě jednou díky za vše 😃
Barbora Kučerová
Mně se moc líbilo celé setkání. Bylo to hodně inspirativní a plné informací. Věřím, že už máme lepší obrázek skrz vaše výpovědi😃 Děkujeme za krásný večer.😃Justýna Nováková
Dobrý večer, jsem opravdu ráda za takovou možnost setkání. Setkání bylo inspirativní.
Daniela
Já jsem z celého setkání nadšený a moc za něj děkuju. 😃 O panu Lustigovi jsem toho v rámci této práce všichni zjistili poměrně hodně, ale pořád to byl jen zlomek informací, které si o něm odnášíme odtud. Ještě jednou děkuju 😃
Jakub Kunc
Dobrý den paní Emingerová,
studuji Vyšší odbornou školu publicistiky a píši práci o Arnoštu Lustigovi. Vím, že jste pana Lustiga dobře znala a ráda bych se Vás zeptala na několik otázek. Je to téma, o kterém jste ochotná se mnou mluvit? Mluvil pan Lustig někdy o své víře? A mohly bychom se případně spojit, zavolat si? Předem děkuji za odpověď a přeji krásný čas,
Kristýna Kupcová
Dobrý den, 
Kristýna Kupcová
se spolužákem píšeme v rámci specializačního ateliéru na Vyšší odborné škole publicistiky úhly pohledu na pana Arnošta Lustiga. Ráda bych se vás zeptala na pár otázek, vaše odpovědi bychom v našich úhlech citovali. Otázky jsou následující:
1) Jak Arnošt Lustig během psaní svých textů postupoval?
2) Čím se, jako spisovatel, řídil? Měl nějaké motto či poučky, které předával dál?
3) Co Arnošta Lustiga bavilo na psaní nejvíce?
4) Byl podle vás Lustig životní optimista?
5) Působil navenek vždy plný pozitivní energie, nebo jste ho někdy viděla smutného, v depresích?
6) když odpoví, že byl vždy plný pozitivní energie – (Čím to podle vás bylo, že se udržoval, minimálně navenek, stále pozitivně naladěn?)
Děkuji mnohokrát za vaše odpovědi a pomoc.
Barbora Kučerová
1) Jak Arnošt Lustig během psaní svých textů postupoval?
2) Čím se, jako spisovatel, řídil? Měl nějaké motto či poučky, které předával dál?
3) Co Arnošta Lustiga bavilo na psaní nejvíce?
4) Byl podle vás Lustig životní optimista?
5) Působil navenek vždy plný pozitivní energie, nebo jste ho někdy viděla smutného, v depresích?
6) když odpoví, že byl vždy plný pozitivní energie – (Čím to podle vás bylo, že se udržoval, minimálně navenek, stále pozitivně naladěn?)
Děkuji mnohokrát za vaše odpovědi a pomoc.
Barbora Kučerová
Ahoj Dani,moc děkuji za březnový Newsletter. Ty ani nevíš jakou jsi mi udělala radost s uvedením odkazů na vysílání ČRO 2 na naše příběhy, ráda jsem si zopakovala příběhy holek, které jsem znala z kurzů.
Díky Tobě jsem si mohla ještě jednou poslechnout i svůj. Víš, když jsem začátkem března chtěla pustit čtení známému, zjistila jsem, že to z archivu stáhli, a neměla jsem to nahraný, nešlo nám to. Jsem Ajťák na baterky.
Já byla včera šťastná jak malá holka. Hned jsem si udělala rozbor toho, co si paní Halina upravila, naštěstí toho nebylo moc, tak mě to potěšilo ještě jednou.
Gratuluji ke knihám. Super článek o anotaci.
S obdivem jsem nahlédla k novopečené paní ředitelce Věrce do Horácké galerie.
No, a své díky k setkání při výročí odchodu Arnošta Lustiga, skvělého chlapa, už jsem Ti posílala, minimálně dvakrát:))) Píšu, jak kdybych Arnošta Lustiga znala, že? Ale ten pocit mám díky Tobě, přivedla jsi mě k němu skvělou knihou Živel Lustig. A propós, když jsem ji půjčovala kamarádce, netvářila se, bála se na jaké téma kniha bude a o válce číst nechtěla. Jak ta se omlouvala za nedůvěru a byla z knihy nadšená. Dál jsem si hledala informace a videa a rozhovory, kde vystupoval Arnošt Lustig. Jsem z něj nadšená a fakt se Ti nedivím, je skvělý, že jsi s ním mohla být a učit se od něj.
Krásné dny a ještě jednou díky, Dani.
Jana Bednářová
Milá Dano! Dnes mi udělalo radost, že mi zavolala Hanka Hnátová Lustigová. Jsem ráda, že je v 97 duševně fit a čiperná. Na konci rozhovoru mi Hanka řekla, že jsem jí svým psaní a vzpomínkou na jejího bratra Arnošta udělala náches.
Na to jsem jí odpověděla, že slovo náches jsem už léta neslyšela. A že náches udělala ona mně tím, že zavolala. Na což odpověděla, že jsme si udělaly náches vzájemně.
NÁCHES znamená v jidiši radost. Něco, co přišlo vhod, je milé, libost, potěšením. Dávám Ti to vědět, protože na tom náches máš podíl a tudíž je snad taky pro Tebe náches o tom číst.
Ahoj Danuško.Moc děkuji za zmínku v březnovém Zpravodaji č. 2/2021.
Tvá a Martinova knížka DUŠI NESPOUTÁŠ je tedy síla. Nádherně uchopená různorodost našich životů. Něco, co prostě nelze vymyslet. Neboť život je ten největší spisovatel, největší motivátor a největší humorista se slzou v oku.
V Pisálcích jsme si dali téma "Muzeum". Tak nějak pro Tebe - jako rodinného raka - přeposílám a zdravím celou Tvou nádhernou rodinu...
Krásný a pohodový večer.
Hanka Kavalová
Hanka Kavalová
Ahoj Dano,
Veselé má čtenáře rozesmát, smutné rozplakat. Je třeba vážit slova, tříbit obrazotvornost a cílit na úkol. Díky za kurz. Jsem ráda, že v této době mohu dělat něco smysluplného. Nová knížka podle rozhlasových nahrávek Vlny štěstí Arnošta Lustiga je krásná.
Ahoj, Danuško.
ani jsem nevěděla, že už p. Pawlowská jednu moji povídku četla, o tom striptýzu. Tak to je pro mě novinka :-) Tak díky, že už to díky Zpravodaji vím...
Zdena Součková
 |
| Dlouhodobý čtvrteční kurz pro začátečníky 18. března 2021 |
Naučila jsem se být stručná, nevymýšlet zbytečné "kudrlinky", jít účelně k pointě příběhu, každé pravidlo se dá porušit, dává-li to smysl
Míša Čápová
Veselé má čtenáře rozesmát, smutné rozplakat. Je třeba vážit slova, tříbit obrazotvornost a cílit na úkol. Díky za kurz. Jsem ráda, že v této době mohu dělat něco smysluplného. Nová knížka podle rozhlasových nahrávek Vlny štěstí Arnošta Lustiga je krásná.Kateřina Bíglová
Co jsem se dnes naučila:
Naučil jsem se, že bych se měl se naučit více vnímat velmi krátký text. Hodně mi toho uteklo. A také jsme se učili o rytmu: veselé, smutné, hnusné, krásné. U Katčina veselého příběhu jsem vůbec nepoznal, že je konec. To bylo zvláštní. Její smutný příběh jsem pochopil, to mělo sílu, ale oboje bylo velmi rychlé. Veršovaná bajka Míši o pavoukovi byla super, jen mi uniklo, co se s pavoukem nakonec stalo. Co se týká mé bajky, mám rád velký protiklady, jak říkala Kateřina. Proto tam je krysa a had. A co se týče pointy, nic mě nenapadá, jak bych to měl ještě vylepšit. Rád bych se ještě jen letmo zeptal na ty upravené babičky. Prosím, pošli mi Werichovu bajku O orlech a hovniválech a odkaz na ukázku z filmu Život je krásný do mailu. Díky moc. To, co zadáváš, o to se pokouším v mých pohádkách. Na příště máme napsat bajky inspirované Ezopem.
Poznatky z 18. března
• ledovec funguje spíš v létě, než v zimě
• méně je někdy více
• všechna pravidla mohou být porušena, pokud to funguje
Marek Greger
Co jsem se dnes naučila:
střídání proporcí DIALOG - POPIS - AKCE - musí být vyvážené, ale není v tom přesné pravidlo;
5 základních témat literatury - Láska, Moc a manipulace, Hybris, Zločin a trest.
Katerina P.
Martin Tomášek
Přijmi „rouškově-respirátový" pozdrav s přáním pevného zdraví do dalších dnů. Díky za Zpravodaj. Dobu obalovou teď u Tebe zcela jistě doplňuje Doba Covidová. Přeji Ti stálý přísun dobré nálady, trefně inspirujících nápadů pro nahození témat zvídavým posluchačům Tvých kurzů, radost z výtvorů, z nichž mnohé svých literárním ztvárněním Tě jistě dovedou mile překvapit..
To Ti přeje jedna ze Tvých bývalých posluchaček
Milada Trojanová (stále si píši do zásuvky)
Krásný den,
dnes jsme měli schůzku ohledně našeho překladatelského Projektu 21, kde jsme probírali i otázky, které padly minulý týden během vašeho kurzu. Posílám tedy pár ujasnění. Jak jsem říkala, maximální délka textu pro publikaci na našich stránkách je 3000 slov, minimální délku nemáme stanovanou. Předchozí publikace textu na blogu pro účastníky vašich kurzů není problém, můžeme na něj na našich stránkách i odkázat. Práva autorovi zůstávají a je pak tedy jen na něm, pokud se později rozhodne publikovat dílo i jinde. Na našich webových stránkách je přímo sekce věnovaná autorům, kam přidáváme krátké medailonky o nich. Pokud by tedy autor spolu s textem zaslal rovnou i svůj medailonek (může určitě přidat i odkaz na svou další tvorbu), budeme jen rádi. Snažíme se, aby byl každý text zveřejněný na našich webových stránkách přeložen do jiného jazyka. Buď si tedy text překladatel vybere, nebo překladatele sami oslovíme.
Také mockrát děkujeme za nabídku účastnit se vašich kurzů, jsme za to moc vděční. Chtěla jsem se proto zeptat, zda bych se o vás mohla zmínit i v rámci celé naší katedry (není nás ale mnoho), možná by někoho nabídka zaujala. Ještě jednou mockrát děkuji, že jsem vás mohla ve čtvrtek na kurzu navštívit. Bylo to fajn.
S pozdravem Kateřina Bezecná
 |
| Dlouhodobý čtvrteční kurz pro pokročilé 11. března 2020 |
Ahoj Dano,
v příloze posílám úkoly z "obohacování slovní zásoby". Musím dodat, že nejsem blázen, který by to všechno vymyslel na hodině, ale jakmile jsi to poslala, pomohlo mi to zaměstnat mysl po pracovním shonu a užít si hraní s písmeny. Fakt jsem si to užila a jakmile mě nějaké slovo nebo věta z jednoslabičných slov napadly, zapsala jsem si je a sama byla překvapená, kolik jich nakonec nebylo.
Tím se také dostávám k tomu, že takováto cvičení a zpestření vítám, stejně jako veškeré hosty, které do hodin zveš.
Děkuji Ti za to (a samozřejmě i spolu-lektorům).
Anna Vocelová
v příloze posílám úkoly z "obohacování slovní zásoby". Musím dodat, že nejsem blázen, který by to všechno vymyslel na hodině, ale jakmile jsi to poslala, pomohlo mi to zaměstnat mysl po pracovním shonu a užít si hraní s písmeny. Fakt jsem si to užila a jakmile mě nějaké slovo nebo věta z jednoslabičných slov napadly, zapsala jsem si je a sama byla překvapená, kolik jich nakonec nebylo.
Tím se také dostávám k tomu, že takováto cvičení a zpestření vítám, stejně jako veškeré hosty, které do hodin zveš.
Děkuji Ti za to (a samozřejmě i spolu-lektorům).
Anna Vocelová
Zuzka Kratochvílová
Katka představila moc zajímavý studentský projekt. Určitě jí něco pošlu.
Nataša Richterová
jsem studentkou oboru nederlandistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době se podílím na mezinárodním projektu 21, který vznikl v minulém roce na naší katedře. Mezinárodní literární projekt 21 (fungující i v tištěné formě v podobě multilingvního literárního časopisu) představuje mezinárodní tvůrčí platformu pro začínající i etablované autory a překladatele a umožňuje jim získávat cenné zkušenosti a kontakty v mezinárodně propojeném prostředí.
Cílem projektu 21 je propagace a rozšíření literární tvorby bez ohledu na formu, tematický rámec či původní jazyk mezi co možná nejširší čtenářské publikum. Studentský redakční tým aktivně vyhledává mladé literární autory publikující v nizozemštině, angličtině, češtině, slovenštině, němčině, francouzštině, rumunštině, srbštině, maďarštině a polštině, poskytuje jim nejen prostor pro publikaci, ale zároveň také zprostředkovává překlad do několika dalších jazyků zároveň. V literárním světě, kterému dominuje anglicky psaná literatura, nabízí tato platforma autorům tzv. 'malých jazyků' neocenitelnou možnost, jak se profilovat na cizím knižním trhu.
Ráda bych se na Vás a účastníky Vašich kurzů obrátila s nabídkou spolupráce a možnosti publikovat v rámci projektu 21. Uvědomujeme si, že pro začínající autory je cesta k publikování mnohdy velmi náročná, projektem 21 bychom rádi těmto autorům pomohli. Pokud by Vás nebo účastníky Vašich kurzů má nabídka zaujala neváhejte mne prosím kontaktovat na této e-mailové adrese. Ráda zodpovím i Vaše případné dotazy.
Cílem projektu 21 je propagace a rozšíření literární tvorby bez ohledu na formu, tematický rámec či původní jazyk mezi co možná nejširší čtenářské publikum. Studentský redakční tým aktivně vyhledává mladé literární autory publikující v nizozemštině, angličtině, češtině, slovenštině, němčině, francouzštině, rumunštině, srbštině, maďarštině a polštině, poskytuje jim nejen prostor pro publikaci, ale zároveň také zprostředkovává překlad do několika dalších jazyků zároveň. V literárním světě, kterému dominuje anglicky psaná literatura, nabízí tato platforma autorům tzv. 'malých jazyků' neocenitelnou možnost, jak se profilovat na cizím knižním trhu.
Ráda bych se na Vás a účastníky Vašich kurzů obrátila s nabídkou spolupráce a možnosti publikovat v rámci projektu 21. Uvědomujeme si, že pro začínající autory je cesta k publikování mnohdy velmi náročná, projektem 21 bychom rádi těmto autorům pomohli. Pokud by Vás nebo účastníky Vašich kurzů má nabídka zaujala neváhejte mne prosím kontaktovat na této e-mailové adrese. Ráda zodpovím i Vaše případné dotazy.
Své práce v rozsahu do 3 tisíc slov, které by však měly být uzavřeným celkem, můžete posílat rovnou mně (KatkaBeze@seznam.cz) nebo na e-mail redakce (editors@21-magazine.org).
Kateřina Bezecná
 |
Referát z knihy: Živel Lustig kapitola - Nic není svaté
Literární pravda se neshoduje s pravdou tak, jak ji známe z našeho nepsaného světa.
Literární pravda je to, co spisovateli uvěříme, dokonce i když to bude jeho výmysl, který se třeba nepodobá ani vzdáleně realitě. Pokud nám dokáže tvůrce naservírovat informace tak, že mu to tzv. “sežereme i s navijákem”, jde o pravdu. Když nějaký pisálek tvoří podle reality a my mu to stejně nevěříme (i když třeba přísahal na všechny svaté, že se jeho historka doopravdy stala), nejedná se v tomto případě o chybu čtenáře, jedná se o chybu spisovatele, který nedokázal podat informace uvěřitelně.
Literární pravda je to, co spisovateli uvěříme, dokonce i když to bude jeho výmysl, který se třeba nepodobá ani vzdáleně realitě. Pokud nám dokáže tvůrce naservírovat informace tak, že mu to tzv. “sežereme i s navijákem”, jde o pravdu. Když nějaký pisálek tvoří podle reality a my mu to stejně nevěříme (i když třeba přísahal na všechny svaté, že se jeho historka doopravdy stala), nejedná se v tomto případě o chybu čtenáře, jedná se o chybu spisovatele, který nedokázal podat informace uvěřitelně.
Věříte mi to? hehe...
Člověka, tedy i spisovatele, tvoří jeho zkušenosti. To, co prožijeme dnes, se v nás zrcadlí ve dnech následujících. Proto je dobré psát o tématech, která známe, nějak se nás dotýkají, zajímají nás… to samé vlastně říká mezi řádky i citát od Ernesta Hemingwaye (1899–1961):
Dostojevský se stal Dostojevským, protože ho poslali na Sibiř.
Spisovatele kalí bezpráví, jako se kalí meč.
Měli bychom tvořit ze sebe, podle vlastního pocitu tak, abychom se nenechali omezovat, brzdit, myšlenkami, nebo přílišnou obezřetností, zda někoho vaše dílo například pohorší či urazí… třeba vaši sousedku, doktorku.
Spisovatel při tvorbě balancuje mezi unuďením diváka přílišnou košatostí svého projevu a na druhé straně strohostí, neúplným vykreslením v textu.
Člověka, tedy i spisovatele, tvoří jeho zkušenosti. To, co prožijeme dnes, se v nás zrcadlí ve dnech následujících. Proto je dobré psát o tématech, která známe, nějak se nás dotýkají, zajímají nás… to samé vlastně říká mezi řádky i citát od Ernesta Hemingwaye (1899–1961):
Dostojevský se stal Dostojevským, protože ho poslali na Sibiř.
Spisovatele kalí bezpráví, jako se kalí meč.
Měli bychom tvořit ze sebe, podle vlastního pocitu tak, abychom se nenechali omezovat, brzdit, myšlenkami, nebo přílišnou obezřetností, zda někoho vaše dílo například pohorší či urazí… třeba vaši sousedku, doktorku.
Spisovatel při tvorbě balancuje mezi unuďením diváka přílišnou košatostí svého projevu a na druhé straně strohostí, neúplným vykreslením v textu.
Jan Vaněk, Fakulta designu a umění v Plzni
1) nemusí pršet, stačí když kape
2) fantazie a představa je někdy lepší než skutečnost
3) poutavý začátek - má čtenáře pohltit
4) pozor na výběr slov
5) promyslet si dopodrobna postavy...i ty nejmenší detaily o nich
Elliot Jačků
Elliot Jačků
Každý má jiný pohled na stejnou věc, začátek musí být pro čtenáře poutavý, není dobré zahltit čtenáře příiš zdlouhavým popisem, o postavě která účinkuje v textu bych měla vše věedět ikdyž to tam není napsané, i do smyšlených příběhů se můžeme vžit jako do reality
Lenka Hájková
1. mít předem připravenou strukturu dějje
2. autor nepopisuje jen jeden objekt,popisuje všechno kolem sebe
3. musím znát své postavy
4. musíte čtenaře zaháčkovat
5. popis začina představou toho, co chcete, aby čtenař prožival
Yassemin Mamyrova
Yassemin Mamyrova
 |
| Seminář studentů Fakulty designu a umění v Plzni, 10.3.2021 |
Tentokrát jsme si odnesli hodně úkolů. Naučili jsme se co je to háček a jak se používá.
Víme, jak popisovat, díky referátu od Elliotka.
Vím, co jsou palindromy.
Někdy je lepší popisovat něco, co neznáme, protože reálný zážitek si dokreslíme v hlavě a nepopíšeme ho tolik.
Víme, že sloveso řekl je moc sterilní.
Zuzka Smolová
musime vediet vsetko o postavach (ladovec)
zaciatok musi byt putavy
opis je potrebny aby sa citatel vniesol do atmosfery pribehu, ale nesmieme to prehanat (citatel sa zacne nudit)
niekedy je lepise opisovat to, co sme nezazili, nasa predstava je viac autentickejsia
Nina Potočárová
Nina Potočárová
1.příběh má začít poutavě, 2.popis se dá pojmout z různých úhlů pohledu, 3.popis nesmí být zdlouhavý, 4.fiktivní události můžou být reálnější než samotná realita 5. svoji postavu musíme znát do nejmenších detailů
Lucie Košinová
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
začátek nesmí být nudný
nedávat samolepky
dát víc kontextu do rozhovoru
tři akty musí být v harmonii
že občas vypadá líp popis něčeho, co jsme nezažili
Julie Schillingová
1. háčky - čtenář musí být upoután pomocí prvních pár vět, "zaháčkován", aby pokračoval ve čtení
POPIS není jen obyčejné vykreslování okolí, někoho konkrétního, nebo dokonce děje, pomocí slov. Je to výjimečná část příběhu, která otevírá zcela nové možnosti… tedy pouze pokud ji dovedete ovládat. Skrze popis můžete čtenářům poskytnout odpovědi na mnoho otázek, domněnek atd. Je to zdroj, nositel nespočtu informací, jež nemusí být pokaždé vyzrazené přímo. Ony poskytnuté informace stačí zlehka zaobalit a vytvořit tak sen, který odhalí všechna tajemství, až ve chvíli, kdy to sami uznáte za vhodné (během dalšího rozvíjení příběhu). Ale pozor, pokud má Váš popis znamenat něco víc, měl by být dobře promyšlený. Určitá struktura je rozhodně na místě.
Nejprve si musíte ujasnit, co chcete sdělit skrz popis ostatním. Kolik toho plánujete prozradit? Má být klíčový? Zůstane něco přece jen skryté? Podle tohoto se pak musíte zařídit. Důležitý je i výběr popisu. Jaký vlastně zvolit? Samosebou se bude lišit z různých úhlů pohledu, protože odráží, ať chceme nebo ne, emoce a postoj člověka, který na okolí nahlíží svýma vlastníma očima. Subjektivnost
Lucie Košinová
1. Zaháčkovat hned první větou.
2. vědět o postavě i věci, které nejsou přímo v textu.
3. Tyhle podtextové informace do textu necpat - jen proto, že jsme je vymysleli - pokud nemají opodstatnění a jen by brzdily děj.
4. Popisu tak akorát, někdy moc škodí.
Anežka Nováková
Anežka Nováková
 |
| Ilustrace: Jan Vaněk |
Vyprávění by mělo být harmonické.
Začátek příběhu by měl být poutavý (háček).
Nepřehlcovat diváka zdlouhavým popisem.
Každý příběh musí mít háček.
Je důležité znát svou postavu do posledního detailu.
Nedávat nálepky.
Vtáhnout diváka do děje.
Dát pozor na výběr vhodných slov pro daný děj: např. používat archaismus na správném místě.
Tím, co napíšu, vytvářím sen…
Na závěr bych se chtěl omluvit, že jsem to na poslední hodině s referátem tak pokonil.
Na závěr bych se chtěl omluvit, že jsem to na poslední hodině s referátem tak pokonil.
Posílám ho v příloze i s obrázkem, abych vše napravil... Je ke kapitole Nic není svaté z Živla Lustiga.
Jan Vaněk, Fakulta designu a umění v Plzni
Harmonické vyprávění, každý příběh musí mít háček, je důležité znát svou postavu do posledního detailu.
Nedávat samolepky, vtáhnout diváka do děje.
Kristýna Koblasová
Nedávat samolepky, vtáhnout diváka do děje.
Kristýna Koblasová
nedávat samolepky
dát víc kontextu do rozhovoru
tři akty musí být v harmonii
že občas vypadá líp popis něčeho, co jsme nezažili
Julie Schillingová
Tím, co napíšu, vytvořím sen.
O svých postavách musím všechno vědět.
Důležité je si čtenáře zaháčkovat.
Popis je výjimečná část snu.
Nemusí pršet, stačí když kape.
Bára Macková
Bára Macková
1. háčky - čtenář musí být upoután pomocí prvních pár vět, "zaháčkován", aby pokračoval ve čtení
2. vyprávění nemusí být podle skutečnosti, ale musí být uvěřitelné pro čtenáře
3. v textu nesmí být příliš popisu, jde hlavně o příběh, zároveň je snazší popsat něco, co jsme nezažili nebo kde jsme nebyli
4. slovní zásoba by se měla orientovat podle zbytku textu, v současném vyprávění se nehodí archaismy nebo naopak
5. samolepky - na postavy by je měli dávat čtenáři, ne autor
Štěpánka Mrázková
Štěpánka Mrázková
 |
| Kouzlo psaní knih, Popis str. 74-87 |
Popis je vlastně taková menší manipulace s publikem, v našem případě se čtenáři. Dokáže mystifikovat a pěkně zamotat hlavu, zapojit všechny lidské smysly, odpovídat, dokonce Vám může poskytnout pohled do zcela nevyřčených situací. Teď dám menší příklad. Třeba budete psát příběh ze života jedné prosté ženy - matky, která si právě prochází těžkým obdobím - a jen podle emočního popisu okolí čtenáři prozradíte, proč je jí vlastně smutno při pohledu na dětskou postýlku.
Tímto jsem se dostal k tomu, že popis není pouze jeden jediný na světě, takže na něj nedostanete žádný konkrétní návod. Neexistuje ani univerzální šablona, jakou byste mohli pokaždé, bez větších obtíží využívat, protože popis většinou není objektivní. Nicméně, řekl jsem většinou, jelikož výjimka samozřejmě je, ale mi se zde bavíme o literatuře umělecké, ne odborné. Například popis práce bude jen těžko využívat přirovnání, metafor, básnických prostředku, emocí. Nenajdeme v něm žádného skrytého významu; to jsem ale odbočil. Jak jsem již zmínil. Přesný návod sice nedostanete, ale rady ke správnému nasměrování ano.
Tímto jsem se dostal k tomu, že popis není pouze jeden jediný na světě, takže na něj nedostanete žádný konkrétní návod. Neexistuje ani univerzální šablona, jakou byste mohli pokaždé, bez větších obtíží využívat, protože popis většinou není objektivní. Nicméně, řekl jsem většinou, jelikož výjimka samozřejmě je, ale mi se zde bavíme o literatuře umělecké, ne odborné. Například popis práce bude jen těžko využívat přirovnání, metafor, básnických prostředku, emocí. Nenajdeme v něm žádného skrytého významu; to jsem ale odbočil. Jak jsem již zmínil. Přesný návod sice nedostanete, ale rady ke správnému nasměrování ano.
Nejprve si musíte ujasnit, co chcete sdělit skrz popis ostatním. Kolik toho plánujete prozradit? Má být klíčový? Zůstane něco přece jen skryté? Podle tohoto se pak musíte zařídit. Důležitý je i výběr popisu. Jaký vlastně zvolit? Samosebou se bude lišit z různých úhlů pohledu, protože odráží, ať chceme nebo ne, emoce a postoj člověka, který na okolí nahlíží svýma vlastníma očima. Subjektivnostpopisu nám otevírá dokořán více možností k experimentování. Už je jen na nás, jak se jich ujmeme. Chcete psát z pohledu postavy, zvířete, věci nebo okolí… do toho!
A co na to spisovatel Stephen King?
A co na to spisovatel Stephen King?
Když mluví o popisech, zmiňuje termín ,,vnitřní zrak”, který mu umožňuje prohlédnout si scenerii dopodrobna v mysli. Užívá přitom všech smyslů, čímž se jeho vnitřní obraz jeví ostřejším. Vnímá okolí nejen vizuálně, slyší i ruchy kolem, cítí typickou vůni a náladu, jež je právě přítomna. Taková obchůzka v hlubinách mysli bývá sice krátká, přesto však intenzivní.
Navíc si z ní nemusí odnést všechno vykreslené do posledního detailu, protože kde končí reálná představa, tam začíná fikce. Nic by se podle něj nemělo zbytečně přehánět, psaním totiž nevytváříte žádnou reklamu. Avšak to neznamená popisnou strohost, aby si čtenář zase nepřipadal, že se vše odehrává, zatímco on, má nasazené slepecké brýle. Pozor, nechceme ochudit ani unudit.
Navíc si z ní nemusí odnést všechno vykreslené do posledního detailu, protože kde končí reálná představa, tam začíná fikce. Nic by se podle něj nemělo zbytečně přehánět, psaním totiž nevytváříte žádnou reklamu. Avšak to neznamená popisnou strohost, aby si čtenář zase nepřipadal, že se vše odehrává, zatímco on, má nasazené slepecké brýle. Pozor, nechceme ochudit ani unudit.
Mějte na vědomí, že nejste prodavači, avšak s jistým nadsazením, by se to tak dalo říci. Zodpovídáte jen za svůj příběh a prodejnost děje, který by čtenáře neměl do posledních sil vyždímat. Pokud se tak stane, je to čistě autorova vina, ostatně tak pravil King.
Elliot Jačků
 |
| Dlouhodobý kurz pro začátečníky 4. března 2020 |
Kurz mě moc baví. Je zajímavé, jak některé texty vlastně neslyšíš, i když je posloucháš, a jiné Tě úplně pozdvihnou. Jako ten Kateřinin veršovaný výlet do Paříže.
Jindra
Milá Dano,
pěkně prosím přepošli poděkování Jindrovi a Šimonovi. Jejich vyjádření mi byla povzbuzením. Původně jsem totiž váhala, zda je forma vyjádření přijatelná, protože formálně text o Paříži byl odlišný od všech, které jsem v rámci výuky slyšela a četla.
Na podnět a přesvědčení, že člověk má: psát sebe, jsem to riskla... a pochopení, že text je srozumitelný a sdělný je pro mě určující... A taky mi byla důležitá Tvá reflexe, že název byl povšechný - nudný. Posílám tedy s jednoznačnějším názvem.
Těším se na viděnou a slyšenou
Ahoj Dano,
posílám texty, které jsem psala pro poslední dva večery. S přímou řečí jsem si nakonec ještě pohrála a rozvinula ji do dialogu. Zaujalo mě, jak ze stejných vět můžu vystavět úplně jiný text.
Hezký den a těším se na příště.
Míša Štěpánka Sedláčková
posílám texty, které jsem psala pro poslední dva večery. S přímou řečí jsem si nakonec ještě pohrála a rozvinula ji do dialogu. Zaujalo mě, jak ze stejných vět můžu vystavět úplně jiný text.
Hezký den a těším se na příště.
Míša Štěpánka Sedláčková
Co se týče těch cvičení během lekce, dvě jsem nestihl a jedno nepochopil, protože vinou špatého spojení část lidí hůř slyším, tak se moc omlouvám. Proto se taky nemůžu moc učit, ale je mi s vámi dobře. Mám Vás rád.
PS. Dano, můžu tě poprosit? Když mi kolegyně a kolegové dávají zpětnou vazbu, přetlumočíš mi to? Rozuměl jsem, že by bylo dobré v mé povídce O babičkách propojit obě babičky přes jejich vliv na mou víru, aby povídka "držela pohromadě". Marek říkal, že umím zaujmout čtenáře. A určitě pozdravuj Yakeena, malinko mi tam chybí. V jeho názorech je totiž cítit něco navíc, nevím, jak to říct, asi určitá hluboká zkušenost. Dobře se to poslouchá, co říká a píše.
 |
| DUŠI NESPOUTÁŠ objednáte zde. |
Ahoj Dano,
včera došla kniha DUŠI NESPOUTÁŠ. Hned jsem se do ní dala a přečetla všechny Tvé rozhovory s Martinem Tomáškem. Nemohla jsem přestat, takže jsem přeskakovala stránky a hledala jen ty rozhovory. Skvělé! Úžasný nápad! Moc mě to bavilo. Martinovy povídky znám z webu i z naší konverzace, kdy mi většinu prací posílal. Ale na Vaši komunikaci jsem se fakt těšila a výsledek mě rozhodně nezklamal. Děkuju moc!
Zuzana Krištofová
Milá Dano,
představ si... Byla tu u nás jedna paní a říkala, že je v půlce knihy DUŠI NESPOUTÁŠ a že jí už nemůže číst, protože u ní brečela. A prý jsem inspiroval jejího syna, že začal malovat komiks.
Martin Tomášek
PS. Kolik se musí prodat kusů knihy aby to byl bestseller? Jen se ptám. Ta moje to nebude...
Bylo to moc prima. V příloze posílám včerejší zápisky, cvičení a taky Chaos. 😊 Přejí hezký den a víkend a budu se těšit za 14 dní.
Ahoj, díky, bylo to super. Ale pořád nemám ze San Diega pořádné připojení. Wifi na prd je prostě wifi na prd.
Anďa
 |
| Dlouhodobý kurz pro pokročilé 25.2. 2021 |
„Chtěli bychom poznat celý svět i vesmír, ale neznáme ani svoji vlastní prdel,“ píše se v poměrně silné knize Stručné dějiny nadávek a sprostých slov.
Sprostá slova všichni známe a všichni je více či méně používáme.
Čeština je obzvlášť bohatá na hrubé výrazy, ale ty častým používáním zevšední a už nešokují ani nepřekvapí.
Sprostá slova všichni známe a všichni je více či méně používáme.
Čeština je obzvlášť bohatá na hrubé výrazy, ale ty častým používáním zevšední a už nešokují ani nepřekvapí.
V běžném životě a v mluveném slově si každý člověk přirozeně koriguje výběr slov, která používá.
Těch sprostých je celá škála, od milých - např. prcinka, přes sprosté jako hovno nebo prdel, až po vyloženě vulgární – čurák, kunda apod.
Arnošt Lustig měl sprostá slova rád a uměl je použít, ale říkal, že literatura by měla spíš zušlechťovat.
Podle Aristotela není v literatuře ušlechtilá mluva směšná, i když ve skutečnosti by tak asi nikdo nemluvil.
Arnošt Lustig měl sprostá slova rád a uměl je použít, ale říkal, že literatura by měla spíš zušlechťovat.
Podle Aristotela není v literatuře ušlechtilá mluva směšná, i když ve skutečnosti by tak asi nikdo nemluvil.
Karel Čapek po dlouhých úvahách došel k přímo matematickému závěru, že na tisíc slušných slov může být jedno sprosté.
Čeština je obzvlášť bohatá na hrubé výrazy, ale ty častým používáním zevšední a už nešokují ani nepřekvapí. V běžném životě a v mluveném slově si každý člověk přirozeně koriguje výběr slov, která používá. Těch sprostých je celá škála, od milých - např. prcinka, přes sprosté jako hovno nebo prdel, až po vyloženě vulgární – čurák, kunda apod.
Stephen King si zase myslí, že: „Mluva, ať krásná či ohavná, je jedním ze znaků literární postavy. Má-li být postava důvěryhodná, musí mluvit tak, jak se v jejím prostředí mluvívá, ať se to komu líbí nebo ne.“
Výběrem vhodných slov se tedy dá dobře vykreslit charakter postavy nebo prostředí, ve kterém se děj odehrává.
Čeština je obzvlášť bohatá na hrubé výrazy, ale ty častým používáním zevšední a už nešokují ani nepřekvapí. V běžném životě a v mluveném slově si každý člověk přirozeně koriguje výběr slov, která používá. Těch sprostých je celá škála, od milých - např. prcinka, přes sprosté jako hovno nebo prdel, až po vyloženě vulgární – čurák, kunda apod.
Stephen King si zase myslí, že: „Mluva, ať krásná či ohavná, je jedním ze znaků literární postavy. Má-li být postava důvěryhodná, musí mluvit tak, jak se v jejím prostředí mluvívá, ať se to komu líbí nebo ne.“
Výběrem vhodných slov se tedy dá dobře vykreslit charakter postavy nebo prostředí, ve kterém se děj odehrává.
Muž přijde do hospody mezi kamarády, praští pěstí do stolu: „Dneska jsem se chlapi málem pokakal, když mi spadla cihla na nohu.“ Tak to by autorovi asi nikdo neuvěřil. Nebo paní učitelka v první třídě: „Kurva děcka, to je dneska kosa…“ Čtenář by se hned zarazil a řekl by si: „Tak bacha, tady není něco v pořádku.“Stejně tak těžko čekáme např. mezi zedníky věty typu: „Pane kolego, to jste mě namíchl, dejte si pozor, abych vás neinzultoval.“
Víc příkladů asi netřeba. Prostě se sprostými slovy je potřeba zacházet jako s ostrým kořením a používat ho jen do pokrmů, do kterých přirozeně patří.
Jak jsme se učili používat sprostá slova najdete zde.
Váš poslední text Můj kamarád Arnošt Lustig byl stažen, protože jste porušila pravidla blogu iDNES. Ta mimo jiné přísně zakazují použití vulgarismů v perexu nebo titulku. Chápu, že se jedná o citaci Arnošta Lustiga a v kontextu celého textu je podání v této formě pochopitelné, těžko bychom ale ostatním vysvětlovali, proč jejich texty stahujeme a Váš ne. Odstraňte prosím vulgarismy z perexu (ty bejku, kurva ministře, ty děvko -pozn. DE) a text Vám v původním čase rádi vrátíme zpět.
Za administraci blogu iDNES Patrik Banga
Dana Emingerová pomáhá firmám dostat se tam, kde chtějí být. Jak? Naučí je výstižně psát.
Jan Lipánek
|
| 26. února 2021 uplynulo deset let od úmrtí Arnošta Lustiga |
Milí přátelé,
děkuji za krásný večer vzpomínek na Arnošta... Jako by se k nám vrátil. Připomnělo mi to, jak jsem před deseti lety, na počátku roku 2011, za ním jezdila do nemocnice. Cestou v tramvaji jsem vždy poslouchala na nahrávkách z kurzů jeho hlas. Se sluchátky na hlavě jsem se na celé kolo smála vtipům, které nám na seminářích vyprávěl, až se lidé otáčeli. A pak jsem za ním přišla do nemocnice a smála se s ním zas... přestože jsem věděla, že je to průšvih. Na záznam on-line večera se můžete podívat na YouTube.
Dana
 |
Ahoj Dádo,
díky za pozvání na na Arnoštův jubilejní večer: bylo to úžasné.
Ze svých studentek a studentů můžeš mít opravdu radost. A hlavně jste dokázali přivést Arnošta mezi nás.
Hned jsem se v tomhle srabu, co nás teď obklopuje a trápí, cítil líp.
Arnošt prostě vždycky uměl rozsvítit a odehnat tmu... přesto nebo právě proto, že poznal i její nejhroznější hlubiny.
Opatruj se!
Honza Fischer, 27. února 2021
(spolužák Pepiho Lustiga, Arnoštova syna)
 |
děkuji za čtvrteční povídání o Arnoštu Lustigovi. Bylo to milé setkání. Čím více si o něm čtu, díky Tobě a Tvé knize, Dani, poslouchám rozhovory a pod., tím více ho obdivuji a chápu fascinaci jeho osobou.
Ve čtvrtek jsem ,,náhodně" pustila film Anne Frank – paralelní příběhy. Moc zajímavý, dojemný a poučný, opět jsem si vzpomněla na Arnošta Lustiga. Děsná doba, ve které dospíval. Nevím, proč mi dnešní dny a vše přijde divné. V neděli mě něco donutilo sledovat Matrix a včera znovu film o lidech z doby druhé světové války. Jak rychle se zapomíná na manipulaci hrstky lidí s vlivem na osudy spousty ostatních. Přeji Vám krásné dny a ještě jednou děkuji za milé setkání.
Jana Bednářová
 |
| Hana Hnátová, sestra Arnošta Lustiga, s dcerou Hankou |
on-line setkání na počest 10. výročí úmrtí Arnošta Lustiga bylo moc hezké a příspěvky taky. Chceš-li nějakou připomínku, možná by bývalo lepší rozhovor se sestrou Arnošta Lustiga předem nahrát a pak pustit ze záznamu, bohužel jsem slyšela od paní Hany jen útržky. Ale po bitvě je každý generál :-) Těším se na příště!
Pa Zdena
Nahrávku s šestadevadesátiletou Hanou Hnátovou se podařilo nakonec udělat. Najdete ji zde.
Milá Dano!
Jsem moc ráda, že jsi tam měla na on-line kurzu tolik lidiček a že jsem měla možnost poslechnout si ty hezké příspěvky o Arnoštovi i vzpomínky Jana Fischera na Josefa - Arnoštova syna... a viděla jsem zase několik známých tváří.
 |
| Účastníci kurzu Arnošta Lustiga v listopadu 2006 |
|
Dobrý den, Dano, jak říkám několik let... pro mne je Vaše knížka Bible:). Bez ní si nedovedu představit, že vůbec něco o literatuře vykládám...
Kdysi jsem Živla Lustiga nakoupila v kvantu nemalém a rozdávala... a teď konečně vidím na fotce ty, kterých se vyprávění týká:))
A dodatečně moc děkuji i za Vaši další knížku.
Radka Kielbergerová
25. února jsem měla mimořádné potěšení zúčastnit se on-line setkání k 10. výročí úmrtí Arnošta Lustiga, které pro nás zorganizovala naše báječná Dana Emingerová.
Kromě obvyklých účastníků kurzů tvůrčího psaní se Daně podařilo zajistit i účast vzácných hostů - např. sestry a dcery Arnošta Lustiga a také našeho bývalého premiéra Jana Fišera, spolužáka a kamaráda pana Lustiga. Vzpomínání těchto hostí na časy s Arnoštem bylo samo o sobě velkým zážitkem.
Daně a účastníkům se podařilo vytvořit kouzelnou atmosféru jako v živé literární kavárně, která působila jako balzám na duši zejména v dnešní době.
Jsem vděčná, že jsem měla možnost se této unikátní sešlosti zúčastnit a velice za to Daně děkuji.
Přeji hodně úspěchů v další tvůrčí práci.
Jitka Schmiedová
Kromě obvyklých účastníků kurzů tvůrčího psaní se Daně podařilo zajistit i účast vzácných hostů - např. sestry a dcery Arnošta Lustiga a také našeho bývalého premiéra Jana Fišera, spolužáka a kamaráda pana Lustiga. Vzpomínání těchto hostí na časy s Arnoštem bylo samo o sobě velkým zážitkem.
Daně a účastníkům se podařilo vytvořit kouzelnou atmosféru jako v živé literární kavárně, která působila jako balzám na duši zejména v dnešní době.
Jsem vděčná, že jsem měla možnost se této unikátní sešlosti zúčastnit a velice za to Daně děkuji.
Přeji hodně úspěchů v další tvůrčí práci.
Jitka Schmiedová
 |
| Foto: Alan Pajer |
Před čtyřiadvaceti jsem v Památníku Jad Vašem měla možnost sledovat starší ženu přeživší koncentrák, která ukazovala, jak předškolním dětem přiblížit Šoa.
Při svátku Ha-šoa, Dni vzpomínek na holocaust a hrdinství, jsem pak chtěla v naší školce pro děti z židovských rodin o tom vyprávět také. Jenže jsem vůbec nevěděla , jak na to... Znejistěná, co s tím, jsem přišla ráno do naší třídy, kam zrovna přišli dva Kubové.
Arnoštův vnuk Jakub Lustig a druhý Jakub Weinerů, taky předškolák. Ostatní děti byly teprve v šatně.
Kluci seděli proti sobě u stolečku, svačili a jeden z nich řekl:
„Víš, že můj děda byl v koncentráku?" V otázce bylo něco objevného, co si zaslouží pozornost a obdiv.
A druhý Kuba na to odpověděl: „Jo? A víš, že můj taky."
A ten první Jakub na to řekl: „Třeba tam byli spolu."
A nato ten druhý: „Jo, teda fakt, že se tam mohli kamarádit."
A druhý Kuba na to odpověděl: „Jo? A víš, že můj taky."
A ten první Jakub na to řekl: „Třeba tam byli spolu."
A nato ten druhý: „Jo, teda fakt, že se tam mohli kamarádit."
Kluci dojedli, šli si hrát a já pochopila, že není, co vykládat.
Další den, když přišel Arnošt pro děti jsem mu příhodu popsala. Arnošt se rozzářil, jako bych mu řekla dobrý vtip, a s šarmantností jemu vlastní povídá: „A víš, že jsme tam s Milanem Weinerem opravdu byli spolu? Jednou když Milana esesák mlátil, čouhaly tomu Němci z kapsy bonbóny. Tak jsem mu je sebral a pak jsme se o ně s Milanem rozdělili."
Arnošt prostě uměl líp než kdokoliv jiný proměnit šílené situace v dobrodružství, které se jmenuje život. Dělal to zaujatě, věrohodně a poutavě. Takže, co zvnějšnil, poslal do vesmíru, a to zůstává s námi...
Další den, když přišel Arnošt pro děti jsem mu příhodu popsala. Arnošt se rozzářil, jako bych mu řekla dobrý vtip, a s šarmantností jemu vlastní povídá: „A víš, že jsme tam s Milanem Weinerem opravdu byli spolu? Jednou když Milana esesák mlátil, čouhaly tomu Němci z kapsy bonbóny. Tak jsem mu je sebral a pak jsme se o ně s Milanem rozdělili."
Arnošt prostě uměl líp než kdokoliv jiný proměnit šílené situace v dobrodružství, které se jmenuje život. Dělal to zaujatě, věrohodně a poutavě. Takže, co zvnějšnil, poslal do vesmíru, a to zůstává s námi...
 |
| Okamžiky s Otou Pavlem |
V mládí jsem Arnošta Lustiga nečetla. Několikrát jsem se o to pokoušela, ale vždy jsem knížku odložila. V radostném a bezstarostném mládí jsem nechtěla číst o hrůzách holokaustu. První jeho knížka, kterou jsem si přečetla celou, byly Okamžiky s Otou Pavlem. Moc se mi líbila a uvěřila jsem, že je to opravdu výborný spisovatel, jak se o něm říkalo.
Přesto jsem dál jeho tvorbu měla spojenou s holokaustem a stále jsem o tom bála číst. Žila jsem totiž v pohraničí, kde příběhy z války byly stále živé a hovořilo se o nich.
Velký zlom nastal až po mnoha letech, po prvním kursu tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga. Asi jsem konečně dospěla a uvědomila si, že jeho knížky nebudou jen popisem válečných hrůz a věznění, ale, že je to opravdu zpověď člověka, který všechny ty hrůzy prožil, a přesto miloval život a uchoval si i humor a umění odpouštět všem, jak říkal, jen Němcům ne, což se nedivím.
Potřeboval se ze svých pocitů vypsat, psaní měl jako účinnou terapii, vždyť i já to tak mám. Radost ze života a humor rozdával i při své další práci, kursech tvůrčího psaní.
I pro mne je Arnošt Lustig vynikající pedagog zásluhou Dany Emingerové, která byla jeho šťastnou žačkou a kamarádkou. Ta předává dál jeho znalosti nám, začátečníkům, kteří se o psaní zajímají. Dnes už vím, že to byl výjimečný člověk a lituji, že jsem neměla odvahu jeho knížky číst dřív. V létě jsem viděla divadelní hru Nemilovaná a moc se mi líbila. Teď jen čekám, až se otevřou knihovny, a já si nějakou knížku půjčím a pokusím se dohnat to, co jsem v mládí zanedbala.
 |
| Více zde |
Ahoj milá Dano! Večer vzpomínek na Arnošta byl inspirativní. A Tvůj příspěvek na blogu iDNES moc hezký.
Já jsem byla před 16:00 na Rozhlasu Plus. Vyšlo povídání v Metru, v kultuře na iDNES. Kdybyste měli chuť se podívat, večer budu na ČT Art. Potom ještě mezi 20.00 a 20.15 v Událostech v kultuře s reprízou před půlnocí na Čt24.
Všem doporučuji knížku Na vlnách štěstí aneb My jsme chtěli jiný svět. V jejím závěru je seznam unikátních audonahrávek z rozhlasového archivu od roku 1962. Mladistvý hlas Arnošta jsem na nich ani já nepoznala. Ale je to on. Vyzkoušejte www.vlnystesti.cz (poslech).
Těm, kteří se chtějí seznámit s Arnoštovými knihami, jež nevyprávějí jen o holokaustu, doporučuji Případ Marie Navarové, Bíle břízy na podzim (poslední verze: Bílé břízy), Okamžiky s Otou Pavlem... Pak je tu izraelská trilogie:
Miláček, Nemáme na vybranou (vydané jako novela na pokračování v Koktejlu pod názvem Na letišti) a povídka Dívka u oleandrového keře (poslední verze: Oleandrové keře), která je milostným příběhem mých rodičů Arnošta L. a Věry W. Zajímavé jsou i literární reportáže z Izraele: 1948-1949. Arnošt nám také sliboval, že napíše pohádky... ale to zůstalo jen u slibu.
Vše dobré Eva Lustigová
PS. Založili jsme Nadační fond Arnoště Lustiga.
„Člověk je lež i pravda. Dobro i zlo. Šedá zóna bez hranic…“ napsal Arnošt Lustig v závěru knihy Colette. Mám tu knížku ráda. Mám ráda, jak Arnošt Lustig nahlíží na život i na smrt, na člověka, na nás, na ženy, na milostný akt.
Často se vracím k románu o dívce z Antverp, která měla za úkol hledat zašité diamanty v zabavené oblečení zajatců a která uprostřed hrůz koncentračního tábora přecházela mezi svými poschodími pravdy a lži. A přesto, nebo právě proto, našla svou lásku a zachovala si svou ženskost.„Myslela na své nejvyšší a nejnižší poschodí pravdy. Pro co sem přichází. Něhu uprostřed surovosti. Od čeho se odtrhne. Vlny, které přijímají její tělo od konečků vlasů po poslední nerv. … Doteky, když pokládal svou dlaň na její záda, břicho nebo paže anebo jí laskal tváře. Zvala ho do svých vyšších a nižších poschodí pravdy, než se propadla podlaží a zůstala lež.“
Myslím, že Arnošt Lustig poznal ve svém životě ty nejnižší i nejvyšší poschodí pravdy a nejnižší i nejvyšší poschodí lži. Dokázal se na vratkém a strmém schodišti mezi podlažími pohybovat s lehkostí eskamotéra a v každém z nich nacházel diamanty.
Myslím, že Arnošt Lustig poznal ve svém životě ty nejnižší i nejvyšší poschodí pravdy a nejnižší i nejvyšší poschodí lži. Dokázal se na vratkém a strmém schodišti mezi podlažími pohybovat s lehkostí eskamotéra a v každém z nich nacházel diamanty.
Já, když se občas dívám ze svých nejvyšších do nejnižších poschodí pravdy a lži, mívám trochu závrať. Jako bych se dívala do propasti. Schodiště je strmé a vratké. Snažím se po něm nemotorně balancovat, do mistrovství eskamotéra mám ale daleko.
Jen doufám, že se má podlaží dnes ještě nepropadnou…
Osobně jsem Arnošta Lustiga nikdy nepoznala. Bohužel. Znala jsem ho ale z televize a jiných médií. Zprvu jako autora válečné literatury a odpůrce holocaustu.První kniha, kterou jsem od něho četla, byly Krásné zelené oči. A pak film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a Colette.
Arnoštovo psaní jsem si zamilovala. Tu lehkost, s jakou byl schopen popsat a vystihnout podstatu, atmosféru, vnitřní prožitek, vlastně jakoukoliv situaci, nemá každý autor. To je dar. A k tomu humor a občasná sprostá slova, která přidávají na autentičnosti. Přesně to, co mi sedí a co ráda čtu. Lehkost, nadhled, vystihnutí podstaty lidského bytí, přestože většinou jde o velmi těžké životní osudy lidí.
A pak skrze různé pořady a rozhovory jsem ho poznala jako člověka. Veselého, vtipného, flirtujícího. Škoda, že jsem neměla tu čest ho poznat osobně. Zasmáli bychom se spolu.
A pak skrze různé pořady a rozhovory jsem ho poznala jako člověka. Veselého, vtipného, flirtujícího. Škoda, že jsem neměla tu čest ho poznat osobně. Zasmáli bychom se spolu.
Kéž by se mi skrze Danu Emingerovou podařilo nasát alespoň něco z jeho metodiky tvůrčího psaní a být třeba jen kapkou v jeho odkazu, který zde zanechal.
Zuzana Kratochvílová
|
| Můžete objednat zde |
Chtěla bych moc poděkovat za dnešní neobvyklou hodinu. Mé pocity z ní asi nejlépe vystihuje myšlenka z Malého prince: "Co je důležité, je očím neviditelné." Já bych ještě dodala, že to je na papír nepřenositelné. Laskavost a obdiv, se kterými o Arnoštovi mluvili ti, kdo ho znali, mě dojímala, stejně jako energie, kterou jsem cítila z celé skupiny. I ti z nás, kdo ho nepoznali osobně, k němu - alespoň já to tak vnímám - vzhlíží s úctou a respektem jako k inspiraci, jak se prát se životem. Myslím, že se to promítlo i do příspěvků. Každý ho pojal jinak, ale dojatá jsem byla u všech.
Tobě tedy děkuji za to, že se Ti celou akci povedlo ukočírovat, byť množství účastníků komplikovalo kvalitu přenosu. Zvládla jsi to s klidem, což obdivuji. Ke zlepšení nemám nic - snad jen - ale to není v Tvých silách zařídit - že by akce měla větší grády, kdybychom se mohli sejít osobně.
Děkuji Ti za vše. A paní Evě děkuji za knihu Vlny štěstí Arnošta Lustiga, kterou dala dohromady. Četla jsem kromě předmluvy Pavla Kohouta zatím jen prvních pár stránek (přišla mi dneska poštou), ale už ty mě "zaháčkovaly".
Těším se na další hodinu.
Anna Vocelová
Anna Vocelová
Milá Dano!
Jistě vynikající tvorbu Arnošta Lustiga jsem dlouho vůbec neznala. Opravdu jen díky tvůrčímu psaní jsem se o něm víc dozvěděla na Tvých kurzech. Musím říct, že jeho slávu i já předávám dál. Tedy prostřednictvím jeho vtipů, které mám vyčtené z Tvých knih a u kterých nikdy nezapomenu podotknout, kdo je jeho autorem. Vždy to má velký úspěch.
 |
| Vzpomínkové setkání k 10. výročí úmrtí Arnošta Lustiga 25. února 2021 - záznam zde |
Působil na mě jako rovný chlap, který se – jak sám říkal v televizním pořadu Vzkaz Arnošta Lustiga (2008) - snažil poučit ze svých chyb – ani ne tak navenek, ale dovnitř, aby měl pocit, že žije čistě. Kromě toho mě tamtéž zaujaly i další postřehy, které by nás nejen v dnešní době mohly inspirovat a povzbudit.• „Budu se řídit svým rozumem, citem a tvořit si vlastní pravidla, aniž bych byl anarchista.“
• „Nemám potřebu někomu nic předávat. Chci jen psát povídky, které imitují život tak věrně, že to v člověku probouzí touhu být lepší než horší.“
• „Co říkám svým studentům – cokoli prožijete, dobrý, špatný, krásný, hnusný, všechno je pro vás materiál… Všechno vám může být k užitku.“
• „Pokud by lidstvo bylo román a já psal jeho poslední kapitolu, končila by slovem naděje.“
Autorovy spisovatelské poučky pak Dana bravurně vtiskla do knihy Živel Lustig. Vyberu jen některé z nich.
• Literární pravda musí být víc než pravda – lidi lepší než dobří, horší než špatní.
• Popis má být konkrétní – je lepší napsat „kos zpíval na jabloni“ než „pták seděl na stromě“.
• Nedělat ze čtenářů blbce – nepsat, že něco bylo zajímavé/krásné/smutné, ale vystihnout to tak, aby to čtenář poznal sám (popsat charakter v akci).
• Důležité je přepisování, krácení - „Začněte psát co nejdřív, ať si povídku stihnete po sobě několikrát přečíst. Když příběh vymyslíte dneska, zítra ho přepíšete a pak každý den budete text cizelovat k dokonalosti… Vylepšovat by se měl tak, aby se za něj ani po 10 letech nemusel autor stydět.“• Nevzdávat se, když se naše dílo někomu nelíbí - „Podívej, zápas s pocitem méněcennosti je všudypřítomný u každého autora. Důležité je vědět, že nejsi úplný idiot, když se ti nějaká povídka nepovede. I Hemingway stvořil některý šílený kraviny.“
• Nesnažit se někoho napodobovat - „Každý máme nějakou povahu a té odpovídá náš styl…“
A co říci na závěr? Možná víte, že k lekcím Arnošta Lustiga neodmyslitelně patřila i pověstná bábovka. Na prsa se mi sice jako Vendule nepodepíše, ale radost mu tam nahoru snad udělá…
A co říci na závěr? Možná víte, že k lekcím Arnošta Lustiga neodmyslitelně patřila i pověstná bábovka. Na prsa se mi sice jako Vendule nepodepíše, ale radost mu tam nahoru snad udělá…
Pět věcí, co jsem se naučila na prvním semináři letního semestru:
- důležitost prvních vět
- není žádoucí vyvolávat v čtenářovi pocit zmatení, tím, že ho zmateme textem
- ideálně hned skočit do děje
- charakter ukazovat ne popisovat
- často je méně více
Anežka Nováková, Fakulta designu a umění v Plzni
 |
| Fakulta designu a umění v Plzni, on-line seminář 24.2. 2020 |
Pět věcí, co jsem se naučila na prvním semináři letního semestru:
Nepřehlcovat diváka přílišným množstvím popisných informací, děj ztrácí svižnost
Popis, dialog, akce - 3 části každého literárního díla
Je dobré zasadit děj do prostředí,
Psaní má určitý řád = Motiv, akce, následek
- cihly: popis, dialog a akce
- Literarni dilo se deli na 3 části,
pri pisani je dolezite zachovat zaciatok, jadro a koniec,
Jazyk je jako melodie
Popis je jen kulisou pro náš příběh
Čtenář mi musí věřit
Čtenář mi musí věřit
Nedávat nálepky
Když něco napíšu, je to jak moje dítě
Bára Macková, Fakulta designu a umění v Plzni
Bára Macková, Fakulta designu a umění v Plzni
Nepřehlcovat diváka přílišným množstvím popisných informací, děj ztrácí svižnostPostavu tvoří její vyjadřování (dítě se vyjadřuje jako dítě) Chytrost lépe vyjádříme skutkem postavy
Děj má - začátek, prostředek, konec
Důležité je vědět proč jsme text psali
Jan Vaněk, Fakulta designu a umění v Plzni
Jan Vaněk, Fakulta designu a umění v Plzni
Anastasiia Burakova, Fakulta designu a umění v Plzni
psát popis skrze oči někoho je taky fajn,
méně informácí je někdy lépe,
příběh by měl mít začátek, prostředek a konec,
moji spolužáci jsou velmi talentovaní jednici
Lenka Hájková, Fakulta designu a umění v Plzni
Lenka Hájková, Fakulta designu a umění v Plzni
Psaní má určitý řád = Motiv, akce, následek - přímé řeči a jejich "pravidla"
- pojem literární pravda
- snažit se nemást čtenáře, protože mu nebudu dělat při čtení poradce
Elliot Jačků, Fakulta designu a umění v Plzni
- nepoužívat slovo entita, když se nehodí
- všechny příběhy musí mít začátek, prostředek a konec
- všechny naše práce by měly mít dobrý název, který není jen o zadání 😄
- nesmíme zahltit čtenáře zbytečnostmi
Štěpánka Mrázková, Fakulta designu a umění v Plzni
Dobrý den,
posílám vám ty povídky, co jsem psal a měl mít dneska na hodinu. Nejzajímavější vzpomínka a popis obrazu. Děkuji za přečtení. Co jsem se naučil:
-nedávat věcem samolepky
-popis, dialog a akce má být v harmonii
-čtenář ví jen to, co mu řekneme
-3 části příběhu + neviditelná 4 část
-nepsat ona řekla, že... ale rovnou psát, co řekla
Julie Scillingová, Fakulta designu a umění v Plzni
Co jsem se naučila:
popis, akce, dialog-důležité věci při psaní.
existuje ještě 4 neviditelná část, která je také důležitá
Postava musí hrát svoji rolí-maminka musí být maminkou, zloděj zlodějem, atd.
Neměl být jenom popis nebo jen dialogy- mělo by všechno být v harmonii
Čtenář pochopí jen to, co napíše autor
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění v Plzni
popis, akce, dialog-důležité věci při psaní.
existuje ještě 4 neviditelná část, která je také důležitá
Postava musí hrát svoji rolí-maminka musí být maminkou, zloděj zlodějem, atd.
Neměl být jenom popis nebo jen dialogy- mělo by všechno být v harmonii
Čtenář pochopí jen to, co napíše autor
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění v Plzni
- Hemingway dělil dílo na motiv, akci a následek
- zaujmout musí i název
- vsázet do děje přímou řeč pro oživení děje
Kristýna Koblasová, Fakulta designu a umění v Plzni
zaujat cloveka,
vynechat nepotrebne veci, aby sme ctenara neplietli,
dobre je pouzivat priamu rec - oddeli privela informacii
Nina Potočárová, Fakulta designu a umění v Plzni
Nina Potočárová, Fakulta designu a umění v Plzni
Dobrý večer, paní Emingerová,hodiny KOSD2 jsou dlouhé, ale záživné. S připojením mobilními daty to bohužel není taková zábava. Web kamera zkresluje víc, než bych čekala.
Dokázala jsem dávat téměř nepřetržitý pozor. Zvládla jsem využít zpětnou vazbu na jiné práce a podle připomínek na poslední chvíli upravovat svůj vlastní text. Vlastně jsem se toho naučila docela dost; nebo spíš si ověřila to, co jsem zaslechla ohledně psaní už dříve.
V příloze zasílám své dnešní dvě práce, které jsme s vámi dnes dělali - Nejzajímavější den mého života, který jsem pojmenovala Spontánní výzva, a poté popis obrazu. Každopádně k oné Výzvě chci jen říci, že se jedná o poněkud kontroverznější téma, ale snad se vám bude líbit i tak.
charakter postavy určuje její jazyk
V příloze zasílám své dnešní dvě práce, které jsme s vámi dnes dělali - Nejzajímavější den mého života, který jsem pojmenovala Spontánní výzva, a poté popis obrazu. Každopádně k oné Výzvě chci jen říci, že se jedná o poněkud kontroverznější téma, ale snad se vám bude líbit i tak.
Budu ráda za rady k psaní, mám v něm velkou zálibu.
Zuzka Smolová, Fakulta designu a umění v Plzni
Zuzka Smolová, Fakulta designu a umění v Plzni
neopomíjet přímou řeč,
postavu představím nejlíp v nějaké situaci
Lucie Košinová, Fakulta designu a umění v Plzni
 |
| Dlouhodobý kurz 18. února 2021 na Jitsi Meet |
Potkávání on-line má své kouzlo. Pokud se sejde parta lidí se společným zájmem, mozkový trust funguje i na dálku.
 |
| Kouzlo psaní knih |
posílám 10 věcí, které jsem se naučila:
1. "Flinta na zdi" má vystřelit, jinak je nadbytečná.
2. Musíme psát uvěřitelným způsobem. Čtenář tomu musí věřit.
3. Přídavná jména brzdí děj.
4. Popis zpomaluje tempo děje.
5. Popis má být zaměřený na to, co je významné pro děj nebo charakteristiku postav; pro plasticitu a emocionální zabarvení popisu je vhodné používat popis všemi smysly (nejen očima, spíš naopak).
6. Je důležité uvědomovat si čtivost a srozumitelnost textu, čtenář by se neměl ztrácet, i když text bude jen poslouchat, a ne sám číst.
7. Musím znát historii postav, měla bych o nich vědět vše.
8. Dialogy zrychlují děj a vtahují do děje lépe než popis, skrze dialog lze postavu lépe vyjádřit než jen pouhým popisem.
9. Vnitřní monolog snese větší míru chaosu než dialog, sleduje zrod myšlenky.
10. Je třeba dbát na konzistenci textu a uvědomovat si, komu je určen, jaký je můj záměr. Co vlastně píšu (viz bajka - jediný literární útvar, který nese ponaučení).
Hezký den.
Míša Štěpánka
1. "Flinta na zdi" má vystřelit, jinak je nadbytečná.
2. Musíme psát uvěřitelným způsobem. Čtenář tomu musí věřit.
3. Přídavná jména brzdí děj.
4. Popis zpomaluje tempo děje.
5. Popis má být zaměřený na to, co je významné pro děj nebo charakteristiku postav; pro plasticitu a emocionální zabarvení popisu je vhodné používat popis všemi smysly (nejen očima, spíš naopak).
6. Je důležité uvědomovat si čtivost a srozumitelnost textu, čtenář by se neměl ztrácet, i když text bude jen poslouchat, a ne sám číst.
7. Musím znát historii postav, měla bych o nich vědět vše.
8. Dialogy zrychlují děj a vtahují do děje lépe než popis, skrze dialog lze postavu lépe vyjádřit než jen pouhým popisem.
9. Vnitřní monolog snese větší míru chaosu než dialog, sleduje zrod myšlenky.
10. Je třeba dbát na konzistenci textu a uvědomovat si, komu je určen, jaký je můj záměr. Co vlastně píšu (viz bajka - jediný literární útvar, který nese ponaučení).
Hezký den.
Míša Štěpánka
 |
| Literární skupina Rozmazlení |
Hola hola, přátelé!
Chtěl bych se podělit o radost z nové povídkové knihy, která vyšla na podzim, a kde je i mnoho mých příběhů. Jmenuje se: Jak mne připravil o panenství Dřímající hrom a jiné povídky. Koláže do ní dělal David Vávra. Dá se objednat všude u dobrých knihkupců. Kdybyste o tom uvažovali, udělejte to, prosím Vás, tady. Nějaké své povídky jsem pro Vás načetl na kanále Yotube.
v rámci této divné doby jsem pořád celkem pilná a něco se podařilo. V prosinci jsem vytahovala na kurzu jednu knihu (odbornou) Ekonomická diplomacie nové doby, kde jsem autor. Musím se pochlubit.
V dvojčísle 1_2/21 vyšla její recenze (časopis MED - Moderní ekonomická diplomacie, vydává Ministerstvo zahraničních věcí). Pozitivní, jinak bych to nepsala.
Seriál o Renčínech v Americe má už další pokračování, vyšlo opět v Českotřebovském zpravodaji. Je s tím legrace, protože mi začaly psát spousty lidí. Ta lepší zpráva je, že se to líbí, ta horší, že něco chtějí, většinou rozmotat jejich rodokmeny a najít jejich prapra-strejčky z Ameriky, potažmo jejich žijící potomky. Pro zajímavost přikládám PDF.
Moc zdravím a přeju zdravíčko a dobrou pohodu.
Až bude trochu po všem, tak se zase hlásím na nějaký kurz.
Hana Havlová
Seriál o Renčínech v Americe má už další pokračování, vyšlo opět v Českotřebovském zpravodaji. Je s tím legrace, protože mi začaly psát spousty lidí. Ta lepší zpráva je, že se to líbí, ta horší, že něco chtějí, většinou rozmotat jejich rodokmeny a najít jejich prapra-strejčky z Ameriky, potažmo jejich žijící potomky. Pro zajímavost přikládám PDF.
Moc zdravím a přeju zdravíčko a dobrou pohodu.
Až bude trochu po všem, tak se zase hlásím na nějaký kurz.
Hana Havlová
Dobrý deń,
prosím vás, organizujete ešte kurzy tvorivého písania pre firmy? Ak áno, je ich možné absolvovať aj online? Z našej firmy by sme mali záujem štyria. Je to možné?
Ďakujem a želám pekný deň.
Slávka Vogelová, STVPS
prosím vás, organizujete ešte kurzy tvorivého písania pre firmy? Ak áno, je ich možné absolvovať aj online? Z našej firmy by sme mali záujem štyria. Je to možné?
Ďakujem a želám pekný deň.
Slávka Vogelová, STVPS
Ahoj, díky, bylo to super. Jen mi občas odtud z Kalifornie blbne připojení.
Anďa
Dialog je jednou z literárních cihel. Dialog sděluje nejen myšlenku mluvčího, ale i jeho momentální rozpoložení (emoce), osobní dikci (hovorový X spisovný jazyk) a povahu. Dialog děj zrychluje, na rozdíl od popisu, který nám děj zpomaluje.
Pozor na věci, které splavnost řeči narušují:
1/ nadužívání uvozovacích vět se slovesem ŘEKL a nadužívání příslovcí v těchto uvozovacích větách
Příklad: „Položte tu pistoli, Uttersone,“ řekl Jekyll mrazivě.
X „Položte tu postoli, Uttersone!“ zavrčel Jekyll.
1/ nadužívání uvozovacích vět se slovesem ŘEKL a nadužívání příslovcí v těchto uvozovacích větách
Příklad: „Položte tu pistoli, Uttersone,“ řekl Jekyll mrazivě.
X „Položte tu postoli, Uttersone!“ zavrčel Jekyll.
2/ uvozovací věty, v nichž popisujeme děj, který namísto popisu můžeme „ukázat“
Příklad: „A sakra,“ nadával pět minut nad rozlitým vínem.
X „Krucinál, himl hergot donnerwetter! Ta flaška stála majlant a já se takhle poleju a ani neochutnám! Sakra práce!“
Příklad: „A sakra,“ nadával pět minut nad rozlitým vínem.
X „Krucinál, himl hergot donnerwetter! Ta flaška stála majlant a já se takhle poleju a ani neochutnám! Sakra práce!“
5/ rozvité přívlastky (vdova soustavně oplakávající svého manžela…)
6/ řetězce vedlejších vět
Necháme-li své postavy promluvit, posuneme tím děj, či vykreslíme okolnosti, v jakých se příběh odehrává. Během dialogu ukážeme, co jsou naše postavy zač. Podle toho, jak postavy mluví, by čtenář měl poznat povahu. Dobře napsaná řeč napoví, jestli je postava chytrá nebo hloupá, poctivá nebo nepoctivá, vtipná nebo suchar.
Dialog čtenáře vtáhne do děje lépe, nežli prosté přímé líčení (kdy o někom přímo napíšeme, že je takový či makový).
Dle Hemingwaye by se dobrý příběh měl podobat ledové kře – pouze 1/10 je vidět nad hladinou a 9/10 pluje skrytě pod hladinou. Děj probíhá v podtextu, v náznacích.
Druhy dialogů:
1/ přímá řeč
2/ nepřímá řeč
3/ polopřímá řeč (kombinuje postoj vypravěče s vyjádřením postavy)
VNITŘNÍ MONOLOG
Speciálním nástrojem je VNITŘNÍ MONOLOG, což je vlastně proud vědomí, kdy sledujeme myšlenky mluvčího od jejich zrodu. Vnitřní monolog může klidně být trochu chaotický, asociativní s bezděčnými odbočkami.
Speciálním nástrojem je VNITŘNÍ MONOLOG, což je vlastně proud vědomí, kdy sledujeme myšlenky mluvčího od jejich zrodu. Vnitřní monolog může klidně být trochu chaotický, asociativní s bezděčnými odbočkami.
Nataša Richterová
 |
| Dlouhodobý kurz pro začátečníky 18. února 2021 na Jitsi Meet |
Popis známe jako samostatný slohový útvar. My však tímto stylem obvykle nepíšeme celé dílo. Využíváme prvky subjektivně zabarveného popisu k dokreslení příběhu. Popis dává nápovědy k otázkám, které autor klade. Dodává příběhu na uvěřitelnosti.
Někteří autoři ho řadí spolu s dialogem a akcí mezi 3 základní pilíře, chcete-li cihly, konstrukce příběhu.
Co se týče tempa příběhu, popisné pasáže příběh spíše zpomalují, na rozdíl od akce, která tempo zrychluje. Dovednost čtivého autora potom spočívá ve vyváženém užití prostředků a udržení optimálního tempa. Popisem čtenáře vtáhne do děje a napíná ho s dalším vývojem událostí, nesmí to ale přehnat, aby se nezastavilo tempo dějové linky docela. V takovém případě by se čtenář začal nudit a ztratil úplně pozornost.
Platí motto: „Nemusí pršet, stačí, když kape“. Na druhou stranu ani strohý popis není optimální. Čtenář si nedokáže situaci dostatečně konkrétně představit a nemusí se zajímat o to, jak se to s hrdiny bude dál vyvíjet.
Při psaní popisu se snažíme zachytit pohled očima konkrétní postavy. Např. divadelní sál bude popisovat jinak herec, který právě získal hlavní roli, jinak uklízečka, které z balkonu na hlavu spadla sklenička s červeným vínem nebo divák, který přichází pozdě. Každý z nich má odlišnou povahu, za sebou jiný životní příběh a aktuálně naprosto odlišné emoce. Nic z toho však přímo nezmiňujeme. Čtenář by to sám měl pochopit ze způsobu, jakým postava prostředí popisuje.
Každý autor musí umět odhadnout, které detaily zmínit a které naopak vynechat. Vhodné je zaměřit se především na ty podrobnosti, které se časem ukáží významné pro děj nebo třeba charakterizují některou z postav. Obecně platí, že prostředí pro děj významnému věnujeme více pozornosti než jiným.
Začněme tím, že si představíme, jak scéna vypadá. Co na ní naší postavu zaujme? Následně zapojíme i další smysly a informace podáme ve spojení s emocemi, které postava právě cítí. Dodáme tím prostředí na autenticitě a uvěřitelnosti.
Z jazykových prostředků užíváme přirovnání a metafory.
Při psaní popisu se snažíme zachytit pohled očima konkrétní postavy. Např. divadelní sál bude popisovat jinak herec, který právě získal hlavní roli, jinak uklízečka, které z balkonu na hlavu spadla sklenička s červeným vínem nebo divák, který přichází pozdě. Každý z nich má odlišnou povahu, za sebou jiný životní příběh a aktuálně naprosto odlišné emoce. Nic z toho však přímo nezmiňujeme. Čtenář by to sám měl pochopit ze způsobu, jakým postava prostředí popisuje.
Každý autor musí umět odhadnout, které detaily zmínit a které naopak vynechat. Vhodné je zaměřit se především na ty podrobnosti, které se časem ukáží významné pro děj nebo třeba charakterizují některou z postav. Obecně platí, že prostředí pro děj významnému věnujeme více pozornosti než jiným.
Začněme tím, že si představíme, jak scéna vypadá. Co na ní naší postavu zaujme? Následně zapojíme i další smysly a informace podáme ve spojení s emocemi, které postava právě cítí. Dodáme tím prostředí na autenticitě a uvěřitelnosti.
Z jazykových prostředků užíváme přirovnání a metafory.
Děkuju a těším se na příští lekci.
Bára J.
