Naučili jsme se...


Reference

co si odnesli z kurzu jeho účastníci

Kurz tvůrčího psaní pro tým vrcholového managementu byl v České spořitelně zahájen v září 2014 jako jeden z pilířů rozvoje firemní kultury. Cílem bylo zvýšit viditelnost a přístupnost lídrů pro ostatní zaměstnance firmy. Pod vedením paní Dany Emingerové jsem si osvojila nejen zásady dobrého psaní orientovaného především na čtenáře, ale daleko lépe jsem také poznala osobnosti kolegů v týmu vedení banky. Během našich společných setkání nad našimi literárními prvotinami jsme navzájem objevili lidské dimenze, které jsme o sobě v "board roomu" dosud netušili. Stali jsme se tak mimoděk i lepšími kolegy a naše vzájemná profesní spolupráce se zlepšila. Výsledky vidím i v zahraničí, když jezdím na pravidelná zasedání evropských úředníků a komisařů Bankovní komise pro sociální dialog při Evropské bankovní federaci. Na poslední konferenci v Kodani měl zástupce každého z patnácti zúčastněných států prezentovat aktuální přehled o politické, ekonomické a sociální situaci ve své zemi. Díky dlouhodobé průpravě s Danou Emingerovou se zlepšil můj mluvený i písemný projev tak, že jsem byla označena za nejsrozumitelnějšího a nejvíce strukturovaného řečníka. Protože vidím jasné výsledky rozhodla jsem se v kurzu i nadále pokračovat, přestože dobře psát vyžaduje dlouhodobou píli. Kurz tvůrčího psaní pod vedením Dany Emingerové mohu všem manažerským týmům jen vřele doporučit.

Jitka Schmiedová, ředitelka HR České spořitelny, a.s.


Ahoj Dano,

právě jsem dočetla tvoji knihu Živel Lustig a zamáčkla poslední slzu. Je tam skvělý návod jak napsat povídku, ale taky jak lidem přiblížit literaturu. Kdyby se takhle učilo na školách... Díky škole jsem nikdy od Arnošta Lustiga nic nečetla. Ani  od Hemingwaye. Taková škoda. Už mám seznam, co prostě musím přečíst. Ty jo, dokonce mě zajímá Poetika od Aristotela, ač ji vůbec nerozumím, 😀 ale musím do ní alespoň nakouknout. No a samozřejmě ty tvoje věci jsou taky báječný... Těším se na příští kurz!
Táňa Vávrová



Díky, díky, díky Daničko!
Díky za to, jak píšete, díky za věnování v knize Živel Lustig, díky za syna Karla, který mě na kurzu zastupoval. Přivezl mi knížku a nadšeně vyprávěl. Večer jsem se vrhla na čtení, a četla a četla a četla až do rána. Při čtení jsem se smála, plakala, a zamýšlela nad osudy lidí. Myšlenky mi chvilkami letěly kosmickou rychlostí... a najednou konec. Chtěla bych číst dál, ale už není co. To se mi už moc dlouho nestalo. Těším se, až se budu moci zúčastnit Vašeho kurzu. Zatím mi to zdravotní stav nedovoluje, ale bude lépe. Srdečně Vás zdravím.
Krista Schillerová



Páteční dlouhodobé kurzy, podzim 2018
Už skoro tři měsíce slyším každý den něco o Daně. Takže se stáváte pomalu součástí mého života. Nejdříve Vám chci poděkovat za milé věnování ve vaší knize kterou mi Eliška dala, ale hlavně Vám děkuji za to, co jste Elišku naučila. Vidím velký posun od prvního počinu, který napsala na první setkání na Dobešce a to co píše již po několika týdnech. Je to opravdu velký posun. Jsem za to velmi rád a vidím že to byla moje dobrá investice. Dnes nemohla přijít, ale už se těší na další setkávání v příštím roce.
Pepa Schovánek


Akademie ČTK 4. září 2018

Zlato, nemáš zdání,
jak úžasný byl kurz tvůrčího psaní!
V České tiskové kanceláři,
sešlo se 13 vlídných tváří.
Nejprve se pan Chrást chopil slova
a představil nám, kdo je Dana Emingerová.
Se zájmem jsem poslouchala jeho veselý úvod.
Taková pozvánka spoluobčanů na Májový průvod.
S příchutí rákosky Igora Hnízda.
Tušila jsem, že to bude veselá jízda!

Slovo převzala paní Dana.
Do světa psaní otvírá se brána.
Hltali jsme její věty,
čím si prošla všemi léty.
Ukázala nám jiné světy.
Plné hrátek se slovy.
Trestní zákon osnovy.
Zločiny psance,
spáchané na jedné stránce.

Opouštěli jsme městský ruch.
Oheň, voda, Lustig, země, vzduch.
Po výstupu z živlů jsme začali
hodnotit domácí úkoly.
S věkovým průměrem 45
jsme se všichni vrátili do školy.
Předčítali jsme postupně naše díla.
Hodnocení ostatních byla vesměs milá.
Ve všech příbězích byla síla!
Někdy viditelná, jindy skrytá.
Kritika se jenom vítá!

V hloubi děl, vidíme to,
co druhý neviděl.
Přes chyby se posouváme dál!
Lustig v nás vzplál!
Hlavně nedopustit, aby se člověk nezasmál! 
P.S. Upřímně, tak fantastickou jízdu jsem nečekala.
Paní Emingerová je prostě skvělá!
Velké díky všem umělcům,
co dávají spatřit světlo světa příběhům!

Martina Seifrtová



Ahoj Dano,
děkuji za dnešní kurz psaní... cítím se tam vždycky moc hezky, uvolněně, svobodně a prostě zapomenu na běžné starosti a trápení všedních dní. Po tom, co jsi nás naučila, jsem získala alespoň nějakou sebedůvěru a vím, že budu psát alespoň do šuplíku.  Nevím, jestli u mě dojde k nějakému výraznému posunu v kvalitě psaní.  Přesto jsem ráda, že mohu tvé kurzy navštěvovat. Těším se na příště. Moc děkuji, jsem Ti vděčná!!!
Eliška Schovánková



Moc děkuji za úžasný víkend. Po roční léčbě byl pro mne jak balzám na duši :-).
Monika
 

 
Dobeška 2017
Milá a vzácná Danuško. Uběhlo trošku více než 24 hodin od odchodu z Dobešky. Teď je pondělní večer a mně zůstává čas, myšlenky a radost. Měli jsme napsat pět věcí, které nám dal víkendový kurz. Jsem pocitový člověk a musím nechat chvíli vyšumět v sobě sílu i radost i překvapení i smích i pláč. Protože tohle všechno mi dal ten nádherný "Tvůj" víkendový kurz. V hlavě mám takového malého "krtka" úžasné slečny Michaely. Když je mi chladno, imaginárně přikládám do neexistujího krbu Liborovy polínka-dřívka. V koupelně "omlouvám se svému tělu" a když je mi zima ... jdu se prostě ohřát k Dájimu a Renímu "egyptskému slunci". S úsměvem vzpomínám na Míšové italsko-rakousko-uherské pevnosti a jeho boží palcové boty mezi jednotlivými nohy spjatých stolů. Vylučují radost i smutek a taky reálné věci a před sebou mám úžasného cestovatele Yakeena, který jako Don Qichot bojuje se svými mongoskými vlnami a v mezičase hladí nejen psí úsměv. Hledám slova a učím se. Proto vím, že někdy méně je více. Takže... děkuji.
Hanlen Kavalová



Ještě jednou moc děkuju za víkend. Byl jak z jinýho světa. Určitě budu sledovat stránky a kurzy, a když pro tuhle naší skupinu uděláš pokračování, tak se 100% rád zúčastnim. Taky potvrzuji, že chci tu tvou učebnici a Art of Fiction od Gardnera. A jinak jsem prostě nastartovanej, a dokud mě nesemele práce a životní povinnosti, tak si budu psát a hlavně číst :-)
Matyáš Staněk



5 tvůrčích vět
1. Tak jako náš život má i literární dílo mít svůj začátek, prostředek a konec.
2. Dlouhé věty je lepší rozdělit do několika kratších, protože jinak se může stát, že než dočteme krásně rozvinutou větu zdárně do úspěšného konce, zapomeneme, o čem jme vlastně četli a budeme se muset vrátit na začátek a ještě si ji pro jistotu několikrát přečíst, abychom pochopili, tak jako v tomto ukázkovém souvětí. Dělíme je proto častěji…………..
3. Stejně tak je dobré nepoužívat ve větách stejná slova. Je lepší se zamyslet a najít jiné slovo, podobné tomu našemu slovu. A to slovo pak použít. Vždyť čeština je tak krásný jazyk, jistě si s tím hravě poradíme.
4. Každý příběh by měl mít nějakou myšlenku. Proto jsme ho také napsali.
5. Musí upoutat už nadpisem a úvodem. Jinak máme smůlu. Nikoho nezaujme a nikdo si ho nepřečte.
Jana Staňková, Šumavanda



Co jsem se naučil:

1) Napsat poutavý úvod, zaujmout na začátku
2) U dlouhých souvětí zvážit, zda není lepší je rozdělit tečkami
3) Při popisu se snažit „vcítit“ do postavy, koukat jejíma očima
4) Ctít literární pravdu - text musí být uvěřitelný, ať už se skutečně stal nebo nestal
5) Text může na různé lidi působit odlišně. Pokud mají dva lidé úplně protichůdné názory, s textem nemusí být problém.
Adam Široký



Díky moc, včerejší hodina byla moc pěkná a co tam teda ty lidi předvádějí, to jsou naprostý bomby.
Míra Tichý



Učili jsme se zaujmout čtenáře zajímavým nadpisem.
Využívat zabarvení textu, aby nám zákazník u čtení neusnul.
Musíme vědět proč a co píšeme.
Je nutné dodržovat úvod (začátek by měl ihned čtenáře zaujmout), prostředek a konec, který opět uchopí u srdce.
Místo jednoho slova charakterizující osobu, je vhodnější popsat situaci, která by jeho charakter popsala.
Denisa Procházková, ČEZ



Mnohokrát děkuji za obohacující workshop. Těším se na další setkání! :)
- pokud půlka lidí souzní s mým příběhem a druhá půlka ne, je to v pořádku. Každý si najde svého čtenáře.
- v krátkém příběhu nepopisovat příliš mnoho prostředí a postav
- první věta musí zaujmout
- představování postav akcemi, ne popisem
- psaní obsah/slovní ekvilibristika
Jsem nadšený - děkuji ještě jednou.
Jan Jirák



Můj příběh vypadá na webu Psaní podle Lustiga s těmi obrázky krásně. To bych před kurzem netušil, že mě tak rychle proslavíš.
Osamělý bojovník s čarodějnicemi Dušan


Bajka má vždy na konci poučení
Zpráva vždy musí obsahovat: KDO, CO, KDY, KDE případně JAK a PROČ
Je dobré nechat si napsaný text odležet a pak se k němu vrátit
Je důležitá upřímná zpětná vazba ohledně toho, co kdo napíše (abychom se tím mohli zdokonalit)
Pointa se dá vystihnout i ve velice krátkém textu – tím jdeme vlastně okamžitě k jádru věci.
PH



 Literární pravda. Flinta na zdi.
Slova naplnit obsahem.
Zaujmout a chytit čtenáře v prvopočátku.
Začátek, prostředek a konec.
Autor nesedí čtenáři na uchem, aby mu vysvětlil, jak to myslel.
Úhly pohledu: er- forma, ich-forma a du-forma.
Každý má svou cílovou skupinu.
Stavební cihly: popis, dialog, příběh
Vyvarovat se zdrobnělin.
Nezdvojovat informace.
Zmínit přímou řeč.
Anna Karafiátová



Naučil jsem se, že při psaní je méně někdy více.
Postavy bychom neměli odbýt jednoduchým popisem, ale spíše je nechat projevit své chování a čtenář si sám udělá obrázek a lépe se s postavou sžije.
I v krátké povídce je dobré mít přímou řeč, protože dialog oživí děj.
Člověk by měl vnímat okolní prostředí, chování lidí, jejich rysy, díky čemuž pak dokážeme lépe popisovat postavy nebo události v našich příbězích.
V kratších povídkách není vhodné střídat více událostí za sebou. Je lepší soustředit se na jednu. S tím souvisí i závěr, který by měl být jenom jeden.
Jan Vočko


Ježkárna 24. - 25. listopadu 2018

Došlo mi, že je potřeba hned na začátku si uvědomit, pro koho píšu.
Nepoužívat komplikované obraty a souvětí.
Pro oživení textu báječně funguje přímá řeč.
Nepodceňovat název a začátek.
Textu často pomůže, když se podíváme na situaci očima někoho jiného.

Petra Manychová



Když se věta skládá ze složitých slova informací, je lepší používat věty kratší.
Povídku skládáme z cihel: dialog, popis, akce...
Šetřit s přídavnými jmény - co je jasné, nemusí se psát, protože to zdržuje - zelená louka, hřejivé slunce.
Nedopustit umělé prodlužování.
V povídce musí být akce - jít hned k jádru věci, nedávat do příběhu zbytečnosti.
Pozor na suchý začátek.
Karolína Acsayová, Ježkárna 24. - 25. listopadu 2018




Začít zajímavě.
Literární pravda.
Háček.
Upoutat názvem článku, knihy.
Vynechat nepodstatné.
Zaujmout přímou řečí, dialogem..
Autor musí znát své hrdiny na 100%.
Čtenář musí vědět, o jakých postavách čte.
Očekávala bych do budoucna více kritiky - natvrdo říct, když je dílo na nic.

Darina Kuzmová


První věta je důležitá - háček.
Nemotat více příběhů dohromady.
Přímá řeč rozsvítí text.
Minimalizace postav na malém prostoru.
Co zasadím do příběhu, musí být součástí děje - puška na zdi.
Barvitě a výstižně popsat prostředí pohledem pozorovatele.
Uvědomit si, pro koho to píšu.
Vypíchnout nejzajímavější věci.
Iveta Skřivanová



Ježkárna 24. - 25. listopadu 2018
Přemýšlej, co svým textem chceš říct.
Piš jen to, co je důležité, pozor na zdlouhavé popisy.
Na začátku textu čtenáře "zaháčkuj".
Nehodnoť situaci za čtenáře, napiš to tak, aby to čtenář prožil sám.
Literární pravda se nemusí shodovat se skutečností, ale čtenář musí všemu věřit.

Velkým přínosem pro mě bylo, že jsem si uvědomila a zapamatovala fakt, že "míň je víc".
Necpat do příběhu zbytečnosti, tak nedůležité postavy, tak nepotřebná slova.
Pak se mi vrylo do paměti i to, že přímá řeč povídku tak nějak rozsvítí a dá jí spád.

Účastníci kurzu na Konzervatoři Jaroslava Ježka


Moc děkuji za vlídnost s jakou ses nám všem věnovala, s jakou lehkostí a něžným poučením si dokázala vznést kritiku i pochvalu na naše výtvory. Předávala nám svoje zkušenosti a znalosti a my se dozvěděli, že naše myšlenky,či příběhy, které jsme napsaly a nám samým připadají jasné, v očích a myslích ostatních lidí nabírají další a další rozměr a rozmanitost pohledu na věc. Dozvěděli jsme se jak našemu psaní dát směr a dynamiku. Kde ubrat a kde naopak přidat, čím a jak zaujmout.Pro mě samotnou, i když se ze mě třeba vůbec nestane spisovatelka,bylo tohle setkání a poznání důležité pro můj osobní posun v životě.
Helena Palivcová




10 vět, co jsem se naučila během letního semestru:
První věta je hodně důležitá. Podle Čapka by se sprosté slovo mělo v psaném projevu vyskytnout jednou za tisíc slov. Katarze je část textu, ze které si čtenář odnáší pocit. Bajka má čtyři fáze: představení, akce, nějak to dopadne, ponaučení. Ze začátku jsem v hodinách počítala použité slovo pointa. Stále mám nejasnosti ohledně jeho výslovnosti. Přijde mi hezké, že se vždy v textu nutně nemusí zmiňovat očividné, když je věc sama patrná. Já osobně jsem si z kurzů odnesla to, že nestačí pouze okolnosti popsat, ale je třeba dodat konkrétní jednání nebo nějaký důkaz (například formou dialogu). Musím psát tak, aby se tomu dalo uvěřit a aby to nebyla nuda. Neměla bych vyhodit nic, co napíši, ale schovat si to do šuplíku - dokonce i v případě, že se mi to bude zdát opravdu moc špatné.
Aneta Hustolesová, katedra komiks, Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 2018



Kurz se mi líbil, především atmosféra. Ocenila jsem připomínky, na leccos mi vrhly jasnější světlo, jen si nejsem jistá, jak dlouho mi vydrží ozařovat moji tvůrčí aktivitu.
A především je pro mě důležité učení o cílové skupině, na tom mi mé malé "velkodílo" troskotá. Prostě životní dilema. Zachovat duchovní náboj, který osvětluje dění na Zemi a dává mu patřičnou sílu, nebo sestoupit z "duchovních výšin" a udělat z toho zemitě krutý příběh.
Taky mě pokouší myšlenka obojí skloubit, ale to si vzhledem k různým cílovým skupinám neumím představit. Samozřejmě, v příběhu mám oboje, ale kdo by to potom po pár stránkách neodložil?!? Obávám se, že všichni. Ale co s tím, když se ani jednoho nedokážu vzdát. Jedině snad si to napsat do šuplíku, nechat to nějakou dobu "vyhnít" a teprve pak se rozhodnout. A mezitím psát něco jiného.
Miroslava Chroboková



I když jsou téměř všechna školení přijímána rozpačitě, tady jsem hned v první lekci pochopila, že toto školení využiju i ve svém osobním životě. Ne že bych se chtěla stát spisovatelkou, ale můj e-mail kamarádce bude příště vypadat lépe.
Zjistila jsem, proč jsou názvy článků na internetu takové, jaké jsou. Na můj vkus příliš agresivní, tvrdé, osočující, napadající…na můj vkus prostě příliš všeho. Ale na druhou stranu to funguje. Dítě vypadlo ze 6. patra – to si určitě přečtu. Nepozornost rodičů – to neotevřu.
Potvrdila se mi teorie, že spousta knih je napsána jen pro to, aby byla napsána. Proto je jich v regálech knihkupectví tolik a marně čekají na kupce.
Hodně jsem se dozvěděla, hodně mě to bavilo, hodně rychle to uteklo, ale abych se už něco naučila, na to je ještě brzy anebo o tom zatím nevím.
Je důležité přijít včas. Pozdní příchod ruší všechny zúčastněné.
Už se těším na další lekci.
O. Hánová.




Brno 24.3.2018 - jednodenní seminář  Minervy
Milá paní Dano,
Váš kurz v Brně byl pro mne velmi inspirativní, i když na počátku stála moje žena, která mne na kurz přihlásila a mou účast pojistila tím, že jsem jej dostal formou dárku na Valentina, takže jsem jej nemohl odmítnout. Po skončení sobotního kurzu musím přiznat, že měla dobrý nápad. Poznal jsem zajímavé lidi a výbornou lektorku, která nás provedla různými úskalími literárních pokusů formou přísnou, ale příjemnou. Určitě nepatřím k těm psavcům, kteří dokáží v daném časovém limitu napsat něco kloudného a asi nebudu sám, ale zkusit se má všechno. Děkuji za Váš čas, který jste nám věnovala, a rád a tentokrát z vlastní iniciativy se přihlásím do dalšího pokračovaní, třeba o literárních nápadech a jak jim jít vstříc.
S úctou Antonín Látal



Když si vytvořím hrdinu, musím o něm vědět všechno. I to, jaké nosí rád ponožky.
Jazyk by měl, ba přímo musí, odpovídat charakteru jednající osoby.
Zápletku mi musí čtenář uvěřit.
Dodržuj spád a snaž se text vypointovat.
Ludmila Dvořáková



Naučila jsme se, že něco chci sdělit a neumím to. Příběh, který jsem napsala, byl vlastně 2 v 1, a to bylo špatně.
Ano, byla jsem okouzlená Vánocemi a jejich krásou kolem sebe. To byl jeden zážitek, a tak měl být i popsaný, a konec. Druhý zážitek byl můj veliký obdiv k majitelce Vánočního domu, která šla za svým snem, dokázala to dotáhnout do konce, a sen si splnila. Konec. Takže jsem měla popsat jen jeden z nich.
Tím, že je něco napsané, je to dané. Pisatel už nemá možnost to vysvětlit čtenáři a udělá mu v hlavě zmatek, viz bod 2.
Ověřili jsme si, že funguje - začátek, prostředek, konec. Když se to jen tak napíše, že se to má dodržovat, člověk si řekne, no to je přece jasný... Ale ukázka v praxi je daleko názornější.
Přímá řeč, i když jen krátká, celé vyprávění oživí.
Olga Hánová



Neshazovat svůj výtvor před tím, než ho přečtu.
Škrtat zdlouhavé úvody.
Rozlišovat realitu a literární pravdu.
Cílová skupina je důležitá.
Laskavá kritika je povzbuzující.
Děkuji za krásný a inspirativní víkend.
Mám velký zájem učit se dál.
Nataša Richterová



Ještě jednou Vám chci poděkovat za příjemný a velmi podnětný den. Moc mě to bavilo a byla i skvělá skupina lidí. Člověk si uvědomí, že se musí stále něco nového učit. A Vy to umíte předat výborně.
Irena Osvaldová



Milá Dano. Jsem nadšená. A věř, že v této deklaraci je obsaženo vše, co se pod tím dá představit . Nevidím ještě úplně, jak mě to může pomoc zmírnit mou hlubokou obavu z psaní bakalářské práce, ale tvá zmínka o tom jak učíš kreativní cestou psát manažery, i když se nakonec musí podřídit pravidlům a firemní rétorice, mě trochu uklidňuje. Moc děkuji a MOC se těším na příště. Co jsem se naučila
1. V příběhu není nutné zmiňovat příliš postav, které s příběhem nesouvisí
2. Nebát se konfabulovat – nedržet se striktně pravdy
3. Nepsat složité dlouhé příběhy kde se čtenář ztrácí
4. Udržovat „tempo“ střídat emoce (humor se smutkem atd)
5. Jak inspirující je trávit čas s, i když cizími, tak stejně nakonec skvělými lidmi. Jak je sice každý jiný a přece tolik blízký. 
Daniela Enström
 


Katedra komiks, Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 2018 
Po absolvování gymnázia, kde nám každý profesor něco tlačí do hlavy a sám toho má dost, je těžké z obou stran projevit zájem. Zato vy... vy jste úžasná učitelka a poslouchatelka, vždy nám s obdivem a se zájmem řeknete tolik věcí, které nás posouvají. Jsem ráda, že jsem se s vámi mohla setkat, protože mi to dalo radost ze psaní!
 Budu ráda když se s vámi ještě někdy setkám a byla mi čest vás poznat. Opravdu vám od srdce děkuji.
Anežka Velinská,



V kurzu jsem se naučila, po čem jít, když potřebuji nahozený text zkrátit, jak a čím ho oživit, učinit čtivějším, zajímavějším. Více přemýšlet budu o cílové skupině, pro kterou píšu. Objevem pro mě bylo odhalení rozdílu mezi školním popisem a popisem a la Gardner, stejně jako charakteristika postavy pomocí jejího chování a přemýšlení. Moc díky, bylo to fajn.
Lucie Poláková



Akademie ČTK 20. 3. 2018
Od včerejšího dne musím stále myslet na Váš zajímavý kurz. Moc se mi líbil, těším se na další pokračování. Hned večer jsem se pustila do čtení Živel Lustig, je to úžasná kniha, krásně se to čte. Měla jste velké štěstí, že jste ho mohla poznat osobně a spřátelit se s ním. Z knihy vyzařuje nádherné a upřímné přátelství. A vy to píšete přesně tak, jak jste nám radila. Jsem moc ráda, že jsem se na Váš kurz přihlásila a mohla Vás osobně poznat. Jste opravdu zajímavá žena a velká osobnost. Chovala jste se k nám tak přátelsky a dokázala jste nám krásně ukázat na naše chyby. Nikdo se přitom necítil trapně. Cením si také, že jste pro nás vždy nalezla slova chvály a povzbuzení. To nás povzbudilo do další práce. Slyšet to od takové spisovatelky je čest. Z Vašeho kurzu jsem si odnesla krásný zážitek a chuť psát. Asi to nepůjde rychle, ale jak jste říkala, pasní je práce .Moc se mi líbilo, přirovnání ke zkoušce na řidičák. Řídit jsem se naučila a baví mi to. Děkuji za krásný zážitek a těším se na další setkání s Vámi a psaním.
Milada Kašparová


  • Pokud není nápad o čem psát, je dobré si sednout a začít něco psát. Je jedno co, jde o to se rozepsat, pak to přijde.
  • Vybírat do popředí to co je podstatné, použitelné v auditních zprávách.
  • Nepoužívat moc přídavná jména, jsou brzdou, zatímco slovesa rozjedou příběh.
  • Spisovatel potřebuje zkušenosti ze skutečného světa, i když hlavním předmětem poezie a prózy jsou emoce.
  • Spisovatel potřebuje lásku, bolest, pocit ztráty, nudu, vztek, pocit viny i strach ze smrti.
Martin B.