Bára J.
 |
| Dobeška 26.-27. ledna 2019 |
Milá Dano,
před dvěma lety jsem se zúčastnila kursu psaní na Dobešce.
A protože pravidelně sleduji facebookovou stránku Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou, vyskočila na mě pozvánka na Kurz novinářského psaní s paní Věrou Staňkovou. Ten jsem absolvovala v polovině února. A zas a opět to byl pro mě úžasný zážitek. Byl mi dopřán i ten luxus, že jsem jej mohla prožít sama - jen s paní Věrou.
Vedu spolek a veškerá komunikace, korespondence spočívá na mém hrbu. Setkání s paní Věrou mi dalo hodně podnětů a ještě více témat k přemýšlení. Věra je prostě úžasná, její zkušenosti jsou obrovské, ví, o čem mluví.
Takže moc, moc děkuji za tuto možnost.
Když jsem se v práci pochlubila svým zážitkem, moje paní ředitelka hned zareagovala s žádostí, že se mám v té Praze poptat, zda by byli ochotní udělat webinář z tvůrčího psaní pro učitele. Pracuji totiž v Pedagogickém centru pro polské národnostní školství v Českém Těšíně.
před dvěma lety jsem se zúčastnila kursu psaní na Dobešce.
A protože pravidelně sleduji facebookovou stránku Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou, vyskočila na mě pozvánka na Kurz novinářského psaní s paní Věrou Staňkovou. Ten jsem absolvovala v polovině února. A zas a opět to byl pro mě úžasný zážitek. Byl mi dopřán i ten luxus, že jsem jej mohla prožít sama - jen s paní Věrou.
Vedu spolek a veškerá komunikace, korespondence spočívá na mém hrbu. Setkání s paní Věrou mi dalo hodně podnětů a ještě více témat k přemýšlení. Věra je prostě úžasná, její zkušenosti jsou obrovské, ví, o čem mluví.
Takže moc, moc děkuji za tuto možnost.
Když jsem se v práci pochlubila svým zážitkem, moje paní ředitelka hned zareagovala s žádostí, že se mám v té Praze poptat, zda by byli ochotní udělat webinář z tvůrčího psaní pro učitele. Pracuji totiž v Pedagogickém centru pro polské národnostní školství v Českém Těšíně.
Proto se obracím na Vás s dotazem, zda by bylo možno u Vás objednat Kurz tvůrčího psaní pro učitele. Ze zkušenosti vím, že učitelé mají sice teoretické znalosti, co je zpráva, povídka, ale mají malou nebo žádnou zkušenost, jak navézt žáky, aby se dílo povedlo. Učitelé také spolu s žáky vydávají školní časopisy. Inspirace tedy není nikdy dost.
Zdravím ze zasněženého Třince.
S úctou Renata Czaderová
Zdravím ze zasněženého Třince.
S úctou Renata Czaderová
 |
| On-line kurz pro pokročilé 11. února 2021 |
Ahoj Dani,
chtěla bych moc poděkovat Tobě i Nataše za včerejší lekci i nutnou přípravu před ní. Díky úkolu "napsat anotaci" jsem se aspoň donutila k sesumírování svých výtvorů, nápadů a postřehů a vytvořila si ucelenou představu o tom, o čem by má vysněná kniha měla být, jakým směrem bych se chtěla ubírat.
Také bych chtěla poděkovat za rozdělení skupiny a celkově směr, kterým se hodiny ubírají. Líbí se mi cvičení o hodině, domácí úkoly kratší na zadaná témata i možnost pracovat na něčem svém.
Do společné knihy o rodičích a dětech bych se velice ráda zapojila. Navíc si myslím, že dítětem člověk nepřestane být v osmnácti, ale je jím celý život, dokud rodiče má, takže mě napadá i něco o "dospělých dětech" a starých rodičích apod. Inspiraci z okolí či vlastních vzpomínek mám několik:-).
Také bych chtěla poděkovat za rozdělení skupiny a celkově směr, kterým se hodiny ubírají. Líbí se mi cvičení o hodině, domácí úkoly kratší na zadaná témata i možnost pracovat na něčem svém.
Do společné knihy o rodičích a dětech bych se velice ráda zapojila. Navíc si myslím, že dítětem člověk nepřestane být v osmnácti, ale je jím celý život, dokud rodiče má, takže mě napadá i něco o "dospělých dětech" a starých rodičích apod. Inspiraci z okolí či vlastních vzpomínek mám několik:-).
Přeji pohodový víkend na Vysočině či kdekoli jinde...
Anna Vocelová
Anna Vocelová
Hola hola,
posílám odkaz, aby jste viděli k čemu mne dohnala nuda na venkově. Také jsem po létech změnil blog. Dneškem počínaje, publikuji na blogu Respektu tady je první příspěvek. Tam teď budou i všechny zprávy z mé hlavy a cest.
😊
Yakeen
Yakeen
Nahrávka povídky Společenství statečných z knihy JAK MĚ PŘIPRVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM.
Vážení přátelé,
ve čtvrtek 25. února od 17.30 hodin se bude konat kurz tvůrčího psaní po pokročilé spojený se vzpomínáním na Arnošta Lustiga. 26. února totiž uplyne právě deset let, co Arnošt, k jehož metodě výuky se hrdě hlásím, odešel na věčnost. Proto jsem do naší lekce pozvala Arnoštovu rodinu. Připojí se k nám Arnoštova dcera Eva Lustigová a Arnoštova sestra Hana Hnátová Lustigová.
Na úvodní část semináře věnované Arnoštově památce zvu mimořádně všechny zájemce z řad stávajících účastníků kurzů a další hosty.
Na úvodní část semináře věnované Arnoštově památce zvu mimořádně všechny zájemce z řad stávajících účastníků kurzů a další hosty.
Těším se na Vás. Kdo chce přijít, platforma setkání je na Jitsi Meet.
Dana
díky za pozvání na vzpomínkový večer. Samozřejmě se rád připojím. Těším se na (aspoň virtuální) viděnou.
Honza Fischer
 |
| Čtvrteční dlouhodobý kurz na podzim 2018 |
Milá naše paní učitelko Dano,
já Ti chci říci, že jsem si v kurzech vzala Tvé připomínky k srdci a své povídky, které jsem na hodinách četla, jsem podle tvé rady krátila, krátila a krátila, vyhazovala zbytečná přídavná jména a trochu ubrala při popisech přírody, krajiny a mraků.
já Ti chci říci, že jsem si v kurzech vzala Tvé připomínky k srdci a své povídky, které jsem na hodinách četla, jsem podle tvé rady krátila, krátila a krátila, vyhazovala zbytečná přídavná jména a trochu ubrala při popisech přírody, krajiny a mraků.
Nakonec jsem svou jednu takto upravenou povídku poslala do nějakého časopisu, nebo novin, už ani nevím kam, jestli by ji neuveřejnili. Samozřejmě mi ani neodpověděli, jak to tak bývá. Vykašlali se i na zdvořilost, mohli přece napsat: "Díky, nehodí se!"
A čas běžel. Uteklo možná půl roku, možná víc a najednou se mi ozvaly šéfky z krajů a servisně-komunikačních center, dámy z Deníku.cz. pro Středočeský kraj, Prahu, JM kraj a Vysočinu, že chtějí všechno, co jsem dosud napsala, že to uveřejní... k mé lítosti nikoli v papírové podobě v některém z časopisů, ale jenom na netu. Jsem sice trošku zklamaná, protože si mé povídky mnoho čtenářů nepřečte, ale to nevadí, určitý úspěch to je. V rubrice ČTENÁŘ REPORTÉR Kladenském deníku mi 1. února 2020 zveřejnili povídku Hadí kámen a tu o My Lai. Ta je drsná, telefonují mi známí, že při její četbě pláčou.
Tak Ti to Dano dávám na vědomí, že za mou drobnou literární prací stojíš Ty a Tvé rady. Takže znovu s dvouletým odstupem Ti chci poděkovat. Nebýt Tebe, tak se na to vykašlu a už nic nepíšu anebo úplně blbě.
posílám odkaz na literární festival Hay-on-Wye ve Walesu, o kterém jsem mluvila, že bychom tam mohly jet. Je v něm pevnost a hrad, kde se od roku 1988 na jaře každoročně koná literární festival, jakýsi „Woodstock mysli“, který navštěvuje okolo 80 000 lidí. Navíc HAY-on-Wey je krasné město. Až tahle pandemonie skončí, možná ze bychom mohly zorganizovat výlet i pro skupinu.
Rostya Gordon-Smith
Každý je jiný a přece dohromady tvoříme silný tým. Jinak by přece nevznikla knížka s tak praštěným názvem JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM...
Dana
Správné psaní přímé řeči
Zdroj
Zdroj
Jelikož opakování je matka moudrosti, zde je pár řádek o tom, jak psát správně přímé řeči.
- Přímá řeč je vždy ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel nebo klidně i šeptal. Je to doslovné přepsání jeho řeči. Pokud bychom přepisovali větu do komiksu, přímá řeč by byla tím, co by se objevilo v bublině.
- Uvozovací věta uvozuje přímou řeč, nějakým způsobem ji v textu uvádí. Jsou to věty typu: řekl, zeptal se, zvolal, odpověděl, požádal apod. Uvozovací věta nám říká, kdo a jak mluví.
Přímá řeč a za ní uvozovací věta
- Na začátku přímé řeči musíme vždy napsat velké počáteční písmeno.
Př.: „Dobrý den!“ pozdravil Jeník vesele a vstoupil do obchodu.
„Jen počkej, zajíci!“ volal zuřivě vlk.
„Jak se máš?“ zeptal se mě hned po příchodu Karel.
- Jestliže následuje za přímou řečí uvozovací věta, nepíšeme na jejím konci nikdy tečku. Místo tečky píšeme čárku. S tím souvisí i to, že na začátku uvozovací věty píšeme malé písmeno.
Př.: „Tak už jsem konečně doma,“ zaradoval se pocestný.
„Dlouho jsem tě neviděla,“ usmála se na mne Jitka.
„Dnes si zopakujeme vyjmenovaná slova,“ začal hodinu učitel.
Př.: „Stůj!“ zvolal policista.
„Jak se máš?“ zeptala se mě starostlivě matka.
Uvozovací věta a za ní přímá řeč- Jak už jsme si řekli v předešlém případě, přímá řeč začíná vždy velkým písmenem.
Uvozovací věta je od ní oddělena nejen uvozovkami, ale také dvojtečkou.
Př.: Babička pravila: „Chlapče, podej mi šití.“
Př.: Babička pravila: „Chlapče, podej mi šití.“
Udiveně se zeptala: „To už je tolik hodin?“
Zuzka nadšeně křičela: „Hurá, už jsou prázdniny!“
- Uvozovací věta může jako součást souvětí malým písmenem začínat, i přestože stojí před přímou řečí.
Př.: Přišel za mnou a zeptal se: „Proč jsi dorazil až teď?“
Př.: Přišel za mnou a zeptal se: „Proč jsi dorazil až teď?“
Pavla se prohlédla v zrcadle a prohlásila: „Myslím, že už můžeme jít.“
Přímá řeč rozdělená uvozovací větou
- Pokud je přímá řeč rozdělena na dvě části, druhá část už velkým písmenem nezačíná. Navíc platí pro první část přímé řeči to, že nemůže končit tečkou. Vložená uvozovací věta začíná malým písmenem.
Př.: „Chlapče,“ ozvala se babička z pokoje, „podej mi šití.“
„Hurá,“ křičela nadšeně Zuzka, „začaly prázdniny!“
„Zajíci,“ volal vlk naštvaně, „jen počkej, až tě chytím!“
- Za uvozovací větou píšeme čárku. Můžeme tedy říct, že vložená uvozovací věta je od přímé řeči oddělena z obou stran čárkami.
Př.: „Karkulko,“ oslovil holčičku vlk, „kampak jdeš?“
„Nevím,“ ozval se Patrik, „proč bych nemohl jít taky.“
Pravidla dialogu: krátké věty, krátké odstavce
Musí být jasné, kdo kdy mluví (pokud to není z dialogu jasné - „Pojď ke mně, Ančo!“)
Uvozovací věty – NE řekla, řekla
Nepoužívat dialog, abychom čtenářům řekli nějakou doplňující informaci. („Určitě, Honzo, víš, že tvůj nevlastní otec král, řekl…“)
Střídat dialog a vyprávění, vyhnout se dlouhým dialogům.
Nechte postavy mluvit jen tehdy, když mají co říct a nepřerušujte akční scénu.
Lucie SvibováUvozovací věty – NE řekla, řekla
Nepoužívat dialog, abychom čtenářům řekli nějakou doplňující informaci. („Určitě, Honzo, víš, že tvůj nevlastní otec král, řekl…“)
Střídat dialog a vyprávění, vyhnout se dlouhým dialogům.
Nechte postavy mluvit jen tehdy, když mají co říct a nepřerušujte akční scénu.
Zaujala mě myšlenka, že filmový humor je často otázkou vzdálenosti. Když natočíte zdálky člověka, jak s rogalem narazí do stromu či sloupu, je to velká legrace jako na tomto videu zážitkových katastrof. Ale jakmile by divák viděl detail, že si letec vyrazil oko o kámen, má třes mozku a krvácí, už to vůbec k smíchu není.
Ivan
Milá Dano,
Samozřejmě bych se ráda podílela na knížce o dětech, napsala bych třeba o dětech v cizině, pokud to zvládnu a bude to dobré. Posílám krátký příběh, co se mi stal tento týden, kdy jsme byli na pohřbu manžela mé nejlepší kamarádky. Děti jsou úžasné a ty o nich píšeš ty nejúžasnější věci. Váš Mrtvý ptáček Pámbuch je překrásný.
Měj se hezky, užívej si Vysočiny a těším se alespoň na internetu, nebo jak říkala moje pravnučka v televizi.
Zdraví Bohuna
Dobrý večer Dano,byla mi radostí účast na on-line setkání navrženým Rosťou Gordon-Smith.
Je legrační, že při hovoru na téma: tvůrčí psaní mě při termínu "Psaní podle Lustiga" nejdřív napadlo: co to je za blbost ...? Psát se přece musí každý snažit podle sebe, jaképak "podle Lustiga". Když jste ale začala mluvit, okamžitě mi to sepnulo, protože:
a) jsem jednou na Lustigově kurzu byla
b) se mi vybavilo, že při návštěvě pana spisovatele Viktora Fischla v Praze byla prezentována, (myslím, že v jídelně pražské židovské obce ) Vaše kniha Dva životy, hovory s Viktorem Fichlem.
Viktor Fischl je autor mně ze všech spisovatelů nejbližší. Než jsem sáhla do knihovny, tušila jsem, že tu knížku mám s věnováním jeho i Vaším. Ráda se přihlásím do Vašeho on-line kurzu ve čtvrtek v podvečer.
a) jsem jednou na Lustigově kurzu byla
b) se mi vybavilo, že při návštěvě pana spisovatele Viktora Fischla v Praze byla prezentována, (myslím, že v jídelně pražské židovské obce ) Vaše kniha Dva životy, hovory s Viktorem Fichlem.
Viktor Fischl je autor mně ze všech spisovatelů nejbližší. Než jsem sáhla do knihovny, tušila jsem, že tu knížku mám s věnováním jeho i Vaším. Ráda se přihlásím do Vašeho on-line kurzu ve čtvrtek v podvečer.
Kateřina Bíglová
Ahoj Dano,
dobíjejíje si včera u krbu pozitivní energii proti trudomyslnosti, přišlo mi pár řádků. Tak si dovoluji je poslat Šimonovi do rubriky Ve středu verše.
Locked down není chyba v názvu... vzhledem k častosti skloňování tohoto slova by se přímo nabízelo si myslet, že to má být Lockdown. Ale ne, Locked down je záměrně. Myšleno jako Uzamčený dole nebo tak nějak volně...
 |
| Orlovské noviny leden 2021 |
Mám obrovskou radost a musím se s ní podělit s Tebou, neboť Ty jsi ta, která za všechno může :) Tak za prvé - založila jsem spolek Pisálků. A dnes jsem byla oslovena Rozhlasem Ostrava, zda bych jim o Pisálcích nemohla něco málo sdělit v tříminutovém vstupu... Já vím, je to legrační... maličkost... ale já mám bláznivou radost, protože tohle, přesně tohle jsem já... a těším se.
Takže v neděli 7. února v 9.47 budu v Rozhlase Ostrava. A to mi věř, že se zmíním o Tobě, o Tvých kurzech, protože díky Tobě jsem to, co jsem a kde jsem. A na to se nikdy nezapomíná. Děkuji.
Hanka
Takže v neděli 7. února v 9.47 budu v Rozhlase Ostrava. A to mi věř, že se zmíním o Tobě, o Tvých kurzech, protože díky Tobě jsem to, co jsem a kde jsem. A na to se nikdy nezapomíná. Děkuji.
Hanka
Ahoj,
děkuju za zaslaný odkaz na učebnici a přikládám upravený úkol. Čtvrteční večer mi opět neskutečně moc dal. Jste pro mne všichni vlastně i taková psychoterapie. Učíte mne, jak vystoupit s něčím, co mne baví a správně to předat.
děkuju za zaslaný odkaz na učebnici a přikládám upravený úkol. Čtvrteční večer mi opět neskutečně moc dal. Jste pro mne všichni vlastně i taková psychoterapie. Učíte mne, jak vystoupit s něčím, co mne baví a správně to předat.
Když jste mi říkali, že jsem nadpis při čtení "spolkla" spolu s textem povídky, vzpomněla jsem si na slova lektorky Jany Vaňkové. A přitom to na zámku při rétorice zmiňovala několikrát.
Přeju pohodové dny a těším se na další hodinu.
Míša
Míša
Tak hele, zatím figuruju v těch knihách jenom jako přicmrndávač v podobě povídky nebo tak, ale říkám si, že taky dobrý. Tohle je knížka mýho kamaráda Martina. A tu povídku, která v ní je, jsem mu věnovala, protože mu fandím. Psát jedním prstem na tabletu je totiž docela masakr a zaslouží si to nejen obdiv, ale taky podporu. A i když mě Martin občas docela sere, mám ho ráda a na jeho knihu se upřímně těším. Když budete chtít doplnit knihovnu o zajímavej a možná trochu kontroverzní kousek, tady je odkaz. Navíc můžete tu knížku ukazovat návštěvám a říkat, že znáte tu holku, co do ní přispěla povídkou. Sice jen jednou, navíc strašně krátkou, ale ono záleží na tom, jak se to podá, že jo.
PS. Jinak mrkněte na recenzi na Neviditelném psu, je tam odkaz i na další knihu, kterou můžu doporučit. Shodou okolností ji napsali opět moji přátelé. Nebudu vám lhát, mám strašně šikovný kamarády.
Gratulujeme Zdence Součkové k dalšímu rozhlasovému úspěchu... Halina Pawlowská zařadí 24. ledna její humornou povídku Láska skrze kalhotky do svého pořadu v rubrice Co Čech, to Němcová. Nalaďte si v neděli po poledni ČRo Dvojka.
Vážená paní Součková,
mnohokrát děkujeme za Vaši přízeň a především za Vaše příběhy. Zvláště pak za ten s názvem Láska skrze kalhotky, který se paní Halina Pawlowská rozhodla zařadit do svého vysílání Co Čech, to Němcová.
S radostí Vám tedy chci oznámit, že již tuto neděli 24.1edna 2021 po dvanácté hodině může potěšit a pobavit nejen Vás, ale jak pevně věříme, i další posluchače stanice ČRo Dvojka.
Ještě jednou tímto moc děkujeme a přejeme mnoho úspěchů. Jak osobních, tak tvůrčích.
Za celý tým pořadu Vás zdraví
Ještě jednou tímto moc děkujeme a přejeme mnoho úspěchů. Jak osobních, tak tvůrčích.
Za celý tým pořadu Vás zdraví
Jaroslav Pokorný, slovesný dramaturg
Mám ráda povídky svých spolužaček z kurzů. Hlavně Nataši Richterové. Její Dračici a Koučku načetla Halina Powlovská na ČRo Dvojka. Nedávno jsem v pořadu Omeletky slyšela i povídku Jany Bednářové Kouření, koroňák, knoflík. I Zdenka Součková už byla dvakrát v rubrice Co Čech, to Němcová s povídkou Pánský stryptýz a Láska skrz kalhotky. Gratuluju, děvčata, a tiše závidím.
Ivana
Proto, abych měla "deníček",
kde budou mezi řádky
zapsány mé prohry i mé lásky.
Když listuji zpět, je to jako výlet v čase.
A já pochopila, že musím psát zase.
Od roku 2017 jsem začala jezdit do Prahy za p. Danou Emingerovou na kurzy tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga. Naprosto neomylně jsem pochopila, co je mou láskou. Kdo jsem.
Jsem "ta, co ráda píše".
zapsány mé prohry i mé lásky.
Když listuji zpět, je to jako výlet v čase.
A já pochopila, že musím psát zase.
Od roku 2017 jsem začala jezdit do Prahy za p. Danou Emingerovou na kurzy tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga. Naprosto neomylně jsem pochopila, co je mou láskou. Kdo jsem.
Jsem "ta, co ráda píše".
V roce 2020 jsem porodila své malé, štíhlé dítě. Mezi porodníky byl i vynikající ilustrátor, malíř a grafik Pavel Oparty. Rodila jsem v porodnici REPRONIS Ostrava. Na místo rodného čísla má mé dítě své ISBN. Říká mi Říká mi Zavolej mi včera a já ho poslouchám. V mezičase mi mé prvorozené šeptá: "Mami, nezahálej.... chci ještě bráchu či ségru... " A tak pracuji na své druhém dítěti, tentokráte neveršovaném.
 |
| Dlouhodobý kurz 28. 1edna: 14 účastníků plus pes a kočka a povídky na téma Život za deset let. |
Díky všem za dnešek, hodně jsem se nasmála.
Bára
Bára
Oceňuji, jak ses poprala s velkým množstvím účastníků a jak jste se o nás s Natašou podělily. Zároveň souhlasím s tím, že menší skupiny jsou lepší už kvůli dynamice a možnosti se případně více vyjádřit, plnit úkoly v hodině apod. Děkuji za péči, kterou nám věnuješ a přeji pěkný večer.
Anna Vocelová
Milá Dano, množství účastníků jsi zvládla na výbornou, muselo to být ale náročné. Se zařazením do skupiny samozřejmě souhlasím, vymyslela jsi to báječně, už se opět těším na příště. Tento týden jsem zůstala na horách, je tu krásně a sněhu plno. Zasílám trochu poupravené úkoly z minula a moc pozdravů všem.
Bohuna
K referátu o POPISU:
- popis má za úkol vtahovat do děje, uvozovat, budit napětí a zvědavost, hodí se do něj metafory a přirovnání
- popis má čtenáři pomoci pochopit, o jaké prostředí, emoce, děj se jedná - s tím, že popis je předkládán očima toho, "kdo se dívá"
- popis má za úkol vtahovat do děje, uvozovat, budit napětí a zvědavost, hodí se do něj metafory a přirovnání
- popis má čtenáři pomoci pochopit, o jaké prostředí, emoce, děj se jedná - s tím, že popis je předkládán očima toho, "kdo se dívá"
- subjektivně zabarvený popis v příběhu děj zpomaluje, když to autor přežene
- akce děj zrychluje
A k tomu navíc opakování je matka moudrosti: "Literární pravda musí být pravdivější, než pravda... a musí vycházet ´od srdce´ a vznikat s vědomím, že ji nelze přizpůsobovat tomu, co si o tom kdo bude myslet."
Kateřina Pospíšilová
- akce děj zrychluje
A k tomu navíc opakování je matka moudrosti: "Literární pravda musí být pravdivější, než pravda... a musí vycházet ´od srdce´ a vznikat s vědomím, že ji nelze přizpůsobovat tomu, co si o tom kdo bude myslet."
Kateřina Pospíšilová
Jsem ráda, že se můžu zúčastňovat alespoň on-line kurzů, když už ne v reálu tvých hodin. Vždycky se na vás všechny moc těším. Je to pro mě vzpruha a odpoutání se od reality všedních dní. Také děkuji za poslání knížky od Martina, moc ráda si ji přečtu, už se na ni těším. Martinovi jsem napsala dopis, třeba ho trochu namotivuje na pozitivnější myšlení, aspoň to byl můj záměr. Z dnešní hodiny jsem si odnesla hlavně nové informace od Nataši ohledně toho, jak se píše anotace ke knize, a jinak to bylo spíš opakování jako Popis, Vyprávění, Flinta na stěně, Dikce a Přednes, Přímá řeč, vyvarovat se Nevhodných/Zbytečných přídavných jmen atd.
Zuzana Kratochvílová
Zuzana Kratochvílová
Jistě, vidíme a slyšíme všichni. Ale rozhodně ne všichni stejně. A zdaleka ne všichni dovedeme vyprávět, co jsme viděli a slyšeli. Ostatně, o tom je třeba studium kresby a malířství, nebo hudby, nebo filmu, prostě jakéhokoliv umění. Nejde totiž o nic méně než o umění sdílet viděné i slyšené tak, aby to zaujalo i ty, s nimiž se dělíme. Nezapomenutelný český režisér a herec Jiří Menzel tomu říkal znalost řemesla. A takhle nějak to měl v úmyslu Lustig, když s těmi kursy před lety začínal, a takhle nějak v jeho práci pokračuje i Emingerová.
Ovšem: lidé, kteří se něčemu, čemukoliv, učí, rádi mají před sebou nějaký (pokud možno určitý) cíl. V případě těch, kteří by se rádi stali spisovateli, je tím cílem kniha. Ano, stará poučka říká, že každý z nás máme v sobě jednu knihu: o sobě. Skutečný spisovatel, pokračuje tato poučka, se potom pozná podle toho, že má v sobě i další knihy, a že i ty další knihy jsou ke čtení. Ať je tomu jakkoliv, Emingerová dává svým posluchačům možnost, aby si pravost poučky vyzkoušeli: jejich práce zveřejňuje poměrně pravidelně. A právě teď její péčí, s pomocí řady přispěvatelů, vyšly dvě takové knížky: DUŠI NESPOUTÁŠ a JAK MĚ PŘIPRVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM.
Název té druhé knížky je sice dráždivější, ale ta první je v mnohém neobyčejnější.
Když před časem viděl vysílání televizní Všechnopárty Karla Šípa a v něm Danu Emingerovou, nelenil. Stal se dálkovým posluchačem. Duši nespoutáš je kniha o Tomáškově usilovné a namáhavé, někdy až vyčerpávající pouti za jeho cílem. Jsou v ní elektronické výměny názorů mezi učitelkou a žákem, ale hlavně v ní jsou Tomáškovy povídky. Jsou v ní také příspěvky dalších účastníků Psaní podle Lustiga, a neuvěřitelně citlivé ilustrační grafiky, dílo studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ze Západočeské university v Plzni. Tuhle knihu, vydanou nakladatelstvím Veritas, by si měl pořídit každý, kdo zvedá ruce, neboť se vzdává nástrahám života.
 |
| Tvůrčí skupina Rozmazlení |
Půl tuctu autorů, půl tuctu náhledů na život, půl tuctu otevřených nebo alespoň otevírajících se dveří do původně zakletých zákoutí lidských duší i srdcí. Těmi autory jsou (kromě Dany Emingerové) Monika Hodačová, Nataša Richterová, Bořivoj Beránek, Yakeen J. Helus, Miroslav Tichý a autor skvělých koláží David Vávra. Ještě nedávno zúčastnění pisatelé znali nejvýše jméno své tehdy nastávající učitelky, z níž se nakonec vyklubala i skvělá kamarádka. A z nich se vyklubala parta, jakou by člověk asi jinde hned tak nenašel. V rámci kursu se učili nejen psát, ale také číst. Učili se (a snad se i naučili) chápat city, pocity, názory, vášně i myšlenky lidí, s nimiž je seznámil společný zájem. Četli si navzájem svá díla, některá napsaná na zadání, co svého druhu domácí úkol, některá vzniklá z jejich vlastních popudů. Také neváhali se čas od času navzájem za svá díla kritizovat tak, aby jejich názor šel přímo k věci, aniž by byl urážlivý.
 |
| Sestry Emingerovy při křtu knih v roce 2012 |
I tato kniha vyšla u Veritas. I tato kniha se skvěle drží v ruce a ještě lépe se čte. Zda někdy někdo z autorů této knihy nakonec sepíše spousty knih, a všechny z nich zajímavé, podobně jako to dokázala a dokazuje jejich učitelka, je zatím jedno. Důležité je, že každý našel svá křídla a snaží se s jejich pomocí létat.
Petr Adler, Edmonton, Kanada, Neviditelný pes
tohle je fotka z našeho knihkupectví v Zábřehu. A možná budu mít i reklamu na DUŠI NESPOUTÁŠ v místním oběžníku.
Milá Dano!
Je to velmi těžké napsat něco nového, co už nenapsal Petr Adler. Udělala jsi kus práce pro jednoho životem zkoušeného človíčka - KLOBOUK DOLŮ !!! Přísná, ale trpělivá, obětavá, altruistická. Martin - mnohdy nedisciplinovaný, svéhlavý, ale snaživý a citlivý.
Knížka dává mnoho podnětů k zamyšlení. Hodně jsem ocenil příspěvky členů kurzů. Udělala jsi moc záslužnou věc. Přičítá se ti to jako obrovské plus. Jsem rád, že jsem si knížku mohl přečíst. Určitě se k ní budu i v budoucnu vracet.
Standa Forejtek
Je to první pokus.
První pokusy bývaj dost zrádný, to každej známe. Člověk ještě nemá zkušenosti, na spoustu věcí kouká jako tele na nový vrata a většinou po dokončení svýho snu počítá všechno, co by udělal jinak. A není toho málo.
Já se snažím neztrácet nervy a hlavně naději. Zatím to vypadá tak, že nemám ilustrátora a plánovanej komiks si asi budu muset nakreslit sama (ne, že bych to nedělala celej gympl v hodinách matiky a fyziky). Editora jsem ještě nestihla oslovit a na tisk šetřím prachy. Spisovatelskej život je fakt náročnej. Ale ten pocit, ten za to všechno bez debat stojí!
Dobré jitro, Danuško,(předpokládám, že nejsi noční pták jako já a číst to budeš nejdříve ráno)
Zasažen frustrací z vládních opatření jsem vypotil další básničku. Tvoje myšlenka, že by to už bylo na vydání sbírky, mně pochopitelně taky vrtá hlavou, ale pořád si myslím, že je toho zatím málo.
Nejsem profesionál a nejsem na těch básničkách existenčně závislý, a tak nehrozí, že bych se pustil do překotné kvantitativním hlediskem motivované výroby bezobsažných říkanek...
Doufám, že Pachuť takovou říkankou není. No, posuď, prosím, sama.
Chtěl bych na vysvětlenou povědomosti řady použitých slov uvést, že první verš každé sloky je "vypůjčený" od mnou milovaných velikánů naší poezie (v pořadí Mácha, Neruda, Šrámek, Nezval a Seifert) a že poslední verš každé sloky je inspirován biblí (1. list Korintským, 13 B21).
Zbytek je, čestný pionýrský, skutečně můj vlastní...
Přeju vše nejlepší a pevné zdraví i nervy Tobě i všem Tvým blízkým a těším se někdy na shledanou.
Až bude teplo a skončí "stanné právo", budu uvažovat o tom, že popadnu Haničku a vyrazíme do některého z Tvých kurzů.
Z Rumburakova zdraví Olda
Petra
 |
| Book Club 27. ledna 2021 na Jitsi Meet |
Co jsem se naučila: že se to dá, že Dana je úžasně inspiration, že jsem vám všem vděčná, že do toho asi půjdu. A tohle je odkaz na literární festival Hay-on-Wye ve Walesu, o kterém jsem mluvila, že bychom tam mohly jet. Určitě musíme něco společně vymyslet. Navíc je to krásné městečko...
Rostya Gordon-Smith
Vše začalo v roce 1962, kdy zde Richard Booth otevřel první antikvariát, pro který získal publikace ze zrušených veřejných knihoven v USA. Do Hay se začali sjíždět bibliofilové, což vedlo k zakládání dalších knihkupectví – je jich 40 na 1600 místních obyvatel.
Richard Booth prohlásil z recese městys samostatným královstvím a sebe jeho vládcem.
Dana s námi sdílela způsoby, jakými učí své žáky ve svých kurzech tvůrčího psaní. Vypravovala nám poutavě o svých knížkách a o tom, jak vytvořit chytlavý příběh či najít správný nápad pro vlastní tvorbu. Na setkání přišly i nynější studentky z kurzu, které zde nacházejí inspirativní platformu pro uplatnění své fantazie. Děkuji za setkání.
Ahoj Dančo,
Bylo zajímavé poznat další lidi se zájmem o psaní.
Prosím Vás, můžete mi říct, jestli je normální, že přestože mě to vždycky jakoby hrozně baví, skládat nějak věty, aby se podobaly tomu obrazu, nebo situaci, kterou si v hlavě navodím, že se při tom zároveň příšerně vztekám a leze mi to na nervy???
Jak jsem teď trochu víc času věnovala psaní několik dní za sebou, tak jsem skoro až tu radost začala ztrácet. Věty a souvětí na mě najednou křičí, jak jsou bezcenné, připadá mi to celé hrozně takové "školní, slohové", žádný pocit zadostiučinění při dokončení textu moc nepřichází. Taky mě dostihl pocit, že sama sebe posunout neumím, že to bude pořád dokolečka to samé a to mi vadí.
Budu ráda za názor.
Díky a večer ahoj,
Katka
Eva Černíkova
 |
| Book Club 27. ledna 2021 na Jitsi Meet |
Psaní je řemeslo jako každé jiné. Téma - podtitul - název krátký a zapamatovatelný, ale může to být jinak.
Důležitá je zápletka a rozuzlení.
Přemýšlet, co svým příběhem chci říct.
Přemýšlet víc o čtenáři než o svém příběhu.
Jsem nadšená, mám velkou chuť do psaní i do kurzu. Co příště: empatie v psaní, jak se naladit na čtenáře.
Helena
Naučila jsem se, ze se psaní da naučit , a to je velká naděje. Jsem vděčná za setkání s těmito tyto úžasnými lidi, a těším se na další cvičení! Děkuji za inspiraci!
Markéta Fuchsová
Děkuji moc za úžasné povídání.
Romana
zrovna koukám na ČT Art. Je tam Arnošt Lustig Na plovárně u Marka Ebena z roku 1999 a já jsem šťastný a vzpomínám na naše seance na Dobešce. Arnošt povídákrásně o životě, i když to je více jak 10! let starý. A taky vykládal, jak učil v Americe mladé Američany tvůrčímu psaní a vše bylo tak, jak jsem to slyšel tebe. Od Aristotela až po kolektivní rozbor. Holt šíříš jeho odkaz dál...
Jak pokračuješ ve výuce? A co Klára a další tvořivé nadějné naše slečny a paní Věrka z Brna? Měj se moc hezky a hlavně všechny pozdravuj. Čus
Bohuna
Ahoj Dano, Šimone,
netuším, jestli Vám kurzisté posílají práce předem, nebo jestli se to nechává až přímo na setkání. Taky nevím, jestli to vůbec stíháte dopředu nějak číst, nebo komentovat atd., ale tentokrát chci dát dopředu vědět, hlavě kvůli tomu, jak se teď právě vynacházím. V příloze zasílám svoje aktuální výplody - nějak to tak vyšlo. K tématu o životě v budoucnosti patří Svět za 10 let a Očekávání věcí příštích. Královna bílé stopy staví na současném stavu sněhové pokrývky. Jako bonus přidávám Medailonek autorky - ten tedy samozřejmě s nadsázkou :-) Prosím Vás, můžete mi říct, jestli je normální, že přestože mě to vždycky jakoby hrozně baví, skládat nějak věty, aby se podobaly tomu obrazu, nebo situaci, kterou si v hlavě navodím, že se při tom zároveň příšerně vztekám a leze mi to na nervy???
Jak jsem teď trochu víc času věnovala psaní několik dní za sebou, tak jsem skoro až tu radost začala ztrácet. Věty a souvětí na mě najednou křičí, jak jsou bezcenné, připadá mi to celé hrozně takové "školní, slohové", žádný pocit zadostiučinění při dokončení textu moc nepřichází. Taky mě dostihl pocit, že sama sebe posunout neumím, že to bude pořád dokolečka to samé a to mi vadí.
Budu ráda za názor.
Díky a večer ahoj,
Katka
 |
| Dlouhodobý kurz od čtvrtka 14. ledna 2021 na Jitsi Meet |
Ahoj Šimone a Dano,
toto je můj souhrn klíčových poznatků z čtvrtečního novoročního on-line setkání:
Literární útvar má standardně tři základní části: ZAČÁTEK, PROSTŘEDEK a KONEC a vždycky je v něm skryta i čtvrtá, tzv. neviditelná část, která umožní pochopit, PROČ autor daný text napsal.
Text má být čtivý, bez zbytečných odboček, nebo podrobností, které odvádějí pozornost.
toto je můj souhrn klíčových poznatků z čtvrtečního novoročního on-line setkání:
Literární útvar má standardně tři základní části: ZAČÁTEK, PROSTŘEDEK a KONEC a vždycky je v něm skryta i čtvrtá, tzv. neviditelná část, která umožní pochopit, PROČ autor daný text napsal.
Text má být čtivý, bez zbytečných odboček, nebo podrobností, které odvádějí pozornost.
Pokud autor používá metafory, měly by být jasné a srozumitelné.
Chybou bývá vršení komplikovaných souvětí a mnoha cizích slov, v češtině také použití trpného rodu, který působí neosobně a hodí se jen někdy.
Z referátu "O PSANÍ" od Bohunky:
Skutečný autor vždy stvoří nejméně dva koncepty svého textu, někdy jich je i mnohem více.
Je dobré text si přečíst a dělat v něm nové úpravy s časovým odstupem, protože nic nebývá správně hned napoprvé. Výsledný text dokonce může působit tak, že ho psal úplně někdo jiný.
Po zapracování úprav je čas předvést dílo někomu blízkému. Připomínky od takového "ideálního čtenáře" je nutné brát vážně a v textu je případně zohlednit.
Skutečný autor vždy stvoří nejméně dva koncepty svého textu, někdy jich je i mnohem více.
Je dobré text si přečíst a dělat v něm nové úpravy s časovým odstupem, protože nic nebývá správně hned napoprvé. Výsledný text dokonce může působit tak, že ho psal úplně někdo jiný.
Po zapracování úprav je čas předvést dílo někomu blízkému. Připomínky od takového "ideálního čtenáře" je nutné brát vážně a v textu je případně zohlednit.
Posílám jedno cvičení. Někde na stránkách jsem viděla, že se v nějakém kurzu psaly příběhy na šest slov, tak jsem to zkusila taky :-) :-)
Moc zdravím a těším se na 28. ledna na
Katka Pospíšilová
Katka Pospíšilová
 |
| Díky za učebnici. Standa |
Zdravím, děkuju moc za zaslání online učebnice, to mám ale materiálu na studium! :-) První lekce se mi líbila, těším se na další a na náš virtuální kolektiv. Těším se příští týden.
Bára
Ahoj Dano!
Díky za první letošní on-line lekci. Nadšeně jsem popisovala manželovi, jak jsem nečekala, že hned na začátku kurzu se budu učit psát medailonek ke své možné budoucí knize. Stále mi dělá problém najít a hlavně říct nějaké připomínky k výtvorům ostatním účastníků. To se ale učím celou dobu, co navštěvuji tvé kurzy, Dani. Práce se mi poslouchají příjemně a baví mne i úkoly od Nataši. Jsem zvědavá, s čím přijde příště. Mějte se hezky a ve čtvrtek se na vás těším.
Jméno, které přisoudíte hrdinovi, ho provází celý příběh, proto by je měla charakterizovat více než nahodilost jmen běžných smrtelníků. Jména musí být výrazná a měla by ve čtenáři navozovat pocit, že hrdinům zkrátka padnou.
· Pozor, nepoužívejte podobná jména! Budou-li mít postavy taková jména, čtenář i vy se snadno spletete (Jan x Dan, Lenka x Alenka, Pospíšil x Pospíchal, Nová x Novotná, Zdeněk x Zbyněk).
· Jména hrdinů by měla odpovídat i prostředí a žánru. A také době (historické romány) a zemi, v níž se děj odehrává.
· Statný chlap by se nemusel jmenovat právě Honzík Čiperka (ale mohl), drobná čarodějka zase nemusí být Gertruda Veliká (ale může, je to jen na vás).
 |
| Recenze na Neviditelném psu |
Milí přátelé, psavci, příznivci tvůrčího Psaní podle Lustiga,
byl to opravdu zvláštní rok, ten právě uplynulý rok 2020! Rok nečekaných událostí, rok změn, rok on-line, rok v nejistotě, ale i rok solidarity, rok určený k hlubšímu přemýšlení o tom, co je v životě důležité, rok přející procházkám, rok, kdy příroda dostala šanci se nadechnout a kdy naše rodiny byly zase hodně spolu… O to víc Vám děkuji za vaši přízeň, podporu a spolupráci.
 |
| Dlouhodobý kurz 2020 |
Pro nás, kteří se pohybujeme v okruhu organizátorů a autorů Psaní podle Lustiga, to byl rok nečekané improvizace, ale i splněných slibů, přání a předsevzetí. Do počátku března jsme ještě stihli uspořádat pár víkendových kurzů v Praze a Brně. Pak jsme se museli vydat hlavně cestou virtuálních lekcí s krátkými obdobími nadechnutí přes roušky... Avšak nakonec to bylo vcelku tvůrčí období!
Vznikla celá řada krásných příběhů, které si můžete přečíst na našem webu Psaní podle Lustiga.
Připravili jsme osm elektronických newsletterů, které najdete zde.
Dokončili jsme a vydali dvě knihy, které mají výborné recenze např. na Neviditelném psu, zmínky jsou v Právu, na MF DNES, na iDNES, ve Vlastě... Obě díla se rodila skoro dva roky – ta první povídková JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM pochází z pera šesti autorů, členů literární skupiny Rozmazlení, a druhou DUŠI NESPOUTÁŠ jsem nachystala s vozíčkářem Martinem Tomáškem. Jde o projekt, který je dílem celého týmu spolupracovníků – dobrovolníků i mých studentů na Fakultě designu a umění v Plzni, kteří namalovali krásné ilustrace. Obě knihy jsou dostupné na našem webu, stejně tak jako v knihkupectvích a v distribuci společnosti Kosmas. Pandemie nepřála tomu, abychom Vám jednotlivé autory představili naživo na našich tradičních večerech autorského čtení v pražském Divadle Dobeška či v brněnském Divadle Za hradbami. Věříme, že letošní rok nám bude přát více a naše literární večery budeme moci uspořádat. Máme to v plánu!
 |
| Rozmazlení v Železné Rudě |
I počet našich literárních dílen mimo Prahu se během roku hodně zúžil. Skupina Rozmazlených dokončovala práce na své knize během víkendového tvůrčího soustředění v Železné Rudě, kde zápolila s nečekaným úskalím... Nikoliv tvůrčím, ale psychologickým, a to jak se shodnout na názvu přijatelném pro všechny autory. Nakonec nám pomohla najít řešení anketa, na níž se mnozí z Vás podíleli. Děkujeme!
 |
V červnu jsme se vydali na zámek Loučeň nedaleko Nymburka psát zámecké příběhy. A stálo to za to! Výstižně to popsal jeden z účastníků...
Výsledkem byly čtyři dny v krásném a přátelském prostředí – dny plné neuvěřitelné euforie, pracovního nasazení, diskusí vážných i nevážných, spojených s návštěvou herce a architekta Davida Vávry a procházkou Svatojiřským lesem.
Na místě vzniklo přes třicet scének, které začaly ožívat díky neuvěřitelně akční zámecké paní Kateřině Šrámkové a místním průvodcům (čtyři na téma začátky automobilismu se na Loučni hrály již letos v létě).
Moc se těšíme na loučenské pokračování, jen co nám to situace dovolí. A také na další akce v různých koutech republiky – v jednání jsou různé lokality ve středních Čechách, na Vysočině i na Moravě.
 |
| Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020 |
Vynikající ohlasy měly i dlouhodobé semináře pro přírodovědce Národního muzea, jednodenní lekce v Akademii ČTK i kurzy psaní cestopisů s National Geographic, které se konaly v době krátkých uvolnění státních restrikcí. K letošním úspěchům patří i to, že se učíme v několika krásných prostorách - nově i na Vinohradech v renesančním domě v Korunní ulici, za což vděčíme vzájemně obohacující spolupráci s firmou Simpy5.
 |
| Dům v Korunní 88 |
Možná jste si také všimli, že začátkem loňského roku jsme spustili díky usilovné píli a nápadům Věry Staňkové i nový web www.psanipodlelustiga.cz s přehledem všem našich aktivit a automatickým přihlašováním na kurzy. Práce účastníků zůstaly i na našem starém webu www.psani-podle-lustiga.cz, tedy na adrese s pomlčkami.😊
Letošní rok 2021 začíná v podobném duchu nejistoty jako ten minulý, ale přesto je to jiné. Jsme zkušenější, možná i trochu moudřejší. A protože „psaní dává křídla“, věřím, že to bude rok nových příležitostí včetně těch literárních. Inspirace je všude kolem nás. Jak nám na jaře vzkázal spisovatel Ondřej Neff: „Koronavirus je spisovatelův přítel: všechno je zakázané, jen sezení na zadku a psaní dovoleno. Využijte toho!“
Vaše Dana Emingerová & lektorský tým
 |
Pochopil jsem, proč se mi něco čte dobře a proč mě naopak něco nebaví.
Mám z toho strašnou radost a nemůžu se dočkat, až budu zase brzy něco mydlit do klávesnice a představovat si čtenáře, jak mě špatně pochopil a já mu k tomu nemůžu nic říct.
Moc děkuju za všechno! Takhle inspirativní víkend jsem teda dlouho nezažil!
Petr Jan Juračka, přírodovědec, horolezec a fotograf
Petr Jan Juračka, přírodovědec, horolezec a fotograf
Milá Dano!
Ten loňský rok 2020 byla tedy jízda. A náš včerejší silvestrovský den také.
Nahoru na Sněžku jsme šli v mlze s nadějí, že nahoře uvidíme slunce. Jen tak trochu prosvítalo... Cestou dolů ze Sněžky už opravdu bylo vše krásně slunečně pohodové. Jen Růžový důl vůbec nebyl růžový a ukázal se jako ledová slůj. A protože zapadalo slunce, nebyl čas se vrátit bezepčnější cestou, kterou jsme přišli, a tak jsem musela zatnout zuby a připravit se na to, že budu padat, udržovat mysl v nastavení "hlavně si nic nezlomit" a klouzat dolů s vidinou, že to přežijeme celí.
Po setmění už to byl skoro horor. Hlavně proto, že já a manžel jsme byli každý jinde v té stráni. V životě jsem se tak nenapadala jako včera. Mysl po každém pádu velela vstát a jít dál... ani nevím kolikrát. Prostě to ustát stůj co stůj.
Byla to ohromná úleva postavit se dole oběma nohama na pevnou zem a užít si ten pocit, že je to za námi.
Skončilo to!!! Tak ať je to tak s celým blbým minulým rokem 2020. A kdyby ne, jistota je, že stejně jednou vyjde slunce jako dnes ráno.
Nahoru na Sněžku jsme šli v mlze s nadějí, že nahoře uvidíme slunce. Jen tak trochu prosvítalo... Cestou dolů ze Sněžky už opravdu bylo vše krásně slunečně pohodové. Jen Růžový důl vůbec nebyl růžový a ukázal se jako ledová slůj. A protože zapadalo slunce, nebyl čas se vrátit bezepčnější cestou, kterou jsme přišli, a tak jsem musela zatnout zuby a připravit se na to, že budu padat, udržovat mysl v nastavení "hlavně si nic nezlomit" a klouzat dolů s vidinou, že to přežijeme celí.
Po setmění už to byl skoro horor. Hlavně proto, že já a manžel jsme byli každý jinde v té stráni. V životě jsem se tak nenapadala jako včera. Mysl po každém pádu velela vstát a jít dál... ani nevím kolikrát. Prostě to ustát stůj co stůj.
Skončilo to!!! Tak ať je to tak s celým blbým minulým rokem 2020. A kdyby ne, jistota je, že stejně jednou vyjde slunce jako dnes ráno.
Šťastný nový rok.
PS. Vypadá to, že v lednu bude ještě vše úplně zavřené a nemůžeme Vám tedy nabídnout naši pohostinnost pro tvůrčí literární dílnu na zámku Loučeň. Prosím tedy nový termín, až budeme vědět, že bude otevřeno a že to tak zůstane..
Číst knihu JAK MĚ PŘIPRVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM je jako najít sám sebe v mnoha odlišných příbězích. Přestože jsou napsány různými autory, prolínají se v nich zážitky, myšlenky a zkušenosti, se kterými se většina z nás dokáže ztotožnit. Během čtení, které mi trvalo sotva dva dny (ano, knihu jsem doslova zhltla), jsem se smála i plakala, bavila se aktuálními tématy povídek a vzpomínala na své předešlé životní etapy. Bylo to krásné.
 |
| Literární skupina Rozmazlení |
Budu asi znít zaujatě vzhledem k tomu, že většina z nich jsou moji přátelé, ale mně se jejich kniha opravdu líbí a mohu ji upřímně doporučit.
Mám ráda příběhy ze života, ve kterých se každý z nás najde a vyhovuje mi rozmanitost jednotlivých pohledů na různá témata. A nejvíc ze všeho si vážím toho, že mě autoři nechali nahlédnout do svých duší a měli odvahu se mnou sdílet kus sebe.
 |
| Tereza získala cenu mezinárodního filmového festivalu WorldFest Houston International Film & Video |
Cenu v Americe jsme absolutně nečekali a moc nás to potěšilo! Film Beyond Her Lens v hlavní roli s Lucií Vondráčkovou získal speciální ocenění poroty, tzv. Remi Award na americkém filmovém festivalu WorldFest Houston International Film & Video Festival. Tento filmový festival je známý tím, že jedno z prvních ocenění zde získali nyní slavné hvězdy filmového průmyslu, jako například Steven Spielberg, George Lucas, Ang Lee, John Lee Hancock, Ridley Scott, Spike Lee, Oliver Stone nebo David Lynch. Také proto si této výhry moc vážíme, děkujeme!
Tereza Hirsch
|
| DUŠI NESPOUTÁŠ objednáte zde. |
Milá Dano,
přečetla jsem už skoro celou knížku od Martina Tomáška a to, jak mu radíš, je pro mne nová učebnice. Děláme všichni stejné chyby, a tak je to pro mne moc poučné.
Opravdu obdivuji, jak se mu věnuješ, a věřím, že to muselo být moc náročné. Ale splnila jsi jeho sen, a to je úžasné. Až Vaši knihu DUŠI NESPOUTÁŠ dočtu, chtěla bych mu napsat, snad bude mít radost. Je obdivuhodné, jaké má nápady se vtělit do nějakých věcí.
Samozřejmě i já, naprostý laik vidím chyby, které Martinovy povídky mají, kdy to přestává být čtivé, ale to Ti napíšu až po přečtení celé knížky. Chtěla jsem mu udělat radost, ale ne jen chválit, aby ho to třeba mohlo posunout dál.
Nevím však, zda se to mi to povede. Znáš ho víc, já jenom z té knížky a je mi jasné, že moc trpí samotou, chtěl by mít život jako my, ale to úplně nejde.
Je krásné, jak jsi mu pomohla a měla pro něj tu obrovskou trpělivost. Asi máš opravdu tu svatozář, už se těším, jak si Tě prohlédnu a zkontroluju ji.
😊
Řekla jsem si také, že ti napíšu bajku, když je máš tak ráda... Je vánoční.
Mějte se všichni moc hezky a těším s v příštím roce na shledanou. Zdravím z hor a asi také na hory. Hrozně tu fouká, ale je bílo, a tak je to přeci jen lepší než ve městě. Těším se na kurz.
Bohuna
Mějte se všichni moc hezky a těším s v příštím roce na shledanou. Zdravím z hor a asi také na hory. Hrozně tu fouká, ale je bílo, a tak je to přeci jen lepší než ve městě. Těším se na kurz.
Bohuna
Knížku Duši nespoutáš zrovna čtu. Jsem skoro na konci. Směju se, přemýšlím, mlčím. Kniha nelže...
Martinova bývalá asistentka
zdraví Tě a píše Ti Tvoje „skoro-spolužačka“ Bohuna. Chodím také na kurzy tvůrčího psaní k Daně. Jsem moc ráda, že jsem takového člověka potkala, přesně jako ty. Samozřejmě jsem si s chutí, dokonce dvakrát, přečetla tvou knížku, ke které Ti gratuluji.
Je dobře, že se Ti splnil alespoň tento sen, když to máš v životě mnohem obtížnější než my ostatní. Je skvělé, že máš takového koníčka, ale to víš, musíme se učit stále, dělá to i Dana.
Dobře už to znáš, že naše kurzy jsou hodně založeny i na zpětných vazbách, a je to opravdu účinné. Člověk sám své chyby často nevidí, i kdyby to četl mnohokrát, a čtenář, pro kterého je psaní určeno, se v tom často nevyzná. Neví toho o psaném tolik, co ví autor, kterému je vše jasné. Proto jsem se také rozhodla Ti, kromě gratulace, napsat i svůj dojem z knížky, přestože vím, že vše už prošlo i rukama Dany, která ti své připomínky okamžitě sdělovala a při psaní tě vedla.
Máš úžasné nápady, jak se např. vtěluješ do různých věcí a popisuješ jejich pocity. Je taky skvělé, že máš jasný cíl stát se spisovatelem, ale bude to jistě ještě hodně náročné. A to, že chceš svými knihami dokázat lidem, že i člověk na vozíku může žít hodnotněji, to je nádherná idea a moc ti přeju, aby se cíl splnil.
Máš úžasné nápady, jak se např. vtěluješ do různých věcí a popisuješ jejich pocity. Je taky skvělé, že máš jasný cíl stát se spisovatelem, ale bude to jistě ještě hodně náročné. A to, že chceš svými knihami dokázat lidem, že i člověk na vozíku může žít hodnotněji, to je nádherná idea a moc ti přeju, aby se cíl splnil.
Tvůj úvod do knížky mě opravdu zaujal, napsal jsi, co je potřebné, aby čtenář o Tobě věděl. Dana tě krásně opravila a vážím si jejího taktu, jak ti napíše, co si myslí... I když to není zrovna lichotivé, člověk to pochopí a uzná.
Jsem ráda, že už i já někdy vidím to, co Dana. Příkladem je třeba Píseň smrti, jejíž začátek je sice zvláštní, ale čtivý. Konec mi naopak připadal už dost chaotický a zkazilo mi to celkový dojem z povídky. A na další stránce se dozvím, že Dana to chce „utnout“ přesně v tom místě, co jsem myslela i já. Měla jsem z toho radost, že jsem se už něco málo naučila.
Mám ráda staré věci, a tak mi byla velmi blízká povídka Staré hodiny. Taky se na podobné dívám a přemýšlím. Krásně jsi to popsal. V některých povídkách však převažuje pesimismus. Jistě je to tím, že jsi stále dost smutný (letadlo se zřítí do oceánu, auto přejede vlak ...), ale to dokážu pochopit. Naopak z povídky 50 odstínů šedi na vozíku jde na mě strach. Daně nakonec u tohoto příspěvku ocenila otevřenost a upřímnost, s jakou jsi jej napsal, ale mně se zrovna tahle povídka nelíbí. Věřím, že ses vypsal ze svých niterných pocitů, je to jistě dobře, ale mě z toho mrazí.
Mám ráda staré věci, a tak mi byla velmi blízká povídka Staré hodiny. Taky se na podobné dívám a přemýšlím. Krásně jsi to popsal. V některých povídkách však převažuje pesimismus. Jistě je to tím, že jsi stále dost smutný (letadlo se zřítí do oceánu, auto přejede vlak ...), ale to dokážu pochopit. Naopak z povídky 50 odstínů šedi na vozíku jde na mě strach. Daně nakonec u tohoto příspěvku ocenila otevřenost a upřímnost, s jakou jsi jej napsal, ale mně se zrovna tahle povídka nelíbí. Věřím, že ses vypsal ze svých niterných pocitů, je to jistě dobře, ale mě z toho mrazí.
Slova „i tohle jsem já“ jsou sice jistě pravdivá, ale nejsou podle mě určená pro každého. Věřím, že chceš mnoho věcí zažít, ale takhle realizovat své představy je pro mě spíš za hranou. Já bych se Tě bála.
Nevím, jestli si uvědomuješ, jak moc ti Dana pomáhá. Nejen se psaním, ale taky radami pro život. Teď promiň. Chceš se zařadit mezi, jak říkáš „normální lidi“, ale nechováš se tak. Existují základy chování dospělých lidí, které Ty však nerespektuješ. To posílání zpráv v noci a narušování soukromí je prostě nehoráznost. Dana má asi svatozář. V tomto případě se chováš opravdu strašně sobecky.
Nikdo z nás se nemůžeme vžít do tvých pocitů. Jsi velice inteligentní a samozřejmě máš všechny touhy a přání jako my ostatní. Mnoho lidí si stěžuje jak teď v době koronaviru jim chybí společnost. Ty máš vlastně takovéto období stále. Je skvělé, že máš „své psaní“, které ti umožňuje vžít se do jiných lidí, míst, problémů i radostí. Moc ti přeji, abys našel i svého asistenta, což také nebude lehké. I placení asistenti mají svůj život a nemůžeš čekat od nich takovou oddanost, jakou má Tvoje maminka.
Věřím, že jsi „Muž plný touhy“, jak se příhodně jmenuje tvoje poslední povídka. Je smutná a dojemná, ale pokud chceš něco zvrátit, nesmíš se jen litovat.
Vím, že si myslíš, že já mám všechno, tak co ti radím. Máš pravdu, ale lidi si získá každý člověk stejně, ať je na vozíku či nikoli. Snaž se rozdávat víc radosti. Věřím, že se to díky Tvému psaní podaří. Upřímně Ti přeju úspěch, ale nesmíš na vše tak pospíchat. Já jsem stejně nedočkavá jako ty, a tak ti rozumím, ale vím, že to není dobré. Co má přijít, se stane, ale musíme jít tomu hezkému trochu naproti.
Moc Ti přeju splnění všech přání i naprosto osobních a jako „kolegyně začátečnice“ i mnoho dalších krásných a čtivých knih, aby se staly bestsellery naší literatury.
Moc tě zdraví Bohuna
Díky za DUŠI NESPOUTÁŠ. Už jsem se do čtení pustil... Psaní nám dává křídla, tobě přidává svatozář! A tu ti nikdo neodpáře. Obdiv i Tvému mužíčkovi...
Stanislav Forejtek
Vážený pane Šípe,
jmenuji se Martin Tomášek, jsem od narození na vozíku (dětská mozková obrna) a velmi rád sleduji Všechnopárty. Nejspíš o tom ani nevíte, ale jeden z dílů Vaší talkshow mi pomohl splnit velký životní sen – vydat vlastní knihu. Mám na mysli díl se spisovatelkou Danou Emingerovou. Po skončení pořadu jsem se s ní spojil. Během dvou let mě naučila základům tvůrčího psaní. Kurz Psaní podle Lustiga mi věnovala zdarma a absolvoval jsem ho přes maily. A nyní mi vyšla moje první a doufám, že ne poslední autorská kniha DUŠI NESPOUTÁŠ. Dana mi psala, že Vám její výtisk poslala. Tak doufám, že se Vám bude líbit. Ještě jednou moc děkuji za Váš pořad.
S hlubokou úctou a obdivem Martin Tomášek
Vážený pane Tomášku,
děkujeme za Vámi zaslaný e-mail. Jsme rádi, že pro Vás pořad "Všechnopárty" byl, a věříme, že stále je, takovou inspirací. E-mail jsme předali tvůrcům pořadu.
Děkujeme za Váš zájem o Českou televizi.
S pozdravem Adriana Hladká, Divácké centrum Česká televize
 |
| Dlouhodobý kurz tvůrčího psaní 2020 |
Ahoj Dano!
Doufám, že to, co jsem o Tvých kurzech píšu, nebude příliš patetické 😊. Ale napadlo mě to v noci, když jsem nemohla usnout po večerním čtení našich tabu:
Mám v břiše nějaký, zatím nepojmenovaný, orgán. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, tak ani nevím, jestli ho mají všichni. Asi ano, jen ho možná mají jinde než já. Ale umístění není důležité. Vím o něm odjakživa. Vzpomínám si, kdy jsem ho začala vnímat poprvé. Seděla jsem s tátou na zahradě. Vlahý jarní podvečer, táta spokojeně pokuřuje. Právě mě totiž učil naroubovat jabloň a naočkovat růži. Teď budu celé léto napnutě čekat, jestli se moje rouby a očka uchytí.
Mám v břiše nějaký, zatím nepojmenovaný, orgán. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, tak ani nevím, jestli ho mají všichni. Asi ano, jen ho možná mají jinde než já. Ale umístění není důležité. Vím o něm odjakživa. Vzpomínám si, kdy jsem ho začala vnímat poprvé. Seděla jsem s tátou na zahradě. Vlahý jarní podvečer, táta spokojeně pokuřuje. Právě mě totiž učil naroubovat jabloň a naočkovat růži. Teď budu celé léto napnutě čekat, jestli se moje rouby a očka uchytí.
Cítím takové vnitřní vzrušení, nedočkavost, ale i velkou spokojenost. Do té doby neznámá směsice pocitů se rodí někde uprostřed břicha a rozlévá se mi po celém těle. Táta si všiml mého rozpoložení a hned mi to vysvětlil:
„To je pocit z dobře vykonané práce. Tak je to vždycky, když tě těší to, co děláš.“
Tento okamžik jsem si uložila hluboko do paměti. Tak hluboko, že jsem na něho časem pozapomněla.
Přešla léta, puberta, první lásky, první polibky, první sex. Pak svatba, děti…všechny tyto okamžiky byly šťastné. Ale to je jiné štěstí, sídlí a rozlévá se u mě v těle z jiného místa. Jak už to tak bývá, střídá se během života dobré i špatné, pocity se míchají. Štěstí už nebývá tak intenzivní, a intervaly mezi šťastnými okamžiky se prodlužují. Nahrazuje ho spokojenost. Pozdně střední věk už se jeví jako vyvážené období, bez větších emočních výkyvů.
 |
| Brno 3.-4. listopadu 2018 |
První úkol byl jednoduchý: napsat povídku na dané téma. Bylo to raz dva. Co ovšem bylo zvláštní, že jsem po dokončení zase ucítila ten podivný pocit v břiše. Jako tenkrát na jaře. Na rozdíl od žlučníku, který ukládá nevyřčenou zlost a formuje si ji do malých, ostrých kamínků, tento můj orgán funguje úplně jinak. Usazuje mi úsměv na tvář, činí mě velkorysou, nadšenou, až altruistickou. Bezelstné dětské štěstí mě celou vyplní. Zvenčí to možná vypadá, že jsem požila nějakou návykovou látku ve větším, než malém množství.
A já se tak i cítím. A cítím se tak už pořád, protože díky Daně a mým spolužákům ze psaní jsem obklopena, byť i virtuálně, úžasnými lidmi, se kterými se vznášíme na stejných vlnách. Můj nepojmenovaný orgán vytrvale pumpuje do organismu dopamin, endorfin, serotonin, a bůh ví, co ještě. Při psaní jsem zase malá holka, která právě naočkovala svou růži, a netrpělivě čeká, jestli vykvete.
Na zámeckém on-line setkání vysílaném přímo z Loučně se sešlo 15 přihlášených. Vzpomínali jsme na zážitky z minulé Loučně...
Na lednovém kurzu budeme psát zámecké příběhy z období let 1875 – 1900 a zájemci se také mohou podílet na vzniku nové knihy o začátcích automobilismu v Čechách.
 |
| Nataša se svou literární prvotinou |
Doba Meetů…
Během koronavirových omezení zmizely z mého diáře pracovní obědy, schůzky, jednání, milá setkání u kafíčka, ale zato se mi tam hojně vyrojily Meety, neboli on-line schůze.
Do obrazovky zírám prakticky celý pracovní den a večer mi už většinou třeští hlava. Tudíž při představě dalších hodin před monitorem se mi ježily vlasy...
Ale ke svému překvapení jsem zjistila, že on-line lekce psaní tak, jak je pojala Dana, se staly těmi milými chvilkami, na které jsem se těšila. Být v přítomnosti psavého lidu je prostě fajn kdykoli a kdekoli. Klidně na obrazovce!
Musím říct, že jsem ve společnosti všech účastníků kurzu moc ráda. Všichni jsou milí, sympatičtí, velmi pro mne inspirativní. Pokaždé se na setkání se všemi těším, je to pro mě relax a odpoutání se od každodenních starostí. )B
Bohužel nestíhám včas psát úkoly/pracovat na nich, většinou to řeším těsně před kurzem, když mám čas a nemám děti. ¨
Psaní mě stále moc baví, postupně začínám pronikat do tajů "dobrého psaní". Nejvíce se toho učím na konkrétních ukázkách ostatních účastníků, ale i na vlastních pokusech.
Mám ráda i práci na rétorice s Janou Vaňkovou, správném dýchání, intonaci - to vše má vliv na přednes a úspěšnost díla při autorském čtení.
Líbí se mi i časově omezené úkoly během každé lekce. Často mě stres a adrenalin přivedou na myšlenky/nápady, na které bych asi normálně nepřišla. Taktéž hrátky s jazykem - vymýšlení názvů knih/povídek atd. mě moc baví. Už teď se těším na další lekce a čas strávený v přítomnosti ostatních členů kurzu.
Dano, moc Ti děkuji, že mohu být součástí skvělých hodin a doufám, že se v roce 2021 budeme moci vídat i naživo a ne jen online, i když i to bylo moc fajn.
Přeji Ti krásné prožití Vánoc v kruhu tvých nejbližších a hlavně pevné zdraví, štěstí a spokojenost v práci i soukromém životě. Ať je rok 2021 lepší než ten letošní.
Těším se na viděnou,
Zuzka Kratochvílová
Dano, moc Ti děkuji, že mohu být součástí skvělých hodin a doufám, že se v roce 2021 budeme moci vídat i naživo a ne jen online, i když i to bylo moc fajn.
Přeji Ti krásné prožití Vánoc v kruhu tvých nejbližších a hlavně pevné zdraví, štěstí a spokojenost v práci i soukromém životě. Ať je rok 2021 lepší než ten letošní.
Těším se na viděnou,
Zuzka Kratochvílová
 |
| Dlouhodobý kurz v Národním muzeu, jaro-podzim 2020 |
Děkuji. Když to vezmu s určitým nadhledem, tak na kurzu tvůrčího psaní jsem se naučil především se nebát. Jsem zoolog a během svého studia jsem prošel různými kurzy, jak správně psát to či ono. Nyní nepočítám základoškolské a středoškolské hodiny slohu, které mě – na rozdíl od hodin gramatiky – příliš nepoznamenaly.
 |
| Národní muzeum v Praze |
 |
| Přírodovědecké muzeum v Horních Počernicích |
Na kurzu tvůrčího psaní jsem se ale naučil nebát se podívat se na své téma jinýma očima, třeba očima puberťáka na školní exkurzi. Nebo se nebát představit si, že můj text čte osmdesátiletá sousedka, která mě zná od útlého dětství. Zkrátka pokud chci své téma přiblížit ne svým kolegům, ale širší veřejnosti, nesmím se bát psát trochu odlehčeněji, experimentovat s jazykem, hrát si se slovy. Opravdu se nemusím bát, že by mě za popularizační text kolega z oboru pokáral (samozřejmě, nesmím se při „zlidšťování“ dopustit faktické chyby). A pokud člověk ví, jakým způsobem správně popularizovat, nemusí se bát ani toho, že se do něj na kurzu tvůrčího psaní „pustí“ jeho spolužáci.
Ano, tak tyto hodiny probíhaly. Něco jsme napsali, museli jsme překonat obavy ze čtení svého textu nahlas a pak se hlavně naučit nebát se přijmout kritiku od ostatních přítomných. To možná bylo to nejtěžší. Ale když se člověk nebojí přijmout objektivní kritiku od svých blízkých, má skoro vyhráno.
A to platí i v životě :-)
Petr Dolejš, kurátor Národního muzea
 |
| Simply5, on-line kurz 8. prosince 2020 |
Moc děkuju za dnešní kurz – bylo to poučné i zábavné😊. Moc se mi líbí práce s našimi reportovými texty. Důležité je omezit výzkumnický strohý žargon a vtáhnout čtenáře do "děje". Psát texty v "lidštině" - vyhnout se cizím slovům, která nejsou univerzálně známá.
Lucie Žeková
Střídat rytmus.
Nepoužívat plevel z cizích výrazů (momentum atd.).
Psát lidsky.
I klient je člověk.
Kateřina Nevolová
Kateřina Nevolová
Nedostatek detailů a nešikovné vkládání detailů
Nebojme se obarvit scény z našich příběhů vhodnými detaily, všeho však s mírou
Co se může hodit ve firmě:
Nebojme se obarvit scény z našich příběhů vhodnými detaily, všeho však s mírou
Co se může hodit ve firmě:
kde je to vhodné, podělme se s klientem o konkrétní postřeh respondentů.
Buďme konkrétní, použijme raději slovo „hadi“ než abstraktní „tvorové“
Neohrabané psaní
Pokud čtenář začne přemýšlet, co „tím chtěl autor říci“, jeho i náš „sen“ se rozplyne.
Nadbytečné používání pasiv může působit komicky. Řekněme radši prostě „ Tvůj papoušek mě kousl“, než „Byl jsem kousnut Tvým papouškem“
Buďme rozmanití v jednotlivých větách, střídejme dlouhé a krátké věty, měňme rytmus děje.
Pozor na nad-bytečné a zbytečné používání slov „který“ a „jenž“ – zbytečně prodlužují věty.
Buďme opatrní při psaní „Ty“ a „Vy“ a přecházení z psaní ve třetí osobě do „ich“ formy
Pocity postav sdělme spíše formou dialogu – pokud musíme komentovat a vysvětlovat pocity popisem, můžeme být ve finále nudní.
Při čtení použijme svůj hlas, abychom navodili atmosféru dané situace:
„Carlos řekl lehce koktavě: Já nevím“ je lepší než: „Ehm. J-j-j-á-n-n-n-nevim“…
Co se může hodit ve firmě:
Pokud čtenář začne přemýšlet, co „tím chtěl autor říci“, jeho i náš „sen“ se rozplyne.
Nadbytečné používání pasiv může působit komicky. Řekněme radši prostě „ Tvůj papoušek mě kousl“, než „Byl jsem kousnut Tvým papouškem“
Buďme rozmanití v jednotlivých větách, střídejme dlouhé a krátké věty, měňme rytmus děje.
Pozor na nad-bytečné a zbytečné používání slov „který“ a „jenž“ – zbytečně prodlužují věty.
Buďme opatrní při psaní „Ty“ a „Vy“ a přecházení z psaní ve třetí osobě do „ich“ formy
Pocity postav sdělme spíše formou dialogu – pokud musíme komentovat a vysvětlovat pocity popisem, můžeme být ve finále nudní.
Při čtení použijme svůj hlas, abychom navodili atmosféru dané situace:
„Carlos řekl lehce koktavě: Já nevím“ je lepší než: „Ehm. J-j-j-á-n-n-n-nevim“…
Co se může hodit ve firmě:
Pozor na „odborné termity“, složitá souvětí a cizí slova v míře nadbytečné
 |
| Učebna v Simply5 na Vinohradech |
Flinta, která nevystřelí
Zmiňme v příběhu jen ty myšlenky, události, osoby a předměty, které v něm hrají svoji roli. Ostatní nemilosrdně vyškrtněme.
Co se může hodit ve firmě:
Zmiňme v příběhu jen ty myšlenky, události, osoby a předměty, které v něm hrají svoji roli. Ostatní nemilosrdně vyškrtněme.
Co se může hodit ve firmě:
použijme ty, které vedly k našemu závěru ohledně výzkumu
Odhalení konce příběhu příliš brzy
Kdo by chtěl hned ze začátku vědět, že vrahem je zahradník? Dopředu přece nikdy nevíme, jak příběh dopadne! Používejme i zpřeházenou posloupnost událostí a dějů, ale opatrně s nimi!
Kdo by chtěl hned ze začátku vědět, že vrahem je zahradník? Dopředu přece nikdy nevíme, jak příběh dopadne! Používejme i zpřeházenou posloupnost událostí a dějů, ale opatrně s nimi!
Sentimentalita, frigidita, manýrismus
V příběhu chceme ve čtenáři/posluchači vyvolat sentiment, nepokoušejme se však za každou cenu o sentimentalitu. Nechme na něm, aby jej pocítil, využijme k tomu těch nejvhodnějších slov. Dejme příčinu tomu, aby sám čtenář chtěl plakat nad těžkým osudem postavy.
Chtějme vstoupit hluboko do pocitů naší vymyšlené postavy, věnujme mu dostatečnou pozornost, jinak bude náš příběh frigidní.
Odpusťme si manýry typu afektovaného psaní dlouhatánských souvětí se spoustou čárek a nechtějme být za každou cenu vtipní v metaforách typu „Jsem líná jak keňský zemědělec“, „Ztuhl jako vyhlížející surikata“.
V příběhu chceme ve čtenáři/posluchači vyvolat sentiment, nepokoušejme se však za každou cenu o sentimentalitu. Nechme na něm, aby jej pocítil, využijme k tomu těch nejvhodnějších slov. Dejme příčinu tomu, aby sám čtenář chtěl plakat nad těžkým osudem postavy.
Chtějme vstoupit hluboko do pocitů naší vymyšlené postavy, věnujme mu dostatečnou pozornost, jinak bude náš příběh frigidní.
Odpusťme si manýry typu afektovaného psaní dlouhatánských souvětí se spoustou čárek a nechtějme být za každou cenu vtipní v metaforách typu „Jsem líná jak keňský zemědělec“, „Ztuhl jako vyhlížející surikata“.
 |
| Učebna v Simply5 na Vinohradech |
Pozor na nadbytečné detaily
V přemíře detailů a odbočujících epizodách se náš příběh může úplně ztratit.