Dobrý den, Dano,
ještě jednou děkuji za úžasný zážitek z kurzu kreativního psaní v Akademii ČTK. Bylo to pro mne zajímavé a Vy jste velmi příjemný a inspirativní člověk. Rád bych Vám nabídl návštěvu podnikatelského klubu BforB, kde byste se mohla zúčastnit jako host. Považoval bych za čest, kdybyste pozvání přijala.
Honza Mareš



Co jsem se v kurzu naučila? Každý příběh musí mít začátek prostředek a konec. Příběh se skládá z drobných cihliček. Naučila jsem se, že puška na zdi by měla vystřelit. Když se o něčem zmíním, tak to má důvod a má to být v příběhu použito. Důležité je, neporušovat dané zákonitosti. Měla bych si nastudovat o čem chci psát, aby můj příběh byl uvěřitelný. Není nutné se za každou cenu držet skutečnosti. Bylo těžké, ale moc prima vymýšlet bajky. A tady nastal možná zlom. Naučila jsem se poslouchat svou fantazii a nechat vyplouvat na povrch příběhy, které se najednou zrodily - jen tak z ničeho. A já jen zírala, čeho jsem schopná. Naučila jsem se pozorně poslouchat literární díla mých kolegů. Taky si věřit a nepodceňovat se. Naučila jsem se, že každé pravidlo se dá porušit, když to funguje. Je toho mnohem víc - například zkracovat své povídky a nechat příběh odležet a pak přepisovat, protože prvotina, nikdy není to pravý ořechový. A tak Ti milá Dano děkuji za nádherné chvíle na Dobešce. Moc se těším na pokračování někdy ... 
Eliška Schovanková



Piš krátké věty, vyjadřuj se srozumitelně a věcně, piš dle toho, kdo je tvůj čtenář. Dále je žádoucí dbát toho, že děj musí mít spád – tempo, dlouhé popisy unaví, čtenář znepozorní a zamýšlené sdělení je „fuč“.
Roman




Ateliér komiks 2017 Fakulty designu a umění L. Sutnara v Plzni
Bylo to na gymnáziu, kdy jsem v ruce naposledy držela pero. Mluvím o tom tvůrčím. To, které tvoří příběhy a s nimi nové světy. Někdo by ho nazval spisovatelským, i když tak jsem mu já nikdy říkat nemohla. Teď tu sedím na semináři tvůrčího psaní s očekáváním, ale především se strachem. V ruce žmoulám papír, na kterém mám vytištěný můj první tvůrčí text po více jak čtyřech letech. A když nás nový ženský hlas lektorky vyzve, abychom své příběhy přečetli nahlas, trochu se zarazím. Já jsem ještě nikdy svůj příběh nahlas nečetla! Proběhne mnou vlna nervozity, ale přece jenom... někde v kouktu duše se ozývá malinké potěšení. Dosud jsem všechny své práce odevzdávala do rukou učitele, aniž by je někdo chtěl číst. O veškeré hodnocení se postaral červený inkoust. I když občas obsahoval vlídné slovo chvály Pěkné!, většinou se celá zpětná vazba schovala za stručnou číslici, která ocenila hlavně gramatiku. Červený inkoust nekomentoval kvalitu psaní a hlavně nikdy nepomohl a nedal tvůrci možnost text vylepšit! To se najednou úplně převrátilo. Červený inkoust nahradila slova motivace a konstruktivní kritiky. Na konci náročného semináře odcházím vyčerpaná, ale s dobrým pocitem... a natěšená na další hodiny, protože to byl teprve začátek.
Každá další výuka s sebou přinášela nové zkušenosti a především výzvy. Náročné, pro mě do té doby naprosto nepředstavitelné úkoly, ve mně zpočátku vyvolávaly spoustu pochyb a nervozity. Ale výzvy jsou přece od toho, aby se zdolávaly! A já jsem se vždycky nerada vzdávala.
***
Prázdný papír, tužka v ruce, mozek mi zastírá nervozita. V hlavě slyším jen: „Máte dvacet minut na psaní, pak si to přečteme.“ Nemůžu se toho zbavit. Vidím jen tu záři bílého papíru. Přemáhá mě panika. Odejdu z dosahu lidí a snažím se uklidnit. I když někdy to opravdu vypadalo beznadějně, všechno mělo svůj smysl...
***
A tak tu znovu sedím nad bílým papírem. Ale teď už není prázdný. Je tu blok pokrytý písmem a svítící obrazovka posetá černými znaky. A já najednou po dlouhé době cítím ten závan nových světů a neobjevených míst. Jako když začnete číst první kapitolu knihy. A moc doufám, že budu mít dostatek odvahy na to, abych se tím závanem jednou nechala unést. A za ten pocit Vám, paní Emingerová, strašně děkuji, protože bez vašich hodin by se znovu určitě neukázal. Prozatím zkusím být alespoň tím malým spisovatelem, co si doma píše do tajného deníku.
Petra Šestáková, Fakulta designu a umění L. Sutnara v Plzni, letní semestr 2017




Skutílek Honzy Šprýmaře
Naučili jsme se, že psaní má svá pravidla, ta se ale dají porušovat. Je důležité promýšlet motivaci postav, a ptát se proč jednají tak jak jednají. Škrtat zbytečná slova. Naučili jsme se vytvářet postavy, vymýšlet jim životy a modelovat jejich charaktery. Už víme, co to je "flinta na zdi". Když bajka, tak pokud možno stručná. Je důležité sytit představivost, a také ji nechat odpočívat. Ukládat si a střádat v hlavě motivy a charaktery. Psaní je řehole i zábava. A také dobrodružství a cesta k sobě i druhým.
Honza Šprýmař, Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 2017



Ještě jednou vám z celého srdce děkuji za krásný víkend ( Asi ještě mnohokrát 😊). Včera mi vstoupila, jak jinak, do mých večerních kruhů rodina, kdy jsem jim, přeplněna zážitky z kurzu, vyprávěla, co jsem se naučila a jak jste báječná . Korunu tomu dal nejmladší syn Lukáš, který mi potom řekl: “Dobrou noc, spisovatelko “. Z legrace jsem ho plácla a šťastna usnula. Děkuji moc.
Míša



Psaní je umělecká tvorba.
Nemazat, co jsem už jednou napsala. Možná to bude zítra vypadat jinak.
Neopakovat slova. Pouze pokud by v tom byl záměr.
Dobrý nápad na text je hodně důležitý.
Snažit se „zhustit“ text, nepoužívat zbytečná slova.
Hana van der Hoeven



Upřímně musím přiznat, že jsem  byl  moc rád, že jsme si na školení  poměrně otevřeně pověděli, co kdo může do budoucna vylepšit. Bylo to mnohem cennější, než kdybychom se jen vzájemně plácali po ramenou, jaký kdo je skvělý. Jako ješitný chlap bych samozřejmě chtěl mít ze všech nejlepší příspěvekJ, ale když si vzpomenu třeba na příspěvek kolegyně o zemřelé mamince… musel jsem ten pomyslný klobouk smeknout já. Ještě když jsem o něm vyprávěl doma, měl jsem slzy v očích.  A hezké příspěvky měla i řada dalších. Nemluvě o tom, jak krásné a inspirující  byly ukázky, které jste četla Vy.

Uvědomil jsem si, že o včerejšku píšu jako o školení. Ale pro mě by byl přesnější pojem setkání s mnoha zajímavými lidmi, které člověka nejen poučí,  ale i zahřeje tam někde uvnitř, u srdíčka. V tom smyslu, že na světě jsou fajn lidi jako jste Vy. A za tenhle pocit děkuju snad ještě víc, než za literární rady.
Dan Sladovník, Akademie ČTK



Věty, které považuji za krátké, jde zkrátit ještě více.
Neshazovat svůj výtvor.
Dávat zpětnou vazbu.
Co je zjevné, do textu nepatří.
Jak propojit dialog s popisem.
Monika Řeháčková



Dobeška 28.-29. ledna 2017
Moc děkuji za kurz. Byla to pro mně jakási "psychická lázeň" .... teď, večer už zase sedím na ambulanci a sázím do  lékařských zpráv  z posledního ambulantního  vyšetření jeden fakt za druhým, čísla, nálezy.
MUDr. Jana Hanka Marková, primářka hematologie Vinohradské nemocnice




Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni
I na vzorku desíti lidí líp člověk pozná jak čtenáři myslí, než když se do nich pokouší začínající spisovatel vcítit sám.
Pokud je příběh krátký, měl by čtenář znát pohlaví, alespoň náznakem.
Psaní se dá kultivovat tréninkem, podobně jako kresba.
Uvědomil jsem si po dlouhé době, že chci psát příběhy.
Slibuji si od toho, že bude moje tvorba svobodnější, když odpadne mezičlánek scénáristy :)
Ondřej Malina, Fakulta designu a umění v Plzni


Při vytváření nové postavy nemůže člověk jen vzít hnědovlasého muže, dát mu jméno Pavel a hned ho zasadit do konkrétní situace. Postava se pak bude nekontrolovatelně ohýbat podle situace a nikdo nám to neuvěří. Mělo by to být přesně naopak. Nejprve musíme vybudovat postavu, dát jí charakter, vlastní příběh, vědět o ní vše do posledních detailů a pak, když ji zasadíme do konkrétní situace, bude to postava, která bude situaci sama vytvářet.
Petra Šestáková, Fakulta designu a umění v Plzni



Piš krátké věty. Vyjadřuj se srozumitelně a věcně. Použij úvod do předmětu věci, druhou -  prostřední část - věnuj problému a v třetí závěrečné části problematiku shrň a uzavři. Nepoužívej zkratky a piš k věci. Piš dle toho, kdo je tvůj čtenář (žena, muž, dělník, profesor, ale i dle charakteru člověka – analytik, věcně jednající osoba, sebestředný člověk…).
Roman K.




Ateliér komiks Fakulty designu a umění v Plzni, letní semestr 2016
- Naučila jsem se že začátek příběhu nesmí být příliš dlouhý, jinak čtenáře odradí a text není vyrovnaný.
- Potvrdila jsem si že se mi povedlo příliš useknout konec, což možná čtenáře trochu zklamalo.
- Není důležité psát podle pravdy, ale tak aby byl text zábavný.
- Je dobré promyslet důkladně postavu o které píšeme.
- Při psaní reklamace toustovače mě překvapilo jak různorodé informace se opravdu dají nacpat do zdánlivě obyčejné situace.
- Poznala jsem, že pro samostatně stojící rozhovor je vždy lepší, když obsahuje nějakou zápletku či překvapení.
- Bajky jsou nejlepší krátké a úderné.
Vendy Podhráská, Fakulta designu a umění v Plzni




Co jsem si odnesl z druhé hodiny kurzu:
- text musí mít rytmus,
- držet čtenáře v napětí,
- text musí čtenáře oslovit,
- první věta musí být uvěřitelná,
- pokud možno bychom se měli vyhýbat trpnému rodu.
Petr K.



Na posledním kurzu kreativního psaní jsem se naučila:
- že musím šetřit s hodnotícími výrazy.
- Velmi mě zaujal popis domu očima dítěte, inspirovalo mě to a teď přemýšlím, jak splnit domácí úkol očima někoho jiného. Protože s dětmi zrovna čteme Malostranské povídky, je zajímavé všímat si, jak se vnímání dobrého popisu za ten čas posunul.
Adéla Boučková



Ještě jednou MNOHOKÁRT děkuji za krásný zážitek v podobě kurzu tvůrčího psaní. Získala jsem nové zkušenosti, návod, jak tvořit díla tak, aby zaujala čtenáře a budu se dál pilně učit. Musím teď tedy všechno, co jsem za těch dvacet let, co píšu asi předělat, ale člověk se má přeci stále získávat nové vědomosti Těším se, že někdy na jaře se znovu uvidíme v kurzu pro pokročilé, abych se naučila další užitečné informace. Musím zdolat tu svojí vysokou horu a zatím jsem jen v základním táboře.
Dana Hladíková



„Byl krásný slunečný letní den. Jmenuji se František a je mi dvanáct let. Celé prázdniny jsem byl zase u babičky Svobodové, to je máma mojí mamky, ne u babičky Kropáčkové, to je máma táty a k té moc nejezdíme.“
Ježíši, to je ale blbost. Takhle to napsat nemůžu. Ta naše češtinářka je normální sadistka. Dá nám domácí úkol hned první týden školy. Jsem se ještě ani nevzpamatoval, že musím zase vstávat ráno tak brzo. Někde tu mám poznámky z loňska, jak se to má dělat.
Hm. Takže nějaký začátek. To že byl letní den, je asi jasný, když jsme měli letní prázdniny. A to, že bylo venku hezky, asi taky dojde každýmu. Když prší, tak asi nebudu běhat venku, že jo. To, kolik mi je, vlastně taky není až tak důležité. Učitelka přeci ví, kolik mi je.
Taky nebudu psát, že k babičce Kropáčkové nejezdíme. To nikoho nezajímá. Máme psát o zajímavém zážitku o prázdninách a ne rodinou tragédii.
Takže znovu. „Na prázdninách jsem byl, jako každé léto u babičky“

Možná bych tam mohl napsat, že bydlí v Krušných horách. Jako že jsem byl venku v přírodě.
Jo, to je dobrý. Takže bych měl začátek. Co dál? Teď nějaký prostředek. Hm. To je to, jak říkala, jako že vo čem to vlastně je. Nepsat dlouhé věty, používat tečku a raději kratší, než dlouhé a nudné. To uhodla. Já nic dlouhýho psát nebudu, nejsem žádný Jirásek.
O čem bych tak mohl napsat? Prázdniny byly super a zažil jsem toho dost. Jenže prej toho nemáme zase psát moc, aby se prej čtenář neztratil či co. Aha, to jako mám do jedné povídky napsat jen jeden zážitek. Mohl bych třeba napsat, jak jsem chytal tu žábu. Mě teda přišlo dost hustý, v jednadvacátým století chytat v potoce žábu. Pak jsem jí samozřejmě zase pustil. Jenže když napíšu jen to, že jsem chytil žábu, tak to bude zase moc krátký. To chce nějakou akci. Aby pořádně tekla krev. No, i když, já jsem potom uklouznul na kameni, celý jsem se v tom potoce vymáchal a rozbil jsem si koleno. To bylo krve dost. To se bude líbit i klukův ve třídě. Zápletka je teda na světě, je tam jen jedna akce a tečka. Ani to, jak říkala s tou flintou na zdi, to mě fakt pobavilo. Jako že když napíšeme, že tam něco je, tak čtenář očekává, že to použijeme. To jsem asi trefil přesně. Byl tam kámen a já si o něj rozmlátil koleno. Nic víc, nic míň.
Fajn, teď co? Aha závěr. K čemu je to proboha dobrý? Spolužákům bude stačit ta akce s žábou, to budu určitě vyprávět několikrát. Ale prej všechno musí mít nějaký konec. Mě se bude nejvíc líbit, až zase bude konec školního roku a pojedu k babičce znovu. Třeba tam ta žába ještě bude a chytím si jí znovu. To bych vlastně mohl napsat. To nikoho neurazí. Učitelka bude ráda, že jsem vůbec něco napsal. Loni jsem přinesl jen půlku. Na výmluvu, že mi došel papír, se moc netvářila. Jsem asi prostě dostatečně nepoužil tu její literární pravdu. Že to pravda úplně být nemusí, ale že tomu musí čtenář uvěřit. Takže jinak: „Prázdniny u babičky se mi moc líbily a už se těším, až k ní příští rok v létě pojedu znovu.“
No a je to. Ty vole, to ani nebylo tak těžký. Ono je občas dobrý tu učitelku při hodinách češtiny poslouchat. Když člověk ví, jak to má napsat, co tam má napsat a čemu se má vyhnout, tak je to docela jednoduchý. To bych mohl dát nakonec jako ponaučení. Ba ne, kašlu na to, tohle není žádná bajka.
Načisto to přepíšu až zítra ve škole. Teď beru kolo a frčím ven za klukama, dokud je venku hezky.
Dana Hladíková



Konzervatoř Jaroslava Ježka, 23. listopadu 2018
Ráda bych vám touto cestou poděkovala za váš víkendový kurz, dcera Karolína byla nadšená. Ráda bych jí objednala ještě jeden víkendový kurz v březnu,  ale kdyby náhodou vám někdo zrušil termín v únoru, tak bychom měli zájem o únor.
Karolíny máma Petra Acsayová



Posílám své dva příspěvky z víkendového kurzu tvůrčího psaní. Bylo to super. Snad našetřím na další :-).
Marcela Pončíková



Díky moc za osvěžující lekci tvůrčího psaní. Dodala jste nám energii i motivaci, a to se v našem korporátním světě docela cení. Kromě toho jsem si vzala k srdci všechny užitečné připomínky, jak texty zatraktivnit. Domácí úkoly provedeme. Těšíme se na příště!
Eva Svobodová,  UNIQA pojišťovna



1) Článek by měl mít svůj začátek, prostředek a konec.
2) Autor by měl v článcích používat přímou řeč (pokud lze).
3) Bajka může být krátká i dlouhá, ale musí mít na závěr ponaučení.
4) Umění autora je v tom, aby si čtenář dokázal představit situaci, věc, osobnost ....V článcích tedy nepoužívat např.nepořádek jaký svět neviděl, krása, kterou nelze popsat, atd.
5) Zaměřit se na formu čtení článku (dynamické, srozumitelně, ne rychle, ne monotonní, nebát se zastavit).
Jarek M.


 

Dobeška - čtvrtek, podzim 2018
Dnes jsem konečně sehnala Tvou knihu ŽIVEL LUSTIG, o kterém jsem Ti tehdy řekla, že ji mám - to jsem se ještě domnívala, že nebude problém si ji nazítří vypůjčit ve své knihovně, kam chodím každý týden. Omyl. Sehnat ji, byla makačka, ale jsem vytrvalá. Nejprve jsem pro ni jela tedy do své knihovny k Andělu. Nebyla. Řekli mi, že jí má knihovna na Lužinách. Jela tam. Bloudila. Našla. Kniha nebyla. Prý ji má jenom Ústřední knihovna. Řekla jsem si tůdle nudle, "vole radši si ji kup." Byla jsem ve třech knihkupectvích DOBROVSKÝ - marně. Poradili mi, že je k mání jenom v ARKÁDÁCH PANKRÁC, jinde ne. Ač bylo poledne a já dost zdrchaná, vydala jsem se tam. Za svou vytrvalost jsem sice zaplatila bolestí kyčlí, kolen a zad, ale, jak jsem posléze už v tramvaji a busu zjistila, stálo mi to za to. (To víš pro mou pohybovou soustavu to byla darda - najednou tolika pohybu v jednom dni. Ona je zvyklá se válet jen na kavalci u televize a knížek). Čtu ji, samozřejmě. Jsem teprve u prologu. Už lituju, že jsem Arnošta nezažila, ten byl jak živá voda.
Pracuji na příběhu z I. sv. války - je to tedy fuška. Tolika hodin a musím říct, že nic dobrého zatím nevzniklo. Házím to do makulatury, jenže tolika šmíráků nespotřebuji za celý svůj život. Objednávám si šest knih DOBA OBALOVÁ.
Ivana Výborná






 Gymnázium Pardubice prosinec 2016
Chtěla bych Vám moc poděkovat, jsem vděčná, že jsem se mohla Vašeho semináře zúčastnit. Dozvěděla jsem se hodně nových podstatných informací. A co mě potěšilo úplně nejvíce, bylo to, že jsem neměla problém celou dobu udržet pozornost, což mi většinou ve škole dělá problém. Program byl ale tak zajímavý, že jsem neměla ani důvod myslet na něco jiného. Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, jaké má psaní pravidla. Věděla jsem, že nějaká má, ale přišlo mi zbytečné se tím zabývat a myslela jsem si, že pokud se text prostě dobře čte, tak na pravidlech nezáleží. Teď ale vidím, že pokud se jimi budu držet už od začátku, ušetřím si hodně práce s výslednými úpravami.
Kateřina Matušková, studentka gymnázia Pardubice



Dobrý úvod do problematiky - odkaz na literaturu
Dozvěděla jsem se:
Jak pointovat situace
Jak kvalitně popsat zážitek
Jak zjednodušit příběh
Jak omezit počet osob
Olga



Dana kurzy vede v inspirativní a tvůrčí atmosféře. Navzdory tomu, že jsou vystavěny na zpětné vazbě a kritice spolustudentů i lektorek, nikdy to ani na chvíli není kritika odrazující. Mám pocit, že Dana vždy přesně ví, jak pro každého namíchat ideální poměr negativního a pozitivního hodnocení tak, aby na sobě chtěl pracovat, a hlavně aby chtěl psát dál.
Mgr. Renata Landgráfová, Ph.D., Český egyptologický ústav FF UK




Umělecké žánry se obtížně definují, kdo se o definice pokouší, často si vyláme zuby. Jde o znalosti, zkušenosti, instinkt a kombinatoriku. Vzbudím-li očekávání, musím je naplnit - to je jako v životě. Faktické chyby jsou odpustitelné, je-li text poutavý a čtivý. Illiadu můžeme vykládat, ale pravé motivy hrdinů jen tušíme. Už vím, co znamená ,,flinta na zdi" .
Jan Šprynar, Fakulta designu a umění v Plzni




Děkuji za velmi příjemný kurz, který se pro mne stal inspirací v mnoho směrech (a nemám na mysli jen psaní). Posílám povídku, kterou jsem podle připomínek na semináři předělala. Jestli k lepšímu nebo k horšímu, ví Bůh.
Pavla Tomalová, Ostrava




Kácov 12.6. 2016 
V průběhu minulého roku útvar Interního auditu České spořitelny absolvoval v počtu 70 účastníků „Kurz tvůrčího psaní“, který uspořádala známá spisovatelka a zkušená novinářka, paní Dana Emingerová. Cílem auditorů bylo zkvalitnit psaní auditorských zpráv, dosáhnout lepší srozumitelnosti auditních sdělení a výstižněji formulovat doporučení.
Kurzy probíhaly v šestitýdenních cyklech vždy po 3 hodinách. Dana nás postupně seznámila s úskalími psaného textu a s očekáváním čtenářů. Doporučila nám příslušnou literaturu, nechala nás nahlas předčítat své práce před ostatními kolegy, pak následoval společný rozbor. Prostřednictvím ukázek z filmů a čerpáním z publikací různých žánrů jsme se pozvolna prokousávali k tomu, jak účinně a cíleně oslovit klienta, jak sdělit to podstatné, co sdělit chceme.
Výsledky tohoto snažení na sebe nenechaly dlouho čekat. Záhy začaly být výstupy Interního auditu - prezentace do jednání představenstva banky - hodnoceny pozitivně jeho členy; rovněž mnozí vrcholoví manažeři si všimli, že naše zprávy jsou formulovány výstižněji, přesněji, stručněji, srozumitelně a atraktivněji pro všechny, kdo je čtou a chtějí z nich čerpat v praxi.
Ing. Bohuslav Poduška, CIA, ředitel auditu České spořitelny, a. s.


Milá Dano,
Akademie ČTK 2.12. 2015
děkuju za to, že mě vracíš na kurzech na začátek. Při prvním a druhém kurzu v ČTK to ještě bylo o čiré radosti, že se budu řídit pozitivní vazbou, podněty od ostatních, víc se soustředím na důležité… Ale závěr byl, že psát nějak člověk umí. V tom jsou tyhle jednorázové kurzy nebezpečné.:)
Při kurzech tady ve firmě už cítím čím dál víc, že musím staré způsoby zapomenout. Odhodit svou starou jistotu a jít od zase začátku a nabývat jistoty na pevných základech, u kterých budu vědět, že fungují a proč. Budu umět stavební kameny fungujícího psaní pojmenovat. A to je dobře.
Firemním psaním jsem si nechala vzít i kus pokory a prostor na myšlení. Teď se obojí snažím vracet. A je to prima.
A vnímám i to, jak je důležité být vnitřně v pohodě a mít na psaní čas (vypadá to jako banalita, ale není).
Když si teď po sobě čtu článek nebo starší rozhovor, vidím v něm najednou chyby, prostor, kde by to mohlo být jinak, možná lepší.
Vnitřně se nemůžu dočkat, až si na mateřský sednu a budu psát bez termínů na odevzdání, bez honění a nutnosti splnit „firemní normu“ …
Myslím, že tam zúročím všechno, co si teď pečlivě snažím vtlouct do hlavy a ruky :)
Růžena Černíková, Cetelem




Letní semestr 2018
1: Název je důležitá věc, protože kvůli nazvu čtenář rozhodne cist to nebo ne.
2: Popis všeho  neznamena že je to dobry text. Nemusime pořad popisovat jak si vypadala ta kavarna atd jestli je to nedulezite.
3. Mame pravidla které muzeme  porušovat jestli to bude fungovat. 
4: poprvé piš text a pak kosmetika.
5: jestli nevidíš co muzes opravit ve svém textu tak se zeptej svého kamaráda nebo spolužáka. Cizi chyby vidis lepsi nez svoje.
Sabina Maxotová, Komiks a ilustrace pro děti,  1. ročník, LS



Titul nebo titulek, který zaujm
Povídku či jiný text uvést větou, která zaujme
Každý text by měl mít začátek, střed a konec
Text by neměl nudit, měl by mít nápad, aby čtenáře zaujal
Nepoužívat dlouhá souvětí a konec by měl být hezký, popř. vtipný
 Alena Lexová, Plzeň



Konkrétně jsem se naučila, co jsou kubánské pomeranče a co znamená zkratka VŘSR. Předtím jsem nevěděla, že existuje něco, čemu se na divadle říká flinta na zdi. Dále jsem objevila, že díky termínu literární pravda, je lehké upravování skutečnosti / malé lhaní naprosto v pořádku. Uvědomila jsem si, že mi často chybí hlavní příběh, mám jich víc a jsou kratší.
Při psaní je dobré se koukat očima toho, kdo se dívá. Text je vhodné obohacovat tím, co sama znám. Je velice důležité se věnovat drobnostem a detailům, v příběhu musí všechno logicky fungovat.
Minule jsem si uvědomila, že psaní není pro každého. Každý se zkrátka hodí na něco jiného.
Aneta Hustolesová, Fakulta designu a umění v Plzni



Hned na začátku jsme byli všichni ujištěni, že rozhodně nebudeme jen pasivně sedět a poslouchat rady a příkazy. Naopak, kurz je o aktivním zapojení každého účastníka do tvorby, tedy ani my jsme se nevyhnuli vlastní tvůrčí činnosti, veřejnému čtení, ale i mučivému poslouchání kritiky na naše dílo. Čekala nás i hromada domácích úkolů i povinná četba. Ačkoliv to mnohdy nebylo jednoduché, na konci kurzu jsme zjistili, jak hodně jsme se díky radám a pravidlům posunuli. Pokud si tedy nejste jisti tím, že vám čtenář vždy dobře rozumí, nebojte se přidat k nám. I když je kurz časově náročnější, rozhodně to není ztráta času. Určitě, stejně jako my, získáte dovednosti, které můžete využít každý den.
Hana  Máchová, Česká spořitelna



Naučila jsem se, že příběh pro malé děti by měl mít jednodušší zápletku, zajímavé je opakování nějakého verše, u bajky mi víc vyhovuje nejdřív vymyslet poučení a pak teprve stavět kolem toho příběh, bajka je lepší stručná, rázná.
Ofélie, Fakulta designu a umění v Plzni



Akademie Hrivňák - 13.-14. října 2015
Od kurzu jsem toho moc nečekal, neměl jsem ani moc času nad ním přemýšlet, protože jsem do něj spadl rovnýma nohama. Zkrátka mi v práci jen takřka pár dnů před konáním oznámili, že na něj půjdu.
Nu a když člověk nic neočekává, nemůže být pak přece ani zklamán. Ovšem ty dva nakonec předčily naprosto všechno, co jsem si kdy o kurzech tvůrčího psaní myslel. Neuvěřitelně oceňuji svobodu, se kterou kurzy vedeš. Naprosto jsem se zamiloval do jejich nedogmatičnosti.
Vyvyšuji především diskuzi po přečtení každého textu. Líbí s mi i pokora, se kterou právě "cupovaný" psavec musí mlčet a vyslechnout všechny názory od ostatních. Člověku to rozhodně otevírá nové pohledy na jeho vlastní text.
Korunku tomu všemu ovšem dodává Arnoštova přítomnost. Člověk ho téměř hmatatelně může cítit ve všem. Stejně tak Tvoji lásku a úctu k tomuto velikánovi. Budu-li upřímný, ze začátku jsem se bál, že se na jeho jméně jen přiživuješ, ale nemohl jsem se mýlit více! Omlouvám se Ti tedy i za tyto své podezřívavé myšlenky.
Pokud mohu být tak drzý a odvážný, troufám si tvrdit, že jsi dobrou žačkou svého učitele. Umíš z něj mnoho předat, ale zároveň přinášíš i sama sebe. A to velice oceňuji. Za ty dva dny jsi mi vrátila chuť i touhu psát. Dodala tolik potřebné sebevědomí. Musím říct, že jsem si to totálně užil!
Karel Frnka



Děkuji za víkendový kurz na Dobešce. V sobotu na mě sice padla hrozná únava a prázdnota z toho, jak všichni ti pokročilí píší vtipně, poučeně nebo hluboce. Příběh o lásce mnichů na mně ležel jak kláda. Prostě píší dobře a já nesmírně blbě. Až jsem si říkala, že to snad vzdám a neděli strávím ve společnosti svého vnuka, kterému se hrozně líbí moje ble ble a grrrrrr. Když jsem v noci seděla nad „domácím“ úkolem, říkala jsem si, že přece nejsem až takový zbabělec, abych utekla.
A neděle byla o něčem úplně jiném. Sice jsem pořád měla pocit, že ostatní jsou nesmírně vtipní, chytří a vypsaní, kdežto já za nimi jen unaveně pokulhávám, ale už se mi psalo líp. Možná jsem potřebovala trochu zdeptat, abych přišla s otevřenější hlavou, uklizenou od svého dosavadního způsobu psaní a od vršení zbytečného slovního balastu. A naopak jsem dostala opět chuť přijet znova.
Jana F.



Z kurzu jsem nadšená. Byly to inspirující a velmi příjemné dva dny, ze kterých jsem si mnohé odnesla. Kurz předčil má očekávání. Super bylo slyšet názory ostatních. To se člověku jen tak nepoštěstí. Podařilo se ti vytvořit velmi příjemnou atmosféru.
Tvou knihu o Arnoštovi a kurzech hltám, už jsem v půlce. Je vtipná. Moc se mi líbí, jak nenásilnou formou učíš. Jak na kurzech tak v knize. Škoda, že kurz nebyl třeba týdenní...:)
Karolína Stuchlá




Co jsme se naučili:
- více znamená hůře – nepsat o jedné věci či situaci tolik podrobností
- psát spíše, tak jak nám „zobák narostl“, nežádoucí převzatá či cizí slova
- neopakovat slova
- není žádoucí detailně a zdlouhavě popisovat vhled, osobu, prostředí a vyjadřovat pocity, aby nám u toho čtenář neusnul
- vkládat spíše, co ta osoba řekla či zareagovala, než popisovat její pocity, např. : "vem si klíče a vypadni" než popisovat jak byla naštvaná až po něm hodila klíče a otevřela dveře aby odešel
- určitě je dobré, i když je ten příběh smutný, vložit nějakou vtipnou větu, poznatek, něčím tu situaci nadlehčit, tak jak to dělal pan Lustig
Denisa Procházková


Dobeška 23.-24. 9. 2017


Jsem bohatší o informaci, že příběh musí gradovat. Intuitivně to tuším, ale utvrdila jsem se v tom. Někdy je potřeba, aby to zaznělo nahlas. Autor se musí snažit koukat na text pohledem čtenáře. Pídit se po tom, jestli ho bude čtení bavit. A hodně používám osekávání zbytečných vět a slov. Pokaždé, když to po sobě čtu, něco zbytečného najdu. Při čtení knihy jsem se přistihla, dokonce opakovaně, že ji zkoumám z pohledu autora. Sleduji, co se v textu stále opakuje, všímám si, když každá epizoda začíná a vyvíjí se podobně.… A začínám používat fantazii a potlačuji vědomě perfekcionismus popsat vše, jak to skutečně bylo. U mě velký pokrok.
Markéta Kopecká


Odvahu nebát se psát.
Inspirativní nápady, dobré myšlenky ostatních.
Vynikající atmosféra, příjemná a fajn.
Některé účastnice mluví moc a zbytečně.
Uvítal jsem možnost objednat si učebnici
Málo místa u stolu a vydýchaný vzduch v místnosti.
Líbí se mi blog s příspěvky účastníků www.psani-podle-lustiga.cz
Je možnost pokračovacího kurzu - 2. díl pro začátečníky?
Štefi, Dobeška



Dana a Klára 2016
Ahoj Dano a Kláro,
moc děkuji za váš workshop, který byl nesmírně obohacující nejen pro psaní, ale i pro život. Připomněl mi, že není jen svět korporátní. Získala jsem díky vám inspiraci pro zaznamenávání vzpomínek a tvůrčí psaní se synem. Bylo to báječné! Děkuji moc. A těším se na společnou knížku z našich příspěvků.  Děkuji a přeji hodně nadšených čtenářů.
Olga Shelongová



Co jsem se naučil?
Najít myšlenku.
Příběh musí mít začátek, děj a konec.
Udržet téma!!!
Honza Smrčka



Ten půlden pozitivní deviace mi bude trochu chybět, ale alespoň to byla příležitost si uvědomit některé věci, jako například: Není ta naše údajná nesrozumitelnost pouze následkem toho, že máme občas psát o věcech, kterým ne úplně rozumíme, a proto to balíme do různých frází, kudrlinek, odkazů na zákony, předpisy atd... ale neumíme v tom sami najít smysl, natož ho srozumitelně vysvětlit někomu jinému? Vysvětlit, v čem tkví SKUTEČNÝ problém? Psaní funguje jako docela dobrá terapie, šance přepnout mozek do jiného módu a odpočinout si. To, že ty výplody nejsou úplně blbé a dokonce zaujmou jiné lidi, je fajn bonus. Hodně kolegů ví, co by jim pomohlo, aby mohli lépe fungovat. Ale bohužel když přijde na věc, všichni budou zticha. Jak to napsal už K.H. Borovský: „Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit." Deus ex machina možná funguje v antickém dramatu, v literatuře, ale spoléhat se na to v životě je blbost. A tak je to i s kurzy psaní. Je to střípek v mozaice řešení. A začít musí každý sám u sebe. Jenže 80 procent lidí pojede dál podle zajetých kolejí, protože být pasažérem je o dost pohodlnější, než projektovat trasu a pokládat ty koleje.
Karel H.



Dobeška 20.9. 2015
Milá Dano,
představ si, že jsem díky Tvému kurzu psaní vydělala 20.000 Kč pro moji neteř. U nás ve firmě na Intranetu byla výzva: napište příběh o dětském talentu ve Vaší rodině.
Můj příběh získal srdce poroty a Alenka dostane příspěvek na cestu na mistrovství světa juniorů v lyžování ve Švédsku, jupí.
Lenka Štraubová



Děkuji za váš přístup a užitečný seminář. Není jen o psaní, ale i o zamyšlení se nad životem. Na workshopu jsem si uvědomila, že:
•psaní je o nápadu a nesmí to být nuda,
•je nutné pilovat, pilovat, pilovat, aby byl text dokonalý,
•zaujmout čtenáře musí hned úvod,
•text musí čtenáře chytit za srdce,
•máme pro psaní cihly: dialog, popis, akce a s těmi stavíme náš text.
•pokud mám geniální myšlenku, tak mám půl hotovo.
•je důležité, pro koho píšu, kdo bude článek číst a s jakým očekáváním. V Blesku si finanční analýzu bankovního trhu v Uzbekistánu nepřečtu.
Děkuji a těším se na příště.
Olga Shelongová, Česká spořitelna



Pro mne to bylo školení se zvláštním bonusem. Jsem opravdu rád, že jsem mohl být jeho účastníkem.
Školení rovněž přineslo zvláštní jev. Nečekal jsem, že budou účastníci tak otevření. Myslím, že to bylo jenom prospěšné a přineslo to velký prostor pro práci. I když někdy těžko ohraničitelný. Až všechno dozraje, tak se určitě dostaví to žádané ovoce.
Nejlepší měřítko úspěšnosti byla S. Dnes se smějící, v průběhu školení stále aktivnější. To se Ti s Klárou povedlo!
Myslím, že mnohdy trávíme čas na školeních, která nepřinesou ani zlomek hodnoty toho Tvého....
Díky za příjemné oživení! Tobě i Kláře.
Jan Kovalčík




Ateliér komiks Fakulty designu a umění v Plzni, letní semestr 2016
Na naší poslední hodině tvůrčího psaní mě překvapilo, kolik skvělých nápadů se nám podařilo vymyslet na téma zoo/láska. Velice poučné bylo vzájemné hodnocení, kdy jsem si mohla uvědomit některé logické chyby svého textu, ale i mnoho pocitových (např. že každý si tygra představuje jako padoucha). Jen je škoda, že nemáme možnost "ozkoušet" si své pohádky na nejmladším publiku, abychom se dozvěděli i názor předškolních dětí, i když předpokládám, že každý bude schopen někoho takového najít mimo školu. Cvičení, kdy někteří z nás měli popsat svůj příběh pouze třemi větami, mi přišel velmi zábavný, ale i důležitý, neboť každý schopný tvůrce by měl být tohoto úkolu schopen. U každého příběhu si musíme být vědomi, o čem že to vlastně píšeme.
Lucie Dynterová, Ateliér komiks, Fakulta designu a umění v Plzni



Dano a Kláro, tohle byl ten nejlepší teambuilding, jaký jsme ve firmě kdy měli;).
Děkujeme a těšíme se na pokračování!
Eva D.




Stále ještě jsme oba (věřím, že píšu ze srdce i za Kamilu) plni nadšení z krásného víkendu, který jsi nám připravila. Já osobně mám pocit krásně vyčištěného harddisku od všech spamů, depel apod.,. Ten pocit čisté houby, která může nasávat všechno nové, jsem neměl od svých sladkých studentských let (navíc dnes umocněný tím nádherným ránem). Prostě bylo to super.
Už v neděli večer nám to ani jednomu nedalo, a zase jsme si k tomu sedli. Radost. Škoda, že musíme taky něco dělat. Ale určitě si budeme hledat každou skulinku pro nespoutanou mysl. Lapila jsi nás a všude o tom básním, takže si myslím, že přibudou adepti.
Martin Mašek




Při první informaci o tomto "semináři" mne napadlo, že si zase budeme povídat o správném rozložení informací do jednotlivých částí auditorské zprávy. Po upřesnění, že jde o psaní obecně, jsem se, na rozdíl od některých kolegů, začala těšit. A těším se pořád, a to už mám půlku kurzu za sebou.
Připadá mi prostě fajn, nejet chvíli v kolejích auditorských výplodů, zkusit něco úplně jiného a vyčistit si hlavu. S kolegyní jsme se shodly, že si ty tři hodiny v pátek užíváme. Nezvoní telefony, nechodí e-maily a hezky si povídáme. Navíc mě opravdu příjemně překvapili kolegové, které znám několik let. Píší teď moc hezky.
Já se ráda učím nové věci a tohle je pro mě další příležitost. Někdy je náročné skloubit všechna zadání a úkoly s pracovními povinnostmi, ale zatím to vždycky vyšlo.
Jana Sendulská



Kurz pod Králickým Sněžníkem 24.-26.4.2015
 Náš společný projekt Stamichmanovy stezky a probuzení legendy o strážci Králického Sněžníku se úžasně vydařil.
Děkujeme za vtipné příběhy, které jste u nás během kurzu vytvořili. Děti si je čtou a rodiče jsou nadšení. Těšíme se na knížku o Stamichmanovi.
Martin Palán, výkonný ředitel hotelu Vista v Dolní Moravě



Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak správně napsat informaci na intranet tak, aby jí všichni kolegové rozuměli? Pokud si nejste jisti, vyzkoušejte si kurz kreativního psaní jako my. HR pro nás připravilo novinku - kurz kreativního psaní. Vede ho známá spisovatelka Dana Emingerová. Její žáci si po dobu 6 týdnů zdokonalují své znalosti či neznalosti v umění sdělovat ostatním své myšlenky. A i když si můžete myslet, že naučit se psát není nikdy možné, opak je pravdou. I my jsme se kurzu zúčastnili.
Hned na začátku jsme byli všichni ujištěni, že rozhodně nebudeme jen pasivně sedět a poslouchat rady a příkazy. Naopak, kurz je o aktivním zapojení každého účastníka do tvorby, tedy ani my jsme se nevyhnuli vlastní tvůrčí činnosti, veřejnému čtení, ale i mučivému poslouchání kritiky na naše dílo. Čekala nás i hromada domácích úkolů i povinná četba.
Ačkoliv to mnohdy nebylo jednoduché, na konci kurzu jsme zjistili, jak hodně jsme se díky radám a pravidlům posunuli. Pokud si tedy nejste jisti tím, že vám čtenář vždy dobře rozumí, nebojte se přidat k nám. I když je kurz časově náročnější, rozhodně to není ztráta času. Určitě, stejně jako my, získáte dovednosti, které můžete využít každý den.
Hanka 


Za semestr jsem se určitě naučila psát plynuleji - méně se zamýšlet a rychleji se orientovat ve vlastních nápadech. Určitě jsem se zlepšila v odhadu délky jednotlivých částí psaného textu. Vnímám, když je příliš protáhlý úvod či useknutý závěr. Při hodnocení cizích prací jsem se naučila posuzovat i sebe mnohem objektivněji. Důležitá je regulace množství detailů. Zároveň se musíme vyhnout přílišnému zobecňování - to jsem dřív ve vlastním psaní vůbec nevnímala a teď si dávám pozor. Psaní se podobá výtvarnému umění - čím víc tvůrčích zákonů člověk zná, tím víc si je může dovolit porušovat, protože to dělá vědomě. Pravidla o vnitřní logice příběhu, o provázanosti postav, o počtu a typech zvratů - kdybych je někdy porušila, už o tom budu vědět a vše budu moci obhajovat.
Alžběta Ježková, Fakulta designu a umění, Plzeň



Tak, jako v byznysu platí Nevysvětluj co a jak děláš, ale co to komu přinese, díky Vám dnes po kurzu vím, že nemám psát, jak já to vím a vidím, ale jak chci, aby to viděl čtenář. A že méně textu je vždy správná cesta. Děkuji moc!
Míša Butková



1. V textu musí být harmonie mezi úvodem, prostředkem a závěrem. 2. Nesmí se opakovat slova.
3. Titul má být zajímavý, od titulu zaleží bude to dal někdo číst nebo ne.
4. Nepoužívat zbytečná slova.
5.V textu musí střídat popis-dialog-akci.
Ksenija Maljugina



Kratší je lepší. Není třeba se bát psaní, ani kritiky. Psaní je tajná vášeň napříč společností.
Jana Marková



Bylo to skvělé. Naučila jsem se jít víc po podstatě, aby to čtenáře zajímalo. A také popisovat očima někoho jiného. Moc se mi líbil popis smradu v tělocvičně.
Klára Šimicová


Rád bych poděkoval za kurz tvůrčího psaní u Dany Emingerové. Pro mě to bylo velmi přínosné. Čas strávený u Vás byl odměnou. Kurz byl skvělý a užitečný.
Tomáš Urban, Člověk v tísni




Akademie ČTK 3. února 2016
Bylo to milé a obohacující setkaní. Srdečně děkuji a těším se velmi na pokračování. Tento příspěvek dávám na facebook: Neohrabaný text reportáže se za pár hodin promění vaším vlastním přičiněním ve svižný a čtivý text. Nevěříte? Navštivte kurz tvůrčího psaní s Danou Emingerovou.
Irena Fenová



Bola to skvelá hodina..
Spoznal som že pri rozprávaní príbehov je niekedy vhodné preháňať,
zopakoval som si Čechovovu pušku :)
Potom fakt, že sa treba vyhýbať dlhým úvodom
a opisovať postavy ich činmi a nie “nálepkami"
A okrem toho, ukážky ktoré ste čítali boli krásne.
Vilém Šánta, Fakulta designu a umění Plzeň



Hanna Kovtun, Letní semestr 2017
Každý příběh musí mít originální název.
Důležitý je nápad!
Musíme zaujmout čtenáře úplně od začátku.
Krátký příběh může mít i jen pár slov či vět.
Pochopila jsem, že příběh by měl obsahovat i dialog.
Mockrát děkuji za výuku!
Hanna Kovtun, Fakulta designu a umění v Plzni



Co jsem se dnes naučila:
- text musí mít dynamiku,
- nedávej své hodnocení, nech to na čtenáři
- vtáhni ho do děje, nebuď popisná, tam kde to není účelné
- krať, krať
- zapoj všechny smysly do popisu, buď konkrétní
- užívej více přímé řeči
- když něco zmíním, musím to pak použít
- hlídej úvod, až není moc rozvleklý
Lenka Mrázová, Fakulta designu a umění v Plzni 



1. Ujasnili jsme si pravidla popisu události, potřeby zaujmout čtenáře nejlépe v prvním odstavci.
2. Nepoužívat nadbytečná slova jako příslovce (Stephen King, Ernest Hemingway).
3. Nestřídat osoby, tedy buď 1. osoba singuláru nebo 3. osoba singuláru nebo 1. osoba plurálu
4. Držet se zadání.
5. Pečlivě si promyslet, o čem budeme psát.
Pavel



1) přečetli jsme si referát na téma “popis“
2) přečetli jsme si několik ukázek prací našich kolegů
3) rozebrali jsme tyto ukázky a každý mohl říci svůj názor na její obsah a formu
4) přečetli jsme si ukázku erotické bajky
5) učili jsme se poslouchat názory druhých na přečtené texty
6) podívali jsme se na ukázku z filmu “Králova řeč“ – k tématu popisu
Jan J.


Naučil jsem se:
V auditorských zprávách nepoužívej trpný rod (pasivum).
Dávej pozor na opakující se slova - hledej synonyma nebo způsob, jak danou věc vyjádřit jinak.
Piš tak, aby ti rozuměli.
Vynechat "omáčku" v textu tam, kde je zbytečná.
Někdy je v psaní dovoleno porušovat pravidla - ale musí se to umět.
Príma den,
David P.