Co se může hodit ve firmě:
Co se může hodit ve firmě:
viz Flinta na stěně
Iva Homolková
Komplexita vs. přímočarost – obojí může fungovat, pokud jsem v průběhu vyprávění konzistentní a srozumitelný
Mluvit lidštinou
David Attenborough – vtáhnutí do místa děje
Flinta na zdi
V případě složitých souvětí rozdělit větu.
Mluvit lidštinou
David Attenborough – vtáhnutí do místa děje
Flinta na zdi
V případě složitých souvětí rozdělit větu.
Richard König
Uvědomovat si kontext prostředí a klienta, který to bude číst – balanc mezi srozumitelným psaním a očekáváním
Vyhnout se nějakým složitým cizím slovům, ale psát lidsky
Ideální je mít odstup a čas na druhé čtení, abychom se vyhnuli umělému psaní
Přinést rytmus, různou délku souvětí
Dávat pozor na trpné rody
Aleš Vlček
Aleš Vlček
Iva Homolková
Zkusit si trochu změnit perspektivu – a nemyslet nutně na to, že píšu report.
Albert zákazníci a další ozvláštnění může být kontraproduktivní (např. Žádný z konkurentů dočasné uzavření Albert-pobočky nezúročil a Albert zákazníky k sobě trvale nepřipoutal).
Snažit se i v odborném textu o příběh.
Složitá slova text komplikují.
Eliška Nováková
Eliška Nováková
1. Jít rovnou k tématu
2. Nepoužívat výplňová slova (jinými slovy, jak už bylo řečeno)
3. Nepoužívat pasiva
4. Používat krátké věty
5. Zbytečně nepoužívat cizí slova
2. Nepoužívat výplňová slova (jinými slovy, jak už bylo řečeno)
3. Nepoužívat pasiva
4. Používat krátké věty
5. Zbytečně nepoužívat cizí slova
Nina Zemanová
Chci poděkovat za dnešní setkání, bylo to milé, hezké a hlavně užitečné. A co jsem si z firemní lekce 8.12. odnesl za poučení?
1) I klient je jen čtenář
2) Musím nejprve vědět co chci sdělit, a teprve pak to píšu
3) Pokud nevím, proč tam konkrétní odbočka nebo kudrlinka je, tak pryč s ní
4) Hravost a kreativita baví, pokud neuteču od tématu
1) I klient je jen čtenář
2) Musím nejprve vědět co chci sdělit, a teprve pak to píšu
3) Pokud nevím, proč tam konkrétní odbočka nebo kudrlinka je, tak pryč s ní
4) Hravost a kreativita baví, pokud neuteču od tématu
Petr Voplatek, Simply5
 |
| Víkendový kurz 5.-6. prosince 2020 |
Milá Dano,
ještě jednou bych Ti ráda poděkovala za příjemné setkání a víkendový kurz a v příloze posílám slíbený přehled nejčastějších chyb při psaní, doplněný o mé postřehy.10 NEJ z víkendového kurzu 5. a 6. prosince:
 |
| Víkendový kurz 5. prosince 2020 |
literární pravda musí být pravdivější než pravda
nebát se bořit mýty - "spisovateli nesmí být nic svatý"
nenálepkovat
rovnou na věc, zvýraznit, co tam patří, a vypustit, co tam nepatří
pozor na divadelní princip "flinty na zdi"
nebát se bořit mýty - "spisovateli nesmí být nic svatý"
nenálepkovat
rovnou na věc, zvýraznit, co tam patří, a vypustit, co tam nepatří
pozor na divadelní princip "flinty na zdi"
odvaž se a piš klidně stylem svých oblíbených autorů
veselým rozesměj, smutným rozplač
buď upřímná nejdřív sama k sobě
o postavě je před psaním dobré vědět co nejvíc
veselým rozesměj, smutným rozplač
buď upřímná nejdřív sama k sobě
o postavě je před psaním dobré vědět co nejvíc
jednou dám i bajku :-)
Šimone, díky i Tobě za víkendovou péči, budu se těšit na některém z dalších setkání psavců!
Iva Homolková
Danuško, zdravím.
Vánočním Newsletterem se probírám, podle mého vnitřního cítění osobně vysoko hodnotím Souznění duší, příspěvek zpracovaný k zadanému tématu Vyšehrad. Téma myšlenkově zpracované s lehkostí, nápaditostí a v závěru s lehkou ironií.
Přeji Ti stálý příliv tvůrčích nápadů, neutuchající energii a pevné zdraví po celý rok 2021. Ať máš stále hodně posluchačů, ať se Ti daří plnit své pedagogické představy během tvůrčích kurzů psaní, ať Ti z hlavy stále tryskají nová a nová témata, která „předhazuješ k zapocení" svým kurzistům.
Milada Trojanová, únorový kurz 2019
 |
| Víkendový kurz 6. prosince 2020 |
1. Nenálepkovat;
2. Vyvarovat se zbytečných vedlejších kolejí a sdělení bez vazby na hlavní příběh/ viz flinta;
3. Držet charakter jazyka a styl (např. zkratky) v závislosti na cílové skupině;
4. Vyvarovat se vysvětlování, „co básník tím a oním myslel“. Musí vyplynout samo;
5. Udržet přiměřené proporce příběhu / tři části /;
6. Zapojit přímou řeč;
7. Nebýt nudný a popisný / a la Jirásek ;
8. Kratší věty, resp. nepoužívat „Jiráskovská souvětí“ na půl stránky;
9. Udržet pozornost čtenáře, připravovat ho v očekávání na nějaký výstup/na překvapení;
10. Vyvarovat se evidentních věcných chyb /data, fakta, jména, skutečnosti ……./;
11. Nepsat si sám pro sebe, ostatní nemusí souvislosti chápat.
2. Vyvarovat se zbytečných vedlejších kolejí a sdělení bez vazby na hlavní příběh/ viz flinta;
3. Držet charakter jazyka a styl (např. zkratky) v závislosti na cílové skupině;
4. Vyvarovat se vysvětlování, „co básník tím a oním myslel“. Musí vyplynout samo;
5. Udržet přiměřené proporce příběhu / tři části /;
6. Zapojit přímou řeč;
7. Nebýt nudný a popisný / a la Jirásek ;
8. Kratší věty, resp. nepoužívat „Jiráskovská souvětí“ na půl stránky;
9. Udržet pozornost čtenáře, připravovat ho v očekávání na nějaký výstup/na překvapení;
10. Vyvarovat se evidentních věcných chyb /data, fakta, jména, skutečnosti ……./;
11. Nepsat si sám pro sebe, ostatní nemusí souvislosti chápat.
12. A zítra pošlu něco na knížku vozíčkáře Martina Tomáška.
Hana Havlová
Hana Havlová
Ještě jednou díky moc za dnešek! Odnáším si hlavně obrovskou chuť psát, fakt mě překvapilo, jak mě tahle forma kurzu bavila!
 |
Petr Jan Juračka, přírodovědec, horolezec a fotograf
Moc děkuju za kurz. Bylo to bezva. Naučili jsme se psát zábavně, aby to chytlo už od začátku. Zaháčkovat čtenáře. Vypustit nudné vyprávění a jít hned na věc. Zapojit svou vlastní fantazii a uvolnit se. Nebát se psát o kontroverzi a o tom, co si myslíme, že papír neunese. A nakonec, že všechna pravidla se dají porušit... A hlavně jsme se u toho dobře bavili.
Milča
Milča
 |
ještě jednou díky za skvělý víkend. Byla to parádní škola veselou hrou. Moc jsem si kurz užila (musím říct, že ještě více než ten první v Akademii ČTK), nebyla to rozhodně žádná nuda...
Poznala jsem pravdu pravdivější než pravdu, Pravdovou i Pravdu, odnesla si příběhy milých lidí, větší odvahu a krásný vzpomínky. Občas se tam vyskytly opravdové perly. :)
Pokud by měl Šimon nouzi o poezii, tak ať čerpá klidně z mého blogu VERŠOVANÝ SVĚT. Až budu mít po vydání své sbírky básní Co nám dává dech, ráda ještě nějaké šuplíkové vylovím.
Pokud by měl Šimon nouzi o poezii, tak ať čerpá klidně z mého blogu VERŠOVANÝ SVĚT. Až budu mít po vydání své sbírky básní Co nám dává dech, ráda ještě nějaké šuplíkové vylovím.
Ať se Vám daří, přeji hodně veselých žáků, úspěšných knih a hlavně pevné zdraví.
Martina Majorošová
Milá Dano!
Chtěla bych Ti popřát hezké a pohodové svátky s Tvými nejbližšími a do nového roku pevné zdraví a veselou mysl. Věřím, že letopočet 2021 bude zase normálnější!
Našla jsem v jedné knize od Joëla Dickera (Švýcarsko) skvělé přirovnání o tom, jaké je to psát knihu, tak Ti to v příloze posílám jako maličkost k Vánocům. Snad se Ti bude také líbit.
😊 Psát knížku, to je jako pořádat letní tábor. Váš život, obvykle osamělý a klidný, se najednou zaplní spoustou postav, které vám do něj zcela bez varování vtrhnou. Přijedou ráno velikým autobusem, z něhož s randálem vystoupí, a celí se tetelí vzrušením z role, která jim byla přidělena. A vy se s tím musíte nějak vyrovnat, musíte se o ně postarat, musíte je nakrmit a ubytovat. Máte je plně na triku. Protože vy, vy jste spisovatel. Zodpovídáte za všechno. (Joël Dicker, Kniha o Baltimorských)
My jsme teď dost zapřažení v práci, ale neboj, hodně si pamatuju a i v práci některé zásady uplatňuji. K vlastní „tvorbě“ moc prostoru nemám. Počítám ale s tím, že příští rok by se situace už měla uklidnit a vše si sedne. Pak bych se chtěla zase zapojit, jak jen to půjde, pokud pro mě najdeš v nějaké vhodné skupině místo. A doufám, že distanční výuku brzy nahradí normální setkávání.
Našla jsem v jedné knize od Joëla Dickera (Švýcarsko) skvělé přirovnání o tom, jaké je to psát knihu, tak Ti to v příloze posílám jako maličkost k Vánocům. Snad se Ti bude také líbit.
😊 Psát knížku, to je jako pořádat letní tábor. Váš život, obvykle osamělý a klidný, se najednou zaplní spoustou postav, které vám do něj zcela bez varování vtrhnou. Přijedou ráno velikým autobusem, z něhož s randálem vystoupí, a celí se tetelí vzrušením z role, která jim byla přidělena. A vy se s tím musíte nějak vyrovnat, musíte se o ně postarat, musíte je nakrmit a ubytovat. Máte je plně na triku. Protože vy, vy jste spisovatel. Zodpovídáte za všechno. (Joël Dicker, Kniha o Baltimorských)
My jsme teď dost zapřažení v práci, ale neboj, hodně si pamatuju a i v práci některé zásady uplatňuji. K vlastní „tvorbě“ moc prostoru nemám. Počítám ale s tím, že příští rok by se situace už měla uklidnit a vše si sedne. Pak bych se chtěla zase zapojit, jak jen to půjde, pokud pro mě najdeš v nějaké vhodné skupině místo. A doufám, že distanční výuku brzy nahradí normální setkávání.
Dani, teď jsem si ještě vzpomněla, že jsem v létě přece jen napsala jeden text – emigrantskou povídku. Však víš, že mě tohle téma hodně zajímá. Posílám Ti ji, třeba si na ni najdeš čas a pošleš instrukce, kde a jak ji zlepšit.
Měj se hezky vánočně a odpočívej, zvlášť když máme všeobecného zaracha!
|
| Podepisování knih 25. listopadu 2020 |
Ahoj! Jedno dopoledne jsem celou knihu přečet a bavil jsem se. Došel jsem k závěru, že jako čtenář bych byl spokojený.
Zaznamenal jsem po okolí i pár nákupů. Teď jenom aby se to domákli další čtenáři.
Pěkné dny
Jméno, které přisoudíte hrdinovi, ho provází celý příběh, proto by je měla charakterizovat více než nahodilost jmen běžných smrtelníků. Jména musí být výrazná a měla by ve čtenáři navozovat pocit, že hrdinům zkrátka padnou.
· Pozor, nepoužívejte podobná jména! Budou-li mít postavy taková jména, čtenář i vy se snadno spletete (Jan x Dan, Lenka x Alenka, Pospíšil x Pospíchal, Nová x Novotná, Zdeněk x Zbyněk).
· Jména hrdinů by měla odpovídat i prostředí a žánru. A také době (historické romány) a zemi, v níž se děj odehrává. · Statný chlap by se nemusel jmenovat právě Honzík Čiperka (ale mohl), drobná čarodějka zase nemusí být Gertruda Veliká (ale může, je to jen na vás).
Nataša Richterová
· Jména hrdinů by měla odpovídat i prostředí a žánru. A také době (historické romány) a zemi, v níž se děj odehrává. · Statný chlap by se nemusel jmenovat právě Honzík Čiperka (ale mohl), drobná čarodějka zase nemusí být Gertruda Veliká (ale může, je to jen na vás).
Nataša Richterová
 |
| MF DNES 5. prosince 2020 |
dnes jsem si koupila Mladou frontu a ve Víkendu na mě vyskočil DŘÍMAJÍCÍ HROM.
Gratuluju všem autorům.
Škoda, že nám koronavirus překazil prosincové autorské čtení. Objednala jsem si všechny Vaše podpisy.
Těším se, že se do příštího knižního projektu také zapojím.
I já mám spoustu nápadů na povídky o ženách a mužích.
Jana (a Honza)
PS. A další zmínku jsem našla na ONA DNES.
Co mi dal dlouhodobý kurz tvůrčího psaní Dany Emingerové, který po roce právě skončil?
Dal mi především jistý řád a pravidelnost v psaní, dal mi nadšení do hledání témat (jsou všude, jen je třeba se dívat a zaznamenávat…) a samozřejmě nezbytné teoretické poznatky k tomu, jak správně napsat příběh. Teď už je to „jen“ v tréninku, pilování, přepisování, prostě mém zdokonalování…
Velice mi vyhovuje Danin styl - to, že ačkoli se jedná o skupinovou lekci, přistupuje ke každému do jisté míry individuálně (přizpůsobuje úkoly, dává volnou ruku v tom, co chceme psát). Netlačí, nenutí, ale usměrňuje a formuje – ne však z pozice moci, že „se chce jako úča předvést“, ale proto, aby z daného psavce dostala to nejlepší. Je upřímná, ale přesto podporující. Netrvá na tom, že její názor je jediný správný, naslouchá zpětné vazbě všech, což oceňuji.
Velice mi vyhovuje Danin styl - to, že ačkoli se jedná o skupinovou lekci, přistupuje ke každému do jisté míry individuálně (přizpůsobuje úkoly, dává volnou ruku v tom, co chceme psát). Netlačí, nenutí, ale usměrňuje a formuje – ne však z pozice moci, že „se chce jako úča předvést“, ale proto, aby z daného psavce dostala to nejlepší. Je upřímná, ale přesto podporující. Netrvá na tom, že její názor je jediný správný, naslouchá zpětné vazbě všech, což oceňuji.
Jako osvěžující také vnímám zadávání referátů, rétorická cvičení Jany Vaňkové i Natašiny hrátky se jmény postav či názvy knih/povídek.
 |
| On-line kurz 4. prosince 2020 na Jitsi Meet |
V neposlední řadě chci poděkovat Daně za to, jak zvládla koronavirové komplikace a nucený přechod k on-line lekcím. Zmákla to bravurně.
A jaké si z toho beru postřehy pro sebe osobně?
1. Držet se toho, že literární pravda má být pravdivější než pravda (tedy že ze dvou sester může být jedna a z inženýra kominík, když to prospěje příběhu).
2. Nehonit příliš mnoho zajíců – zaměřit se na jednoho a toho trefit (nenačrtávat příliš mnoho témat, aby se v tom čtenář neztratil, ale věnovat se jednomu hlouběji).
3. Pracovat na tom, aby mé postavy byly dostatečně plastické a uvěřitelné.
Díky moc všem. Bylo to krásné. Jsem vděčný, že i přes schůj handicap mohu být s lidmi, se kterými sdílíme společný zájem - psaní. A mám radost, že moje knížka DUŠI NESPOUTÁŠ už je na světě. Díky, Dano, že jsi mě k ní dovedla. Ahoj Dano,
vystoupení vozíčkáře Martina na kurzu a ten jeho příspěvek k tématu boření tabu, to byla síla. Co všechno představují lidské pudy!! Neumím si představit, jak vedle milující matky on, chudák, myslí na tak skoro zvrhlé věci. Já se do teď z toho nemůžu vzpamatovat. Musela jsem si dát hned dvě štamprle slivovice. A tak byl pak naštěstí konec veselý.
Ahoj Dano,
děkuji Ti za zaslání knihy "Duši nespoutáš". Už jsem skoro zapomněla, že jsem na ni přispěla. Kdyby to bylo možné hned bych zase jela na Tvůj seminář na Kraličák. Jezdím tam každý rok na sjezdovky. Letos to, jak vidím, asi sotva vyjde. Držím palce všem, co píší s Tebou podle Lustiga. Ať se co nejdříve budeme moci setkat opět na živo!!!
Zdraví Jana Bártová
děkuji Ti za zaslání knihy "Duši nespoutáš". Už jsem skoro zapomněla, že jsem na ni přispěla. Kdyby to bylo možné hned bych zase jela na Tvůj seminář na Kraličák. Jezdím tam každý rok na sjezdovky. Letos to, jak vidím, asi sotva vyjde. Držím palce všem, co píší s Tebou podle Lustiga. Ať se co nejdříve budeme moci setkat opět na živo!!!
Zdraví Jana Bártová
Děkujeme za finanční příspěvky všem štědrým dárcům, kteří pomohli k realizaci Martinova snu - vydání knihy DUŠI NESPOUTÁŠ:
Jitce SchmiedovéZuzaně Pavelkové
Ireně Tomáškové
Jaroslavu Vozobulemu
Báře Pivečkové
Petrovi Holubovi
Věře Staňkové
Janě Bártové
Zdeňkovi Roskovi
Anně Sokolové
Standovi Forejtkovi
Zdeně Součkové
Yakeenovi J. Helusovi
Petrovi J. Juračkovi
Haně Kavalové
Janě Urbanové
Haně Novotné
Míše Čápové
Martině Majorošové
Zuzaně Kratochvílové
Haně Havlové
Pavlovi Kopovi
Zdeně Součkové
Yakeenovi J. Helusovi
Petrovi J. Juračkovi
Haně Kavalové
Janě Urbanové
Haně Novotné
Míše Čápové
Martině Majorošové
Zuzaně Kratochvílové
Haně Havlové
Pavlovi Kopovi
Heleně Futerové
Jsem moc ráda, že jsem tuto možnost měla a těším se na další setkávání v příštím roce, tak jak to půjde.
Bohuna Kopřivová
 |
| Přímý přenos z pracovního setkání na Loučni 26. listopadu 2020 (většina z nás již po covidu) |
Při přenosu z krbové místnosti zámeckého hotelu Maxmilián se přihlásila ve čtvrtek 26. listopadu 2020 nejen Dana, ale i zámecká paní Kateřina, asistent Šimon a jeden z účastníků minulého kurzu Bořek, jehož vzpomínky si můžete přečíst zde. Nataša pak vyprávěla o tom, jak výsledek naší jarní práce viděla na sklonku babího léta přímo na zámku při noční "automobilové prohlídce". Své zážitky z minulé Loučně přidávali i další...
Milá Dano!
 |
| On-line setkání na Loučni 26. listopadu 2020 |
Bylo to skvělé, že jsme se na zámku Loučeň opět viděli, byť virtuálně.
A nejen to, uvědomila jsem si, že jsem opravdu ráda, že jsem takovou úžasnou společnost našla. Samozřejmě máš na tom hlavní podíl ty, jak nás dovedeš spojit.
Vlastně on-line výuka není zas tak špatná... Jistě to není stoprocentní náhrada, ale díky za to. Zvládáš to skvěle, prostě Komenský by měl z tebe radost. Je to taková škola hrou.
Ještě jednou díky. Zdraví Bohuna
Milá Dani,
radostně oznamuji, že jsem zjistila, že mám v notebooka kameru :))) Dnes jsme se snažily s kamarádkou z legrace připojit na Jitsi Meet platformu. Kromě neskutečně zábavného večera jsem zjistila, že jsem schopna se připojit, vyfotit a vést téměř "diletantní" na místo "distanční" videohovor. Tímto oznamuji, že bych měla být všehoschopná. Nebo alespoň schopná se k Vám příště připojit. Vím, že máš on-line kurzy ve čtvrtek v podvečer a v pátek dopoledne. Takže pokud bude 3. a 4. prosince volno, moc ráda se k Vám připojím. Jen prosím mi napiš částku, kterou mám uhradit a číslo účtu.
S přáním pěkného večera Hana Kavalová
Dnes jsem poprvé držel v ruce tu naši knihu. Je krásná a já starej nečtenář jsem už skoro v půlce. Čte se to fakt skvěle. Díky za krásné dva roky, co byly, i za ty, co budou. Jen informativně: rozjel jsem prodejní minikampaň. Aktuálně 16 prodaných kusů za 2 hoďky.
Takže bobánci, já četla Vašeho HROMA dva večery a mám hotovo. Svoji spokojenost jsem převtělila do kladný recenze na web Kosmasu, ať to máte se vším všudy jako správní spisovatelé❤. Líbily se mi povídky i to, že jsem mohla nakouknout do velmi intimních příběhů lidí, které z kurzů dobře znám. Akorát teda nevím, co mám číst teď?😂Jít rovnou k tématu, i přestože jsme se měli rozdivočit.
Nepoužívat rádobyvtipné metafory, které odbíhají od tématu.
Nepoužívat zbytečně složitá slova.
Upozadit sebe.
Děkuju za další lekce a přeju velekrásné Vánočky a blahou zimu.
Jirka Tichý
Nepoužívat rádobyvtipné metafory, které odbíhají od tématu.
Nepoužívat zbytečně složitá slova.
Upozadit sebe.
Děkuju za další lekce a přeju velekrásné Vánočky a blahou zimu.
Jirka Tichý
 |
| Simply5, on-line kurz 24. listopadu 2020 |
• Psát jednoduše a česky místo rádoby odborného jazyka , který vnímáme jako hodnotu (asi máme pocit, že si to můžeme naúčtovat víc) – zvážit jestli je to hodnota
• Jít přímo k věci bez balastu kolem
• Aktivní tvary místo pasivních
• Nebát se radikálních úprav – hrábnout do těch textů víc než jen kosmeticky
• Dát to přečíst někomu dalšímu, ideálně kdo by měl sílu to posunout i jazykově
Měj se krásně.
Veronika Fischerová, Simply5
1. Psát jasně a stručně
2. Nepoužívat pasiva
3. Snažit se vyhnout cizím slovům a nezahlcovat jimi text
4. Dávat si pozor na opakování slov
5. Jeden styl (ať už formální či neformální) dodržovat po celou dobu textu, neměnit
Nina Zemanová
Ahoj, Dano,
zasílám 5 věcí, které jsem se dnes naučil:
1. Dotaz klienta je prodejní příležitostí, a je třeba ji nějak využít
2. Nejprve je ale potřeba odpovědět, nebo ujistit
3. Ujasnit si, zda píšu osobním, nebo formálním tónem a být v tom konzistentní, nebýt falešně potěšen
4. Nepoužívání cizích slov
5. Nepoužívání zbytečně složitých vět
Richard König
zasílám 5 věcí, které jsem se dnes naučil:
1. Dotaz klienta je prodejní příležitostí, a je třeba ji nějak využít
2. Nejprve je ale potřeba odpovědět, nebo ujistit
3. Ujasnit si, zda píšu osobním, nebo formálním tónem a být v tom konzistentní, nebýt falešně potěšen
4. Nepoužívání cizích slov
5. Nepoužívání zbytečně složitých vět
Richard König
posílám Ti svých 5 tipů z dnešní lekce:
•psát s ohledem na to, komu je můj mail, text apod. určený - podle toho používat styl, strukturu, podrobnosti apod.
•jít hned k věci, pokud odpovídám na něčí mail, tak hned na začátku odpovědět, na co se ptal
•psát přehledně
•jasně a srozumitelně, neplýtvat "cizími TERMITY" - český výraz je leckdy mnohem vhodnější než cizí termín
•nepřehánět to se zdvořilostmi v mailu
Děkuji za dnešní setkání a přeji Ti klidné dny,
za dva týdny na viděnou
Iva Homolková
Ahoj Dano,
posílám své poznatky z dneška:
Jednoduchost ve vyjadřování může být příznakem kompetence!!
Konkrétní příklady pomáhají srozumitelnosti – potřeba oddělit od konceptu.
Na úvod říct/napsat pro posluchače čtenáře to podstatné.
Strukturace textu pomáhá orientaci a tím pádem i chuti číst.
Nebát se nabídnout i něco navíc, pokud mám pocit, že je to na místě.
Jinak chci ještě jednou poděkovat, bylo to zajímavé a milé, a myslím, že i velmi poučné. Díky.
Měj se a za dva týdny se těším na viděnou
Jednoduchost ve vyjadřování může být příznakem kompetence!!
Konkrétní příklady pomáhají srozumitelnosti – potřeba oddělit od konceptu.
Na úvod říct/napsat pro posluchače čtenáře to podstatné.
Strukturace textu pomáhá orientaci a tím pádem i chuti číst.
Nebát se nabídnout i něco navíc, pokud mám pocit, že je to na místě.
Jinak chci ještě jednou poděkovat, bylo to zajímavé a milé, a myslím, že i velmi poučné. Díky.
Měj se a za dva týdny se těším na viděnou
Petr Voplatek, Simply5
 |
| Dobré počtení... |
Ahoj Dano!
Ta knížka JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM je boží. Podařilo se Ti tam seskládat všechno. Nedá se číst v kuse. Musím si vždy přečtené vstřebat.
Moc se Ti to podařilo. Dobré počtení...
Standa Forejtek.
Gratuluju Rozmazleným ke knize JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM, ať se jí daří. Předběžně jsem si ji na FB zamluvila i s autogramy všech autorů.
Děkuji za možnost napsat a moc mě těší, že mohu poslat následujících pět vět viz následující věty.
Přečíst si to po sobě, abychom neopakovali slova.
Nepoužívat pasiv a trpný rod v oznámení.
V emailu se vyhnout zbytečným zdvořilostním frázím.
Můžeme použít fráze, pokud cítíme, že to korespondent vyžaduje, neboť je stará škola.
Neodpovídat strojově, ale lidsky.
S přáním blahého podzimního dopoledne,
Jirka Tichý
 |
| On-line kurz Simly5, 23. listopadu 2020 |
5 vět, co jsem se naučila na prvním on-line kurzu:
· Text musí dostatečně střídat rytmus.
· Autor by se měl v textu vyvarovat hodnotících sdělení.
· V krátkém textu bychom se měli vyvarovat zbytečných odboček.
· Text by měl mít proporčně rozvržené 3 části.
· Dialogy musí být napsané v uvěřitelném jazyce.
Lucie Vrbová
· Autor by se měl v textu vyvarovat hodnotících sdělení.
· V krátkém textu bychom se měli vyvarovat zbytečných odboček.
· Text by měl mít proporčně rozvržené 3 části.
· Dialogy musí být napsané v uvěřitelném jazyce.
Lucie Vrbová
Milá Dano,
zdravím Tě po skončení našeho prvního setkání. Ještě jednou Ti děkuji za dnešní lekci a níže posílám svoji první povídku a svých "5 dnešních NEJ":
Iva Homolková Začít poutavě, zaujmout už názvem
Stručně a rovnou k věci
Jasně popisovat
Vynechat nadbytečné maličkosti
Citlivě používat "čtenářovo oko"
Přeji Ti hezké odpoledne a zítra se těším na viděnou
Stručně a rovnou k věci
Jasně popisovat
Vynechat nadbytečné maličkosti
Citlivě používat "čtenářovo oko"
Přeji Ti hezké odpoledne a zítra se těším na viděnou
Každý úspěšný spisovatel má své bohaté zkušenosti. Například Stephang King, jeden z nejúspěšnějších současných amerických spisovatelů, doporučuje aby každé dílo mělo alespoň dva koncepty a teprve potom by se mělo doladit. Počet konceptů se od autora k autoru mění. Např. Tolstoj předělával své romány devadesátkrát, Hemingway taky mnohokrát, každé slovo, které tam nemuselo být škrtnul, a co ho po třicátém čtení nudilo, vyhazoval.
Z počátku se má psát co nejrychleji to jde, napsat koncept příběhu, a to bez zásahů někoho jiného. Čas na předvedení přijde po skončení díla. Po první verzi je dobré si chvíli odpočinout, dělat něco naprosto jiného. Jak dlouho bude autor odpočívat záleží zcela na něm. Měl by ale odolat nutkání číst knihu brzy znovu. Je lépe se zabrat do menšího úkolu a až potom si najít ten správný den, kdy se k dílu opět vracet. Je dobré si dělat poznámky, hledat překlepy a nesrovnalosti. Bude toho asi hodně, ale nikdo nemá všechno správně hned napoprvé. Může to i připadat, že to psal snad někdo jiný. Po delší relaxaci dokáže autor rozpoznat všechny mezery ve vývoji příběhu či postav. Asi bude chtít přidávat scény a příhody, ale také mazat věci, které zbytečně odvádějí pozornost jiným směrem. Ty se vyskytují převážně v začátku příběhu, kdy se autor nechává unést.
Po přečtení a opravách nastává ten správný čas ukázat dílo svým blízkým, kteří projevili o přečtení zájem. Pokud někdo objeví nějakou chybu, musíme to přijmout, ne však měnit své názory. Každý čtenář má svůj subjektivní pohled na to, co je v knize dobré a co špatné.
Pokud jsou názory vyrovnané, je to v pořádku, pokud jsou všichni nadšeni, tak je to zázrak. Doporučuje se mít tzv. ideálního čtenáře, pro kterého vlastně dílo píšeme. V tom případě je správné věnovat jeho připomínkám pozornost, ne však celé dílo upravovat. Kdyby se dalo jen na zkušební publikum, mnoho dobrých knížek by vůbec nevyšlo.
Velkou chybou při psaní je přizdobování slovní zásoby a hledání komplikovaných cizích slov. Mluvit se má jasně a na rovinu. Nejlepší je většinou to, co autora napadne jako první.
Základní skladební dvojice je podstatné jméno a sloveso. Nedoporučuje se psát mnoho jednoduchých vět za sebou. Občasné užívání je ale cestou, jak se neztratit v textu.
A ještě k tématu trpný rod, příslovce a metafory: V češtině se trpný rod používá méně, většinou v úřednické řeči. Je dosti neosobní. Dobrý autor by se měl, pokud možno, trpnému rodu vyhýbat. Samozřejmě je někdy nutné ho použít, a to v případech, kdy původcem děje je neurčitá přírodní, sociální či duševní síla. Pokud je to ale možné, je vhodnější použít rod činný.
Velkou chybou při psaní je přizdobování slovní zásoby a hledání komplikovaných cizích slov. Mluvit se má jasně a na rovinu. Nejlepší je většinou to, co autora napadne jako první.
Základní skladební dvojice je podstatné jméno a sloveso. Nedoporučuje se psát mnoho jednoduchých vět za sebou. Občasné užívání je ale cestou, jak se neztratit v textu.
A ještě k tématu trpný rod, příslovce a metafory: V češtině se trpný rod používá méně, většinou v úřednické řeči. Je dosti neosobní. Dobrý autor by se měl, pokud možno, trpnému rodu vyhýbat. Samozřejmě je někdy nutné ho použít, a to v případech, kdy původcem děje je neurčitá přírodní, sociální či duševní síla. Pokud je to ale možné, je vhodnější použít rod činný.
Použitím trpného rodu dává autor najevo strach, že ho ostatní nebudou brát vážně. Příslovcem nám říká, že si není jistý, jestli se vyjadřuje jasně. Ještě horší je spojení příslovce s uvozovacím slovesem. Tam je nejlepší nepoužívat příslovce vůbec (polož to, vykřikla výhružně)
Pokud používáme přirovnání, mělo by začínat u jasného znaku a končit u jasného vyjadřování, které pracuje s neotřelými obrazy a prostou slovní zásobou. (vypadalo to, jako když se převrátí cikánský vůz), ale ne měla hlásek jako konipásek a pod) Pokud editorujeme texty, měly by mít spád a být čtivé a neměly by obsahovat zbytečné a nepotřebné podrobnosti.
Pokud používáme přirovnání, mělo by začínat u jasného znaku a končit u jasného vyjadřování, které pracuje s neotřelými obrazy a prostou slovní zásobou. (vypadalo to, jako když se převrátí cikánský vůz), ale ne měla hlásek jako konipásek a pod) Pokud editorujeme texty, měly by mít spád a být čtivé a neměly by obsahovat zbytečné a nepotřebné podrobnosti.
 |
| On-line kurz 19. listopadu |
Dnes jsme měli poprvé na kurzu "mého vozíčkáře" Martina Tomáška. Doba kovidová mě naučila "housti on-line", a tak se Martin poprvé mohl stát regulérním účastníkem literárního semináře.
Líbilo se mu to a představili jsme i naši společnou knihu DUŠI NESPOUTÁŠ, která každým dnem vyleze z tiskárny... Rozhodli jsme se vytipovat témata dnešní doby pro dlouhodobý seminář pro pokročilé na příští rok.
Dana Emingerová
Díky za dnešní on-line kurz. Bylo to prima. Pomohlo mi to hlavně po psychické stránce, přestože jsem měl horší signál. A abych se zapojil do diskuse o literatuře: od té doby, co se nebojím psát kontroverzně, jsem se, myslím, hodně zlepšil.
Milá Dano!
Ani nevíš, jak mě těší, že s Vámi mohu na on-line kurzu být. A na Martinovu knihu DUŠI NESPOUTÁŠ určitě přispěju. Četla jsem o něm hodně na Tvých stránkách. Díky moc.
 |
| On-line kurz 20. listopadu |
Posílám, co jsme se dnes naučili:
• Newspeek, balancovat mezi tím, co je zavedený a jasný termín, který je ok ho použít a mezi tím, co už je fakt nesmysl a dá se to nahradit.
• Respektive se to nesnažit překládat z newspeaku, ale psát rovnou přirozeně, zkusit se odplevelit, což je teda výzva 😊
• Kouzlo nadpisů jako pomoci jak strukturovat text – viz mail 4.
• Nepoužívat v reportech pasiva
• Nepoužívat tolik koncovku „ní“ – usnesení, zavedení.
Děkuji za dnešní hodinu
Eliška Nováková
Jindra
Gratuluju všem autorům k vydání knihy JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM.
Milá Dano,
knížka Rozmazlených je velmi povedená. Nemohla jsem se od čtení vůbec odtrhnout. A ilustrace Davida Vávry jsou další třešničkou na tomto povedeném literárním dortu.
Kamila
Dobrý den, Dano,
je to již dlouhý rok, co jsem v ČTK navštívil Váš výtečný kurz. Až teprve nyní, v rámci korony, jsem si do svého deníčku zapsal pár zážitků, které si Vám dovoluji zaslat.
Pravda, asi od svých deseti let píši a píši. Výsledek je ovšem takový, že jsem už popsal hodně stran bílého papíru, zaplnil kapacitu několika „flešdisků“, ale bohužel významným spisovatelem jsem se zatím nestal. Nicméně říkal jsem si, co jsem v mládí nezvládl, musím ve stáru dohnat. A konečně se naučit psát jako renomovaný profík.
Při dnu otevřených dveří České tiskové kanceláře v Praze jsem se z propagačních materiálů dozvěděl, že v rámci Akademie České tiskové kanceláře pořádají také kurz pod názvem: Kurz tvůrčího psaní.
Nabídka mě natolik zaujala, že jsem se přihlásil. Navíc i jméno paní lektorky a zároveň publicistky a spisovatelky mi v uších znělo jako známé Niagarské vodopády. Danu Emingerovou totiž znám zejména jako redaktorku z dřívějšího časopisu Mladý svět, který jsem za svého mládí pravidelně četl pod heslem: Už jsi čet Mladý svět? Nyní také vede dlouhodobé kurzy tvůrčího psaní podle svého učitele Arnošta Lustiga. A tak jsem si řekl, musíš se hochu přihlásit, co kdyby to vyšlo…
Nabídka mě natolik zaujala, že jsem se přihlásil. Navíc i jméno paní lektorky a zároveň publicistky a spisovatelky mi v uších znělo jako známé Niagarské vodopády. Danu Emingerovou totiž znám zejména jako redaktorku z dřívějšího časopisu Mladý svět, který jsem za svého mládí pravidelně četl pod heslem: Už jsi čet Mladý svět? Nyní také vede dlouhodobé kurzy tvůrčího psaní podle svého učitele Arnošta Lustiga. A tak jsem si řekl, musíš se hochu přihlásit, co kdyby to vyšlo…
Sympatická lektorka Dana, kterou jsem živou viděl poprvé, to vzala hned od začátku pěkně zhurta pod svůdnou záminkou: Psaní nesmí být nuda. Nejdříve nám přečetla úryvky z dílny svého oblíbeného učitele Arnošta Lustiga a vzápětí nás vyzvala, abychom přečetli příspěvky, které jsme měli přinést. Na jejích očích ještě nyní vidím, jak si říká: „A teď se můžete ukázat, fešulánci moji drazí…“
Domýšlivé povahy s bujnou fantazií se patrně domnívají, že budu psát o svých peripetiích z první třídy obecné školy, kde jsem se učil psát jako tak… Pravda, ve škamně sice právě sedím, ale na hrbu mám číslo 68, stejně jako Jarda Jágr – ale ten je jednak daleko mladší ale hlavně slavnější. Konec konců moje bystrá vnučka o mně tvrdí, že jsem se narodil v době, když žili ještě dinosauři.
První dáma zleva, jako by nasazená hráčka přečetla svoji povídku pod názvem Jak jsem neodletěla na dovolenou. Když ji dočetla, poněkud mi sklapla čelist a pokorně jsem si říkal: „Co já nebohý venkovský písmák zde vlastně pohledávám.“
Domýšlivé povahy s bujnou fantazií se patrně domnívají, že budu psát o svých peripetiích z první třídy obecné školy, kde jsem se učil psát jako tak… Pravda, ve škamně sice právě sedím, ale na hrbu mám číslo 68, stejně jako Jarda Jágr – ale ten je jednak daleko mladší ale hlavně slavnější. Konec konců moje bystrá vnučka o mně tvrdí, že jsem se narodil v době, když žili ještě dinosauři.
První dáma zleva, jako by nasazená hráčka přečetla svoji povídku pod názvem Jak jsem neodletěla na dovolenou. Když ji dočetla, poněkud mi sklapla čelist a pokorně jsem si říkal: „Co já nebohý venkovský písmák zde vlastně pohledávám.“
A tak se mi na rozdíl od sympatické slečny chtělo odletět nikoliv z ruzyňského letiště Václava Havla, ale přímo z učebny. Zkrátka, milá kolegyně z Hydrometeorologického ústavu, nasadila laťku z mého pohledu příliš vysoko.
Ještě před polední přestávkou jsem dospěl k závěru, že i kdyby skvělá lektorka Dana se pokrájela a dala do toho všechny své životní síly, nemá v daném okamžiku šanci mě cokoliv naučit. Bylo mi ji tak velmi líto, ale co já ubohý a truchlivý stařík mám dělat… Snad jí to Pán Bůh či jiný svatý vynahradí.
Do druhého poločasu mě doslova nakopl parádní oběd v nedaleké restauraci. Třešničkou na dortu bylo kafíčko, které nám osobně přinesl sám pan ředitel Akademie. Nejenže skvěle chutnalo, ale pohladilo i moji duši, poněkud momentálně povadlou.
Naproti mně seděla nenápadná dívka, která se profesně představila jako účetní. No, říkal jsem si, chlapče, máš střední i vysokou dívčí školu jako ona, tak se s ní snad literárně srovnáš. A hlavně bude zajisté solidární.
Když dočetla své připravené dílko, náhle jsem si připadal, že stojím u mantinelu kluziště a na nohou mám šlajsny po bráchovi a přede mnou z ničeho nic jen tak skočí malá dívenka dvojitého axela, jako by se nechumelilo, a ještě k tomu přidá jako nášup trojitého rittbergra.
Ještě před polední přestávkou jsem dospěl k závěru, že i kdyby skvělá lektorka Dana se pokrájela a dala do toho všechny své životní síly, nemá v daném okamžiku šanci mě cokoliv naučit. Bylo mi ji tak velmi líto, ale co já ubohý a truchlivý stařík mám dělat… Snad jí to Pán Bůh či jiný svatý vynahradí.
Do druhého poločasu mě doslova nakopl parádní oběd v nedaleké restauraci. Třešničkou na dortu bylo kafíčko, které nám osobně přinesl sám pan ředitel Akademie. Nejenže skvěle chutnalo, ale pohladilo i moji duši, poněkud momentálně povadlou.
 |
| Akademie ČTK 16. listopadu |
Když dočetla své připravené dílko, náhle jsem si připadal, že stojím u mantinelu kluziště a na nohou mám šlajsny po bráchovi a přede mnou z ničeho nic jen tak skočí malá dívenka dvojitého axela, jako by se nechumelilo, a ještě k tomu přidá jako nášup trojitého rittbergra.
Když už jsem předtím pomalu usínal, velmi lehce mě probudila z letargie a stačil jsem jen povzdechnout pro sebe pár chmurných slůvek: „Chlapče, co zde zacláníš.“ A pro záchranu mé duše se mi v hlavě začaly honit jiné myšlenky.
Uprostřed zasedacího kruhu, jako by symbolicky seděla milá paní ze Žďáru nad Sázavou. Kromě toho, že byla šéfredaktorkou podnikových novin, z děvčat se mi nejvíce líbila, a tak jsem ji jen tak pro sebe vyhlásil za Miss třídy.
S touto sympatickou účastnicí kurzu jsem o přestávce stačil prohodit i pár slov. Děsně ale děsně mně připomínala manželku herce Rudly Hrušínského prostředního, Evu. S ní jsem totiž pracoval na Ministerstvu financí – skvělá ženská, a hlavně velmi trpělivá vůči svým kreativním hereckým členům v domácnosti…
Uprostřed zasedacího kruhu, jako by symbolicky seděla milá paní ze Žďáru nad Sázavou. Kromě toho, že byla šéfredaktorkou podnikových novin, z děvčat se mi nejvíce líbila, a tak jsem ji jen tak pro sebe vyhlásil za Miss třídy.
S touto sympatickou účastnicí kurzu jsem o přestávce stačil prohodit i pár slov. Děsně ale děsně mně připomínala manželku herce Rudly Hrušínského prostředního, Evu. S ní jsem totiž pracoval na Ministerstvu financí – skvělá ženská, a hlavně velmi trpělivá vůči svým kreativním hereckým členům v domácnosti…
Další bodík si u mě získala tím, že i já jsem ve venkovské škole redigoval školní časopis Husí kravata aneb Večerní Jaroměřice a dále jsem za mlada vedl podnikové noviny. Jakožto podnikoví redaktoři jsme se scházeli čas od času v Pařížské ulici v Klubu novinářů. Byla to příjemná, a hlavně zajímavá setkání, neboť kromě nás amatérů, podnikové noviny psali i skuteční žurnalisté, kteří holt byli po roce 1969 tzv. odejiti. Anebo mezi nás patřili i spisovatelé na indexu, kteří tak měli krycí zaměstnání.
Po mé pravici seděl mladík pod éterickým jménem Bert. V tu chvíli jsem si vzpomněl na jednu televizní hru, kde jiný Bert nedělal nic jiného, než umýval nádobí. Můj kolega Bert byl ovšem manažerem jedné společnosti, která se zabývá prodejem aut. Ostatně i zde mají určitě myčku, ovšem automatickou.
Na závěr kurzu i já jsem dostal diplom, patrně z milosti, který jsem pak ukazoval v hospodě chlapům z naší dědiny, aby věděli, jaký su pašák…
I když mi výtečná a snaživá paní lektorka Dana z lítosti nabídla doučovací kurz, raději jsem zalezl do svého koutku, kde mám svůj „pécé“ a mám dojem, že do konce života už z tohoto psacího hájemství nevystrčím hlavu, natož pak paty prostého venkovského písmáka.
Na závěr kurzu i já jsem dostal diplom, patrně z milosti, který jsem pak ukazoval v hospodě chlapům z naší dědiny, aby věděli, jaký su pašák…
I když mi výtečná a snaživá paní lektorka Dana z lítosti nabídla doučovací kurz, raději jsem zalezl do svého koutku, kde mám svůj „pécé“ a mám dojem, že do konce života už z tohoto psacího hájemství nevystrčím hlavu, natož pak paty prostého venkovského písmáka.
I tak věřím, že své třetí paměti (plkačky) konečně dopíšu, než odlétnu navždy za panem Arnoštem, aby mě konečně naučil psát.
A tak mi promiň Dano, že i když ses snažila, jak snažila, spisovatele jsi ze mě nevyrobila. Ovšem přísahám Ti před soudem božím, že jakmile se znovu narodím, budu chodit na všechny Tvoje kurzy a budu psát jako o život. I voňavé tekuté švestky z vlastní zahrádky Ti budu nosit.
S úctou a s múzou nezadaný Tvůj žák Pavel Kyselák
A tak mi promiň Dano, že i když ses snažila, jak snažila, spisovatele jsi ze mě nevyrobila. Ovšem přísahám Ti před soudem božím, že jakmile se znovu narodím, budu chodit na všechny Tvoje kurzy a budu psát jako o život. I voňavé tekuté švestky z vlastní zahrádky Ti budu nosit.
S úctou a s múzou nezadaný Tvůj žák Pavel Kyselák
Ahoj Dano,
ten čas strašně rychle letí, už je zase týden pryč a já nemám z úkolu na příští týden ani čárku. A co je horšího, ani nápad, který by k té čárce mohl směřovat. Posílám aspoň svého Davida a Goliáše z minulé lekce.
Že čas letí, je taky zjevné z doběhnutí našeho čtvrtečního dlouhodobého kurzu. Příštím týdnem tedy tento turnus končí. Pak není nic a po novém roce začne nový běh? Chtěla bych pokračovat.
Přeji hezký den
Hana Novotná
ten čas strašně rychle letí, už je zase týden pryč a já nemám z úkolu na příští týden ani čárku. A co je horšího, ani nápad, který by k té čárce mohl směřovat. Posílám aspoň svého Davida a Goliáše z minulé lekce.
Že čas letí, je taky zjevné z doběhnutí našeho čtvrtečního dlouhodobého kurzu. Příštím týdnem tedy tento turnus končí. Pak není nic a po novém roce začne nový běh? Chtěla bych pokračovat.
Přeji hezký den
Hana Novotná
Chtěla bych se Ti "pochlubit", jak hezky jsem včera trávila část Dne vzniku samostatného československého státu:-).
Četla jsem Vašeho Dřímajícího hroma. Těším se, že mi ho na autogramiádě, až covid dovolí, všichni autoři podepíšete.
Přeji hodně prodaných výtisků;-).
Zase padla jedna z mnoha temnot na covidový svět za zatemněnými okny mého domu. Svítí na mě nažloutlé světlo umělého osvětlení ze tří bodových žárovek a přemýšlím, co mám dělat. A čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi chce hořce smát nebo spíš brečet.
Odborníci říkají: buďte se svými blízkými v kontaktu online. OK, jenže nikdo už neporadí, co dělat, když jste se svými blízkými sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně. Ne online, ale napřímo.
Odborníci říkají: buďte se svými blízkými v kontaktu online. OK, jenže nikdo už neporadí, co dělat, když jste se svými blízkými sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně. Ne online, ale napřímo.
Chtěl jsem to řešit s lidmi na Messengeru, jenže jsem narazil.
Napsal jsem dvěma osobám o tom, co mě trápí. Dana Emingerová mě ale po chvíli zastavila s tím, že nemůže být mojí vrbou a že je tu přes psaní. Což chápu a plně respektuji.
Napsal jsem dvěma osobám o tom, co mě trápí. Dana Emingerová mě ale po chvíli zastavila s tím, že nemůže být mojí vrbou a že je tu přes psaní. Což chápu a plně respektuji.
S druhým člověkem si dost rozumím, ale v jedné věci se neshodneme. I když, kdo ví? Posuďte sami: oba si myslíme, že spousta věcí se dá ovlivnit tím, jak o nich člověk přemýšlí. Když začnete i o negativních věcech přemýšlet pozitivně, bude váš život lepší.
 |
| Ilustrace: Dana Emingerová |
Bohužel, tady naše shoda končí.
Podle mě totiž, aby mohl člověk začít přemýšlet úplně jinak, musí vypadnout z prostředí, kde mu není moc dobře.
Já bych se potřeboval zbavit všeho toho bordelu v hlavě, který se tam objevil po smrti mé nejdražší a nejvtipnější tety. Jenže díky covidu to nejde a i za normálních okolností by to bylo složité kvůli mému zdravotnímu stavu. Jsem totiž od dětství na vozíku. Je to holt začarovaný kruh…
A jak se právě cítím? Kromě toho, že už skoro čtrnáct dní v kuse a téměř i ve stejnou dobu zvracím, se mám báječně. Jen doufám, že to brzy skončí a třetí vlna už nepřijde.
Jinak umřu místo na covid na karanténu...
A jak se právě cítím? Kromě toho, že už skoro čtrnáct dní v kuse a téměř i ve stejnou dobu zvracím, se mám báječně. Jen doufám, že to brzy skončí a třetí vlna už nepřijde.
Jinak umřu místo na covid na karanténu...
Ahoj Martine,
já se Ti nemůžu věnovat i proto, že mám covid. Jsem nemocná a šíleně unavená. A tak Ti aspoň posílám pro potěšení obrázek, který jsem pro Tebe nakreslila - pokus o Tvůj portrét.
Snad Ti trochu spraví náladu i to, že Tě zvu na on-line kurz na platformě Jitsi Meet ve čtvrtek v podvečer nebo v pátek dopoledne. Koná se jednou za 14 dní. Podívej se na stránky, abys znal přesná data. Dobrá zpráva je též to, že naše kniha DUŠI NESPOUTÁŠ už brzy opustí tiskárnu.
Dana
 |
| On-line kurz 6.11.2020 |
Ahoj Dano,
moc ráda bych Ti poděkovala za on-line lekci. Zvládla jsi ji úžasně i přes hlášenou koronavirovou indispozici, kterou jsem tedy na Tobě nijak nepoznala.
Možnost on-line setkávání mi přijde jako fajn kompromis mezi tím se vidět, tedy nezakrnět, a zároveň dodržovat nařízení.
 |
| On-line kurz s covidovou lektorkou 5.11.2020 |
Líbilo se mi, že jsme kromě čtení úkolů mohli vytvořit něco "na hodině" - ačkoli to není třeba tak vycizelované... Jsme svým způsobem pod tlakem, a v tom je právě ta zábavnost.
Dále bych vypíchla i referát od Safi o postavách a následující diskusi, která mi přinesla další uvědomění a aha-momenty. Prostě opakování je matkou moudrosti:-).
V neposlední řadě bylo příjemné poznat kolegyňky z moravské skupiny.
Byť jsem se on-line kurzu před začátkem trochu bála, výsledek předčil má očekávání. A Tobě patří velký dík za to, že jsi do toho šla a že jsi to i po technické stránce tak dobře zvládla.
V příloze posílám Jana Křtitele v Praze (opravila jsem velbloudí kůži za velbloudí srst - tak to bylo doopravdy špatně...), apokryf z hodiny - Babylonskou věž - upravím a pošlu později. Ukázka z Divadla Sklep s recenzí Bible se k tématu moc hodila.
V neposlední řadě bylo příjemné poznat kolegyňky z moravské skupiny.
Byť jsem se on-line kurzu před začátkem trochu bála, výsledek předčil má očekávání. A Tobě patří velký dík za to, že jsi do toho šla a že jsi to i po technické stránce tak dobře zvládla.
V příloze posílám Jana Křtitele v Praze (opravila jsem velbloudí kůži za velbloudí srst - tak to bylo doopravdy špatně...), apokryf z hodiny - Babylonskou věž - upravím a pošlu později. Ukázka z Divadla Sklep s recenzí Bible se k tématu moc hodila.
Děkuji ještě jednou za všechno, co do mě vkládáš, moc si toho vážím a těším se na další lekce a úkoly. A Tobě i celé rodině přeji co nejhladší průběh léčení.
Anna Vocelová
Anna Vocelová
Ahojte "Koroňáci",
děkuji za včerejší kurz, bylo to fajn. Je to jen další důkaz toho, že když se chce, všechno jde. I já se seznamuji s hitem letošní sezóny. Zatím jen v karanténě, kdy se starám o syna ,,Koroňáka". Dnes jsem byla na testech, výsledky budou v pátek. Léčba u syna probíhá úspěšně při podávání:
děkuji za včerejší kurz, bylo to fajn. Je to jen další důkaz toho, že když se chce, všechno jde. I já se seznamuji s hitem letošní sezóny. Zatím jen v karanténě, kdy se starám o syna ,,Koroňáka". Dnes jsem byla na testech, výsledky budou v pátek. Léčba u syna probíhá úspěšně při podávání:
 |
| On-line kurz 5.11.2020 |
- v místnosti nemocného rozkrojená cibule, je tak v misce, pohlcuje asi bacily, nebo co, kdysi mi to radila maminka
- dezinfikuji, co se dá
- větrám jako divá
- pomazánka z uvařené červené řepy s česnekem a lučinou, či čímkoli lahodným, stejně se nemáš
odvahu líbat
- dezinfikuji, co se dá
- větrám jako divá
- pomazánka z uvařené červené řepy s česnekem a lučinou, či čímkoli lahodným, stejně se nemáš
odvahu líbat
- hodně tekutin, čaj, voda s citrónem, ovocný džus, šťáva ze zavařeniny
- poslouchat tělo o co si řekne
Pro pečující beze strachu:
- vše jako obvykle
Pro pečující se ,,zvláštními" pocity:
- slivovice, meruňkovice, hruškovice, DOMÁCÍ, kloktat, nebo pít, dle zdravotní nebo psychické kondice a chuti
- víno, druh dle oblíbenosti, dostupnosti
- cokoli pomůže
A hlavně se z toho nepo...
- poslouchat tělo o co si řekne
Pro pečující beze strachu:
- vše jako obvykle
Pro pečující se ,,zvláštními" pocity:
- slivovice, meruňkovice, hruškovice, DOMÁCÍ, kloktat, nebo pít, dle zdravotní nebo psychické kondice a chuti
- víno, druh dle oblíbenosti, dostupnosti
- cokoli pomůže
A hlavně se z toho nepo...
Pevné zdraví, hodně slunce a veselou mysl.
Jana Bednářová
Jana Bednářová
|
| Literární dílna na zámku Loučeň 12.-15. listopadu 2020 se musí kvůli covidu přesunout na příští rok, asi na leden. |
Milí přátelé,
po oficiální zprávě, že se kurz na zámku v Loučni v půli listopadu nekoná, se jdu opít a poplakat si nad tou nespravedlností. Nicméně, ve čtvrtek 26. listopadu v 17.00 h se k Vám pokusím připojit na kurz on-line, neboť doufám, že moje děti budou dobře naladěné a dají mi aspoň pár minut prostor si s vámi všemi popovídat. Mějte se krásně a budu se těšit aspoň na virtuální setkání!Zuza
Stručné shrnutí nejčastějších chyb při psaní (Podle učebnice Kouzlo psaní knih)
Buďme konkrétní, použijme raději slovo „hadi“ než abstraktní „tvorové“
Odhalení konce příběhu příliš brzy
Kdo by chtěl hned ze začátku vědět, že vrahem je zahradník? Dopředu přece nikdy nevíme, jak příběh dopadne! Používejme i zpřeházenou posloupnost událostí a dějů, ale opatrně s nimi!
Pozor na nadbytečné detaily
Nedostatek detailů a nešikovné vkládání detailů
Nebojme se obarvit scény z našich příběhů vhodnými detaily, všeho však s mírou
Co se může hodit ve firmě:
Nebojme se obarvit scény z našich příběhů vhodnými detaily, všeho však s mírou
Co se může hodit ve firmě:
kde je to vhodné, podělme se s klientem o konkrétní postřeh respondentů.
Buďme konkrétní, použijme raději slovo „hadi“ než abstraktní „tvorové“
Neohrabané psaní
Pokud čtenář začne přemýšlet, co „tím chtěl autor říci“, jeho i náš „sen“ se rozplyne.Nadbytečné používání pasiv může působit komicky. Řekněme radši prostě „ Tvůj papoušek mě kousl“, než „Byl jsem kousnut Tvým papouškem“
Buďme rozmanití v jednotlivých větách, střídejme dlouhé a krátké věty, měňme rytmus děje.
Pozor na nad-bytečné a zbytečné používání slov „který“ a „jenž“ – zbytečně prodlužují věty.
Buďme opatrní při psaní „Ty“ a „Vy“ a přecházení z psaní ve třetí osobě do „ich“ formy
Pocity postav sdělme spíše formou dialogu – pokud musíme komentovat a vysvětlovat pocity popisem, můžeme být ve finále nudní.
Při čtení použijme svůj hlas, abychom navodili atmosféru dané situace:
„Carlos řekl lehce koktavě: Já nevím“ je lepší než: „Ehm. J-j-j-á-n-n-n-nevim“…
Co se může hodit ve firmě:
Pokud čtenář začne přemýšlet, co „tím chtěl autor říci“, jeho i náš „sen“ se rozplyne.Nadbytečné používání pasiv může působit komicky. Řekněme radši prostě „ Tvůj papoušek mě kousl“, než „Byl jsem kousnut Tvým papouškem“
Buďme rozmanití v jednotlivých větách, střídejme dlouhé a krátké věty, měňme rytmus děje.
Pozor na nad-bytečné a zbytečné používání slov „který“ a „jenž“ – zbytečně prodlužují věty.
Buďme opatrní při psaní „Ty“ a „Vy“ a přecházení z psaní ve třetí osobě do „ich“ formy
Pocity postav sdělme spíše formou dialogu – pokud musíme komentovat a vysvětlovat pocity popisem, můžeme být ve finále nudní.
Při čtení použijme svůj hlas, abychom navodili atmosféru dané situace:
„Carlos řekl lehce koktavě: Já nevím“ je lepší než: „Ehm. J-j-j-á-n-n-n-nevim“…
Co se může hodit ve firmě:
Pozor na „odborné termity“, složitá souvětí a cizí slova v míře nadbytečné
Flinta, která nevystřelí
Zmiňme v příběhu jen ty myšlenky, události, osoby a předměty, které v něm hrají svoji roli. Ostatní nemilosrdně vyškrtněme.
Co se může hodit ve firmě:
Zmiňme v příběhu jen ty myšlenky, události, osoby a předměty, které v něm hrají svoji roli. Ostatní nemilosrdně vyškrtněme.
Co se může hodit ve firmě:
použijme ty, které vedly k našemu závěru ohledně výzkumu
Odhalení konce příběhu příliš brzyKdo by chtěl hned ze začátku vědět, že vrahem je zahradník? Dopředu přece nikdy nevíme, jak příběh dopadne! Používejme i zpřeházenou posloupnost událostí a dějů, ale opatrně s nimi!
Sentimentalita, frigidita, manýrismus
V příběhu chceme ve čtenáři/posluchači vyvolat sentiment, nepokoušejme se však za každou cenu o sentimentalitu. Nechme na něm, aby jej pocítil, využijme k tomu těch nejvhodnějších slov. Dejme příčinu tomu, aby sám čtenář chtěl plakat nad těžkým osudem postavy.
Chtějme vstoupit hluboko do pocitů naší vymyšlené postavy, věnujme mu dostatečnou pozornost, jinak bude náš příběh frigidní.
Odpusťme si manýry typu afektovaného psaní dlouhatánských souvětí se spoustou čárek a nechtějme být za každou cenu vtipní v metaforách typu „Jsem líná jak keňský zemědělec“, „Ztuhl jako vyhlížející surikata“.
V příběhu chceme ve čtenáři/posluchači vyvolat sentiment, nepokoušejme se však za každou cenu o sentimentalitu. Nechme na něm, aby jej pocítil, využijme k tomu těch nejvhodnějších slov. Dejme příčinu tomu, aby sám čtenář chtěl plakat nad těžkým osudem postavy.
Chtějme vstoupit hluboko do pocitů naší vymyšlené postavy, věnujme mu dostatečnou pozornost, jinak bude náš příběh frigidní.
Odpusťme si manýry typu afektovaného psaní dlouhatánských souvětí se spoustou čárek a nechtějme být za každou cenu vtipní v metaforách typu „Jsem líná jak keňský zemědělec“, „Ztuhl jako vyhlížející surikata“.
Pozor na nadbytečné detaily
V nich a odbočujících epizodách se náš příběh úplně ztrácí.
Co se může hodit ve firmě:
Co se může hodit ve firmě:
viz Flinta na stěně
Iva Homolková
Začetl jsem se do Vyšehradu. Oceňuji, co jsi musela kvůli té reportáži pro National Geographic naštudovat. Taková spoušť informací. Máš moje uznání.
|
| Dobré počtení... |
Zároveň objednávám šest knížek JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM a prosím o věnování mě, Petrovi, Pavlovi, Aničce a dvakrát Alence.
Šlo by to takhle ? Moc děkuji a těším se na Vaše povídky.
A také mi přibal knihu DUŠI NESPOUTÁŠ o tom vozíčkáři, jestli už teď vyjde.
Díky za hezké setkání u nás v Karlových Varech. Nestává se totiž často že si na nás někdo mimo rodinu vzpomene. Přeju pěkný den.
Standa Forejtek
 |
| Literární skupina Rozmazlení |
Odnášíme si knížku JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM - na pultech knihkupectví od 20. října! O čem je? Třeba o tom, co uděláte, když zjistíte, že žárlíte na robotickou sekačku na trávu... A co, když vaše žena odejde s jinou ženou? Jak zareagujete na tanga v manželově tašce? Vzpomenete si někdy na první pusu? Na první milování? Poslední milování? O tom jsou příběhy v naší knížce. Příběhy o vztazích. Od Velkého třesku až po záhrobí. Můžete se u nich smát i plakat.
Můžete přeskakovat nebo číst od konce.
Bavte se při čtení, jako jsme se my bavili při psaní!
Říkáme si Rozmazlení.
V průběhu našeho pobytu na Tenerife vyšla v ČR povídková kniha s trochu divným názvem JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM, jejíž jsem spoluautorem. Když si ji koupíte, uděláte radost jak sobě, protože tam jsou pěkný povídky, které vás snad rozesmějí i dojmou, ale i mě, protože v tom mám prachy a potřebuju nějaký zpátky. Tak si to, vy raubíři, když tak kupte, případně nasdílejte link kamarádům.
|
| V nebušické tiskárně 20. 10. 2020 |
Držím v ruce knížku. Nestačila ještě ani vychladnout. Knížku plnou příběhů o mužích a ženách. Knížku s trochu praštěným názvem, nad kterou jsme společně strávili téměř dva roky. Tři matky a tři otcové. Dana Emingerová, Monika Hodáčová, Nataša Richterová a Bořek Beránek, Yakeen J. Helus, Míra Tichý.
Povedená rodinka! Někdy to byla legrace, někdy nám porodní bolesti daly pěkně zabrat!
A nesmí chybět dobrá víla! Krásné koláže v knize má na svědomí architekt, herec a výtvarník David Vávra. Naše společné dílo se jmenuje JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM.
Jak říkám, je to praštěný! Ale doufám, že se budete při čtení bavit stejně, jako jsme se my bavili při psaní!
Odkaz na internetové knihkupectví zde.
PS. Jsme v říjnových Knižních novinkách...
Během cvičení, kdy opakujeme, co jsme slyšeli, mi došlo, jaká je rozdílnost chápání i vnímání různých jedinců - třeba rozdíl muži/ženy - co ti chlapi dokázali sesmolit za analytickou svodku z poetického příběhu bylo neuvěřitelné. A protože v našem vedení jsou chlapi, znamená to pro mě zaměřit se jen na fakta. Také se mi líbilo heslo: "kdo se brání neposlouchá" - myslím, že je dobré i do života, např. v případě partnerské hádky...
Ivana Š.
 |
| První on-line kurz 22.10.2020 |
On-line kurz tvůrčího psaní na platformě Jitsi Meet mě mile překvapil. Je fajn nechat se v této vyhrocené době unést do světa psaného slova, fantazie a hříček. Je fajn vidět v blikajících okýnkách počítače či mobilu spolužáky, je fajn přes aplikaci vyslechnout jejich práce a moci na ně reagovat.
Svět se mění a my s ním.
Je fajn držet se svých zvyků, návyků, koníčků. Dočasným přestupem tebou vedeného tvůrčího psaní z reálného světa do virtuální reality jsi nám to umožnila a patří ti za to dík!
Práce z pátečního dopoledne posílám v příloze. Díky a brzo na viděnou!
Ahoj Dano!
Kurz v online formě se mi přes všechna nepříjemná omezení a nedostatek osobního kontaktu líbil a jsem ráda, že jsi zvolila tento náhradní způsob místo pauzy zase na dobu neurčitou. Moc se mi líbilo zapojení Nataši a úkol ze základů psaní.
 |
| 22.10.2020 |
Kurz v online formě se mi přes všechna nepříjemná omezení a nedostatek osobního kontaktu líbil a jsem ráda, že jsi zvolila tento náhradní způsob místo pauzy zase na dobu neurčitou. Moc se mi líbilo zapojení Nataši a úkol ze základů psaní.
Jen do nás s podobnými základními úkoly.I z jiných kurzů, co jsem takto absolvovala, jsem se poučila, že málokdy funguje otázka "má k tomu někdo něco", většinou nastane ticho nebo začnou mluvit tři najednou. Jmenovité vyvolávání udržuje pozornost a nutí všechny, aby se zapojili.
Z vlastní zkušenosti jsem zjistila, že jmenovité vyvolávání v předem daném pořadí, kdy vím, že budu na řadě např. za Mirkou, vede jen k tomu, že nejsem úplně pozorná, když je Mirka ještě daleko. Těším se na příště
Hana Novotná
Hana Novotná
 |
| 22.10.2020 |
 |
| 22.10.2020 |
Generálka on-line kurzu proběhla úžasně, jen to chce u jednotlivých účastníků malinko doladit techniku, i já jsem díky Šimonovi zjistila, že mám v obyváku špatný signál, a tak jsem se "odstěhovala" jinam.
Vy jste byli skvělí, prostě Učí Telka dopadla na výbornou. Asi Stent Šimon, kterého zdravím, nám též moc pomohl.
Díky, že jsem se mohla zúčastnit. Korona řádí, a tak jsem mezi vás na kurz přijít nechtěla, i když jsem se s našim nemocným zaměstnancem snad jen jednou letmo potkala, pak už ležel doma s chřipkou. Ale byl to omyl, covid nemá. Po neděli již možná přijde do práce.
Díky, že jsem se mohla zúčastnit. Korona řádí, a tak jsem mezi vás na kurz přijít nechtěla, i když jsem se s našim nemocným zaměstnancem snad jen jednou letmo potkala, pak už ležel doma s chřipkou. Ale byl to omyl, covid nemá. Po neděli již možná přijde do práce. Měj se moc hezky a ať se i dnešní kurs vydaří. Já se zkusím připojit, ale nebudu zasahovat, jen vás pozdravím, ale abych věděla, zda to i dnes vyšlo. Ráda Vás zase uvidím...
Díky Bohuna
Ahoj Dano,
děkuju ještě jednou za přijetí do Vaší báječné literární skupiny.
On-line setkávání je výborný nápad, aspoň jsem se probrala z jakési letargie a splínu, ohromně mě to nakoplo :-)
Škoda jen, že musím celou dobu držet mobil v ruce :-) ale nějak se s tím poperu. Jak to ještě vylepšit netuším, jako správný počítačový analfabet jsem ráda, že se vůbec dokážu připojit :-)Páteční setkávání sice budu muset vynechat, což mě moc mrzí, protože chodím do práce, ale apoň pro tentokrát jsem si to užila ve čtvrtek i v pátek.
Jinak díky za materiály, které mi pošleš ke studiu. Učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH bych si ráda objednala.
Jinak díky za materiály, které mi pošleš ke studiu. Učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH bych si ráda objednala.
Moc se těším na příště a vyhýbej se bacilům :-)
Pa Zdena
PS. Gratuluju ke knize JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM, ať se jí daří. Předběžně jsem si ji na FB zamluvila i s autogramy všech autorů.
Snaha sdílet často nesdělitelné.
Trnitá cesta narvaná emocemi.
Kniha. Nenahraditelný papírový poklad.
Zuzka Fajmonová
Milá Dani.
Srdečně Tě zdravím. Jsou lidé, věci, situace a myšlenky, které člověk potká a v průběhu života ztratí, zapomene, vymaže. A pak jsou lidé, situace, myšlenky a krásné chvíle, které jsou s námi pořád a my jsme za to jednoduše rádi (rády). A tohle přesně jsi Ty, Tvé kurzy, lidé v tvém okolí, Praha...
Zaznamenala jsem on-line kurzy, zatím nemám kamerku, takže jsem tam byla, ale tiše jako myška.
Opatrujte se mi tam všichni.
Hanlen
Kurzy Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou byly blažené momenty tvůrčí spolupráce, kde vznikaly moje první povídky. Těší mě, že právě Dana doporučuje mou knihu První, statečné, jedinečné, kterou ilustrovala Silvie Vojdřejcová. Je o českých ženách, které se prosadily jako průkopnice v nějakém oboru - první lékařka, první pilotka, první kandidátka na prezidentku...
Zhruba před rokem a půl jsem začala psát knihu. Vytvořila jsem si nástěnku s postavama, zaznačila jsem graficky jejich vztahy, jakože kdo s kým, jak a proč, a tak nějak jsem se snažila kvalitně rozvinout stanovený téma. Pak jsem jednoho dne dala úryvek přečíst nejlepší kamarádce a zjistila jsem, že tuhle knihu asi ještě na čas odložím. Prostě to tak nějak nebylo ono. Téma složitý a docela kontroverzní, postavy zajímavý, příběhy ze života, ale celkově vzato se s tím vším těžce pracovalo. A já si uvědomila, že psaní sice není procházka růžovou zahradou, ale nemělo by bolet jako návštěva záchoda po pozření chilli con carne.
Tak jsem jednu rozepsanou knihu odsunula na neurčito a pustila jsem se do druhé, toho času rovněž rozpracované. Není složitá. Ani v sobě nemá hluboký myšlenky. Vlastně se zabývá úplně obyčejnými tématy, je napsaná tak, jak mi to v tu chvíli připadalo nejlepší a je dlouhá tak akorát, abych se v ní třeba zbytečně neopakovala nebo dokonce neztratila. Když to dobře půjde, bude mít i vtipný ilustrace. A jestli se to fakt podaří, mohla bych ji dokonce vydat. Minimálně v počtu pěti kusů pro rodinu a přátele. Pro ten pocit, chápete. Co tím vším chci říct je to, že je lepší zbytečně se nešroubovat do věcí, který vám neseděj. Já jako nepředpokládám, že jednoho krásnýho dne získám Nobelovku za literaturu nebo prodám knihu do zahraničí, ale o to při psaní ani tak nejde. Jde o sdílení, o možnost dát kus sebe ostatním a čekat, co dobrýho z toho vzejde.
Představují si svět jako velké zastřešené nádraží s tisícem kolejí jménem život a lidi jako miliony vlaků, které po těch kolejích jezdí.Každá kolej má několik zastávek: dětství, škola, maturita, svatba, dítě, práce a pak konečná stanice smrt.
Jenže málokterý z těchto zdánlivě bezstarostných, vesele si pískajících a kouřících vlaků tuší, že existuje i menší a chudší nádraží s méně výkonnými vlaky, které sice taky jedou po kolejích života, ale – na rozdíl od těch prvních – jsou tady životní zastávky jen ve snovém oparu.
I tady každý vlak najede na životní trať s podobnými cíli jako vlaky na prvním nádraží. Jenže zdejší lokomotivy mají poruchu z výroby (špatně táhne komín, drhne kolo či chybí šroubek), a tak jsou jejich cílové stanice v mlze. Není totiž nikdy jasné, zda se jim podaří někam dojet... i když se snaží, co mohou, aby těm druhým ukázaly, co všechno dokážou taky.
I můj vlak má pár mlžných zastávek, nad kterými, doufám, se ta mlha rozpustí dřív, než můj stroj dojede na konečnou. Teď brzdí před stanici vydání knihy. První významná zastávka po třiceti sedmi letech života...
Martin Tomášek
Vytáhla jsem včera rodinku na Hradozámeckou noc a natrefila jsem zrovna na premiéru Příběhu automobilu.
Večerní prohlídku s našimi dialogy, které jsme psali v červnu, jsem si moc užila a mým chlapům se to také líbilo.
Příběh automobilu mi rezonoval v hlavě až do noci. Hrané scény mě vtáhly do děje a vrátily v čase do dob minulých. Myslím, že to tak působilo i na ostatní účastníky.
Pro mě osobně bylo moc krásné sledovat to zhmotnění - scény z papíru ožívají v reálu!
Už se těším na další zámeckou dílnu.
Nataša Richterová
I já jsem byla mile překvapená výkony účinkujících... Cítím, že to má ohromný potenciál a ráda bych vše dovedla k dokonalosti.
Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně
Milá Dano,
Psi vyhledávají místa s pozitivní energií. Cvičila jsem na jaře přes on-line platformu jógu a šlo to docela dobře.
Ahoj Dano,
Děkuji za vše, co jsi mě naučila. Ta energie, kterou přenášíš společně s Tvým uměním a pedagogickým cítěním je jako slunce. Svítí lidem na cestu a příjemně hřeje.
Jenda
Výsledky naší roční spolupráce jsou k přečtení zde.
Ahoj Dano,
ordinuji v roušce a se štítem a myju si ruce po každým pacientovi, než jdu k počítači, a pak znovu, než sáhnu na dalšího člověka. Omlouvám se.
Včera to bylo moc príma, přišla jsem na jiné myšlenky. Moc díky. Posílám to, jak jsme přepracovávali tu mou, sice pravdivou, ale neskutečnou příhodu, jak jsem se bála nočního přepadení.
Učíme se pod křídly firmy SIMPLY5.
Tak jo... Rozhodnuto. Než vystavovat už tak oslabený organismus rizikům, rozjíždím na radu blízkých a lékařů privat lockdown a na chvíli opustím svět venku.
Ahoj Dano,
díky moc za dnešní ráno, je to skvělý start dne. Začíná mi docházet, že knížku může napsat opravdu každý, když dodrží pravidla a některá poruší. Autor píše, čtenář si představuje - mělo by se mu říkat představovač - nebo snílek?
Nálepky patří na potraviny, do popisu je nutný detail. Rytmus je skoro stejně důležitý jako pointa či poučení. A škrtat se dá vždycky...
Michal P.
V kanceláři v růžové zahradě se finišuje! Dřímající hrom odlétá do tiskárny! A jméno výherce rozmazlené losovačky o titul knihy? Z klobouku jsme vytáhli a na knihu se může těšit Bety Benadová. Gratulujeme!
Dobrý den, paní Emingerová,
Milá Dano,
děkuji Ti za zasílání Newsletterů. Jsi velice nápaditá ve vybírání míst konání kursů mimo Prahu. Mne zaujala hodně Loučeň, neboť tam jsem strávila část mateřské dovolené.
Příběh automobilu mi rezonoval v hlavě až do noci. Hrané scény mě vtáhly do děje a vrátily v čase do dob minulých. Myslím, že to tak působilo i na ostatní účastníky.
Pro mě osobně bylo moc krásné sledovat to zhmotnění - scény z papíru ožívají v reálu!
Už se těším na další zámeckou dílnu.
Nataša Richterová
I já jsem byla mile překvapená výkony účinkujících... Cítím, že to má ohromný potenciál a ráda bych vše dovedla k dokonalosti.
Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně
Ahoj Dano!
Příště bych se s Vámi také připojila ON-line. A jak to zatím vypadá s listopadovým kurzem na zámku Loučeň? Vidíš to reálně? Já jsem připravena jet na 100%. Takže záleží na ostatních, ale věřím, že nás takových bude víc, co by jeli. Kdyby se to přesunulo, budu asi do Vánoc brečet do polštáře, jak se těším.
Milí přátelé,
pro lockdownu máme plán B: nainstalujte si platformu pro on-line kurz: https://meet.jit.si/…iga.
Potřebujete k tomu počítač s kamerou a mikrofonem.
Až se Vám objeví bílé políčko, napište do něj své jméno, klikněte, a je to.
Dana a Šimon
 |
| Kurz na Chodově 19.-20. září 2020 |
Moc zdravím, paní Dano 😊
Chtěla bych se zeptat ohledně kurzů psaní... je teď doba onlajnová, která mi osobně úplně nevyhovuje... A tak bych se chtěla zeptat, jak bych mohla zase chodit do kurzu. Psaní mě chytlo pěkně za pačasy a moc se těším, až bude doba "dotyková" a já si budu moct sáhnout na emoce, energii a atmosféru.
Předpokládám, že letos už nic, že případně až příští rok, což nevadí. Přečtu si podruhé Živla Lustiga a zkusím něco napsat podle zadání z našeho prvního kurzu. Upřímně, už něco mám a těším se, až se dozvím nové. Snažím se býti houbou a nasávat.
Děkuji Vám za zprávu.
Přeji pohodové a krásné dny. V této nanicovaté době hlavně pevné zdraví 😊
Srdečně a s hvězdnou vzpomínkou
Aneta Bernatská
Chtěla bych se zeptat ohledně kurzů psaní... je teď doba onlajnová, která mi osobně úplně nevyhovuje... A tak bych se chtěla zeptat, jak bych mohla zase chodit do kurzu. Psaní mě chytlo pěkně za pačasy a moc se těším, až bude doba "dotyková" a já si budu moct sáhnout na emoce, energii a atmosféru.
Předpokládám, že letos už nic, že případně až příští rok, což nevadí. Přečtu si podruhé Živla Lustiga a zkusím něco napsat podle zadání z našeho prvního kurzu. Upřímně, už něco mám a těším se, až se dozvím nové. Snažím se býti houbou a nasávat.
Děkuji Vám za zprávu.
Přeji pohodové a krásné dny. V této nanicovaté době hlavně pevné zdraví 😊
Srdečně a s hvězdnou vzpomínkou
Aneta Bernatská
Milá Dano, jsem v dobrovolné karanténě a zdravím všechny kolegy a přeji hodně tvůrčích nápadů. Pořád mám před sebou příběh Hanky, jak "nechala na kolejích" manžela.
Je to úžasné, jak si někdo tohle dokáže vymyslet, já stále čerpám z vlastních zkušeností, i když jich mám dost, ale chybí tomu ta "šťáva" nebo "nadstavba", která tomu dává ten šmrnc. Stávají se mi sice věci neskutečné, normální člověk to asi nezažije, ale když to hodím na papír, tak tomu nikdo nevěří, nebo to nebere jako krásnou nadsázku a je to blbé. Všechny zdraví
 |
| Nové učební prostory v Korunní 88 na Vinohradech |
Milí přátelé,
lekce tvůrčího psaní budou zatím na Vinohradech pokračovat, ale ve skupinkách po šesti a s rouškami - já budu mít štít, abyste mi viděli na pusu.
lekce tvůrčího psaní budou zatím na Vinohradech pokračovat, ale ve skupinkách po šesti a s rouškami - já budu mít štít, abyste mi viděli na pusu.
Abych mohla prezenční lekce dobře zorganizovat, potřebuji závazně vědět, kdo dál bude chodit, protože budu muset vždy jednu z lekcí (kde nás bude víc) rozdělit do dvou skupin. Jedna se bude učit se mnou, zatímco 1-2 lidé budou dělat na střídačku ve vedlejší menší místnosti rétorická cvičení s Janou Vaňkovou a chystat si přednes na plánované autorské čtení.
Příští týden zařadím i tvůrčí hrátky s Natašou (cvičení o postavách).
Prosím tedy, napište, kdo může být flexibilní - tj. pokud bude plná jedna skupina, mohl by přijít do jiné.
V každém případě prosím o závaznou účast, abyste nezabírali volná místa, a tak se, prosím, včas omlouvejte, aby se stihli ti flexibilní přeskupit.
Zároveň apeluji, abychom chodili na kurzy zdravotně zcela v pořádku.
Zároveň apeluji, abychom chodili na kurzy zdravotně zcela v pořádku.
Sledujte však každodenní vývoj. Do týdne může být vše ještě zase jinak. (Pak bych volila on-line výuku. Platforma by byla zde.)
Přeji Vám v této těžké době hlavně zdraví!
Dana Emingerová
Přeji Vám v této těžké době hlavně zdraví!
Dana Emingerová
jestli ještě stále platí téma nedělní bajky z mikrosvěta, tak jednu připojuji.
Snad se máte všichni dobře, zdravě a užíváte barevného podzimu.
Měj se hezky.
Míša Čápová
Děkuji za vše, co jsi mě naučila. Ta energie, kterou přenášíš společně s Tvým uměním a pedagogickým cítěním je jako slunce. Svítí lidem na cestu a příjemně hřeje.
Jenda
|
| Národní muzeum 29. září 2020 |
Na kurzy s Danou jsem se vždy těšila, i když často nebylo snadné splnit zadané domácí úkoly. Jsem zvyklá psát odborné vědecké texty, a tak psaní rozhovorů, popisů nebo bajek byla pro mě výzva. Ale s velkým překvapením jsem zjistila, že i já mám tak trochu "spisovatelské střevo" a že se mi po pravidelných setkáních s Danou a ostatními kolegy bude stýskat.
Chci Vám poděkovat, že jsem se mohla o psaní lecčemu naučit, rovněž tak děkuji za cenné rady a doporučení, která určitě v budoucnu využiji.
Jana Čepičková, Národní muzeum
Ahoj Dano,
děkuji za příjemné setkání s Tebou i Janou Vaňkovou a posílám, co jsem se naučila:
1. z rétoriky
- jak se správně rozcvičit před mluvením
- práce s dechem
- tvorba zvuku opřená dopředu tak, aby znělo
- dramatická pauza a její využití v textu
- práce s hlasem při čtení textu, tempo, pauzy, hlasová intonace
2. z tvůrčího psaní
- důležitost prvních vět v textu z hlediska zaujetí pozornosti čtenáře
- jak dostat do textu emoce
- přímá řeč a jak s ní v textu naložit
Jana Urbanová
děkuji za příjemné setkání s Tebou i Janou Vaňkovou a posílám, co jsem se naučila:
1. z rétoriky
- jak se správně rozcvičit před mluvením
- práce s dechem
- tvorba zvuku opřená dopředu tak, aby znělo
 |
| Vinohrady 9. října 2020 |
- práce s hlasem při čtení textu, tempo, pauzy, hlasová intonace
2. z tvůrčího psaní
- důležitost prvních vět v textu z hlediska zaujetí pozornosti čtenáře
- jak dostat do textu emoce
- přímá řeč a jak s ní v textu naložit
Jana Urbanová
Milá Danuško,
včera jsem sledoval v televizi odkaz Arnošta Lustiga. Bylo to samozřejmě (jako vždy) úžasný a jako vždy mě to rozhodilo. Jednak tím, co říkal, a jednak tím, že Ti moc závidím, žes toho člověka mohla poznat osobně a já jsem tohle štěstí neměl. Kdyby neumřel, otravoval bych ho asi tak deset hodin denně... a nasával bych a nasával jeho srdce, mozek i páteř...!!!
Samozřejmě jsem taky napsal další básničku. Posílám Ti ji a přiznám se, že tato (bude to tím tématem) mi je nějak nejbližší... Moje básničky jsou produktem mého zklamání přesně tak, jako byly Mozartovy skladby produktem jeho zoufalství. Líbilo by se mi, kdyby se daly moje básničky srovnávat s Mozartovými skladbami, ale není to pro mě tak důležité, abych propadal takovému zoufalství jako on.
Měj se moc fajn a těším se, že se brzy setkáme.
Olda
 |
| Jana Vaňková, Vinohrady 9. října 2020 |
ordinuji v roušce a se štítem a myju si ruce po každým pacientovi, než jdu k počítači, a pak znovu, než sáhnu na dalšího člověka. Omlouvám se.
Jsem šíleně unavená, takže páteční dopoledne tentokrát zasvětím spánku - bez roušky a s oknem dokořán. Děkuji za to, že jsi mi volala i za vše, co pro nás děláš. Posílám vyšehradskou povídku, snad Ti nebude připadat příliš šílená, haha.
Těším se na úkoly na příští setkání za dva týdny.
 |
| Jana Vaňková od 3.45 minuty |
Je to opravdu neuvěřitelné, ale po konzultaci s psychologem jsem se dozvěděla, že jsem měla štěstí, že jsem na sobě nedala znát strach.
Násilníci jsou prý mnohokrát slabí jedinci a k akci je vyprovokuje jen to, když zjistí, že se jich někdo bojí.
Celé to přepracuji, i když se mi do toho moc nechce, těch chyb tam bylo dost.
Zdraví a na shledanou další čtvrtek se těší
Krásný pozdní večer, Danuško.
Nevím, jestli už nejsi "v limbu", ale já (sova) jsem právě "dohonil" svoji poslední dnešní lhůtu a teď si můžu dát v klidu sklenku vína. Posílám Ti svůj poslední výtvor a samozřejmě Tě, jakožto svoji kamarádku a velmi respektovanou učitelku, prosím o stručné zhodnocení či jen o vyjádření pocitu.
Na nějaké prozaické dílko zatím nemám moc času. Tam je to dřina a u básniček jde spíš o nápad, osvícení a pocitovou invenci. Navíc bych rád ty básničky časem vydal třeba jako knížku, a tak jim teď dávám přednost. Měj se moc prima a hodně štěstí.
Oldřich Voženílek
Nevím, jestli už nejsi "v limbu", ale já (sova) jsem právě "dohonil" svoji poslední dnešní lhůtu a teď si můžu dát v klidu sklenku vína. Posílám Ti svůj poslední výtvor a samozřejmě Tě, jakožto svoji kamarádku a velmi respektovanou učitelku, prosím o stručné zhodnocení či jen o vyjádření pocitu.
Na nějaké prozaické dílko zatím nemám moc času. Tam je to dřina a u básniček jde spíš o nápad, osvícení a pocitovou invenci. Navíc bych rád ty básničky časem vydal třeba jako knížku, a tak jim teď dávám přednost. Měj se moc prima a hodně štěstí.
Oldřich Voženílek
 |
| Čtvrteční kurz 8.10.2020 |
 |
| Čtvrteční kurz 8.10.2020 |
Díky!!!
Vzdušná učebna. Velké rozestupy a každý svůj stůl.
A kafíčko na vlastní nebezpečí...
Těším se na všechny každý čtvrtek a pátek.
Dana
Ahoj Dano!
Hlavně, že bude to nebezpečný kafe, haha. Jitka
Všem držím palce, abyste měli dost sil a optimismu na zvládnutí čehokoli, co nás čeká, a pevně věřím, že už je to poslední “karanténa” na mnoho let dopředu. Zdravím všechny na tvůrčím psaní.
See everybody on-line!!!❤️ Take a care🍀.
Ahoj Dano,díky moc za dnešní ráno, je to skvělý start dne. Začíná mi docházet, že knížku může napsat opravdu každý, když dodrží pravidla a některá poruší. Autor píše, čtenář si představuje - mělo by se mu říkat představovač - nebo snílek?
Nálepky patří na potraviny, do popisu je nutný detail. Rytmus je skoro stejně důležitý jako pointa či poučení. A škrtat se dá vždycky...
Michal P.
Ahoj moji milí,
díky moc za zveřejnění mého veledíla ve Zpravodaji s tak úžasným komentářem... Právě jsem se vrátila z dovolené v Karlové Studánce, kterou jsem z poloviny proležela. Ráno mířím na testy (údajně dělají zdravotníky přednostně - aspoň něco), tak jsem zvědavá.
díky moc za zveřejnění mého veledíla ve Zpravodaji s tak úžasným komentářem... Právě jsem se vrátila z dovolené v Karlové Studánce, kterou jsem z poloviny proležela. Ráno mířím na testy (údajně dělají zdravotníky přednostně - aspoň něco), tak jsem zvědavá.
Zatím mi nic moc není, kromě prvních dvou dnů s teplotou, ale prý se to ještě může změnit. Zajímavé na tom je, že jsme lehli celá rodina prakticky ve stejnou hodinu, takřka na minutu, aniž bychom o sobě navzájem věděli...
Spravedlivý bacil :-) Tak nám držte palce a buďte zdrávi... Sterilně na dálku líbám
Zdena
Spravedlivý bacil :-) Tak nám držte palce a buďte zdrávi... Sterilně na dálku líbám
Zdena
 |
| Dobeška 23. září 2020 |
Dobrý den, paní Emingerová,mám pro Vás dobrou zprávu: kniha JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM zaujala.
Knihkupci už si objednali polovinu přislíbeného nákladu. Stihnete nám zásilku dodat toho 20. října?
Milada Kuličková, Kosmas
 |
| Příští literární dílna na zámku Loučeň se bude konat 12.-15 listopadu 2020 |
Milá Dano,
děkuji Ti za zasílání Newsletterů. Jsi velice nápaditá ve vybírání míst konání kursů mimo Prahu. Mne zaujala hodně Loučeň, neboť tam jsem strávila část mateřské dovolené.
Projezdila jsem park s kočárkem křížem krážem, odpoledne jsem sedávala na terase zámku.....
Dovnitř do zámku jsem se dostala ovšem až po sametové revoluci, když zámek a zahradu zvelebili a zpřístupnili nové majitelé.
V okolí Loučeně byly vždy hluboké lesy. Lesem okolo fotbalového hřiště jsme se chodili koupat na Jívák. Na druhou stranu alejí bříz okolo hájenky a studánky do Jabkenic. Tam jsme se koupali v rybníku, chodili do oplocené obory a také do muzea Bedřicha Smetany.
Já nepíšu do šuplíku, ale pořád mne baví od března psát deník. Píšu do tlustých sešitů retro čínskou propisovačkou, asi i terapie proti koronaviru?
Přeji Tobě a celé rodině hodně zdraví a štěstí.
Přeji Tobě a celé rodině hodně zdraví a štěstí.
Jarka Kosková
Co jsem se naučila:
Celou dobu musí mít autor na mysli hlavní příběh, aby ho nedocházelo o rozmělňování informace a popisy navíc (počasí a jiné nesnáze) by měly fungovat jako koření příběhu nikoliv jako jeho hlavní část, to nechtěně vytrhává čtenáře ze “snu”
Literární pravda musí být pravdivější než pravda
Časté chyby: trpný rod, zdlouhavá souvětí, termíny, opakování slov
Promyslet použití cizího slova, případně je možné obejít jinou formou
Petra Caltová, Národní muzeum
Fotograf Petr Juračka si vymohl povolení vlézt do věží kostela i fotografovat pomocí dronu.
A výsledek? Vyhráli jsme ocenění NATIONAL GEOGRAPHIC: BEST EDIT 8/2020.
Reportáž o Vyšehradu v srpnovém čísle doporučuje americký vydavatel otisknout i v ostatních světových edicích National Geographic. V ocenění se uvádí:
Turning pandemic closures to his advantage, Dana Emingerová and Petr Jan Juračka present Prague's Vyšehrad - "upper castle" - in a way readers have not seen: without crowds and via drone photography. Darren Smith
(Dana Emingerová a Petr Jan Juračka využili omezení během pandemie k tomu, aby představili Vyšehrad tak, jak jej čtenáři nikdy neviděli: bez davů turistů a pomocí dronové fotografie.)
A právě tato reportáž bude podkladem pro naši vyšehradskou knihu s povídkami inspirovanými nejtajemnější historií. Zatím se rodí jako fotokniha. A první příběhy už jsou také na světě.
Dana Emingerová
 |
| Foto: Tomáš Beltir |
Ahoj ahoj,
upřímně, velmi vážně uvažuju o účasti na Tvém kurzu psaní pro NG - třeba to bude inspirativní setkání :)
Petr Jan Juračka
jak se máš? Já musím dodělat ještě jeden projekt a pak letím na festival do Londýna.
Co ten náš seriál o Mladém světě? Zrovna jsem se o Tobě bavila s Hřebejkem (on je takový můj mentor), protože mi vyprávěl příběh o svém setkání s Arnoštem Lustigem. Moc se mu náš nápad líbil. Je skvělej a dává super rady. Dokonce by nás propojil s producenty.
Těším se na Tvůj scénář.
Tereza Hirsch
Ahoj Dano,
posílám Ti ten svůj příspěvek do Martinovy knihy. Knížka vypadá moc pěkně, opravdu. Měla jsi skvělý nápad na to členění s úryvky z vaší komunikace. Líbí se mi i zvolená kontrastní barevnost, celková grafika včetně fontu a ty skvělé kresby ze Sutnarky! Opět se Ti to moc povedlo!
Petr Holub
posílám Ti ten svůj příspěvek do Martinovy knihy. Knížka vypadá moc pěkně, opravdu. Měla jsi skvělý nápad na to členění s úryvky z vaší komunikace. Líbí se mi i zvolená kontrastní barevnost, celková grafika včetně fontu a ty skvělé kresby ze Sutnarky! Opět se Ti to moc povedlo!
Petr Holub
 |
| Všechnopárty 29. června 2018 |
„A dalším hostem je spisovatelka Dana Emingerová,“ říká jednou jeden ten pořad a gaučák si nalévá další sklenku. Zrak se mu už kalí, víčka těžknou. Další nudná sobota strávená doma, pomyslí si. Ale dnes je něco jinak. Člověk na gauči zjišťuje, že ta dáma v modrých šatech, co je v tom pořadu, je něčím zajímavá. Neví proč, ale baví ho. Kdo by to byl řekl. Nějaká spisovatelka.
„Každý se naučí psát,“ říká a on ji poslouchá. A vzpomíná.
Kdysi taky psal. Povídky. Jen tak. Pro radost. Hezky pěkně do šuplete a nechat zaprášit, tak to bylo.
Pořad skončil a človíček usnul. Usnul? Ale kde že. Právě naopak. Mozek mu do snu vytahuje dávno zapomenuté texty. Čte je. Baví ho. Směje se, dojímá i pláče.
Bože, tak dlouho už nesnil.
„Kam jdeš, kámo?“ říká gauč, když se chce ten člověk ráno zvednout. „Od deseti jde biatlon, budeme se dívat!“
Chvíli váhá. Přitažlivost gauče je mocná, ale krom jeho gravitace cítí dnes i něco jiného. Jakoby ho nějaké neviditelné vlákno táhlo jinam.
„Ale já bych chtěl jít k počítači,“ namítá. „napsat e-mail paní, co jsme ji včera viděli v tom pořadu,“ pokračuje skoro až omluvně.
„A proč?“ gauč na to.
 |
| Všechnopárty 29. června 2018 |
„Co ona?“
„Učí lidi psát. A já píšu rád. Vlastně... psával jsem.“
Zasní se.
„To jsou kecy, radši seď a zapni televizi. Za pět minut to začíná!“
Gauč a vlákno. Ještě chvíli se o něj přetahují. Ale vlákno je dnes nějaké jiné. Silnější. Silnější než jindy.
Človíček se zvedne a jde po něm. Nejdřív jen k počítači, napsat e-mail. E-mail, který promění vlákno v cestu. Není vždy pohodlná, někdy je to pěkná D-jednička, ale na rozdíl od gauče je na jejím konci něco zajímavého a pěkného. Na konci téhle cesty je kniha.
Tahle kniha.
Tak krásné čtení, milý čtenáři. Vyjde před Vánocemi. Takhle nějak bude vypadat...
Ahoj Danuško.
Srdečně tě zdravím z mého kraje rázovitého, který nepokrytě miluji. Děkuji za vyřízení pozdravu od "mých holek" z práce, které /jak taky jinak/ byly z Tebe na kurzu v Akademii ČTK nadšené... Ale já jim to říkala ... :) Chci založit v našem maloměstě skupinu bláznů pisálku v místní knihovně. V ponděii mám první schůzku a vůbec netuším, co jim budu říkat. Improvizace jasně vyhrává :) a tak jsem se rozhodla na místo řečí - napsat jim vše upřímně:
 |
| Studio Dobeška 17. listopadu 2017 |
1983 – září 2017
Mám velkou kliku – píšu do šuplíku.
Říjen 2017
Stojím na bohumínském nádraží. V jedné ruce cestovní kabelu, v druhé toaletní papír.
Důvod je zřejmý. Mám průjem, neboť jsem nervózní jako prvnička. Ještě nikdy jsem nejela sama vlakem. Ještě nikdy jsem nebyla sama v Praze. Ještě nikdy jsem nejela přečíst své bláboly ze šuplíku cizím a pro mě velmi inteligentním, zkušeným a skvělým lidem.
Mé emoce dostupuji vrcholu. Je to něco jako K2. Prostě nějaká ženská Kavalová a kabela. jsem opravdu regulérní blázen.
Neuvěřitelné. Našla jsem místo kurzu - Divadlo Dobešku. Našla jsem vůdčí osobnost kurzu Tvůrčího psaní dle Lustiga - Danu Emingerovou.
 |
| Brno, 4. listopadu 2018 |
Našla jsem také partu skvělých lidí.
A dokonce jsem našla i heslo na wifi. První čtení, první kritika, první poznatky a první „aha“ efekty.
Jakože „aha“ – tohle je holka, pro Tebe, to pravé ořechové.
Večer ležím na svém hotelovém pokoji a jsem neskutečně unavená. Ale neskutečně šťastná. Neboť jsem se konečně našla.
Jakože „aha“ – tohle je holka, pro Tebe, to pravé ořechové.
Večer ležím na svém hotelovém pokoji a jsem neskutečně unavená. Ale neskutečně šťastná. Neboť jsem se konečně našla.
Listopad 2018
Dana. Noví lidé, nové povídky, nové poznatky. Toaletní papír už nepotřebuji. Pendolíno poznám a v metru už jezdím jako rodilá Pražanda. Jsem neskutečně unavená. Cítím, že jsem na správném místě ve správné době.
 |
| Chodov 14. září 2019 |
Praha. Divadlo Dobeška. Autorské čtení. Bomba. Užívám si každou chvíli. Líbí se mi Praha. Líbí se mi můj bohémský svět. Cestovní kabela je príma. Po Praze jezdím taxíkem, neboť peníze budou a my ne. Líbí se mi žít. Miluji lidí, které potkávám. Všechny, kteří mě překvapují, učí, mučí a hlavně posouvají dál a dále.
Jaro 2020
Zcela suverénně s modlitbou a pokorou, s opětovným malým průjmem a hlavně láskou k sobě a ke svým čtenářům zahajují druhé autorské čtení. A víte co? Pláču. Ale jen tak, doma tajně. Neboť plnit si své sny je vážně skvělé.
 |
| Chodov 22. listopadu 2019 |
Pozdní jaro 2020
Vydávám si svou prvotinu básní. Obklopují se skvělými lidmi, kteří miluji to, co já. Milují to, co dělají. Malují, kreslí, tancují, zpívají. Nezajímají je majetky, pomluvy a hrůzy světa. Stačí totiž jediná věta – a to, že „život je přece báječný“. Stačí jen pozitivní myšlení, pozitivní přístup a pozitivní test – na to, že umím žít fakt „fest“.
Léto 2020
Další sen kreslí tečku. Mám své webové stránky. Pomalu kreslím si malé životní plánky.
Toužím jít svou cestičkou bytí. Není cesty zpět.
Pro štěstí stačí napsat si pár svých vět.
Další sen kreslí tečku. Mám své webové stránky. Pomalu kreslím si malé životní plánky.
Toužím jít svou cestičkou bytí. Není cesty zpět.
Pro štěstí stačí napsat si pár svých vět.
 |
| Autorské čtení 21.11. 2019 |
Obklopují se nádhernými lidmi. Těším se na křest své prvotiny. Jo, doufám, že přijdete. Bude tam totiž autorské čtení, výstava obrazů, malá módní přehlídka a možná… přijde i Kouzelník.
Pracuji na své druhé knize. Tentokráte veselé povídky.
A chci své vlastní štěstí a radost z bytí rozdělit mezi ostatní.
Neboť sdílený smutek je poloviční a sdílená radost je dvojnásobná.
A tak vítejte na mém dalším bláznivém projektu – Pisálci sami sobě.
Pojďme žít a radovat se v každé době.
Budoucnost
Píšu. Pevně věřím, že jednou budu moci říct, že mé psaní je mým povoláním v jakékoliv podobě, který mi přinese můj život. Budu sedět na břehu moře, v jedné ruce sklenici vychlazeného vína, ve druhé tužku a papír a celým svým srdcem objímat ten bláznivý svět…
Budoucnost – r. 2061…
Ještě… prosím dopíšu poslední větu.
Dopiji poslední sklenku báječného sektu a zatančím poslední tanec.
A pak řeknu světu: „Bella Ciao.“
Ještě… prosím dopíšu poslední větu.
Dopiji poslední sklenku báječného sektu a zatančím poslední tanec.
A pak řeknu světu: „Bella Ciao.“
Hana Kavalová
Struktura je základ. Chaos zbytečně shazuje celek.
Přemíra pasiv v textu je ke škodě.
Nepředpokládat, že laická veřejnost zná odborné termíny.
Neměnit úhel pohledu - zachovávat formu/osoby.
Jana Čepičková
|
| Dobeška 23. září 2020 |
V kanceláři v růžové zahradě se finišuje! Dřímající hrom odlétá do tiskárny! A jméno výherce rozmazlené losovačky o titul knihy? Z klobouku jsme vytáhli a na knihu se může těšit Bety Benadová. Gratulujeme!
Dobrý den, paní Emingerová,mám pro Vás dobrou zprávu: kniha JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM zaujala.
Knihkupci už si objednali polovinu přislíbeného nákladu. Stihnete nám zásilku dodat toho 20. října?
Milada Kuličková, Kosmas
Gratulace všem! Určitě skvělý počin! Těším se.
Libor Frank
Ahoj Dano,
Musím říct, že mi kurzy pomáhají při mé práci a cítím, že se všechny mé texty lépe čtou. Takže moc děkuji... Těším se na příště a především na zámek.
Marek
Musím říct, že mi kurzy pomáhají při mé práci a cítím, že se všechny mé texty lépe čtou. Takže moc děkuji... Těším se na příště a především na zámek.
Marek
 |
| Kurz 24. září 2020 |
Já jsem za tuhle mojí skupinu úžasných autorů tak šťastná!
Když prostě narazíte na směs osobností, kde vás každý inspiruje tím, co a jak píše a jaký žije život, je to jako narazit na zlatou žílu ❤️.  |
| Kurz 24. září 2020 |
Děkuji firmě Simply5 za útočiště
a báječné výukové prostory,
kde se můžeme učit s pořádnými rozestupy
viru navzdory.
Dana Emingerová
Cool. Jsem moc rád, jsi vždycky vítána. Těšíme se na další spolupráci.Ahoj Dano,
Díky za čas, který jsi nám během kurzu věnovala. Mne to znova vyburcovalo zkusit ještě něco napsat. Nebude to sbírka bajek, ale něco z oboru. Forma by měla být Tebou značně ovlivněná - tedy jiná, než jak jsem dosud psal. Ostatně těch pár výtvorů jsem Ti už posílal ke čtení, a několik dalších jsem zase dopsal.
Vojta
Díky za čas, který jsi nám během kurzu věnovala. Mne to znova vyburcovalo zkusit ještě něco napsat. Nebude to sbírka bajek, ale něco z oboru. Forma by měla být Tebou značně ovlivněná - tedy jiná, než jak jsem dosud psal. Ostatně těch pár výtvorů jsem Ti už posílal ke čtení, a několik dalších jsem zase dopsal.
Vojta
 |
| Psaní za časů korony, kurz na Chodově 19. září 2020 |
Ještě jednou opravdu moc děkuji za celý kurz. Bylo to náročné, ale cítím, jak obrovsky mi to dalo. Moc za to děkuji a už se moc těším příště!
Marek Greger
 |
| Kurz na Chodově 20. září 2020 |
Děkuji, Dano, za super víkend. Za nové informace, postřehy a dojmy. Se skvělou, fundovanou, přátelskou, milou lektorkou v dobré náladě je studium a tvorba zábavou. A o to jde, i dřina může být zábava. A pod Tvým vedením, s partou fajn lidí, to zábava je! Děkuji!
Líbilo se mi vymýšlení fiktivního hrdiny. Zjistila jsem, že se mi lépe píše, když to není o mně. Dávám do psaní příliš svých emocí, což není zrovna nejlepší. Chybí mi odstup. A samozřejmě S. King je bezvadnej. Třeba nadbytečné používání příslovcí mě zaujalo. Jinak jsem si, myslím, uvědomila, kým nejsem a podívala se na sebe a své psaní očima druhých. To je pro mě největší přínos tohoto kurzu.
Díky za příjemně strávený víkend.
Katka B
 |
| Kurz na Chodově 19.-20. září 2020 |
Ahoj Dano,
děkuji za bezvadný kurz. Byl pro mne neuvěřitelně přínosný, ukázal mi nejen psaní, ale i životní poslání. Opravdu moc děkuji!
Jakub Hlaváček
sedím ve vlaku cestou domů, zírám z okna a jsem plná dojmů. Takový pocit jako z celého víkendu s Vámi, teda s Tebou, jsem neměla léta. Jsem šťastná a úplně od základů jsi změnila mé vnímání psaného textu. Z celého srdce a se vší pokorou děkuji.
Odvážím si, že čtenář není hlupák a nemusím jej zatěžovat detaily, že ať píšu popis, bajku, rozhovor, příběh očima druhého, vše má své pravidla.
Odvážím si, že čtenář není hlupák a nemusím jej zatěžovat detaily, že ať píšu popis, bajku, rozhovor, příběh očima druhého, vše má své pravidla.
Nikdy nepoužiju nálepky, slovo řekla a řekl, sprostá slova budu používat je jako šafránu.
Děkuji za důvěru a upřímnost.
S úctou Aneta Bernatská
Děkuji za důvěru a upřímnost.
S úctou Aneta Bernatská
PS: Už mám objednanou knihu Živel Lustig...
 |
| Psaní za časů korony, kurz na Chodově 20. září 2020 |
Děkuji firmě PARTNERS za útočiště v dobách koronavirových. Ve velké učebně můžeme mít patřičné rozestupy a výuka probíhá v pohodě a ke spokojenosti mých studentů.
Dana Emingerová
Ráda bych se Vás při příležitosti kurzu zeptala na názor, případně pár praktických věcí. Pracuji teď na sbírce básniček, která musí spatřit světlo světa v tištěné podobě. Rozhodla jsem si ji za každou cenu vydat, nejspíše to dopadne samonákladem. :-) Výhledově se mi snad podaří dát vše do kupy do konce roku.
Budu vděčná za jakýkoliv komentář a radu. Mohu Vám za to nabídnout pouze poděkování v malé sbírce, lukrativní záležitost. :-)) Zatím přeji krásný den, zdravím z Podkrkonoší
Martina Seifrtová
Ahoj Dano,tak po delší době si dovoluji poslat jednu bajku. Je to tak trochu jako v Cimrmannovi, komentář předchází vlastnímu dílu ( a v tomto případě je delší než dílo samotné).
Je to dosud nejkratší ze všech mých bajek, i když rezervy tam ještě jsou. Bajky mají být krátké. A je na asistentem vyhlášené téma, i když se vzhledem ke svému zaměření dá napasovat prakticky na téma jakékoliv.
Myslím, že vzhledem k tomu, co se kolem nás (zase) děje, je to bajka velmi aktuální…
VRAŽDA VE VESMÍRU!
 |
| 23.8.2016 |
před pár lety jsem byla na Vašem kurzu tvůrčího Psaní podle Lustiga. Nyní jsme v práci došli k závěru, že potřebujeme posílit pozici PR a marketingu a mě okamžitě napadlo, že byste nám právě Vy mohla pomoci.
Zatím hledáme vhodného kandidáta (-tku) formou „doporučení“. Myslela jsem na to, že Vašima „rukama“ projde mnoho šikovných lidí, o kterých např. víte, že hledají uplatnění nebo uvažují o změně práce.
Snad toto není příliš smělá žádost o pomoc. V každém případě jste osoba, kterou si pan ředitel Klusáček pamatuje ….“ ještě z Mladého Světa“. Což je pravda, také jsme ho domů odebírali, či kupovali. (Ale já jsem spíš pak četla až Vaše fejetony v příloze DNES).
Mějte se moc hezky a v dnešní době přeji hlavně pevné zdraví a dobrou náladu. Je potřeba si ji udržovat.
Míša B.
 |
| Kurz v Akademii ČTK 15. září 2020 |
Celý den byl hodně inspirativní v duchu hesla, že PSANÍ NENÍ NUDA.
Pochopila jsem, že nesmím psát zbytečně dlouhé začátky a jít přímo na věc, abych udržela pozornost čtenáře. Zjistila jsem, že není třeba se bát přímé řeči. Díky dialogům lze popsat emoce i děj. Nejdůležitější je nadpis. Potěšilo mě, že dokážu psát.
Ilona Marhevská
 |
| Kurz v Akademii ČTK 15. září 2020 |
Zbytečně nenafukovat text. Používat přídavná jména a příslovce jen tehdy, je-li to nutné, protože brzdí děj.
Postavy je třeba představit v nějaké akci a nenálepkovat.
Předcházet "vyskočení ze snu" - nesmí nás při čtení vyrušit něco navíc nebo cizí nesrozumitelné fráze.
Důležitý je titulek!
Lucie Veigertová
Dobrý den,
dostala jsem na Vás doporučení z Akademie ČTK. V řetězu drogérií dm již téměř 20 let vydáváme náš zaměstnanecký časopis. Momentálně poptáváme kurz na míru, který nám pomůže udržet náš časopis pro naše zaměstnance i nadále zajímavý. Kurz by měl pokrývat celý proces tvorby časopisu – výběr vhodných témat, interview, zpracování samotného textu.
Radka Rajnochvá
Ubrat na popisu.
Přestat se bát vulgarismů.
Pracovat s metaforou.
Být konstruktivním kritikem.
Přijímat konstruktivní kritiku.
Klenba dramatu, která není Aristetolova.
Rezonance v příběhu.
Záporák – napsat postavu tak, aby čtenář měl pochopení i pro něj…
Vytvářet příběhu tak, aby to bylo pro čtenáře jako film.
Já musím vědět o své postavě všechno, ale ne všechno o ní nemusím napsat.
Psát tak, aby to bylo uvěřitelné, bez ohledu na pravdu.
Psát příběh tak, aby čtenáři bylo jasné, o co jde.
Náměty na bajky se dají čerpat z encyklopedie.
Marek GregerRezonance v příběhu.
Záporák – napsat postavu tak, aby čtenář měl pochopení i pro něj…
Vytvářet příběhu tak, aby to bylo pro čtenáře jako film.
Já musím vědět o své postavě všechno, ale ne všechno o ní nemusím napsat.
Psát tak, aby to bylo uvěřitelné, bez ohledu na pravdu.
Psát příběh tak, aby čtenáři bylo jasné, o co jde.
Náměty na bajky se dají čerpat z encyklopedie.
Jakub Hlaváček
Důležitý je rytmus a pauzy. Důležitý je rytmus a pauzy. Naučila jsem se přemýšlet, jak uspořádat příběh. Kritika je velmi konstruktivní. Líbí se mi, kolik je kolem nás šikovných psavců.
Důležitý je rytmus a pauzy. Důležitý je rytmus a pauzy. Naučila jsem se přemýšlet, jak uspořádat příběh. Kritika je velmi konstruktivní. Líbí se mi, kolik je kolem nás šikovných psavců.
To nejlepší psaní útočí na emoce čtenáře.
Co autor napíše nějak, může čtenář pochopit úplně jinak.
Přímé řeči čtenáře zpřehledňují situaci.
Přídavná jména mohou brzdit spád příběhu.
Uvítala bych, kdyby byl kurz ještě delší. Moc se mi líbil, takže je docela možné, že něco těžšího budu chtít zkusit.
Karolina Krafková
Díky kurzu, který jsem vyhrála, jsem si změnila pohled na psaní. Chyba je to nejlepší, co mě dnes potkalo. Naučila jsem se, že méně je někdy více. Není důležité jen to, co píšu, ale i jak to píšu... Jsem ráda, že jsem potkala tak rozdílné osobnosti ve skupině a odcházím s pocitem, že psát poutavě pro mě nebude tak nemožné, jak jsem si myslela.
Ahoj Dano.
Anetka je unesená. Stejne jako Katka Hovadíková. Jsi báječná a ještě jednou děkuji za podporu soutěže Asistentka roku a a velkorysý dar pro vítězky.
Kristýna Stoklásková, zakladatelka projektu Šéfův svět a soutěže Asistentka roku
 |
Spisovatel nedává nálepky, ale musí ukázat charakter v akci.
Popis - nemusí pršet, stačí, když kape.
Flinta na zdi - použít ji, jeinak tam nemá co dělat.
Střídat rytmus v textu.
Neunudit čtenáře k smrti - on se ale nenechá a přestane číst.
Moc se mi celý víkend líbil a myslím, že jsem se i mnoho naučila. Hlavně nějakou strukturu textu, kritiku a vůbec všechna ta pravidla - např. ta Aristotelova. A také poslouchat, hledat, vnímat, udržovat pozornost, tříbit texty.
Díky.
Ahoj Dano,
právě jsem objevila na messengeru sekci spamů a našla v ní Tvou zprávu z roku 2014. Byla jsem u Tebe na kurzu, a tak je to hezká připomínka toho, že bych se měla k psaní vrátit. Co jsem šla na vysokou, psala jsem maximálně básničky nebo ve škole editovala cizí povídky...
Kristýna Klazarová
 |
| Kurz v Akademii ČTK 15. září 2020 |
Ráda bych absolvovala více seminářů. Naučila jsem se, že musím myslet na čtenáře, pro které píšu. Je nutné odpustit si "výplňové věty" a místo nálepek popisovat příběh přes pocity, emoce...
Silvie Martinková
|
| Kurz v Nových Butovicích 10. září 2020 |
U příležitosti počátku nového školního roku jsme si udělali v Czech Photo Centru v Nových Butovicích malou oslavu narozenin naší milé lektorky Jany Vaňkové.
 |
| Kurz na Dobešce 11. září 2020 |
Přejeme hodně zdraví, štěstí a lásky a těšíme se do budoucna na její další báječné rady, jak co nejlépe číst naše příběhy.
Už 4. prosince v Divadle Dobeška se bude konat další autorské čtení, na které nás Jana Vaňková po stránce rétorické brzy začne připravovat.
Jsi vždycky plná energie, vtipná, chytrá, prostě Tě máme rádi a moc si vážíme toho, co pro nás děláš, Jani.
Jménem všech účastníků dlouhodobých kurzů ve čtvrtek odpoledne i v pátek dopoledne
Dana Emingerová
Dana Emingerová
posílám jedno povídání o zkamenělině. Je to určené pro knížku o zajímavých paleontologických sbírkových předmětech z Národního muzea. Samozřejmě by měla být vybavená i fotografiemi předmětů. Budu Ti vděčný, za kritické poznámky.
Vojta Turek
Vojta Turek
Vypustit nadbytečné informace
Přizpůsobit text čtenáři - cílovce
Méně příslovcí
Příště by mě zajímalo, jak se píší rozhovory a medailony se zajímavými lidmi
Jana Bruthansová, Národní muzeum
 |
| Kino v Krucemburku 16. listopadu 2019 |
Ahojte,
přes úschovnu jsem poslala obrazový časosběr ze dvou skvělých akcí:
osvícení v Krucemburku
a feudalismus v Loučni:)))
Příjemné vzpomínání na tvůrčí i oddychové chvilky s Vámi všemi.
PS: I Robert Vano říká, fotka nemusí být ostrá.
Jana Bednářová
Bajky psát věcně a úderně.
Pozor na opakování slov.
Neodbočovat daleko od hlavní linky.
Stále mít na paměti, komu je text určený.
Upřednostňovat krátké věty.
Vojtěch Turek, Národní muzeum
 |
| Národní muzeum 2. září |
Tečky dělají divy!
Pozor na personifikaci - v odborném textu ji používat obezřetně.
I odborný text má mít zajímavý začátek.
Nebát se experimentovat s jazykem.
Petr Dolejš, Národní muzeum
Pozor na zbytečné výplně.
V bajce by nemělo být poučení v názvu, když je to jeho pointa.
Řemeslo se dá naučit, ale když nemám co psát, tak proč vůbe cpsát...
Vědět, proč píšu, a najít si, pro koho píšu.
Příště se těším na dialogy a rozhovory.
Literární pravda musí být pravdivější než pravda.
Jiřina Dašková, Národní muzeum
 |
| Nové Butovice 20. srpna 2020 |
Ahoj Dano,
Ty šaty, co jsem přinesla, by se mohly stát školní uniformou. Jen nám to kazí chlapi, tak zatím dalších třicet kusů objednávat nebudu. Ale sluší nám to. Tobě víc, jsi mladší a máš větší prsa.
Povídku o Antonínovi Raymondovi předělám a pošlu co nejdřív. Bylo zajímavé vidět, jak se s tím tématem popasovali ostatní. A hlavně je skvělé, že si každý vybral z Raymondova života něco jiného.
Bohunka
Už jsem byla s mamkou na kurzu v Národním muzeu během své stáže. A nyní na dlouhodobém semináři pro pokročilé. Myslím si, že jsem lépe pochopila fungování hodin. Některá pravidla, co se psaní týče, se mi lépe uložila v paměti. Poslechla jsem si různé interpretace života jedné osobnosti (věnovali jsme se Antonínovi Raymondovi). Výuka byla jiná, díky odlišnému složení účastníků a jejich zájmům. Navíc jsme se při ní věnovali něčemu trochu jinému.
Alena Bruthansová
 |
| Foto: Jan Juračka |
Zpětná vazba při čtení vlastních výtvorů nás posunuje.
Chce to začínat psát k věci, ne oklikou.
V příběhu musí být dobré lepší než dobré a spatné horší než špatné.
Pasiva ve větách dělají text strnulým a nečtivým.
Vojta Turek, Národní muzeum
Tečka je důležitá.
Nenatahovat text, nepoužívat výplňová slova.
Pravda v povídce nemusí být vždy pravda. Stačí, když se pravdou zdá být víc, než pravda původní.
Čtenář je člověk s názorem, ne kritik.Podle jeho připomínek mohu text upravit.
Co nejméně užívat pasiva - brzdí děj a jsou nudná.
Jana Čepičková, Národní muzeum
 |
| Národní muzeum 17. srpna 2020 |
Úvod udává směr příběhu. Proto do něj nevkládat nic, k čemu se dále nevracíme.
Ve vyprávění zmínit jen to, co je pro něj důležité
Příběh nezaplevelovat zbytečnými detaily, ale umět je vhodně použít pro "okořenění".
Naopak nezapomenout detail uvést, pokud by jeho neuvedení mohlo čtenáře zmást.
Místo popisu uvádět konkrétní příklady.
Petr Dolejš
Při zjednodušování musíme dávat pozor, aby nám zůstala podstata a text se neposouval někam jinam.
Odborné výrazy v textu často ruší.
Lepší psát MY - zní to, že jsme na sebe pyšní a stojíme si za tím, co v Muzeu děláme. Protikladem jsou pasivní tvary...
Jana Bruthansová
Moji milí,
teď jsem objevila termín další literární dílny na zámku Loučeň 12.- 15. listopadu a mé srdce zaplesalo a moc ráda bych jela. Platím zlatem, těším se už teď! 😆 Pojede někdo z vás taky? Já si z toho ráno málem cvrnkla radostí😂❤!
A děkuji moc Daně, že nám zařídila pokračování. Jsem nadšená, že můj dialog na zámku ožije. Připadám si jako by podle mého díla natočili v Holywoodu velkofilm. Pocit k nezaplacení! Ještě pár vejletů na Loučeň a napíšu o milencích ze zámecké zahrady vlastní knihu. Tentokrát dovezu nějaký bochte a koláče, tak oslavíme výročí mýho studentování v kurzech psaní.
Zuza Fajmonová
Ahojte děvčata a chlapci, no to jsou věci takhle po ránu, tolik těšení.
Jana Bednářová
Dano,měli jsme dva týdny na Loučni příměstské tábory a mimo jiné děti psaly dopis Bílé paní.
Posílám takový jeden autentický postřeh, věřím že tě také potěší.
Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně
Hned se na listopadovou Loučeň přihlásím... takže mám zaplaceno a je velmi těšeno.
Zdena Součková
 |
| Příští literární dílna na zámku Loučeň se bude konat 12.-15 listopadu 2020 |
Milá Dano,
zdravím Tebe i asistenta Šimona. Oslavila jsem narozeniny a můj muž Bohouš mě pozval na večeři na zámek Loučeň. Za tři neděle od chvíle, kdy jsme tam měli literární dílnu, se toho v zámeckém hotelu Maxmilián změnilo víc než jinde za tři roky.
Při příchodu nás mile překvapil zcela nově zrekonstruovaný vchod, protože my jsme minule ještě museli pouze zadem přes recepci. Teď už nás vítal hlavní vstup z průčelí.Večeře byla servírovaná ve zcela novém prostoru příjemné jídelny s prostřenými stoly. O kvalitě večeře se nebudu moc rozepisovat, stále stejně vysoká kvalita jídla i obsluhy stále zůstává. Stolovali jsme asi dvě hodiny, posedět by se dalo i déle, ale v 21.30 jsme měli objednanou noční prohlídku zámku. Proto tentokrát nedošlo na zdejší slavný zákusek - čápy s mákem, neboť už jsme neměli v břiše místo...
Zámecké paní Kateřině jsem nechala na recepci pochvalný dopis o naší návštěvě s pozdravy od „nás spisovatelů“. Snad jí to udělalo radost, je opravdu moc milá a schopná.
Manžel náš výlet do Loučně komentoval slovy: „Bylo to báječné, to bys možná mohla stárnout i rychleji, abych tě musel zase brzy někam pozvat.“
Těším se na setkání 20. srpna i na avizovanou listopadovou zámeckou literární dílnu.
Bohuna Kopřivová
„Jsou dny, kdy nebe je nízko, kdy střechy zámku Loučeň omývá vytrvalý déšť a cesty v zámeckém parku jsou do hloubky rozmáčené. Dny, kdy obří figurky na šachovnici v zámecké zahradě stojí osaměle pod studenou deštivou sprchou a černý střelec neúnavně vyčkává, kdy jím někdo konečně provede další tah. A stane se, že uprostřed vlhkem nasáklé tmy osvětlí průčelí barokního zámku barvy neonů a vy na to s úžasem hledíte a ptáte se, jestli je tohle všechno pravda, nebo se vám to prostě jenom zdá ... “
Přihlásila jsem se na kurz tvůrčího psaní na zámku Loučeň. Jde o jeden z mých trochu splašených nápadů a ve mně sílí pocit, že jsem to s volbou programu na tento víkend trochu přehnala.
Psát mě sice vždycky bavilo, nejsem si ale jistá, jestli je to dostatečná kvalifikace pro podobný pobyt. Neočekávám víc, než trochu odpočinku od pracovního kolotoče v lákavém prostředí zámku a trochu zábavy v podobě psaní literárních cvičení podle zadání.
Přijíždím na místo, ubytuji se ve stylovém hotýlku v podzámčí a podle rozvrhu se přesouvám na zámecké nádvoří na úvodní schůzku účastníků dílny. Prší, koruna letitého stromu však umožní celé sešlosti zhruba dvaceti psavců a jejich lektorů zůstat v suchu. Dostaneme první informace, proběhneme se promoklým parkem, jde se na večeři.
Hned poté nás má při besedě naladit k tvůrčím výkonům legendární architekt a herec David Vávra. Večer je plný zajímavých postřehů, host je ztělesněním všestranného nadání, srší energií a jeho vyprávění je navíc obaleno vkusným humorem. Když padne pár intelektuálních dotazů z oblasti architektury a umění, tleskáme jeho oduševnělým reakcím.
Definitivně si potvrzuji, že vypravit se sem, mezi zkušené autory, byla ode mě pěkná pitomost. Na rozdíl od některých dalších účastníků jsem si nepřipravila žádné kapitolky z historie zámku, nemám nic napsáno předem takzvaně „do šuplíku“, v hlavě mám vymeteno a připadá mi, že sem celkově moc nezapadám. To bude víkend.
Ani ráno není moudřejší večera. Rychle se totiž ukazuje pravý stav věcí: my jsme tady na těžkou práci a čekají se od nás konkrétní výsledky. Žádné bloudění hlavou v oblacích a hledání inspirace pro slohové práce při vycházkách v okolních lesích. K mému překvapení se zjistilo, že cílem našeho pobytu zde je vytvořit několik tematicky a fakticky propojených pásem dramatických scének a vyprávění, která se do budoucna stanou součástí hraných zámeckých prohlídek. Zkráceně řečeno - bude se sedět a psát, dokud zámecká paní Kateřina, na jejíž zakázku se dílna koná, nebude s výsledky spokojena a neuvolní nás ze svých služeb. A tak sedíme a píšeme.
Utekly čtyři hodiny a já nejsem o moc dál, než když jsem ráno začala sepisovat přidělený příběh aristokratického synka, který se nepatřičně zapletl s vídeňskou herečkou. Tato literární dílna rozhodně není určena zpomaleným tvorům mého ražení, kteří píší šest řádků za půl dne. Oběd a zase střídavě sedíme, píšeme, čteme před ostatními, odcházíme do ústraní upravit vzniklé texty, znovu čteme. Několikrát musím trapně před skoro celou skupinou přiznat, že další příspěvek ještě číst nemohu, protože jsem bohužel zatím vůbec nic nenapsala. Snažím se vsugerovat si, že podobnými momenty potupy si přece prochází každý tvůrce – začínající, pokročilý, někdy prý i ten, který už vydal pár bestsellerů. Jenže mně vadí, že díky mojí momentální neschopnosti něco rychle ze sebe vydat chybí v načrtnutém řetězci požadovaných scének ta moje a zdržuji tak ostatní. Večer se pokouším ještě pár věcí upravit a jdu brzo spát s nadějí, že konečně přijde alespoň letmé setkání s múzou.
A skutečně, další den je o trochu lepší. Zbavila jsem se tématu o nerovných sňatcích šlechty a plynule přešla k fotbalu. Nejdřív mi to znělo divně, ale když se ukázalo, že právě tady v Loučeni vznikl první fotbalový klub na území dnešní České republiky a že budeme tento motiv do našich prací také zařazovat, zakousla jsem se a maličký příspěvek přece jen vytvořila. Sice mi s finálním laděním pomáhal jeden z kolegů, protože vlastním tempem bych úpravy dokončila možná za další týden, ale přece jen jsem konečně měla pocit, že aspoň výchozí nápad byl použitelný. Tento výsledek mojí snahy mě přivedl do takové euforie, že zbytek psacích cvičení a čtení před ostatními mám poněkud v mlze.
Vybavuji si už jen závěrečná slova poděkování od paní Kateřiny a od lektorů a loučení se spolutvůrci. Na žádném školení ani teambuildingu se mi nestalo, abych si okamžitě zapamatovala jména všech nových lidí, které jsem tam potkala.
Tady je to naopak - znám jména všech, vím, kdo co psal, kdo četl jaký příběh a jestli se to ostatním líbilo hodně, nebo měli drobné výhrady. Říkám si, že to byla docela hrůza, ty moje literární pseudopokusy. Divila bych se, kdyby si paní zámecká vybrala z mých příspěvků byť jenom dva řádky. To bych pokládala za úspěch. Určitě ale použije tu spoustu dalšího materiálu, který jí poskytli moji kolegové. Příští návštěvníci zámku se mají na co těšit, až jim průvodci v kostýmech přednesou nově sepsané příběhy.
Cestou domů je mi najednou veselo, vybavuji si jednotlivé bloky psaní a čtení, probrané střípky ze života původních majitelů zámku Thurn-Taxisů, znovu mě rozesmívají originální nápady z textů mých spoluautorů. Zůstal zvláštní pocit sounáležitosti s lidmi, kteří se v mnoha případech potkali poprvé v životě a možná se už nikdy znovu neuvidí, ale přesto společně zažili proces tvoření, který byl spontánní, nevšední a nezapomenutelný. Po všem tom trápení a nervování se, že mě nic nenapadá a že psát mi vlastně vůbec nejde, jsem si doma v klidu otevřela počítač a jen tak, pro zábavu začala psát:
„Jsou dny, kdy nebe je nízko, kdy střechy zámku Loučeň omývá vytrvalý déšť a cesty v zámeckém parku jsou do hloubky rozmáčené. Dny, kdy obří figurky na šachovnici v zámecké zahradě stojí osaměle pod studenou deštivou sprchou a černý střelec neúnavně vyčkává, kdy jím někdo konečně provede další tah. A stane se, že uprostřed vlhkem nasáklé tmy osvětlí průčelí barokního zámku barvy neonů a vy na to s úžasem hledíte a ptáte se, jestli je tohle všechno pravda, nebo se vám to prostě jenom zdá ... “
Kateřina Pospíšilová
Klíčový je úvod.
Méně je více.
Jednoduchost.
Více opravdovosti v podobě přímé řeči.
Nadhled, smysl pro humor.
Roman Škoda
Ahoj kamarádi!
Ještě jednou Vám děkuji za krásný šumavský víkend plný pohody, přírody a zajímavých rozhovorů! Bylo to s Vámi vážně moc prima.
Bořik
Strávili jsme krásný tvůrčí víkend na Šumavě v Železné Rudě, abychom dopilovali knihu o ženách a mužích, jejíž vydání chystáme letos na Vánoce.
Zároveň jsme od pátku nachodili kolem 40 kilometrů po horách. (Mirek a Šimon mnohem víc na kolech). Vylezli jsme na rozhlednu Špičák, pokochali se Čertovým jezerem, kluci se vykoupali u Kneippových lázní v Grádelském potoce a ještě jsme se vydali po stopách Natašiny povídky Čarodějka z Královského hvozdu.
Děkujeme Nataše za útočiště v jejím šumavském penzionu U sněžnice.
Dana Emingerová
Moc díky vám všem za víkend v Železné Rudě, na který se nezapomíná.
Mějte se krásně.
Monika Hodáčová
Děkuji za skvělý víkend a budu se těšit na viděnou.
Miroslav Tichý
Dobrý večer, paní Dano,
moc děkuji za zaslání e-mailu s podrobnými informacemi o výhře v soutěži asistentka roku 2019... Teď budu vypadat hloupě, ale co, jdu do toho: já měla za to, že se jedná o kurz krasopsaní, kde mě naučí psát ozdobně, že jde o estetickou stránku písma, né o kurz, jak písmenka poskládat, aby byla "žravá"...
Tak, a je ostuda venku! A víte co, to je ten zákon schválnosti. U všech jsem si totiž projela webové stránky, jen u Vás ne. A to mám za to!
Každopádně to neznamená, že je má radost menší.
Píšu často a někdy mi chybí slova, anebo správný způsob jak věci pojmenovat (popsat), aby to okolí pochopilo. Píšu spíš zápisy, občas nějaký dopis, tak asi jako každý.
Miluji vymýšlet přání k narozeninám, to je pro mě TOP a dokážu u toho strávit hodiny, protože ta předtištěná jsou DĚS!
Doufám, že jsem Vás pobavila a věřím, že ze mě vykřešete psavce, alespoň malého.
S přáním krásného večera i prázdnin
Aneta Bernatská
Poučení v bajce autor může vymyslet dodatečně, anebo jako první.
Příliš dlouhá souvětí mohou čtenáře nudit.
Ne každé porušení pravidel musí být na škodu, ale musíme je znát.
První věta musí čtenáře chytit a nepustit.
V bajce obvykle nebývá peripetie.
Jana Čepičková
Bohuna Kopřivová
 |
| Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020 |
„Jsou dny, kdy nebe je nízko, kdy střechy zámku Loučeň omývá vytrvalý déšť a cesty v zámeckém parku jsou do hloubky rozmáčené. Dny, kdy obří figurky na šachovnici v zámecké zahradě stojí osaměle pod studenou deštivou sprchou a černý střelec neúnavně vyčkává, kdy jím někdo konečně provede další tah. A stane se, že uprostřed vlhkem nasáklé tmy osvětlí průčelí barokního zámku barvy neonů a vy na to s úžasem hledíte a ptáte se, jestli je tohle všechno pravda, nebo se vám to prostě jenom zdá ... “
Psát mě sice vždycky bavilo, nejsem si ale jistá, jestli je to dostatečná kvalifikace pro podobný pobyt. Neočekávám víc, než trochu odpočinku od pracovního kolotoče v lákavém prostředí zámku a trochu zábavy v podobě psaní literárních cvičení podle zadání.
Přijíždím na místo, ubytuji se ve stylovém hotýlku v podzámčí a podle rozvrhu se přesouvám na zámecké nádvoří na úvodní schůzku účastníků dílny. Prší, koruna letitého stromu však umožní celé sešlosti zhruba dvaceti psavců a jejich lektorů zůstat v suchu. Dostaneme první informace, proběhneme se promoklým parkem, jde se na večeři.
Hned poté nás má při besedě naladit k tvůrčím výkonům legendární architekt a herec David Vávra. Večer je plný zajímavých postřehů, host je ztělesněním všestranného nadání, srší energií a jeho vyprávění je navíc obaleno vkusným humorem. Když padne pár intelektuálních dotazů z oblasti architektury a umění, tleskáme jeho oduševnělým reakcím.
Ani ráno není moudřejší večera. Rychle se totiž ukazuje pravý stav věcí: my jsme tady na těžkou práci a čekají se od nás konkrétní výsledky. Žádné bloudění hlavou v oblacích a hledání inspirace pro slohové práce při vycházkách v okolních lesích. K mému překvapení se zjistilo, že cílem našeho pobytu zde je vytvořit několik tematicky a fakticky propojených pásem dramatických scének a vyprávění, která se do budoucna stanou součástí hraných zámeckých prohlídek. Zkráceně řečeno - bude se sedět a psát, dokud zámecká paní Kateřina, na jejíž zakázku se dílna koná, nebude s výsledky spokojena a neuvolní nás ze svých služeb. A tak sedíme a píšeme.
Utekly čtyři hodiny a já nejsem o moc dál, než když jsem ráno začala sepisovat přidělený příběh aristokratického synka, který se nepatřičně zapletl s vídeňskou herečkou. Tato literární dílna rozhodně není určena zpomaleným tvorům mého ražení, kteří píší šest řádků za půl dne. Oběd a zase střídavě sedíme, píšeme, čteme před ostatními, odcházíme do ústraní upravit vzniklé texty, znovu čteme. Několikrát musím trapně před skoro celou skupinou přiznat, že další příspěvek ještě číst nemohu, protože jsem bohužel zatím vůbec nic nenapsala. Snažím se vsugerovat si, že podobnými momenty potupy si přece prochází každý tvůrce – začínající, pokročilý, někdy prý i ten, který už vydal pár bestsellerů. Jenže mně vadí, že díky mojí momentální neschopnosti něco rychle ze sebe vydat chybí v načrtnutém řetězci požadovaných scének ta moje a zdržuji tak ostatní. Večer se pokouším ještě pár věcí upravit a jdu brzo spát s nadějí, že konečně přijde alespoň letmé setkání s múzou.
Vybavuji si už jen závěrečná slova poděkování od paní Kateřiny a od lektorů a loučení se spolutvůrci. Na žádném školení ani teambuildingu se mi nestalo, abych si okamžitě zapamatovala jména všech nových lidí, které jsem tam potkala.
Tady je to naopak - znám jména všech, vím, kdo co psal, kdo četl jaký příběh a jestli se to ostatním líbilo hodně, nebo měli drobné výhrady. Říkám si, že to byla docela hrůza, ty moje literární pseudopokusy. Divila bych se, kdyby si paní zámecká vybrala z mých příspěvků byť jenom dva řádky. To bych pokládala za úspěch. Určitě ale použije tu spoustu dalšího materiálu, který jí poskytli moji kolegové. Příští návštěvníci zámku se mají na co těšit, až jim průvodci v kostýmech přednesou nově sepsané příběhy.
Cestou domů je mi najednou veselo, vybavuji si jednotlivé bloky psaní a čtení, probrané střípky ze života původních majitelů zámku Thurn-Taxisů, znovu mě rozesmívají originální nápady z textů mých spoluautorů. Zůstal zvláštní pocit sounáležitosti s lidmi, kteří se v mnoha případech potkali poprvé v životě a možná se už nikdy znovu neuvidí, ale přesto společně zažili proces tvoření, který byl spontánní, nevšední a nezapomenutelný. Po všem tom trápení a nervování se, že mě nic nenapadá a že psát mi vlastně vůbec nejde, jsem si doma v klidu otevřela počítač a jen tak, pro zábavu začala psát:„Jsou dny, kdy nebe je nízko, kdy střechy zámku Loučeň omývá vytrvalý déšť a cesty v zámeckém parku jsou do hloubky rozmáčené. Dny, kdy obří figurky na šachovnici v zámecké zahradě stojí osaměle pod studenou deštivou sprchou a černý střelec neúnavně vyčkává, kdy jím někdo konečně provede další tah. A stane se, že uprostřed vlhkem nasáklé tmy osvětlí průčelí barokního zámku barvy neonů a vy na to s úžasem hledíte a ptáte se, jestli je tohle všechno pravda, nebo se vám to prostě jenom zdá ... “
Kateřina Pospíšilová
Méně je více.
Jednoduchost.
Více opravdovosti v podobě přímé řeči.
Nadhled, smysl pro humor.
Roman Škoda
|
| Železná Ruda 17.-19. července 2020 |
Ahoj kamarádi!
Ještě jednou Vám děkuji za krásný šumavský víkend plný pohody, přírody a zajímavých rozhovorů! Bylo to s Vámi vážně moc prima.
Bořik
 |
| Železná Ruda 17.-19. 7. 2020 |
 |
| Železná Ruda 17.-19. 7. 2020 |
Zároveň jsme od pátku nachodili kolem 40 kilometrů po horách. (Mirek a Šimon mnohem víc na kolech). Vylezli jsme na rozhlednu Špičák, pokochali se Čertovým jezerem, kluci se vykoupali u Kneippových lázní v Grádelském potoce a ještě jsme se vydali po stopách Natašiny povídky Čarodějka z Královského hvozdu.
Děkujeme Nataše za útočiště v jejím šumavském penzionu U sněžnice.
Dana Emingerová
Moc díky vám všem za víkend v Železné Rudě, na který se nezapomíná.
Mějte se krásně.
Monika Hodáčová
|
| Železná Ruda 17.-19. července 2020 |
Děkuji za skvělý víkend a budu se těšit na viděnou.
Miroslav Tichý
 |
| Katka Hovadíková předává cenu své pokračovatelce |
moc děkuji za zaslání e-mailu s podrobnými informacemi o výhře v soutěži asistentka roku 2019... Teď budu vypadat hloupě, ale co, jdu do toho: já měla za to, že se jedná o kurz krasopsaní, kde mě naučí psát ozdobně, že jde o estetickou stránku písma, né o kurz, jak písmenka poskládat, aby byla "žravá"...
Tak, a je ostuda venku! A víte co, to je ten zákon schválnosti. U všech jsem si totiž projela webové stránky, jen u Vás ne. A to mám za to!
Každopádně to neznamená, že je má radost menší.
Píšu často a někdy mi chybí slova, anebo správný způsob jak věci pojmenovat (popsat), aby to okolí pochopilo. Píšu spíš zápisy, občas nějaký dopis, tak asi jako každý.
Doufám, že jsem Vás pobavila a věřím, že ze mě vykřešete psavce, alespoň malého.
S přáním krásného večera i prázdnin
Aneta Bernatská
Příliš dlouhá souvětí mohou čtenáře nudit.
Ne každé porušení pravidel musí být na škodu, ale musíme je znát.
První věta musí čtenáře chytit a nepustit.
V bajce obvykle nebývá peripetie.
Jana Čepičková
Šetřit odbornými výrazy.
Vybírat zajímavosti.
Upoutat hned začátkem.
Literární text, byť napsaný proti pravidlům, může fungovat, když se to správně uchopí.
Jana Bruthansová
 |
| Kurz v Národním muzeu 15. července 2020 |
I vědecké populární texty musí čtenáře zaujmout už v první větě.
Je třeba hlídat srozumitelnost textu pro hlavní cílové skupiny a umět se vžít do role návštěvníka Národního muzea.
Pro přehlednost textu je důležité pořadí slov ve větě i v nadpisu.
Bajky musí být úderné, stručné a nemusí být o zvířátkách.
Vojtěch Turek
 |
| Sochy v parku Přírodovědného muzea v Horních Počernicích |
Jednoduše napsaný text není zákonitě ochuzený o informace.
Petra Caltová
Někdy stačí přehodit slovosled a text je hned přehlednější.
Pozor na spojení "díky únavě".
Číst si text nahlas - kde to drhne, tam je chyba.
Martin Valent
Peripetie - zvrat v ději - u bajky většinou nebývá, ale proč ne...
První věta má být úderná a zapamatovatelná.
Musím mít jasno, pro koho píšu.
Je nutné umět se rozhodnout.
Čím složitější text, tím používejte kratší věty.
Z vět stavíme sen a čtenář nám z toho snu nesmí uniknout.
Jiřina Dašková
Dozvěděla jsem se, jak psát pro obyčejné lidi a jak vypadá bajka.
Nahlédla jsem maličko do světa manažerů.
Učila jsem se, co lze v textu vypustit a jak pořadím slov větu vylepšit.
Alena Bruthansová
 |
| Akademie ČTK 29.6. 2020 |
Absolvoval jsem kurz kreativního psaní v Akademii ČTK. Řekl jsem si, že když píšu a mám tu drzost to i zveřejňovat, měl bych něco udělat proto, aby čtenáři netrpěli mými základními chybami. Přihlásil jsem se do kurzu, který pořádá ČTK. Považuji tu instituci za seriózní. Ještě do její rady nebyli dotlačení podobné typy jako do rady České televize, například. Kurz vedla známá školitelka a spisovatelka Dana Emingerová. Navíc mi ho doporučila naše kolegyňka Ire, která v ČTK pracuje.
Domácí úkol Začalo to už dříve. Měli jsme za domácí úkol kreativně napsat text v rozsahu cca A4. Na výběr byla dvě témata. Přirozená lenost mě pokoušela, abych vybral něco ze svých článků na fine50. Nakonec zvítězila morálka a napsal jsem krátkou povídku.
Kurz začal nevinně. Dana vyprávěla o Arnoštu Lustigovi, který školil ji. Četla svoje a jeho texty, aby nás uvedla do problému. Některé věci už rovnou komentovala. Jak ano a jak ne. Sekundoval ji Jirka Chrást, což je ředitel Akademie ČTK. A zkušený novinář.
Hurá na ně
A pak to začalo. Postupně každý z nás přečetl svůj text. Ostatní účastníci kurzu (7 lidí) následně přednesený text rozebrali na prvočinitele, okomentovali a zkritizovali. Poslední slovo měla Dana s Jirkou. Vzpomněl jsem si na svůj dřívější text (Kritika jako dar) Každý z nás si připadal jako nahý a dozvídal se reakce typu:
•ten úvod, co Ti dal asi nejvíc práce, jsi tak vůbec dávat neměl. Je úplně špatně
•máš strašně složitá a šroubovaná souvětí a nakonec jim není vůbec rozumět
•po pěti větách jsem málem usnul, hrozná nuda
•ty obraty jsou strašně složité
•prosím Tě, kdo Ti poradil napsat............ Slyšíš jaká je to blbost?
•příběh by to byl vcelku vtipný, ale proč z toho děláš “umění”. Piš jak Ti zobák narost´
•to, co píšeš o té slečně, je tak přeslazený, že to je až nestravitelný
•čeština trpí
Mohlo by se zdát, že některé reakce byly zbytečně drsné, nebo nekonstruktivní. Dana s Jirkou ale vždy jasně a srozumitelně vysvětlili, proč něco kritizují a vždy uvedli i několik příkladů, jak text upravit a přestylizovat. Takže kritika někdy drsná, ale věcná, pomáhající a řešící problém.
Hlavně jednoduše
Většinou to bylo o tom, že méně je více. Máme tendence vše zbytečně složitě a mnohoslovně vysvětlovat. Nejen písemně. Lidé tak i mluví. Naprosto jednoduché věci vysvětlují, jako kdyby popisovali fungování jaderné elektrárny. Navíc používají opakovaně slovní ucpávky. Z mých opravdu oblíbených uvedu: prostě, vlastně a jakoby (Ty vole jakoby).
Kurz bych doporučil každému, kdo má zájem kultivovat svůj písemný projev. A nemusí být zrovna spisovatel nebo blogger. Kurz prospěje i pro běžnou pracovní komunikaci. Pro mě byl navíc uvědoměním si mých rezerv i v běžné konverzaci a mluvě.
Můj text po Danou doporučených úpravách najdete v případě zájmu na webu Psaní podle Lustiga.
Navíc jsem po absolvování kurzu lépe připraven na kritiku mých textů. Takže vážení: “Pusťte se do mě!”
Domácí úkol Začalo to už dříve. Měli jsme za domácí úkol kreativně napsat text v rozsahu cca A4. Na výběr byla dvě témata. Přirozená lenost mě pokoušela, abych vybral něco ze svých článků na fine50. Nakonec zvítězila morálka a napsal jsem krátkou povídku.
Kurz začal nevinně. Dana vyprávěla o Arnoštu Lustigovi, který školil ji. Četla svoje a jeho texty, aby nás uvedla do problému. Některé věci už rovnou komentovala. Jak ano a jak ne. Sekundoval ji Jirka Chrást, což je ředitel Akademie ČTK. A zkušený novinář.
Hurá na ně
A pak to začalo. Postupně každý z nás přečetl svůj text. Ostatní účastníci kurzu (7 lidí) následně přednesený text rozebrali na prvočinitele, okomentovali a zkritizovali. Poslední slovo měla Dana s Jirkou. Vzpomněl jsem si na svůj dřívější text (Kritika jako dar) Každý z nás si připadal jako nahý a dozvídal se reakce typu:
•ten úvod, co Ti dal asi nejvíc práce, jsi tak vůbec dávat neměl. Je úplně špatně
•máš strašně složitá a šroubovaná souvětí a nakonec jim není vůbec rozumět
•po pěti větách jsem málem usnul, hrozná nuda
•ty obraty jsou strašně složité
 |
| Akademie ČTK 29.6. 2020 |
•příběh by to byl vcelku vtipný, ale proč z toho děláš “umění”. Piš jak Ti zobák narost´
•to, co píšeš o té slečně, je tak přeslazený, že to je až nestravitelný
•čeština trpí
Mohlo by se zdát, že některé reakce byly zbytečně drsné, nebo nekonstruktivní. Dana s Jirkou ale vždy jasně a srozumitelně vysvětlili, proč něco kritizují a vždy uvedli i několik příkladů, jak text upravit a přestylizovat. Takže kritika někdy drsná, ale věcná, pomáhající a řešící problém.
Hlavně jednoduše
Většinou to bylo o tom, že méně je více. Máme tendence vše zbytečně složitě a mnohoslovně vysvětlovat. Nejen písemně. Lidé tak i mluví. Naprosto jednoduché věci vysvětlují, jako kdyby popisovali fungování jaderné elektrárny. Navíc používají opakovaně slovní ucpávky. Z mých opravdu oblíbených uvedu: prostě, vlastně a jakoby (Ty vole jakoby).
Kurz bych doporučil každému, kdo má zájem kultivovat svůj písemný projev. A nemusí být zrovna spisovatel nebo blogger. Kurz prospěje i pro běžnou pracovní komunikaci. Pro mě byl navíc uvědoměním si mých rezerv i v běžné konverzaci a mluvě.
Můj text po Danou doporučených úpravách najdete v případě zájmu na webu Psaní podle Lustiga.
Navíc jsem po absolvování kurzu lépe připraven na kritiku mých textů. Takže vážení: “Pusťte se do mě!”
Pavel Pulkráb
Najde tolik o formu, ale o čtivost.
Je nutné stavět text jako dům z různých cihel a prostředků. Je to prostě řemeslo.
Háček, motiv, akce, následek + závěr a poučení
Pozor na podobná slova
Uvítal bych nějakou ucelenou prezentaci pravidel.
Oldřich Šubrt
Nedávat nálepky, ale dát prostor čtenářům.
Začátek musí být akční.
Titulek musí zaujmout.