Divadlo Dobeška 10.-11.4.2018
Oceňuji přátelskou atmosféru semináře. Vysoce hodnotím všechny účastníky kurzu za jejich aktivní zapojení. Inspirativní jsou životní zkušenosti i pestrý profesní původ aktérů semináře. Poslouchat příspěvky od studentky, autorky psychologické knihy, spisovatelky, egyptoložky nebo cestovatele nemohlo nudit a sklouznout do stereotypu.  Vlastní prezentace i následná diskuse měly úroveň a byly pro všechny aktéry přínosem. Uvítal jsem, že si pod kritickým dohledem můžu vyzkoušet literární žánry, které běžně do svého psaného projevu nezapojuji. Vybalancovaný mix liberálního vedení kurzu, empatického přístupu a předávání cenných zkušeností je k nezaplacení. Určitě kurz doporučím svým známým, kteří se pokoušejí psát. 
Michal Hrazdil



Co jsme se naučili na přednášce o novinářských žánrech:
1. Žurnalistika je o příběhu. Obsah rozhoduje forma to může jen vylepšit.
2. Čím prostší a jednodušší jazyk, tím lépe. Krátké věty, jasné sdělení, myslete na čtenáře.
3. Fakta, posloupnost, vyváženost. Jak to dobře napsat? Mít o čem psát a dávkovt. Vysvětlit, proč je něco důležité.
4. Stavba zprávy - trychtýř:
Co se stalo? Kde se to stalo? Kdy se to stalo?
Jak to vím (zdroj)
Citace
Základní údaje - proč je to důležité?
Souvislosti
Doplnění
Objasnění
5. Titulek prodává celý článek. Musí být titulek a první věta v perexu nebo v článku faktograficky stejné???
Eva Svobodová, tisková mluvčí pojišťovny Uniqa




Moc se mi líbil Tvůj kurz tvůrčího psaní. Bylo to parádní. Líbila se mi naše parta, tak trochu zatoulaná učebna. Líbily se mi tvé rady i přirozená, přátelská a přitom velmi tvůrčí atmosféra. Líbil se mi Arnošt Lustig, který tam byl s námi a který byl přesně takový, jakého jsem si ho vždycky představovala. Byla jsem ráda, že jsem na chvilku utekla před každodenními úkoly a věnovala se tomu, co mě odjakživa bavilo, i když jsem na to posledních pár let skoro zapomněla. Znovu jsem v sobě objevila lásku k psaní. Hrozně mě to nabilo a otevřelo. Už jsem si vymyslela projekt založený na psaní, který chci v roce 2016 uskutečnit. To, že mě vůbec napadnul a že jsem se jej rozhodla realizovat s takovou vervou, je do velké míry i díky tvému kurzu. Vždyť přece můžeme vytvořit z ničeho něco, ne?
Zuzana Manková, Tieto



5 vět, co jsem se naučila:
1. Myslet na čtenáře.
2. Myslet na čtenáře.
3. Myslet na čtenáře.
4. Myslet na čtenáře.
5. Myslet na čtenáře.
Irena Lahodná



Co mi kurz dal?
Naučila jsem se vnímat popis z úplně jiného úhlu. Zjistila jsem, co s literárními cihlami. Dostala jsem základy estetiky při psaní. Moc se mi líbila atmosféra a to, že jsem se mohla inspirovat od ostatních. To mi pomohlo rychleji pochopit, jak pracovat se svým textem. Díky moc za skvělý víkend, jste super lektorka.
Vendula
25.-26.8.2018




Akademie Hrivňák 10.-11. listopadu 2015
Tvůj kurz je úplně skvělý. Kolegyně Zuzka na jeho základě plánuje literární klub – už jsem se přihlásil. Inspiraci jsi tedy předala do Ostravy obrovskou. Bylo úžasné mít příležitost psát, vzájemně sdílet naše výtvory a konstruktivně je kritizovat. A taky naslouchat povídání "O psaní". Teď čtu tvoji knížku a pohrávám si i s myšlenkou, že začnu tvořit do šuplíku pro radost či Zuzčin "Tajemný literární klub". Děkuji moc za tvou práci, inspiraci, za otevřené dveře na Dobešku a za přátelský přístup k nám všem.
Ondřej Janek, Tieto



Zaujalo mě a velmi obohatilo psaní s podtextem. Osobně jsem podtext vůbec neuměl vnímat a díky kurzu jsem si uvědomil, kolika lidem jsem nevědomě ublížil, a konečně jsem pochopil čím. Také jsem zjistil, jak je důležité vážit slova. Je opravdu náročné umět se vyjadřovat tak, aby posluchač pochopil, co chci sdělit přesně tak, jak to chci sdělit a ne jinak. Pokud ale člověk práci s podtextem zvládne, dokáže s minimem vyjádřit maximum.
Filip B., ČS



Děkuji za zážitkový kurz tvůrčího psaní. Bylo to nezvyklé! Čekali jsme teorii a Vy jste si nás pěkně povařila. Kéž by bylo něco dlouhodobého, nějaké dálkové studium s pevným řádem.
David Geč, kreativní studio



Pro mne to bylo školení se zvláštním bonusem a opravdu rád jsem se ho zúčastnil. Kurz rovněž přinesl zvláštní jev. Nečekal jsem, že budou účastníci tak otevření. Bylo to prospěšné s velkým prostor pro společnou práci. Až všechno dozraje, určitě se dostaví i žádané ovoce. Nejlepším měřítkem úspěšnosti byla naše zapšklá kolegyně, v průběhu kurzu stále aktivnější, na konci se smějící. Mnohdy trávíme čas na školeních, která nepřinesou ani zlomek hodnoty toho Tvého.
Honza Kovalčík, audit České spořitelny a.s.




Fakulta designu a umění v Plzni
Velkým přínosem v našich hodinách, bylo vzájemné čtení, hodnocení a porovnávání našich textů, a tudíž okamžitá opětovná vazba.
Během našeho kurzu jsme si prošli všechny záludnosti, které mohou začínajícího autora potkat.
Vyzkoušeli jsme si napsat potřebné základní stavební prvky příběhu (popis, akce, dialog...).
Velice se mi líbil Váš osobní přístup, ke každému z naší skupiny, a Vaše dobře míněné rady ohledně našeho psaní.
Bylo příjemné, že jsme si hodiny prokládali čtením textů jiných autorů a ukázkami filmů.
Během kurzu jsem si uvědomila své chyby, které občas dělám v textech, a pokusím se jim nadále vyvarovat.
Naše hodiny byly zábavné a vždy jsem se skvěle pobavila a zasmála.
Přínosem bylo i psaní textů během našich hodin, pod určitým časovým limitem.
A co bych změnila? Chápu, že naše hodiny musely probíhat v šestihodinových blocích, aby jsme si stihli projít a přečíst všechny naše psané texty, ale přišlo mi líto, že většina z nás se již po dvou až třech hodinách nedokázala dostatečně soustředit.
Je velká škoda, že máme tvůrčí psaní pouze na jeden semestr, určitě bych uvítala mít jej i nadále a procvičovat např. psaní různých žánrů (detektivka, romance, sci-fi atd.)
Lucie Dynterová, Fakulta designu a umění v Plzni



2.11.2018, Široká 5, Praha 1
Zestručňovat a škrtat ještě víc, než jsem si myslel. Čtenář žije náš sen a my ho v něm musíme stále držet. Dobrý dialog může být i jen v přímé řeči (bez řekl-řekla). Nesmí viset flinta na zdi zbytečně. Literární pravda - dopilovat skutečnost, aby byla zajímavá i pro čtenáře. Snížil bych počet účastníků na dvanáct. Nevadí mi prostory školící místnosti, ale abychom se u stolu nemačkali. Děkuji moc, byl to výborný inspirativní kurz.
Bořek Beránek, 25.-26.8. 2018



Ahoj Dano,
děkuju moc. Tvůj kurz byl skvělý a těším se do budoucna na další. Zlepšil jsem se hodně v psaní a chci na sobě dále pracovat.
Honza Vočko

GVP 9. 2. 2016


Autor článku musí zaujmout první větou. Často se nám stává, že píšeme zbytečně dlouhý nezajímavý úvod, abychom měli požadovaný počet slov. Každé dílo mělo mít tři části: úvod, akci a následek (pointu). Také by mělo obsahovat popis, akci a dialogy , aby mělo rychlejší spád. Musím se vyjadřovat přesněji, aby se nestávalo, že jen málokdo pochopí, jak jsem to přesně myslela.
Eliška L., studentka gymnázia



Při psaní si musíme neustále připomínat, kdo mé dílo bude číst, a text podle toho přizpůsobit mentalitě čtenáře. Psát raději kratší věty - nic složitého, pak víc hrozí, že se čtenář ztratí. Soustředit se na podání srozumitelné, stručné a jasné informace - kdo, co, kdy, kde, proč a jak. Používat činný slovenský rod, trpný rod omezit na minimum či úplně vynechat. Skládat věty tak, aby vše na sebe navazovalo. Nepřeskakovat z jednoho tématu k druhému.

V rétorice jsem pochopil, že vnímáme nejdřív srdcem, pak rozumem. Při frázování musím rozdělit čtený text do významových celků. Nemluvit monotónně, ale střídat napětí s uvolněním. Vypustit plevelná slova – jakoby, prostě atp. Pauza je dramatická, nebát se jí (vhodně) použít.
Leoš S.


Během cvičení, kdy opakujeme, co jsme slyšeli, mi došlo, jaká je rozdílnost chápání/vnímání různých jedinců - třeba rozdíl muži/ženy - co ti chlapi dokázali sesmolit za analytickou svodku z poetického příběhu bylo neuvěřitelné. A protože v našem vedení jsou chlapi, znamená to pro mě zaměřit se jen na fakta. Také se mi líbilo heslo: "kdo se brání neposlouchá" - myslím, že je dobré i do života, např. v případě partnerské hádky...
Ivana Š.




Fakulta designu a umění v Plzni 2015
Právě dokončuji semestrální knížku s bajkou a chtěl bych Tě dát jako pedagogický dozor do tiráže, když jsme ty bajky psali při seminářích s Tebou. Moc se mi líbilo povídání o postavách, jejich reakcích a jak ovlivňují příběh. Taky jsme se naučili spousta pravidel. Třeba nepoužívat: "pták seděl na stromě", ale psát konkrétně "kos zpíval na jabloni". Když se na jevišti objeví pistole, mělo by se z ní vystřelit. To je asi moje nejoblíbenější. Na druhou stranu jsem si říkal, že při zadávání témat, která nemusí být někomu příjemná (erotické bajky), by v rámci výuky komiksu nebylo na škodu nabídnout i něco odlišného. Já vím, že jde o to naučit se psát všechno. Ale to platí spíš pro budoucí spisovatele. Líbilo se mi, když jsme během semestru chodili ven a pouštěli jsme si různé filmové ukázky.
Lukáš K., student 1. ročníku Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU



Všichni moji kolegové mne mile překvapili svými vynikajícími schopnostmi vyjádřit se v písemné podobě . Nesmírně mne zaujali svými příběhy, ale i pojetím, jak je napsali. Ocenila jsem jejich nápady, které čerpali převážně z osobních zážitků nebo se odvážně pustili do metafor či emočních popisů. Zároveň jsem si uvědomila, že je důležité neztrácet dynamičnost příběhu a napětí čtenáře, některé popisy situací mohou být zbytečně zdlouhavé a můžeme je jednoduše vyškrtnout. Důležité je, aby se nám podařilo čtenáře upoutat od začátku až do konce.
Marie K.



Na kurzu je ideálně rozložená teorie a praxe v poměru 1:3. Návštěvníci nejsou jen posluchači teoretických pouček, ale i sami trénují tvůrčí psaní. Největším přínosem jsou postřehy lektorky Dany Emingerové, ale také celé skupiny. Při čtení nahlas mají ostatní možnost reagovat, a tak se autor dozvídá o svých slabinách i kvalitách. Navíc se autor čtené povídky dozví, jestli dokáže svým dílem udržet si pozornost ostatních, ověří si uvěřitelnost a živost postav i celé zápletky. Velmi doporučuji všem, kteří se chtějí posunout o úroveň výš.
N. K.



1. Sdělení ze sebe neždímat násilím. Prostě na téma myslet a ono to přijde samo při psaní.
2. Otesávat již napsané při druhém a dalším čtení. Vyhazovat to, co odvádí pozornost, je nadbytečné, zavádějící, mělní téma - flinta na zdi. Ctít literární pravdu - děj v knize odsýpá jinak než skutečnost. Stručnost a jasnost formulací vět.
Jarka Červená




Vypnout levou hemisféru! Dát si pozor na literární pravdu. Rovnou na věc - lepší je víc než míň.
Pozor na klišé!! Terapie.
Eva Bidlová



Příjemné rozvázání jazyka. A to nejen toho mého v puse. Neformální prostředí a kreativní atmosféra = základ úspěchu. Všechno se nemusí hned povést - a i to je v pořádku a osvěžující.
B



Zpráva je šíp a autor je luk. To je to, co může každý z nás vědomě ovlivňovat, upravovat, brousit, ohýbat, napínat, barvit... A ať se bráníme, jak chceme, každý z nás vystřeluje svoje šípy.
Luboš Trojan



Zistil som, že aj dlhé príbehy s opismi môžu byť zaujímavé, keď sa urobia dobre. Tiež som sa dozvedel že tréma sa dá prekonať dýchaním do brucha. Uvedomil som si, že vlastne ani neviem čo je láska :) Že konštruktívna kritika je skvelá vec. A nakoniec, že je najlepšie svoje veci nechať trochu odležať a vrátiť sa k nim neskôr.
Vil Saxon, Fakulta designu a umění, Plzeň



Moc děkuji za kurzy. Věci, které jsem se dozvěděla o psaní, jsem možná ve svém podvědomí tušila, ale bylo dobré je oživit a vyzkoušet v praxi na nepracovních věcech. Zkracování a zjednodušování, psaní toho, co je důležité, a mít vždy na mysli, pro koho píšu - to je pro mě to hlavní, co si odnáším. (Kromě toho, že jsem poznala nové lidi - myslím Vás a Kláru, a dále jsem poznala své kolegy z jiné stránky). Na psaní bylo pro mě nejtěžší - vymyslet o čem, a pak se dokopat něco napsat.
Monika M.



Neshazovat svůj výtvor před tím, než ho přečtu.
Škrtat zdlouhavé úvody.
Rozlišovat realitu a literární pravdu.
Cílová skupina je důležitá.
Laskavá kritika je povzbuzující. Děkuji za krásný a inspirativní víkend.
Mám velká zájem učit se dál.
Nataša Richterová



Ahoj Dano,
moc a moc děkuji za možnost poznat paní rétorku :). Z konkrétních poznatků z minulého pátku pak nejvíce využiji:
  • jedna věta rovná se jedné myšlence
  • nepoužívat zkratky v manažerském shrnutí
  • před veřejným vystupováním se správně prodýchat :)
  • v mluveném projevu nepolykat znělé souhlásky
  • nepoužívat plevelná slova (jako, jakoby, hm...)
  • provést posluchače celým domem a všemi patry (nepospíchat, zvýším tím napětí a očekávání - to se mi moc líbilo! )
Těším se na zítra, i když všechny úkoly asi nestíhám, ale nevzdávám se...
Prima den, zdraví Jitka A.

Akademie ČTK 21.6.2016


Naučil jsem se:
  • používat krátké věty
  • omezit používání přídavných jmen a trpného rodu
  • nepoužívat komplikovaná souvětí
  • pro psaní jsou pravidla
  • pravidla je možno porušovat
Josef Č.



Naučil jsem se:
  • Piš srozumitelně - lépe je psát v kratších větách.
  • Nepoužívej zkratky - čtenář je nemusí pochopit.
  • Používej raději slovesa místo spousty přídavných jmen.
  • Snaž se nepoužívat cizí slova a příliš odborné výrazy. Napiš to česky.
  • Psaní má svá pravidla (či řád?) , která ovšem lze výjimečně porušit.
  • Dávat si pozor i na gramatiku, i když se to nezdá na první pohled až tak podstatné.
Milan






Dobeška 17.-18.6.2017
nedělat zbytečné odbočky
nesnažit se udržovat čtenáře v nejistotě až do konce, protože místo napětí může přijít nuda nenavnadit čtenáře na něco, co už dále nerozvinu
je třeba brát v potaz, že čtenář nemá stejné prožitky a zkušenosti jako já, takže to co mně připadá zcela evidentní a jasné může vnímat úplně jinak.
Lena



Naučil jsem se:
- pozor na některá opakující se slova
- používat při psaní obecně kratší věty - ne dlouhým souvětím
- důležitý je název díla
- že štěstí přeje připraveným
Roman Kreina




Dobrý den, Dano,
co jsem si odnesl z minulé lekce:
1/ Tempo textu může být umocněno střídáním krátkých a dlouhých vět.
2/ Myšlenka, kterou chci sdělit, může nedostatečným popisem vyznít opačně.
3/ Co čtenář, to jiná interpretace textu, každý zpracovává přijatou informaci v kontextu svých zkušeností.
4/ Vyprávěním bychom měli čtenáře strhnout tak, aby opustil realitu a začal s autorem prožívat příběh resp. sen, který mu sdělujeme.
5/ Pokud chceme převyprávět i reálný příběh do fikce, který má čtenáře zaujmout, musíme vynechat nudné pasáže reálného příběhu a dostatečně zdůraznit ty zajímavé akce, které vytváří pointu příběhu.
Zdraví Luděk



Snažila jsem se vymyslet 5 bodů, ve kterých bych shrnula, co jsem se na lekci naučila. Musím ale přiznat, že bylo docela těžké vynechat cokoliv o Arnoštu Lustigovi nebo že je popis horolezecké výpravy pro mě stejně nudný s citoslovci, jako je nudný v dlouhých, krkolomných větách. J
1) psát kratší a jednodušší věty
2) sdělení by mělo mít začátek, prostředek a konec - z úvodu by mělo být hned jasné, o čem sdělení bude
3) není umění psát, umění je zaujmout
4) vyvarovat se zkratkám, které by čtenář nepochopil
5) vědět, kdo je cílová skupina mého sdělení a tomu jej přizpůsobit
Vlastně jsme si pověděli spoustu věcí, které všichni známe a víme a věřím tomu, že se jimi většina i řídí, ale rozhodně není na škodu si je připomenout.
Betty  T.



Akademie ČTK 28. srpna 2018
Ahoj Dano,
ještě jednou moc děkuji za včerejší den, byl pro mě jedním slovem úžasný. Dostala jsem návod, jak napsat dobrou povídku. Ještě bych chtěla poprosit o názor na jednu mou práci, kterou jsem včera s sebou měla, ale nedošlo na ni. Po kurzu vím, že tam jsou chyby, ale i tak...
Táňa Vávrová



Ahoj Dano,
posílám pár vět, co jsem si odnesl z minulého sezení:
  • Na internetu funguje zaujetí titulkem a obrázkem, to rozhoduje o přečtení obsahu.
  • V titulku musí být pravda, zároveň má být stručný a musí zaujmout (napnout, nová informace, potvrzení starší informace), titulkem řeknu významnou část sdělení.
  • Perex je úvodních pár vět článku, kterým čtenáře napnu a zaujmu ho k dalšímu čtení.
  • Zpráva má obsahovat - Kdo? Co? Kde? Kdy? + pro rozšířenou zprávu Jak? Proč?
  • U bajky je nutné nepoužít zobecnění postavy, když tam dám zvíře, musím uvést jaké, pak čtenář tápe jaké zvíře to může být a když nedostane odpověď, není spokojen.
  • První a poslední věta má být dobrá a zapamatovatelná.
  • Úhel pohledu - Pokud použiji “Ich” formu - dramatická, osobní, ale svazující, nemohu se kouknout na třetí osobu, pouze zprostředkovaně, měl bych u “Ich” formy zůstat. To samé pro třetí osobu, pokud v ní píši, měl bych u ní zůstat.
  • Příslovce používat v malé míře. Zdržují, svádějí z děje.
  • Stephan King píše v angličtině a odsuzuje psát v trpném rodě.
  • V dialogu by měl být vidět podtext.
Martin Blaško



Milá Dano,
posílám 5 vět, co jsem se naučila na dnešním kurzu:
  • Líbilo se mi přirovnání od A.Lustiga (z poslechu), že jako spisovatelé jsme my ti soudci, co děj v textu rozhodneme.
  • A. Lustig říkal, jak je důležité s tím soudem nespěchat (s čímž se osobně plně ztotožňuji, protože já sama, když znám nějaký konkrétní závěr, který chci uvést, tak ho mám často tendenci "vychrlit" co nejdřív).
  • Líbilo se mi i A. Lustigovo přirovnání psaní textu a jeho rozvržení jako tezi, antitezi a syntezi, a že ta synteze je vlastně to, co to všechno rozčísne.
  • Při používání odborných výrazů (viz Davidova definice lásky) si dát pozor na to, abychom je používali spíše zřídka.
  • Je dobré na začátku bajky spíše rozvíjet děj pomalu, než hned čtenáře překvapit, ať neztratíme jeho pozornost.
Dneska to bylo moc fajn a těším se příště!
Renáta Ď.



  • Získal jsem praktický poznatek, jak důležité je snažit se přemýšlet jako potenciální čtenář, pokud chci aby bylo rozuměno o čem píšu.
  • Opět pěkné a zajímavé texty (Renata, David, Helena, Honza).
  • Pěkná ukázka dialogu s podtextem z filmu Knoflíkáři
  • Příjemná atmosféra, jako vždy
Díky za lekci a těším se na příště :)
Luboš Mokráš,  Česká spořitelna




Dobeška 8.-9.9. 2018
Co nás naučila Dana Emingerová:
Nezačínej datem.
Zkrať úvod.
Popiš tu zápletku v tom příběhu pořádně.
Nepleť do toho další hovadiny.
Piš s radostí a nelekej se škarohlídů.
Příběh čeká na každém rohu.
Jen utrhnout.
XZ



Co jsem se naučil? Jako ve škole, mluvíme-píšeme celou nejlépe jednoduchou větou. Připomněl jsem si jedno přísloví: opakování matka moudrosti, neb pravidla je nutné si neustále opakovat. Dále děj příběhu musí mít spád – tempo. Dlouhé popisy unaví, čtenáře to nebude bavit a uteče v myšlenkách pryč. Pravidla můžou být účelně porušena, při psaní, nikoliv na silnici.
Roman



Co jsme se naučili:
  • Dobré začít akci dialogem (živější),
  • Dobré používat méně pasiv, nabourávají tok textu,
  • Dodržovat temporytmus - na začátku úvod, základní obraz, neuspěchat gradaci děje,
  • Na začátku dobré dělat krátké věty,
  • Během vyprávění nešetřit tečkami,
  • Nezačínat řeč slovy tak a hmmm., není důvod ozvučovat prostor, pauza má svůj význam,
  • Omezit plevelná slova typu jakoby, vlastně, prostě, v podstatě,
  • Není špatné zkusit vytvářet iluzi snu,
  • Čtenář by měl vědět kam pluje - dílo by mělo mít svůj cíl,
  • Autor by měl vědět o své postavě více, než napíše do textu,
  • Dobré rozdělovat dlouhý odstavec mezititulky, celkově nutný vhodný vizuální doprovod,
  • Žargonu obecně dobré používat jako šafránu, ale existují výjimky, kdy jej lze použít v celém textu, např. s cílem zvýšit autenticitu vyprávění.
  • Například v časopisovém vydání textu hrají důležitou roli vložené obrázky, které by měly čtenáře zaujmout.
Jan Šedina


Akademie ČTK 3.2.2016
Ahoj Dani,
posílám 5 vět, co jsem se naučila na minulém kurzu:
Při psaní textu je lepší se vyhnout pasivům a používat spíše aktivní slovesa.
V každé větě je sloveso velmi důležité - je dobré klást na něj důraz při intonaci.
V intonaci je důležité nechat vyznít tečku na konci věty.
Při intonaci je dobré dát si pozor na temporytmus - na začátku věty, kdy sdělujeme nové info, je dobré mluvit pomalu, dále můžeme lehce zrychlit
Dávat si pozor na plevelná slovesa v běžné mluvě - např. jakoby, vlastně, prostě, v podstatě, tak, takže, hmm, atd.
Odpoledne na viděnou!
Renáta Ď.



Dobrý den,
zasílám pět vět, co jsem se dnes naučil:
  • Pro autora není nic svaté.
  • Kulomet vzor 26 není kalašnikov;).
  • Co všechno má obsahovat zpráva.
  • Jak by měl vypadat titulek.
  • Jak by měl vypadat perex.
Setkání s Vaším manželem považuji za příjemné obohacení našeho školení. Nahlédnout na svět novinařiny zevnitř bylo zajímavé.
Ondřej N.



Naučil jsem se:
  • při psaní zpráv: kdo, co, kdy, kde a když se jde do hloubky tak ještě jak a proč
  • zpráva vypadá jednoduše, ale rozhodně není
  • ve stručnosti je síla
  • to nejdůležitější patří na začátek
  • důležité je čtenáře hned zaujmout a nalákat ke čtení dál
  • Zařazení novináře do školení bylo príma.
Děkuji.
David P.



5 vět, co jsem se naučil a zároveň vyčetl od J.Gardnera:
  • jsi-li začátečník, neporušuj pravidla,
  • nutno znát gramatiku, syntaxi, sloh
  • psát o známých věcech omezuje fantazii a je to velice limitující,
  • novoty obecně vznikají kombinací žánrů - stejně tak se i já snažím ve své profesi o kombinaci znalostí a dovedností z jiných odvětví napomoci rozvoji profese - ne moc úspěšně,
  • i v bajce je nutné používat zažité stereotypy - vládce lesa vs. král zvířat vs. lev
Hezký den,
Vláďa B.


Akademie ČTK 26.10. 2016

  • hrdinové by měli být do určité míry extrémní, ale polidštění
  • básnických metafor dobré používat jako šafránu, jinak se čtenář ztratí
  • bajka by měla mít 4 základní dimenze, měli bychom vědět, proč jsme ji psali
  • při přednesu dobré nespěchat a číst postupně
  • nezapomínat, že dílo by mělo mít řád (začátek, prostředek, konec)
  • spousta dobrých věcí vzniká z konfliktu
  • při psaní lze použít tzv. rezonanci, tj. něco, co s příběhem přímo nesouvisí a dává autorovi vydechnout
  • Ke zdokonalování se ve psaní je zapotřebí souběžně číst a studovat klasickou literaturu a zároveň psát a následně tříbit svůj styl psaní,
  • první věta by měla být jednoduchá,
  • při psaní není dobré v nadměrné míře používat slangových výrazů,
  • pokud není nezbytně nutné, nepoužívat přídavná jména. Je dobré je nahrazovat slovesy, která akcelerují děj,
  • některé věci by neměly být explicitně popsány, čtenář by je měl vytušit například z dialogů,
  • při psaní je dobré v rozumné míře specifikovat pomocí barvitých detailů,
  • v díle by neměly zůstávat nezodpovězené otázky, nelogičnost může čtenáře popudit,
  • autor by neměl věnovat příliš prostoru triviálním věcem,
  • erotické pasáže zvyšují atraktivitu příběhu,
  • napsané dílo je dobré přepisováním a přehodnocováním tříbit, pokud možno i podrobit kritické diskuzi,
Zdraví, Honza Š.




Ahoj Dano,
píšu mých 5 postřehů z minulého pátku:
  • dodržovat pravidla (úvod, zápletka, závěr + poučení)
  • konkretizovat a pojmenovávat (vládce lesa x medvěd)
  • cokoliv píšu, musím vědět, CO chci sdělit
  • naučit se škrtat a přepisovat (zejména úvody)
  • pravidlo podle Lustiga - neustále střídání akce, popisu, dialog
Jitka A.




Česká spořitelna 2015
Dobrý den, zasílám svoje zhodnocení:
Důležitost přímé zpětné vazby, která ukazuje na důležitost toho jak se přiblížit “chuti” čtenářů formou či obsahem psaného textu.
Důležitost překonat potřebu niterně popisovat vše v úvodu příběhu.
Krása ve vnímaní a popisu pohledu žen na události kolem nás. Takhle to snad nikdy nebudu umět :).
Osobně se mi nelíbí stálé poukazování na to, jak to či ono prováděl pan Lustig. Bez jakékoliv zášti k panu Lustigovi. Především mě zajímáte Vy a Váš způsob výuky a Vaše zkušenosti. Děkuji, byl jsem dnes příjemně překvapen.  
Luboš T.



5 vět, co jsem se na první hodině naučil:
  • Puška na zdi - když v úvodu uvedu Podolí, musí se pak ještě jednou v dílku objevit - ideálně na konci.
  • Nepoužívat hovorovou podobu jazyka v dílku.
  • Nerozhňácávat se s úvodem.
  • Pokoušet se při psaní myslet na čtenáře a systematicky rozšiřovat cílovou čtenářskou skupinu.
  • Popisovat osobu lze šikovně i nepřímo, tím co činí v dílku.
Ondřej N.






GVP 12. 5. 2017


Zasílám 5 věcí, co jsem se včera naučila:
  • název mnohdy čtenářům pomůže v pochopení příběhu
  • múza nesnáší spěchu
  • autor si musí za svým výtvorem stát
  • detaily vtáhnou čtenáře do děje
  • příběh musí být uvěřitelný
Přeji Ti příjemný den,
Helena K.




  • Jako vždy příjemná a konstruktivní atmosféra
  • ukázky z filmů pro mě inspirativní
  • mohlo být víc diskuse jak k našim bajkám tak k ukázkám
  • možná víc doplňovat a rozvíjet konkrétní příklady k výkladu o struktuře textu
  • těším se na zítra:)
Luboš M.





Česká spořitelna 2015
Dobré dopoledne Dano,
píšu mých 5 postřehů, které mne oslovily při minulém setkání:
Vždy vymyslet poutavý titulek
čtenář musí vždy příběhu věřit (i když není pravdivý)
autor má mít při psaní na zřeteli PROČ to píše
popis dostává dynamiku přímou řečí, dialogy
zaujala mne nabídka rétorky na našem setkání - za mne: já bych tuto možnost uvítala.
Jitka



· Zjednodušovat text, např. počtem osob
· hledat synonyma · pozor na klišé
· používat přímé řeči
· neopakovat slova jako být, býval, bylo
· pozor na pasiva – neosobní
Andrea Klemšová



  • Pokud není nápad o čem psát, je dobré si sednout a začít něco psát. Je jedno co, jde o to se rozepsat, pak to přijde.
  • Vybírat do popředí to co je podstatné, použitelné v auditních zprávách.
  • Nepoužívat moc přídavná jména, jsou brzdou, zatímco slovesa rozjedou příběh.
  • Spisovatel potřebuje zkušenosti ze skutečného světa, i když hlavním předmětem poezie a prózy jsou emoce.
  • Spisovatel potřebuje lásku, bolest, pocit ztráty, nudu, vztek, pocit viny i strach ze smrti.
Martin B.


  • Když je scéně flinta, tak se z ní musí vystřelit. Nepsat o věcech, které nemají s popisovaným tématem nějakou vazbu.
  • Po větší autentičnost a čtivost, pokud je to možné, používat přímou řeč.
  • Je-li to únosné a pro děj osvěžující, je možno použít i vulgarismy.
  • K literární tvorbě je nutné nadání. To se ale to se musí cizelovat neustálým tréningem. Ten spočívá v čtení ostatních autorů a vlastní tvorbě.
  • Na každém textu je co zlepšovat
Václav H.



Česká spořitelna 2015
Moje poznatky:
jako důležité vidím ujasnit si co vlastně píšeme - příběh, bajku román
pravidla - porušovat ano a bez problémů. Ale musí to fungovat, makat, běžet, musí to celkově ladit
jakému čtenáři je dílo určeno. Je-li to něco specifického, např. trpný rod ve zprávách nebo pojem UAZ, nemusí tomu všichni rozumět. Pro zainteresovaného to je ale velice vtipné a trefné
pravidlo „puška na jevišti“
Pavel P.



Pět věcí, co jsem se na kurzu včera naučila:
  • rozpoznání - logické vyústění situace, které není třeba doříct
  • akce - hrdinu přestavit v akci, dle chování sami čtenáři poznají jeho charakter
  • vzpomínka - poznání postavy dle dojímavé vzpomínky z minulosti
  • umělé řešení - např. nalezený poklad jako východisko ze zlé situace, ...
  • popis - poznání postavy dle znamení, jizvy, nebo charakteristický vzhled
Přeji pěkný den a těším se na příští lekci! :-)
Helena




Česká spořitelna 2015
Co se mi líbilo:
zpětná vazba k vlastním textům - když člověk překousne touhu se obhajovat, je to dobrá věc, jak se posunout dopředu
filmy dobrá pomůcka pro dokreslení probíraných poznatků
připadá mi, že těch šest lekcí nebude stačit
Děkuji
Luboš T.



5 věcí, které jsem se naučil:
  • Kritizovat se dá naprosto všechno,
  • každý text si najde svého čtenáře, jde o to kolik,
  • škrtání zbytečností v textu,
  • nač věšet pušku na zeď, když se s ní nebude střílet,
  • nespisovná mluva v psaném textu se má používat pouze když je k tomu závažný důvod.
Honza Chmelík



Letní semestr 2015
Psaní nesmí být nuda
Spisovatel tvoří z ničeho nic a to je úžasný pocit
Bajky jsou stále v kurzu
  • Zjistil jsem, co je to vratidlo.
  • Aristoteles je i po nějakých dvou tisících letech stále atraktivní.
  • Hubblův teleskop se ve vesmíru rozbil a zase ho dali dohromady.
  • Děje jsou jednoduché (bez obratu) a složité (událost musí vyplynout z předchozího děje).
  • Komedie vychází z nápodoby jednání. Tragédie také.
  • Naučil jsem se o panu Lustigovi, že to byl především člověk s unikátním charakterem
  • Na kurzu mě bavilo:
    • Poslouchání četby ostatních příspěvků ve skupině.
    • Také kniha Živel Lustig.
    • Filmy.
    • Psaní některých prací (bajky, popis, pověst, dopis osobnosti a událost).
    • „Kritizování“ prací ostatních.
     Vítek Kolář, Fakulta designu a umění v Plzni



    Pět věcí z lekce:

    • Bajka: přímočará, krátká, nekomplikovat,
    • název/nadpis může ukotvit, sníží možnou nejistotu,
    • u bajky název by neměl být zavádějící,
    • spisovatel je soudce, záleží na něm, co nechá vyhřeznout a nesmí se dívat na názor ostatních,
    • Puškin: múza nesní spěchat.
    David Navrátil


    • Přínosný pro mne byl rozbor mého textu – zjistila jsem, že občas používám příliš zbytečných přídavných jmen typu zelený les, oranžové paprsky atd., což mně osobně nějak nedošlo, jak zbytečně zní
    • Dále co se mého textu týče – spíš než psát explicitně jak je někdo nadšený, radostný, plný očekávání atd., měl by tyto pocity vycítit čtenář z textu sám
    • Zaujalo mne, že je lepší rozvíjet příběh spíše slovesy než přídavnými jmény
    • V příběhu je dobré použít slangovou mluvu pro zpestření, ale měl by se dát pozor na to, ať se používá spíše střídmě
    • Stejně tak dialog, jak ukázala Danča i Honza, slouží velmi dobře k oživení děje, zvláště v rámci delšího popisu
    Renáta Ďurčová



    • Minule jsem se naučila, že je dobré omezit počet postav, i když chci psát o skutečné události. - Pro srozumitelnost děje omezím počet postav navzdory skutečnosti.
    • V Gardnerovi se mi líbila hra Esence, popsaná na straně 5. Napadlo mě, že by jsme si jí mohly možná zkusit zahrát.
    • Také jsi psala, že můžeme dát tip na film. Nevím jestli se to bude někdy hodit, ale mám oblíbený film - Casablanku. Podle mě je tam úžasný scénář a myslím, že je škoda, že ho moc lidí nezná, alespoň které já znám. :) Takže kdyby jsme se ještě někdy vrátili třeba k dialogu, mohlo by to spolu nějak souviset.
    Bětka Ješková


    • Nálepky a krátké charakteristiky jsou v bajce povolené a žádoucí
    • Detaily by měly v textu plnit účel. pokud jsou nadbytečné, čtenáře zatěžují
    • Přídavná jména zbržďují děj.
    • Pozor na opakování slov
    • Emoce nepopisovat explicitně (já mám radost, myslím si). musí být možno z textu vycítit, čtenář chce poznat sám.
    Dana H.



    Hodně číst. A potom číst ještě trochu víc.
    Číst a psát to, co člověka baví.
    Fiktivní i reálné příběhy mají stejné pravidlo, čtenář jim musí věřit.
    Důležitost představení postavy v prvních chvílích příběhu.
    Lukáš Komárek, Fakulta designu a umění v Plzni



    Za těch mnoho let, co chodím po světě, jsem napsala mnoho vět a dalo by se tak říci, že už mám psaní "v krvi". Je ale zajímavé dostat možnost se zastavit, zamyslet se a uvědomit si, že umět psát písmenka a spojovat je do vět ještě vůbec neznamená, že umím sdělovat obsah. Již nějakou dobu si všímám, že skupinu po sobě jdoucích slov čte každý člověk úplně jinak. Dokonce si začínám myslet, že psaný text nikdy nemůže doručit čtenáři obsah totožný s tím, jaký je vysílán jeho autorem - čtenáři jsou ovlivněni svými zkušenostmi, vnímáním světa, možná i předsudky a také svým aktuálním pocitem a prostředím, ve kterém text čtou. Takže zpět k základní otázce: úvodní setkání kurzu kreativního psaní mne donutilo se zamyslet, a stále se i zamýšlet, nad možnostmi psaného textu, jak ovlivnit čtenáře, aby ho četl přesně tak, jak potřebuji. aby byl text chápán... Těším se na další setkání, hezký den Jana P.




    Hodina se mi líbila, i když jsem chvilkama měl problém udržet pozornost z důvodu celkové délky hodiny.. Jinak mě dost zaujal Aristoteles a rád bych se něco dozvěděl o psaní dramatu - to mě dosti zajímá. Těším se na zítřejší hodinu.
    Oldřich Holinka


    Letní semestr 2015

      Dozvěděla jsem se více o nejstarším literárním díle Epos o Gilgamešovi důraz na sny a jejich výklad, měření času a vzdálenosti v "dvouhodinách"
      Platon - Aristotelův žák, sepsal jeho moudra, ale vše co napsal může a nemusí být pravda
      narozdíl od toho, jestli byl Platon na kluky (to je prej pravda))
      Básníci a spisovatelé nejsou dobří pro žádnou republiku. – Platon
      Přídavná jména zdržují, slovesa zrychlují. Hemingway si prý platil studenta, aby mu vyměnil všechna přídavná jména za slovesa :-))
      Interval sprostých slov by optimálně měl být přibližně 1:1000
      Když máme v příběhu zajímavou postavu, potřebujeme další postavy, navzájem se ovlivňují, vyvíjí s příběhem, vedlejší postavy by neměly jenom vyvstávat a pak už tam nebýt
      Existuje teze, antiteze a synteze. A jenom z konfliktu teze a antiteze se může narodit syntéza = výsledek /Herakleitos
      Vzpomínka je základ. Dům, který na něm postavíte, je z fantazie a tvůrčího potenciálu – to je tajemství literatury. Na ní je krásné, že vytvoří z ničeho něco a z mála hodně.
      Fjodor Michajlovič Dostojevskij, 1821–1881
      Kdykoli se nám zdá, že je naše povídka slabá nebo nudná, tak jí chybí akce. A vůbec nejlepší je začít akcí, která je prolnuta dialogem, jako to dělá Hemingway nebo Faulkner
      Druhy beletrie přirovnává Gardner k běhání (krátké povídky = sprint) Nemusí dobře fungovat, když se to rozeběhne na začátku a pak už to nemá drive!
      Lucie Šťastná, Fakulta designu a umění v Plzni




      • Ke zdokonalování se ve psaní je zapotřebí souběžně číst a studovat klasickou literaturu a zároveň psát a následně tříbit svůj styl psaní,
      • první věta by měla být jednoduchá,
      • při psaní není dobré v nadměrné míře používat slangových výrazů,
      • pokud není nezbytně nutné, nepoužívat přídavná jména. Je dobré je nahrazovat slovesy, která akcelerují děj,
      • některé věci by neměly být explicitně popsány, čtenář by je měl vytušit například z dialogů,
      • při psaní je dobré v rozumné míře specifikovat pomocí barvitých detailů,
      • v díle by neměly zůstávat nezodpovězené otázky, nelogičnost může čtenáře popudit,
      • autor by neměl věnovat příliš prostoru triviálním věcem,
      • erotické pasáže zvyšují atraktivitu příběhu,
      • napsané dílo je dobré přepisováním a přehodnocováním tříbit, pokud možno i podrobit kritické diskuzi...
      Jan Šedina





      • Události, postavy, věci musí mít v příběhu účel
      • Nebát si přikrášlovat, nepsat jen reálné věci, tak jak skutečně byly. Skutečnost je příliš limitující.
      • Pozor na přídavné jména, která zbrzďují děj: např. oranžové paprsky slunce, voňavá květina
      • Nevnucovat pořád emoce, to by měla vyplynout jinak. Ze zamilovaného dialogu to chceš cítit, ne tam mít napsané "Miluji Tě".
      • Slangu používat jako šafránu, ale bez něj je text suchý
      David Navrátil




      Dobeška 19.-20.9.2015
      Tak je to za námi. Všimli jste si? Pátek bez kurzů tvůrčího psaní. Já jsem po dlouhé době byl celý den v práci (k velké radosti mých kolegů). Markéta mohla konečně dát babi na páteční dopoledne volno, Iva si mohla zase jednou pořádně připravit semináře na příští týden. Monika aktivním přístupem v hodinách smazala špatný dojem za neomluvené hodiny, Martina nemusela odbíhat z ringu uprostřed 3. kola, Jana mohla kouřit dle libosti, Dana se věnovat své cestě do Tuniska.

      Věřím, že jste si všimli. Venku byl teplý jarní den a ten u mě vždycky, když na něco vzpomínám, vyvolá pěkně nostalgickou náladu. Dneska se mi ale do mojí melancholické nostalgie přimíchala i slušná porce nervozity. Možná jste taky něco podobného cítili.
      Co to je, co mě to drbe za uchem,šťouchá mě loktem do žeber a vší silou se mi snaží vlézt před oči, když já to přitom vůbec vidět nechci? Aha, když to nechci vidět, tak to asi nebude nic příjemného. Dobře, už to nebudu dál skrývat – před sebou ani před vámi – a půjdu s pravdou ven. Moje nervozita je způsobená skutečností, že už uplynul celý týden a já ještě nenapsal ani čárku! Nechci si tu hrát na proroka, ale podle jistých odpozorovaných zákonitostí rotace zeměkoule předpokládám, že jste na tom podobně. Důvodů pro takový stav je spousta. Někdo má děti, někdo je nemá, někteří z nás musí pracovat a jiní se naopak trápí tím, že pracovat tak úplně nemohou. Každý si jistě najde ten svůj. Není to ideální cesta vedoucí ke znovunalezení bezbřehého optimismu, ale člověka alespoň zahřeje pocit, že v tom průseru stojíme všichni svorně. Všichni v jedné řadě,jako na buzerplacu, každý se svým nedostatkem, který si držíme před sebou, všem na odiv. Jednomu leze podolek z kalhot, druhému chybí knoflík, třetí má rozvázanou tkaničku na levé botě. Tváříme se rozpačitě a doufáme, že si toho našeho chybějícího knoflíku nikdo nevšimne (zvlášť když je plukovník na služební cestě v Tunisu,že :o) a svatosvatě si v duchu slibujeme, že do příštího nástupu si najdeme čas na to, abychom si sehnali a přišili nový. Mno, situace je to veskrze úsměvná, poněkud tristní a lehce bezvýchodná. Přesto se na dně téhle poněkud nehezké skutečnosti –představit si ji můžete třeba jako kbelík s vodou po setření týden nemyté podlahy – najde několik světlých momentů. Tím nejblyštivějším střípkem v mém kbelíku – hned vedle naděje – je fakt, že jsme se s Markétou víceméně shodli na tématu další povídky. Kdo se budete chtít přidat, napište text na téma „Láska na první pohled“. Může jít o seznámení, může tam být trocha erotiky, jak budete chtít. Ostatním ho můžete poslat mailem, anebo si ho s sebou přinést na společné čtení, které se uskuteční...? Martino? No, jak vidíte, je to opravdu jen střípek. Ale jak tak píšu tenhle text, musím říct, že moje nervozita aspoň trochu opadá. Dneska jsem dočetl knihu Harukiho Murakamiho „O čem mluvím, když mluvím o běhání“. Kniha je hodně o běhu a trochu i o psaní. Pan Murakami v ní opakovaně naznačuje, že jak při běhání tak při psaní je pro něj nejdůležitější pravidelnost. Ne pachtění se za výkony, ne přemýšlení, jestli se mi dneska chce nebo ne. Piš/běhej právě tolik, kolik zvládneš, aby ti to bylo příjemné a abys měl ze sebe dobrý pocit, a to pravidelně. Až si vypěstuješ návyk, můžeš začít zdolávat mety. A tak jsem si dneska sedl a napsal tenhle text. Literární útvar v pravém slova smyslu to sice není, ale i tak se mi zdá, že mám aspoň protentokrát odpracováno. Cihlička byla položena a teď je nejdůležitější zítra (pozítří, MAXIMÁLNĚ v neděli) položit další. A jak jste na tom vy? Zdraví, vzpomíná a drží pěsti
      Vojta Černý


      Zdravím z venkova! Můj pátek proběhl jako mnoho jiných dní PŘED (kurzem). Vojta kašle, takže jsme doma, čteme Neználka, hrajeme blechy a když děti poslouchají Pipi Dlouhou Punčochu, procházím se v dešti se psem, borůvčí už má světlé lístky, brzo se na něm objeví baňaté růžové květy a čmeláci se na nich budou zpíjet. Večer ovšem proběhl ve znamení PO. Zatímco Tomáš uspává děti, dopisuju kapitolku Rubínového medailonku, kratší o to, že tenhle týden nemůžu psát ve vlaku Budějovice - Praha a zpět. A přitom listuju ve svých starších kapitolách a cosi hledám a nacházím přitom i nechtěné: Bože, kdo tohle napsal? Samé "nespokojeně, rozčileně" - to přece musí čtenář pochopit sám, to ta ženská, co to psala, nevěděla? Raději dál nečtu a novou kapitolku ukládám s úlevou na internet - splněno. A další den - včera - dostávám k narozeninám Harukiho Murakamiho, o kterém psal Vojta a Bajacovu Knihu o bambusu. Na procházce se psy pak s tátou diskutujeme o probíhajících literárních soutěžích a rozhodujeme se něco někam poslat, spíš abychom se motivovali svoje texty dopilovat, než pro co jiného. A hlavně pro to, aby se dělo "něco" psacího. A dnes dostávám vaše krásné maily a odpovídám. Každé to "něco" - cihlička - je jiná a těch psacích je míň, než bych chtěla, ale jsou, takže díky, že jste mi umožnili tu dnešní, udělala mi radost! Přeposílám slíbený tátův textík, mějte se krásně, Iva Ahoj, doufám, že si krásně užíváš tepla a sluníčka. V květnu je to se mnou špatné, Tomáš jede na tři týdny do Francie na konferenci a jiné hlídání nemám. Takže se domluvte, jak potřebujete. Vlastně takovou poloviční možnost mám v termínu 18.-20.5., kdy můžu mít hlídání aspoň do soboty do oběda. Procházela jsem svoje bajky a rozumná se mi zdá jen jediná, tak ji posílám. A pan docent Toman by rád besedu uvedl krátkou řečí o Lustigovi z pohledu literárního vědce a pak by ti předal slovo a požádal tě, jestli bys o sobě něco mohla říct sama. Konec hlášení, měj se hezky,
      Iva Mrkvičková

      
      Dobeška 27.4. 2014

      Ahoj všichni! Už třetí večer si čtu vaše krásné emaily nabité tvůrčí atmosférou a přemýšlím, co všechno odepsat. Naše štěně sice asi neumí číst jako Ivin pes Filip (i když, kdo ví?), ale kouká mi přes rameno docela souhlasně. Možná je literaturou opravdu fascinován, ale spíš to bude ve vidině piškotu. Dnes jsem se s ním byla projít, abych se trochu odpoutala od klasického nedělního učení, kterým se toho tolik dohnat stejně nedá, ale člověk má pocit, že se alespoň snažil. Byli jsme spolu s naším labradorem běhat. Musím říct, že mě stále fascinuje, jakou radost z pohybu má. Možná trochu idealisticky si přeji mít nejen z pohybu, ale i z ostatních věcí, které dělám, takovou radost, jako náš pes. Asi bychom se to měli naučit všichni. Trochu mi to asociuje knihu, o které mluvil Vojta - O čem mluvím, když mluvím o běhání – měla bych si ji taky přečíst. Podle Vojtovy recenze stojí za to Pořád píši „měla bych“, ale co se týká reality, asi mi vážně chybí pravidelnost. Proto se hned chytám všemi deseti domácího úkolu, který jste vymysleli: povídky na téma Láska na první pohled. Jak psala Markéta, je fajn, když víte, že v tom nejste sami. Pokud mi to vyjde, budu psát pro jedno informační centrum články z regionu kolem Slapské přehrady. Ještě nevím, zda to bude placené, ale i kdybych to dělala zadarmo, snad mě to naučí oné zakleté pravidelnosti. .Z vašich emailů na mě dýchá domácí atmosféra večera. U nás to probíhá podobně. Moje mladší ségra s bráchou snědli večeři, co jsme s mamkou udělaly a teď se chystají do postele. Vedle počítače mi tu zbyly jejich domácí úkoly, které mám zkontrolovat. Dříve jsem nad tím popravdě trochu ohrnovala nos, ale minulý týden jsem zjistila, že se to přece jen hodí. Vojta se docela trefil – školní absence jsem se snažila dohnat aktivitou v hodinách. Když se profesorka ptala, co si pamatujeme ze základky o osvícenství, převyprávěla jsem učivo páté třídy, které jsem předešlý večer opravovala ségře v pracovním sešitě z vlastivědy. Myslím, že to celkem zapůsobilo Pro dnešek jdu přečíst sourozencům před spaním Rychlé šípy (pokusím se to pojmout zároveň jako trénink správné výslovnosti – díky, Jano) a možná při tom usne i naše vyběhané štěně. Leží na své dečce a kouká na mě vševědoucím pohledem. Domnívám se, že v minulém životě byl Antoinem de Saint-Exuperym. Jelikož zavřel oči, nezbývá mi, než mu v duchu popřát dobrou noc. I vám klidnou noc a pohodový pracovní týden, těším se na další zprávy
      Monika Obojková


      Milý Vojto i vy všichni spolupachatelé literárních počinů a účastníci našich pátečních dýchánků, jsem na tom samozřejmě velmi podobně. Proto mě Tvůj textík nadchl. Nejedu v tom sama . Pravidelnost je věc, s níž asi více či méně bojujeme každý a já spíš více. Zvláštní, neboť učit jí svého syna, mi jde lehce. Děti to potřebují, říkají příručky a mě to pomáhá získat nějaký ten čas pro sebe. Teorií cihliček si nejsem moc jistá. Nikdy jsem neplánovala vytvořit větší až velké literární dílo, nejsem si tedy ani jistá, kam s cihličkami. Možná nějaký ten fejeton, v kterém se, podobně jako Neruda, zamyslím, kam s nimi. No ale krásné v životě je, že když něco končí, něco nového začíná. Páteční dopoledne mi volníčko zajistí namísto babi program, který pořádá rodičovské centrum, kam docházím s chlapečkem na různé aktivity. Tohle dopoledne budou paní učitelky s dětmi chodit do lesoparku bez doprovodu maminek. Vyzbrojím synka batůžkem se svačinou, pitím a bonbonky, kterými prý podělí děti i paní učitelky. Co s pátečním dopolednem, musím promyslet. Nejsem zvyklá mít tři hodiny volna A abych nezahálela, plynule jsem navázala PRAVIDELNOU docházkou na kurz další, tentokrát grafologie. Pořád se mi to kolem toho psaní motá, všímáte si ? Tak mě napadá, že psaní dopisů si vzájemně je věc, která nejen že podpoří jistou pravidelnost a snad napomůže i rozvíjení našich talentů pro psaní, ale dnes je tak trochu opomíjený jev. A je to škoda. Jakou myšlenku vtěstnáte do sms, běžné odpovědi mailem a dalšími vymoženostmi, jež ani neumím pojmenovat? A ještě bych vám chtěla, zejména Martině, poděkovat. Díky vašim postřehům a doporučením jsem nakoupila knihy, to je totiž můj skoro zapomenutý koníček. I když některé nepřečtu, jejich vlastnictví mě těší. Dostane se na ně časem. A co víc! Začala jsem zase číst! Obávám se ale o svůj život, v lepším případě o duševní zdraví. Začínám být totiž zavalená jak fyzicky, přece některou publikaci neuklidím, abych na ni následně zapomněla a třeba neečetla. Padají na mě proto z nočního stolku, ostatní zase neustále stěhuji z místa na místo během úklidů. Psychicky na tom nejsem o mnoho lépe, protože žánrů a oblastí, které mě baví číst a zajímá, mám tolik, že se obávám o svůj pevný disk mozkový a jeho kapacitu. „Čtete hodně a rychle,“ řekla kdysi Angelika, představitelka stejnojmenného pětidílného filmu, nad kterým se pravidelně rozněžnuji, svému vězniteli. „Mícháte pak bibli a korán.“ S pozdravem paní Janě si jdu zapálit jednu lehkou cigaretku. Dnes už mám splněno . Mějte se všichni krásně a těším se, až se uvidíme. Markéta K.