Pozor na mnoho popisů.
Psát uvěřitelně.
Franta Teplý
Všeho moc škodí - dlouhý úvod.
Titulek a první odstavec by měl upoutat nejvíc.
Neopakovat stejná slova za sebou.
Využívat dialogy, přímou řeč.
Lenka Dostálová
Co jsem se naučil na kurzu v Akademii ČTK:
Úvod, zápletka, rozuzlení.
Dialog, popis, akce.
Neopakovat slova.
Uvádět přímou řeč.
Krátké popisy. Krátit obecně.
Marek Greger
Měla jsem nepřekonatelný strach přečíst svou povídku, ale Vy jste mi pomohla obavy potlačit. Líbila se mi teorie stavebních kamenů a to, že záleží hlavně na příběhu a myšlence víc než na formě. To mě uklidnilo. Inspirovala jste mě do práce s tvořivými dětmi.
Miroslava Adamcová
Ahoj Dano,
díky za fajn školení a občas trochu drsnou zpětnou vazbu, ale bylo to potřeba. Rád si nechám poradit. Posílám Ti svůj článek Stíny na duši upravený podle Tvých rad. Klidně ho dej na svůj blog, pokud chceš. Píšu o tom školení článek pro změnu na svůj blog - posílám odkaz. A co jsem se naučil?
Vím, že úvod je zásadní.
Struktura textu.
Potvrdila jsi mi, že zjednodušování vět je správný směr.
Přijdu na další kurz. Zvýšilo se mi autorské sebevědomí.
Trochu méně bych zdůrazňoval Arnošta Lustiga.
Čekal bych jednu A4 stránku pravidel.
Hezký den
Pavel Pulkráb
Ahoj Dano,
Tvoje lekce pro mě to byla hodně zajímavá zkušenost.
Zde je v pár bodech i to, co jsem si z kurzu odnesla.
Naučila jsem se, že:
- při psaní musím mít neustále na paměti, kdo přesně je cílová skupina textu, tedy můj budoucí čtenář
- to, o čem píšu, bych měla velmi dobře znát
- základem je zaujmout hned v úvodu, jinak mě nikdo nečte
- méně je mnohdy více
- místo zdlouhavých popisů svižný, úsporný a dobře vypointovaný text
- oživovat vyprávění přímou řečí
Najde tolik o formu, ale o čtivost.
Je nutné stavět text jako dům z různých cihel a prostředků. Je to prostě řemeslo.
Háček, motiv, akce, následek + závěr a poučení
Pozor na podobná slova
Uvítal bych nějakou ucelenou prezentaci pravidel.
Oldřich Šubrt
Začátek musí být akční.
Titulek musí zaujmout.
Pozor na mnoho popisů.
Psát uvěřitelně.
Franta Teplý
Všeho moc škodí - dlouhý úvod.
Titulek a první odstavec by měl upoutat nejvíc.
Neopakovat stejná slova za sebou.
Využívat dialogy, přímou řeč.
Lenka Dostálová
Co jsem se naučil na kurzu v Akademii ČTK:
Úvod, zápletka, rozuzlení.
Dialog, popis, akce.
Neopakovat slova.
Uvádět přímou řeč.
Krátké popisy. Krátit obecně.
Marek Greger
 |
| Akademie ČTK 29.6. 2020 |
Měla jsem nepřekonatelný strach přečíst svou povídku, ale Vy jste mi pomohla obavy potlačit. Líbila se mi teorie stavebních kamenů a to, že záleží hlavně na příběhu a myšlence víc než na formě. To mě uklidnilo. Inspirovala jste mě do práce s tvořivými dětmi.
Miroslava Adamcová
Ahoj Dano,
díky za fajn školení a občas trochu drsnou zpětnou vazbu, ale bylo to potřeba. Rád si nechám poradit. Posílám Ti svůj článek Stíny na duši upravený podle Tvých rad. Klidně ho dej na svůj blog, pokud chceš. Píšu o tom školení článek pro změnu na svůj blog - posílám odkaz. A co jsem se naučil?
Vím, že úvod je zásadní.
Struktura textu.
Potvrdila jsi mi, že zjednodušování vět je správný směr.
Přijdu na další kurz. Zvýšilo se mi autorské sebevědomí.
Trochu méně bych zdůrazňoval Arnošta Lustiga.
Čekal bych jednu A4 stránku pravidel.
Hezký den
Pavel Pulkráb
 |
| Čtvrteční kurz v Butovicích 25.6. 2020 |
Tvoje lekce pro mě to byla hodně zajímavá zkušenost.
Zde je v pár bodech i to, co jsem si z kurzu odnesla.
Naučila jsem se, že:
- při psaní musím mít neustále na paměti, kdo přesně je cílová skupina textu, tedy můj budoucí čtenář
- to, o čem píšu, bych měla velmi dobře znát
- základem je zaujmout hned v úvodu, jinak mě nikdo nečte
- méně je mnohdy více
- místo zdlouhavých popisů svižný, úsporný a dobře vypointovaný text
- oživovat vyprávění přímou řečí
 |
| Páteční kurz na Dobešce 26.6. 2020 |
- ať předčítám sebevětší hloupost, můžu hodně napravit přesvědčivým a srozumitelným přednesem
- i psaní je řemeslo.
Ještě jednou díky, otevřela jsi mi úplně nový obzory! Těším se na příště.
Bude kurz pokračovat i o prázdninách?
Kateřina Čásenská
Prostě nemůžu psát texty na první dobrou, chce to aspoň trochu domácí přípravy.
Pointu musím lépe vysvětlit ostatním. Nestačí, když ji chápu jen já.
I když znám alespoň okrajově některé teoretické zásady, uvést do praxe je pořád dost těžké a nezaručí mi to dobrý text.
Jako všude jinde musím znát svou cílovou skupinu a pro tu text přizpůsobit.
Musím čtenáře zaujmout, a to mohu jen tehdy, když vím, kdo ten čtenář je.
Filip Petlička
 |
| Zámek Loučeň |
Ahoj Dano,
bylo mi ctí a velkým potěšením strávit s vámi všemi víkend na Loučni a podílet se na vzniku něčeho, co má smysl a třeba i přetrvá, jak píšeš (i kdyby jen pár let).
Ty tři dny mi daly opravdu strašně moc, a přestože něco trochu jiného, než jsem očekával, daly mi mnohem víc, než jsem čekal a dokázal si představit. Pokusím se to shrnout v pár bodech:
1. poprvé v životě jsem měl možnost vyzkoušet si psát dialog jako "literární cíl" sám o sobě navíc v podstatě pro divadelní realizaci.
2. poprvé v životě jsem měl možnost zkusit si zahrát "divadelní scénku" jako "herec" - nikdy jsem nic, ani takhle krátkého, nedělal.
3. měl jsem možnost zažít neuvěřitelné tvůrčí nasazení a rychlost práce, kdy ve 13 h ještě nevíme, co dostaneme za úkol napsat (já konkrétně s Natašou), v 15 h odpoledne nemáme ještě napsáno nic, přitom po 16 h už se od nás očekává výsledek, a ten nejen že skutečně vznikne a ve slušné kvalitě, ale ještě navíc se tentýž den v 19 h večer dialog inscenuje, a to přímo v kulisách zámku a hrají ho kolegové, kteří pár minut před tím, neměli ponětí o tom, že budou vůbec něco hrát, natož aby znali text! A my s Natašou ve vedlejší místnosti jsme v úplně stejné situaci, hrajeme podle cizího textu, který jsme pár minut předtím dostali a půl hodiny před tím netušili, že vůbec budeme něco někdy hrát... Neuvěřitelné, myslím, že to už nikdy nezažiju!
4. Setkání s historií architektury ve chvíli a na místě, kde jsem takové setkání vůbec nečekal a (díky panu Vávrovi) netradiční, velmi příjemnou formou.
Jako člověk, který se zajímá o stavby a "stavění" a přitom také o historii jsem si to užil a dozvěděl se zajímavé věci.
5. Osobní setkání v úzkém kruhu s divadelníkem a příležitostným hercem Davidem Vávrou, díky kterému jsem měl možnost dozvědět se a na přímo si s ním a s vámi popovídat o divadle a filmu.
6. Pohybovali jsme se v historii, kterou mám moc rád, v rozsahu a intenzitě kterou jsem skutečně nečekal. Historie se táhla jako červená nit všemi čtyřmi dny a byla všudypřítomná! 😊
7. Poznání v přímém přenosu, že ledacos v oblasti podnikání a "manažerství" skutečně není nemožné respektive skoro všechno je možné když je přítomná motivace, nasazení a schopnosti. To nám ukázala i celý víkend dokazovala Kateřina a to, co s Loučení v posledních 15 letech dokázala je pro mě velkou inspirací a smekám klobouk!
8. Prožil jsem pár dní s opravdu fajn lidmi. S některými z nich mě pojí mnohé, ale nás všechny kolektivně vášeň pro psané respektive mluvené slovo. Díky tomuhle víkendu jsem měl možnost poznat je/Vás opět víc a opravdu jsem si to užil. Jsem moc rád a těší mě, že do téhle "parádní" party taky patřím!
9. Měl jsem možnost (jako spoluautor textů, které byly žádané) stát se součástí něčeho, co skutečně bylo potřeba vytvořit a bude používáno.
10. A k tomu všemu jsem na vlastní kůži zažil vysoký standard ubytování, jídla a veškerých služeb, prostě krásné prostředí. A ještě jsme stihli jít do lesa a na procházku. No není to ráj a skutečný pohádkový víkend?
Naprosto vážně musím říct, že takový mix informací, vjemů, zážitků, soustředění i odpočinku (navíc v tolika oblastech) během 72 hodin jsme asi opravdu nikdy nezažil a možná ani nezažiju. A nebýt Tebe, že jsi to dala dohromady a dala nás dohromady, by to nebylo! Takže děkuji moc ještě jednou, Dano! 😊😊
Bořik Beránek
Před rokem jsem napsala, že psaní s Danou není žádná procházka růžovou zahradou. A za tím si stojím! Psaní je řemeslo a někdy pěkná dřina vyžadující sebekázeň…
Psaní s Danou je ale také alchymie. A já jsem nadšená, že jsem mohla být součástí alchymistické transmutace na zámku Loučeň. Trvala tři dny a tři noci. Posílená mystérií slunovratu.
Elementálové nám byli, na rozdíl od počasí, nakloněni. A tak se jemná, těkavá esence fantazie několika spřízněných duší zhmotnila v živé obrazy z masa a kostí. Přímo v zámeckých komnatách!
A nebyla jsem, mezi všemi těmi alchymisty – mistry i učedníky – sama, kdo věděl, že je přesně tam, kde chce být.
A dělá přesně to, co ho těší a naplňuje!
Takže, opět sedám ke psaní. S perem (laptopem) v jedné ruce a sekáčkem na led v ruce druhé. Nač sekáček, ptáte se?
Na tu dřinu, přece! Na osekávání textů a odstraňování vycpávkových vět, nadbytečných příslovcí a trpného rodu… Na to je potřeba řádně nabroušený nástroj!
Nataša Richterová
Odjeli jste, ale nezůstalo po vás prázdno
Energií naplněný svět sálá
Chodím parkem, přemýšlím, kdy budu mít jasno,
kdo mi vás poslal, a proč vás mám tak ráda
Skládám slova, která sama plynou,
a nemůžu uvěřit, že se to vůbec stalo.
Kdo tahá za ty nitky, jejichž cesta nás sem všechny svedla?
Kdo vlastně ví, co se tady odehrálo?
Ptali se mne kdysi, jakým zvířetem bych se chtěla stát
A já vyhrkla, že jedině jelenem
Má štíhlé nožky, umí rychle utíkat
Že by můj bílý jelen přišel za mnou sem?
Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně
Teď jsi mě dojala!☺️
Krásně napsané a mluvíš mi z duše.
Budu z toho víkendu na Loučni žít ještě dlouho. 💗
Nataša Richterová
Moje milé, Dano a Věrko,
u psaní po návratu ze zámku jsem byla tak dojatá, že jsem si musela nalít panáka, abych si zachovala tvář. A prostě jsem ty pocity a slova nechala plynout...
Bylo to strašně krásný. Tak moc krásný, že se už teď těším na další tvůrčí víkend.
Mějte se krásně! Doufám, že se brzy uvidíme.
Jsou jako moje druhá rodina. Každý odjinud, naprosto rozdílní a dokonale jedineční, se společnou vášní, která nás spojuje. Občas mám pocit, že mezi ně nezapadám, když sedím před otevřeným počítačem a s tupým výrazem čumím na prázdnou obrazovku, zatímco oni vedou oduševnělou diskuzi a píšou dialogy, kterým se dá jenom těžko něco vytknout.
Navíc nemají vůbec trému. Trochu je podezřívám, že kromě kurzů tvůrčího psaní navštěvují ještě minimálně dramaťák a psychologa, kterej je preventivně z trémy a nervozity léčí. To čtení je totiž zhruba stejně bezchybný jako jejich texty.
Vídám je aspoň dvakrát do roka na víkend. Je to strašně málo, já vím. Kdyby to jen trochu šlo, přála bych si víc takových setkání.
Víc společného psaní, víc diskuzí, víc večerů na zámku a mnohem víc procházek večerní zámeckou zahradou.
Chtěla bych víc posezení u krbu se sklenkou vína. Víc vtipných historek, víc smíchu a mnohem víc okamžiků, kdy se mi štěstím točí hlava, protože vím, že jsem přesně tam, kde mám být.
Potkala jsem je vlastně náhodou.
A byla to láska na první pohled. Ten pocit, který vás naplní, a vy nechcete jít spát, protože se bojíte, že se druhej den ráno budete cítit jinak.
Já ten pocit nechci zapomenout.
Už nikdy se nechci cítit jako dřív, protože tohle je moje skutečný já. Až po strop naplněný láskou k psanýmu slovu a láskou k lidem, kteří mi dali možnost nahlídnout do spisovatelskýho světa. Trochu bohémskýho, hodně veselýho a neskutečně krásnýho.
Změnili mě. A já tu změnu miluju úplně stejně jako miluju nezapomenutelnou atmosféru okamžiků, který s nima trávím.
Děkuju.
Za vaši laskavou kritiku, báječné historky, za vaše pochopení i za to, že nasloucháte.
A taky za to, že jste zatím jediní na světě, kteří mě „donutili“ číst nahlas před lidma.
Děkuju za povzbuzení, přátelství a čas, kterej mi dáváte, protože víte, že ho potřebuju víc, než normálně lidi potřebujou.
Možná jsem vám to nikdy neřekla, ale mám vás fakt ráda.
A jsem vděčná za to, že vás mám. Opravdu jsem!
Zuza Fajmonová
Zuzanko, víš, že jsem tvrďák, ale tys mě dokázala fakt rozplakat... teda jen tak, abych si nerozmazala řasenku, že jo :-) Tak krásně jsi to vystihla, že já už teď, kruci, nebudu vědět, co mám napsat. Škoda jen, že jsi psala jenom o těch bystrých, vtipných a inteligentních autorech a nezmínila ses i o mě... No nic, přesto se těším, až se zase uvidíme :-)
Zdenka Součková
Zdeni,
moje drahá, já jsem teď zase ukápla slzu smíchu, protože ty mě dokážeš pokaždé tak krásně rozesmát!
Napiš, prosím, to, co tě absolutně definuje - něco vtipného, krásného, s hlubokou myšlenkou a zároveň srozumitelného. Protože přesně takovou tě znám a mám moc ráda!
Tak dírkám zdar a brzy naviděnou! Už teď mi všichni moc chybíte❤😘!
Zuza Fajmonová
Ahoj,
zasílám povídku o Bílé paní Loučeňské. Nejvíc práce mi dalo oprostit se od faktů, tak snad jsem jich tam moc nezanesla. Ještě jednou děkuji za nádherný víkend, žiju z něj ještě dnes.
Měj se hezky a přeju pohodové léto.
Míša Čápová
Dano,
chci ti poděkovat za báječných pár dní, které mi neskutečně pomohly a moc pro mne znamenaly. Přijela jsem a obávala se. Všeho.
Jak to zvládnu, jak obstojím sama před sebou i ostatními, jaké to bude.
Bylo za mnou jaro se třemi kolapsy, kdy jsem nevěřila vůbec ničemu, natož pak sama sobě a svému tělu.
Na Loučni jsem opět zažila nadšení, euforii, potkala lidi, co dýchají pro podobnou věc, nahlédla pod pokličku tvoření a mohla být toho součástí.
Potvrdila jsem si, že pár dalších vidí svět podobnou optikou, tudíž je vše vlastně v pořádku. Že když budu čtyři dny psát, pozorovat, naslouchat, diskutovat a bavit se, bude mne to neskonale bavit.
Najednou jsem si jistá, že když se zapálím pro něco, co mne naplňuje, moje tělo to zvládne, bez problémů, s radostí.
Děkuji, možná je to triviální zjištění, ale pro mne má cenu zlata.
Děkuji ti, těším se na někdy příště.
Pohodové dny.
Michaela Čápová
„Mám skvělou zprávu. Na náš zámecký kurz přijede David Vávra!“ oznámila radostně Dana před literární dílnou na Loučni. „Věnuje nám celý večer. Můžete si s ním povídat, o čem budete chtít!“
„Tak to je bomba!“ zaradovala jsem se. Davida Vávru jsem díky Daně už jednou potkala v jeho domovském Divadle Dobeška, ale mít ho celý večer jen tak pro sebe, to se nestává každý den.
Úderem osmé jsem se tedy spolu s další dvacítkou natěšených psavců pohodlně usadila v konferenčním sále a čekala na muže mnoha profesí, které začínají od A jako architekt a vedou přes H jako herec, S jako Sklepák až k Z jako Znalec, třeba šumných měst nebo Nového Zélandu, kde hledal stopy českých stavitelů a architektů.
Než se David Vávra pustil do promítání fotografií se zasvěceným komentářem, upřel svůj pohled na počítač. „Já si s technikou moc nerozumím. Můžete mi to někdo klikat?“ zeptal se. Moje duše zaplesala. „Samozřejmě!“ nezaváhala jsem ani vteřinu a přesunula se do blízkosti Mistra.
„Uděláme to jako u nás v divadle. Já takhle lusknu a vy kliknete.“
Vše bylo jasné.
David Vávra báječně hovořil, o tom, jak vnímal dobu koronavirovou, jaké to je procházet se po zcela prázdném Karlově mostě, jak přistupoval ke svým architektonickým projektům nebo proč považuje kladenského rodáka Antonína Raymonda, tvořícího v Japonsku i Americe, za jednoho z nejoriginálnějších českých architektů 20. století.
Zatímco mu všichni přítomní sto dvacet minut doslova viseli na rtech, já s dychtivostí hravého psa, kterému majitelé házejí tenisový míček, sledovala hlavně Davidovu ruku, abych přesně na povel jemně ťukla do klávesnice. Konečný dojem je přece důležitý! A že nám to šlo! Stačilo jen naznačit a klik! Už tam byl další obrázek – třeba divadelní scéna, zajímavě řešená restaurace, ale i most, knihovna nebo originální skleničky… Široký záběr architektonických a designových prací byl impozantní.
„Děkuji Vám,“ podal mi David Vávra ruku, zatímco se dlouhý závěrečný potlesk rozléhal místností.
„Není zač! Teď si mohu do svého životopisu připsat další bod: osobní asistentka Davida Vávry.“
Povytáhl obočí a varovně zvedl prst.
„Ale jen na dvě hodiny!“
Věra Staňková
Gentleman, krásnej a vtipnej chlap, skvělej architekt a výbornej vypravěč.
Už jsem děkovala za nádhernej víkend na zámku Loučeň v minulým příspěvku, ale David Vávra si určitě zaslouží samostatnej status, to jako bez debat!
Jinak Dani, cokoliv, co Ti pošlu, můžeš dát na web.
Máš můj doživotní souhlas.
Děkuji, je mi ctí se od Tebe učit.
Zuza Fajmonová
Návštěva Davida Vávry na kurzu v Loučni, to byla pecka.
Jsem z víkendu naprosto unesená, jen to ještě stále nejsem schopná vzít všechny své emoce a napasovat je do slov :)
Neuvěřitelně moc věcí jsem se naučila, miluju panství Downton, například, což je seriál o šlechtickém rodu z Anglie (možná jej znáš) a tohle bylo moje panství Dantloučeň, jak úžasným zdrojem inspirace a informací byl rod Thurn Taxis a jak skvěle v jejich stopách pokračuje Kateřina, to mě až dojímá.
Poprvé jsem vlastně dělala rešerše a dohledávala si něco o historických osobnostech a pracovat v takové skupině, kde tvůrčí duch úplně tryská ..to byla neskutečná jízda, jak by řekl můj syn :).
A krásné bylo zjištění jak moc mě tvoření baví :).
Moc a moc děkuji za ten zážitek a příležitost a teď už mi zbývá jen se přihlásit na zářijový kurz na Chodově :)
Ještě jednou moc děkuju.
Lenka Konopásková
Naučil jsem se:
Čím nepřesnější zadání, tím nepřesnější výsledek.
Improvizovat psaním v daném rámci.
Improvizovat i mimo psaní (Pim, pim, pimpim pim)
Spoustu faktů o Thurnech i Taxisech.
Jak to dělají jiní (psavci i nepsavci - Kateřina např.)
Feedback:
Inspirativní, poučné (všemi lidmi, co tam byli, včetně Davida Vávry a Kateřiny)
Energeticky náročné
Jiné, protože na zámku
Ke konci už na mě příliš monotematické
Vzpomínání a opakování hodně.
Velká zkušenost jako odrazový můstek do vyšších pater
Tak zase někdy příště…
Libor
Dano,
zdravím Vás na kurz. Bylo strašně fajn Vás všechny ve čtvrtek večer na zámku vidět. Určitě si to příště nenechám ujít. A ten můj fotbal, co zahráli na zámku, to je tedy fakt úlet. Díky. Užívejte kurz a ať se daří.
Míra Tichý
Atmosféra na tvůrčích literárních dílnách je vždycky skvělá a pokaždé úplně jiná.
Líbí se mi, jak jsou k sobě všichni navzájem otevření. To má na mě až skoro terapeutický, očistný vliv, takže mám spíš pocit, že se léčím z každodenního molochu, než že jsem na vzdělávacím kurzu.
V unikátním prostředí zámku jsem se mohl přenést do minulých století Thurn-Taxisů a prožívat s nimi jejich příběhy v dobových kulisách.
Šimon
Ahoj Dano, Šimone,
na tomto kurzu jsem se naučila, že síla nápadu je obrovská. Potvrdilo se mi mé oblíbené motto "Kde je vůle, tam je cesta". V tomto případě to platí dvojnásob. Být na vlastní oči svědkem projektu od jeho začátku až k úžasnému výsledku bylo skvělé a já za tuto příležitost děkuji.
Potvrdila jsem si, jak je obohacující, když se dává v bezpečném prostředí konstruktivní zpětná vazba k našemu tvoření.
Během celého víkendu jsem nezažila jediný náznak soupeření, předhánění či ubližující kritiky. Vše probíhalo v příjemné atmosféře. To jsem si moc užila.
Celý víkend byl hodně intenzivní, časově opravdu našlapaný, a přesto jsem si nějak odpočinula. Sice ne fyzicky, ale myšlenkově jistě.
Děkuji, že mohu být součástí vašeho týmu a moc se těším na vše, co nás společně ještě čeká.
Katka Hovadíková
Ahoj Dano,
s Jasmínkou posíláme příběhy z literární dílny na Loučni. Kurz se nám oběma moc líbil. Jasmínka říká: ,,Supééééér!"
Moc si užila ten večer improvizace a v neděli byla smutná, když jsme se vracely domů. Prostředí bylo velmi inspirativní.
David Vávra byl prostě úžasnej, vtipnej, inspirativní a myslím, že nám všem dodal mnoho pozitivní energie :-)
Všichni účastníci kurzu byli moc fajn. Bylo hodně veselo.
Velmi přátelská atmosféra. Dostatek výborného jídla i pití. Kurz byl intenzivní.
Jediné, co mi tam chybělo, bylo trochu individuálního volna přes den, třeba na krátkou procházku na čerstvém vzduchu :-)
Moc zdravíme a těšíme se příště!
Vanda a Jasmínka Carmel
Krááásný…!!!
A jen se přidávám k díkům… a ani nevím, proč se při vyslovení „psaní na zámku Loučeň“ tak usmívám!? 😊
A jinak (zpět do reality) kompletuji jako o život dialogy pro zámecké prohlídky, je to celkem 35 scének v „seriálu“ a další volné… Z toho je vidět, že to byl opravdu „fičák“! 😊 Už to živě vidím!
Věra
Ještě jednou děkuji za báječný pobyt.
Kurz jsem si užila a jsem šťastná, že jsem mohla být součástí tohoto projektu.
Literární dílna na zámku Loučeň byl prostě zážitek. Inspirace, přátelství, síla týmového ducha, legrace, dřina, pohoda. Tohle všechno tam bylo. A na takové zážitky se jednoduše nezapomíná.
Katka
Milá Dano,
tak krásné poděkování bych ráda poslala Tobě, ale neumím to tak. Co jsem se naučila, ukáže až čas, ale doslova jsem si "rozšířila obzory". Nikdy jsem nezažila takovou týmovou práci lidí, kteří jsme se mnohdy viděli poprvé a jak nás tvořivý zápal dokázal spojit.
Samozřejmě největší podíl máš na tom ty jako režisér a další rovněž vynikající pomocníci.
Je to krásný pocit stát se členem takového tvůrčího seskupení lidí různých profesí, pro které je psaní koníček. Uvědomila jsem si, jak důležité je naslouchat druhým, přijímat jejich názory a připomínky a dle možností se jimi řídit.
Připravila jsi pro mne nezapomenutelný zážitek a ještě jednou velké díky.
S obdivem Bohuna
I když jsem měla možnost se účastnit literární dílny na zámku pouze jeden den, tak to bylo super. Šéfová Katka je úžasná, má šmrnc a má jasno, co chce. Je to obrovský záběr, co dělá, a velký kus odvedené práce. Byla to super souhra - pro nás i pro ni velký přínos.
Říkala jsem si, jestli bychom v takovémto duchu nemohli pokračovat i dál. Mám kamarádku, která se zná velmi dobře s kastelánem Karlštejna. To co mne napadlo je mu navrhnout nějaký obdobný koncept, třeba v menším rozsahu - napsání pokračovacích příběhů do jednotlivých komnat na Karlštejně.
Lucka Svibová
Co mi dal pobyt v zámeckém resortu Loučeň paní Kateřiny s týmem spřízněných duší tvůrčího psaní Dany a Věrky:
1. Poznání nových míst a zajímavých lidí.
2. Opětovné setkání inspirativních duší tvůrčího psaní, členů rodiny psavců.
3. Upřímnou radost ze setkání.
4. Existuje! Existuje přísnější šéfová, než je naše Dana. Ano, paní Kateřina. (Hned mi naskočil Saturnin.)
5. Bez práce nejsou koláče.
6. Vocamcáť, pocamcáť, všeho s mírou.
7. Týmový duch, spolupráce, to je hnací motor nás všech.
8. Kritika, dobře mířené a míněné doporučení je to nejcennější. Zábava, sranda, improvizace všeho druhu. PŘÍJEMNO.
9. Zámek tak trochu jinak.
10. Knížecí a princeznovská jízda, jedeme dál.
Jana Bednářová
Milá Dano,
několik dní jsem se odhodlávala ti napsat.
Z vlastního profesionálního postižení jsem se děsila, že až budeš číst tyto řádky, budeš se smát, jak píšu.
Ale co, odvaha přeje připraveným.
Chtěla jsem ti jen napsat, jak moc mě těšilo tě poznat.
Doufám, že se zase brzy uvidíme. Mně v hlavě pořád vrtá ten tvůj kurz tvůrčího psaní.
S pozdravem Lucie Janků
Cítím to vždy stejné. Nervozita, těšení, pokora, obdiv, pocity štěstí a vím, že jsem správně. A taky, že při odjezdu se už těším na další příště ☺️
Hana Kavalová
Dobrý den,
moc děkuji za Váš skvělý seminář. Já jsem byla velmi spokojena.
Prosím, mohla bych se Vás zeptat i na budoucnost? Byla bych moc ráda, kdybyste přijala pozvání k nám do školy a mohla našim žákům povědět o svojí práci spisovatele a novináře. A také, kdyby jste nás mohla seznámit se základními cihlami tvůrčího psaní...
Máme možnost si připravit s Vámi vyjímečný den, kdy bychom mohli dát i 3 hodiny v celku. Pokud mi dáte nějakou časovou možnost. Slibuji, že žáky na Váš příchod připravím a že budou motivováni. Mimochodem oni jsou opravdu mimořádní. Jedná se o 7. třídu - www.skolahermanek.cz a náš blog psaní je www.hermanekblog.cz (to Vám píšu se chvěním...)
Mohla bych se s Vámi domluvit i na on line kurz? Moc se omlouvám, že Vás s tím tak obtěžuji, ale mám za úkol, napsat knihu o zakládání soukromé škole k jejím deseti letům. Přemýšlela jsem i o dopoledním kurzu, našla jsem čtvrteční či páteční? Můj problém je ten, že učím ve st - pá a muselo by se všechno kolem mně měnit a tak spíše bych raději on line.
Mirka
Děkuji, že jsem mohl být alespoň chvilku součástí něčeho tak skvělého.
Tomáš Král
Ahoj Danuško a Věruško,
trošku jsem omdlela, když jsem si přečetla všechny podklady pro Loučeň... to už jsem měla začít studovat přinejmenším vloni! Jdu si nalít pořádnou sklenici vína a trošku si zapláču nad svým nelehkým osudem :-).
Jinak díky, už se na zámek móóóc těším !!!
Posílám sterilní pusu a pa
Zdenka Součková
Ty tři dny mi daly opravdu strašně moc, a přestože něco trochu jiného, než jsem očekával, daly mi mnohem víc, než jsem čekal a dokázal si představit. Pokusím se to shrnout v pár bodech:1. poprvé v životě jsem měl možnost vyzkoušet si psát dialog jako "literární cíl" sám o sobě navíc v podstatě pro divadelní realizaci.
2. poprvé v životě jsem měl možnost zkusit si zahrát "divadelní scénku" jako "herec" - nikdy jsem nic, ani takhle krátkého, nedělal.
3. měl jsem možnost zažít neuvěřitelné tvůrčí nasazení a rychlost práce, kdy ve 13 h ještě nevíme, co dostaneme za úkol napsat (já konkrétně s Natašou), v 15 h odpoledne nemáme ještě napsáno nic, přitom po 16 h už se od nás očekává výsledek, a ten nejen že skutečně vznikne a ve slušné kvalitě, ale ještě navíc se tentýž den v 19 h večer dialog inscenuje, a to přímo v kulisách zámku a hrají ho kolegové, kteří pár minut před tím, neměli ponětí o tom, že budou vůbec něco hrát, natož aby znali text! A my s Natašou ve vedlejší místnosti jsme v úplně stejné situaci, hrajeme podle cizího textu, který jsme pár minut předtím dostali a půl hodiny před tím netušili, že vůbec budeme něco někdy hrát... Neuvěřitelné, myslím, že to už nikdy nezažiju!
4. Setkání s historií architektury ve chvíli a na místě, kde jsem takové setkání vůbec nečekal a (díky panu Vávrovi) netradiční, velmi příjemnou formou.
Jako člověk, který se zajímá o stavby a "stavění" a přitom také o historii jsem si to užil a dozvěděl se zajímavé věci.
|
| Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020 |
6. Pohybovali jsme se v historii, kterou mám moc rád, v rozsahu a intenzitě kterou jsem skutečně nečekal. Historie se táhla jako červená nit všemi čtyřmi dny a byla všudypřítomná! 😊
7. Poznání v přímém přenosu, že ledacos v oblasti podnikání a "manažerství" skutečně není nemožné respektive skoro všechno je možné když je přítomná motivace, nasazení a schopnosti. To nám ukázala i celý víkend dokazovala Kateřina a to, co s Loučení v posledních 15 letech dokázala je pro mě velkou inspirací a smekám klobouk!
8. Prožil jsem pár dní s opravdu fajn lidmi. S některými z nich mě pojí mnohé, ale nás všechny kolektivně vášeň pro psané respektive mluvené slovo. Díky tomuhle víkendu jsem měl možnost poznat je/Vás opět víc a opravdu jsem si to užil. Jsem moc rád a těší mě, že do téhle "parádní" party taky patřím!
10. A k tomu všemu jsem na vlastní kůži zažil vysoký standard ubytování, jídla a veškerých služeb, prostě krásné prostředí. A ještě jsme stihli jít do lesa a na procházku. No není to ráj a skutečný pohádkový víkend?
Naprosto vážně musím říct, že takový mix informací, vjemů, zážitků, soustředění i odpočinku (navíc v tolika oblastech) během 72 hodin jsme asi opravdu nikdy nezažil a možná ani nezažiju. A nebýt Tebe, že jsi to dala dohromady a dala nás dohromady, by to nebylo! Takže děkuji moc ještě jednou, Dano! 😊😊
Bořik Beránek
 |
| Nataša s Věrkou studují během čtené zkoušky v zámecké knihovně roli princezny Armélie👑 |
Psaní s Danou je ale také alchymie. A já jsem nadšená, že jsem mohla být součástí alchymistické transmutace na zámku Loučeň. Trvala tři dny a tři noci. Posílená mystérií slunovratu.
Elementálové nám byli, na rozdíl od počasí, nakloněni. A tak se jemná, těkavá esence fantazie několika spřízněných duší zhmotnila v živé obrazy z masa a kostí. Přímo v zámeckých komnatách!
A nebyla jsem, mezi všemi těmi alchymisty – mistry i učedníky – sama, kdo věděl, že je přesně tam, kde chce být.
A dělá přesně to, co ho těší a naplňuje!
Takže, opět sedám ke psaní. S perem (laptopem) v jedné ruce a sekáčkem na led v ruce druhé. Nač sekáček, ptáte se?
Na tu dřinu, přece! Na osekávání textů a odstraňování vycpávkových vět, nadbytečných příslovcí a trpného rodu… Na to je potřeba řádně nabroušený nástroj!
Nataša Richterová
|
| Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020 |
Odjeli jste, ale nezůstalo po vás prázdnoEnergií naplněný svět sálá
Chodím parkem, přemýšlím, kdy budu mít jasno,
kdo mi vás poslal, a proč vás mám tak ráda
Skládám slova, která sama plynou,
a nemůžu uvěřit, že se to vůbec stalo.
Kdo tahá za ty nitky, jejichž cesta nás sem všechny svedla?Kdo vlastně ví, co se tady odehrálo?
Ptali se mne kdysi, jakým zvířetem bych se chtěla stát
A já vyhrkla, že jedině jelenem
Má štíhlé nožky, umí rychle utíkat
Že by můj bílý jelen přišel za mnou sem?
Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně
Teď jsi mě dojala!☺️
Krásně napsané a mluvíš mi z duše.
Budu z toho víkendu na Loučni žít ještě dlouho. 💗
Nataša Richterová
 |
| Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020 |
Moje milé, Dano a Věrko,
u psaní po návratu ze zámku jsem byla tak dojatá, že jsem si musela nalít panáka, abych si zachovala tvář. A prostě jsem ty pocity a slova nechala plynout...
Bylo to strašně krásný. Tak moc krásný, že se už teď těším na další tvůrčí víkend.
Mějte se krásně! Doufám, že se brzy uvidíme.
 |
| Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020 |
Navíc nemají vůbec trému. Trochu je podezřívám, že kromě kurzů tvůrčího psaní navštěvují ještě minimálně dramaťák a psychologa, kterej je preventivně z trémy a nervozity léčí. To čtení je totiž zhruba stejně bezchybný jako jejich texty.
Vídám je aspoň dvakrát do roka na víkend. Je to strašně málo, já vím. Kdyby to jen trochu šlo, přála bych si víc takových setkání.
Víc společného psaní, víc diskuzí, víc večerů na zámku a mnohem víc procházek večerní zámeckou zahradou.Chtěla bych víc posezení u krbu se sklenkou vína. Víc vtipných historek, víc smíchu a mnohem víc okamžiků, kdy se mi štěstím točí hlava, protože vím, že jsem přesně tam, kde mám být.
Potkala jsem je vlastně náhodou.
A byla to láska na první pohled. Ten pocit, který vás naplní, a vy nechcete jít spát, protože se bojíte, že se druhej den ráno budete cítit jinak.
Já ten pocit nechci zapomenout.
Už nikdy se nechci cítit jako dřív, protože tohle je moje skutečný já. Až po strop naplněný láskou k psanýmu slovu a láskou k lidem, kteří mi dali možnost nahlídnout do spisovatelskýho světa. Trochu bohémskýho, hodně veselýho a neskutečně krásnýho.
Změnili mě. A já tu změnu miluju úplně stejně jako miluju nezapomenutelnou atmosféru okamžiků, který s nima trávím.
Děkuju.
Za vaši laskavou kritiku, báječné historky, za vaše pochopení i za to, že nasloucháte.
A taky za to, že jste zatím jediní na světě, kteří mě „donutili“ číst nahlas před lidma.
Děkuju za povzbuzení, přátelství a čas, kterej mi dáváte, protože víte, že ho potřebuju víc, než normálně lidi potřebujou.
Možná jsem vám to nikdy neřekla, ale mám vás fakt ráda.
A jsem vděčná za to, že vás mám. Opravdu jsem!
Zuza Fajmonová
 |
| Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020 |
Zdenka Součková
 |
moje drahá, já jsem teď zase ukápla slzu smíchu, protože ty mě dokážeš pokaždé tak krásně rozesmát!
Napiš, prosím, to, co tě absolutně definuje - něco vtipného, krásného, s hlubokou myšlenkou a zároveň srozumitelného. Protože přesně takovou tě znám a mám moc ráda!
Tak dírkám zdar a brzy naviděnou! Už teď mi všichni moc chybíte❤😘!
Zuza Fajmonová
Ahoj,
zasílám povídku o Bílé paní Loučeňské. Nejvíc práce mi dalo oprostit se od faktů, tak snad jsem jich tam moc nezanesla. Ještě jednou děkuji za nádherný víkend, žiju z něj ještě dnes.
Měj se hezky a přeju pohodové léto.
Míša Čápová
 |
| Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020 |
Dano,chci ti poděkovat za báječných pár dní, které mi neskutečně pomohly a moc pro mne znamenaly. Přijela jsem a obávala se. Všeho.
Jak to zvládnu, jak obstojím sama před sebou i ostatními, jaké to bude.Bylo za mnou jaro se třemi kolapsy, kdy jsem nevěřila vůbec ničemu, natož pak sama sobě a svému tělu.
Na Loučni jsem opět zažila nadšení, euforii, potkala lidi, co dýchají pro podobnou věc, nahlédla pod pokličku tvoření a mohla být toho součástí.
Potvrdila jsem si, že pár dalších vidí svět podobnou optikou, tudíž je vše vlastně v pořádku. Že když budu čtyři dny psát, pozorovat, naslouchat, diskutovat a bavit se, bude mne to neskonale bavit.
Najednou jsem si jistá, že když se zapálím pro něco, co mne naplňuje, moje tělo to zvládne, bez problémů, s radostí.
Děkuji, možná je to triviální zjištění, ale pro mne má cenu zlata.
Děkuji ti, těším se na někdy příště.
Pohodové dny.
Michaela Čápová
„Mám skvělou zprávu. Na náš zámecký kurz přijede David Vávra!“ oznámila radostně Dana před literární dílnou na Loučni. „Věnuje nám celý večer. Můžete si s ním povídat, o čem budete chtít!“„Tak to je bomba!“ zaradovala jsem se. Davida Vávru jsem díky Daně už jednou potkala v jeho domovském Divadle Dobeška, ale mít ho celý večer jen tak pro sebe, to se nestává každý den.
Úderem osmé jsem se tedy spolu s další dvacítkou natěšených psavců pohodlně usadila v konferenčním sále a čekala na muže mnoha profesí, které začínají od A jako architekt a vedou přes H jako herec, S jako Sklepák až k Z jako Znalec, třeba šumných měst nebo Nového Zélandu, kde hledal stopy českých stavitelů a architektů.
Než se David Vávra pustil do promítání fotografií se zasvěceným komentářem, upřel svůj pohled na počítač. „Já si s technikou moc nerozumím. Můžete mi to někdo klikat?“ zeptal se. Moje duše zaplesala. „Samozřejmě!“ nezaváhala jsem ani vteřinu a přesunula se do blízkosti Mistra.
„Uděláme to jako u nás v divadle. Já takhle lusknu a vy kliknete.“
Vše bylo jasné.
David Vávra báječně hovořil, o tom, jak vnímal dobu koronavirovou, jaké to je procházet se po zcela prázdném Karlově mostě, jak přistupoval ke svým architektonickým projektům nebo proč považuje kladenského rodáka Antonína Raymonda, tvořícího v Japonsku i Americe, za jednoho z nejoriginálnějších českých architektů 20. století.
Zatímco mu všichni přítomní sto dvacet minut doslova viseli na rtech, já s dychtivostí hravého psa, kterému majitelé házejí tenisový míček, sledovala hlavně Davidovu ruku, abych přesně na povel jemně ťukla do klávesnice. Konečný dojem je přece důležitý! A že nám to šlo! Stačilo jen naznačit a klik! Už tam byl další obrázek – třeba divadelní scéna, zajímavě řešená restaurace, ale i most, knihovna nebo originální skleničky… Široký záběr architektonických a designových prací byl impozantní.„Děkuji Vám,“ podal mi David Vávra ruku, zatímco se dlouhý závěrečný potlesk rozléhal místností.
„Není zač! Teď si mohu do svého životopisu připsat další bod: osobní asistentka Davida Vávry.“
Povytáhl obočí a varovně zvedl prst.
„Ale jen na dvě hodiny!“
Věra Staňková
 |
| Zuzka s Davidem Vávrou |
Gentleman, krásnej a vtipnej chlap, skvělej architekt a výbornej vypravěč.Už jsem děkovala za nádhernej víkend na zámku Loučeň v minulým příspěvku, ale David Vávra si určitě zaslouží samostatnej status, to jako bez debat!
Jinak Dani, cokoliv, co Ti pošlu, můžeš dát na web.
Máš můj doživotní souhlas.
Děkuji, je mi ctí se od Tebe učit.
Zuza Fajmonová
Návštěva Davida Vávry na kurzu v Loučni, to byla pecka.
Jsem z víkendu naprosto unesená, jen to ještě stále nejsem schopná vzít všechny své emoce a napasovat je do slov :)
Neuvěřitelně moc věcí jsem se naučila, miluju panství Downton, například, což je seriál o šlechtickém rodu z Anglie (možná jej znáš) a tohle bylo moje panství Dantloučeň, jak úžasným zdrojem inspirace a informací byl rod Thurn Taxis a jak skvěle v jejich stopách pokračuje Kateřina, to mě až dojímá.
Poprvé jsem vlastně dělala rešerše a dohledávala si něco o historických osobnostech a pracovat v takové skupině, kde tvůrčí duch úplně tryská ..to byla neskutečná jízda, jak by řekl můj syn :).
A krásné bylo zjištění jak moc mě tvoření baví :).
Moc a moc děkuji za ten zážitek a příležitost a teď už mi zbývá jen se přihlásit na zářijový kurz na Chodově :)
Ještě jednou moc děkuju.
Lenka Konopásková
 |
| Scénka o vzniku chodníčku princezny Almerie |
Naučil jsem se:
Improvizovat psaním v daném rámci.
Improvizovat i mimo psaní (Pim, pim, pimpim pim)
Spoustu faktů o Thurnech i Taxisech.
Jak to dělají jiní (psavci i nepsavci - Kateřina např.)
Feedback:
Inspirativní, poučné (všemi lidmi, co tam byli, včetně Davida Vávry a Kateřiny)Energeticky náročné
Jiné, protože na zámku
Ke konci už na mě příliš monotematické
Vzpomínání a opakování hodně.
Velká zkušenost jako odrazový můstek do vyšších pater
Tak zase někdy příště…
Libor
Dano,
zdravím Vás na kurz. Bylo strašně fajn Vás všechny ve čtvrtek večer na zámku vidět. Určitě si to příště nenechám ujít. A ten můj fotbal, co zahráli na zámku, to je tedy fakt úlet. Díky. Užívejte kurz a ať se daří.
Míra Tichý
Líbí se mi, jak jsou k sobě všichni navzájem otevření. To má na mě až skoro terapeutický, očistný vliv, takže mám spíš pocit, že se léčím z každodenního molochu, než že jsem na vzdělávacím kurzu.
V unikátním prostředí zámku jsem se mohl přenést do minulých století Thurn-Taxisů a prožívat s nimi jejich příběhy v dobových kulisách.
Šimon
Ahoj Dano, Šimone,
na tomto kurzu jsem se naučila, že síla nápadu je obrovská. Potvrdilo se mi mé oblíbené motto "Kde je vůle, tam je cesta". V tomto případě to platí dvojnásob. Být na vlastní oči svědkem projektu od jeho začátku až k úžasnému výsledku bylo skvělé a já za tuto příležitost děkuji.
Potvrdila jsem si, jak je obohacující, když se dává v bezpečném prostředí konstruktivní zpětná vazba k našemu tvoření.
Během celého víkendu jsem nezažila jediný náznak soupeření, předhánění či ubližující kritiky. Vše probíhalo v příjemné atmosféře. To jsem si moc užila.
Celý víkend byl hodně intenzivní, časově opravdu našlapaný, a přesto jsem si nějak odpočinula. Sice ne fyzicky, ale myšlenkově jistě.
Děkuji, že mohu být součástí vašeho týmu a moc se těším na vše, co nás společně ještě čeká.
Katka Hovadíková
 |
| Sobotní procházka do Svatojiřského lesa |
Ahoj Dano,
s Jasmínkou posíláme příběhy z literární dílny na Loučni. Kurz se nám oběma moc líbil. Jasmínka říká: ,,Supééééér!"
Moc si užila ten večer improvizace a v neděli byla smutná, když jsme se vracely domů. Prostředí bylo velmi inspirativní.
David Vávra byl prostě úžasnej, vtipnej, inspirativní a myslím, že nám všem dodal mnoho pozitivní energie :-)
Všichni účastníci kurzu byli moc fajn. Bylo hodně veselo.
Velmi přátelská atmosféra. Dostatek výborného jídla i pití. Kurz byl intenzivní.
Jediné, co mi tam chybělo, bylo trochu individuálního volna přes den, třeba na krátkou procházku na čerstvém vzduchu :-)
Moc zdravíme a těšíme se příště!
Vanda a Jasmínka Carmel
Krááásný…!!!A jen se přidávám k díkům… a ani nevím, proč se při vyslovení „psaní na zámku Loučeň“ tak usmívám!? 😊
A jinak (zpět do reality) kompletuji jako o život dialogy pro zámecké prohlídky, je to celkem 35 scének v „seriálu“ a další volné… Z toho je vidět, že to byl opravdu „fičák“! 😊 Už to živě vidím!
Věra
Ještě jednou děkuji za báječný pobyt.
Kurz jsem si užila a jsem šťastná, že jsem mohla být součástí tohoto projektu.
Literární dílna na zámku Loučeň byl prostě zážitek. Inspirace, přátelství, síla týmového ducha, legrace, dřina, pohoda. Tohle všechno tam bylo. A na takové zážitky se jednoduše nezapomíná.
Katka
tak krásné poděkování bych ráda poslala Tobě, ale neumím to tak. Co jsem se naučila, ukáže až čas, ale doslova jsem si "rozšířila obzory". Nikdy jsem nezažila takovou týmovou práci lidí, kteří jsme se mnohdy viděli poprvé a jak nás tvořivý zápal dokázal spojit.
Samozřejmě největší podíl máš na tom ty jako režisér a další rovněž vynikající pomocníci.Je to krásný pocit stát se členem takového tvůrčího seskupení lidí různých profesí, pro které je psaní koníček. Uvědomila jsem si, jak důležité je naslouchat druhým, přijímat jejich názory a připomínky a dle možností se jimi řídit.
Připravila jsi pro mne nezapomenutelný zážitek a ještě jednou velké díky.
S obdivem Bohuna
I když jsem měla možnost se účastnit literární dílny na zámku pouze jeden den, tak to bylo super. Šéfová Katka je úžasná, má šmrnc a má jasno, co chce. Je to obrovský záběr, co dělá, a velký kus odvedené práce. Byla to super souhra - pro nás i pro ni velký přínos.
Říkala jsem si, jestli bychom v takovémto duchu nemohli pokračovat i dál. Mám kamarádku, která se zná velmi dobře s kastelánem Karlštejna. To co mne napadlo je mu navrhnout nějaký obdobný koncept, třeba v menším rozsahu - napsání pokračovacích příběhů do jednotlivých komnat na Karlštejně.
Lucka Svibová
1. Poznání nových míst a zajímavých lidí.
2. Opětovné setkání inspirativních duší tvůrčího psaní, členů rodiny psavců.
3. Upřímnou radost ze setkání.
4. Existuje! Existuje přísnější šéfová, než je naše Dana. Ano, paní Kateřina. (Hned mi naskočil Saturnin.)
5. Bez práce nejsou koláče.
6. Vocamcáť, pocamcáť, všeho s mírou.
7. Týmový duch, spolupráce, to je hnací motor nás všech.
8. Kritika, dobře mířené a míněné doporučení je to nejcennější. Zábava, sranda, improvizace všeho druhu. PŘÍJEMNO.
9. Zámek tak trochu jinak.
10. Knížecí a princeznovská jízda, jedeme dál.
Jana Bednářová
Milá Dano,
několik dní jsem se odhodlávala ti napsat.
Z vlastního profesionálního postižení jsem se děsila, že až budeš číst tyto řádky, budeš se smát, jak píšu.
Ale co, odvaha přeje připraveným.
Chtěla jsem ti jen napsat, jak moc mě těšilo tě poznat.
Doufám, že se zase brzy uvidíme. Mně v hlavě pořád vrtá ten tvůj kurz tvůrčího psaní.
S pozdravem Lucie Janků
 |
| Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020 |
Cítím to vždy stejné. Nervozita, těšení, pokora, obdiv, pocity štěstí a vím, že jsem správně. A taky, že při odjezdu se už těším na další příště ☺️
Hana Kavalová
Dobrý den,
moc děkuji za Váš skvělý seminář. Já jsem byla velmi spokojena.
Prosím, mohla bych se Vás zeptat i na budoucnost? Byla bych moc ráda, kdybyste přijala pozvání k nám do školy a mohla našim žákům povědět o svojí práci spisovatele a novináře. A také, kdyby jste nás mohla seznámit se základními cihlami tvůrčího psaní...
Máme možnost si připravit s Vámi vyjímečný den, kdy bychom mohli dát i 3 hodiny v celku. Pokud mi dáte nějakou časovou možnost. Slibuji, že žáky na Váš příchod připravím a že budou motivováni. Mimochodem oni jsou opravdu mimořádní. Jedná se o 7. třídu - www.skolahermanek.cz a náš blog psaní je www.hermanekblog.cz (to Vám píšu se chvěním...)
Mohla bych se s Vámi domluvit i na on line kurz? Moc se omlouvám, že Vás s tím tak obtěžuji, ale mám za úkol, napsat knihu o zakládání soukromé škole k jejím deseti letům. Přemýšlela jsem i o dopoledním kurzu, našla jsem čtvrteční či páteční? Můj problém je ten, že učím ve st - pá a muselo by se všechno kolem mně měnit a tak spíše bych raději on line.
Mirka
Tomáš Král
Ahoj Danuško a Věruško,
trošku jsem omdlela, když jsem si přečetla všechny podklady pro Loučeň... to už jsem měla začít studovat přinejmenším vloni! Jdu si nalít pořádnou sklenici vína a trošku si zapláču nad svým nelehkým osudem :-).
Jinak díky, už se na zámek móóóc těším !!!
Posílám sterilní pusu a pa
Zdenka Součková
Dnes začíná čtyřdenní literární dílna na zámku Loučeň (18.-21. června 2020). Děkujeme všem za velký zájem!!! Je nabyto do posledního místa. Na kurzu píšeme příběhy a dialogy, které později na zámku průvodci využijí při prohlídkách.
Každý proto dostal ke zpracování jiné "zámecké" téma. Jde o historky ze života knížecího rodu Thurn-Taxisů, kteří obývali zámek Loučeň i blízké Mcely. Je to kraj Bedřicha Smetany, pobýval tu i básník Rilke.
Na blízkém vrchu Chotuc žili Keltové i první Slované, ve Mcelích se zjevila třem děvčátkům v 19. století Panna Marie. Zdejší šlechta investovala do cukrovarnictví, do poštovních služeb, dostavníků a posléze i začínající automobilky Laurin & Klement. Tady vznikl první fotbalový klub v Čechách.
Začneme v podvečer. Po příjezdu se nejdřív všichni ubytují, rezervaci na jména máme v zámeckém hotelu Maxmilian.
Po příjezdu se nejdřív všichni ubytují, rezervaci na jména máme v zámeckém hotelu Maxmilian. Společně se sejdeme v 18 hodin. Sraz je před zámkem a vydáme se do zahrady.
Zámek si prohlédneme o den později, neboť hned první večer nás po jídle čeká povídání s milým hostem - hercem a šumným architektem Davidem Vávrou.
Náš host je vskutku renesanční osobností, která má neuvěřitelně široký okruh zájmů od hraní v divadle Sklep a úžasné televizní pořady o architektuře, přes obrázky a koláže až po sport na velmi vysoké úrovni (fotbal, hokej, kolo, lyže, běžky).
V pátek a v sobotu odpoledne se skupiny vystřídají ve výletech po malebném okolí Svatojiřského lesa.
Budeme pracovat ve dvou skupinách se čtyřmi lektory tvůrčího psaní (Dana Emingerová, Yakeen, Věra Staňková, Petr Holub), včetně krátké užitečné výuky divadelní rétoriky s Janou Vaňkovou při prezentaci dialogů.
První skupina nejpokročilejších už si přiveze hotový příspěvek s sebou a bude ho pilovat od pátečního dopoledne.
Některé příspěvky už najdete zde.
Druhá skupina má za úkol prostudovat základní loučenské informace i zaslané podklady k individuálním povídkám a své příběhy bude psát až na místě.
Dana Emingerová
a lektoři Věra Staňková, Yakeen, Jana Vaňková a Petr Holub
Posílám své výplody. Prosím o posouzení možného veřejného čtení, zejména fotbalové povídky Jak se princ Erich nudil na zámku Loučeň. Je to taková, snad veselá kombinace fikce a pravdy. Taková moje literární pravda. Potom ještě takovou libůstku Kongres bublin, co se ze mě tak vypadla prostě jen tak. Těším se na zpětné vazby i na případné setkání v Loučni.
Měj se moc hezky a budu se těšit na viděnou
Míra Tichý
Děkuju Mladému světu, že jsme se našly. Fotbal je boží!!! Už se na Vás v Loučni moc těším :-) A máme pro Vás překvapení...
Kateřina Šrámková
Děkuji moc za podklady k výstavbě zámku Loučeň. Jsou krásně zpracované. Pokusím se o dialog mezi Karlem Arnoštem a barokním stavitelem Františkem Maxmiliánem Kaňkou o tom, jak má zámek i kostel vypadat. Už se těším.
Lenka
Karel Arnošt z Valdštejna nebyl spokojen s žádným ze svých zámků a rozhodl se tedy zahájit stavbu nového zámku na loučeňském návrší. V místech, kde stávala středověká tvrz, byl postaven v letech 1704 až 1713 barokní zámek Loučeň podle projektu F.M.Kaňky. Ve druhé polovině 18. století byl upraven do nynější podoby podle návrhu Františka Ignáce Preéa. Stal se rodovým sídlem české větve Thurn-Taxisů. Zde se dají krásně vykreslit motivy Karla Arnošta ke stavbě zámku a i jeho pozdější přínosnost pro místní osadníky - kostel a domek pro zámeckého kaplana.
Každý proto dostal ke zpracování jiné "zámecké" téma. Jde o historky ze života knížecího rodu Thurn-Taxisů, kteří obývali zámek Loučeň i blízké Mcely. Je to kraj Bedřicha Smetany, pobýval tu i básník Rilke.
Začneme v podvečer. Po příjezdu se nejdřív všichni ubytují, rezervaci na jména máme v zámeckém hotelu Maxmilian.
Po příjezdu se nejdřív všichni ubytují, rezervaci na jména máme v zámeckém hotelu Maxmilian. Společně se sejdeme v 18 hodin. Sraz je před zámkem a vydáme se do zahrady.
Zámek si prohlédneme o den později, neboť hned první večer nás po jídle čeká povídání s milým hostem - hercem a šumným architektem Davidem Vávrou.
 |
| Sklepák David Vávra |
V pátek a v sobotu odpoledne se skupiny vystřídají ve výletech po malebném okolí Svatojiřského lesa.
Budeme pracovat ve dvou skupinách se čtyřmi lektory tvůrčího psaní (Dana Emingerová, Yakeen, Věra Staňková, Petr Holub), včetně krátké užitečné výuky divadelní rétoriky s Janou Vaňkovou při prezentaci dialogů.
První skupina nejpokročilejších už si přiveze hotový příspěvek s sebou a bude ho pilovat od pátečního dopoledne.
Některé příspěvky už najdete zde.
Druhá skupina má za úkol prostudovat základní loučenské informace i zaslané podklady k individuálním povídkám a své příběhy bude psát až na místě.
Dana Emingerová
a lektoři Věra Staňková, Yakeen, Jana Vaňková a Petr Holub
Posílám své výplody. Prosím o posouzení možného veřejného čtení, zejména fotbalové povídky Jak se princ Erich nudil na zámku Loučeň. Je to taková, snad veselá kombinace fikce a pravdy. Taková moje literární pravda. Potom ještě takovou libůstku Kongres bublin, co se ze mě tak vypadla prostě jen tak. Těším se na zpětné vazby i na případné setkání v Loučni.
Měj se moc hezky a budu se těšit na viděnou
Míra Tichý
Děkuju Mladému světu, že jsme se našly. Fotbal je boží!!! Už se na Vás v Loučni moc těším :-) A máme pro Vás překvapení...
Kateřina Šrámková
Děkuji moc za podklady k výstavbě zámku Loučeň. Jsou krásně zpracované. Pokusím se o dialog mezi Karlem Arnoštem a barokním stavitelem Františkem Maxmiliánem Kaňkou o tom, jak má zámek i kostel vypadat. Už se těším.Lenka
Karel Arnošt z Valdštejna nebyl spokojen s žádným ze svých zámků a rozhodl se tedy zahájit stavbu nového zámku na loučeňském návrší. V místech, kde stávala středověká tvrz, byl postaven v letech 1704 až 1713 barokní zámek Loučeň podle projektu F.M.Kaňky. Ve druhé polovině 18. století byl upraven do nynější podoby podle návrhu Františka Ignáce Preéa. Stal se rodovým sídlem české větve Thurn-Taxisů. Zde se dají krásně vykreslit motivy Karla Arnošta ke stavbě zámku a i jeho pozdější přínosnost pro místní osadníky - kostel a domek pro zámeckého kaplana.
"Chudák Federer, taková tenisová hvězda, sympaťák a přece se mu rozpadá to nejcennější... rodina," říkala jsem si, když jsem si ve Zprávách Seznamu přečetla dnešní palcovou upoutávku na první stránce: S RODINOU SE UŽ NEMŮŽU VYSTÁT, PŘIZNAL FEDERER.
Můj kamarád Jiří Chrást říká, že dobrý titulek tvoří 80% úspěchu. Jeho rolí je přitáhnout čtenáře k první větě. Stejně tak dobrá první věta, která zaujme, čtenáře nutí pokračovat ve čtení textu. Pokud tuto roli titulku a začátku článku autor podcení, čtenář už se většinou k pokladům uvnitř pisatelova díla neprokouše. Ovšem vymyslet dobrý titulek je těžké. A někdy to může dopadnout opravdu žalostně. Ne proto, že by titulek nepřitáhl pozornost, ale pro svou nechutnou bulvární podstatu. A to je opačný extrém. Jak to vypadat nemá, vídám často ve zprávách SEZNAMU.
Právě dnes jsem si přečetla v upoutávce, že "Federer se nemůže vystát s rodinou". Ve skutečnosti však řekl něco úplně jiného, což jsem našla až v článku. Ten má opět zavádějící titulek, protože hovoří o jakémsi smutném přiznání. Federer prý "smutně přiznal", že mu nechybí tenis. A ejhle, pak se dozvídáme, že je to proto, jak je rád konečně se svou rodinou...
Přestože jsou čtenáři čtenáři v diskusi těmito pitomými titulky pobouřeni, nikdo je nestáhne, protože tento bulvární přístup seznamu zdvihá čtenost...
A další titulek z minulého týdne, který jen jitří závistivé a nepřejícné vlastnosti davu: "Imunita národa je v rukách ženy, jež má příjmy jako prezident". Vůbec nechápu, co má imunita společného s příjmy...
Takže takto ne, přátelé!
Dana Emingerová
Ahoj, Dano,
zrovna jsem se setkal s Jitkou Langovou a zmínila se, že tento víkend jede na Loučeň. Mrzí mě, že tam nebudu. Prosím, pozdravuj všechny účastníky dílny, a jakmile to půjde, rád se vrátím do Tvých kurzů :-) Se srdečným pozdravem
Jiří Hlaváček
 |
| Cukrovar TTD Dobrovice |
Byla jsem opravdu pyšná na to, jak jsi mě ve čtvrtek za lovce lebek pochválila. Také děkuji za podklady k Loučni a mám několik "všetečných" dotazů. Jak má být ta moje Cesta cukru dlouhá? Mám připraveno "divadlo" tedy dialog ke zpestření zámecké prohlídky o knížecích cukrovarech. Už se na zámek Loučeň moc těším.
Zdraví Bohuna Kopřivová
Posílám pár svých básniček, které asi nejspíš ještě neznáš, a byl bych moc rád, kdyby sis našla trochu času a napsala mi, jestli se Ti něco z toho líbí. Mně se líbí všechny, protože jsem je tvořil celým srdcem... Měj se moc krásně a někdy na shledanou.
Olda Voženílek
 |
| Páteční dopolední kurz 12. června 2020 |
Dnešní kurz na Dobešce byl čistě holčičí, ale vyprávěná tajemství erotiky pohltila všechny. Mnohé z povídek však ještě musí projít vnitřní transformací od rizikové reality do bezpečí "literární pravdy".
Dana Emingerová
Dobrý den,
posílám finální práci k zápočtu, snad se Vám to bude alespoň líbit, je tam pár nelogických věcí a je to dlouhé, ale i tak jsem se snažil jak jen to šlo, aby to bylo co nejkratší a nejsrozumitelnější.
Dále bych Vám chtěl poděkovat, za skvělou výuku a chtěl bych se zeptat jestli by bylo možné příští rok třeba občas na nějakou hodinu přijít.
10 věcí, které jsem se naučil:
1. Věta a nadpis musí být úderné, musí zaujmout čtenáře.
2. Měl bych znát cílovou skupinu pro kterou píšu, kterou chci oslovit.
3. Každé literární dílo “musí” mít 3 celky.
4. Není vždy ideální být otrocky věrný realitě. Realita x literární realita.
5. Je důležité střídat popis, dialog a akci pro vytvoření zajímavého příběhu.
6. Při psaní bych měl znát (alespoň zhruba) záměr textu, vývoj postav atd.
7. Autor by se měl snažit si hrát se čtenářovými smysly.
8. Místo frází typu řekl výhružně je lepší napsat např. Zařval.
9. Příběh se musí vyvíjet, gradovat.
10. Člověk většinou nejlépe píše právě ten žánr, který má nejraději.
Adam Fábik, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Co jsem se naučil na kurzu psaní během letního semestru 2020:
1) Nebát se psát.
2) Každá věc má čtenáře, takže se dá psát cokoliv.
3) Psaní je hodně o koukání na prázdný papír a říkání si: „Už něco napíšu.“
4) Psaní delších příběhů je hrozně komplikované/těžké.
5) Moc ve svých příbězích tíhnu k popisu/líčení, což se mně líbí, ale chápu, že to není moc zábavné čtení.
6) Nestydět se za to, co píšeme. Chybami se člověk učí.
7) Kombinovat styly (popis, dialog atd.), aby byl text zajímavější.
8) Nedá se zavděčit všem čtenářům.
9) Název a první věta příběhu je velmi důležitá pro zachycení pozornosti čtenáře.
10) Můžeme porušit pravidla psaní, ale musí to mít smysl.
Jan Rejholec, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Čtvrteční odpolední kurz 11. června 2020 |
Zápletka je základ dobrého příběhu. Na počátku tvorby nemusí být jasná, může přijít až časem. Počáteční nápad se může týkat „jen“ zajímavé postavy či události. Zápletka je však nezbytná. Je středem příběhu a dodává mu smysl, šmrnc.
Vyvrcholení zápletky musí být smysluplné a přesvědčivé. Pokud takové je, musí čtenáři pochopit faktické i emotivní záležitosti příběhu. Autor musí tyto věci čtenáři dovolit prožít, tedy ukázat takovým způsobem, aby byl děj dramatický a neobsahoval „odbočky“ k informacím, které jsou zavádějící či bezpředmětné. A u toho všeho je potřeba dodržet rytmus, aby se čtenář nezačal nudit.
Přiměřenost – hlídat si návaznost scén a jejich správné tempo – připravit si situace a popisy dopředu, aby náhle mohlo dojít k akci, která bude dramatická a zároveň bude čtenář vědět, kde se v příběhu nachází a jaké jsou okolnosti kolem hlavních postav.
Hlavní postava - Hlavní postava musí „ladit“ se zápletkou příběhu. Čtenář musí věřit, že zrovna tato postava je pro příběh „tak akorát“. Hlavní postava musí jednat a ne s ní být tedy jednáno – nedělejme z hlavních postav chudáky, oběti.
Vedlejší postavy – Vedlejší postavy a jejich vliv na postavu hlavní mohou poskytnout ověřující důkazy pro zápletku příběhu a pochopení motivů hlavní postavy. Vedlejší postavy musí být dostatečně výrazné a barvité, abychom uvěřili, že hlavní postavu opravdu ovlivnili.
Postavy ploché a plastické – doplňují děj, podporují zápletku. Plochá postava (hloupý Honza) má omezenou kapacitu, nemůžeme mu tedy v příběhu připsat velké úkoly a zásluhy. Pokud od něj chceme něco mimořádného, musíme mu navýšit kapacitu. Naproti tomu plastické postavy jsou „pohyblivé“, během děje se vyvíjejí, nevíme co přesně od nich čekat. Často svými skrytými pohnutkami překvapí.
(Referát z učebnice Kouzlo psaní knih str. 32 – 35)
Katka Hovadíková
Ahoj, Dano, Věrko!Děkuji za vyčerpávající informace! Moc se mi líbí ten tajemný kopec Chotuc.
Těším se na všechny účastníky!!!
Nataša Richterová
Chotuc je poutní místo. Kopec převyšuje terén o 50 metrů – byly zde nalezeny pazourky, nože pravěkých lovců, keltská svatyně + je tu zvláštní přírodní květena.
Ahoj Dano,
dovoluji si poslati jednu povídku předloučeňskou Automluva, s tématem zámeckým však nesouvisející. Tak mi tak přišla… Ač to někdy zní neuvěřitelné, věci se stávají. No, nějak se v poslední době pohybuji na hraně :o)
Pěkné pondělí přeji a těším se na setkání v Loučni.
Libor
 |
| Čtvrteční odpolední kurz 11. 6. 2020 |
Milá Dano,
hned ta první náhledová hodina měla pro mne význam. Přesto, že jsem psala povídky pro Elle v době K. Fialová, Cosmopolitan s Anastázie K.atd, později scénáře.
Kniha je disciplína, která mne překvapila svým prostorem.
Ráda bych s Tebou pokračovala v nějakém kurzu a ráda bych se domluvila nějak operativně na setkávání.Pozdravuju.a z okna mávám.
Markéta Johnová
Ahoj Dano,
přeposílám dnešní povídku. Je mi teď líto každé vteřiny, kdy jsem vůči mámě cítila cokoliv jiného, nežli lásku. Okamžik smrti je okamžikem pravdy, jak laserovým mečem je odseknuto vše lživé. Najednou vidím, jak veškerý můj hněv vůči mámě byl jenom hněv vůči projekci mého vlastního nitra. Ano, velké prozření, za které jsem moc vděčná. Užijte si to na zámku Loučeň a těším se 26. června!
Jitka
Kurz byl super a moc jsem si ho užila! Zároveň to bylo pro mě, jakožto pro "nováčka do světa psaní," hodně náročné.
Získala jsem na text úplně jiný pohled.
Už lépe chápu, jak by vypadat měl a jak naopak ne. Beru to jako takový první krůček na dlouhé cestě ke zlepšení.
Všechny rady si beru k srdci a budu poctivě trénovat. Moc ráda se někdy v budoucnu opět zúčastním.
Posílám některé výtvory, o které jsem se o víkendu pokusila.
Míša Sirovátková
Ahoj Dano!
Dneska jsem se naučil, že napsat knihu není ve skutečnosti raketové inženýrství, ale že to je umění jako každé jiné.
Hlavní je, aby člověk vždy dokázal najít ta správná slova pro svoje myšlenky a snažil se pochopit, že jeho knihu nebude číst on, ale nějaký člověk, kterého v životě neviděl. Že se literatura stejně jako každé reprodukční umění jen vlastně opakuje.
Liší se jen reáliemi a prostředky typickými pro daný čas a prostor. A hlavně, že pokud člověk něco nezkusí, tak nezjistí, jestli mu to jde, anebo ne. Takže si vezměte papír, tužku a sdělte světu zákoutí vašich duší.
Honza Flajžík
Mila Dani,
dekuji za fotecku z kurzu a hlavne za nove poznatky, kterymi nas obohacujes. Nevim, jak Ty to vidis, mne pripadlo ve srovnani s s mymi predchozimi kurzy, ze tentokrat se tam sesly talenty. Zasnu, co dokazi vytvorit a casto za tak kratky cas.
Take si kladu otazku: Kam takove texty umistit? Kdo by je rad cetl? Mnozi se snazi mit vlastni blog.
A opet: Cte ho pak nekdo? Zda se mi, ze uz je preblogovano. Nekdy me napada: Vsichni pisi, nikdo necte…. Mam ted na mysli cestovatelske texty a reportaze.
Dekuji za pochvalu clanku Lavoir z Francie. Ano, spolupracuji uz leta prilezitostne s magazinem Lide a zeme.
Rada spolupracuji s magazinem Caravan. Cestujeme pracovne vetsinou s obytnym autem a vim presne, co ctenari takoveho casopisu ocekavaji a radi ctou.
Obcas take publikuji v casopisu Koktejl. V poslednim cisle 06/2020 mam clanek Polapeni v Everglades. Clovek je rad, kdyz se reportaz dostane ke ctenari.
Casto se ptam sama sebe: Proc to vlastne pisi? Je to spousta prace, dodavam i fotografie. Jak rikal Marcel: Zahodit fotak, tuzku a jen si uzivat cesty……..
Preji Ti moc hezke dny a hlavne, at mas sama cas na sve zajimave texty. Obdivuji, ze to dokazes po takovych kurzech, co vedes. Ale my studenti jsme za seminare s Tebou moc vdecni. Tak prosim pokracuj, rada se zase nekdy zucastim.
Srdecne pozdravy
Irena Feňová
Úvod by neměl být zdlouhavý, je lepší přejít k samotné akci.
Hned ze začátku musíme čtenáře něčím zaujmout.
Je lepší nenálepkovat
Nepoužívat příliš zbytečných přídavných jmen, jejichž sdělení z textu vyplývá.
Neodbíhat od hlavní myšlenky textu.
Nepřisuzovat vlastnosti, ale ukázat charaktery v situaci nebo rozhovoru.
Nepoužívat pasivní tvary.
Zuzana Rejmonová
Milá Dano!
Jak jsme dostali za úkol nastudovat si dialogy, přečetla jsem ukázky a musím napsat, že jsem se náramně pobavila Tvým Trošku mrtvým pavoukem, smála jsem se u toho a hned to četla Bohoušovi. Jen nevím, zda máš ty geniální děti nebo jsi geniální ty. Možná obojí. Fakt úžasný.
Zdraví Bohuna Kopřivová
Milá Dano!
Na své texty se po kurzu dívám jinýma očima, vidím chyby, které jsem předtím neviděla. Doplňuji: jen u kratších věcí. U těch delších pořád nemám představu, kde je ta míra. Asi především v popisech lidí.
Budu se soustředit na vyškrtání některých přídavných jmen. A dám si pozor na slovesa trpná. Pokusím se, aby nebyly dlouhé nájezdy do příběhu.
Snad by pomohlo začít od prostředka a pak se vrátit v čase. O kurz bych měla zájem, pokud by byl víc zaměřený na povídky, romány. Bez odboček k focení nebo cestopisům. Třeba i stavění delších textů.
Přiznávám, že jsem byla překvapená, že je většina účastníků zaměřená na cestopisy. Ale vím, že ses maximálně snažila mi to vynahradit a vážím si toho.
Tvůj způsob psaní i korekce našich věcí se mi moc líbí. I to, jakou dokážeš vytvořit atmosféru na kurzu.
V upoutávce na tvůj kurz jsi měla ještě jako jeden z bodů: pět nejlepších způsobů, jak posunout děj. Na to jsem se chtěla zeptat, ale zapomněla jsem. Dá se to nějak stručně shrnout? Třeba to najdu v Tvé knížce nebo Tě navštívím na Dobešce.:-)
Děkuju za krásný a přínosný víkend. Pokud někdy mrkneš do mojí knížky Eva a Kniha poznání, předem říkám, že bych spoustu věcí už napsala jinak. Není v tom žádná práce redaktora, což je bohužel znát. Ale určitě je tam poučení, nějaké sdělení, které jsem chtěla předat.:-)
U Evy mám větší ztotožnění se s hrdinkou i prostředím, než s Henrietou, kterou píšu teď.
Pro mě je psaní fantasy takový způsob, jak napsat myšlenky, které bych jinak sdělit nemohla. Nepovažuji se za čistokrevného fantasáka:-)
Ještě jednou díky. Měj se moc hezky.
Dana Beranová
Ahoj Dano!