      

      březen 2016


      Za těch mnoho let, co chodím po světě, jsem napsala mnoho vět a dalo by se tak říci, že už mám psaní "v krvi". Je ale zajímavé dostat možnost se zastavit, zamyslet se a uvědomit si, že umět psát písmenka a spojovat je do vět ještě vůbec neznamená, že umím sdělovat obsah. Již nějakou dobu si všímám, že skupinu po sobě jdoucích slov čte každý člověk úplně jinak. Dokonce si začínám myslet, že psaný text nikdy nemůže doručit čtenáři obsah totožný s tím, jaký je vysílán jeho autorem - čtenáři jsou ovlivněni svými zkušenostmi, vnímáním světa, možná i předsudky a také svým aktuálním pocitem a prostředím, ve kterém text čtou. Takže zpět k základní otázce: úvodní setkání kurzu kreativního psaní mne donutilo se zamyslet, a stále se i zamýšlet, nad možnostmi psaného textu, jak ovlivnit čtenáře, aby ho četl přesně tak, jak potřebuji. aby byl text chápán... Těším se na další setkání, hezký den

      Jana P.



      Na dnešní hodině jsem se naučil, že:
      1.je nezbytné mít správné proporce začátku, prostředku a konce,
      2.nemám "honit více zajíců najednou" - tzn. nepsat o více věcech, ty ruší od hlavního děje,
      3.nemám psát o tom, co budu psát, ale prostě to napsat - Viz. "Říkám si,..",
      4.musím stále držet pozornost diváka, tzn. vypustit nudné pasáže,
      5.musím vysvětlit "cizí" pojmy - v úzkém kruhu může být pojem jasný, cílovému čtenáři ale může být nutné pojem vysvětlit, neznámý pojem ruší jeho koncentraci.
      Vašek K.



      ​Důležité je psát stručně, jasně a výstižně.
      Zásady psaní:
      - základní data (odpovědi na otázky, kdo, co, kdy, kde, ideálně i jak a proč);
      - uvědomit si cílovou skupinu čtenářů;
      - věnovat pozornost první větě;
      - používat výstižná slova s konkrétním významem;
      - mít závěr.
      Dialog - popis - akce: důležitý je rytmus!
      Popis vždy očima někoho - je o hodně zajímavější. Viz hezké srovnání z cestou do ZOO a popisem školáků.
      Začátek, prostředek, konec, ponaučení - v rovnováze.
      A líbilo se mi, jak byl kurs veden.
      ​Petr Čermák




      Česká spořitelna Akademie BI 2016
      Co jsem se na našem prvním setkání naučila? Že příběh má začátek, prostředek a konec,že je důležité poučení, i když není přímo napsáno, že je důležité naslouchat tomu, jak čtenář našemu textu rozumí a co si myslí,že je důležité škrtat v textu všechny kudrlinky a přídavná jména typu žluté slunce a to hlavní je, že psaní je krásné! Děkuji a těším se na další pokračování.
      Olga S.




      Pět vět, co jsem se naučil: Psaní se dá naučit. Valná většina knih z knihkupectví se dá napsat. Začátek, prostředek a konec. Krátké věty. Mlčet při hodnocení textu.
      Roman S.



      První lekce se mi moc líbila, zazněla spousta zajímavých a užitečných informací, mělo to spád a byla i legrace. Opět jsem si uvědomila tu velkou sílu slova! Účastním se poprvé kurzu tohoto typu. V tuto chvíli nemám žádné doporučení k průběhu, pouze se těším na úterní pokračování :-)
      Petra D.



      Dobřichovice 8. 3. 2018
      Co jsem se naučil: příliš dlouhé popisy rozbíjet dialogy, střídat nálady, každá postava může mít v tu danou chvíli jinou, z dialogů má být cítit vzájemný vztah mezi aktéry, nedělat sáhodlouhá souvětí, krátké věty + tečky; co 1 věta, to jedna informace, text by měl mít nějakou pointu, poučení.



      Martin Z.



      Naučil jsem se, jak rozličný pohled na jednu věc/situaci mohou mít různé osoby. Důležité je zaujmout od začátku čtenáře a udržet jeho napětí až do konce. Text by měl být psán v jednoduše v kratších větách tak, aby plynule "tekl". V prvních 2-3 větách by měl čtenář získat informaci, o co se v textu článku jde. Dobrý spisovatel se pozná podle toho, že dokáže vyškrtnout první odstavec. Pro text je velice důležitý zajímavý název.
      Tomáš P.



      

      Česká spořitelna Akademie BI 2016
      Na prvním semináři jsem se naučil, že příběh má začátek, prostředek a konec. Naučil jsem se, i že psaní má svá pravidla, která je možné porušit, pokud je to pro dobro věci. Naučil jsem se poslouchat i atmosféru nejen slova. Naučil jsem se, že příběh má mít rytmus. Ale hlavně jsem se naučil, že při psaní je potřeba koukat se na svět očima čtenáře. Díky a těším se na pokračování.Používání přídavných jmen u obecných pravd zdržuje příběh. Úvodní věta musí čtenáře chytit. Bez postav příběh nenapíšeš. Postavy jsou plastické a ploché, jsou charakterizovány motivací, kapacitou, prvním dojmem (hrdina x antihrdina)



      Vláďa Ježek








      Když píši, musím vědět pro koho. Při psaní je důležitý titulek a první věta. Používání výstižných slov s konkrétním významem činí příběh skutečným. Obecná tvrzení a nadbytečná slova činí příběhy nudnými. V příběhu jsou důležité dialekty.
      Helena Hráská




      

      Akademie ČTK 2.12. 2015


      Určitě pro mne byla zajímavá zmiňovaná literární "pravidla". Člověk si uvědomí, že psaní má svoji logiku. Co pro mne bylo opravdu hodně zajímavé, tak vědomá práce spisovatele s mentálně-vizuální úrovní textu, mám tím na mysli skutečnost, že čtenář/ka čte příběh a společně s tím si vytváří v hlavě vše obrazově. A upřímně, pro mě asi nemilejší z celého dne byla právě možnost přemýšlet zcela nebyznysově, ale prostě lidsky. Co si pamatuji dále, tak předně je třeba se vyhnout "balastu" v textu :). Pokud si něco říkám, tak o tom nepsat, ale rovnou to převést do přímé řeči, neodvádět čtenáře k informacím/jevům/zážitkům, které pak nehrají dál v textu roli, ale čtenář to může logicky očekávat, když už je jim jednou věnována pozornost (nabitá puška, ze které se nevystřelí). A v neposlední řadě si pamatuji začátek-prostředek-konec :). Lekce mě bavila, líbí se mi interaktivita i to, že texty vzájemně kriticky hodnotíme a zároveň máme zpětnou vazbu i od vás, lektorek. Myslím, že to pěkně cizeluje komunikační dovednosti :).
      Tereza M.





      
      Brno 3.-4. listopadu 2018
      Chtěl bych vám poděkovat především za to zrcadlo (jakkoli kruté), které dokážete autorovi nastavit, a slibuji, že až zase jednou potřísním papír svými myšlenkami, vzpomenu si na vás, na mistra Lustiga i velmistra Aristotela, a budu se snažit, neudělat vám ostudu.
      Pozdravte za mě prosím děvčata, vytvořila skvělou atmosféru (už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem si připadal jako pyšný kohout... ;-)
      Jediné, co bych snad změnil, je počet účastníků. Dvacet lidí se mi zdálo už moc. Ale je to čistě můj subjektivní pocit, neberete ho prosím jako výtku!
      Michal Hodovský



      Co jsem se naučila:
      - není dobré začínat hodně věcí/příběhů najednou
      - nepoužívat plané věty typu "chci říci závěrem"
      - nepsat dlouhé začátky, je dobré skočit rovnou do děje
      - ukazovat detaily
      - pominout nedůležité věci pro hlavní myšlenku
      - neznámé věci (nebo známé jen určité skupině lidí) je dobré vysvětlit
      Hana M.



      1. uvědomit si pro koho píšu
      2. po napsání se k práci vrátit tak za 2 dny a podívat se na ní pohledem čtenáře, který ji bude číst - jinak řečeno odstranit nedůležité věci, které jsou zbytečné
      3. nevystřelená puška - pokud se objeví zmínka o určité věci, je nutné ji dále rozvést, aby čtenář věděl, proč tam byla. POkud ne, tak je lepší ji tam vůbec nedávat
      4.při psaní se soustředit na jednu věc a nezabývat se zbytečně širokým záběrem
      5. snažit se držet čtenáře v napětí
      Věra H.


      

      Fakulta designu a umění v Plzni 2016
      Mne sa na hodinách páčilo, ako sme všetci vedeli konštrukčne spolupracovať. Ako sme si hovorili jednotlivé pravidlá z ktorých možno a nie je potrebné vychádzať. Dozvedel som sa niečo o spôsoboch či prístupoch na písanie. Taktiež som sa dozvedel nové poznatky ohľadom opodstatnenosti postáv. Páčil sa mi aj spôsob vyučovania, aj systematickosť. Miestami som však bol nepozorný, možno kvôli tomu že to bolo v takú poobedňajšiu hodinu. Chcem sa Vám poďakovať za nové vedomosti v odbore spisovateľstva.
      Matěj Jurkáček, Fakulta designu a umění v Plzni




      1) Naučila jsem se, že pokud chci porušovat pravidla, musím je nejprve znát.
      2) Je dobré dát text někomu nezaujatému přečíst, protože si nemusím všimnout chyb a nelogičností.
      3) Bajky jsou nejlepší krátké a úderné.
      4) Každý příběh by měl mít začátek, prostředek a konec.
      5) Začátek by neměl být příliš dlouhý, jinak čtenáře začne nudit a příběh nebude držet pohromadě. Vyjímkou kdy může být začátek natahovaný jsou vtipy.
      6) Text by měl být hlavně srozumitelný, aby čtenáře nevytrhl ze 'snu' a umožnil mu plynule pokračovat.
      7) Dozvěděla jsem se, že není důležité psát příběh přesně tak jak byl podle pravdy, ale tak, aby čtenáře hlavně bavil.
      8) Je dobré začít s psaním toho typu textů, který ráda čtu, protože mi to pravděpodobně půjde nejlépe.
      9) Číst, číst, číst a číst. Abych si rozšířila slovní zásobu, naučila se novým obratům a procvičovala se.
      10) Pokud píšeme o nějaké postavě, je potřeba ji promyslet do detailů.
      Vendy




      •čtenáře je třeba zaujmout již v první větě, aby vůbec četl dále
      •je třeba myslet na to, že čtenář můj příběh nezažil a nemohu tedy sázet na jednoduché zkratky, které "mi připadají jasné"
      •zajímavý - byť i jen krátký příběh - pomůže čtenáři zapamatovat si celý text
      •hned na začátku musím vědět, o čem chci psát a zbytečný balast do textu nedávat, neumisťovat do příběhu zbytečné
      elementy, které příběh nikam neposouvají a naopak působí zmatek, proč je autor vůbec v příběhu zmiňuje
      •a spíše jen můj osobní postřeh: mnohem lépe si pamatuji příběhy, které si umím vizualizovat. Stačí jen krátká, jakoby mimochodem, zmínka o prostředí, o barvě vlasů apod., to umožní mé fantazii "rozeběhnout se" a celý příběh si dotvořit. Samozřejmě, že ve skutečnosti se příběh stal asi trochu jinak, ale co na tom záleží, hlavně, že mne aspoň něčím obohatil, i kdyby to byl jen pocit, že "tam bylo hezky", "že se mají lidi rádi" apod.
      Jana Prošková



      Česká spořitelna Akademie BI 2016
      - před psaním se zamyslet, kdo je mou cílovou skupinou/čtenářem
      - text napsat, nechat uležet, pak pilovat. Nesnažit se dovést k dokonalosti hned
      - začátek musí zaujmout - jinak hrozí, že čtenář dílko odloží
      - nevnucovat čtenáři kde je dobro a kde zlo, nechat na něm, pouze nechat osoby jednat
      - držet úhel pohledu, např. ich-forma nebo 3. osoba, nemíchat
      Martin Zvoníček



      1.První věta díla je velmi důležitá, musí zaujmout čtenáře, aby četl dále.
      2.Nejde psát příběh bez postav.
      3.Jsou postavy plastické (více reálné, vyvíjí se, musí se popsat) a ploché (jako v pohádkách, hloupý Honza).
      4.V příběhu musí být hrdina a antihrdina.
      5.Každá postava musí mít ke svým činům motivaci.
      Václav K.



      - ideální čtenář souvisí vždy s cílovou skupinou, které je příběh určen
      podle cílové skupiny volím také "ideálního čtenáře", který by měl do této skupiny zapadat, abych dostala adekvátní zpětnou vazbu k příběhu
      - první věta příběhu je vlastně jakýsi "Háček", kterým můžeme vtáhnout do děje. Pokud není chytlavý, může čtenář knížku odložit;
      - háček může být i může to být i přímá řeč
      - postava je nosným článkem příběhu, bez ní se nedá příběh napsat
      - je plastická = mění se v čase) nebo plochá,
      - pokud o postavě píši, musím o ní vědět mnohem víc, než se objeví v příběhu
      - každá postava má k činům nějakou motivaci, kapacitu
      v každém příběhu by měl být nějaký konflikt, který je nositelem příběhu, bez něj je to nuda :-)
      Lekce se mi moc líbila. Musím říci, že jsem netušila, že tak rychle dokážeme napsat tolik možných variant příběhů na jedno téma :-)
      Hana Máchová



      a) Příběh musí být "pravdivý". Čtenář mu musí věřit.
      b) Příběh by měl být věcně správný.
      c) Ideální čtenář je ten, který je po přečtení k autorovi upřímný. Ideální čtenář by měl být z cílové skupiny, pro kterou je kniha určena.
      d) Při psaní odborných článků je důležité začínat tím nejdůležitějším.
      e) V každém příběhu by měl být hrdina i antihrdina.
      Helena Hráská



      Předmět a hodiny hodnotím velmi pozitivně. Imponuje mi systém, kterým učíte. Líbí se mi, že jste využila zkušeností nabraných během kurzů s panem Lustigem a přenesla je do vlastní výuky. Jsem velmi systematický a cílevědomý člověk a cítil jsem vůči vám potřebný respekt, který byl stanoven právě smysluplnými cvičeními opřenými o vaše zkušenosti. O konkrétních věcech, které jsem se naučil, je těžké mluvit, protože člověk si přece jen odnáší celkový pocit a jednotlivé prvky ocení až časem, když se mu vybavují zpětně. Celkově cítím zlepšení mého pohledu na stavbu a formu příběhu. Také zlepšení v identifikaci vlastních chyb. Za všechny hodiny jsem moc rád a doufám, že Vás budu moct dál využít k rozvoji mého psaní.
      Matyáš  Tošovský


      

      Ateliér komiks Fakulty designu a umění v Plzni, letní semestr 2017
      Líbil se mi přístup, který byl vřelejší, než u jiných vyučujících, přičemž se dalo mluvit o všem, dalo se diskutovat, projevit se. Byla bych uvítala víc možností k psaní. Těch šest hodin najednou je ale hrozně dlouhých, když během nich máme poslouchat cizí příběhy a neustále si na ně vytvářet názory a reagovat, bylo by fajn, kdyby bylo třeba víc “her” jako třeba představení charakteru v akci. Osobně se necítím moc dobře ve stylu, jakým píše většina autorů a který je obvykle lidmi preferován, takže mi pak přijde, že mi to tímhle způsobem vůbec nejde. Naučili jsme se principy toho, jak napsat příběh / knihu / cokoliv tak, abychom čtenáře pobavili, zaujali a nevytrhli ho ze snu, který příběhem vytváříme. Dozvěděla jsem se, jak jsou na tom s psaním ostatní z ročníku, což mě jim jakýmsi způsobem přiblížilo, vzhledem k tomu, že každý do svého psaní dává kus ze sebe. Díky kurzům jsem se dozvěděla, jak na ostatní moje psaní působí (a taky jsem si potvrdila, že vtipy a humor mi fakt nejde). Jsem ráda za referáty, které tu a tam zazněly, protože i tyhle střípky znalostí se pro práci hodí. Líbí se mi ten částečně individuální přístup, jakým kurzy vedete to je, hádám, příjemné pro všechny. U předchozí věty jsem chtěla napsat “jakým jsou kurzy vedeny”, ale vzpomněla jsem si na Kinga a změnila jsem to na činný rod. 
      Tereza Koutníková, Ateliér KOMIKS Fakulty designu a umění v Plzni



      Akademie BI České spořitelny 2016
      Moje poznámky z kurzu kreativního psaní:
      Psát může každý, koho to baví. Jenže i psaní má svá pravidla, která dělají z pouhé zprávy umělecké dílo a povyšují text na poutavé čtení, které čtenáře chytne a nepustí. To a ještě více jsem se dozvěděla v kurzu kreativního psaní pod vedením Dany a Kláry a s vámi se podělím o to nejdůležitější:
      Klíčové je najít geniální téma a máme půlku hotovou. Pak jen píšeme a text revidujeme a přepisujeme tak dlouho, než jsme s ním plně spokojeni.
      Nadpis a první věta, která obsahuje háček na čtenáře, musí zaujmout.
      • Je důležité, pro koho píšeme, kdo bude článek číst a s jakým očekáváním. V Blesku si finanční analýzu bankovního trhu v Uzbekistánu nikdy nepřečteme.
      • Náš příběh musí mít začátek, prostředek a konec.
      • Příběh stavíme jako dům z cihel, jen naše cihly jsou trochu jiné: dialog, popis, akce.
      • Důležité je vyškrtat v textu všechny kudrlinky a přídavná jména typu žluté slunce.
      • Jména postav by neměla mít snadno zaměnitelná jména, aby měl čtenář jasno.
      • Postavy máme ploché a plastické, které mě baví víc. A také máme hrdiny a antihrdiny.
      • Důležité je v příběhu vysvětlit motivaci postavy pro svoje činy
      • Náš text musí čtenáře chytit za srdce. Důležité je i poučení, i když není přímo napsáno.
      • Je důležité naslouchat tomu, jak čtenář našemu textu rozumí a co si myslí.
      • A teď to hlavní: psaní je krásné!
      Olga Shelongová



      Za prvé – název článku musí být zajímavý a výstižný, aby zaujal pozornost čtenáře.
      Za druhé – úvodní část textu by neměla  obsahovat, důvod psaní textu, ale opět by měl zaujmout čtenáře.
      Za třetí – text by neměl obsahovat konkrétní pocity autora (např. bála jsem se, čtenář z tohoto popisu se nezačne bát), ale čtenář by si tento pocit měl navodit z čteného textu.
      Za čtvrté – text by neměl obsahovat moc zájmen, přídavných jmen apod., slovní vatu, měl by být věcný.
      Za páté – text by měl být pochopitelný pro čtenáře.
      Těším se na další lekci
      Alena Kosová, ČEZ


      

      Pojišťovna UNIQA 2017-18
      Co jsem se naučila v posledních lekcích?
      Žádné vláčné úvody. Hned k jádru věci, k zápletce.
      Drobné texty moc nezalidňovat, aby zůstaly přehledné.
      Hodně může vysvětlit rovnou titulek krátkého textu.
      Na první větě a odstavci záleží, jestli bude čtenář číst dál nebo to odloží.
      Tisková zpráva má být na A4, delší sdělení v redakci nečtou.
      Eva Svobodová, Uniqa pojišťovna



      Velmi užitečné mi přijde vzájemné hodnocení našich výtvorů. Je však mnohem snadnější kritizovat cizí text a vidět v něm chyby, než hodnotit vlastní výtvor. Potřebovala bych se naučit být sama sobě konstruktivním kritikem, ale nebrát si to osobně. I když někdy trvá skoro čtrnáct dní než se ta kritika vstřebá a člověk je schopný podívat se na text s čistou hlavou a novým pohledem na věc.
      Ukázky dobrého řešení zpracování ve filmových úryvcích mi pomáhají odhalit, co všechno jsem udělala špatně a co musím změnit. Jestli mi někdy ukážou i to, že jsem všechno udělala dobře, bude to ještě lepší.
      Petra Šestáková, Fakulta designu a umění v Plzni



      Co jsem se naučila na lekci o psaní zpráv:
      1. Ve zprávě je vždy rozhodující obsah.
      2. Neplatí pravidlo, že čím sofistikovanější jazyk, tím lépe.
      3. Usnadni čtenáři život, aby nemusel dodatečně vyhledávat slova významy, které používáš.
      4. Stavba zprávy:
           a. Nejdůležitější informace patří nahoru (neutop ji dole)
           b. Nepohřbila jsem to nejdůležitější?
           c. Jsem si jista, že to čtenář dočte až sem?
      5. Titulek je zprávou v kostce, musí upoutat a umožnit rychlou orientaci.
      6. Nezapomeň: bryskně, přehršel = přes hrst, rozšafný = uvážlivý, moudrý
      Lucie Urválková, finanční ředitelka pojišťovny Uniqa



      •psaní na internetu má svá pravidla, mám méně času na upoutání pozornosti
      •hodnota informace v článku na internetu je největší na počátku
      •na internetu je důležitý nadpis, musí zaujmout, ideálně by měl obsahovat nějaké sloveso a klíčové slovo
      •velikost písma nesmí být menší než 11
      •kurzíva je na internetu špatně čitelná
      •pokud je text podtržený, měl by obsahovat aktivní odkaz
      Hana Máchová, Česká spořitelna



      Příběh musí být "pravdivý". Čtenář mu musí věřit.
      Příběh by měl být věcně správný.
      Ideální čtenář je ten, který je po přečtení k autorovi upřímný. Ideální čtenář by měl být z cílové skupiny, pro kterou je kniha určena.
      Při psaní odborných článků je důležité začínat tím nejdůležitějším.
      V každém příběhu by měl být hrdina i antihrdina.
      Helena Hráská, Česká spořitelna