Moc děkuji za kurz, bylo to pro mě velice zajímavé setkání a zpestření. Přeci jen, přijížděl jsem jako člověk, který zatím nic nepíše. Teď už je to hlavně na mně, zda s tím dobře naložím. Nejprve shrnu zpětnou vazbu. Kurz měl zajímavá cvičení, zpětná vazba byla zásadní. Přišlo mi trochu škoda nerovnoměrnost zpětných vazeb na domácí úkol. Viz příklad Dana, která šla první a dostala zpětné vazby opravdu hodně. Pak ke konci už té zpětné vazby bylo pomálu. Ale vím, že spoustu chyb se opakovalo, lidi si to uvědomovali a čas se neúprosně krátil. Ale možná nám tak mohli uniknout jiné zajímavosti, které bys rozpoznala asi především Ty.
Také bych za sebe předem lidem řekl, pokud v rámci domácího úkolu nebudou psát samostatnou povídku, ale budou vybírat nějakou část ze svého již napsaného většího díla, aby se z toho pokusili udělat celek. Lidem to zbytečně odvádí pozornost právě z důvodu, že jim to přijde neúplné a zbytečně se o tom pak bavíme.
Jak jsme se bavili, asi by si kurz zasloužil pokračování s větším důrazem na cestopisné žánry. Přeci jen tento kurz byl poplatný prakticky jakémukoli žánru.
Užitečné mi přišly tréninky dialogů bez explicitního zmínění, kdo mluví. Jak už jsem včera psal, je to skvělý prostor pro trénink představivosti.
Výzva je pro mě využití vyprávění situace z pohledu jiné zúčastněné osoby. Tohle mě hodně bavilo, ale zatím nemám představu, jak bych to v nějakém cestopisu zakomponoval tak, aby to dílo osvěžilo, ale abych z něj dokázal plynule navázat na další zážitky (přeci jen ta naše Vuvi s námi nebyla celou cestu Vietnamem).
No, ale závěrem – skvěle jsem se bavil, byla skvělá atmosféra, kurzu budu rád dělat dobrou reklamu. Někteří účastníci byli až příliš skromní a pak z nich padali perly. A škoda, že jsem neměl možnost je více poznat po kurzu.
Ještě jednou moc děkuji a snad zase brzy někde na viděnou (ideálně při schvalování mého článku do NG :-) ).
Michal Meissner
Ahoj Dano,
posílám svoje dílka z uplynulého víkendu. Cestopis z Pompejí musím ještě dotáhnout. Díky kurzu jsem zase dostal chuť psát.
Měj se krásně
Michal Borovan
Milá Dani,
naplníš vždy celý kurz svou pozitivní energií a ještě nás k tomu učíš psát. Moc za to děkuji. Ráda se zúčastním kurzu i spolu s kurzem fotografie.
Dobrou noc a vše hezké
Irena Feňová
Markéta Johnová
Ahoj Dano,
přeposílám dnešní povídku. Je mi teď líto každé vteřiny, kdy jsem vůči mámě cítila cokoliv jiného, nežli lásku. Okamžik smrti je okamžikem pravdy, jak laserovým mečem je odseknuto vše lživé. Najednou vidím, jak veškerý můj hněv vůči mámě byl jenom hněv vůči projekci mého vlastního nitra. Ano, velké prozření, za které jsem moc vděčná. Užijte si to na zámku Loučeň a těším se 26. června!
Jitka
Získala jsem na text úplně jiný pohled.
Už lépe chápu, jak by vypadat měl a jak naopak ne. Beru to jako takový první krůček na dlouhé cestě ke zlepšení.
Všechny rady si beru k srdci a budu poctivě trénovat. Moc ráda se někdy v budoucnu opět zúčastním.
Posílám některé výtvory, o které jsem se o víkendu pokusila.
Míša Sirovátková
Ahoj Dano!
Nevím ještě, který den přesně na Loučeň přijedu, ale chci se zapojit. Určitě nebudu srágora a pokusím se něco napsat o tom fotbalu. Pošlu ti to k posouzení, jestli to bude vůbec k nějakému veřejnému čtení.
Míra Tichý |
| Kurz psaní cestopisů s National Geographic 6.-7. června 2020 |
Dneska jsem se naučil, že napsat knihu není ve skutečnosti raketové inženýrství, ale že to je umění jako každé jiné.
Hlavní je, aby člověk vždy dokázal najít ta správná slova pro svoje myšlenky a snažil se pochopit, že jeho knihu nebude číst on, ale nějaký člověk, kterého v životě neviděl. Že se literatura stejně jako každé reprodukční umění jen vlastně opakuje.
Liší se jen reáliemi a prostředky typickými pro daný čas a prostor. A hlavně, že pokud člověk něco nezkusí, tak nezjistí, jestli mu to jde, anebo ne. Takže si vezměte papír, tužku a sdělte světu zákoutí vašich duší.
Honza Flajžík
dekuji za fotecku z kurzu a hlavne za nove poznatky, kterymi nas obohacujes. Nevim, jak Ty to vidis, mne pripadlo ve srovnani s s mymi predchozimi kurzy, ze tentokrat se tam sesly talenty. Zasnu, co dokazi vytvorit a casto za tak kratky cas.
Take si kladu otazku: Kam takove texty umistit? Kdo by je rad cetl? Mnozi se snazi mit vlastni blog.
A opet: Cte ho pak nekdo? Zda se mi, ze uz je preblogovano. Nekdy me napada: Vsichni pisi, nikdo necte…. Mam ted na mysli cestovatelske texty a reportaze.
Dekuji za pochvalu clanku Lavoir z Francie. Ano, spolupracuji uz leta prilezitostne s magazinem Lide a zeme.
Rada spolupracuji s magazinem Caravan. Cestujeme pracovne vetsinou s obytnym autem a vim presne, co ctenari takoveho casopisu ocekavaji a radi ctou.
Obcas take publikuji v casopisu Koktejl. V poslednim cisle 06/2020 mam clanek Polapeni v Everglades. Clovek je rad, kdyz se reportaz dostane ke ctenari.
Casto se ptam sama sebe: Proc to vlastne pisi? Je to spousta prace, dodavam i fotografie. Jak rikal Marcel: Zahodit fotak, tuzku a jen si uzivat cesty……..
Preji Ti moc hezke dny a hlavne, at mas sama cas na sve zajimave texty. Obdivuji, ze to dokazes po takovych kurzech, co vedes. Ale my studenti jsme za seminare s Tebou moc vdecni. Tak prosim pokracuj, rada se zase nekdy zucastim.
Srdecne pozdravy
Irena Feňová
Hned ze začátku musíme čtenáře něčím zaujmout.
Je lepší nenálepkovat
Nepoužívat příliš zbytečných přídavných jmen, jejichž sdělení z textu vyplývá.
Neodbíhat od hlavní myšlenky textu.
Nepřisuzovat vlastnosti, ale ukázat charaktery v situaci nebo rozhovoru.
Nepoužívat pasivní tvary.
Zuzana Rejmonová
Milá Dano!
Jak jsme dostali za úkol nastudovat si dialogy, přečetla jsem ukázky a musím napsat, že jsem se náramně pobavila Tvým Trošku mrtvým pavoukem, smála jsem se u toho a hned to četla Bohoušovi. Jen nevím, zda máš ty geniální děti nebo jsi geniální ty. Možná obojí. Fakt úžasný.
Zdraví Bohuna Kopřivová
Na své texty se po kurzu dívám jinýma očima, vidím chyby, které jsem předtím neviděla. Doplňuji: jen u kratších věcí. U těch delších pořád nemám představu, kde je ta míra. Asi především v popisech lidí.
Budu se soustředit na vyškrtání některých přídavných jmen. A dám si pozor na slovesa trpná. Pokusím se, aby nebyly dlouhé nájezdy do příběhu.
Snad by pomohlo začít od prostředka a pak se vrátit v čase. O kurz bych měla zájem, pokud by byl víc zaměřený na povídky, romány. Bez odboček k focení nebo cestopisům. Třeba i stavění delších textů.
Přiznávám, že jsem byla překvapená, že je většina účastníků zaměřená na cestopisy. Ale vím, že ses maximálně snažila mi to vynahradit a vážím si toho.
Tvůj způsob psaní i korekce našich věcí se mi moc líbí. I to, jakou dokážeš vytvořit atmosféru na kurzu.
 |
| Danina prvotina |
Děkuju za krásný a přínosný víkend. Pokud někdy mrkneš do mojí knížky Eva a Kniha poznání, předem říkám, že bych spoustu věcí už napsala jinak. Není v tom žádná práce redaktora, což je bohužel znát. Ale určitě je tam poučení, nějaké sdělení, které jsem chtěla předat.:-)
U Evy mám větší ztotožnění se s hrdinkou i prostředím, než s Henrietou, kterou píšu teď.
Pro mě je psaní fantasy takový způsob, jak napsat myšlenky, které bych jinak sdělit nemohla. Nepovažuji se za čistokrevného fantasáka:-)
Ještě jednou díky. Měj se moc hezky.
Dana Beranová
 |
| Kurz psaní cestopisů s National Geographic 6.-7. června 2020 |
Ahoj Dano!
Moc děkuji za kurz, bylo to pro mě velice zajímavé setkání a zpestření. Přeci jen, přijížděl jsem jako člověk, který zatím nic nepíše. Teď už je to hlavně na mně, zda s tím dobře naložím. Nejprve shrnu zpětnou vazbu. Kurz měl zajímavá cvičení, zpětná vazba byla zásadní. Přišlo mi trochu škoda nerovnoměrnost zpětných vazeb na domácí úkol. Viz příklad Dana, která šla první a dostala zpětné vazby opravdu hodně. Pak ke konci už té zpětné vazby bylo pomálu. Ale vím, že spoustu chyb se opakovalo, lidi si to uvědomovali a čas se neúprosně krátil. Ale možná nám tak mohli uniknout jiné zajímavosti, které bys rozpoznala asi především Ty.
Také bych za sebe předem lidem řekl, pokud v rámci domácího úkolu nebudou psát samostatnou povídku, ale budou vybírat nějakou část ze svého již napsaného většího díla, aby se z toho pokusili udělat celek. Lidem to zbytečně odvádí pozornost právě z důvodu, že jim to přijde neúplné a zbytečně se o tom pak bavíme.
Jak jsme se bavili, asi by si kurz zasloužil pokračování s větším důrazem na cestopisné žánry. Přeci jen tento kurz byl poplatný prakticky jakémukoli žánru.
Užitečné mi přišly tréninky dialogů bez explicitního zmínění, kdo mluví. Jak už jsem včera psal, je to skvělý prostor pro trénink představivosti.
Výzva je pro mě využití vyprávění situace z pohledu jiné zúčastněné osoby. Tohle mě hodně bavilo, ale zatím nemám představu, jak bych to v nějakém cestopisu zakomponoval tak, aby to dílo osvěžilo, ale abych z něj dokázal plynule navázat na další zážitky (přeci jen ta naše Vuvi s námi nebyla celou cestu Vietnamem).
No, ale závěrem – skvěle jsem se bavil, byla skvělá atmosféra, kurzu budu rád dělat dobrou reklamu. Někteří účastníci byli až příliš skromní a pak z nich padali perly. A škoda, že jsem neměl možnost je více poznat po kurzu.
Ještě jednou moc děkuji a snad zase brzy někde na viděnou (ideálně při schvalování mého článku do NG :-) ).
Michal Meissner
posílám svoje dílka z uplynulého víkendu. Cestopis z Pompejí musím ještě dotáhnout. Díky kurzu jsem zase dostal chuť psát.
Měj se krásně
Michal Borovan
Milá Dani,
naplníš vždy celý kurz svou pozitivní energií a ještě nás k tomu učíš psát. Moc za to děkuji. Ráda se zúčastním kurzu i spolu s kurzem fotografie.
Dobrou noc a vše hezké
Irena Feňová
Milá Dano,
trochu jsem poopravila své lovce lebek. Vybrala jsem pár fotek, je to od "domečku" přes pojídání čolků od manželky náčelníka až po rozloučení s rozkošnou maminkou náčelníka. Ta jistě pamatuje doby, kdy se lidé ještě jedli.
Zdraví Bohuna Kopřivová
Ahoj Dano!Díky za workshop. Pro mne to bylo velmi zajímavé. Hlavně to, jak jsem viděl odlišnost v přístupu různých autorů.
Marcel Konečný
Milá Dano,
děkuji za květnový Newsletter. Je to počteníčko ke zlepšení nálady. Hezky jsem si včera zavzpomínala na Tvůj kurz. Musím se Ti přiznat, že to pro mne byl psychický i fyzický "záhul", neb jsem pár let důchodce s klidnějším rytmem života. Od neděle večer jsem spala jako dudek asi tři dny, jen s přestávkami na jídlo a cvičení. Ale s radostným pocitem, že jsem to zvládla.
Štěstí bylo, že jsme byli dobrá parta a při tvoření a mučení jsme se i nasmáli - určitě zásluhou lektorek. Dobrá byla kolečka, kdy se každý měl vyjádřit k tématu. To jsem se bála jako malé dítě "co budu dělat, když mne nic nenapadne ".
Myslím, že mimo návodu na tvrdé řemeslo " psaní " rozdáváš i radost do života.
Jak nás "rizikovou skupinu zavřeli doma" tak jsem si začala psát deník. Propiskou do sešitu, moc mi to baví. Dokonce jsem si "vypsala ruku" a už "neškrábu" jako kocour.
Přeji všem hodně zdraví a štěstí
Jarka Kosková
První a druhý Newsletter.
 |
| Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 19.2.2020 |
Ako svoje hobby hrám spoločenskú hru Dungeons & Dragons, kde sa človek so svojou skupinou vydáva na dobrodružstvá, ktoré organizuje jeden rozprávač, a ten je hlavným tvorcom príbehu.
Všimol som si, že štýl môjho rozprávania a tvorby príbehu sa rapidne zmenil po tom, čo som sa u Vás začal učiť písať. Krátko po tom, čo ste nám odporučili čítať tvorbu, ktorú chceme sami tvoriť, som si založil kartu v mestskej knižnici a začal požičiavať knihy zo série Zaklínač od Andrzeja Sapkowskeho. Podvedome som v tvorbe iných nachádzal techniky, ktoré ste nás učili. Jedna z vecí, ktorú by som sa chcel naučiť, je vyvarovať sa gýčom v písaní, a čo sa v písaní považuje za gýč.
Ďakujem a teším sa na ďalšie lekcie.
Ján Sorokáč, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Co zajímavého jsem se dnes naučil na kurzu psaní cestopisů:1. Pro lepší dramatičnost je dobré vhodně střídat popis – dialog – akci, měnit délku vět, střídat emoce.
2. Cvičení dialog, kdy přímou řečí dávám vědět, kdo se baví, aniž bych explicitně vyzradil, o koho se jedná. Přijde mi to jako výborný prostor pro trénink představivosti, cestou z kurzu mi to pořád šrotovalo :-)
3. Vidím detaily v tom, co píšu, co má pro mě hodnotu, ale čtenář je v tom nemusí najít. Musím se na to podívat i z jeho nezaujatého pohledu (paradoxem je to, že tohle je rada v závěru mé historky viz příloha)
4. Osvěžení historky v podobě pohledu jiné zúčastněné osoby. Tohle je pecka, tak trochu souvisí s bodem 3 :-)
5. Skvělý autor nenapíše „bylo to těžko popsatelné“. Hodně zajímavá myšlenka, nikdy by mě asi jen tak nenapadla. Dobrou noc a těším se na pokračování.
Michal Meissner
 |
| Devadesátiletý spisovatel Miloš Hoznauer možná zase zavítá i na moje kurzy |
Spisovatel Miloš Hoznauer, můj oblíbený profesor češtiny z gymplu, překročil devadesátku. Jeho jubileum jsme oslavili i spolu. Uvařil mi skvělou polévku a pochutnali jsme si na ovoci a duševní potravě v podobě čtení z našich posledních děl.
Pan profesor je totiž autorsky čím dál aktivnější.
Jeden z nejkrásnějších rozhovorů ve své profesní dráze jsem vedla právě s ním v roce 2016 u příležitosti vydání jeho bestselleru Stařec na čekané. Nyní píše dokonce tři knížky najednou. Možná brzy zavítá i na moje kurzy jako kdysi v Akademii ČTK.
Dana Emingerová
Seminář tvůrčího psaní na Fakultě designu a umění mě s Vámi velmi bavil, takže velíce děkuji za ten krátký čas, co jsme se poznaly. Jestli bude taková možnost, s radostí bych se s Vámi viděla další semestr. A vím, že budu pokračovat v psáni a se učit novým věcem. Zatím vím, že:
1. Název tvoří 80 % úspěchu textu.
2. Předtím, než začnu psát, mám vědět, co chci napsat a co sdělit.
3. Struktura textu! Začátek - střed - konec.
4. Dodržovat pravidla pravopisu.
5. Vždy přečíst text nahlas, abych zkontrolovala, jak zní.
6. Vytvářet asociace.
7. Aby byl příběh živý, nemusí být zcela pravdivý.
8. Používat přímou řeč.
9. Ukazovat své texty a dostávat zpětnou vazbu, opravovat se a zlepšovat.
10. Psaní hodně rozvíjí představivost.
Vy jste úžasná! Díky! :)
S pozdravem a mějte se krásně
Nasťa Korliuga, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Dobrý den, Dano,
v Dolní Moravě letos otvíráme piknikovou stezku. Budou ji provázet lavičky v podobě zvířátek, která jsme dali vyřezat podle lesních pohádek napsaných Vašimi žáky při literárních pobytech pod Králickým Sněžníkem.
Jen prosíme, zda bychom mohli změnit konec pohádky o káněti a výrovi od Yakeena J. Heluse, aby se nám děti nepolekaly...
Co kdyby výr to káně nesežral?
Děkujeme za dlouholetou spolupráci.
Tomáš Drápal, marketingový ředitel resortu Dolní Morava
Milá Dano!
Dívala jsem se na Tvé nové webové stránky a moc se mi líbí. Jsou takové živé a určitě přehledné, dle mého tam je více informací. Teda, Ty máš spoustu nových projektů, to je bezvadné.
Myslela jsem, že budu v důchodu více psát, ale zatím vstřebávám všechny ty změny a nemám v hlavě dosti klidu. Blízko teče řeka Rokytná, kde jsou bobři. Měla jsem úmysl, že budu zapisovat drobné denní události z mého nového života - Deník babičky od Bobří řeky - ale zatím jsem nezačala, ach jo. Událostí by bylo dost - boj s vlaštovkami, první ředkvičky, vrabčí hnízdo nad stolem, návod na zničení COVIDU dle našeho Tomáše.
Dobrovolničím v neziskovce Barevný svět denní centrum pro dospělé mentálně postižené a s nimi zažívám také spoustu obyčejných radostí. Tak snad už najdu disciplínu a začnu více psát :)). Dano, přeji Ti krásné dny a díky moc za Tvoji přízeň
Lenka Štraubová
Jitka
Dobrý den, Dano!!!
žiju a dávám se do kupy po životním šoku a zemětřesení. Povznášející na tom je, že v nejhorších chvílích mě naplňovala myšlenka na vysněný tisk knížečky s pár povídkami z vlastní tvorby sepsaných od minulého do letošního února.
Kdybych se s Tebou nepotkala a nedostávala průběžně v mailech naději, že snad je to trochu čtivé a mohlo by to i někoho dalšího zajímat, nebylo by to možné.
V pátek mi sešitky z tiskárny dovezli vonící barvou. Knížka se jmenuje Všechny krásy žití. Zářím štěstím a mám motivaci. Většinu povídek už jsem Ti jednotlivě posílala, ale některé jsou přece jen nové. Krásné dny ku Praze a DĚKUJU.
Jana Faitová
 |
| Akademie ČTK 30. května 2017 |
Jeden z nejkrásnějších rozhovorů ve své profesní dráze jsem vedla právě s ním v roce 2016 u příležitosti vydání jeho bestselleru Stařec na čekané. Nyní píše dokonce tři knížky najednou. Možná brzy zavítá i na moje kurzy jako kdysi v Akademii ČTK.
Dana Emingerová
Seminář tvůrčího psaní na Fakultě designu a umění mě s Vámi velmi bavil, takže velíce děkuji za ten krátký čas, co jsme se poznaly. Jestli bude taková možnost, s radostí bych se s Vámi viděla další semestr. A vím, že budu pokračovat v psáni a se učit novým věcem. Zatím vím, že:
1. Název tvoří 80 % úspěchu textu.
2. Předtím, než začnu psát, mám vědět, co chci napsat a co sdělit.
3. Struktura textu! Začátek - střed - konec.
4. Dodržovat pravidla pravopisu.
5. Vždy přečíst text nahlas, abych zkontrolovala, jak zní.
6. Vytvářet asociace.
7. Aby byl příběh živý, nemusí být zcela pravdivý.
8. Používat přímou řeč.
9. Ukazovat své texty a dostávat zpětnou vazbu, opravovat se a zlepšovat.
10. Psaní hodně rozvíjí představivost.
Vy jste úžasná! Díky! :)
S pozdravem a mějte se krásně
Nasťa Korliuga, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Dobrý den, Dano,v Dolní Moravě letos otvíráme piknikovou stezku. Budou ji provázet lavičky v podobě zvířátek, která jsme dali vyřezat podle lesních pohádek napsaných Vašimi žáky při literárních pobytech pod Králickým Sněžníkem.
Jen prosíme, zda bychom mohli změnit konec pohádky o káněti a výrovi od Yakeena J. Heluse, aby se nám děti nepolekaly...
Co kdyby výr to káně nesežral?
Děkujeme za dlouholetou spolupráci.
Tomáš Drápal, marketingový ředitel resortu Dolní Morava
Milá Dano!
Dívala jsem se na Tvé nové webové stránky a moc se mi líbí. Jsou takové živé a určitě přehledné, dle mého tam je více informací. Teda, Ty máš spoustu nových projektů, to je bezvadné.
Myslela jsem, že budu v důchodu více psát, ale zatím vstřebávám všechny ty změny a nemám v hlavě dosti klidu. Blízko teče řeka Rokytná, kde jsou bobři. Měla jsem úmysl, že budu zapisovat drobné denní události z mého nového života - Deník babičky od Bobří řeky - ale zatím jsem nezačala, ach jo. Událostí by bylo dost - boj s vlaštovkami, první ředkvičky, vrabčí hnízdo nad stolem, návod na zničení COVIDU dle našeho Tomáše.
Dobrovolničím v neziskovce Barevný svět denní centrum pro dospělé mentálně postižené a s nimi zažívám také spoustu obyčejných radostí. Tak snad už najdu disciplínu a začnu více psát :)). Dano, přeji Ti krásné dny a díky moc za Tvoji přízeň
Lenka Štraubová
 |
| 29.5. začal dlouhodobý kurz na Dobešce |
Ahoj!
Páteční kurz s Danou mne utvrdil v pár věcech:
psaní, čtení a vůbec slovo v jakékoliv formě mě opravdu moc baví.
I negativní zpětná vazba je cenná a přínosná (odpozorováno u spolužáků).
Emoce létající vzduchem nemusí vždy vycházet od mne... a vůbec: těším se na další pokračování a doufám, že konečně začnu pořádně psát!
Díky moc a další pátek na viděnouPáteční kurz s Danou mne utvrdil v pár věcech:
psaní, čtení a vůbec slovo v jakékoliv formě mě opravdu moc baví.
I negativní zpětná vazba je cenná a přínosná (odpozorováno u spolužáků).
Emoce létající vzduchem nemusí vždy vycházet od mne... a vůbec: těším se na další pokračování a doufám, že konečně začnu pořádně psát!
Jitka
Oceňuji malou skupinu a individuální úkoly, tzn. také přizpůsobení se potřebám posluchačů. Celkově to bylo takové hektické dopoledne :) .
Dechová cvičení a rétorika se mi jeví jako fajn. Asi bych dala prostor kolegyni z DAMU pro její dovednosti. Pokud by to bylo na mně, tak bych se s ní domluvila na dvou dechových cvičeních v délce cca 3 minuty na začátku kurzu (po úvodu) a pak po přestávce. Její poznatky mohou být přínosem pro všechny a zároveň nemohou převážit gro výuky.
Takže bych ji ještě zaúkolovala, aby na každý další seminář si přinesla a naučila nás nějakou zajímavost z rétoriky (časová dotace max 5 minut) - např. nezačínat větu ale.... nezvučné J u jsi a pod. Tady bych po ní asi chtěla plán na všechny semináře dopředu. Prostor bych jí dala po přestávce po jejím dechovém cvičení. Asi bude třeba pečlivě hlídat čas.
Já osobně bych se, vzhledem k různosti názorů, také vyhnula jakýmkoliv konfrontacím mezi některými kolegy - tzn., že bych asi ani nechtěla, aby po sobě opakovali obsah. Je fajn, když se rozpoutá debata o nějakém článku nebo příspěvku. Tady mi to přišlo kontraproduktivní.
Lucka
Dechová cvičení a rétorika se mi jeví jako fajn. Asi bych dala prostor kolegyni z DAMU pro její dovednosti. Pokud by to bylo na mně, tak bych se s ní domluvila na dvou dechových cvičeních v délce cca 3 minuty na začátku kurzu (po úvodu) a pak po přestávce. Její poznatky mohou být přínosem pro všechny a zároveň nemohou převážit gro výuky.
Takže bych ji ještě zaúkolovala, aby na každý další seminář si přinesla a naučila nás nějakou zajímavost z rétoriky (časová dotace max 5 minut) - např. nezačínat větu ale.... nezvučné J u jsi a pod. Tady bych po ní asi chtěla plán na všechny semináře dopředu. Prostor bych jí dala po přestávce po jejím dechovém cvičení. Asi bude třeba pečlivě hlídat čas.
Já osobně bych se, vzhledem k různosti názorů, také vyhnula jakýmkoliv konfrontacím mezi některými kolegy - tzn., že bych asi ani nechtěla, aby po sobě opakovali obsah. Je fajn, když se rozpoutá debata o nějakém článku nebo příspěvku. Tady mi to přišlo kontraproduktivní.
Lucka
žiju a dávám se do kupy po životním šoku a zemětřesení. Povznášející na tom je, že v nejhorších chvílích mě naplňovala myšlenka na vysněný tisk knížečky s pár povídkami z vlastní tvorby sepsaných od minulého do letošního února.
Kdybych se s Tebou nepotkala a nedostávala průběžně v mailech naději, že snad je to trochu čtivé a mohlo by to i někoho dalšího zajímat, nebylo by to možné.
V pátek mi sešitky z tiskárny dovezli vonící barvou. Knížka se jmenuje Všechny krásy žití. Zářím štěstím a mám motivaci. Většinu povídek už jsem Ti jednotlivě posílala, ale některé jsou přece jen nové. Krásné dny ku Praze a DĚKUJU.
Jana Faitová
Děkuji za možnost nahradit si zameškané hodiny. Zatím s velkou chutí na stránkách čtu, co krásného všichni napsali a za takové povzbuzení moc děkuji. Přeji krásné léto a těším se na setkání
Květa Nevěřilová |
| Obnovení čtvrtečního dlouhodobého kurzu 28. května 2020 |
Milí přátelé,
jsem ráda, že jste všichni zdraví a koronavirus nikoho z Vás a vašich blízkých zásadně nepostihl.
Neustále píšete, jak už jste lačni dalších kurzů. Takže jsme znovu OTEVŘELI:
Z dubna jsme přesunuli literární dílnu na zámku Loučeň na 18.-21. června. Čtvrteční večer s námi stráví jako host herec a architekt Sklepák David Vávra. (Už je plně obsazeno.)
Dlouhodobé kurzy začaly na konci května: čtvrteční 28. 5. v 17.00 v Nových Butovicích a páteční 29. 5. na Dobešce.
První víkendový kurz se bude konat 6.-7. června.
Nově jsme připravili i třetí Newsletter Psaní podle Lustiga, do kterého jsme vybrali Vaše nejlepší práce.
Moc se na Vás těším a děkuji všem, kdo jste se zapojili do virtuálního kurzu. Vaše práce z doby koronavirové najdete zde.
Brzy ahoj
Dana
První a druhý Newsletter.
Milá Dano,
moc jsem uvítala tvoje sdělení, že budou pokračovat kursy a taky to, že jsou ještě místa na zámku Loučeň. Prosím o jedno místečko, závazně.
Mám za sebou dva testy na koronavirus, jsem negativní, ale o to víc pozitivní.
Bohuna Kopřivová
Zdravice pro účastníky kurzů Psaní podle Lustiga:
Koronavirus je spisovatelův přítel: všechno je zakázané, jen sezení na zadku a psaní dovoleno. Využijte toho!
Ondřej Neff
V literatuře se ti hodí všechno. Všechno, co zažiješ, můžeš do svého příběhu použít! Dobrý, špatný, krásný, hnusný. Všechno ti slouží.
Arnošt Lustig
Hurá Dano,
ráda o Tobě díky Newsletteru slyším. Posílám příběh z doby koronavirové. Bydlím už v Jaroměřicích nad Rokytnou a čas důchodu mi naplňují vnoučata a zvykání si na nový domov.
Občas něco napíšu a vzpomínám často na Tvoje kurzy, třeba někdy... ale jinak se mám dobře na vesnici.
Lenka Štraubová
· Každá část textu musí odpovídat ostatním, aby úvod nebo finál nebyl moc dlouhý nebo krátký, aby čtenář neztratil svůj zájem.
· Vždycky se můžeme pohrát s chronologii příběhu a nemusíme popisovat úplně všechno.
· Nezapomínat na název – ten váš text prodává.
· Kurs pomáhá přistoupit k zadání z úplně nového hlediska: můžeme zničit všechny šablony.
· Dá se napsat něco, i když máte špatnou jako cizinec gramatiku, když ostatní opravdu chtějí vás pochopit.
· Je to možné napsat text na úplně kterékoliv téma.
· Moc nepoužívat pasivum.
· Když přečtěte svůj text nahlas, můžete najít nové chyby.
· Neopakovat stejné slovo v každé větě.
· Používat dialogy.
Kristina Nol, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
1.Přednést svoji práci sebevědomě.
2.Začátek, prostředek a konec.
3.Oživit příběh přirovnáním.
4.Nespoléhat se jen na zrak, ale také rozvíjet sluchové, chuťové a hmatové pocity.
5.Dialogy pro prokrvení situace.
6.Kdo mluví ten neposlouchá.
7.Neopakovat slova například slovo být.
Já podnikám na místo já jsem podnikatelka
8.Číst knihy a inspirovat se. Četla jsem Idiota. Vzpomněla jsem si na učitele ze střední, jak nám vykládal o tom, co dělat s člověkem, když má epileptický záchvat. Řekl "To mu dáte knihu do pusy a praštíte ho do zátylku". Doufám, že nikoho s padoucnicí nepotkal.
9.Literární pravda
Je lepší napsat nepravdivou věc, ale uvěřitelnou, než pravdivou, ale neuvěřitelnou.
10.Čapek doporučuje psát sprostá slova jedno ku tisícům.
Leona Schillerová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Děkuji své žákyni Katce Hovadíkové za proškolení mého asistenta v záběhu na chomutovském semináři. Jsi dobrá, Tvůj kurz se Šimonovi líbil a nejvíc praktická cvičení. Doufám, že už konečně postoupí "ze záběhu" k nepostradatelnosti.
Dana Emingerová
S lidmi mne spojuje tenká niť chytrého mobilu. Masírování sdělovacích prostředků už neposlouchám. Klasická hudba mne naplňuje klidem. Naučila jsem se nestarat o děti a vnoučata, teď musím sama za sebe.
Moudrost stáří si mohu strčit za klobouk, učím se vše znovu a každou chvíli pronáším větu: musím to zvládnout, tak jak mám,- ale nevím co to je jak.
Zdravím do Prahy a všechny, co nemohu do přírody, a posílám hodně té mé dnešní pohody.
Můj nejsilnější kalibr je - táta přežil 4 roku koncentráku - stydět bych se musela - fňukat.
Tak, tati, já se znovu učím žít život nově.
Až po tom vše bude, bude zase jiný život a už jsem ten minulý oplakala a jsem smířená s tím, že bohužel, vidím, jak končí vyspělá lidská civilizace svojí vlastní rukou a barbaři stojí na hranicích a kolotoč dějin lidstva se roztáčí dál.
Pane Lustig co by jste tomu říkal?
Hana Lhotská z Jaroměře
Ahoj Danuško.
Knížka Zavolej mi včera je na světě.
Netradiční doba si žádá netradiční foto. Je jediné, které zatím s knihou mám.
😊
Je docela příznačné pro tuto dobu. Mám nejlepší kamarádku již 40 let. Váže nás spolu nádherné přátelství. Jednoho dne ukončila krátký, asi hodinový telefonický hovor a rozloučila se slovy: "Zavolej mi včera".
Obě jsme se začaly smát, jaké jsme poplety. A já na to tehdy řekla: "Ty jo, to je super. Takhle se jednou bude jmenovat má kniha."
A sliby se mají plnit.
😊
A proč "1.PADesát"?
Je to slovní hříčka... Prvních padesát let, prvních padesát básní, první životní pády a taky šílený pád na kole před třiceti léty.
Jakmile jsem knihu obdržela z tiskárny musela jsem ji okamžitě předat právě mé kamarádce. A tak jsem sedla na kolo, vzala roušku a vydala se na cyklovýlet. Na zahradě s rouškou, v uctivé vzdáleností dvou a více metrů slavnostně a desinfekčně jsem knihu předala a vznikla tahle kouzelná fotka. Je přirozená, a tak to asi má být. Krásný den.
Hana Kavalová
Co jsem se naučila během letního semestru 2020:
1. je důležité psát pravidelně
2. je mnohem lepší vlastnosti postav ukazovat akcí, než je popisovat holými slovy
3. co nejvíce omezit uvozovací věty on řekl, ona řekla...
4. nepsat nepřiměřeně dlouhý úvod
5. střídat popis dialog a akci
6. nepoužívat trpný rod
7. nenudit dlouhými popisy, radši rychle skočit do okce a pak to ukončit
8. dobrá metafora je nad zlato
9. neopakovat slova, pokud nechceme něco zdůraznit
10. občas se může nějaké pravidlo porušit, když to vyzní nakonec dobře
Moc se těším na literární seminář na zámku :)
TaTáňa Zouharová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Můj drahý muž mi koupil knihu. Splnil mi sen, protože dlouho byl tenhle skvost vyprodanej (nebo neumím hledat na internetech, to je taky možný!).
Takže teď budu u sklenky vína studovat, jak psát. A bude mě to strašně bavit, protože cokoliv, co se týká psaní, mě baví, inspiruje a naplňuje a vlastně mám pocit, že to je to, co chci v životě dělat.
Jakoby všechno mezitím byly jenom přestupný stanice vlaku, kterej vás nakonec doveze přesně tam, kde máte doopravdy bejt.
Doufám, že mi tahle euforie vydrží hodně dlouho.
Jakože nejlíp navěky!
Zuzka Fajmonová
Ahoj Dano,
moc děkuji za zprávu o kurzu na zámku Loučeň. Ať už se rozhodneš pro jakýkoliv termín, budu ráda, těšila jsem se. Takže i červen je parádní varianta.
A jak současnou situaci zvládáme? Zajímavě. Barvitější období bych těžko hledala. Smekám před všemi maminkami, které se rozhodly své děti učit doma. Od toho se odvíjí celé naše rodinné klima. Zatím nejsme ve skluzu, což považuju za malé vítězství a naše děti se doma kupodivu zklidnily (je jim 10 a 8 let). Těším se na kurz a hlavně, ať jsme všichni zdraví.
Míša Čápová
Co jsem se naučila na kurzu psaní během letního semestru 2020:
1. Mluvit mezi lidmi
2. Prezentovat své nápady
3. Přemýšlet o textu
4. Práci s dialogy a monology
5. Zkušenost se všemi žánry.
6. Číst nahlas
7. Spolupráci
8. Popis smysli
9. Psaní je zábava bez omezení
10. Poznala jsem své spolužáky jinak
Gabriela Farkašová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Ahoj Danuško.
Dnes jsem si přidala na FB do přátel Mirka T.
Stal se tak mým "stým přítelem" na FB. Tento okamžik se zdál natolik slavnostní, že jsem ve vteřině za nás oba demokraticky rozhodla, že by si to zasloužilo povídku. Mirek mou vyzvu přijal. Tak Ti ji oba posíláme, abys jako správná naše "paní učitelka" viděla, jak jsme se s tématem stovky na FB poprali.
Krásný večer.
Hanka
PS: Fakt, ale fakt nejsme blázni. 😊
Ahoj přátelé
posílám vám takový můj pohled na aktuální téma - Padesát odstínů korony. Je to spíš taková koláž mých synapsí. A bacha - nejsem úplně lehký případ 😊. Nehledejte v tom prosím příliš literární kvality a také mi odpusťte případná mluvnická zaváhání 😉.
Mějte se krásně a doufám někdy brzy, už v době nerouškové, na viděnou.
Míra
Ahoj Dano!
Tvoje povídka o rodinném obraze se mi moc líbí. Nádherné! Je krásné vidět v Tobě stále ten kousek malé holky... To jsem ti chtěl napsat... Jako žák, co chválí profesorku 😉.
A mimochodem jsi mě inspirovala. Tvoje vyprávění ve mně stvořilo to moje o dvouchlapovém autě. 😉 Musel jsem to sepsat. Kdyby se Ti to třeba líbilo, mám samozřejmě dobovou fotografii.
Libor Frank
Milá Dano,
přeci jen teď nemám tak velký fofr, a tak jsem si např. znovu přečetla Zelené pahorky africké.
Tu knížku jsem opravdu nemusela, viděla jsem jen ta zvířata a naprosto mi unikly ty krásné popisy přírody a lidí tam. Já, která se zúčastnila safari několikrát, ale jen na podívání na zvířátka a maximálně jejich focení, jsem neměla Hemingwaye skrz tuto knížku ráda. Představovala jsem si ho jen, jak loví zvěř, koupe se ve skládací vaně a pije whisky nebo pivo.
Až nyní jsem si uvědomila, že to není jen o tom, ale o mnoha jiných zážitcích, které jsem nechtěla vidět. Spisovatelka ze mne asi nebude, ale i to, jak se dívám na věci jinak, je pro mne veliký přínos, a za to ti děkuji.
Bohuna Kopřivová
Ahoj!
Musím přiznat, že až na pár drobností, které mi občas chybí, jsem v karanténě vlastně šťastnější. Je to náročné s dětmi, ale zároveň jsme pořád spolu a užíváme si krásné chvíle.
Doufám, že doba nebude příliš těžká a všichni to, co přijde, zvládneme. Těším se, až se uvidíme na nějakém dalším kurzu nebo víkendu.
Snad to bude brzy.
Pozdravuj všechny!
Zuzka Fajmonová
Ahoj Dano,
napsala jsem pohádku o šicím stroji. Nakonec je to spíš dopis, nějak to vyplynulo ze situace :-)
Kateřina Hovadíková
Milá Dano,
Jelikož jsem posera, asi bych preferovala termín pozdější, než do prázdnin. Pokud by to ovšem šlo. Ke zprávě "o stavu vody na českých tocích": nic mi není, tedy snad. Ovšem veselí je už skoro vyčerpané. Momentálně mám na hlavě natáčky, ale nevím vlastně proč, stejně nikam nejdu.
Před asi pěti lety jsem si naštípla kotník na noze a seděla doma přes léto s ortézou a dvěma franckama asi dva měsíce. Pár týdnů bez kina, divadla, hospody, kámošů, práce atd. mi problém ani tak nedělá, pozitivní teď je, že můžu chodit, tudíž i hrabat ve skříních apod. Ta doba byla tenkrát ale jiná, na konci byla vidina, že vyrazím zase zvesela po svých. Snažila jsem se, cvičila, matlala na nohu mastičky, strkala ji do zázračných vodiček atd.
Tady ta vlastní snaha moc nepomůže, to "potom" je trochu v nedohlednu a nemá to žádný tvar.
Zatím to nahrazují ty obligátní natáčky, ale jak dlouho mi tahle hra na normálno vydrží, nevím.
Jinak si myslím, že by třeba šlo udělat nějaký kurz jako videokonferenci.
Podívám se na Tvoje stránky, třeba mě napadne také nějaký námět k tématu "za časů koronaviru".
Moc zdravím, děkuju, držím palce a přeju pevné zdraví a dobrou mysl.
Hana Havlová
Milá Dano,
dostala jsem chuť něco napsat. Myšlenku mi vnukla kamarádka, která mně do telefonu popřála, že jestli se dostanu na testy, ať jsem negativní. To mě rozveselilo. A tak jsem stvořila úvahu o pozdravech s názvem Buďte negativní! Je to samozřejmě pěkná ptákovina, ale chtěla jsem současnou neveselou situaci trochu nadlehčit.
To neznamená, že si z toho dělám legraci, ale asi jsem i já tu nemoc měla... Jak říkala moje dcera: "Matko, ty musíš mít všechno."
Horečku jsem prý neměla proto, že do mě cpala i léky proti teplotě, protože jiné příznaky jsem měla všechny. No, nevím... A testy mi asi už nikdo neudělá, když jsem mnohokrát volala na hygienu a nic. A to mi tehdy bylo opravdu mizerně.
Teď už je to dobré. Žiju. Jen se bojím k pravnoučatům, jestli nejsem bacilonosič.
Je mi opravdu dobře, jen s hlasivkami mám stále problém. No, ještě že stejně se nadá "v hospodách" zpívat. Měj se hezky. Zdravím i asistenta Šimona.
Ať jste negativní! Můj pozdrav pochopíte až po přečtení přílohy.
Bohuna Kopřivová
Ahoj Dano!
Mnohokrát jsem na Tebe myslela za dobu toho bláznivého koronavirového období. Jsem rada, že Tě vidím na fotkách na FB a že tam vidím i nové příspěvky a také, že kurzy konečně budou zase moci běžet! Určitě budu moc rada, když cokoli překlopíš a mohu i já cokoli od Tebe - kdybys o to stála. Často se tam o tvůrčím psaní a o kurzech u Tebe zminuju a lidé mi i na to reagují se zájmem a rádi by si dozvěděli víc. Chtěla bych občas dorazit na kurz, sice mám stále od doktorů nakázanou karantenu a vyjma dvou venkovních setkání s rodinou jsem už dva měsíce zavřená doma, ale už je to hodně na hlavu, tak pomalu začnu rozvolňovat a vycházet trochu ven (myšleno mezi lidi - do přírody chodím hojně a denně se psem udrzuju aspoň pohyb chůzí).
Sociální kontakt mi ale moc chybí! Na druhou stranu, měla jsem prostor plně respektovat svoje aktuální síly a možnosti a mohla jsem se věnovat psaní blogu, který mi děla velkou radost! Mám i hezkou odezvu a snad se mi povede můj záměr, že bude blog oporou a inspirací pro další marody.
I to, jak píšu, lidi baví a líbí se to, tak snad Ti dělám aspoň trochu dobré renomé jakožto lektorce 😉 No, a jak se vede Tobě, Dano? Zvladas vše ok?
Všichni doma jste zdraví? Rodiče také, soudím dle fotek?
A nezpůsobil Ti nouzový stav trable v podnikání a finanční situaci? Moc doufám, že ne!!! Moc se těším, až se uvidíme a až zase budu moci být na setkáních kurzu!!! Díky moc za zprávu a jsem děsně ráda, že se Ti blog líbí! To je pro mě pochvala nejcennější.
Irena
Ahoj Dano,
posílám své pojetí pohádky o šicím stroji. Strašně dlouho jsem se rozhodovala, jestli ji nazvat "Pohádka o šicí Ladě", nebo "Pohádka o šijící Ladě" - tedy jestli ji pojmout víc jako šicí stroj (a už v názvu tak naznačit, že Lada je stroj), nebo naopak ten stroj "polidštit" a udělat z ní šijící...
A protože jsem se rozhodnout nedokázala, prosím o rozhodnutí Tebe...
Děkuji moc a přeji kromě zdraví fyzického i to psychické...
Anna Vocelová
Posílám svou pohádku o šicím stroji. Pořád jsem o tom přemýšlela, že jsem to ve finále moc rychle zakončila. Prosím o radu, jak to ještě trošku posunout... Těším se na shledání s Tebou! Snad zase brzy vyjde nějaký Tvůj báječný kurz.
Děkuji a přeji krásný jarní den
Šárka Končálová
Ahoj Dano, Šimone,
abych se z toho úplně nezbláznila a abych si ten vynucený home office (naštěstí preventivní, nikoli karanténní) zpříjemnila, napadla mě ráno při pohledu z okna báseň poněkud protipandemická:-).
A když jsem si pak na FB přečetla poslední příspěvky (vzkaz od pana Neffa a básničku Martiny Majorošové), rozhodla jsem se vás taky pobavit:-).
Hlavně nepodlehnout trudomyslnosti...
Anna Vocelová
Když nejsem fyzicky v lékárně, sedím na PC a snažím se sehnat blbý paralen, teploměry, dezinfekce, roušky.... Peníze vrátit nechci. Nechám si je u Tebe do lepších časů.
O víkendu bych ale opravdu měla sedět na tom zmíněném zadku (že je to ale pořádný zadek!) a na psaní se už těším. Tak uvidíme, přisedne-li si i múza!
Posílám hodně pozdravů.
Z Nových Butovic mává
Jitka Junová
Jako účastnice skvělého kurzu tvůrčího psaní přispívám k pandemii svým příspěvkem. Další najdete na mých stránkách Veršovaný svět.
Martina Seifrtová Majorošová
Dobrý den!
Pracuju v nemocnici, na další termín kurzu se ale těším. Vzhledem ke službám musím nějak skloubit termíny volna a práce, ale to snad nebude problém.
Přeju klidné dny.
Dana Beranová
Milá Dano!
Odhaduji, že ztížené podmínky potrvají nejméně měsíc, spíše dva, nedejbože déle. Uvítal bych webinář a tohle mě k němu napadlo:
- Na našich setkáních funguje skupinová dynamika, kde Tebe vnímám jako stěžejní prvek.
- Ta určitá dynamika, jak ji známe, by byla v online oslabená. Fungovala by ovšem zase jinak.
- Možná bych to zkusil ve formátu 2x 1,5 hodiny, jako máš ty kurzy v týdnu.
- Mohla bys pro osvěžení dopředu natočit ukázky, které jinak čteš z knih od Lustiga nebo ze svých. Mohli by je číst jiní lidé.
- Některé texty by se daly sdílet mezi účastníky, pokud někdo čte tak nemožně, jako třeba já.
- Mohli by se účastnit Tvoji méně známí kolegové, dostali by se do povědomí Tvé komunity a snadněji by pak fungoval Tvůj projekt tvůrčího psaní v době pokoronavirové.
(Pořád se mi připomíná paradox: Tebe osobně vnímám jako nejsilnější prvek projektu a obtížně si představuji, že by Tě někdo mohl nahradit. Závislost na Tobě zároveň tedy vnímám jako nejslabší prvek projektu. Myslím na to, s jakým úsilím a sebezapřením jsi vedla seminář před Vánoci, kdy jsi nebyla úplně zdravá.)
-Tvůj asistent Šimon by Ti to určitě dokázal připravit technicky, aby ses mohla soustředit na obsah.
- Platba předem, cena s ohledem na nižší výdaje.
- Přes internet by se projekt dostal do širšího povědomí, mohl by se zvednout zájem.
- Dnešní doba nahrává takové aktivitě, protože mnoho lidí musí sedět doma. Mají čas a mnozí by si ulevili od nečinnosti i od napětí.
- Na druhé straně je tu nebezpečí, že Ti někdo sebere know-how a bude Tě napodobovat plytce a blbě. *)
Všechno jsem Ti to nakonec vypsal proto, že nejvíce věřím v tvůrčí schopnosti člověka, jemuž naděje dává sílu překonat všelijakou nepřízeň. Jak krásně je po bouřce, když slunce vysvitne :-)
Se srdečným pozdravem
Jiří Hlaváček
*) Follow efekt pozorovaný na tichomořských ostrovech po 2. světové válce. Na opuštěné plochy, kde za války přistávala americká letadla, chodili občas domorodci, hleděli k obloze a s otevřenými dlaněmi mírně nad hlavou mávali rukama dopředu dozadu. Za války viděli stejné chování u leteckého personálu. Potom obvykle dostali dobré jídlo, přivezené v těch letadlech.
Ahoj Dano,
koukej, co jsem si zrovna vytáhl ke čtení.
Petr Beneš
Ahoj Dano,
Jak zvládáš karanténu? Věřím, tomu, že dobře. Dáš si kafe na tom balkonku s krásným výhledem na Prahu, necháš se trochu ovanout jarním vánkem a veškeré potencionální chmury dostanou tím pádem přes držku.😊
Posílám ti takovou pocitovku - Modré hory. Chtěl jsem se trochu vyznat z mé lásky k přírodě (to zní hrozně, ale je to fakt – příroda je prostě nejvíc). A zároveň si chci vyzkoušet, jestli dokážu psát bez přímé řeči, jestli to bude čtivé a bude to čtenáře tzv. držet.
Já jsem to napsal asi za hodinu. Byla to taková ta věc, co šla prostě sama. Je to stejně mazec, jak to někdy jde úplně samo a někdy to člověk neporodí, kdyby se na hlavu stavěl.
Díky za případnou zpětnou vazbu.
Měj se moc hezky a přeji tobě a tvému okolí jen to dobré.
P.S. Povídka se nezakládá na pravdě (respektive ano, ale pouze na té literární 😊)
Pokud možno, krásné dny
Míra
Milá Dano,
přes den od rána do večera funguji jako amatérská šička roušek a během šití mám fůru času na témata k psaní. Prosím Tě o názor, o kritiku. Opatruj se a těším se na setkání
Šárka Končalová
Mravenec je disciplinovaný, jdou po vyznačených směrovkách mezi vitrínami. Pravý opak je ryba, kterou nic nezajímá, jen tak si proplouvá středem sálů a nic nedělá, jen tam je. Motýl poletuje různě po místnosti, sem tam si někde přisedne, chvilku se zdrží a pak zase popoletí, aniž by se o něco zvlášť zajímal. A poslední jsou skokani. Ti nechodí po značkách, jak mají, ale těkají podle toho, co je zaujme. A to jsem já. Nejdu chronologicky, ale pak, když mě něco chytí, tak to sjedu celé.
Ivo Macek, Národní muzeum
moc jsem uvítala tvoje sdělení, že budou pokračovat kursy a taky to, že jsou ještě místa na zámku Loučeň. Prosím o jedno místečko, závazně.
Mám za sebou dva testy na koronavirus, jsem negativní, ale o to víc pozitivní.
Bohuna Kopřivová
Koronavirus je spisovatelův přítel: všechno je zakázané, jen sezení na zadku a psaní dovoleno. Využijte toho!
Ondřej Neff
V literatuře se ti hodí všechno. Všechno, co zažiješ, můžeš do svého příběhu použít! Dobrý, špatný, krásný, hnusný. Všechno ti slouží.
Arnošt Lustig
Hurá Dano,
ráda o Tobě díky Newsletteru slyším. Posílám příběh z doby koronavirové. Bydlím už v Jaroměřicích nad Rokytnou a čas důchodu mi naplňují vnoučata a zvykání si na nový domov.
Občas něco napíšu a vzpomínám často na Tvoje kurzy, třeba někdy... ale jinak se mám dobře na vesnici.
Lenka Štraubová
· Každá část textu musí odpovídat ostatním, aby úvod nebo finál nebyl moc dlouhý nebo krátký, aby čtenář neztratil svůj zájem.
· Vždycky se můžeme pohrát s chronologii příběhu a nemusíme popisovat úplně všechno.
· Nezapomínat na název – ten váš text prodává.
· Kurs pomáhá přistoupit k zadání z úplně nového hlediska: můžeme zničit všechny šablony.
· Dá se napsat něco, i když máte špatnou jako cizinec gramatiku, když ostatní opravdu chtějí vás pochopit.
· Je to možné napsat text na úplně kterékoliv téma.
· Moc nepoužívat pasivum.
· Když přečtěte svůj text nahlas, můžete najít nové chyby.
· Neopakovat stejné slovo v každé větě.
· Používat dialogy.
Kristina Nol, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 4.3.2020 |
2.Začátek, prostředek a konec.
3.Oživit příběh přirovnáním.
4.Nespoléhat se jen na zrak, ale také rozvíjet sluchové, chuťové a hmatové pocity.
5.Dialogy pro prokrvení situace.
6.Kdo mluví ten neposlouchá.
7.Neopakovat slova například slovo být.
Já podnikám na místo já jsem podnikatelka
8.Číst knihy a inspirovat se. Četla jsem Idiota. Vzpomněla jsem si na učitele ze střední, jak nám vykládal o tom, co dělat s člověkem, když má epileptický záchvat. Řekl "To mu dáte knihu do pusy a praštíte ho do zátylku". Doufám, že nikoho s padoucnicí nepotkal.
9.Literární pravda
Je lepší napsat nepravdivou věc, ale uvěřitelnou, než pravdivou, ale neuvěřitelnou.
10.Čapek doporučuje psát sprostá slova jedno ku tisícům.
Leona Schillerová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Kurz asistentů 23.3.2020 |
Děkuji své žákyni Katce Hovadíkové za proškolení mého asistenta v záběhu na chomutovském semináři. Jsi dobrá, Tvůj kurz se Šimonovi líbil a nejvíc praktická cvičení. Doufám, že už konečně postoupí "ze záběhu" k nepostradatelnosti.Dana Emingerová
Vítám obnovení spojení. Píšu si pocity z této kowi-doby do šuplíku a učím se být sama se sebou. Mám to štěstí, že nemám daleko do přírody. Objevuji zákoutí za svými humny a výlet na luka mého mládí je radost z přírody, která mi už byla obyčejná. Dnes mne tam doprovázel i zlatý bažant. Vůbec se mě nebál, asi hledal domov a já byla bezmocná a smutná, že nevím, odkud je a kam ho dovést. Prosluněná luka dýchala klidem jarního dne. Natrhala jsem si kopřivy a tužebník, nabyla se zase na další chvíle do dobrovolného vězení v domě.
Moudrost stáří si mohu strčit za klobouk, učím se vše znovu a každou chvíli pronáším větu: musím to zvládnout, tak jak mám,- ale nevím co to je jak.
Zdravím do Prahy a všechny, co nemohu do přírody, a posílám hodně té mé dnešní pohody.
Můj nejsilnější kalibr je - táta přežil 4 roku koncentráku - stydět bych se musela - fňukat.
Tak, tati, já se znovu učím žít život nově.
Až po tom vše bude, bude zase jiný život a už jsem ten minulý oplakala a jsem smířená s tím, že bohužel, vidím, jak končí vyspělá lidská civilizace svojí vlastní rukou a barbaři stojí na hranicích a kolotoč dějin lidstva se roztáčí dál.
Pane Lustig co by jste tomu říkal?
Hana Lhotská z Jaroměře
Knížka Zavolej mi včera je na světě.
Netradiční doba si žádá netradiční foto. Je jediné, které zatím s knihou mám.
😊
Je docela příznačné pro tuto dobu. Mám nejlepší kamarádku již 40 let. Váže nás spolu nádherné přátelství. Jednoho dne ukončila krátký, asi hodinový telefonický hovor a rozloučila se slovy: "Zavolej mi včera".
Obě jsme se začaly smát, jaké jsme poplety. A já na to tehdy řekla: "Ty jo, to je super. Takhle se jednou bude jmenovat má kniha."
A sliby se mají plnit.
😊
A proč "1.PADesát"?
Je to slovní hříčka... Prvních padesát let, prvních padesát básní, první životní pády a taky šílený pád na kole před třiceti léty.
Jakmile jsem knihu obdržela z tiskárny musela jsem ji okamžitě předat právě mé kamarádce. A tak jsem sedla na kolo, vzala roušku a vydala se na cyklovýlet. Na zahradě s rouškou, v uctivé vzdáleností dvou a více metrů slavnostně a desinfekčně jsem knihu předala a vznikla tahle kouzelná fotka. Je přirozená, a tak to asi má být. Krásný den.
Hana Kavalová
Co jsem se naučila během letního semestru 2020:
1. je důležité psát pravidelně
2. je mnohem lepší vlastnosti postav ukazovat akcí, než je popisovat holými slovy
3. co nejvíce omezit uvozovací věty on řekl, ona řekla...
4. nepsat nepřiměřeně dlouhý úvod
5. střídat popis dialog a akci
6. nepoužívat trpný rod
7. nenudit dlouhými popisy, radši rychle skočit do okce a pak to ukončit
8. dobrá metafora je nad zlato
9. neopakovat slova, pokud nechceme něco zdůraznit
10. občas se může nějaké pravidlo porušit, když to vyzní nakonec dobře
Moc se těším na literární seminář na zámku :)
TaTáňa Zouharová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Můj drahý muž mi koupil knihu. Splnil mi sen, protože dlouho byl tenhle skvost vyprodanej (nebo neumím hledat na internetech, to je taky možný!).Takže teď budu u sklenky vína studovat, jak psát. A bude mě to strašně bavit, protože cokoliv, co se týká psaní, mě baví, inspiruje a naplňuje a vlastně mám pocit, že to je to, co chci v životě dělat.
Jakoby všechno mezitím byly jenom přestupný stanice vlaku, kterej vás nakonec doveze přesně tam, kde máte doopravdy bejt.
Doufám, že mi tahle euforie vydrží hodně dlouho.
Jakože nejlíp navěky!
Zuzka Fajmonová
Ahoj Dano,
moc děkuji za zprávu o kurzu na zámku Loučeň. Ať už se rozhodneš pro jakýkoliv termín, budu ráda, těšila jsem se. Takže i červen je parádní varianta.
A jak současnou situaci zvládáme? Zajímavě. Barvitější období bych těžko hledala. Smekám před všemi maminkami, které se rozhodly své děti učit doma. Od toho se odvíjí celé naše rodinné klima. Zatím nejsme ve skluzu, což považuju za malé vítězství a naše děti se doma kupodivu zklidnily (je jim 10 a 8 let). Těším se na kurz a hlavně, ať jsme všichni zdraví.
Míša Čápová
Co jsem se naučila na kurzu psaní během letního semestru 2020:
1. Mluvit mezi lidmi
2. Prezentovat své nápady
3. Přemýšlet o textu
4. Práci s dialogy a monology
5. Zkušenost se všemi žánry.
6. Číst nahlas
7. Spolupráci
8. Popis smysli
9. Psaní je zábava bez omezení
10. Poznala jsem své spolužáky jinak
Gabriela Farkašová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Ahoj Danuško.
Dnes jsem si přidala na FB do přátel Mirka T.
Stal se tak mým "stým přítelem" na FB. Tento okamžik se zdál natolik slavnostní, že jsem ve vteřině za nás oba demokraticky rozhodla, že by si to zasloužilo povídku. Mirek mou vyzvu přijal. Tak Ti ji oba posíláme, abys jako správná naše "paní učitelka" viděla, jak jsme se s tématem stovky na FB poprali.
Krásný večer.
Hanka
PS: Fakt, ale fakt nejsme blázni. 😊
posílám vám takový můj pohled na aktuální téma - Padesát odstínů korony. Je to spíš taková koláž mých synapsí. A bacha - nejsem úplně lehký případ 😊. Nehledejte v tom prosím příliš literární kvality a také mi odpusťte případná mluvnická zaváhání 😉.
Mějte se krásně a doufám někdy brzy, už v době nerouškové, na viděnou.
Míra
Ahoj Dano!
Tvoje povídka o rodinném obraze se mi moc líbí. Nádherné! Je krásné vidět v Tobě stále ten kousek malé holky... To jsem ti chtěl napsat... Jako žák, co chválí profesorku 😉.
A mimochodem jsi mě inspirovala. Tvoje vyprávění ve mně stvořilo to moje o dvouchlapovém autě. 😉 Musel jsem to sepsat. Kdyby se Ti to třeba líbilo, mám samozřejmě dobovou fotografii.
Libor Frank
 |
| Studio Dobeška 13.3.2020, poslední lekce před KORONAVIREM |
Milá Dano,
přeci jen teď nemám tak velký fofr, a tak jsem si např. znovu přečetla Zelené pahorky africké.
Tu knížku jsem opravdu nemusela, viděla jsem jen ta zvířata a naprosto mi unikly ty krásné popisy přírody a lidí tam. Já, která se zúčastnila safari několikrát, ale jen na podívání na zvířátka a maximálně jejich focení, jsem neměla Hemingwaye skrz tuto knížku ráda. Představovala jsem si ho jen, jak loví zvěř, koupe se ve skládací vaně a pije whisky nebo pivo.
Až nyní jsem si uvědomila, že to není jen o tom, ale o mnoha jiných zážitcích, které jsem nechtěla vidět. Spisovatelka ze mne asi nebude, ale i to, jak se dívám na věci jinak, je pro mne veliký přínos, a za to ti děkuji.
Bohuna Kopřivová
 |
| Studio Dobeška 13.3.2020 |
Musím přiznat, že až na pár drobností, které mi občas chybí, jsem v karanténě vlastně šťastnější. Je to náročné s dětmi, ale zároveň jsme pořád spolu a užíváme si krásné chvíle.
Doufám, že doba nebude příliš těžká a všichni to, co přijde, zvládneme. Těším se, až se uvidíme na nějakém dalším kurzu nebo víkendu.
Snad to bude brzy.
Pozdravuj všechny!
Zuzka Fajmonová
Ahoj Dano,
napsala jsem pohádku o šicím stroji. Nakonec je to spíš dopis, nějak to vyplynulo ze situace :-)
Kateřina Hovadíková
Milá Dano,
Jelikož jsem posera, asi bych preferovala termín pozdější, než do prázdnin. Pokud by to ovšem šlo. Ke zprávě "o stavu vody na českých tocích": nic mi není, tedy snad. Ovšem veselí je už skoro vyčerpané. Momentálně mám na hlavě natáčky, ale nevím vlastně proč, stejně nikam nejdu.
Před asi pěti lety jsem si naštípla kotník na noze a seděla doma přes léto s ortézou a dvěma franckama asi dva měsíce. Pár týdnů bez kina, divadla, hospody, kámošů, práce atd. mi problém ani tak nedělá, pozitivní teď je, že můžu chodit, tudíž i hrabat ve skříních apod. Ta doba byla tenkrát ale jiná, na konci byla vidina, že vyrazím zase zvesela po svých. Snažila jsem se, cvičila, matlala na nohu mastičky, strkala ji do zázračných vodiček atd.
Tady ta vlastní snaha moc nepomůže, to "potom" je trochu v nedohlednu a nemá to žádný tvar.
Zatím to nahrazují ty obligátní natáčky, ale jak dlouho mi tahle hra na normálno vydrží, nevím.
Jinak si myslím, že by třeba šlo udělat nějaký kurz jako videokonferenci.
Podívám se na Tvoje stránky, třeba mě napadne také nějaký námět k tématu "za časů koronaviru".
Moc zdravím, děkuju, držím palce a přeju pevné zdraví a dobrou mysl.
Hana Havlová
Milá Dano,dostala jsem chuť něco napsat. Myšlenku mi vnukla kamarádka, která mně do telefonu popřála, že jestli se dostanu na testy, ať jsem negativní. To mě rozveselilo. A tak jsem stvořila úvahu o pozdravech s názvem Buďte negativní! Je to samozřejmě pěkná ptákovina, ale chtěla jsem současnou neveselou situaci trochu nadlehčit.
To neznamená, že si z toho dělám legraci, ale asi jsem i já tu nemoc měla... Jak říkala moje dcera: "Matko, ty musíš mít všechno."
Horečku jsem prý neměla proto, že do mě cpala i léky proti teplotě, protože jiné příznaky jsem měla všechny. No, nevím... A testy mi asi už nikdo neudělá, když jsem mnohokrát volala na hygienu a nic. A to mi tehdy bylo opravdu mizerně.
Teď už je to dobré. Žiju. Jen se bojím k pravnoučatům, jestli nejsem bacilonosič.
Je mi opravdu dobře, jen s hlasivkami mám stále problém. No, ještě že stejně se nadá "v hospodách" zpívat. Měj se hezky. Zdravím i asistenta Šimona.
Ať jste negativní! Můj pozdrav pochopíte až po přečtení přílohy.
Bohuna Kopřivová
Ahoj Dano!
Mnohokrát jsem na Tebe myslela za dobu toho bláznivého koronavirového období. Jsem rada, že Tě vidím na fotkách na FB a že tam vidím i nové příspěvky a také, že kurzy konečně budou zase moci běžet! Určitě budu moc rada, když cokoli překlopíš a mohu i já cokoli od Tebe - kdybys o to stála. Často se tam o tvůrčím psaní a o kurzech u Tebe zminuju a lidé mi i na to reagují se zájmem a rádi by si dozvěděli víc. Chtěla bych občas dorazit na kurz, sice mám stále od doktorů nakázanou karantenu a vyjma dvou venkovních setkání s rodinou jsem už dva měsíce zavřená doma, ale už je to hodně na hlavu, tak pomalu začnu rozvolňovat a vycházet trochu ven (myšleno mezi lidi - do přírody chodím hojně a denně se psem udrzuju aspoň pohyb chůzí).
Sociální kontakt mi ale moc chybí! Na druhou stranu, měla jsem prostor plně respektovat svoje aktuální síly a možnosti a mohla jsem se věnovat psaní blogu, který mi děla velkou radost! Mám i hezkou odezvu a snad se mi povede můj záměr, že bude blog oporou a inspirací pro další marody.
I to, jak píšu, lidi baví a líbí se to, tak snad Ti dělám aspoň trochu dobré renomé jakožto lektorce 😉 No, a jak se vede Tobě, Dano? Zvladas vše ok?
Všichni doma jste zdraví? Rodiče také, soudím dle fotek?
A nezpůsobil Ti nouzový stav trable v podnikání a finanční situaci? Moc doufám, že ne!!! Moc se těším, až se uvidíme a až zase budu moci být na setkáních kurzu!!! Díky moc za zprávu a jsem děsně ráda, že se Ti blog líbí! To je pro mě pochvala nejcennější.
Irena
Ahoj Dano,
posílám své pojetí pohádky o šicím stroji. Strašně dlouho jsem se rozhodovala, jestli ji nazvat "Pohádka o šicí Ladě", nebo "Pohádka o šijící Ladě" - tedy jestli ji pojmout víc jako šicí stroj (a už v názvu tak naznačit, že Lada je stroj), nebo naopak ten stroj "polidštit" a udělat z ní šijící...A protože jsem se rozhodnout nedokázala, prosím o rozhodnutí Tebe...
Děkuji moc a přeji kromě zdraví fyzického i to psychické...
Anna Vocelová
Posílám svou pohádku o šicím stroji. Pořád jsem o tom přemýšlela, že jsem to ve finále moc rychle zakončila. Prosím o radu, jak to ještě trošku posunout... Těším se na shledání s Tebou! Snad zase brzy vyjde nějaký Tvůj báječný kurz.
Děkuji a přeji krásný jarní den
Šárka Končálová
abych se z toho úplně nezbláznila a abych si ten vynucený home office (naštěstí preventivní, nikoli karanténní) zpříjemnila, napadla mě ráno při pohledu z okna báseň poněkud protipandemická:-).
A když jsem si pak na FB přečetla poslední příspěvky (vzkaz od pana Neffa a básničku Martiny Majorošové), rozhodla jsem se vás taky pobavit:-).
Hlavně nepodlehnout trudomyslnosti...
Anna Vocelová
Milá Dano,
zdravím Tě z první linie. Nevím, jak by ten virtuální kurz vypadal... Jsem ale od rána do večera v práci a večer padnu mrtvá. Myslím, že si raději počkám na osobní setkání s Tebou i s ostatními, virtuálu mám teď plné zuby.Když nejsem fyzicky v lékárně, sedím na PC a snažím se sehnat blbý paralen, teploměry, dezinfekce, roušky.... Peníze vrátit nechci. Nechám si je u Tebe do lepších časů.
O víkendu bych ale opravdu měla sedět na tom zmíněném zadku (že je to ale pořádný zadek!) a na psaní se už těším. Tak uvidíme, přisedne-li si i múza!
Posílám hodně pozdravů.
Z Nových Butovic mává
Jitka Junová
Jako účastnice skvělého kurzu tvůrčího psaní přispívám k pandemii svým příspěvkem. Další najdete na mých stránkách Veršovaný svět.
Martina Seifrtová Majorošová
Dobrý den!
Pracuju v nemocnici, na další termín kurzu se ale těším. Vzhledem ke službám musím nějak skloubit termíny volna a práce, ale to snad nebude problém.
Přeju klidné dny.
Dana Beranová
 |
| Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020 |
Milá Dano!
Odhaduji, že ztížené podmínky potrvají nejméně měsíc, spíše dva, nedejbože déle. Uvítal bych webinář a tohle mě k němu napadlo:
- Na našich setkáních funguje skupinová dynamika, kde Tebe vnímám jako stěžejní prvek.
- Ta určitá dynamika, jak ji známe, by byla v online oslabená. Fungovala by ovšem zase jinak.
- Možná bych to zkusil ve formátu 2x 1,5 hodiny, jako máš ty kurzy v týdnu.
- Mohla bys pro osvěžení dopředu natočit ukázky, které jinak čteš z knih od Lustiga nebo ze svých. Mohli by je číst jiní lidé.
- Některé texty by se daly sdílet mezi účastníky, pokud někdo čte tak nemožně, jako třeba já.
- Mohli by se účastnit Tvoji méně známí kolegové, dostali by se do povědomí Tvé komunity a snadněji by pak fungoval Tvůj projekt tvůrčího psaní v době pokoronavirové.
(Pořád se mi připomíná paradox: Tebe osobně vnímám jako nejsilnější prvek projektu a obtížně si představuji, že by Tě někdo mohl nahradit. Závislost na Tobě zároveň tedy vnímám jako nejslabší prvek projektu. Myslím na to, s jakým úsilím a sebezapřením jsi vedla seminář před Vánoci, kdy jsi nebyla úplně zdravá.)
-Tvůj asistent Šimon by Ti to určitě dokázal připravit technicky, aby ses mohla soustředit na obsah.- Platba předem, cena s ohledem na nižší výdaje.
- Přes internet by se projekt dostal do širšího povědomí, mohl by se zvednout zájem.
- Dnešní doba nahrává takové aktivitě, protože mnoho lidí musí sedět doma. Mají čas a mnozí by si ulevili od nečinnosti i od napětí.
- Na druhé straně je tu nebezpečí, že Ti někdo sebere know-how a bude Tě napodobovat plytce a blbě. *)
Všechno jsem Ti to nakonec vypsal proto, že nejvíce věřím v tvůrčí schopnosti člověka, jemuž naděje dává sílu překonat všelijakou nepřízeň. Jak krásně je po bouřce, když slunce vysvitne :-)
Se srdečným pozdravem
Jiří Hlaváček
*) Follow efekt pozorovaný na tichomořských ostrovech po 2. světové válce. Na opuštěné plochy, kde za války přistávala americká letadla, chodili občas domorodci, hleděli k obloze a s otevřenými dlaněmi mírně nad hlavou mávali rukama dopředu dozadu. Za války viděli stejné chování u leteckého personálu. Potom obvykle dostali dobré jídlo, přivezené v těch letadlech.
Ahoj Dano,koukej, co jsem si zrovna vytáhl ke čtení.
Petr Beneš
Ahoj Dano,
Jak zvládáš karanténu? Věřím, tomu, že dobře. Dáš si kafe na tom balkonku s krásným výhledem na Prahu, necháš se trochu ovanout jarním vánkem a veškeré potencionální chmury dostanou tím pádem přes držku.😊
Posílám ti takovou pocitovku - Modré hory. Chtěl jsem se trochu vyznat z mé lásky k přírodě (to zní hrozně, ale je to fakt – příroda je prostě nejvíc). A zároveň si chci vyzkoušet, jestli dokážu psát bez přímé řeči, jestli to bude čtivé a bude to čtenáře tzv. držet.
Já jsem to napsal asi za hodinu. Byla to taková ta věc, co šla prostě sama. Je to stejně mazec, jak to někdy jde úplně samo a někdy to člověk neporodí, kdyby se na hlavu stavěl.
Díky za případnou zpětnou vazbu.
Měj se moc hezky a přeji tobě a tvému okolí jen to dobré.
P.S. Povídka se nezakládá na pravdě (respektive ano, ale pouze na té literární 😊)
Pokud možno, krásné dny
Míra
Milá Dano,
přes den od rána do večera funguji jako amatérská šička roušek a během šití mám fůru času na témata k psaní. Prosím Tě o názor, o kritiku. Opatruj se a těším se na setkání
Šárka Končalová
Ivo Macek, Národní muzeum
 |
| Národní muzeum 29.1.2020 |
doufám, že se máš dobře. Člověk je týden doma a už se mu stýská po práci v muzeu, ale hlavně po lidech tam. Jindy bych byla týden doma ráda, ale když je to vynucené, má to o dost jiný rozměr.
Chtěla jsem Tě jen pozdravit, když teď nemáme kurzy :-)
Hezké a klidné dny přeji, a ať jsou všichni v pořádku...
Jiřina Dašková
Milá Dano,
hned, jak jsem dostala zadání DÚ psát rodinné příběhy, jsem sedla a psala. Byla jsem inspirovaná "kreativitou" našich vnoučat a řekla jsem si, že musím napsat něco veselého. Třeba se to bude někomu líbit a budou si i ostatní doma hrát na karanténu.
Zkus to na svém asistentovi Šimonovi. Kdyby náhodou zlobil, zamkni ho do pokoje. Ale to jistě nebude třeba.
Můj stav se lepší, ale žádná hitparáda to ještě není. Ale bude líp.
Bohuna Kopřivová
 |
| Ilustrace: Ján Sorokáč |
keďže škola budúci týždeň nebude, tak posielam dialóg Hlboké rany s ilustráciou, ktorý sme mali na semináři čítať. Ďakujem, ja by som úlohy určite prijal. Baví ma to a chcem to precvičovať.
Ján Sorokáč, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Milá Dano,
když nemáme kvůli pandemii lekci, posílám svá "díla". Oprav, prosím, ty nejhorší zhůvěřilosti, pokud budeš mít trochu čas. Jak to začnu opravovat bez připomínek odborníka, tak je to horší a horší. Jinak se s tím ale nezatěžuj, jen mi pak řekneš, jaké to je.
Děkuji a zdravím i asistenta Šimona.