      

      Dobeška 25.  listopadu 2017
      Škrtat 
      show don’t tell
      čtenář mi nevidí do hlavy
      nepoužívat moc postav a moc různých témat
      nepředpokládat znalosti
      cestopis nemusí postupovat chronologicky a rozhodně by tam neměl začínat
      Renata Landgráfová, egyptoložka




      Milá Dano,
      víkend s Tebou a ostatními byl strašně fajn, pardon, velice pěkný. Mohu říci, těžko zapomenutelný. Děkuji. Literární zážitky dokázaly nemožné. Děkuji. Hezké, slunečné a pohodové dny.
      Jarda Nosek



      Kurz byl celkem fajn, pro mě nejcennější byla inspirace skrze příběhy ostatních účastníků. Čistě technicky jsem se až tak moc nového nenaučila, jelikož sama učím storytelling ve firmě, tak většinu toho, co jsme probírali znám. Ale bylo dobré zažít to v jiném kontextu literárním. Užitečný pro měl byl postřeh o proporcích a flintě na zdi. Dobré bylo take vyšetřit si díky kurzu čas na to opravdu psát, nejen o tom doma snít.
      Dobeška  26.-27.1. 2018
      V tomto ohledu bych doporučila menší počet účastníků max. 5-6, aby byl vyváženější prostor pro čtení/feedback a vlastní tvorbu. Za tímto účelem bych i omezila čtení příběhů, které na kurzu nevznikly zbytečně to bere čas na activity a sdílení samotných účastníků. Byla to výborná parta lidí, bylo mi v této skupině dobře. Až takové terapeutické, bych řekla 😊
      Děkuju, psaní jsem si moc užila a příběhy, které jsem slyšela mě velmi oslovily nejen obsahem, ale I rozmanitostí přístupů a pojetí, to je fascinující, co vše se dá stvořit.
      Lenka Čábelová,


      

       1) Naučila jsem se, že poslouchat není totéž co naslouchat. Obvykle u přednášek můžu jen dávat pozor a na konci si vytvořit nějaký výsledný dojem. Když ale musíte příběh po autorovi sami odvyprávět, nestačí u čtení neusnout, je potřeba se soustředit na každou maličkost a skutečně porozumět.
      2) Jak tam jeli- si zapamatoval asi každý. Určitě nejde jen o začátek, jak říká Svěrák: příběh se nesmí zbytečně zaplevelit.
      3) Méně je více- osobně ocením jednu dobře propracovanou historku víc, než tři kostrbaté. 
      4) Jak to vidí čtenář? Nezapomínat na fakt, že většina čtenářů autorovi nevidí do hlavy a dávat pozor, jestli některé informace pro pochopení příběhu nechybí.
      Alice Břečková,
      Komiks a ilustrace pro děti,  1. ročník, LS


      
      Dobeška  26.-27.1. 2018
      Milá Dano, zde je informace o možnosti financování kreativních projektů: www.hithit.com. Kdybychom chtěli vydat knížku, v principu jde o toto - uděláme kalkulaci, kolik potřebujeme. Na hithit uděláme skvělou prezentaci o knížce, jako základní informace tam bude uvedená částka a odměna pro každého přispěvatele. Např. když pošlete 100 Kč, dostanete volňáska na autorské čtení na Dobešce. Když pošlete 200 Kč, dostanete knížku, když pošlete 300 Kč dostanete knížku s podpisem Dany a ještě volňáska na autorské čtení. Odměna je podmínka a v případě knížky, vlastně už prodáš knížky před jejím vydáním. Pak nastane kontaktování přátel, přes sociální sítě atd., aby přispívali. Doba "sbírky" max. 45 dní. Pokud do té doby konečnou částku neseženeš, tak se peníze vrací dárcům, neplatíš žádné poplatky, zamáčkneš slzu a knížku oželíš. Pokud se peníze seženou, zaplatíš 9% poplatek na hithit a hurá, knížka bude. Když se podíváš na hihit, jsou tam krásné úspěšné projekty, opravdu to funguje, jen to chce čas a spoustu dobrých lidí.
      Na kurzu mi s Vámi bylo moc fajn, díky.
      Lenka Štraubová  



      Přeju Ti, Dano, krásný den a díky. (Ten víkend ještě mám v hlavě a už mi chybí :-).)
      Ljuba Žáčková Axmanová



      Moc moc moc děkuju, že můžu navštěvovat tvé kurzy, jsou pro mne náramným přínosem. Hodně to pro mě znamená.
      Míša Brychtová



      Letní semestr 2018
      Za Váš předmět jsem moc ráda, určitě byl přínosný a hodiny mě bavily. Nejvíc se mi líbilo dělit se o svou tvorbu s ostatními, porovnávat ji a pozorovat, jak se zlepšujeme. Zpětná vazba je (určitě nejen pro mě) velmi důležitá. Trochu mě mrzí, že se od spolužáků nedá očekávat moc negativní hodnocení, i když bylo určitě často co vytýkat. Asi by bylo potřeba mnohem víc společných hodin, aby se mezi námi vytvořil dostatečně důvěrný vztah i na oprávněnou kritiku. Určitě si budu pamatovat "jak tam jeli" i "flintu na zdi". Myslím, že se mi tyhle rady formou zábavných přirovnání mnohem lépe vryly do paměti. Tolik mě nebavilo číst články, které jste nám vytiskla, bylo jich na mě zbytečně moc a některé jsem četla už jen proto, že to bylo za úkol. Půlka by mi nejspíš stačila, ale asi je těžké vybrat to nejdůležitější, zvlášť když nikdy nemůžete vědět, co komu padne do noty.
      Kdybyste plánovala něco jako seminář tvůrčího psaní pro pokročilé, určitě bych se ráda zapsala.
      Alice Břečková, katedra komiks Fakulty designu a umění L. Sutnara v Plzni, letní semestr 2018 



      Co jsem se naučila? Každý text má mít úvod, prostředek a závěr · důležitý je nadpis, měl by být chytlavý a měla bych se podle něj umět rozhodnout, zda chci text číst, nebo ne · musím vědět, proč píšu · ne každému se musí líbit, co napíšu · lepší je popsat člověka na základě situace než ho popsat několika přídavnými jmény · je pravda a je literární pravda.
      Andrea  Klimešová



      Seznámení se s postupem při kursu psaní bylo velice příjemné. Teorie, námět, výběr zajímavého z popisu, tak abychom zaujili, a zpětná vazba okolí na samotnou tvorbu je důležitá. Způsob popisu prostřednictvím cílových skupin vedl k zamyšlení nejen nad tématem. Výsledek úkolu nás všechny pobavil a potvrdil, že týmová práce se vydařila. Čtené ukázky byly motivující.
      Martina Nohovcová




      Naučila jsem se, jak je důležité mít chytlavou první větu příběhu.
      Je důležité se držet jednoho tématu a moc od něj neodbočovat.
      Příběh by měl být proporční, rozdělený na tři části - začátek, prostředek a konec.
      Nepsat o tom, jak tam jedu, ale o tom, jak už tam jsem.
      Stále napínat čtenáře.
      Eliška Tietzová, Akademie ČTK 28. září 2018



      Nová informace pro mě byla zajímavá stavba článku.
      Druhy článků - je jich tolik!!!
      Zajímavá a výborná zkušenost s články jiných účastníků.
      Zajímavá organizace - lektorka i pan ředitel Akademie ČTK
      Celkově 1* i s prdelkou, jak říká paní lektorka
      Děkuji
      Zdeňka Zlámalová



      Základní pravidlo o proporcích: začátek, prostředek a konec
      Literární pravda je pravdivější než pravda
      Anekdota Indián a kovboj je dobrý příklad vzájemného neporozumění
      Držet se jednoho tématu
      Milan Vymazal





      3 viditelné  části: začátek (úvod), prostředek (zápletka), konec (pointa)
      4. neviditelná část - proč to píšu: Důležitá je esence, co chci sdělit
      Literární pravda je jiná než realita
      Autentičnost - čtenář musí příběhu věřit
      Nerozmělňovat
      Marcela Černá



      Literární pravda - to je objev.
      Rozdělení  na tři třetiny  často chybí - i když nás to už na ZŠ učili
      Pointa občas v příspěvcích chybí
      Prostě děkuju!
      Radka Březíková



      5 vět o tom, co jsem si z kurzu odnesla:
      -        vymyslet výstižný a zajímavý název
      -        nepsat zbytečně dlouhý úvod
      -        neopakovat slova
      -        nepoužívat vatová slova – který, jaký, jakoby
      -        není důležitý obsah ale forma jakou je text napsaný
      Těším se na další kurz
      Martina Ježková, ČEZ



      Akademie ČTK 28. srpna 2018



      Psaní nesmí být rozvláčné a dlouhé
      Příběh zhutnit
      Skutečná pravda a literární pravda jsou dvě věci
      Musí být začátek, prostředek a konec
      Zaujmout musí hned: 1. titulek, 2. první věta
      Antonín Olexa


       
      1_Vše co použiji v textu použít. Příklad s pistolí na pódiu.
      2_Všimnout si a vnímat u druhých toho, co je zbytečné a i toho co dobře vystihli v jejich textu.
      3_Uvědomit si, že nadpis je velmi podstatný k tomu abychom upoutali čtenáře ke čtení a i začátek samotného textu.
      4_Zmínit v textu jen ty informace, které je schopný čtenář pochopit. Příklad se jmény a informacemi, které bez vysvětlení nemusíme znát/pochopit.
      5_Umět naslouchat jiným názorům a pochopit co jsme udělali my v textu špatně. 
      Anežka Velinská




      1.) Titulek a perex jsou nejdůležitější části textu, které mají čtenáře zaujmout
      2.) Perex je krátký úvod, pár vět, které nastiňují o čem článek bude (na základě toho se čtenář rozhodne, zda bude text číst)
      3.) Text by měl mít dle Aristotela začátek, prostředek a konec
      4.) Je lepší používat krátké a jednoduché věty
      5.) Každý text má svého čtenáře, ne všechny texty jsou ale pro mě
      Saša




      - začátek prostředek a konec příběhu by měl být v harmonii
       - neměla bych používat zbytečná přídavná jména - odvádí čtenářovu pozornost
       - neměla bych se v příběhu zmiňovat o věcech, které v ději dále nebudu rozvádět
       - měla bych ke svým příběhům vymýšlet zajímavé titulky, protože to nejvíce přiláká pozornost čtenářů - podle toho se rozhodnou, jestli to budou číst
       - příběh by měl mít rytmus, měl by se v něm střídat popis, dialog a akce
      Valentýna Kloboučníková


      Milá Dano,
      chtěla bych Ti ještě jednou velmi poděkovat za podnětný a  příjemný víkend. Hodně mě "nakopnul", ale zároveň trochu srazil k zemi, protože mi došlo, jak náročné psaní je a že ne každému je, takříkajíc, dáno. Nicméně psát nepřestanu, byť by to bylo jen pro mé nejbližší. Nemám výtvarný ani hudební talent a čas od času mám silnou vnitřní potřebu tvorby. A taky je to moje psychohygienická terapie. A díky kurzu bude snad o něco čtivější a nebude to NUDA, jak říkáš. Velmi děkuji a dovolila jsem si připojit, kromě prací z víkendu, i dvě verze mého domácího úkolu. Je to ten porod. Před a po. Snad z něj bude patrný nějaký posun jako hold tvému přístupu a tvým doporučením pro nás psavce-amatéry :o))
      Jarka Výborná

      Aby bylo dílo dobré, musí se několikrát přepisovat aby bylo opravdu hotové.
      Číst před lidma není tak hrozné jak jsem si na začátku myslel.
      Vymýšlet název je docela těžké (aspoň pro mě)
      Pokud popisujeme nějaký moment v příběhu, musíme čtenáři popsat atmosféru aby ji ze slov dokázal procítít. Pokud napíšeme “Viděla jsem muže a měla jsem velký strach” tak z toho pochopíme, že postava má strach ale je to nudné.
      Že Dana Emingerová (což jste teda vy) se zeptala Papeže na boha ale nerozuměla mu, tak jí to ochranka přeložila. Odpověď je do dnes záhadou.
      Tomáš Pánek



      Co jsem si odnesl z první hodiny:
      není čtenář je přehlcen informacemi. Vybírá si, co bude číst, na základě titulu/názvu.
      Slovosled ve větě je důležitý podobně jako způsob jakým čtenáři dávkujeme informace.
      Příběh podat srozumitelně. Více souběžných linek, mnoho postav na malém prostoru je matoucí.
      Tedy neskákat, raději jeden příběh a pořádně.
      Přečíst si po sobě text, vyškrtat přebytečný balast, přečíst ještě jednou a znovu vyškrtat další přebytečná slova.
      Ondřej Malina




      -příběh by měl být odvyprávěn jednoduše, přesto přesně
      -pro věrohodnost příběhu je dobré používat detaily a zdůvodnění
      -všechny prvky, které zařazujeme do příběhu by měly mít využití v ději
      -v příběhu by se měl vyskytnout- popis-dialog-akce
      -začátek příběhu je velmi důležitý, měl by být poutavý, aby čtenář dočetl, až do konce
      Katka Buriánková
       


      Naučila jsem se
      - že někdy je lepší diváka napínat a až později nějakým dobře promyšleným vodítkem prozradit, jací dva lidé spolu vedou dialog
      - že je lepší do pohádky pro malé děti nevkládat hororové prvky, protože toho si v reálném dospělém životě užijí až až
      - měli bychom jim naopak předat základní hodnoty a dát jim do života chuť a víru, můžeme se je také snažit poučit 
      Valentýna Kloboučníková



      Dokázat napsat rozhovor, aniž bychom řekli, o koho jde.
      Myslet na to, že jak text přečteme, tak působíme na ostatní.
      Dokázat něco přečíst a pak to říct ostatním. (Popsat podstatu textu)
      Uvědomit si, že popis nemusí být strojený, jako ze základní školy, ale může být napsaný zábavně i očima zvířete/věci.
      Anežka Velinská



      Dobrý den, posílám pár rad, které mi z minulé hodiny utkvěly v paměti.
      1) flinta na zdi
      2) vtipné texty jsou vítané, ale žerty nesmí být stavěné na úkor pochopitelnosti
      3) někdy je lepší čtenáři poodhalit kousek tajemství, než aby zbytečně bloudil. Umění je samozřejmě najít kompromis. 
      Alice Břečková


      Dobeška 10.-11.3. 2018
      Co jsem se naučila? Tak rozhodně to, že čtenáře by jste měly do děje vtáhnout už na začátku povídky a neměli byste je odradit příliš dlouhým, nezáživným úvodem. Psaní má pravidla, ale i ta se dají porušovat. Je dobré, držet se myšlenky a příliš neodbočovat do jiných témat. Pochopila jsem, co je to flinta na zdi. Také jsem zjistila, že psaní mě doopravdy baví a že psát se může naučit každý. Jsem vděčná za všechny nové poznatky a zkušenosti.
      Kristýna  Skoumalová



      První sezení mi dalo zjištění, že v roli spisovatele se nemám bát být sprostý. Stejně tak jsem se dozvěděl, že na charakter postavy si musí čtenář přijít sám. Zajímavé bylo i zjištění, že kodiaka není třeba se bát. Psaní s podtextem bylo rovněž interesantním zjištěním. A konečně za přínos považuji i informaci o důležitosti první věty J
      Richard Hercík, ČEZ




      Co jsme se naučili během letního semestru 2018:
      1) zbytečně neprodlužovat úvod do povídek – snažit se rychle dostat k věci
      2) princip flinty na zdi – pokud nějaký předmět/osobu/myšlenku zmíním, tak by tato zmínka měla hrát nějakou roli v příběhu, který vyprávím (čtenář by jinak byl zmaten)
      3) vyprávění bude zajímavější a napínavější, když do něj zasadím i dialogy
      4) pokud chci popsat lidský charakter, tak bych se ho měla snažit vystihnout v nějaké akci, aby si čtenáři dokázali sami udělat obrázek o jeho povaze
      5) pokud chci někomu popsat vtipný/smutný zážitek, tak se nehodí říkat „Bylo to takové a takové“, je lepší čtenáře svým popisem přimět, aby tu emoci sami pocítili (a ne jim to nutit a nakazovat jim, jak se mají cítit)
      6) přidáváním dalších a dalších přívlastků k podstatným jménům můžeme příběhu spíše ublížit – občas je dobré s nimi šetřit
      7) když nevíme co psát, tak je dobré prostě začít, nekontrolovat to, a až zpětně vše upravit a zkorigovat
      8) nemusíme se bát kritiky, naopak si z ní můžeme odnést něco pro svůj prospěch (pokud je konstruktivní)
      9) je dobré si nejdřív opravdu vyslechnout názor druhého (doopravdy ho poslouchat bez toho, abychom si v hlavě již předem sumírovali odpověď), nemusíme se hned snažit obhájit
      10) Také jsem se naučila, že svoje spolužáky můžu poznat zase o něco víc tím, že budu poslouchat jejich příběhy – ve vlastním psaní se toho totiž moc skrýt nedá, to umí snad jenom mistr, a to my ještě nejsme. Jsem ráda, že jsme díky Vám byli v prostředí, kde se nikdo z nás nemusel stydět nahlas přečíst to, co sepsal – věděli jsme, že nás nebudete soudit, ať už napíšeme (podle nás) sebevětší slátaninu, a že každý náš příběh doopravdy vyslechnete a pokusíte se na něm najít to dobré, co by se dalo vypíchnout a nějak zlepšit. Myslím, že to stojí hodně energie, vydržet celý seminář ve střehu a hodnotit naše příspěvky – je vidět, že Vás Vaše práce opravdu naplňuje a baví – což podle mě v dnešní době není tak běžné a proto nás to všechny nakoplo, abychom se snažili a navzájem se poslouchali. Váš seminář se mi (i napodruhé) opravdu moc líbil a děkuji za něj.
      Valentýna Kloboučníková, katedra komiks, Fakulta designu a umění L. Sutnara v Plzni, letní semestr 2018


      Katedra komiks Fakulty designu a umění v Plzni, letní semestr 2018

      1-měli bychom psát tak, aby nám čtenář věřil, i když mu překládáme někdy fikci
      2- jednou z nejdůležitějších věcí pro příběh je, aby byl zábavný pro čtenáře
      3-důležité je si předem uvědomit pro koho píšeme-zohledit to ve stylu vyjádření, když například budem psát pro děti ve věku 9 let
      4-ujasnit si, jaké jazykové prostředky budem používat, aby nám čtenáři rozuměli a pochopili nás, když budem užívat zkratky, které jsou snadno pochopitelné pro určitou menší sociální skupinu
      5-snažit se oslovit co možná nejvíce čtenářů, protože píčeme v českém jazyce a tím jsme limitováni v počtu potenciálních čtenářů oproti anglicky píšicím autorům
      6-příběh by měl být odvyprávěn jednoduše, přesto přesně
      7-pro věrohodnost příběhu je dobré používat detaily a zdůvodnění
      8-všechny prvky, které zařazujeme do příběhu by měly mít využití v ději
      9-v příběhu by se měl vyskytnout- popis-dialog-akce
      10-začátek příběhu je velmi důležitý, měl by být poutavý, aby ho čtenář dočetl, až do konce
      Katka Buriánková, katedra komiks, Fakulta designu a umění L. Sutnara v Plzni, letní semestr 2018




      Pro spisovatele není nic svaté. Povídka musí mít začátek, prostředek a konec. Vše v řádných proporcích, které však lze porušovat dle autorova cítění, neboť v literatuře nic není dogma.
      Psaní nesmí být nikdy ani kousek nudné. Moje povídka byla z první poloviny nudná, a tudíž příště, až budu něco psát, musím první polovinu vynechat.
      Bajka je sevřený, hodně krátký literární útvar, kterému neprospívá, je-li uměle natahován. Linda Edwardsová přepsala bajky do verze, kterou nejsem právě nadšená. Vyprávění je příliš rozvleklé a chybí klasicky jasné poučení v závěru.
      Autor se nesmí bát svých odvážných nápadů.
      Jazyk má být malebný a hezky znít.
      Dana Pravdová



      Chci strašně moc poděkovat za neuvěřitelný půlrok s vámi. Nejenže jsem dokázala díky Vaší neuvěřitelné výuce číst přede všemi nahlas beze strachu, ale také mám obrovskou radost z toho, co jsme dokázali napsat. Takže nejprve Vám děkuji za to, že jsem dokázala tvořit díky Vašemu vedení příběhy, ze kterých mám radost. (A nejen já!) Pak aniž bych to věděla, tak si při čtení spojuji různé věci s tím, co jste nám říkala (například skryté flinty na zdi). Také jsem si uvědomila důležitost nadpisů a jejich váhu. Potřeba rytmu v textu, aby plynul tak, aby posluchač a čtenář byl stále napjatý a zajímalo ho, co je dál. Důležité je, také dávat při psaní pozor, co za informaci otevíráme, abychom ji tam nenechali jen tak vyset a čtenáře to nezmátlo. Podtext je taky velmi důležitý... pokud se to povede splnit, tak text může být opravdu dobrý. Zajímavý název je taky prvním vodítkem k upoutání čtenáře. Nakonec chci poděkovat za neuvěřitelné nadšení, co jste do nás do všech vložila. Myslím, že jste mi mnoho dala a nikdy na vše, co jste mě naučila, nezapomenu.
      Anežka Velinská, katedra komiks, Fakulta designu a umění L. Sutnara v Plzni, letní semestr 2018



      Splnil se mi sen v podobě ochutnávky techniky tvůrčího psaní, takové vklouznutí do procesu jak psát, abych byla srozumitelná a čtenáře bavila, aby mi lidé rozuměli , aby mě to bavilo a našla se v tom.
      Občas píšu na blog a jsem přesvědčena, že se mi daří vystihnout podstatu. To, co chci sdělit. Omyl. 
      Úspěšné psaní čtenáře baví.
      Jak zjisti, že právě to moje psaní, texty jsou úspěšné ?
      Zpětnou vazbou čtenářů.
      Dát zpětnou vazbu sama sobě je náročné, daří se jen s větším časovým odstupem. Kamarádi, spolupracovníci a rodina také nedají optimální zpětnou vazbu, protože mnohdy popisované příběhy znají, nebo mají pisatele hodně rádi a někteří to vlastně ani pořádně nečtou. Teď se obratem vyhnu a pominu kritiku a zpětnou vazbu ve firemním prostředí, kde se do zpětné vazby mohou promítnout vzájemné sympatie a do užitečné kritiky může přijít element, který tam nepatří.

      A tak po krátkém obeznámení s technikou zpětné vazby začalo autorské čtení povídek kolegů z kurzu. Jeden četl, ostatní poslouchali. Příběh se zopakoval a každý se k němu mohl vyjádřit.
      Čtením textů jsme měli možnost se hodně naučit. Bylo to velmi praktické a inspirující. Do toho nás Dana motivovala výňatky z textů předchozích absolventů kurzu a trošku nezbytné teorie. Skvělé.
      Je fajn vědět, že pokud autor píše a projektuje do příběhu sebe nebo svou zkušenost, může vynechat spoustu detailů z popisu prostředí osob ,situací, dialogů, které pokládá za samozřejmost a zapomene s tím čtenáře obeznámit. A čtenář nemá nápovědu respektive osobní zkušenost s příběhem a pak se v textu ztrácí a je pro něj méně srozumitelný a méně zajímavý. (zajímavé). Dobrá zpráva, dá se tomu předejít, už jen tím, že jsme to popsali a objevili v praktických ukázkách.
      Stačilo napsat delší úvod, nebo se zmínit o dvou tématech v jednom článku a pozornost posluchačů byla rozptýlená. Kritici z nás byli výteční. Nicméně zpětná vazba byla cílená , laskavá a hodně nás posunula v technice psaní.
      V odpolední části jsme psali texty již s poznatky, které jsme si vyzkoušeli , že fungují a také ano. Texty měly větší záběr, švih, hravost a cílily tak, aby čtenáře oslovily a vtáhly do děje.
      Na tak krátkou ochutnávku tvůrčího psaní velký profesní posun ve skupině příjemných budoucích žurnalistů a spisovatelů ale i blogařů a těch co píší pro radost a nebo se chtějí pracovně a osobně zdokonalit.
      Malá poznámka. To je jen začátek. Psaní je práce a tak to je. A také životní výzva a dovednost. Tvořit slova, hrát si s textem, vytvářet postavy, vkládat jim dialogy a moci ovlivňovat hodně čtenářů a předat jim tu emoci, ten příběh, to je síla a moc tvůrčího procesu psaní. A práce.
      Pan ředitel PhDr. Chrást, který občas nakoukl k nám do učebny, trefně přidal nějakou glosu, jako například: „Co to čteš, aha ? A autor je chlap, to jsem si myslel…“
      Určitě tím nechtěl odradit ženy, možná jen povzbudit muže .    
      Kurz mi otevřel vnímání textu a psaní z úplně jiného úhlu pohledu než jsem byla zvyklá. Je to výzva. A práce. Jdu dál, vím, že se z nás stanou spojenci, možná na život a na smrt.
      Psaní a já, já a psaní.
      Děkuji milá Dani, za Tvůj otevřený přístup, profesní dovednost a velkou lásku a srdce k tomu, co děláš a jak to děláš, moc se těším na pokračování…
      Děkuji také celému týmu, byli jste výborní, hodně jsem se s vámi nasmála a naučila…Je to fakt, psaní musí bavit a nesmí to být nuda.
      Marie Rubá, Ostrava




      Od včerejšího dne, musím stále myslet, na Váš zajímavý kurz. Moc se mi libil, těším se na další pokračování. Hned večer jsem se pustila do čtení Živel Lustig, je to úžasná kniha, krásně se to čte. Měla jste velké štěstí, že jste ho mohla poznat osobně a spřátelit se s ním. Z knihy vyzařuje nádherné a upřímné přátelství. A vy to píšete přesně tak, jak jste nám radila. Jsem moc ráda, že jsem se na Váš kurz přihlásila a mohla Vás osobně poznat.