Bohuna Kopřivová
Ahoj,
s ohledem na koronavirové šílenství, které jsme na personálním museli řešit, jsem se k finální úpravě svých textů dostala až o víkendu. Posílám je tedy přílohou. A jako bonus přikládám pro pobavení "Sedmero pro celoživotní derby", které jsem dávala jako přání ke svatbě dvou lidí, z nichž každý byl "z jiné polokoule"😊 - Sparťanka a Slávista.
Musím také říct, že mi dost zvedají náladu pandemické bajky - je to trefné březnové téma:-). Tak se mějte, dost se smějte a hlavně se nevzdávejte;-).
Anna Vocelová
 |
| Začátek karantény 16. března 2020 |
Milí přátelé,
vzhledem k celosvětovému zamoření koronavirem se všechny kurzy Psaní podle Lustiga posouvají do příhodnějších časů. Prosím o trpělivost. Jakmile to půjde, vypíšu náhradní termíny. A kdo by chtěl, může se zatím zapojit do virtuálního kurzu.
V těchto dnech je populární dávat na Facebook fotky z dětství. Ovšem nemusí to být jen osobní fotografie, které mohou připomínat „staré časy“, ale i různé věci, které se dědí z generace na generaci, anebo rodinné historky, které se vyprávějí u jednoho stolu. Pojďme si spolu doma více vyprávět a třeba o tom i psát. Tady je jeden můj příběh pro inspiraci.
Dalším úkolem je vymyslet pohádku o šicím stroji.
Držte se a buďte zdrávi!
Dana
 |
| Divadlo Dobeška 22. listopadu 2019 za účasti Evy Lustigové |
Celý víkend jsem žila ze zážitků z autorského čtení na Dobešce. Všem o tom vyprávěla, až jsem se rozhodla sepsat své dojmy z cesty, která mě tam dovedla:
Když jsem letos v březnu byla na Dobešce na autorském čtení žáků Dany Emingerové jako divák, nenapadlo mě, že příště budu jednou z účinkujících. Měla jsem za sebou první víkendový kurz, který mě sice nabil tvůrčí energií, nikoli však sebevědomím. Čtoucí autoři mě nadchli. Jeden dojal, druhý rozesmál, třetí přiměl k zamyšlení. Ze všech nejvíce mi v hlavě utkvěl příspěvek Asji Žilové Mlátičky se vracejí, který pojednával o jejím prožívání Sametové revoluce.Už cestou domů mě napadlo, že bych něco podobného mohla napsat z pohledu šestileté holčičky, kterou jsem tehdy byla já. Na skandování „Podívej se Gusto, jak je tady husto!“ se totiž nedá zapomenout.
Nechala jsem slova skákat na papír jedno přes druhé, až z toho vznikly dvě strany syrového textu, který potřeboval opracovat. Snažila jsem se držet osvědčených Daniných rad – zaujmout první větou, třeba přímou řečí, neopakovat stejná slova, střídat popis s akcí, vynechat vše, co odvádí pozornost. V duchu rady, že literární pravda musí být pravdivější než pravda, se z rodičů maminky stali rodiče tatínka, z důvodu melodie se štamprle becherovky proměnilo ve štamprle rumu. Dokonce jsem zapřela i sestru a její trikotóru přišila sobě. Byla jsem na sebe pyšná a šla svůj výtvor přečíst svému prvoposluchači – mamince.„Dobrý to je, až mě to dojalo, ale ten konec o současný politický situaci bych tam už nepsala.“
„Ale mami, já to tam chci dát, aby bylo vidět, že jsem za tu svobodu ráda i přesto, co se tady teď děje,“ oponovala jsem.
„No, jak myslíš, uvidíš, co tomu řekne paní učitelka.“A tak jsem to paní učitelce i spolužákům přečetla na další hodině tvůrčího psaní. A co jsem se dozvěděla? „Tady bych to usekla.“ řekla Dana a nemilosrdně mi škrtla poslední dva odstavce o tom, jak to celé vnímám po třiceti letech. „Za pár let nikdo nebude vědět, kdo je Babiš a Zeman, bez nich to bude nadčasový.“
„Aha, takže maminka a Dana mají vždycky pravdu!“ uznala jsem a současné mocipány prostě vymazala.„Tak to ještě trochu zkrať a můžeš to přečíst na autorském čtení v listopadu,“ pronesla v říjnu po kurzu Dana.
Mám mít radost? Nebo strach?„Hlavně nepodcenit přípravu a neuříznout si ostudu,“ říkala jsem si, když jsem svůj obroušený diamant poněkolikáté nahlas četla v obýváku, nahrávala se při tom a do textu si doplňovala poznámky ke přednesu – nejčastěji: „Zpomalit!“
Přišel den D, 22. listopad 2019, kdy jsem měla jít s kůží na trh. Co si mám vzít na sebe? Přijde tam vůbec někdo? Co když to zkazím?Po mnoha zdařilých příspěvcích kolegů jsem konečně přišla na řadu se svou opracovanou Trikotórou. Přežila jsem to, nezakoktala se, neomdlela v záři reflektorů. Přežili i lidé v sále.
Vím, že jejich potlesk nepatřil jen mně, ale především Daně Emingerové a Janě Vaňkové, která nám udělila cenné rady k přednesu díla. Oběma patří můj velký dík.
Věřím, že i Arnošt Lustig se aspoň trochu bavil, když na nás všechny shora dohlížel.
Anna Vocelová
 |
| Divadlo Dobeška 22. listopadu 2019 |
Nikdy bych nevěřila, že se mi tohle přání splní, a ještě proto nebudu muset nic udělat. Tedy téměř.*;)
Když jsem před třemi lety začala plánovat křest své první knížky Už nikdy mě nelíbej! napadlo mě, že by jí mohl být kmotrem Luboš Beniak.
Jak jsem na to přišla?
Luboš byl před pár lety ředitelem Reader's Digest Výběru pro střední Evropu a já ve stejném nakladatelství vedla internetové oddělení. Bohužel pak přišel postupný konec firmy a Luboš musel propustit spoustu lidí, včetně mě...
Nebylo to lehké období, a tak jsem začala hledat něco, co mě bude bavit a znovu naplňovat...
Tehdy vstoupila do mého života Dana Emingerová, coby učitelka tvůrčího psaní. Ukázala mi, jak psát, aby to ostatní bavilo číst;) Časem se potvrdilo, že svět je skutečně malý, a s Danou mě spojuje nejen láska ke psaní, ale i Luboš Beniak jako bývalý šéf. Dana se s ním setkala jako redaktorka v časopise Mladý svět, kde byl Luboš od roku 1989 jejím šéfredaktorem.
Přišlo mi velice symbolické, skoro až vtipné, aby mi knihu křtila právě Dana s Lubošem. Tahle dvojice je pro mě propojením mé manažerské minulosti a spisovatelské současnosti.
Jenže já se tenkrát před těmi třemi lety Luboše na takovou věc bála i zeptat... Byly to mé začátky, Luboš velká autorita a já si říkala, že by jen hledal výmluvu, jak mě slušně odmítnout. Dnes už vím, že jsem zase řešila věci za ostatní, a nedala jim ani šanci.
Měla jsem sebrat odvahu. Měla jsem se zeptat. Měla jsem to říci alespoň Daně a požádat ji o pomoc. Měla jsem... Bla, bla... Čas už zpátky nevezmu. Ale nakonec se mi to stejně všechno splnilo. Díky Daně.
Aniž by o mém přání cokoliv věděla, pozvala Luboše do divadla Na Dobešce na autorský večer a zeptala se ho, jestli by mé knížce nešel za kmotra. A on šel. Spolu s Evou Lustigovou, dcerou Arnošta Lustiga, jehož metodou učíme na kurzech psát, mi byli kmotry u mé třetí knížky Právo na milence.
Tak takhle se plní sny;) Děkuji! Někdy stačí si počkat... *A také ještě teda napsat další a další knihu...;)
Klára Dvořáková
Když jsem před třemi lety začala plánovat křest své první knížky Už nikdy mě nelíbej! napadlo mě, že by jí mohl být kmotrem Luboš Beniak.
Jak jsem na to přišla?
Luboš byl před pár lety ředitelem Reader's Digest Výběru pro střední Evropu a já ve stejném nakladatelství vedla internetové oddělení. Bohužel pak přišel postupný konec firmy a Luboš musel propustit spoustu lidí, včetně mě...
 |
| Divadlo Dobeška 22. listopadu 2019 |
Tehdy vstoupila do mého života Dana Emingerová, coby učitelka tvůrčího psaní. Ukázala mi, jak psát, aby to ostatní bavilo číst;) Časem se potvrdilo, že svět je skutečně malý, a s Danou mě spojuje nejen láska ke psaní, ale i Luboš Beniak jako bývalý šéf. Dana se s ním setkala jako redaktorka v časopise Mladý svět, kde byl Luboš od roku 1989 jejím šéfredaktorem.
Přišlo mi velice symbolické, skoro až vtipné, aby mi knihu křtila právě Dana s Lubošem. Tahle dvojice je pro mě propojením mé manažerské minulosti a spisovatelské současnosti.
Jenže já se tenkrát před těmi třemi lety Luboše na takovou věc bála i zeptat... Byly to mé začátky, Luboš velká autorita a já si říkala, že by jen hledal výmluvu, jak mě slušně odmítnout. Dnes už vím, že jsem zase řešila věci za ostatní, a nedala jim ani šanci.
Měla jsem sebrat odvahu. Měla jsem se zeptat. Měla jsem to říci alespoň Daně a požádat ji o pomoc. Měla jsem... Bla, bla... Čas už zpátky nevezmu. Ale nakonec se mi to stejně všechno splnilo. Díky Daně.
Aniž by o mém přání cokoliv věděla, pozvala Luboše do divadla Na Dobešce na autorský večer a zeptala se ho, jestli by mé knížce nešel za kmotra. A on šel. Spolu s Evou Lustigovou, dcerou Arnošta Lustiga, jehož metodou učíme na kurzech psát, mi byli kmotry u mé třetí knížky Právo na milence.
Tak takhle se plní sny;) Děkuji! Někdy stačí si počkat... *A také ještě teda napsat další a další knihu...;)
Klára Dvořáková
 |
| Divadlo Dobeška 22. listopadu 2019 |
Dobeška svítí modrým nápisem. Modrá je dobrá. Jdu za zvukem romantického klavíru Jiřího Maláska. Jaké překvapení, když namísto něho vidím hrát Danušku. Mezitím se vítám s Věrkou a dalšími účastníky. Ve vzduchu se mísí nadšení, lidskost i mírná nervozita protkaná s vůni báječného domácího salátu, úžasných buchet i léčivé becherovky.
Setkávám se s éterickou vílou. Neboť ničím jiným paní Vaňková, kouzelnice rétoriky ani nemůže být. Dodávám si odvahy a rozechvěle ji čtu svou báseň. „Pokaždé, když to budete cítit, udělejte pauzu.“
„Kreslíte obrazy, nechte je domalovat….“
Polykám slzy dojetí.Děkuji za udělené rady a odcházím.
„Ta báseň je pěkná“ říká ta víla. „Voní“.Usmívám se. Už vím, proč píšu básně.
„Zdržím se jen chvíli“ omlouvá se předem psavec Mirek.„Musím si zajet na chatu.“
Zda musí se podívat na tatu, jak se zpívá ve známé písní už jsme se nedozvěděli.Nicméně je připraven a převléká se do slavnostního trička.
„Kde mám brýle?“ ptá se.
Druhá otázka je snad ještě horší. „A kde mám text?“
Skvělá Věrka zachraňuje situaci a nachází ve změti všech vytištěných textů ten jediný správný – Mirkův. Brýle se v té panice našly tak nějak samy.
Jsem v zákulisí a do očí se mi opět derou slzy. Vy diváci to nevidíte, ale já ano.Jak úžasný a skvělý je pan Eminger.
Jak dojemně se domlouvá se svou dcerou Evou, co budou zpívat.
Jak krásně se zapojuje syn Šimon. A do toho ještě stydlivý strýc Zdeněk, který pak rozseká publikum svým tak vtipným příspěvkem...
Po přestávce artistické vystoupení synovce Jana Jiráka.
Vzájemné propojení.
Rodiny spolu. Učitele se žáky. Žáci s publikem. Neboť jsou hvězdy, které nehasnou.
Hanlen Kavalová |
| Zdeněk Hart čte Měření lásky |
Tak už se pomalu vzpamatovávám z té Dobešky.
Autorské čtení jsem si vyzkoušel, viděl jsem, slyšel jsem a utekl jsem. Veřejné vystupování pro mě není.
Nemůžu být spisovatel, protože bych musel dělat autogramiády a veřejné čtení pro laskavé čtenáře.
A to - jak si viděla - nezvládnu.
Budu psát do velikejch šuplíků. Hlavně ty moje turistický postřehy z výletů, které máme každou středu, a pak je posílám asi pro 10 až 20 lidí.
Zdeněk
 |
| Studio Dobeška 13.3.2020, poslední lekce před KORONAVIREM |
Dobrodružná cesta Moravandy Zuzky na poslední jarní kurz do Prahy před karanténou:
Milá Dani,
náš vlak zastavil v Pardubicích a nevím, se vůbec dostanu do Prahy. Prý s námi v jiném vagónu jeli nějací kašlající Italové, takže situaci momentálně řeší policie a já bohužel nemůžu nic jiného, než čekat. Což je trochu pech teda, na kurz jsem se moc těšila. Ozvu se, jakmile budu vědět víc. Pa! (7.45)
 |
| Studio Dobeška 13.3.2020, poslední lekce před KORONAVIREM |
Dani, teprve před chvíli jsme vyjeli z Pardubic a vysadí nás v Libni. Uvidím, v kolik hodin se mi podaří dorazit na Dobešku. (9.38)
Milá Dani,
bylo moc prima Tebe i Tvoje báječné žáky vidět. Tví kluci píšou báječně. Mají svůj styl, tak ať se ho drží. Protože díky tomu je jejich psaní skutečně JEJICH!😊
Ozvu se Ti ohledně zámku. Budu se těšit na další setkání plná inspirace. J
Děkuju za všechno a mějte se krásně! Zdravím! sem moc ráda, že Vás všechny mám.
Zuza Fajmonová (12.53)
 |
| Nové Butovice 12.3. 2020, začátek čtvrtečního dlouhodobého kurzu, řady už proklestila hrozba koronaviru |
Na kurzu první lekci právě zahájeného čtvrtečního dlouhodobého kurzu jsem se bavila.
Slyšela jsem různé příspěvky, včetně litanie na nezvedeného manžela, a všechny mě obohatily o pohled jiného člověka na témata, ke kterým mám i já nějaký názor.
Jsem moc ráda, když se na něco můžu podívat očima někoho jiného. Zatím nevím, co si počnu s bajkou optimálně na sci-fi téma. Sama jsem zvědavá, co z toho bude.
Tak nadšeně jsem líčila dnešní schůzku svému příteli, až mě požádal o víc informací, o co jde...
Hana Novotná
 |
| Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020 |
Milá Dano,
chtěla jsem ještě jednou moc poděkovat za seminář v Brně. Bylo to skvělé, hodně jsem se naučila a hlavně myslím, že vznikla prima parta, se kterou jsme teď v kontaktu.
Psát musím asi pod stresem, protože od té doby se mi nic nepodařilo, ale to je spíš vina roztěkanosti a vnějších vlivů.
Přeji silné nervy a hodně zdraví a na podzim na viděnou. Díky moc.
Zuzana Prudilová
|
| Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020 |
Každé zboží má svého zákazníka, každý vidí příběh z jiné strany.
Nemá cenu se bát.
Nemá cenu se stydět.
Miluju, když mě někdo pochválí.
Zdena Součková
1. Dialogem lze dobře někoho popsat a odkrýt jaký je.
2. Je dobré poznat která slova jsou nadbytečná a umět je vypustit.
3. Držet stejný styl psaní v rámci jednoho textu.
4. Jednoduché věty jsou často mnohem srozumitelnější.
5. Není dobré používat složité výrazy, když se mohu vyjádřit srozumitelně a jasně.
Karolína Balogová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020 |
To, na čem mi hodně záleží, se často nepovede napsat tak, aby to ostatní zaujalo. Když je mi to jedno a netlačím na pilu, píšu mnohem lépe a srozumitelněji.
Každý máme svou cílovku.
Dano, obdivuji Tvou vstřícnost, energii a nápady. Díky Tobě i Věrce za krásný kurz.
Jana Bednářová
Co jsem se naučil:
V popise my nemělo být nic navíc.
Popis ideálně kombinovat s dalšími styly aby bal zajímavější.
Vymyslet rychle dobrý dialog v nutnosti konzultovat ho s dvěma dalšími spolužačkami je velmi náročné.
Dávat si pozor na pasiva.
Zálohovat si práce na minimálně jeden další datový nosič a odevzdávat je dříve…
Jan Rejholec, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Bohužiaľ som sa nezúčastnil výuky a teda som nemal možnosť nazbierať 5 vecí ktoré som sa naučil. Niečo som sa však naučil pri písaní: snažiť sa písať iba v priamej reči ma prinútilo zbavovať sa zlozvyku lenivo všetko opisovať uvádzacou vetou a naopak kreatívnejšie formovať priamu reč.
Opis bez očí nie je až taký zložitý, ale myslím, že je pre nás jednoduchšie opisovať veci vizuálne (možno aj preto, že sa venujeme vizuálnemu umeniu) a preto zabúdame využívať všetky zmysly, ktoré spolu dokážu opísať atmosféru lepšie než len samotné oči.
Čo sa týka vytvárania metafor, snažil som sa vystihnúť atmosféru písanej vety. To znamená, že ak Hašlerka nejak vyzerá, tak nebude vyzerať ako ,,najstarší modrý ametyst severohorský trpaslíkov'', pretože samotná Hašlerka je konkrétna vec zo sveta, v ktorom žijeme a nemôžem ju prirovnávať k niečomu, čo priamo nesúvisí s tou istou realitou (ak to teda pre čitateľa neopisuje chlapec zažraný do fantasy, čo by bola výnimka).
Ján Sorokáč, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Dílo: rezonance, smysl, příběh, pravda, proporce...
Mária Pajgerová
Přiměla jsem se zapnout mozek a něco napsat.
Ověřila jsem si, že mě fakt baví psát.
Uvědomila jsem si, že realita, která mi připadá vtipná a "samozřejmá", může pro nezasvěceného čtenáře působit nudně nebo ho dokonce úplně mást.
Každý člověk má jiný styl a i "nezajímavý" text může nést velmi užitečné informace
Méně je více: nepoužívat nadbytečná slova.
Připomněla jsem si pravidlo proporcí - začátek, prostředek a konec.
Martina Merisi Sedláková
 |
| Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020 |
jak jsme se domluvily, zasílám svůj článek o brněnské Grand Prix v moderní gymnastice.
Ještě jednou děkuji za možnost vidět děvčata v akci. Věrko, mám puštěnou Čt 2 se záznamem Grand Prix.
V televizi je to úplně jiné. Předem děkuji za Vaši reakci na mé psaní, upřímnou kritiku a ,,něžné" sdělení nedostatků:)))
Jana Bednářová
Pět věcí, co jsem se naučil na druhé lekci:
1. I popis slouží příběhu. Příběh se musí vyvíjet.
2. Musím znát záměr textu (vědět všechno o všech postavách atd.)
3. Vynechat popis typu: napravo atd. Spíš popisovat dle zážitků.
4. Dle Kinga: Nepoužívat zbytečně složité výrazy.
5. Využívat při psaní hru se všemi smysly.
Adam Fábik, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020 |
Milá Dano,
děkuji za znovuobjevení ztracené radosti ze psaní. Naučila jsem se, že popis nemusí být opis.
Aristoteles platí i dnes. Dát textu spád. Zbytečně nekecat a psát. Mlčet, když mám poslouchat.
Přeju co nejvíc pozorných posluchačů.
Katka Bajerová
Pravidla estetiky
· Každé umělecké dílo musí být hodnoceno podle svých vlastních zákonitostí. Pokud ovšem dílo žádné zákony nemá nebo jeho zákony nedrží pohromadě, je odsouzeno k neúspěchu.
· Pravidla estetiky tedy v podstatě existují jen v abstraktní rovině. Jsou to sice pravidla, ale zůstávají mlhavá, prchavá. Většina estetických návodů se totiž ve finále pod tlakem reality projeví jako relativní, protože umění je závislé na pocitech, intuici a vkusu
· Proto bychom se místo bezmyšlenkovitého dodržování pravidel měli řídit spíše citem. Dobrý autor díky citu ví, kdy a kde přesně odhalit překvapení, udělat skok v představivosti. Podle citu dává spisovatel rytmus větám atd.
· Je tedy mnoho věcí, na něž je třeba dávat pozor (nevhodné výrazy, klišé) neexistují ale žádná přesná pravidla.
· Stejně jako neexistují striktní pravidla při komponování hudby či malování obrazů. Existují jen techniky, které se studují a vyučují.
Porušování pravidel
· Je nutné chápat, že trvalost a hodnota literárního díla je neodlučitelně spojena s osobitostí spisovatele, jeho instinktem a mistrovstvím. Takže to, co začátečník potřebuje získat, není sada pravidel, ale rutina a zběhlost. A ve finále i zběhlost v umění porušovat pravidla.
· Čtenář nemá omluvu pro logické prohřešky (představení myšlenky a její následná ignorace). Proto je jakýmsi nevysloveným pravidlem, že text má odpovědět na všechny otázky, které si klade, a všechny části textu mají být ucelené. Také očekávání, vzbuzená ve čtenáři by měla být v díle uspokojena např: pokud se na scéně objeví flinta, musí se z ní vystřelit.
· Faktem však zůstává, že tento domnělý estetický zákon není absolutní.
· Je důležité nenechat se zatáhnout trivialit a vyvarovat se detailnímu popisu a vysvětlování evidentních faktů.
· Díla Homéra (Iliada) a Shakespeara (Hamlet) poukazují na to, že zákony estetiky mohou být někdy porušeny. Porušení těchto zákonů ovšem znamená vždycky podstoupit riziko. Proto mnozí učitelé svým studentům říkají: „To je v pořádku u Shakespeara, ale nikoliv u studenta.“ Problém tohoto přístupu je však v tom, že takoví profesoři vyučují literární umění bez umění.
Pravidla nesmí omezovat tvůrčí rozlet
· Aby se člověk naučil dobře psát, musí začít s jasným pochopením faktu, že pro umělce jsou estetická pravidla spíše nepřítelem než pomocníkem.
· Pro velkého umělce je cokoliv možné. Invence, spontánní vytváření nových pravidel je středobodem umění. A protože se člověk nestane umělcem tak, že dělá slepě to, co ostatní, nemohou v literatuře existovat žádná jednoznačná omezení nebo zákazy.
· Cokoliv funguje, je dobré. Každý spisovatel si musí vypěstovat cit pro to, co funguje a proč.
· Film Paterson je ukázkou porušení pravidel, protože téměř všechny „nastražené flinty“ kolem hlavního hrdiny zůstávají nevystřelené.
 |
| KOUZLO PSANÍ KNIH |
· Nepište bez základních znalostí kompozice.
· Nesnažte se psát jenom o tom, co znáte.
· Vyberte si žánr
· Vytvářejte ve čtenářově mysli iluzi snů vyhýbejte se jako čertu čemukoliv, co by ho od toho snu odtrhlo
· Než se naučíte používat hlavní formy beletrie, nesnažte se o porušování základních pravidel
O čem psát?
· Nikdo nemůže doufat, že bude psát dobře bez zvládnutí gramatiky a syntaxe, slohu, pestrosti vět, struktury odstavců atd.
· Není nic tak limitující, tak ničící představivost, jako když se snažíte psát pravdivě a zajímavě o něčem co znáte. Vycházet jenom ze sebe je chybné. Protože náš život je jenom základ toho, co píšeme.
Tři dimenze psaní - motiv, akce, následek
· Psaní o sobě musíte doplnit do tří Aristotelovských dimenzí: tady a teď, akce, tam a tenkrát, motiv k akci, tam a jednou, výsledky akce. To je to tvůrčí, čím to doplňujete, co se opravdu stalo. Neboť kdybychom popsali jenom to, co se stalo, je to jako zpráva pro policii
· Doplnit každou akci ve třech dimenzích: v původu (minulost), v rezonanci (budoucnost) a mezitím akci. Jsme jako architekti a inženýři. Potřebujeme strukturu, kterou musíme vytvořit. Buď předem, při tom nebo potom. Aristoteles tomu říká začátek, prostředek a konec.
· Musíme se snažit domýšlet, jinak je to nuda.
Míchání žánrů
· V každé kultuře existují určitá témata opakovaná jedním umělcem za druhým. Nakládání se zavedenými symboly se ale mění společně s měnící se kulturou. Rodí se nové formy. Literární ilustrace nahrazují ty biblické, světské figury parodují ty náboženské. I v literatuře novoty často vznikají vynalézavým míšením žánrů nebo využitím již známé látky jinak. (viz. Apollonius Rhodos a jeho Argonautica)
· Nejvznešenější literární formy, srovnatelné svou kulturní důležitostí v hudbě pouze se symfonií, se zrodily přeměnou braku (Robinson Crusoe, Hobit a Pán prstenů, Maus, Farma zvířat)
Stephen King, O psaní
· Při výběru žánru je nejlepší začít tím který sami rádi čteme. Pokud jsme fanoušci určitého žánru je naprosto přirozené, že ho budeme chtít psát. Neměli bychom se odvracet od toho co máme rádi a psát jinak jen proto abychom oslnili rodinu, přátele, učitele či kolegy z kurzu psaní.
· Čtenáři chtějí dobrý příběh. Něco ho zaujme a donutí otáčet stránky. Tohle se podle Kinga děje jenom když jsou jim postavy povědomé, když znají jejich okolí, mluvu atd. Dále říká
pište si co chcete a pak tomu vdechněte život a dejte tomu jedinečnost tím, že do toho přimícháte své vlastní zkušenosti.
Adam Fábik, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020 |
Kurz se mi líbil. Byla jsem překvapená, že jsem se nezasekla a vždy úkol splnila. Dokonce to nebylo úplně mimo, takže se zdá, že podobně jako se dá naučit kreslit, dá se zvládnout i psaní.
Díky za důležité rady typu:
 |
| Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020 |
Struktura text je : úvod, stať a závěr... a poučení.
Neopakovat slova.
Vynechat balastní věty typu: stoupal jsem nahoru, sestupoval dolů...
Nedržet se reality a zkusit si začít vymýšlet.
A teď už jen sednou a psát a psát.
Díky za vše, bylo to fakt moc prima!
Zuzka Pavelková
 |
| Dobeška, dlouhodobý páteční kurz 14. února 2020 |
Milá Dádo!
Všechno se mi moc líbilo. Moc rád se přihlásím i na jaře. Ve skrytu duše vítám každou příležitost psát.
Zdeněk Hart
 |
| Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni |
1. Název a první věty textu dělají první dojem.
2. Střídání dlouhých a krátkých vět, přímé a nepřímé řeči je důležité.
3. Neopakovat často jedno slovo a používat synonymy.
4. Dávat pozor na kompozici textu a nepoužívat příliš hodně detailů.
5. Když se v textu zmiňuje o předmětu, člověku atd., ten předmět v tomto textu má mít nějakou funkci. (flinta na zdi)
Anna Manokhina, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
1. Úvod nesmí být dlouhý a musí odpovídat ostatnímu textu.
2. Nemusíme popisovat úplně všechno, když vypravujeme nějakou situaci.
3. Moc nepoužívat pasivum.
4. Nesmíme opakovat jedno slovo v každé větě (ale někdy to funguje)
5. Musíme přečíst nahlas svůj text: to nám pomůže najít chyby.
Kristina Nol, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Udělala jsem si dnes v knihkupectví radost... a pak jsem si vzala knížku Živel Lustig na prochajdu. Určitě budu škemrat brzy o podpis 😉. Děkuju předem.Lenka Konopásková
Milá Dani,
zdravím Tě s několika dotazy, možná prosbami. Chtěla jsem se zeptat, jestli plánujete v Praze v blízké době autorské čtení, případně jestli není možné se zúčastnit nějakého jednodenního kurzu? Jak už jsem ti psala dříve, čas od času potřebuju potkat spřízněné duše, abych načerpala pozitivní spisovatelskou energii a zase mohla vesele pokračovat ve snaze o vytvoření "bestselleru" (jak jinak, že ano:-))).
Předem moc děkuji za informace, zdravím do Prahy a těším se na vás!
P.S. Doufám, že tě potěší, že píšu. A strašně mě to baví! Nedávno to byl rok, co jsem u tebe byla poprvé na kurzu. Čas letí, ale ten pocit, že jsem přesně tam, kde mám být, ten je pořád stejně silný! Měj se krásně!
Zuza
|
| Národní muzeum 12.2.2020 |
Co se vybaví laikovi třeba pod pojmem malé nádrže?
Sud, akvárium, možná i malá přehrada. Rozhodně ne louže nebo kapka rosy v okvětním lístku...
Nebo co si představíte pod větou: různým druhům zvířat vyhovují různé areály?
Petr Dolejš
Když posuneme čtvrtou lekci a uvidíme se tím pádem až za měsíc, bude se mi stýskat! Ale zase třeba stihnu dodělat všechny úkoly :-)
Jiřina
Milá Dano!
Děkuji za kurz.
Naučila jsem se dívat se na text jinak. Ne jako já, ale jako někdo, koho musím zaujmout.
Cokoliv napíšu si najde svého čtenáře, pokud čtenář uvěří tomu, co jsem napsala.
Literární pravda musí být pravdivější než pravda...
Když to nectíme, můžeme často i čtenáře zmást.
Petra Bejčková
 |
| Kurz na Chodově 22.-23. listopadu 2019 |
Vždy si pamatujte, že literární pravda je pravdivější než pravda. Titulek musí být přitažlivý, aby si čtenáři chtěli přečíst celý článek. A pak čtenáře vtáhnout do obrazu, jenž jsme pro něj vytvořili a držet ho tam zuby nehty, aby se nechal unášet a aby zapomněl na svět venku.
Nejlépe je představit si, že vyprávíme příběh kamarádovi – hned vidím, jestli poslouchá.
Jinak ovšem, článek musí mít logickou základní stavbu: úvod (motiv), prostředek (akci) a závěr (následek). A pak ještě čtvrtou neviditelnou část, z níž čtenář pozná, proč jsme to vlastně psali. To ho potěší někdy i víc, než obsah.
Jiří Hlaváček
 |
| Kurz na Chodově 22.-23. listopadu 2019 |
Den kurzu, ten den, právě nastává a já vstupuju do místnosti s bílými stoly. Naštěstí jde mamka se mnou. Je tu ještě jedna holčička, je jí třináct a už je tu po několikáté. Ostatní jsou dospělí. Jsem nejmladší a nevím, co se po mně bude chtít.
Místnost je celkem velká a z oken je výhled na nějaké firmy a paneláky. No jo, Praha.
Na kurzu jsou většinou paní, vypadají hodné. Jedna mluví slovensky.
Pak jsou tu dva pánové. Jeden je nějaký vědec a pořád něco komentuje a hlásí se. Druhý pán si sedl vedle mě, tedy, posadila ho tam paní Dana. Ten zase mluví hodně spisovně a má brýle.
Většina lidí píše a čte z počítače. Čtou se příběhy, které jsme měli napsat za domácí úkol. Mamka se na mě usmívá a ukazuje, že si mám upravit ofinu, aby mi vlasy nelezly do očí.Jsem na řadě se svým příběhem.
Ach jo, snad to po sobě přečtu.
Ufff!
Dočetla jsem a můžu si oddechnout a napít se. Teď se konečně zkusím soustředit na to, co říkají a čtou ostatní. Paní Dana vypadá mile a vysvětluje nám, o máme dělat pro to, abychom psali zábavněji a lépe. Stejně si to budu dělat po svým.
Marta Havelková
 |
| Víkendový kurz Štíří důl 15.-17. listopadu 2019 |
Moje mozkové neurony jeden přes druhý s funěním urputně přehrabují nové informace a snaží se je uložit do příslušných přihrádek. Je toho moc. Některé slabé poznatky asi nevydrží a tiše vyšumí z mozkového skladiště. Ale nevadí, zbývá jich ještě až až.
Odjíždíme s Věrkou z víkendového pobytu ze Štířího dolu. Odjíždíme mlčky, hlavy překypují myšlenkami, které nejdou hned tak utřídit. Mlčíme ale jen než se vymotáme na hlavní silnici. Pak začneme mluvit skoro současně: „To byl úžasný víkend…ta atmosféra…a jak jsme se nasmáli…třeba jak Bořík četl …nebo jak Dana vykládala…nebo jak Yakeen měl tu historku…nebo ta báseň na závěr, ta mě dostala…“ mluvíme jedna přes druhou, ani nemusíme dokončovat věty.
Obě jsme na stejné vlně, dobře víme, o čem je řeč.
„Tak krásný víkend už jsem dlouho nezažila. Ten pocit je nepopsatelný,“ rozplývám se nadšením. Obě jsme se zasmály. Tutéž větu totiž někdo řekl při loučení a Dana hned oponovala: „To vůbec nechci slyšet! Správný spisovatel MUSÍ umět popsat svoje pocity!“
V listopadu se bohužel stmívá už nechutně brzo a já po tmě špatně vidím. Chvílemi, mezi obcemi, dokonce překračuji šedesátikilometrovou rychlost. Věrka se křečovitě drží madla nade dveřmi, ale nemusí se bát, já se opravdu hodně snažím udržet auto na silnici. Jak se tak snažím, přehlédla jsem odbočku na Brno.
„ Co by to bylo za výlet, kdybych aspoň jednou nezabloudila…není to nakonec hezčí, než jenom prostá jízda tam a zpět?“ pokládám řečnickou otázku a valím oči na temnou silnici.Myšlenky si zatím volně pobíhají po skladišti, a aby cesta lépe ubíhala, vybírám z přihrádky vzpomínek a vyprávím Věrce:
„Kdysi, před dvaceti lety, jsem byla na meditaci. Zšeřelou místnost osvětlují svíčky, zní tlumená hudba a čadí nějaká vonná tyčinka. Nás asi osm žen uléhá na karimatky a máme meditovat. Představit si na hrudníku růžové poupě, pomalu ho otvírat a zavírat. Až se otevře celé, můžeme vstoupit dovnitř a tam relaxovat. Motá se mi v hlavě kde co, ale poupě tam určitě není. Podle klidného oddychování kolem sebe soudím, že většina holek už se válí mezi pestíky a já pořád nic. Zjišťuji, že mám zaťaté všechny svaly a pevně stisknuté zuby, jak se za každou cenu snažím uvolnit. Dobře, takže povolit, vydýchat a hele, poupě už se otvírá. Najednou svítí slunce, modrá obloha prosvítá přes okvětní plátky, sem tam propluje malý mráček. Nad hlavou se mi tyčí pestíky, růžová vůně sladce stoupá k obloze. Hlavně aby nepřiletěl čmelák, to by mi asi meditaci trošku pošramotilo. Jen co se začínám v květu zabydlovat, už nás vedou z meditace pryč, sakra, zrovna když se mi tam začínalo tak líbit…“
Věrka buďto zaujatě poslouchá nebo usnula, ani nedutá.„Teď se posadíme po dvojicích zády k sobě…otevřeme si na hrudníku svoje poupě a představíme si, jak z něho vychází růžová mlha…celou nás obklopuje…. zahaluje i vaši partnerku ve dvojici…“ navádí nás šeptem instruktorka. Tak poupě bych už měla, ale růžová mlha nikde. Jediné, co vidím svým vnitřním zrakem, jsou růžovošedé čmoudíky, mdle se mihotající nad mojí růží. Ale to už cítím, jak se zezadu od mé sousedky valí hustá růžová mlha, jak cukrová vata. Obklopila mě celou, i s mými čmoudíky. Sdělovaly jsme si pak svoje poznatky a ona kupodivu naprosto přesně popsala moje pocity. Nojo, je mladá, krásná, plná energie, to se jí to pak vyrábí cukrová vata… Byl to silný zážitek.“
Mezitím, co tak poutavě vyprávím, jsme si pěkně pobloudily.
Naštěstí Věrka, v hrůze, že ji budu ještě několik hodin vláčet po silnicích, našla opět správný směr. Už jsme skoro doma a ani to tak dlouho netrvalo.
A v tom jsem na to přišla … Dana bude mít radost…jsem už vážně asi spisovatelka… Vím už, jak popsat svoje pocity z našeho psacího víkendu:
Jsem teď totiž vevnitř celá hustě sladce sytě růžová jako cukrová vata.
Zdena Součková
 |
| Autorské čtení v Krucemburku 16. listopadu 2019 |
Zpráva o jednom večeru: Zrovna jsem zvažoval, jak Daně řeknu, ať se mnou tentokrát nepočítá. Už dlouho jsem nic - kromě pracovních mailů - nenapsal. A bylo jasné, že s těmi si na autorském čtení fakt nevystačím.
„No, víš, zrovna jsem ti chtěl říct, že nemám co, a tentokrát se nezúčastním.“
„Aha, dobře, to nevadí. Tak si něco vyber a pošli mi to, jo?“ byla se mnou rychle hotová Dana.
Čekal jsem, že nebudu, v horším případě výčitku, ale příkaz vystupovat, přestože nemám s čím, mi od ní přišlo jako docela originální reakce. A taky zavazující. A tak jsem nakonec něco staršího vytáhl, trochu pokrátil a vydal se do Krucemburku.
Sešla se nás docela dobrá parta. Neznali jsme se, ale pojil nás společný zájem. Vypilovat povídky na večerní veřejné čtení, abychom si před místními neutrhli ostudu. Všechno jsme přečetli, z připomínkovali a pak dvě hodiny ladili k dokonalosti.
Do místního kina jsme dorazili s předstihem. Nesluší se přece, aby se účinkující, hvězdy večera, ve vchodu srážely s diváky. Taky u šaten by bylo hloupé čekat frontu společně s nimi. I když jsme píšící amatéři, můžeme se přeci chovat jako profesionálové. A s hrdostí na své dokonale vycizelované texty jsme o půl sedmé nakráčeli do sálu.
„Hmm, větší než jsem čekal,“ prohodil kolega Libor, když vzhlédl od první řady k dvacáté.„Asi bychom se jinam nevešli,“ doplnil jsem s myšlenkou, že v Krucemburku si kultury opravdu váží.
„Dneska dávají v televizi Stardance, tak to asi plný nebude,“ dodala Zdeňka.
Za pět minut sedm jsem ocenil, že většina obyvatel chodí na poslední chvíli jako já, protože jak jinak si vysvětlit, že z místních přišli zatím tři. Nás dvanáct účinkujících se usadilo do prvních řad, aby to nevypadalo blbě, až přijdou ostatní. Přeci jen syndrom prázdné hospody platí i tady, že…, pomyslel jsem si, když jsem organizoval rozmístění kolegů do více řad, abychom neseděli jen v půlce té první.
Ale moje obavy se ukázaly jako zbytečné. Úderem sedmé se do sálu vřítili všichni ostatní Krucemburčané, kteří toužili slyšet naše texty. Byly jsme spokojení, konečně máme publikum! Kolik jich přišlo, jsem ani nemohl spočítat. V sále bylo totiž dost šero.
Pak se ale všech devět příchozích posadilo a my jsme mohli začít…
Bořivoj Beránek, Krucemburk 17.11.2019
|
| Kino v Krucemburku 16. listopadu 2019 |
Jak je známo, spisovatelé jsou velmi zvláštní druh. Jsou nezkrotní i svázaní, plní radosti i smutku, smějí se a pláčou, tancují se slovy na bílém papíře v rytmu zrychleného tlukotu srdce, které nemůže zůstat klidné v záplavě rozmanitých příběhů probíhajících jejich hlavami. Žijí několik životů v jednom jediném, omezeném křehkou tělesnou schránkou a záludnou genetikou.
 |
| Víkendový kurz Štíří důl 15.-17. listopadu |
Vymýšlejí si zdánlivě neskutečné příběhy neexistujících lidí, a přesto se v hlavních hrdinech i vedlejších postavách poznáváte.
Spisovatelé jsou průvodci galaxií, kde můžete být kýmkoliv a prožít cokoliv. Třeba to, na co se neodvažujete pomyslet. Nebo to, na co myslíte každý den.
Při setkáních sedí se sklenkou vína na dřevěných židlích s lemovanými podsedáky, popíjí, smějí se, pláčou, na stříbrném podnose nabízí své nitro a pečlivě naslouchají kritice vlastních děl. Protože když vaše duše souzní, i nepříliš pochvalný komentář zní jako rajská hudba.
A tak chci poděkovat všem mým kolegům, spisovatelům, za možnost být s nimi celý víkend v dřevěné chatě u lesa, s rybníkem a spoustou inspirace, úsměvů, pohlazení na duši, dobrého jídla a pití, ale především s možností mluvit, psát, naslouchat.
Bylo to skvostné.
Zuzka Fajmonová
 |
| Zelená Hora - Santini |
 |
| Zelená Hora - Santini |
Když počasí nám nepřeje,
ve Štířím dole dobře je.
Zahodíme mobily i hodiny
a nemáme výčitky, co naše rodiny?
Dýcháme společný vzduch,
ovládl nás tvůrčí duch.
Zde jíme, spíme společně
a cítíme se báječně!
Když je náš příběh od srdce,
tak vyvolává emoce.
Když Dana dílo cupuje,
tak vždycky na tom něco je.
Když obklopí nás baroko,
duše vzlétnou vysoko.
Když tréma jazyk svazuje,
vždy vedle tebe někdo je.
Když potlesk sálem zaznívá,
múza se jen usmívá…
Nataša Richterová
 |
| Autorské čtení během Jazzového štrúdlu Evy Emingerové v Semaforu 24. listopadu 2019 |
Večer byl super. Děkuji moc za pozvání.
Ahoj Dádo,
jsem trochu nemocný, nastydlý. Chodím po bytě, ale ven moc nechodím. V pátek nepřijedu. Bojím se, že bych někoho nakazil, anebo já bych si přitížil. Zůstávám doma. Napsal jsem o tom koláči a těšil jsem se jak to Bohunce přečtu, ale..
Kdyby by tam byl Šimon, mohl by to přečíst on? Pokud se mu to bude líbit. Samozřejmě.
Ještě ti posílám nějaké drobné věci tak se na to podívej.
Ahoj Zdeněk
 |
| Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020 |
asi to tak mělo být, když jsem nemohla vloni, nebyl asi ještě ten správný čas. Moc děkuji za všechno.
Neučila jsem se, jak důležité je držet proporce textu.
Zaujmout je třeba hned na začátku.
Neplýtvat detaily, které nemají dál význam.
Otevřít se, používat dialog.
Zjistila jsem, že je aspoň dedest dalších stejně potrhlých super lidí...
Přeji spoustu prima účastníků kurzů a brzy na viděnou. Díky moc!
Zuzana Prudilová
Ahoj Dano,víš, že mi bajky moc nejdou, ale neodolala jsem Šimonově výzvě a napsala pandemickou panickou bajku...
Zdena Součková
Literární pravda musí být pravdivější než pravda znamená, že si klidně můžeme vymýšlet, ale příběh musí být uvěřitelný, dokončen a mít správně proporce.
Perex není prací prostředek.
Pět dobrých způsobů psaní podle Aristotel: popis není nic moc, nejlepší je akce. Mezi tím zásah shůry, vzpomínka a rozpoznání.
Zjednodušovat, zbytečně nekomplikovat...
Barbora Kršková
 |
| Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020 |
Perex se též používá v bankovnictví jako roční souhrnné objemy akcií, minimální a maximální kurzy.
Díky, děvčata, všem za krásnou atmosféru a prima tvůrčí víkend. Těšíme se na příště. To už bude i s autorským čtením. Tak si chystejte na podzim hezké povídky.
Věra Staňková
Chtěla jsem Vám ještě jednou poděkovat a taky se pochlubit, že kniha, kterou jsem tenkrát měla rozepsanou jako vánoční dárek pro své přátele, bude zítra oficiálně vycházet.
Bohužel mi vyšel termín velmi nešťastně vzhledem k tomu, že jsou všude zavřená knihkupectví, ale já jsem stejně uvězněná v Anglii a do Čech teď nemůžu. Ale radost mi to pokazilo jenom trochu. Hned jak to bude možné, vyrazím do Prahy pokochat se a sama sebe poplácat po ramenou, že jsem to dokázala.
Kniha se jmenuje "Duše jako ještěrka" a teď už je to jenom na ní, jak si poradí. Prosím popřejte jí hodně štěstí. Ještě jednou děkuji za povzbuzení a velkou pomoc.
Alena Vachtová
1. Příliš dlouhý popis potřebuje děj
2. Nepoužívat cizí složitá slova
3. Jednoduché věty jsou mnohem lepší
4. Dialog popisuje více, než si myslíme
5. Pozor na pasivní slovesa.
Kristina Nol, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| MDŽ v Brně 8.3.2020 |
Principy a zásady textu jsou zajímavé znát.
Úžasný a povznášející pohled ostatních účastnic kurzu, které psaly vtipné příspěvky.
Katka Jarošová
Moc děkuji za skvělý víkend plný informací a inspirace! 😊
Posílám pár textů, které jsem vytvořila.
Nemám bohužel prostor je nějak více upravovat, už jsem na cestách mimo ČR a u počítače budu až za pár týdnů.
V této podobě tedy nejspíš poslouží jako příklady toho, jak NEPSAT 😃 Ale já to postupně vypiluju! 😊 Moc díky za vše a těším se na příště na podzim! 😊
Martina Merisi Sedláková
Pět věcí co jsem se naučila z druhé hodiny:
- jednoduchost před složité souvětí
- žádná zbytečná přídavné jména a citoslovce
- popis má děj
- hra se všemi smysly
Gabriela Farkašová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni |
Dobry den!
urcite si me pamatujete, jsem ze Sutnarky. Pred nekolika lety jsem s vama mela vyuku, pak jsem Vas parkrat nahodne potkavala ve skole. Tento semestr bych chtela vymyslet trosku vic autorskou knizku a rozhodne bych potrebovala poradit z pribehem + ceskym zpracovanim. Jedna se o to, ze rada pisu basnicky/versy a chtela bych ten pribeh zpravovat do podoby versu.
Chci vytvorit soucasnou predstavu o cervene karkulce, ktera je vic zamerena na mladez a vic jsem chtela psat o tech pocitech karkulky, vlka, babicky a lovce. Tim padem bych tu pohadku trosku predelala. Jeste premyslim nad tim celkovym napadem a uvidim jak to pujde, ale rozhodne bych to chtela zkusit. Nad napadem jsem zacla povazovat tprve dneska, pokud byste mela cas a zajem mi nejak pomoct, byla bych moc rada. Samozrejmne rozumim, ze cas neco stoji a myslim si, ze by nebylo spatny, kdybych vam za to neco prispela.
Nejprve zkusim vymyslet cely pribeh, pak bych ho rozdelila na casti (versy), kazdy ten vers byl myslenkou nebo pocitem jedneho z hrdinu pohadky, za tim by sly ilustrace. Bylo by to vic abstraktnejsi, dospelejsi a melancholicky bych rekla. Kazdopadne pokud by se nepodarilo udelat jenom ty versy, mohla bych to nakombinovat.
Hanna Kovtun, fakulta Ladislava Sutnara v Plzni
 |
| Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 4.3.2020 |
Dobrý večer,
napsala jsem dialog, jak jste nám zadala a statečně se prokousávám učebnicí tvůrčího psaní (Kingovo O psaní už mám za sebou).
Zjistila jsem, že mám problém. Bylo to patrně na první hodině, kdy jsem vám řekla, že si nejdřív vymyslím zápletku a pak píšu. Zjistila jsem proč. Já vždycky napíšu začátek (bez vymyšlené zápletky a pak se prostě zaseknu a nevím, jak dál).
Když si vymyslím zápletku, tak to sice není tak dobré, jako když začnu rovnou, ale aspoň to dopíšu. V příloze najdete ukázku takového začátku (sestry Conorovy), o kterém si myslím, že je vážně dobře napsaný, ale k čemu mi to je, když to nemá konec?
TaTáňa Zouharová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
1. Popis slouží přiběhu, příběh má se pořád vyvíjet.
2. Nepřetáhovat začátek.
3. Popis může byt vysvětlen zážitkami a prokladán akcemi, nemusí byt chronologický.
4. Můžu vymyšlet. Nemusim psat jenom o tom, s čím jsem si jístá.
5. Název je důležitý. Budu rada za kritiku nebo jakoukoliv odpovědˇ.
Měla bych zájem o literární dílnu na zámku Loučeň 16.-19.4.
Mějte se krásně a těším se na dálší lekce!
Anastasiia Korliuga, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
1. Nepoužívat zbytečně uvozovací věty v přímé řeči.2. Nepoužívat speciální a příliš složitá slova, když toho nepotřebuje text.
3. Dialog stejně jako popis dokáže odhalit informace o postavě, děje atd.
4. Dávat pozor na pasívní slovesa.
5. Pauzy jsou důležité při čtení textu s metaforami.
Anna Manokhina
- Popis je většinou krátký a nesnese delší popisnost
- Vypnout zrak a používat ostatní smysly
- Používat metafory
- Přímá řeč a dialog
- Slovní zásoba se u postav mění ať už je to dlaždič nebo prvňák
Přeji vám pěkný den
Leona Schillerová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Studio Dobeška 28. února 2020 |
 |
| Studio Dobeška 28. února 2020 |
Zdeněk Hart
Milá Dano!
Díky za článek o Vyšehradu. Také Vaše rozhovory s Viktorem Fischlem jsou pro mne důležité (např. kapitoly Pátá čtvrť a Lyrický zápisník). Mnoho jsem o Fischlovi nevěděl, ale od chvíle, kdy jsem si přečetl jeho překlad Písně písní a srovnal ho se Seifertovým, vím, že je to nejbásničtější (a nepochybně i nejpřesnější ) překlad vůbec.
Vláďa Janovic
 |
| Závěrečný kurz s oslavou, čtvrtek 27. února 2020, Nové Butovice |
To, co mi kurzy u Dany dávají, je tvůrčí a přátelská atmosféra, kvůli které se vracím jako dobrý holub. Zpětné vazby od účastníků (postřehy, poznámky, reakce) jsou pro mě velmi cenné. Nejvíc si ale vážím toho, že se psavci neváhají podělit o pocity, které v nich vyvolají příspěvky.
Možnost poznávat nové nadšence do psaní a být u jejich prvních literárních krůčků na začátku a pokroků na konci kurzu, to hrozně nabíjí! A v proběhlém kurzu mě moc bavila historická témata.
Co bych chtěla dál: Pokud by to šlo, občas se věnovat, alespoň teoreticky, rozsáhlejším literárním útvarům (novela, román...).
Nataša Richterová
Rád bych poděkoval za kurz tvůrčího psaní pod Tvým vedením. Bylo to moc obohacující a příjemné. S oblibou jsem sledoval, jak se všichni zlepšují a přinášejí krásné povídky. Věřím, že i já jsem nějaký ten progres udělal. Na kurzu se líbilo zvláště toto:
1, Uvolněná a přátelská atmosféra na lekcích.
2, Moc oceňuji přítomnost lektorky rétoriky Jany Vaňkové na lekcích, protože s mluvením mám velké problémy.
3, Líbí se mi proložení nováčků s pokročilými. Člověk vidí, kam by se mohl třeba jednou dostat.
4, Skvělá je upřímná zpětná vazba. Za tu jsem rád. Někdy mám pocit, že by mohla být i tvrdší.
5, Zkoušení různých literárních útvarů.
Děkuji za vše a už se těším na navazující dlouhodobý kurz.
Pavel Kopp
 |
| Chodov, víkendový kurz 22.-23. února 2020 |
Milá Dano,
dneska to pro mě byl nevšední zážitek, pro který jsem vlastně přišla.😊 Máš krásnou práci. Opravdu se mi ho hrozně moc líbilo. Dalo mi to chuť psát. Naučila jsem se, že méně je často více, a vidět příběh v obrazech. A také mám radost, že jsem dokázala i v rychlosti na kurzu napsat i něco, co je docela smysluplné.
Nedalo mi to a hned po návratu jsem se snažila jako správná šprtka přihlédnout ke zpětným vazbám a dokončit svou narozeninovou povídku.😊 Těším se na zítra, i když s kruhy pod očima.-)).
Magda Hánová
 |
| Chodov, víkendový kurz 22.-23. února 2020 |
Naučil jsem se, že vždy musím myslet na čtenáře.
Literární pravda je něco jiného než popis reality.
Jednoduchý smysluplný text vítězí nad přesyceným obsahem.
Autor nesmí nálepkovat... ale vše ukázat.
Vojta Delveti
Vše se mi na kurzu líbilo. Nevím, co bych vytkla. Vždy se naučím něco nového. Dnes se mi navíc splnilo přání. Vždy jsem chtěla napsat něco tak dojemně krásného, že to ostatní rozpláče.
Děkuji. Bez Vás bych to nikdy nedokázala.
Jasmin Carmel (13 let)
 |
| Chodov, víkendový kurz 22.-23. února 2020 |
ještě jednou díky, moc se mi to líbilo. Určitě to nebude z mé strany naposledy. Už se dívám do kalendáře a těším se. V příloze posílám společný dialog na zámku (Jasmine + já) a moji Lásku.
Naučila jsem se stavbu příběhu, vyhazovat plevelná slova, vyvarovat se pasiv a hodnotících příslovcí.
Pochopila jsem, jak se píše dialog a co znamená uvěřitelnost příběhu a postav.
A také jak být úžasným lektorem.
Díky, Dano.
Hana Havlová
Šárka Pinďáková
5 VĚT – CO SE CHCI NAUČIT NA KURZU PSANÍ PRO POKROČILÉ
· Procvičovat žánry
· Číst si zdařilé příspěvky jako ukázky – ty nejlepší – pošli, prosím, odkaz na web
· Příběhy podle vzorce – jak? – trénovat
· Zkusit i poezii
· Netradiční témata – výzvy k napsání příběhů
Zuzana Kratochvílová
Děkuji i Janě Vaňkové nejen za dechová cvičení a rétorické poučky, ale i za postřeh týkající se mého zlozvyku - pokyvování hlavou - bez něj to jde fakt líp:-).
Anna
 |
| 27.2.2020 |
Igredience: 175 g. hladké mouky + na pommučnění. 85 g. studeného másla, nakrajeného na malé kousky, 50 g. krupicového cukru, špetka soli, 1 žloutek.
Na náplň: 200g. krupicového cukru, 100g. másla, nakrájeného na malé kousky. 200 ml. smetany ke šlehání. 200 g. rozpůlených jader vlašských ořechů.
Předehřejte troubu na 190° C. Mouku, máslo, cukr a sůl míchejte, dokud směs nezačne připomínat drobenku. Přidejte žloutek, 1-2 lžíce stuvené vody a promíchejte do pevného a hladkého těsta, které znovu propracujte na pomoučněném válu dohladka. Pak ho rozválejte, vyložte jím kulatou formu o průměru 24 cm., pokryjte pečicím papírem, zatěžkejte fazolemi a dejte na 10 min. do chladničky. Pak pečete v předehřáté troubě 10 min. Sundejte fazole a pečicí papír a pečte dalších 5 min.
Mezitím udělejte náplň. V těžké pánvi pomalu zahřívejte cukr a 3 lžíce vody. Míchejte, až se cukr rozpustí. Pak zesilte plamen a nechte cukr pobublávat. Míchejte ,až získá karamelovou barvu. Stáhněte z ohně, vmíchejte máslo a pak smetanu. Přiveďte znovu k varu, prudce vařte a míchejte, až směs zhoustne. Pak přidejte ořechy. Ořechovou náplň rovnoměrně rozprostřete na koláč a dejte na dalších 8-10 min. pect, až bude bublat. Nechte 10 min. chladnout a podáváte
Asja Žilová
|
| Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 19.2.2020 |
Co jsem se naučila na prvním semináři tvůrčího psaní:
1. psát a psát a psát a číst a číst a číst
2. neopakovat slova (když se to nehodí)
3. neroztahovat začátek, důležitý je nadpis, musí zaujmout a první věta
4. střídat dialog, popis a akci, v popisu být konkrétní
5. přečíst si text nahlas, kvůli kostrbatosti
6. raději ukazovat než popisovat
7. představit si situaci očima někoho jiného
TaTáňa Zouharová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 19.2.2020 |
1.Naučil som sa, že ako autor nemám dávať postavám nálepky, ale nechať to na čitateľovi.
2.Zbytočne neopakovať rovnaké slová, ale skôr vyhľadávať synonymá.
3.Čítať si text nahlas kvôli výslovnosti napísaných viet.
4.Základom je titul a prvé dve vety. Hlavne v tejto dobe, kde ľudia nemajú čas na nič.
5.Priama reč má silnú energiu. Oživí nudný opis.
Ján Sorokáč, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
2. Střídání dialogu, akce a popisu
3. Držet proporce mezi začátkem, dějem a koncem
4. Střídat dlouhé a krátké věty
5. Přemýšlet nad pohledem více lidí
Gabriela Farkašová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Originál ilustrace Karolíny Balogové |
1. Každé dílo má tři části: začátek, střed a konec.
2. Je dobré kombinovat popis, dialog, akci.
3. Je dobré představit charakter v akci.
4. Kdybych ve Spojených státech měla dolar, tak osmdesát centů bych dala za nadpis a dvacet za první větu.
5. Není dobré používat pasiva, protože je text pak moc složitý.
Karolína Balogová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Z prvního semináře jsem si odnesla:
Titulek a první věta jsou nejdůležitější k upoutání pozornosti diváka. Každé literární dílo má tři části, tři rytmy: dialog, popis, akce Přímá řeč je dynamická a oživuje děj. Úvod by neměl být moc dlouhý, unavuje. Zavěšení flinty na zeď. Zmínit se na začátku o jistém „předmětu“, který ještě dostane hlubší roli.
Michaela Sedláčková, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
 |
| Originál ilustrace Jana Rejholce |
Co jsem se naučil:
1. Držet se hlavního příběhu a ořezat vše zbytečné.
2. Je potřeba aby příběh měl smysl a trocha nějakého poučení navrch je taky dobrá.
3. Když se autor v příběhu otevře čtenáři, dostává příběh jakýsi zajímavý šmrnc. Nebát se psát o všem, i když to není příjemné.
4. Příběhy se nemusí líbit všem.
5. Zajímavé jsou všechny příběhy.
Jan Rejholec, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
5 vět
- První dvě věty by měli upoutat čtenářovu pozornost aby měl chuť číst dál
- Číst a hledat inspiraci
- Psát přímou řeč, aby text získal na dynamice
- Neopakovat slova
- Neodbočovat od hlavní linie příběhu a zbytečně neprodlužovat začátek příběhu
Leona Schillerová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
2. Důležitost titulu, první věty
3. Kos seděl na jabloni- konkretizace
4. Pozor na dvojsmysly
5. Stanovit si jasnou linii k tomu podstatnému.
Štěpán Lipus, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Co jsme se v hodině naučili:
· lepší, než věty uvozovací, je dát význam přímo do dialogu
· když mám číst svoji práci, musím se nadechnout a vyklopit to se sebevědomým výrazem
· používat dobré metafory a při čtení za nimi udělat pauzu, aby si čtenář mohl udělat obrázek
· nepoužívat trpný rod
· vyvarovat se příslovcím a přídavným jménům (pokud nějak nerozšiřují pohled)
· v popisu používat hru se všemi smysly a střídat ho s akcí
TaTáňa Zouharová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
Pět věcí, které jsem se za první hodinu naučil:
1. Věta a nadpis musí být úderné, musí zaujmout čtenáře.
2. Každé literární dílo “musí” mít 3 celky.
3. Měl bych znát cílovou skupinu pro kterou píšu, kterou chci oslovit.
4. Není ideální být otrocky věrný realitě. Realita x literární realita.
5. Je důležité střídat popis, dialog a akci pro vytvoření zajímavého příběhu.
Adam Fábik, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni
|
| 13. února 2020 |
Ahoj milá Dano!
Bylo to U Šemíka prima náhodné setkání.
Už vlastně podruhé jsme se nečekaně potkaly na Vyšehradě.
I můj bratr Pepi Tě po letech zase moc rád viděl.
Eva Lustigová
Náhody bývají úžasné!
To konečně my statistici víme nejlíp...!
S vámi všemi mi bylo dobře. Hezké dny!
Honza Fischer
Ráda se učím nové věci a také ráda vyprávím příběhy ze svého života. Proto chci zkusit i psát. V sobotu jsem byla ze všeho vyvalená, víkendový kurz byl velmi intenzivní, dozvěděla jsem se spousta nových informací a nevěděla, jak je implementovat. Dnes mě to začalo hodně bavit, už jsem si víc věřila a ráda bych dál ve vzdělávání pokračovala.
Marie Efmertová
Kurz jsem dostala jako dárek od své dcery a moc jsem si ho užila, i když jsem se zpočátku ostýchala přijet. Panovala báječná atmosféra a líbilo se mi, co jsme napsali.
Děkuju Barče i Dance za kársný víkend.
Agněša Wlachovská
Líbily se mi nové úkoly. Třeba popis toho, co není vidět na obrázku. Nebo emoce vyjádřená přímou řečí. těším se, až budu psát domácí úkol - smutný a veselý příběh, krásný a hnusný... Doporučovala bych prokládat čtení prací častěji různými aktivitami.
Bára Wlachovská
Literární pravda musí být pravdivější než pravda skutečná.
Autor musí umět vidět i očima někoho jiného - např. svých postav.
Hlavní osa každého literárního útvaru už od dob Aristotela je: začátek, prostředek a konec.
Poznej své publikum - pro koho je literární text určen.
Katka Pospíšilová
 |
| Nové Butovice, dlouhodobý čtvrteční kurz 13. února 2020 |
Co jsme se naučili z rétoriky s Janou Vaňkovou:
Dechem to začíná, a dechem to i končí. Dá se to vztáhnout na život jako takový, ale platí to velmi i o rétorice. Vrásky kolem rtů při špulení pusolamu "tou dlouhou cestou" nabývá už parametrů krásné Francouzky. A to já prosím můžu.Červenou rtěnku k tomu.
Po nadpisu udělat dostatečnou pauzu, aby se usadila informace, a voilá, šarm je tady! Pokud svůj text k tomu ještě umíte zpaměti, z prdu uděláte drama, a prostřídáte napětí s uvolněním, celý sál napjatých posluchačů vám bude viset na rtech. A ten pocit za to opravdu stojí.
Rétorika je mocná čarodějka!
Alexandra Safi Narwa
 |
| Rekordní účast na dlouhodobém pátečním kurzu ve Studiu Dobeška 31. ledna 2020 |
Milá Dano,
Děkuji za hezké páteční dopoledne. Příště nemůžu, a tak bych si přišla nahradit příští lekci už ve čtvrtek do Nových Butovic.
A ještě k textu kolegyně: V roce 2018 jsme byli v Jižní Africe a vím, že při shánění zajímavostí o JAR jsem zjistila, že právě Češi objevili v Dračích horách nejvyšší vodopád světa na řece Tugela (984m). Proto jsem se ozvala. Cestopis by měl být fakticky správně. Navíc Anděl není na řece Orinoko, ale na řece Churún. Jeho vody doputují do Orinoka ještě přes dvě řeky, jako vlastně všechny řeky ve Venezuele.
Zdravím tebe i "asistenta".
Bohuna Kopřivová
 |
| Nové Butovice, čtvrteční dlouhodobý kurz s lekcí rétoriky 30. 1. 2020 |
Co jsem se naučil na čtvrteční lekci rétoriky s Janou Vaňkovou
|
| Jana Vaňková od 3.45 minuty |
2. Důležitá je příprava. Naučit se, co nejvíce textu zpaměti.
3. Zdůraznění jmen postav. Také když se představuji, musím své jméno vyslovit zřetelně a důrazně....
4. Správné dýchání do bránice.
5. Rozeznění dutin, zvednout horní patro jako při zívání.
6. Měnit temporytmus čtení podle děje, abychom zvýšili dramatičnost.
Pavel Kopp
 |
| Národní muzeum Horní Počernice 29.1.2020 |
Někdy je lépe napovědět smysl textu hned na začátku, jindy může text být vystavěný jako hádanka s klíčem na konci. Je možné čtenáře chviličku přitom nechat i tápat, ale jen opravdu krátkou. Tím klíčem v expozicích může s výhodou být exponát. Text tak ideálně vysvětluje nějaký obecný fakt/jev atp. a zároveň připravuje pozornost pro exponát-klíč. Pěkný večer!
Honza Sklenář
Ahoj Dano!
Posílám dialog dvou "pančelek".
Protože jsem kvůli obhajobě přišel na hodinu pozdě, tak jsou mé postřehy "kombinované".
Na obhajobě se potvrdilo, že špičkově připravená prezentace (vlastní obhajoba) může zachránit i nevalnou bakalářskou práci.
A je tomu tak i s literaturou. Vždy je důležité, jakým stylem se příspěvek přečte ;)
Petr Dolejš
 |
| Akademie ČTK 21. Ledna 2020 |
Váš kurz byl pro mě přínosem a už dlouho mě nic tak nezaujalo a "nenakoplo". Ještě večer jsem hledala v knihkupectvích knihy Živel Lustig a Doba obalová. Kniha Živel Lustig se dá celkem snadno objednat na internetu, knihu Doba obalová jsem bohužel nikde nenašla. Pouze na stránkách Psaní podle Lustiga. Je tedy možné tuto knihu (případně obě zmíněné) u Vás objednat? Ráda bych si obě přečetla. Děkuji za uveřejnění mých příspěvků na webu Psaní podle Lustiga, moc si toho vážím.
 |
| Čtvrteční kurz prosinec 2019 |
Podívat se na psaní očima čtenáře.
Pokusit se zaujmout titulkem a úvodem textu.
Pokud možno zjednodušit text tak, aby byl čtivý a snadno srozumitelný.
U komplikovaných textů je lepší používat více krátkých vět, než dlouhá souvětí.
Lukáš Volšický
Musím vědět, proč článek píšu.
Střídat popis (třeba očima toho, kdo se dívá), dialog (s podtextem) a akci (krátké dramatické věty).
Filip Duchoň
 |
| Kurz 19. ledna na Chodově - oběd v Potrefené huse |
•Jak se píše bajka.
•Jak zaujmout čtenáře titulkem, první větou.
•Jak ho potom nepustit - co vynechat, jak to uspořádat. Hlavně, že výsledek je pravdivější, než pravda.
•Jaká jsou pravidla pro dobré psaní a také, že pravidla nejsou dogma.
•Jak pomoci ostatním v cizelování textů = broušení diamantů.
Něco jsme slyšeli podruhé či potřetí, ale jsem za to vděčný, neboť tím se ty prvky upevňuji a klesá nebezpečí, že nám něco důležitého uteče.
A také já teď opakuji, abys věděla, jak je to cenné, že máš tu schopnost, abys soustředěně vyslechla, co čteme. Vím ze své práce, jak je to těžké a zároveň, jak je to důležité.
Jiří Hlaváček
 |
| Kurz Chodov 18.-19. ledna 2020 |
Jsou texty, které jsou spíš pro oči než pro uši. Přesto bychom se měli snažit psát tak, aby nás text nemátl v žádné formě, natož čtené.
Vyhýbat se pasivům a slovním vatám je základ.
Psaní je kosmetika – záleží na tom, jak věty uchopíme.
Spisovatel musí být nelítostný a nebát se odstranit i části, které se mu líbí sebevíc. To neznamená smazat je na věčnost, nýbrž pro ně nalézt jiné příhodnější místo.
Jak psát nejlepší bajky? Čtěte encyklopedie!
Jsou dvě roviny chyb – faktografická a tématická. První druh chyby je omluvitelný v dílech, kde jde o pointu a příběh. Naopak u vědeckých a odborných pracích jsou zásadním problémem. U těch se na druhou stranu nemusíme zase tolik zabývat volbou pointy a tématu. Silné a působivé emoce znehodnotíme patetickým popisem.
Justýna Tůmová
 |
| Kurz pro Národní muzeum 15. ledna 2020 |
Milá Dano,
díky za dnešní kurs i chválu. Posílám svůj text s kožojedem. To, že kožojed není sdílné slovo mne vlastně dost překvapilo. Já to měl za jen o málo náročnější, než slovo "mol", už tím, že má tu svou práci ve jméně. A i proto, že je má kdekdo z nás i doma...
Honza Sklenář
 |
| Páteční kurz v Maiselovce, prosinec 2019 |
je to už dááávno, co jsme se viděly...možná už ani nevíš která já jsem.
Ani nevíš jak se mi stýská po psaní do šuplíku, ale momentálně píšu maturitní práci o založení podniku - žádná fantazie, jen fakta a čísla. Zato slohovky mě baví. Je hezké mít napsáno od učitelky moc pěkná práce, nebo skvostná práce .
To člověka ta škola baví hned víc. Neřekla jsem jí, že jsem absolvovala kurz tvůrčího psaní, ale mám tě zapsanou mezi současnými autory.Nosím v hlavě šílené povídky... v létě půjdou na papír...
Měj se moc hezky a přeji celé tvé rodině hlavně zdraví a pohodu v roce 2020, také ať se daří s dalšími kurzy psaní - věřím, že se na některém potkáme. Posílám do Prahy velké AHOJ
Eli
 |
| Předvánoční čtvrteční kurz v Butovicích, prosinec 2019 |
ráda poděkovala Ti poděkovala nejen za milé novoroční přání, ale také za to, že jsi otevřela mého "psacího ducha"... Přeji Ti, aby ses stále cítila tak mladá, krásná a svěží. A nám pisálkům přeji, abys s námi měla dostatek trpělivosti, protože
•někdy se nám nechce moc zkracovat, i když by bylo co,
•jindy "tam moc dlouho jedeme",
•občas zanecháme flintu na zdi,
•nebo se nám nedaří vymyslet poutavý nadpis, ať se snažíme sebevíc a ty ho vystřihneš na první dobrou;-)...
Prostě a jednoduše: PEVNÉ NERVY, PEVNÉ ZDRAVÍ A AŤ TĚ ŽIVOT (NEJEN S NÁMI) STÁLE BAVÍ.
Anna Vocelová
 |
| Nataša Richterová |
Je také talentovaná autorka, která už si založila svůj vlastní blog Povídky z kabelky.
Navštěvuje náš dlouhodobý kurz Psaní podle Lustiga a spolu s pěti dalšími účastníky připravuje vydání povídkové knihy o mužích a ženách.
Přečtěte si její Dračici a další příběhy zde.
1. číslo Zpravodaje 2020
Zkracovat, zestručňovat, zacílit na jádro.
Důležitý je úvod - jde o "háček" pro čtenáře.
Bezva informace o panu Lustigovi - určitě si o něm přečtu víc.
Jazyk je jako hudba, nesmí drhnout.
Popis se dá zajímavě podat prostřednictvím očí toho, kdo se dívá.
Dobré zpětné vazby k mým výtvorům.
Jana Bačkovská
 |
| Autorské čtení na Dobešce 22. listopadu 2019 |
„Tak honem, kdo čte ve čtvrtém bloku? Na jeviště. Nataša, Asja, Zdeněk a já půjdu na konec,“ říká Dana.
V ruce mám už připravené desky s textem a pomalu stoupám po schodech na jeviště. Sedám si na židli a dívám se dolů, do diváků. Reflektory mi svítí do očí. Jsem víc a víc rozechvěný, neklidný. Nemůžu ani otevřít pusu. Natož číst. Jazykem přejíždím po patře. Na stole je sklenička s vodou, moje záchrana. Konečně hlt vody. Vždyť přečteme každý svojí povídku a jdeme, uklidňuji se. A tak se ještě znovu napiji vody.
Jsem strašně nervózní. Jana říkala: „Dejchej do břicha a tím se uklidníš.“
Copak tady můžu? A ještě kdybych vyfukoval pusou, jak nám to radí, vypadal bych jak velryba. Klídek Zdendo, říkám si, klídek.
Nataša už čte. Ale já slyším jen nějaká slova. Nemohu se soustředit. Sedím tady nahoře, rozhlížím se a pozoruji ostatní. Z dálky slyším potlesk pro Natašu.
Tak tady jsou ta prkna, kde herci v každém divadle večer co večer předvádějí svoje umění. Na těchto prknech se herci odevzdávají svým rolím, přeměňují se na milence, vrahy, podvodníky, zahradníky, trosečníky, politiky a jiné postavy. Odměnou je jim potlesk, který jim dodává sílu a chuť přijít zítra znovu a znovu. A teď, teď tady stojím také já. A také já si zkusím jaké to je, být na jevišti a sklidit ten nezapomenutelný potlesk.
V ruce mám už připravené desky s textem a pomalu stoupám po schodech na jeviště. Sedám si na židli a dívám se dolů, do diváků. Reflektory mi svítí do očí. Jsem víc a víc rozechvěný, neklidný. Nemůžu ani otevřít pusu. Natož číst. Jazykem přejíždím po patře. Na stole je sklenička s vodou, moje záchrana. Konečně hlt vody. Vždyť přečteme každý svojí povídku a jdeme, uklidňuji se. A tak se ještě znovu napiji vody.
Jsem strašně nervózní. Jana říkala: „Dejchej do břicha a tím se uklidníš.“
Copak tady můžu? A ještě kdybych vyfukoval pusou, jak nám to radí, vypadal bych jak velryba. Klídek Zdendo, říkám si, klídek.
Nataša už čte. Ale já slyším jen nějaká slova. Nemohu se soustředit. Sedím tady nahoře, rozhlížím se a pozoruji ostatní. Z dálky slyším potlesk pro Natašu.
Tak tady jsou ta prkna, kde herci v každém divadle večer co večer předvádějí svoje umění. Na těchto prknech se herci odevzdávají svým rolím, přeměňují se na milence, vrahy, podvodníky, zahradníky, trosečníky, politiky a jiné postavy. Odměnou je jim potlesk, který jim dodává sílu a chuť přijít zítra znovu a znovu. A teď, teď tady stojím také já. A také já si zkusím jaké to je, být na jevišti a sklidit ten nezapomenutelný potlesk.
 |
| Autorské čtení na Dobešce 22. listopadu 2019 |
Za malou chvilku mi, ale předá mikrofon.
Snažím se zopáknout si text. Očima neustále čtu dokola první větu. A zase znovu a znovu, jen a jen tu první větu. Přistihnu se, že hýbám pusou. Rty potichu čtou. Napiji se znovu trochu vody. A ještě trochu. Hrůza. Už to bude.
Asja pokládá mikrofon a Dana představuje dalšího čtenáře. Tedy mě. „… a povídka se jmenuje Měření lásky…“ slyším z dálky. Nevím, co říkala ani na začátku ani na konci. Jen se na mě podívala a očima řekla: „Můžeš.“
Seš klidnej, seš úplně klidnej, tak začni, říkám si.
Beru rozvážně mikrofon do ruky a překvapuje mě, že je docela těžkej. To jsem si myslel, že je to jen taková trubka, ale není to tak.
A jak to říkal Bořek?
„Drž ten mikrofon asi 10 cm od pusy.“
No jó, ale copak to odhadnu? Je to tak těch deset cenťáků, né?“ Asi jo.
Začínám číst. „MĚŘENÍ LÁSKY…“ a dál a dál hřmotným nervózním hlasem halekám do mikrofonu.
Před koncem povídky si uvědomuji, že mluvím hodně nahlas. Můj hlas se valí sálem jako tsunami. Asja mluvila tak něžně, mazlila se s každým slovíčkem a já … já tu svoji povídku čtu jako buldozer. Dočítám poslední větu.
Snad někdo tleskal, snad se někdo smál, já nevím.
Pryč, hlavně musím pryč!
Všichni účinkující se zvedáme a odcházíme mezi diváky ze světel reflektorů. Odcházíme z těch slavných prken, kde jsem mohl získat tu slávu. Měl jsem to na dosah ruky.
Už to vím, že psát ano, číst ne.
Mizím.
 |
| Autorské čtení na Dobešce 22. listopadu 2019 |
Jsem rád, že mě odveze.
V zádech nám svítí modrý nápis Dobeška.
Zdeněk Hart
Ahoj, Dano!
Ten Zděnek mne skoro rozplakal.
A já jsem si myslila, že měla nejhorší propadák ze všech.
Děkují tobě, že jsi mně to poslala. Předej, prosím, jemu mou děkovnou odpověď.
Mám tebe ráda.
Asja Žilová
"Nedělat" literaturu.
Nepsat, že je něco nějaké, nenálepkovat, ale vylíčit to tak, ať si to čtenář odvodí.
Píš, jak mluvíš. Žádná úředničina.
Do textu muší dostat emoce.
Když píšu detaily, má to mít smysl pro příběh, a´t to nejsou jen básnické kecy.
Prosím o studijní literaturu.
Martina Fojtů
 |
| Páteční dlouhodobý kurz podzim, Maiselovka 2019 |
- Nechci promrhat jeden dolar. Může se stát, že jiný už nedostanu.
- Detaily jsou jako klíče, když je ztratíme, nemůžeme vstoupit.
- Dialog, popis, akce. Věděl to už Aristoteles, škoda, že na to lidstvo občas zapomíná.
- Jsme originál. To, co vidím za textem já, nemusí vidět ostatní.
- Literární pravda musí být pravdivější než pravda, neboť to, že se to nikomu nestalo neznamená, že to nesmíte napsat pravdivým způsobem. - Když flinta visí na scéně, musíme z ní v průběhu představení vystřelit.
Magdaléna Víchová
Moje milé paní učitelky psaní,měla jsem světlou chvilku a napadlo mě, že by nebylo úplně od věci zorganizovat setkání nadšených psavců (pokročilých), tentokrát v Praze. Klidně se může jednat o jednodenní záležitost s tím, že se třeba po Praze projdeme (já tam nebyla sto let), večer posedíme u večeře a vína. Ze všech koutů republiky je Praha, myslím, velmi dobře dostupné místo, takže by to nemusel být problém. A popravdě - od listopadu uběhla věčnost a potřebovala bych zase strávit aspoň chvilku se stejně naladěnou partou. Tak o tom, prosím, popřemýšlejte a já se budu těšit na odpověď.
Moc zdravím z Olomouce!
Zuzka Fajmonová
Jarda
Nepsat příliš polopaticky. Použít flintu na zdi.
Dramatické věci se dají popsat nudně.
Vytáhnout nejpodstatnější a rozvíjet.
Psát tak, jak mi zobák narostl.
Janek Doležal
Stále myslím na kurz u Tebe a kolik mi to dalo radosti
Lenka Konopásková
Ahoj Dano,co to ten víkendový kurz ve mě nastartoval?!? Cítím se naspeedovanej, jak říká mladá generace... Mám v sobě přetlak, potřebuji najednou zhmotnit ty myšlenky, co mi chodí. Pokud Tě moc přetěžuji, jen mi to dej vědět, prosím. Umírním se. A díky za poslední radu - je samozřejmě výborný dát to sežrání hned na začátek! To je tak, když kormidelník (Ty) správně nasměruje svého háčka (mě) 😊.
Věřím, že naše víkendové setkání bylo jen počátkem nějaké delší smysluplné cesty. Už se na ní těším, zavazadla mám vždy v pohotovosti…
Libor
PS. Už toho chvíli nechám, abych Tě nezahltil, Dano. Jen si ještě si dovolím poslat jednu maličkost, prosím. Jakoukoliv zpětnou vazbu uvítám, paní profesorko.
 |
| Kurz 14.-15. prosince 2019 na Chodově |
Milá Dano,
nakonec jsem si uvědomila, že nejspíš v budoucnu budu stejně čerpat inspiraci z příběhů svých klientů a je potřeba se toho nebát a umět se pod to podepsat.
Mám to eticky tak, že jako základ považuji, že se v tom klient nemůže poznat, tzn. že nejen, že neuvádím nikde jména (to je samozřejmost a pravidlo mlčenlivosti), ale i míchám jednotlivé příběhy, vymýšlím si a měním specifika, podle kterých by byl člověk identifikovatelný. Myslím, že je to tak eticky OK.
Pavla
Mám to eticky tak, že jako základ považuji, že se v tom klient nemůže poznat, tzn. že nejen, že neuvádím nikde jména (to je samozřejmost a pravidlo mlčenlivosti), ale i míchám jednotlivé příběhy, vymýšlím si a měním specifika, podle kterých by byl člověk identifikovatelný. Myslím, že je to tak eticky OK.
Pavla
Ještě jednou děkuji za tvůrčí den s Vámi.
A co jsem se naučila?
Titulek a první věta dělá 80% úspěchu.
Text psát jako pozvánku do snu, v němž musí autor čtenáře udržet zuby nehty.
Důležité jsou emoce.
Dialogy musí být uvěřitelné.
Motiv - akce - následek - tři části příběhu, které musí být v harmonii.
Sabina Sklenářová
Milá Danuško,
ráda bych Ti ještě jednou touto cestou poděkovala za báječný víkend v Tvé společnosti, za způsob, kterým umíš předávat své zkušenosti a za formu, kterou nás učíš! A navíc kolem mě tolik talentů! To člověka pohladí po dušičce. "Páni, jestli já to vůbec někdy dokážu!?"
Už dneska se těším na zámek Loučeň, kam se jdu přihlásit, abych se zase o kousek posunula dál po cestě za snem napsat "Ságu našeho rodu" a zjistit nejdříve, jak to vůbec mám nazvat:-O???!!!
Do té doby se budu snažit o etudy, abych se udržovala alespoň ve startovní formě...
A samozřejmě moc Ti děkuji za Tvé "kosmetické" úpravy (podle mě úpravy spíš zásadní, než kosmetické:-)) mého prvního elaborátku. To mi pomohlo konkrétně a tudíž si osvědčené zásady teorie i lépe převedu do praxe. Je to fascinující! Díky, díky, díky!
Měj se moc hezky a v dubnu se těším na viděnou!
Jana
Má milá Dano,
děkuji Ti moc za vstřícnost. Tvůrčí psaní je moje první aktivita za rok a půl, co jsem na nemocenské a následně v důchodu. A zjišťuji, že neumím se silami a limity ještě vůbec zacházet... Byla jsem před tím workholik, denně X psychoterapií s týranými dětmi a navíc privátní terapeutická praxe, následně jsem ještě přidala metodický rozvoj neziskovky a lobbing a téměř pět let jsem nemoc přecházela a fungovala na tvrdých opiátech, které mi umožnily tělo necítit. Milovala jsem práci, akci, život, změnu. Žila jsem tím. Až jednoho dne jsem zkolabovala (fatálněji, než mnohokrát před tím) a od té doby září 2019 jsem bez práce a nemocná doma a též bez opiátů, takže tělo neoblafnu.
A tak jako dříve, nechci nikde chybět, cokoli nezvládnout apod. A přitom se mi to stále děje a znovu a znovu nepoznám své zdravotní možnosti a síly. A bohužel, za což se omlouvám, se to plně ukázalo na kurzu psaní. Jsem Ti vděčná, že mi pomáháš to vyladit a moci si v tom najít prostor.
Je to jedna z největších věcí, co pro mě kdo za ty poslední měsíce udělal, a moc si toho cením. I toho, že k Tobě mohu být upřímná a nemusím si vymýšlet báchorky...
Nicméně psaní je pro mě teď tolik!, že udělám maximum pro to, abych mohla být na kurzu jak zítra, tak o víkendu. Chci se učit a učit a učit.
Moc Tě zdravím a těším se na viděnou.
J.
A co jsem se naučila?
Titulek a první věta dělá 80% úspěchu.
Text psát jako pozvánku do snu, v němž musí autor čtenáře udržet zuby nehty.
Důležité jsou emoce.
Dialogy musí být uvěřitelné.
Motiv - akce - následek - tři části příběhu, které musí být v harmonii.
Sabina Sklenářová
 |
| Akademie ČTK 21. Ledna 2020 |
ráda bych Ti ještě jednou touto cestou poděkovala za báječný víkend v Tvé společnosti, za způsob, kterým umíš předávat své zkušenosti a za formu, kterou nás učíš! A navíc kolem mě tolik talentů! To člověka pohladí po dušičce. "Páni, jestli já to vůbec někdy dokážu!?"
Už dneska se těším na zámek Loučeň, kam se jdu přihlásit, abych se zase o kousek posunula dál po cestě za snem napsat "Ságu našeho rodu" a zjistit nejdříve, jak to vůbec mám nazvat:-O???!!!
Do té doby se budu snažit o etudy, abych se udržovala alespoň ve startovní formě...
A samozřejmě moc Ti děkuji za Tvé "kosmetické" úpravy (podle mě úpravy spíš zásadní, než kosmetické:-)) mého prvního elaborátku. To mi pomohlo konkrétně a tudíž si osvědčené zásady teorie i lépe převedu do praxe. Je to fascinující! Díky, díky, díky!
Měj se moc hezky a v dubnu se těším na viděnou!
Jana
 |
| Páteční Dobeška 17. ledna 2020 |
děkuji Ti moc za vstřícnost. Tvůrčí psaní je moje první aktivita za rok a půl, co jsem na nemocenské a následně v důchodu. A zjišťuji, že neumím se silami a limity ještě vůbec zacházet... Byla jsem před tím workholik, denně X psychoterapií s týranými dětmi a navíc privátní terapeutická praxe, následně jsem ještě přidala metodický rozvoj neziskovky a lobbing a téměř pět let jsem nemoc přecházela a fungovala na tvrdých opiátech, které mi umožnily tělo necítit. Milovala jsem práci, akci, život, změnu. Žila jsem tím. Až jednoho dne jsem zkolabovala (fatálněji, než mnohokrát před tím) a od té doby září 2019 jsem bez práce a nemocná doma a též bez opiátů, takže tělo neoblafnu.
A tak jako dříve, nechci nikde chybět, cokoli nezvládnout apod. A přitom se mi to stále děje a znovu a znovu nepoznám své zdravotní možnosti a síly. A bohužel, za což se omlouvám, se to plně ukázalo na kurzu psaní. Jsem Ti vděčná, že mi pomáháš to vyladit a moci si v tom najít prostor.
Je to jedna z největších věcí, co pro mě kdo za ty poslední měsíce udělal, a moc si toho cením. I toho, že k Tobě mohu být upřímná a nemusím si vymýšlet báchorky...
Nicméně psaní je pro mě teď tolik!, že udělám maximum pro to, abych mohla být na kurzu jak zítra, tak o víkendu. Chci se učit a učit a učit.
Moc Tě zdravím a těším se na viděnou.
J.
 |
| Kurz na Chodově 22.-23. listopadu 2019 |
ještě jednou děkuju za super víkend. Byli tam prima lidi a bavilo mě to.
Mirek Šrůtek
Děkuji Vám za předané zkušenosti, kritiku i poučení...
Ráda budu v sebezdokonalování v tomto směru pokračovat. Už jsem vás vygooglila, tak doufám, že se brzy potkáme.
Šárka Pinďáková
 |
| Akademie ČTK 26. listopadu 2019 |
Su velmi rád, že jsem Vás osobně poznal. Pochopitelně, že o Vás vím z Vašich knih, ale hlavně z Mladého světa (světa mého i pozdního mládí), kde jste působila vedle Rudy Křesťana, Michala Horáčka a dalších.
Moja moravská tetička Mařka tvrdí, že dneska se neděkuje. Ale já s ní nesdílím. A proto Vám ještě jednou děkuji za dnešní milé a přínosné setkání s Vámi i s ostatními velmi zajímavými kolegy „psavci“.
Přeji Vám, milá Dano, aby Vaše štěstí bylo násobené dělením.
S úctou Pavel Kyselák
 |
| Sraz u Yakeena 13. listopadu 2019 |
Tak oslavíme sametové výročí a doufáme, že krucemburští nás nenechají v přesilovce. "Nebojte," vzkazujeme. "Nejsme jen Pražáci, ale pisálci z celé republiky."
Dana Emingerová
Štíří důl je dokonalé místo, nejen pro tvůrčí psaní. Klidně bych se vrátil. Každé ráno jsem vyběhl do lesa a na zpáteční cestě jsem skočil do potoka se svlažit. Chata je malebná, teplý krb. Krucemburk nás vřele přijal.
Organizace byla bez chyb. Asistenti s ředitelkami fungovali v dokonalé souhře.
Ale hlavně, je tu dokonalá parta, skupina nejrůznějších osudů, pohledů, povolání, věku, zkušeností a taky – všichni tu jsou literárně pokročilí. Největším přínosem kurzu pro mě je bohatá zpětná vazba na ty naše „pseudoveledíla“, která drží na uzdě naši tvůrčí pýchu a posiluje úctu autorů před uměním a krásou. Teprve na kurzu pokročilých jsem si uvědomil, jak těžký je naslouchat druhým.
Pochopil jsem, jak je snadný přeslechnout cenné sdělení druhých, když nám na chvíli pozornost uteče. Kurz mě učí, být neustále ve střehu. Nutí mě nahlížet do nejrůznějších světů očima nejrůznějších lidí.
Šimon Pravda
 |
| Krucemburk 16.11.2019 |
Dano,
Mám velkou radost, že byla Dobeška našlapaná až po střechu! To je jasný Praha je Praha!
Ale když teď na ulici potkám ty diváky, kteří přišli do krucemburského kina, všichni Ti děkují za krásný zážitek a moc Tě pozdravují! A to má taky něco do sebe! Prostě Ti děkuji za skvělý zážitek, který jsem mohla s Tebou a Tvými žáky prožít! Překvapilo mě, jak jsou někteří lidé tvůrčí!
Dano, jsi neuvěřitelně empatická a máš dar stmelit lidi a dostat z nich skvělé věci. Já si to ověřila již během našich jiných setkání a i i nás ve Štířím dole tomu tak bylo.
Dano, těším se na příští setkání s Tebou!
Petra Havlasová
 |
| Nácvik rétoriky 22.11.2019 |
Děkujeme Janě Vaňkové za skvělou přípravu na večer autorského čtení na Dobešce.
Dana Emingerová
Ahoj, Dano,
děkuji Ti za práci a pozornost, kterou jsi nám věnovala. Znám ze své praxe, jak vyčerpávající je naslouchat lidem pozorně, být s nimi v kontaktu. A Ty jsi to dělala tolik hodin! Jsem rád, že jsem Tě potkal a blaží mě, že to neskončilo :-)
Jiří Hlaváček
Dobrý den, paní Emingerová,Povídky Vašich žáků jsou vtipné - rádi jsme Vám o Štířím dole s panem Pavlem Vomelou vyprávěli.
Mrzí mne ten puštěný vysavač v sedm ráno, ale tak bohužel někdy můj kuchař jedná.
Ale snad se Vám jinak u nás líbilo, jak píšete. Moc se těšíme, až k nám zase někdy přijedete.
Přeji Vám pohodové dny a hodně radosti z Vaší práce.
Jaroslava Pecinová
Já naučím psát každého, řekla D.E.
Jsem stará. Možná navenek vypadám už trošku omšele a staromódně, ale udržují mě stále v dobré kondici. Troufnu si říct, že jsem připravená ledacos vydržet. Mám nakonec bohaté zkušenosti. Ovšem to co se děje teď, jsem ještě nezažila. Pestrobarevná skupina lidí z různých míst republiky se tady školila v psaní.
Když jsem to slyšela poprvé, byla jsem zmatená. Cože, dospělí lidé a neumí psát? Hned první večer jsem to pochopila. Zůstala jsem tak ohromená, že jsem si celou noc ani nevrzla. Oni píšou literaturu!!! A jak krásný přednes mají, když čtou…Jejich úžasně jiskřivě veselá energie mě celou prostoupila. Tolik úžasných příběhů jsem ještě v životě neslyšela, i když už jsem si v životě vyslechla ledacos. Za ty dvě takřka probdělé noci jsem se tak nasmála, že dnes jsem naopak celá rozvrzaná. A vidíte, po jednom víkendu už jsem dokázala napsat o sobě docela hezký příběh. Pardon, ještě jsem se nepředstavila…jsem rekreační chata Štíří důl u Krucemburku.
Zdena Součková
Tak jsem si o víkendu zajela do Krucemburku na takový malý spisovatelský setkání. A musím říct, že to bylo fakt skvostný. To, že jsem potkala dvě kamarádky z Brna, který mám moc ráda, protože jsou prostě skvělý a hlavně se s nima dobře pije, bylo samo o sobě úžasný. Ale fakt, že jsem jako introvertní autista se sklony nenávidět lidi přijela mezi šestnáct dospělejch jedinců, který jsem skoro neznala, a na první pohled jsem je vlastně měla ráda, vyznívá tak trochu jako zázrak. Možná stárnu a stává se ze mě měkkejš, možná to bylo tím magickým místem blízko kostela na Zelený hoře, nebo jsem prostě jenom potřebovala strašně moc odjet mezi lidi, který milujou psaní, píšou, pijou víno a rozebíraj díla svejch kolegů s takovou něhou, že se mi z toho chce dodatečně brečet. A možná jsem prostě jenom v hloubi duše chtěla sedět v tom retro kině a poslouchat svý kolegy, jak čtou třicet let starý příběhy a občas se zadrhnou dojetím. Přátelé, děkuju. Bylo mi ctí být součástí toho všeho a moc se těším na příště.
Zuza Fajmonová
Děkujeme naší milé Asje i všem ostatním "buchtopečkám" za vynikající, chutné moučníky, kterými pravidelně dle "Lustigovské tradice" zásobuje naše čtvrteční dlouhodobé kurzy tvůrčího psaní v Nových Butovicích.
Věřím, že Arnošt se na nás z nebe směje a potají chodí uždibovat.
Dana Emingerová
Ahoj Dano!
autorské čtení na Dobešce si dávám do kalendáře (viz. takové ty rady do života: Udělejte každý den jednu věc, která vás děsí.) Bude to o nervy, ale třeba na tom budou obdobně i ostatní “píšící čtenáři”.
Pokud jde o Štíří důl, možná jde opět o nějaké znamení shůry, protože v Krucemburku jsem kdysi byla přesně v tomto rekreačním zařízení na zahajovacím kurzu při nástupu na VŠ – tehdy se to tam ještě jmenovalo Křížová a stále to vypadalo jako na rekreaci ROH, ale ráda na to vzpomínám. Příležitost vrátit se do těch míst je velmi lákavá.
Katka P.
Ahoj Dano!
Chci Ti poděkovat za velice zajímavý kurz, který mě přesvědčil, že jsem se vydal správnou cestou a ještě mě obohatil o zajímavé postřehy v technice psaní, jako je "flinta na zdi" nebo typy forem psaní.
Ještě si pozorně prostuduji knížku Arnošta Lustiga o umění psaní a znovu si připomenu Aristotela, kterého jsem měl spolu s Platónem na pedagogické fakultě jako téma seminární práce.
Začínám uvažovat o zviditelnění na nějaké sociální síti, aby nevypadal jako dinosaurus v dnešní době. Věř mi, že se mi do toho vůbec nechce, ale zřejmě nebude vyhnutí stále ignorovat tento fenomén současnosti.
Přeji Ti pevné nervy, dostatek nadaných posluchačů a hlavně zdraví a chuť do práce, která Tě určitě baví. Když vytvořím něco zajímavého, tak Ti to pošlu. Zatím jsem Ti napsal bajku, která mě v Praze ráno napadla.
Karel Václav Kupka
Důležitý je název a úvod.
Texty jsou pro oči, ne pro uši.
Literární pravda musí být pravdivější než pravda.
Spisovatel musí zpracovat člověka své doby.
Dominika Pluhařová
Nedávat nálepky, ale postavy popsat, ukázat
Přizpůsobit obsah cílové skupině
Nejdůležitější je název a první věta
Žádný zbytečný omáčky
Různýma očima vyzní příběh různě
Lenka Špilauerová
Ahoj všem milovníkům psaného slova,
víkend s vámi jsem si moc užila. Díky vám všem za to.
Vzkaz pro Karla - ptala jsem se koňáků, zda je možné aby kůň šlápl na hlavu. Odpověděli mi, že když couvá, nevidí kam šlape, tak ano. Nebo pokud nevidí pořádně před sebe, šlápne kamkoliv.
Mějte se báječně
Dominika Pluhařová
Obsah kurzu je srozumitelný.
Zopakovala a uvědomila jsem si principy, které už tak nějak vím.
Naučila jsem se, jak na dialogy - dosud jsem se jim spíše vyhýbala.
Přesvědčila jsem se, že člověk dokáže vždy vymyslet text, když se dostatečně snaží.
Psaní není nic fatálního - je to spíš hra - a tak je k tomu třeba přistupovat.
Všechna pravidla leze porušit, když to funguje.
Aneta Vencovská
Ahoj, dodatečně zdravím všechny milé literáty. Přeji všem hezký podzim a spoustu inspirace a úspěchů při dalším psaní. Tvůrčí víkend s Vámi jsem si moc užila. Bylo to osvěžující, díky za sdílení všech textů. Mějte se krásně.
Katka Pospíšilová
Co jsem si poznamenala na kurzu tvůrčího Psaní podle Lustiga v sobotu 5. 10. 2019
Arnošt Lustig: Literatura je citovou pamětí lidstva (přiblížení obrázku dnešní doby)
Psaní otevírá lidi, upřímnost, aby text fungoval. Otevřené srdce.
Kurz psaní funguje i jako teambuilding.
Nesmíš to napsat, musíš to ukázat!!!
Nedávat nálepky, obsah je víc než forma, hlavně zaujmout čtenáře
Zážitek (např. páteční výstup na Fuerte – lezení naboso
Všechny pravidla můžeme porušit, pokud fungují :-)
Kdo se brání, neposlouchá
Za nás mluví jen text
Díky za skvělý víkend a za skvělé vedení. Těším se na nějaké pokračování v budoucnu.
Jiřina Jenčková
Milá Dano,
přišla jsem domů nadšená a zároveň lehce vystrašená, zda celkově uspěji a zda jsem neudělala velkou chybu se svou “zpětnou vazbou” na zpětné vazby. Jsem bohužel deformovaná psychologickou profesí a jejím chápáním “zpětné vazby”: vnímám intenzivně konotát i denotát řečeného, včetně takových drobností, jak si účastníci navzájem naslouchají i v průběhu supervize či semináře, jak se o sebe zajímají a nebo zda klopí zraky do svých PC či telefonů a následně zhurta “udeří”.
Ahoj!
Co jsem se odnesla z dnešní lekce? Není to pět věcí, ale tři:
- že práce s lidmi je těžká práce
- že se stále musíme zdokonalovat ve srozumitelném vyjadřování svých dojmů a pocitů
- že poslouchat příběhy začínajících a pokročilých vedle sebe dává dobrou představu o tom, co je v textu navíc
Snad to holky vedle sebe zvládnou. Ty jsi to zvládla podle mě profesionálně. Každopádně odcházely, alespoň z mého pohledu, ve smíru. Pro dnešek, myslím, že si to vyjasnily. Ale i to bylo poučné :-)
Budou dobrý
Hezký večer!
NR
Inspirována nádherným víkendem jsem stvořila ještě dnes večer pár vět o Zelené Hoře.
A když už něco vyšlo ven, bylo by dobré to sdělit mé skvělé učitelce.
Děkuji za báječný čas ve Štířím dole, který jsem si opravdu užla.
Už se těším na příště.
Bude i zámek?
Zuza
Na březen se moc těším, nedovolím Věrce autorské čtení v Brně neudělat! Už jsme o tom mluvily. Na Dobešku bych se ráda někdy na Vás večer také podívala... třeba příště. Pozdravuj asistenta v záběhu Šimona - jeho povídka o očích mě dostala a nesmírně inspirovala, díky.
Posílám pac a pusu
Zdena Součková
Přeji Vám pohodové dny a hodně radosti z Vaší práce.
Jaroslava Pecinová
 |
| Víkendový kurz Štíří důl 15.-17. listopadu |
Jsem stará. Možná navenek vypadám už trošku omšele a staromódně, ale udržují mě stále v dobré kondici. Troufnu si říct, že jsem připravená ledacos vydržet. Mám nakonec bohaté zkušenosti. Ovšem to co se děje teď, jsem ještě nezažila. Pestrobarevná skupina lidí z různých míst republiky se tady školila v psaní.
Když jsem to slyšela poprvé, byla jsem zmatená. Cože, dospělí lidé a neumí psát? Hned první večer jsem to pochopila. Zůstala jsem tak ohromená, že jsem si celou noc ani nevrzla. Oni píšou literaturu!!! A jak krásný přednes mají, když čtou…Jejich úžasně jiskřivě veselá energie mě celou prostoupila. Tolik úžasných příběhů jsem ještě v životě neslyšela, i když už jsem si v životě vyslechla ledacos. Za ty dvě takřka probdělé noci jsem se tak nasmála, že dnes jsem naopak celá rozvrzaná. A vidíte, po jednom víkendu už jsem dokázala napsat o sobě docela hezký příběh. Pardon, ještě jsem se nepředstavila…jsem rekreační chata Štíří důl u Krucemburku.
Zdena Součková
Zuza Fajmonová
 |
| 17.10.2019 |
Věřím, že Arnošt se na nás z nebe směje a potají chodí uždibovat.
Dana Emingerová
Ahoj Dano!
autorské čtení na Dobešce si dávám do kalendáře (viz. takové ty rady do života: Udělejte každý den jednu věc, která vás děsí.) Bude to o nervy, ale třeba na tom budou obdobně i ostatní “píšící čtenáři”.
Pokud jde o Štíří důl, možná jde opět o nějaké znamení shůry, protože v Krucemburku jsem kdysi byla přesně v tomto rekreačním zařízení na zahajovacím kurzu při nástupu na VŠ – tehdy se to tam ještě jmenovalo Křížová a stále to vypadalo jako na rekreaci ROH, ale ráda na to vzpomínám. Příležitost vrátit se do těch míst je velmi lákavá.
Katka P.
Ahoj Dano!
Chci Ti poděkovat za velice zajímavý kurz, který mě přesvědčil, že jsem se vydal správnou cestou a ještě mě obohatil o zajímavé postřehy v technice psaní, jako je "flinta na zdi" nebo typy forem psaní.
Ještě si pozorně prostuduji knížku Arnošta Lustiga o umění psaní a znovu si připomenu Aristotela, kterého jsem měl spolu s Platónem na pedagogické fakultě jako téma seminární práce.
Začínám uvažovat o zviditelnění na nějaké sociální síti, aby nevypadal jako dinosaurus v dnešní době. Věř mi, že se mi do toho vůbec nechce, ale zřejmě nebude vyhnutí stále ignorovat tento fenomén současnosti.
Přeji Ti pevné nervy, dostatek nadaných posluchačů a hlavně zdraví a chuť do práce, která Tě určitě baví. Když vytvořím něco zajímavého, tak Ti to pošlu. Zatím jsem Ti napsal bajku, která mě v Praze ráno napadla.
Karel Václav Kupka
 |
| Psaní podle Lustiga na Chodově 5.-6.10. 2019 |
Texty jsou pro oči, ne pro uši.
Literární pravda musí být pravdivější než pravda.
Spisovatel musí zpracovat člověka své doby.
Dominika Pluhařová
Nedávat nálepky, ale postavy popsat, ukázat
Přizpůsobit obsah cílové skupině
Nejdůležitější je název a první věta
Žádný zbytečný omáčky
Různýma očima vyzní příběh různě
Lenka Špilauerová
Ahoj všem milovníkům psaného slova,
víkend s vámi jsem si moc užila. Díky vám všem za to.
Vzkaz pro Karla - ptala jsem se koňáků, zda je možné aby kůň šlápl na hlavu. Odpověděli mi, že když couvá, nevidí kam šlape, tak ano. Nebo pokud nevidí pořádně před sebe, šlápne kamkoliv.
Mějte se báječně
Dominika Pluhařová
 |
| Psaní podle Lustiga na Chodově 5.-6.10. 2019 |
Zopakovala a uvědomila jsem si principy, které už tak nějak vím.
Naučila jsem se, jak na dialogy - dosud jsem se jim spíše vyhýbala.
Přesvědčila jsem se, že člověk dokáže vždy vymyslet text, když se dostatečně snaží.
Psaní není nic fatálního - je to spíš hra - a tak je k tomu třeba přistupovat.
Všechna pravidla leze porušit, když to funguje.
Aneta Vencovská
Ahoj, dodatečně zdravím všechny milé literáty. Přeji všem hezký podzim a spoustu inspirace a úspěchů při dalším psaní. Tvůrčí víkend s Vámi jsem si moc užila. Bylo to osvěžující, díky za sdílení všech textů. Mějte se krásně.
Katka Pospíšilová
 |
| Kurz tvůrčího Psaní podle Lustiga na Chodově 5.-6.10. 2019 |
Co jsem si poznamenala na kurzu tvůrčího Psaní podle Lustiga v sobotu 5. 10. 2019
Arnošt Lustig: Literatura je citovou pamětí lidstva (přiblížení obrázku dnešní doby)
Psaní otevírá lidi, upřímnost, aby text fungoval. Otevřené srdce.
Kurz psaní funguje i jako teambuilding.
Nesmíš to napsat, musíš to ukázat!!!
Nedávat nálepky, obsah je víc než forma, hlavně zaujmout čtenáře
Zážitek (např. páteční výstup na Fuerte – lezení naboso
Všechny pravidla můžeme porušit, pokud fungují :-)
Kdo se brání, neposlouchá
Za nás mluví jen text
Díky za skvělý víkend a za skvělé vedení. Těším se na nějaké pokračování v budoucnu.
Jiřina Jenčková
Milá Dano,
přišla jsem domů nadšená a zároveň lehce vystrašená, zda celkově uspěji a zda jsem neudělala velkou chybu se svou “zpětnou vazbou” na zpětné vazby. Jsem bohužel deformovaná psychologickou profesí a jejím chápáním “zpětné vazby”: vnímám intenzivně konotát i denotát řečeného, včetně takových drobností, jak si účastníci navzájem naslouchají i v průběhu supervize či semináře, jak se o sebe zajímají a nebo zda klopí zraky do svých PC či telefonů a následně zhurta “udeří”.
Zpětně mě velmi mrzelo, že jsem otevřela debatu, která byla všem nepříjemná a která mou kolegyni v závěru bolela. Neznám nikoho s takovým cizím přízvukem, naturelem a slovním projevem a to, co jsem vnímala a slyšela, jsem vyhodnotila mylně. Skrývala se za tím vlastně obrovská snaha, pracovitost a poctivost ve psaní a velmi dobré postřehy při zpětné vazbě, které měly na sobě v ten den jen pro Čecha nevhodný “kabátek”. Věřím, že to společně ustojíme, že vyjasnění na závěr mělo svůj smysl a doufám, že nebylo pro mou kolegyni ublížením. Protože to jsem vážně nechtěla!
Tobě díky za otevřenost prostoru a vysvětlení a vyvážení na obě strany. Těším se na shledanou příště a na všechny další informace a podněty! Už po první lekci jsem si uvědomila, jak hodně se toho naučíme. Pěkný víkend s dalšími pisateli Ti přeji a na viděnou příště :)
P.
P.
Co jsem se odnesla z dnešní lekce? Není to pět věcí, ale tři:
- že práce s lidmi je těžká práce
- že se stále musíme zdokonalovat ve srozumitelném vyjadřování svých dojmů a pocitů
- že poslouchat příběhy začínajících a pokročilých vedle sebe dává dobrou představu o tom, co je v textu navíc
Snad to holky vedle sebe zvládnou. Ty jsi to zvládla podle mě profesionálně. Každopádně odcházely, alespoň z mého pohledu, ve smíru. Pro dnešek, myslím, že si to vyjasnily. Ale i to bylo poučné :-)
Budou dobrý
Hezký večer!
NR
 |
| Víkendový kurz Štíří důl 15.-17. listopadu |
A když už něco vyšlo ven, bylo by dobré to sdělit mé skvělé učitelce
.Děkuji za báječný čas ve Štířím dole, který jsem si opravdu užla.
Už se těším na příště.
Bude i zámek?
Zuza
Na březen se moc těším, nedovolím Věrce autorské čtení v Brně neudělat! Už jsme o tom mluvily. Na Dobešku bych se ráda někdy na Vás večer také podívala... třeba příště. Pozdravuj asistenta v záběhu Šimona - jeho povídka o očích mě dostala a nesmírně inspirovala, díky.
Posílám pac a pusu
Zdena Součková
Víkendový pobytový kurz ve Štířím dole byl pro mě první tohoto typu. Takže všechno pro mne bylo nové. Potkala jsem zde zkušené autory. Hlavně jsem byla zvědavá na Yakeena, jehož texty se mi moc líbily v knížce Doba obalová. Jela jsem sem s velkým očekáváním a těšením a vše bylo beze zbytku naplněno. Prošla jsem si první zkušenost s autorským čtením a byla příjemná. Stále je co vylepšovat, ale byla jsem i ze sebe celkem mile překvapená.Objekt je rozhodně zajímavý, s duší, dlouholetou historií a příjemnou energií. Zase jsem se rozepsala, po několika měsících nepsání.
V některých momentech to šlo těžce, ale celkově jsem i v tomto směru byla se sebou spokojená. 😊 Hezký den a ještě jednou vám všem třem děkuji za krásně připravený a příjemný víkend :-)
Martina Švecová
Dano, Věrko, Šimone!To je tedy oslovení,
ale vlastně proč by ne!
Kdo maily čtete,
vskutku nevím,
ale ať už je to kdokoli,
srdečně Vás zdravím!
Posílám texty, jak jste chtěli,
abyste je prostě měli!
Děkuji Vám zas a znovu,
za ten víkend strávený spolu!
Inspirace to byla pro mě vskutku velká,
Ať už četli kolegové, Dana nebo Věrka!
Přeji Vám hezký den,
a ať je každý z Vás dnes
aspoň jednou políben! 😊
Bořivoj Beránek
Milá Dani,
děkuji Tobě i Věrce za to, že jste vyslyšely moji prosbu a setkání zorganizovaly. Díky tomu jsem mohla opustit každodenní stereotyp a odjet na nové místo, za novými lidmi i novou inspirací.
Nejšťastnější jsem ve společnosti svých dětí a ve společnosti těch, kteří milují psaní stejně jako já. Je krásné opouštět jedno štěstí, abych mohla prožívat to druhé.
Děkuji za podporu v tom, co se snažím dělat. Jsem za to nesmírně vděčná.
S láskou
Zuzka Fajmonová
 |
| Víkendový kurz Štíří důl 15.-17. listopadu |
Nebyli to mloci, byli to štíři
Nebylo to údolí, byl to důl
Nebyl to rybník, byla to Řeka
Nebylo to prázdné kino,
bylo to půl procenta místních obyvatel
Nebyl to jen víkendový kurz psaní,
bylo to krásné setkání
Libor Frank
 |
| Víkendový kurz Štíří důl 15.-17. listopadu |
Všichni vědí, co mají psát, kdy je oběd, v kolik hodin mají být seřazení k odjezdu na večer autorského čtení.Věrka zkrátka drží celou organizaci akce pevně v rukou. A k tomu rozdává úsměvy na všechny strany. Jen jednou, jedinkrát se pustila svého žezla, tedy spíš klíčů od chalupy a jak to dopadlo. Všichni jsme byli pořádně vymrznutí.
Kritické situace však prověřují charaktery. A je paráda, že jsem mohla být mezi lidmi, kteří místo nadávání a stěžování si hýří vtipem a vymýšlejí plány kudy se do chalupy dostat. Obraz odhodlaného Šimona sundávajícího si boty, aby mohl vyšplhat na balón a vysvobodit nás, z hlavy jen tak nedostanu.
 |
| Víkendový kurz Štíří důl 15.-17. listopadu |
S velkou radostí jsme přivítali Bořka, jenž si schovával klíče u sebe.
Jakmile se podaří svolat nás na jednu hromadu a dáme se do čtení, Dana sedí na druhém schodu a ve tváři má výraz jakoby odpočívala v bublinkové koupeli. Asi je jí tady s námi dobře.
Žasnu nad tou studnicí nápadů, emocí, vtipu a inteligence, která je ukrytá v každém z nás. Takový víkend dokáže povolit uzdu naším fantaziím, vytrhne nás z našich obýváků, kde často není klid na psaní, vpouští do nás chuť ještě víc a ještě lépe psát. Protože psaní je radost. A taky jsem pochopila, že může být i ventil. Ventil našich radostí, které si dovolíme naplno prožít a starostí, které necháme pozvolna odplout.
Pro příště mám jedinou doporučující poznámku k našemu pobytu: všechny hlasité vysavače a přístroje našich domácích bychom mohli zamknout do skříně s časovým zámkem. Úderem řekněme deváté se zámky odblokují a děj se vůle boží.
Kačka Hovadíková
Zase jednou poctivá novinařina (či zde asi přesněji publicistika) ze staré školy.
Ač ne pamětník, přečetl jsem článek Dany Emingerové Fenomén Mladý svět a jak jsme v redakci prožívali Sametovou revoluci jedním dechem a dovedlo mě to přenést do oné doby.
Úžasně (a troufnu si takto od stolu říci že ne-li alespoň věrně, tak přinejmenším vyváženě) prokreslená postava paní šéfredaktorky.
Krásná krásná novinařina, jasně oddělené "zpravodajské" části od zcela zcela jasných a nepokrytých osobních vzpomínek a názorů pisatelky, přímočarých a neschovávaných za příslovce a přídavná jména ve zpravodajských částech. Svižné a poutavé čtení, aniž by k tomu potřebovalo extrémy, senzaci, konflikt. Proboha, ono tohle ještě existuje??
Lukáš Plachý
Taky mě při čtení napadlo: "Kurňa, je to dlouhý, ale dobrý😊.
Jana Nováková
Moc děkuji paní Emingerové za úžasný článek o Mladém světě, který jsme rádi četli. Perfektní práce:-) Zřejmě půjdu odpoledne uklízet do sklepa, nějaké ročníky Mladého světa tam někde jsou. Výborné čtení na dlouhé zimní večery to bude. Trochu zavzpomínáme;-)
Alena Risová
Hezky napsáno, tu dobu pamatuji, ale už bych ji nikdy nechtěl prožít. Tenhle článek se podle mne dosti vymyká standardům iDNES - bylo to příjemné počtení, realistické hodnocení tehdejších událostí v kontextu. Děkuji autorce.
Milan Lukeš
Tak to je dobry, a jak jste dopadli? Posluhujete v iDNES StBakovi.
Jan Zelenka
Jakoby článek ani do iDNESu nepatřil. Tak dobře je napsaný...
Josef Vala
Děkuji zpětně celé redakci za čtení o normálních lidských tématech uprostřed té zběsilé doby, plné přetvářky. A vůbec se nemusíte nad některými svými starými články potit,jak píšete. My, co jsme MS milovali, to všechno dobře chápeme.
Antonín Tichera
Vážená paní Emingerová, dodnes si vzpomínám (nejen) na Váš rozhovor s kardinálem Tomáškem a na jeho odpověď na Vaši otázku, z čeho se může zpovídat kardinál. Větu: “I Slunce má své skvrny.” občas cituji, shodou okolností i dnes večer.
Jaromír Štádler
Ahoj Dano,
jsem takový morous, že už ani nečtu. Ale tvůj článek o nás v Mladém světě jsem si přečetl s chutí.
Mirek Zajíc, fotograf v.v.
Začaly dlouhodobé páteční dopolední kurzy Psaní podle Lustiga, které se konají v suterénní synagoze v Maiselově ulici. Děkujeme komunitě Bejt Simcha za krásné stylové prostory.
Dana Emingerová
Mít jasno v tom, co chceme říci a jaká je naše cílová skupina.
Chci Vám moc poděkovat za velmi přínosný kurz.
V psaní člověk není nikdy dost vzdělán a stále se dozvídá nové věci, nebo si alespoň vyčistí zpětné zrcátko.
Boris Ekrt, kurátor sbírek fosilních obratlovců Paleontologického oddělení Národního muzea
Ještě jednou moc děkuji za včerejší kurz tvůrčího psaní! Musím se přiznat, že jsem měl zpočátku obavu - nejsem příznivcem (post)moderních školení, kurzů a podobných trachtací... a o to větší mám ze včerejška radost a příjemný pocit.
V příloze posílám slíbený text a věřím, že se ještě někdy setkáme.
Zdraví Jarda Cepák, paleontologické oddělení, Národní muzeum
Děkuji za krásný půlrok kurzů. Naplnil mě novou inspirací psát a tvořit.
Na budoucí shledání.
Karolína Vilímovská, Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 2019
10 POZNATKŮ, KTERÉ JSEM SI ODNESLA ZE SEMINÁŘE TVŮRČÍHO PSANÍ
1) Když píšeme jakýkoliv text, snažíme se hned od začátku čtenáře zaujmout a přimět ho, aby chtěl dále pokračovat ve čtení. Proto by měla první věta našeho vypravování vzbudit pozornost.
2) Pro oživení vyprávění (hlavně malého rozsahu) je dobré používat kratších výstižných vět a souvětí.
3) Při psaní si musíme dávat pozor na to, co se vlastně snažíme svým textem čtenáři sdělit. Držíme se hlavní myšlenky příběhu a nezahlcujeme jej zbytečnými detaily, které by spád děje zpomalovaly a činily jej zdlouhavým a nezáživným.
4) Důležité je slyšet zpětné reakce na texty, které napíšeme. Když uvidíme náš příběh z jiné perspektivy, uvědomíme si skutečnosti, které nám možná před tím nedocházely.
5) Čtenář ví jen to, co jsme napsali, a na to nesmíme zapomínat. Nemůžeme být u něj, abychom mu vysvětlovali, jak jsme co mysleli.
6) Charakter postav našich příběhů je nejlepší představit v akci. Činy našich postav, to, jak se rozhodují a jednají v různých situacích, o nich nejlépe vypovídá, jaké jsou.
7) Důležitou součástí vyprávění jsou dialogy mezi postavami. Ty kromě oživení textu dále představují charakter postav.
8) Existují prvky, kterými můžeme naše psaní oživit. Například rozpoznání, vzpomínka, umělé řešení a již zmiňované představení charakteru postavy v akci. Další prvkem je popis, ten však používáme s opatrností, aby nebyl příliš vyčerpávající a nezpomaloval děj.
9) Než se pustíme do psaní, musíme si rozmyslet, o čem chceme psát, ujasnit si, proč o tom chceme psát. Jaké skupině lidí je text určen. Koho chceme oslovit.
10) Když cokoliv píšeme, musíme být upřímní. Nesnažíme se používat za každou cenu formální a naškrobená slova, kterými bychom nikoho neurazili. Píšeme tak, jak to cítíme. Používání sprostých či vulgárních slov není zločin, avšak nakládáme s nimi s rozvahou, jelikož všeho moc škodí.
Tereza Přibilíková, Fakulta designu a umění JS v Plzni, letní semestr 2019
Ahoj Dano!
Ještě jednou děkuji za možnost se zúčastnit Tvého kurzu Psaní cestopisů s National Geographic! Pro mě je to jedna z těch vzácných akcí, ze kterých odcházím domů nabitá energií a ne zdecimovaná pocitem, že to byly zbytečně vyhozené peníze. Pokusím se vystihnout pět věcí, které jsi mě během víkendu naučila:
1. Psát cestopis neznamená, že je nutné zaznamenat vše podle reality. Literární pravda musí být pravdivější než skutečnost. Bájit v cestopisu také nejde, ale je třeba čtenáři podat příběh srozumitelným způsobem.
2. Při psaní cestopisu je nutné myslet na záměr, se kterým článek píšu. Čtenáři by mělo být zřejmé poselství, které z reportáže vyplývá.
3. Čtenáře musím zlákat už titulkem, pak první větou a úvodem. Bude-li čtenáře začátek nudit, ztratim jeho pozornost a článek nedočte.
4. Ověřuj, ověřuj, ověřuj. V cestopisu by se neměly vyskytovat faktické chyby. Zvlášť techničtěji založení čtenáři jsou na faktické chyby hákliví a s chybou značně klesá reputace autora značně klesá.
5. V žádném případě nedávej výpověď z práce, protože pak sice budeš chodit o holi, ale ne turistické, nýbrž žebrácké.
Eva Návorková Vejvodová
Pět věcí, které pro mě byly přínosem na víkendovém kurzu 14.-15. září 2019:
Setkání s Danou - obohacující, inspirující, motivující, lidské, mnohorozměrné. Člověk s krásnou duší a podobné krevní skupiny. Takové mám prostě rád. Měl jsem nějaká očekávání, jelikož ke mě pronikly od mojí manželky ( účastnice předcházejícíh kurzů ) jakési informace. Očekávání byla mile přeplněna.
Setkání s rozmanitým spektrem skupiny účastníků. Krásný mix jehož názorová rozmanitost je výborným učebním materiálem a dává podněty k úplně jiným úhlům pohledu na jednu a tu samou věc. Diskuse to ukázaly. Jinakost se tady opravdu cení, stejné se nemůže dostatečně dobře/rychle/efektivně vyvíjet.
Vzal jsem na milost bajky! Jak jsem je podceňoval a úplně jsem otočil. Jsou krásnou výzvou, jak na malém prostoru naskicovat přesně jen tolik, aby čtenář pochopil. S luxusním bonusem možného vysvětlení v “Poučení” na konci. DEspekt jsem přetavil v REspekt. Omlouvám se jim, nikdy jsem žádnou nenapsal. Až dneska mě jedna v noci vzbudila…
Přesvědčení, že moje psaní si a hraní si má smysl i v širším měřítku, nejen do šuplete ( vlastně do adresáře v MACu ). Už dávno nejezdím na pochvaly jako na benzín. Ale upřímně mi udělalo radost, pokud nějaký můj text jakkoliv zaujal ty, kteří jsou na cestě psaní daleko přede mnou.
Vnesení pravidel do tohoto řemesla. Ano, ano, lze je porušovat. Avšak porušovat lze jen to, co pravidla má. A to je třeba vědět, jako v každém jiném řemesle.
Díky Dano, díky Kláro. Moc rád si s vámi zase někdy někde zapíšu!
Libor Frank
Ahoj Dano!
Víkend byl báječný, můj dárek pro manžela přeplnil všechna očekávání. Děkuju moc a těšíme se na jakékoli kdykoli příště.
Jana Franková
Jakmile se podaří svolat nás na jednu hromadu a dáme se do čtení, Dana sedí na druhém schodu a ve tváři má výraz jakoby odpočívala v bublinkové koupeli. Asi je jí tady s námi dobře.
Žasnu nad tou studnicí nápadů, emocí, vtipu a inteligence, která je ukrytá v každém z nás. Takový víkend dokáže povolit uzdu naším fantaziím, vytrhne nás z našich obýváků, kde často není klid na psaní, vpouští do nás chuť ještě víc a ještě lépe psát. Protože psaní je radost. A taky jsem pochopila, že může být i ventil. Ventil našich radostí, které si dovolíme naplno prožít a starostí, které necháme pozvolna odplout.
Pro příště mám jedinou doporučující poznámku k našemu pobytu: všechny hlasité vysavače a přístroje našich domácích bychom mohli zamknout do skříně s časovým zámkem. Úderem řekněme deváté se zámky odblokují a děj se vůle boží.
Kačka Hovadíková
 |
| Redakce Mladého světa v roce 1986, Foto: Miroslav Zajíc |
Zase jednou poctivá novinařina (či zde asi přesněji publicistika) ze staré školy.
Ač ne pamětník, přečetl jsem článek Dany Emingerové Fenomén Mladý svět a jak jsme v redakci prožívali Sametovou revoluci jedním dechem a dovedlo mě to přenést do oné doby.
Úžasně (a troufnu si takto od stolu říci že ne-li alespoň věrně, tak přinejmenším vyváženě) prokreslená postava paní šéfredaktorky.
 |
| Dana s V. Havlem 23.11.89 |
Lukáš Plachý
Taky mě při čtení napadlo: "Kurňa, je to dlouhý, ale dobrý😊.
Jana Nováková
Moc děkuji paní Emingerové za úžasný článek o Mladém světě, který jsme rádi četli. Perfektní práce:-) Zřejmě půjdu odpoledne uklízet do sklepa, nějaké ročníky Mladého světa tam někde jsou. Výborné čtení na dlouhé zimní večery to bude. Trochu zavzpomínáme;-)
Alena Risová
 |
| Dana s A. Dubčekem 25.11.89 |
Milan Lukeš
Tak to je dobry, a jak jste dopadli? Posluhujete v iDNES StBakovi.
Jan Zelenka
Jakoby článek ani do iDNESu nepatřil. Tak dobře je napsaný...
Josef Vala
 |
| Kardinál František Tomášek na jaře 1990: I slunce má své skvrny |
Antonín Tichera
Vážená paní Emingerová, dodnes si vzpomínám (nejen) na Váš rozhovor s kardinálem Tomáškem a na jeho odpověď na Vaši otázku, z čeho se může zpovídat kardinál. Větu: “I Slunce má své skvrny.” občas cituji, shodou okolností i dnes večer.
Jaromír Štádler
Ahoj Dano,
jsem takový morous, že už ani nečtu. Ale tvůj článek o nás v Mladém světě jsem si přečetl s chutí.
Mirek Zajíc, fotograf v.v.
 |
| Páteční dlouhodobý kurz v Maiselově ulici, 8. listopadu 2019 |
Začaly dlouhodobé páteční dopolední kurzy Psaní podle Lustiga, které se konají v suterénní synagoze v Maiselově ulici. Děkujeme komunitě Bejt Simcha za krásné stylové prostory.
Dana Emingerová
 |
| Národní muzeum 2. září 2019 |
Co jsme se naučili na semináři tvůrčího Psaní podle Lustiga:
Nepsat věty v pasivních tvarech: Prase bylo podřezáno použitím nože za účelem získání jitrnice.
Nepsat věty v pasivních tvarech: Prase bylo podřezáno použitím nože za účelem získání jitrnice.
Dalibor Velebil, mineralog
 |
| Národní muzeum 2. září 2019 |
Ještě jednou díky za dnešní kurz psaní. Bylo to zajímavé a dozvěděl jsem se víc o tom, co bychom měli znát v Národním muzeu všichni:
nepoužívat tolik odborné názvy,
neopakovat slova,
přímá řeč oživí
význam sloves,
poutavější úvod,
nemusíme postupovat chronologicky,
více příběhu, protože je pak jasno, co potřebujeme říci.
Díky!
Jiří Kvaček
nepoužívat tolik odborné názvy,
neopakovat slova,
přímá řeč oživí
význam sloves,
poutavější úvod,
nemusíme postupovat chronologicky,
více příběhu, protože je pak jasno, co potřebujeme říci.
Díky!
Jiří Kvaček
Vymyslet úderný název článku.
Vtáhnout čtenáře do čtení hned na začátku.
U složitějších textů psát kratší věty.
Nezahlcovat informacemi.
Rozbíjet text přímou řečí.
Pozor na odbornou terminologii. Čtenář jí nemusí rozumět.
Nemusíme postupovat chronologicky.
Díky!
Díky!
Vojtěch Turek, paleontolog
Když jsem si namlouval svou budoucí ženu a vztah začínal být vážný (už jsem chodil i do rodiny), Bohunka dostala za úkol vyzvednout v Senohrabech své neteře - holky Emingerovy. Takže jsme pro ně jeli spolu.
Dádě a Evě mohlo být asi sedm a pět let. Ve vlaku jsem chtěl na holky udělat dojem, a tak jsem se předváděl, vyprávěl a povídal si s nimi, jen abych je zaujal a ohromil, jako jsem asi před půl rokem zaujal a ohromil jejich tetu.
Později, když jsme s Bohunkou byli sami, vyzvídal jsem a - jistý si svým výkonem - jsem se jí ptal: „Tak co říkaly holky? Líbil jsem se jim?“
„No,“ povídá Bohunka, „říkaly, že myslely, že budeš vypadat víc jako Neckář. Že mu budeš víc podobnej... ale prý je s tebou sranda, tak jsi prošel.“
Zdeněnk Hart
Chci Vám moc poděkovat za velmi přínosný kurz.
V psaní člověk není nikdy dost vzdělán a stále se dozvídá nové věci, nebo si alespoň vyčistí zpětné zrcátko.
Boris Ekrt, kurátor sbírek fosilních obratlovců Paleontologického oddělení Národního muzea
V příloze posílám slíbený text a věřím, že se ještě někdy setkáme.
Zdraví Jarda Cepák, paleontologické oddělení, Národní muzeum
Děkuji za krásný půlrok kurzů. Naplnil mě novou inspirací psát a tvořit.
Na budoucí shledání.
Karolína Vilímovská, Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 2019
 |
| Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 2019 |
10 POZNATKŮ, KTERÉ JSEM SI ODNESLA ZE SEMINÁŘE TVŮRČÍHO PSANÍ
1) Když píšeme jakýkoliv text, snažíme se hned od začátku čtenáře zaujmout a přimět ho, aby chtěl dále pokračovat ve čtení. Proto by měla první věta našeho vypravování vzbudit pozornost.
2) Pro oživení vyprávění (hlavně malého rozsahu) je dobré používat kratších výstižných vět a souvětí.
3) Při psaní si musíme dávat pozor na to, co se vlastně snažíme svým textem čtenáři sdělit. Držíme se hlavní myšlenky příběhu a nezahlcujeme jej zbytečnými detaily, které by spád děje zpomalovaly a činily jej zdlouhavým a nezáživným.
4) Důležité je slyšet zpětné reakce na texty, které napíšeme. Když uvidíme náš příběh z jiné perspektivy, uvědomíme si skutečnosti, které nám možná před tím nedocházely.
5) Čtenář ví jen to, co jsme napsali, a na to nesmíme zapomínat. Nemůžeme být u něj, abychom mu vysvětlovali, jak jsme co mysleli.
6) Charakter postav našich příběhů je nejlepší představit v akci. Činy našich postav, to, jak se rozhodují a jednají v různých situacích, o nich nejlépe vypovídá, jaké jsou.
7) Důležitou součástí vyprávění jsou dialogy mezi postavami. Ty kromě oživení textu dále představují charakter postav.
8) Existují prvky, kterými můžeme naše psaní oživit. Například rozpoznání, vzpomínka, umělé řešení a již zmiňované představení charakteru postavy v akci. Další prvkem je popis, ten však používáme s opatrností, aby nebyl příliš vyčerpávající a nezpomaloval děj.
9) Než se pustíme do psaní, musíme si rozmyslet, o čem chceme psát, ujasnit si, proč o tom chceme psát. Jaké skupině lidí je text určen. Koho chceme oslovit.
10) Když cokoliv píšeme, musíme být upřímní. Nesnažíme se používat za každou cenu formální a naškrobená slova, kterými bychom nikoho neurazili. Píšeme tak, jak to cítíme. Používání sprostých či vulgárních slov není zločin, avšak nakládáme s nimi s rozvahou, jelikož všeho moc škodí.
Tereza Přibilíková, Fakulta designu a umění JS v Plzni, letní semestr 2019
 |
| Kurz psaní cestopisů s National Geographic 25. července 2019 v Czech Photo Centre v Nových Butovicích |
Milá Dano,
děkuji ji Ti za další super workshop! Ráda jsem Tě opět viděla. Posílám úkol: „Můj nejzajímavější cestovní zážitek - plavání se žraloky“. A k tomu pár fotek. Teď, když se na ně koukám, dochází mi, že těch žraloků bylo opravdu hodně.
Klára Valentová, Inspiration Travel
děkuji ji Ti za další super workshop! Ráda jsem Tě opět viděla. Posílám úkol: „Můj nejzajímavější cestovní zážitek - plavání se žraloky“. A k tomu pár fotek. Teď, když se na ně koukám, dochází mi, že těch žraloků bylo opravdu hodně.
Klára Valentová, Inspiration Travel
 |
| Kurz psaní cestopisů s National Geographic 8. - 9. června 2019 v Czech Photo Centre v Nových Butovicích |
Ahoj Dano!
Ještě jednou děkuji za možnost se zúčastnit Tvého kurzu Psaní cestopisů s National Geographic! Pro mě je to jedna z těch vzácných akcí, ze kterých odcházím domů nabitá energií a ne zdecimovaná pocitem, že to byly zbytečně vyhozené peníze. Pokusím se vystihnout pět věcí, které jsi mě během víkendu naučila:
1. Psát cestopis neznamená, že je nutné zaznamenat vše podle reality. Literární pravda musí být pravdivější než skutečnost. Bájit v cestopisu také nejde, ale je třeba čtenáři podat příběh srozumitelným způsobem.
2. Při psaní cestopisu je nutné myslet na záměr, se kterým článek píšu. Čtenáři by mělo být zřejmé poselství, které z reportáže vyplývá.
3. Čtenáře musím zlákat už titulkem, pak první větou a úvodem. Bude-li čtenáře začátek nudit, ztratim jeho pozornost a článek nedočte.
4. Ověřuj, ověřuj, ověřuj. V cestopisu by se neměly vyskytovat faktické chyby. Zvlášť techničtěji založení čtenáři jsou na faktické chyby hákliví a s chybou značně klesá reputace autora značně klesá.
5. V žádném případě nedávej výpověď z práce, protože pak sice budeš chodit o holi, ale ne turistické, nýbrž žebrácké.
Eva Návorková Vejvodová
Setkání s Danou - obohacující, inspirující, motivující, lidské, mnohorozměrné. Člověk s krásnou duší a podobné krevní skupiny. Takové mám prostě rád. Měl jsem nějaká očekávání, jelikož ke mě pronikly od mojí manželky ( účastnice předcházejícíh kurzů ) jakési informace. Očekávání byla mile přeplněna.
Setkání s rozmanitým spektrem skupiny účastníků. Krásný mix jehož názorová rozmanitost je výborným učebním materiálem a dává podněty k úplně jiným úhlům pohledu na jednu a tu samou věc. Diskuse to ukázaly. Jinakost se tady opravdu cení, stejné se nemůže dostatečně dobře/rychle/efektivně vyvíjet.
Vzal jsem na milost bajky! Jak jsem je podceňoval a úplně jsem otočil. Jsou krásnou výzvou, jak na malém prostoru naskicovat přesně jen tolik, aby čtenář pochopil. S luxusním bonusem možného vysvětlení v “Poučení” na konci. DEspekt jsem přetavil v REspekt. Omlouvám se jim, nikdy jsem žádnou nenapsal. Až dneska mě jedna v noci vzbudila…
Přesvědčení, že moje psaní si a hraní si má smysl i v širším měřítku, nejen do šuplete ( vlastně do adresáře v MACu ). Už dávno nejezdím na pochvaly jako na benzín. Ale upřímně mi udělalo radost, pokud nějaký můj text jakkoliv zaujal ty, kteří jsou na cestě psaní daleko přede mnou.
Vnesení pravidel do tohoto řemesla. Ano, ano, lze je porušovat. Avšak porušovat lze jen to, co pravidla má. A to je třeba vědět, jako v každém jiném řemesle.
Díky Dano, díky Kláro. Moc rád si s vámi zase někdy někde zapíšu!
Libor Frank
Ahoj Dano!
Víkend byl báječný, můj dárek pro manžela přeplnil všechna očekávání. Děkuju moc a těšíme se na jakékoli kdykoli příště.
Jana Franková
 |
| Účastníci autorského čtení v Brně 25. května 2019 |
Ahoj Dano a Věrko,
moc děkuji za zorganizování autorského čtení v brněnském divadle Za hradbami. Bylo to, vzrušující, nové, zajímavé, napínavé, směs těšení se a nervozity. Má rozjitřená mysl a třesoucí se tělo se dostává pomalu do normálnějšího rozpoložení:))) Posílám práce z návazného víkendového kurzu.
Přeji krásné dny a těším se na příští setkání. Ta setkání jsou jako kapka rosy stékající po lístku trávy k vyprahlé půdě, dychtivě vyčkávající životodárný zdroj.
Jana Bednářová
 |
| Autorské čtení 25. května 2019 v Brně |
Ahoj Dano a Věrko,
ještě jednou díky za krásný večer v brněnském divadle Za hradbami. Program autorského čtení byl moc pěkně sestavený. Pokud vím, diváci byli moc spokojení. Mě se to líbilo nesmírně, mých 15 minut slávy :-) Těším se na příště!
Zdena Součková
 |
| Alan Pajer |
Jestli chcete řadu pravidel a psát podle nich, tak jste z literárního hlediska mrtvej. Jestli chcete psát bez znalosti pravidel, tak jste mrtvej taky. Protože literatura je umění. A stejně jako každé jiné umění, i literatura se dělá, v tomto případě tedy píše, srdcem.
Musíte do psaní dát svoji duši, psát citem, intuicí nebo pravou hemisférou, podle toho čeho Vám bylo dopřáno. Ale jakmile napíšete musíte zapojit rozum, logiku nebo pravou hemisféru a upravit to. A to na základě právě těch pravidel, na které během psaní, míněno tvorby, máte zapomenout. Snadné, že?
S literaturou se to má jako s moderním uměním. Každé dítě umí udělat barevné fleky a větší dítě zvládne i abstraktní obrazce, ale ne každé fleky nebo obrazce jsou umění.
Umění má totiž dar promlouvat k lidem. Ale nejprve musíte mít co říct, a pak musíte vědět jak to říct. Umělec, v našem případě spisovatel, musí znát základní pravidla, aby se mohl rozhodnout, zda je chce dodržet nebo v konkrétním případě porušit.
O flintě na zdi už nám Dana několikrát říkala. Třeba Shakespeare nebo Homér si mohli dovolit z ní nevystřelit a přesto je i po staletích čteme. Umíme jim to totiž odpustit nebo se dokonce domýšlíme, že to byl umělecký záměr. Ale běda, když se o totéž pokusí student literatury… Je to stejné, jako s tou věží. Postavit rovnou věž umí každý blbec. Ale jen umělec umí postavit šikmou věž. Tedy pokud vydrží stát dost dlouho, jako se to podařilo tomu démonovi v Pise.
Petr Voplatek
 |
| Kurz psaní cestopisů s National Geographic 4.-5. května 2019 |
Co jsme se naučili na Kurzu cestopisů s National Geographic:
1. Důležitost/údernost titulku povídky – dobrý titulek, dobrý začátek;
2. Musíme vědět, proč povídku chceme psát;
3. Akce, popis, dialog, akce, popis, dialog...
4. Pověsit pušku a pak z ní vystřelit;
5. Začátek, prostředek, konec;
6. Nepoužívat věty, které znějí jako klišé;
7. Nepoužívat opakovaně slovo „který“ i jiná zájmena;
8. Používat „básnická“ slova a obraty pouze výjimečně;
9. Nevypustit moc zajíců najednou;
10. Psaní nesmí být nuda;
11. Řekl jsem mu, aby odešel. Nebo: „Odejdi!“
12. Představení charakteru akcí;
13. Popis – zkusit to očima diváka;
14. Základ zprávy: Kdo, co, kdy, kde a proč;
15. Když to prospěje textu, je možno všechna výše uvedená pravidla porušit.
Jan Otto Pípla
Ahoj Dano, ještě jednou moc děkuji za další báječný kurz. Hodně nového jsme se naučila a ta atmosféra, kterou vytváříš, je prostě báječná. A je úplně jedno, jestli je to na Dobešce nebo v cyklo-klubovně.
Pavlína Šaurová
Od včerejšího dne musím stále myslet na Váš zajímavý kurz. Moc se mi líbil, těším se na další pokračování. Hned večer jsem se pustila do čtení Živel Lustig, je to úžasná kniha, krásně se to čte. Měla jste velké štěstí, že jste ho mohla poznat osobně a spřátelit se s ním. Z knihy vyzařuje nádherné a upřímné přátelství. A vy to píšete přesně tak, jak jste nám radila. Jsem moc ráda, že jsem se na Váš kurz přihlásila a mohla Vás osobně poznat. Jste opravdu zajímavá žena a velká osobnost. Chovala jste se k nám tak přátelsky a dokázala jste nám krásně ukázat na naše chyby. Nikdo se přitom necítil trapně. Cením si také, že jste pro nás vždy nalezla slova chvály a povzbuzení. To nás povzbudilo do další práce. Slyšet to od takové spisovatelky je čest. Z Vašeho kurzu jsem si odnesla krásný zážitek a chuť psát. Asi to nepůjde rychle, ale jak jste říkala, pasní je práce .Moc se mi líbilo, přirovnání ke zkoušce na řidičák. Řídit jsem se naučila a baví mi to. Děkuji za krásný zážitek a těším se na další setkání s Vámi a psaním.
Milada Kašparová
Ahoj Dano,
1. Důležitost/údernost titulku povídky – dobrý titulek, dobrý začátek;
2. Musíme vědět, proč povídku chceme psát;
3. Akce, popis, dialog, akce, popis, dialog...
4. Pověsit pušku a pak z ní vystřelit;
5. Začátek, prostředek, konec;
6. Nepoužívat věty, které znějí jako klišé;
7. Nepoužívat opakovaně slovo „který“ i jiná zájmena;
8. Používat „básnická“ slova a obraty pouze výjimečně;
9. Nevypustit moc zajíců najednou;
10. Psaní nesmí být nuda;
11. Řekl jsem mu, aby odešel. Nebo: „Odejdi!“
12. Představení charakteru akcí;
13. Popis – zkusit to očima diváka;
14. Základ zprávy: Kdo, co, kdy, kde a proč;
15. Když to prospěje textu, je možno všechna výše uvedená pravidla porušit.
Jan Otto Pípla
Ahoj Dano, ještě jednou moc děkuji za další báječný kurz. Hodně nového jsme se naučila a ta atmosféra, kterou vytváříš, je prostě báječná. A je úplně jedno, jestli je to na Dobešce nebo v cyklo-klubovně.
Pavlína Šaurová
Od včerejšího dne musím stále myslet na Váš zajímavý kurz. Moc se mi líbil, těším se na další pokračování. Hned večer jsem se pustila do čtení Živel Lustig, je to úžasná kniha, krásně se to čte. Měla jste velké štěstí, že jste ho mohla poznat osobně a spřátelit se s ním. Z knihy vyzařuje nádherné a upřímné přátelství. A vy to píšete přesně tak, jak jste nám radila. Jsem moc ráda, že jsem se na Váš kurz přihlásila a mohla Vás osobně poznat. Jste opravdu zajímavá žena a velká osobnost. Chovala jste se k nám tak přátelsky a dokázala jste nám krásně ukázat na naše chyby. Nikdo se přitom necítil trapně. Cením si také, že jste pro nás vždy nalezla slova chvály a povzbuzení. To nás povzbudilo do další práce. Slyšet to od takové spisovatelky je čest. Z Vašeho kurzu jsem si odnesla krásný zážitek a chuť psát. Asi to nepůjde rychle, ale jak jste říkala, pasní je práce .Moc se mi líbilo, přirovnání ke zkoušce na řidičák. Řídit jsem se naučila a baví mi to. Děkuji za krásný zážitek a těším se na další setkání s Vámi a psaním.
Milada Kašparová
Ahoj Dano,
právě jsem dočetla tvoji knihu Živel Lustig a zamáčkla poslední slzu. Je tam skvělý návod jak napsat povídku, ale taky jak lidem přiblížit literaturu. Kdyby se takhle učilo na školách... Díky škole jsem nikdy od Arnošta Lustiga nic nečetla. Ani od Hemingwaye. Taková škoda. Už mám seznam, co prostě musím přečíst. Ty jo, dokonce mě zajímá Poetika od Aristotela, ač ji vůbec nerozumím, 😀 ale musím do ní alespoň nakouknout. No a samozřejmě ty tvoje věci jsou taky báječný... Těším se na příští kurz!
Táňa Vávrová
Knížka Živel Lustig je opravdu skvělá. Přečetl jsem ji na přelomu roku během pár dní a udělal si do ní spoustu poznámek a zdůraznění. Po pravdě řečeno jsem vůbec nečekal, jaké poklady se v ní skrývají a kolik mouder a vynikajících doporučení se tam dočtu. Jsem vůl, že jsem si ji nepřečetl už před nástupem do kurzu, případně hned po jeho začátku.
A jsem asi úplně natvrdlej, protože po celou tu dobu jsme nepochopil (přes všechny indicie), že ta knížka skrývá tolik informací a mouder týkajících se přímo psaní knih.
Myslel jsem si, že je především o Arnoštovi Lustigovi a jeho veselých vzpomínkách na něj a že si ji přečtu až časem. Přitom je to mimo jiné také učebnice jak psát a filosofická příručka pro začínající i pokročilé spisovatele…Podle mě je ta knížka dokonale poskládaná a prolíná se v ní několik žánrů a smyslů, z nichž každý sám o sobě by byl dostatečným důvodem proto, aby ta kniha vznikla a mělo smysl ji číst.
Takže děkuji za inspiraci a skláním se před tím nápadem i schopností napsat a poskládat ji právě takhle!
PS. Dano, když uznáš za vhodné, můžeš klidně to, co jsem Ti o knížce napsal, kdykoli citovat, protože pokud to někomu pomůže pochopit lépe a dříve než mně, co se v ní skrývá, bude to jedině dobře…
Knížka Živel Lustig je opravdu skvělá. Přečetl jsem ji na přelomu roku během pár dní a udělal si do ní spoustu poznámek a zdůraznění. Po pravdě řečeno jsem vůbec nečekal, jaké poklady se v ní skrývají a kolik mouder a vynikajících doporučení se tam dočtu. Jsem vůl, že jsem si ji nepřečetl už před nástupem do kurzu, případně hned po jeho začátku.
A jsem asi úplně natvrdlej, protože po celou tu dobu jsme nepochopil (přes všechny indicie), že ta knížka skrývá tolik informací a mouder týkajících se přímo psaní knih.
Myslel jsem si, že je především o Arnoštovi Lustigovi a jeho veselých vzpomínkách na něj a že si ji přečtu až časem. Přitom je to mimo jiné také učebnice jak psát a filosofická příručka pro začínající i pokročilé spisovatele…Podle mě je ta knížka dokonale poskládaná a prolíná se v ní několik žánrů a smyslů, z nichž každý sám o sobě by byl dostatečným důvodem proto, aby ta kniha vznikla a mělo smysl ji číst.
Takže děkuji za inspiraci a skláním se před tím nápadem i schopností napsat a poskládat ji právě takhle!
PS. Dano, když uznáš za vhodné, můžeš klidně to, co jsem Ti o knížce napsal, kdykoli citovat, protože pokud to někomu pomůže pochopit lépe a dříve než mně, co se v ní skrývá, bude to jedině dobře…
Bořivoj Beránek
 |
| Divadlo Dobeška 16. března 2019 |
Akce byla bohatá na podněty ze všech stran.
Povedla se.
Studenti byli nadšení.
Dramaturgie se Ti, Dano, velmi podařila.
Lidi by se od Tebe mohli a měli učit nejen tvůrčí psaní.
Vaše děti jsou moc sympatické.
Budu těšit na naše další setkání.
Eva Lustigová
Naučil jsem se, že je důležité začít text řízně - místo zdlouhavého popisu radši větu, co čtenáře zaujme.
Aby měl text spád, je dobré vyvarovat se až na nutné minimum popisů.
Přímá řeč vypoví o postavě víc než celostránkový popis.
Člověk by si neměl kritiku brát osobně, jinak se nikdy nepoučí ze svých chyb.
Člověk by měl kombinovat různé tóny, protože když je všechno jen veselé/smutné/strašidelné, tak se to čtenáři přejí. Je třeba být chvíli v tichosti, aby se ocenilo, jak hlasitá je technopárty a naopak.
S vulgaritami by se mělo šetřit, aby měly váhu, když se použijí.
S kurzem jsem byl moc spokojený. Byl to můj první předmět se psaním, kde jsem se nemusel cenzurovat. Což je úleva. Mám pocit, že jsem se tu naučil o psaní víc než za celý gympl, kdy jsem měl češtinu čtyřikrát týdně.
Jan Macků, Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 2019
 |
| Králický Sněžník 26.-28. dubna 2019 |
Rád jsem se zúčastnil 4. ročníku dubnového kurzu pod Králickým Sněžníkem. Už jsem, myslím, ódu na kurzy psal i dřív, ale musím znovu, protože dobrých a pochvalných slov není nikdy dost. Moc se tam líbilo. Atmosféra, místo i lidé. Něco jsem se opět naučil a cítil jsem se poctěn zařazením mezi premianty kurzu. Bylo mi mezi nimi dobře a vedení Yankeena bylo nesmírně přátelské a povzbuzující. Cestu domů jsem si užil v autě s lektorem Petrem Holubem, dalším báječným chlapíkem. Největší dík však patří Danušce, že s námi má tu trpělivost, ale cítím, že i jí to moc baví a je takovým Stamichmanem a Sluncem (Sluníčko by bylo malé a ten rozměr by nevystihl význam) tohoto literárního kvasu.
Honza Smrčka