      Jste opravdu zajímavá žena a velká osobnost. Chovala jste se k nám tak přátelsky a dokázala jste nám krásně ukázat na naše chyby. Nikdo se přitom necítil trapně. Cením si , také že jste pro nás vždy nalezla slova chvály a povzbuzení. To nás povzbudilo do další práce.  Slyšet to od takové spisovatelky je čest. Z Vašeho kurzu jsem si odnesla krásný zážitek a chuť psát. Asi to nepůjde rychle, ale jak jste říkala, pasní je práce .Moc se mi líbilo, přirovnání ke zkoušce na řidičák. Řídit jsem se naučila a baví mi to. Děkuji za krásný zážitek a těším se na další setkání s Vámi a psaním.
      Milada Kašparová




      Naučil jsem se, že příběh je vhodné co nejvíce osekat od zbytečností. Přímá řeč může velmi pomoci k dynamice vyprávění. Role všech vystupujících osob by měla být naprosto zřejmá. Pokud lze, je dobré vyhýbat se klišé. Je třeba dávat pozor na opakování slov.
      Richard Hercik


      

      
      Dobeška 8.-9.9. 2018
      Závěry z kurzu1. Poznání, že mám na sobě dál a dál pracova a povzbuzení k tomu
      2. Nastavení zrcadla od kolegů a lektorek – vyslechnutí názorů všech ostatních ke svým výtvorům –zpětná vazba
      3. Naslouchání tvorbě ostatních a vzájemné konzultace a úhly pohledů 
      4. Připomenutí, že se musím občas rozhlédnout nejen svýma očima.. i vlastně v každodennosti
      5. Příjemné pocity z krásné atmosféry, přínosů a poznání nových lidí – vlídno a hřejivo
      6. Touha poděkovat
      DĚKUJI DANO !
      Jarka Petrová




      Milá Dani,
      doufám, že už jsi přelouskala spousty děkovných dopisů za tvoje nádherné kurzy. Když jsem přijel domů a bloumal na tvých stránkách, zjistil jsem, že kurz, který by mě enormně zajímal, je o psaní cestopisů. Procestoval jsem spoustu zemí, zajímají mě hlavně hory, vystoupal jsem např. na Kilimanjáro a Mont Blanc, ale děsím se psát ve stylu: byl jsem tam a tam, navštívil jsem to a to, atd. Chce to zřejmě nějakou zápletku a pár fotek a hlavně dialog o něčem zajímavém. I když knížka bude rodinná a zde - musím říci tvojí zásluhou - chci, aby byla přesto zajímavá a trochu čtivá. Jinak ti musím moc poděkovat za nádherný víkend a díky Tobě jsem v pohodě překonal hroznou trému, kterou jsem měl.
      Pavel


      Dobeška 8.-9.9. 2018
      Milá Dano,
      ještě jednou vám oběma s Monikou děkuji za super den. Když se podívám, kolik kurzů je vypsáno, a do toho máš ještě i jiné aktivity a práci + rodinu, je opravdu obdivuhodné, co pro nás nováčky děláš.
      Moc si toho vážím, i když to při osobním kontaktu nedávám najevo. Monika se mi také moc líbila a je fajn vidět někoho, kdo u tebe začínal :-) Už jsem doma, udělám si čaj a HNED začnu číst její knihu. Tu tvou si nechám na trošku později, nejdřív si vše musí tak nějak "sednout".
      Gabriela Rotnáglová



      Bajka nemusí být jen o zvířatech, může být i o věcech, ale základ je, že na konci musí být ponaučení.
      O postavě musím jako autor vědět úplně všechno - co se dostane do knihy, je jen zlomek. Všechno to ale musí být uvěřitelné.
      V rámci žánru je možné porušovat pravidla, ale musí se to umět.  Pro začátek je dobré se jich přece jen držet.
      Lída




      Dobeška 8.-9.9. 2018
      Moc mi pomohlo, že jsem slyšela texty jiných a většinou zcela odlišných autorů. Zjistila jsem, že např. má představa stručnosti se stále ještě výrazně liší od posluchačů.
      Teprve osobním povídáním se „spolužáky“ jsem pochopila určitou nesrozumitelnost svých textů. Nechtěla jsem být sentimentální a právě osobní výpověď je asi to, co čtenáře může zaujmout. Já si myslela, že stačí být (snad) vtipná a striktní. Děkuji Daně za laskavý přístup.
      Stáňa Vaněčková, Hradec Králové




      Nejen z naší minulé, ale i z předminulé hodiny si odnáším to, že i v psaní je dobré nechodit kolem horké kaše, že zajímavé věci se dají říci několika slovy.
      V pátek, po skončení lekce, kde jsme psali příběhy na sedm slov, jsem šla okolo autobusu a na za oknem byl lístek: Tichý koutek. Sedni si a drž hubu.
      Přesně sedm slov.
      Irena Janíková


      Dobeška 8.-9.9. 2018

      Na to, že jsem úplný nepsavec mne víkendový kurz MOC nadchl. Jsi úžasná lektorka, děkuji Ti za všechny předané zkušenosti. Místo bylo skvělý a myslím, že inspirující ten duch je tam pořád. Jídlo a obsluha příjemná. Chtěla bych se pravidelně učit psát, třeba i reportážní články, protože chci jako překvapení připravit k 30. výročí firmy takové paměti a to bude za 2 roky.
      Ivana Hotová



      · Nikdy neshazovat předem, co napíšeme.
      · Dávat si pozor na pasiva (jsou neosobní).
      · Přímá řeč oživí příběh.
      · Neopakovat stejná slova.
      · Snažit se neužívat cizí slova ve vyprávění. 
      Markéta Holečková



      1. Když můžeš, věty krať. 2. Nepoužívej cizí slova nadbytečně. 3. Dodržuj pravidla. 4. Když to funguje, pravidlo 3 můžeš porušit. 5. Lepší než dlouhý popis je přímá řeč.
      Ludmila Dvořáková




      1. důležitý je nápad – aby to zaujalo čtenáře
      2. používat slova, kterým rozumí zákazník (čtenář)
      3. při vysvětlování začít tím nejdůležitějším
      4. nesmí být dlouhý úvod, je třeba uvést klíčové slovo
      5. text musí být uvěřitelný
      Věra Adamcová 



      Dano,
      chtěla jsem ti poděkovat za úžasný víkend "tvůrčího psaní" v Divadle Dobeška.
      Nemělo to jedinou chybičku!!!
      Lektorka zajímavá a k účastníkům kurzu tolerantní, prostor divadla příjemný, kolektiv jedinečný, jídlo výborné a hlavně poznatky z kurzu "tvůrčímu psaní" zajímavé:
      čtení připravených článků, členění na začátek, střed a závěr textu, vnímání přímé řeči, střídání dlouhých a krátkých vět,
      forma textu, sprostá slova, hlavní myšlenka textu - příběh, děj
      Během kurzu zadávání úkolů, jejich zpracování, hodnocení zpracovaného zadání kolegy,
      tvůj pohled na příběh a závěrečný vlastní postoj k textu.
      Víkend byl SUPER a ty jsi vynikající.
      Díky. Ludmila Jiráňová




      Bajka má vždy na konci poučení Zpráva vždy musí obsahovat: KDO, CO, KDY, KDE případně JAK a PROČ Je dobré nechat si napsaný text odležet a pak se k němu vrátit Je důležitá upřímná zpětná vazba ohledně toho, co kdo napíše (abychom se tím mohli zdokonalit) Pointa se dá vystihnout i ve velice krátkém textu – tím jdeme vlastně okamžitě k jádru věci.
      Andrea



      Co jsem se naučila:
      1. V příběhu není nutné zmiňovat příliš postav, které s příběhem nesouvisí
      2. Nebát se fabulovat – nedržet se striktně pravdy
      3. Nepsat složité dlouhé příběhy kde se čtenář ztrácí
      4. Udržovat „tempo“ střídat emoce (humor se smutkem atd.)
      5. Jak inspirující je trávit čas s, i když cizími, tak stejně nakonec skvělými lidmi. Jak je sice každý jiný a přece tolik blízký.
      Daniela Enström 


      
      22.9.2019

      Pět věcí, co jsem se naučila na dnešním kurzu psaní:
      Za prvé , že už první věta příběhu musí být pro čtenáře zajímavá, to moc u knih nebývá, co jsem zatím četla.Za druhé,že příběh je vlastně rozdělen na čtyři části a ne na tři.Ta čtvrtá část je neviditelná.Poté mě zaujalo,že si z reality vybereme ty nejdůležitější věci a zkusíme je trochu jinak přepsat než jsou doopravdy ve skutečnosti.Za čtvrté jak složit příběh jen ze sedmi slov a v neposlední řadě naučit se popisovat prostředí tak aby to čtenáře nenudilo.Těch věcí nebo spíš vět je víc, co jsem se za dnešek naučila,ale aby se mi tady na email nevešly.Těším se na zítřejší kurz, co nového se na učím a tak i poznám.
      Kateřina Teplá




      Literární pravda je pravdivější než pravda.
      Každý příběh má začátek, prostředek a konec. A tzv.neviditelný konec... nějaké poučení.
      Pozor na flintu na zdi! Pokud tam visí, čeká se, že se z ní vystřelí.
      Neopakovat stejná slova blízko sebe.
      Udržet styl psaní.
      Nedůležité detaily brzdí zajímavý příběh.
      Jana Tomanová



      22.9. 2018
      Co jsem se dnes naučila:
      1. Každý příběh musí mít začátek, prostředek a konec a vše by mělo být v souladu.
      2. Měli bychom vědět, proč jsme to psali (v bajkách je to ponaučení).
      3. Pro bajku je důležité mít představitele vlastností, mohou to být zvířata, lidé nebo věci. Měla by obsahovat představení, zápletku a poučení.
      4. Skutečnost je nuda, realita je chudá, proto bychom měli příběh obohatit fantazií.
      5. Jít v příběhu rovnou na věc: dialog - popis - akce (popisujeme očima pozorovatele, záleží na úhlu pohledu.
      Irena Procházková

      1. Je třeba skočit rovnou "do vody", tj. nezdržovat čtenáře nudnými úvody a popisy.
      2.  Vyvarovat se opakování stejných slov nebo slov se stejným slovním základem v jedné větě nebo "blízko" u sebe.
      3.  Každé literární dílo má své stavební kameny (cihly) - motiv sdělení, popisy, dialogy, závěr.
      4.  Některé skutečnosti není třeba sdělovat přímo, vyplynou z textu, pokud je při psaní máme stále na mysli.
      5.  Popis vyzní naprosto jinak, pokud ho pojmeme z pozice někoho zúčastněného a konkrétního. Popis "zvenku" je NUDA!!
      Jarka Výborná

      22.9. 2018
      Ještě jednou velice děkuji za krásně strávený víkend, bylo to pro mne velice přínosné a zároveň poutavé.
      Nevím, zda jsem dával dobrý pozor, ale vybral jsem si tyto věty.
      1) Literární pravda musí být uvěřitelná čtenářem (i kdyby to bylo jinak)
      2) Příběh musí mít - začátek, střed a konec (někdy i poučení)
      3) Nepoužívat složité souvětí. Raději dělit tečkami.
      4) Příběh se sestává jakoby z cihel. Je nutné je měnit a střídat          (veselé - smutné, hezké - ošklivé)
      5) Po podrobnějším popisu osoby, věci ji také v příběhu použít (flinta na zdi - musí vystřelit)
      Josef Chmelař



      Děkuji za krásné setkání.  Moc se mi to líbilo, ohromně mě to nakoplo. Určitě se potkáme.
      Díky Jana Chaska




      Co jsem se naučila?
      Je nutné udržet čtenářovu pozornost, tedy ne květnatět a neodbočovat.
      Do krátkého příběhu nedávat příliš mnoho postav.
      Vědět, pro koho píši a vcítit se do čtenáře.
      Neztrácet se v detailech, ale zase umět dostatečně uvést čtenáře do příběhu. 
      Začátek příběhu je důležitý, čtenář zaměří pozornost na to.
      Kateřina Volková




      Milá Dano,

      ještě jednou bych Ti ráda poděkovala za možnost zúčastnit se kurzu. Byl velice inspirující. 
      Cestou z kurzu jsme jeli autem s Pavlem a Katkou. Nadšeně jsme diskutovali, jak bezvadně byl kurz koncipován a co se nám nejvíc líbilo. Oba se těší na některý z dalších kurzů. 
      Sandra Klímová


      Milá naša Danka,
      celou cestou domov na Slovensko sme sa usmievali a rozprávali sa o úžasnom víkende, ktorý sme spolu strávili. Chceme sa moc poďakovať za hodnotný, skvelý, poučný víkend so skvelými ľuďmi a najlepšou "šéfkou". Určite sa ešte vidíme, pretože nás to nadchlo a chceme pokračovať.
      Renata a Juraj



      Ahoj Dana,
      ešte raz ďakujem, že som sa mohol zúčastniť s Renátkov tvojho kurzu.
      Mne to neskutočne vyčistilo hlavu a obohatilo moje poznanie, že i z malého súvetia sa dá vytvoriť niečo zmysluplné...
      Ešte raz za všetko mooooc ďakujeme a tešíme sa skoré stretnutie. Prajeme krásne lásky plné dni.
      Juraj  a Renka




      Po zhlédnutí TV pořadu Všechnopárty, kde jste byla hostem u Karla Šípa, jsem si musel přiznat, že jako každodenní čtenář neznám nic z Vašich knih. Což je ostuda, kterou jsem v krátké době rychle napravil.
      V naší Knihovně Kroměřížska jsem si vypůjčil několik knížek.

      Ta o Vašem více než stoletém dědečkovi je okouzlující už jen tím, jaký měl životní náboj, zájem o všechno, skvělý přehled, řád, nepřipouštěl si k tělu nemoci, nekonečný optimismus, až to člověka štve, že je to v podstatě jednoduchý recept, ale nedokážeme ho v plné míře naplnit. Vystihla jste ho pro čtenáře opravdu věrně.
      Pak jsem se začetl do díla Živel Lustig.  Jak se píše kniha. Ta je napsané opravdu mistrovsky! Vykreslila jste pana Lustiga tak věrně a tak důvěrně, že jsem se už v první třetině četby rozhodl, že knížku musím mít doma, protože se k ní určitě budu vracet. Jeho život byl pro běžného člověka naprosto neuvěřitelný, a on to věděl, proto svými drastickými zážitky a vším, čím prošel, šetřil a rozdával jako na lékárnických vahách. Obdivuhodný přístup k lidem! To dnešní pseudocelebrity ani netuší, jaké složitosti a zákruty může člověku život připravit, čím může projít, jaké nemoci ho mohou nahlodávat, ale dokážou se tvářit jako ředitelé Zeměkoule, obsazují titulní strany časopisů a jsou přesvědčené, že tak to má být, tak je to správné. 
      Napsala jste nádhernou knihu, přiblížila osobnost s neutuchající zásobárnou energie, optimismu, člověka nesmírně bohatého, ne materiálně, ale tím, že dokázal rozdávat plnými hrstmi radost, moudrost, dobré nápady, chytré myšlenky, humor - jen podle toho se pozná skutečně bohatý člověk. Jsem opravdu moc rád, že jsem prostřednictvím Vaší knihy dostal možnost pana Arnošta Lustiga o něco blíže poznat. A moc Vám za to děkuji. Teď si dám pauzu zase na jiné čtení, ale k Vašim knihám se určitě vrátím. 
      S přáním všeho dobrého, ať máte stále zajímavé nápady, nevyčerpatelnou inspiraci, ať Vám  slouží zdravíčko a máte hodně radosti ze života i ze svého okolí. 
      Z Kroměříže zdraví Mirek Karásek
       

      Milá paní Dano.

      Dočetl jsem Vaši knihu "Živel Lustig". Chvílemi jsem se smál a chvílemi jsem měl hrdlo stažené jako ve svěráku a oči mi přestávaly fungovat. A tak bych Vám chtěl za to, že jste tuto knihu napsala, velice poděkovat. To není kniha. To je stříbrný tác, na kterém leží dvě srdce. To Vaše, a pana Lustiga. Moc Vám děkuji. V pátek odjíždím s manželkou vybrat si náš vánoční dárek, který jsme si sami, jak říkáme, naježili. Jedeme do Chorvatska, kde si každý den vylezeme na naši skálu, zalezeme pod prastarou pínii a budeme číst a luštit sudoku. K tomuto místu se váže taky docela pěkný příběh... Až se vrátíme, tak si tuto Vaši knihu otevřu znovu. Tentokrát s tužkou a papírem. Dělám to tak vždycky, když mne něco hodně zaujme.

      Mějte se hezky, paní Dano, a ať se Vám ve všem jen daří.

      Zdeněk Majzlík



      Ahoj Dano,
      jste se mnou ráno i večer. Ty, ten Bejk, tvoje rodina, váš kurz.
      Když jdu večer spát, přečtu si pár minut lágru, vtipů úvah a citatcí. Ráno taky. Cítím pach vojáků u Kůstky, mám hlad nebo cítím plný stůl jídla. Dojme mě popis soulože a vím, že je to mrdání. V kontextu to ale nezní zle. Je to přijatelně měkké. Stejně měkké jako když Cicero popisuje důvod Trojské války a jindy má stejnou váhu dívčí klín.
      Ty bejku neuráží a pomyšlení na prase mně děsí. Sám sebe se ptám. Kde se bere v člověku tohle poznání a řemeslo mávat slovy jak bičem a prásknout tam, divák spí?
      Já jsem přečet jen Steinbecka, Slabikář a Faraona od Boleslava Pruse. Několik příruček pro lítání, ale ne celé. Mají špatnou pointu. Něco předpisů řady L. Sem tam příbalový leták. Části Bible, kousky Koránu a malinko Talmudu. O Aristotelovi vím, že existoval. Slyšel jsem Hemingwayovi, Dostojevském, Pavlovi, Lustigovi.
      Jsem rád, že mám stále co se učit. Na ten kumšt je pozdě. Něco vyplodím, ale ty tomu dáš ten fortel a najednou je to fakt pěkné.
      Jan


      Dobeška 21. října 2018


      Moje ranní úvaha po kurzu  – Kdo je spisovatel a co já?

      Spisovatel - to je ten, co nám vypráví příběh, kdo nás zaujme, potěší, rozesměje, rozpláče, nechává nás žít životy svých postav. Umí vtáhnout do děje, odpoutat od svého života, nebo právě objeví nepoznané zákoutí sebe sama. 

      Ten co zaměstnává cele naši mysl, poučí o jiném bytí, ukáže nepoznané obzory, drží v napětí příběhu a pustí až poslední věrou svého vyprávění. 

      Co tedy chci já? – být alespoň malou částicí těch úžasných vypravěčů děje svých i cizích prožitků. 

      Chci umět své příběhy zhmotnit na papír a předat potomkům osudy svých předků 

      i svoje zážitky, protože poznáním z čeho jsem stvořená, kým počata, co prožili babičky , dědové, matky a otcové, jací byli, proč dělali,  jak uměli – je důležité vědět. 

      Pak snad porozumím sobě a svým pohnutkám a to si přeji napsat svým dětem a vnoučatům. 

      Znajíc své kořeny, mohu nechat dozrát ovoce svého života. 

      „Hlavně, aby jen tak zbůhdarma neshnilo Haničko.“ – říká  můj šotek nadcházejícího dne.

      Hana Lhotská






      Chtěla jsem ještě jednou poděkovat za zážitek, který jsem si odnesla z Vašeho kurzu. Vůbec jsem nevěděla, co od toho čekat, tudíž jsem ani nic neočekávala. Ovšem to, čeho se mi dostalo...! Odjížděla jsem v neděli s krásným pocitem uvnitř sebe, naplněna setkáním s příjemnými lidmi, které spojuje krásné řemeslo (teď už vím, jak ´´psaní´´ nazvat:))

      Byl to také pro mě neuvěřitelně hezký pocit "odprezentovat" kus sebe před ostatními, ztratit ostych... a odezva byla nad očekávání tak pozitivní!.... NO, prostě děkuji! Ten víkend byl pro mě silně motivujicí, uvědomila jsem si, že se psaní chci věnovat... nejen jako koníček... chci se nyní v tomto všem dál rozvíjet, zapsala jsem se do dalšího kurzu ČTK o žurnalistice, dokonce poslala inzerát do jedné redakce!:)) možná troufalé, ale já bych si to opravdu přála! Tak jsem se chtěla zeptat Vás jako zkušené novinářky na nějaké tipy pro začínající ´´psavce´´:), kteří by chtěli jednou chtěli psát pro nějaký časopis , na jakých místech přijímají elévy psaní, jaké jsou první pracovní možnosti v tomto oboru...nebo i další kurzy, o kterých víte, že stojí za to.....budu ráda za jakýkoliv poznatek, i když vím, že je to často také o náhodách.... ale na druhou stranu, štěstí přeje připraveným (alespoň někdy) a také jsem se chtěla zeptat: měla bych zájem o ten desetidílný kurz, který má začínat tuším v lednu...

      Šarlota Šetinová





      Kritika - tvrdá a upřímná - má svou funkci a správně ji plní. Už první den jsem si díky rozboru prací kolegů našla, v čem dělám chyby. Jako učitelka jsem schopna okopírovat Vaši formu učení. Slohová cvičení dnes dětem nejdou. A tohle je závaba a práce v jednom - myslím, že to ocení. Děkuji Daně, Kláře a Petrovi.

      Jana








      Autor si musí znovu a znovu pročítat své texty a vylepšovat je s odstupem.
      Dostojevský objevil, že v moderní době činí člověka člověkem jeho postavení, nikoliv až tolik charakter a jednání, jak tomu bylo dříve.
      Shakespeare vymyslel tragikomedii.

      Autor potřebuje kuchařku, jak psát. Zároveň se nemusí žádných pravidel držet dogmaticky, ale může je porušovat jen tehdy, jestliže pravidla opravdu zná. Takže musíme studovat Poetiku a snažit se proniknout do „nepochopitelného“.

      Kdo píše, je psavec. Opravdový spisovatel postihne typické rysy a charakter své doby. Proto je Kafka moderní, i když je pro většinu lidí nečitelný.

      Tragedie je neštěstí, které člověka potká, aniž by si to zasloužil. Komedii se musíme smát ale tak, abychom vysmívanému neublížili.

      Nezačínejte od Adama, to nikoho nezajímá.

      Logika se vyvinula z instinktu (chňapni, sežer, oplodni), instinkt pomáhá překonat konvence.

      Nevzdělaný a nesečtělý autor se těžko stane dobrým spisovatelem. Spisovatel musí hodně číst a hledat inspiraci ve všem, co je kolem něj řečeno.

      Bajky musejí mít jasné poučení a musejí být přehledné a jednoduché. Přílišná sofistikovanost u tohoto žánru není k ničemu.

      Autor si může se skutečností hrát, jak potřebuje a nesmí se na nic ohlížet. To, komu píše pro radost, je až na posledním místě.

      David Gardner říká, že „není nic tak limitujícího, tak ničícího představivost, jako když se snažíte psát pravdivě a zajímavě o tom, co známe“. Je to tak? Do jaké míry může autor „psát sebe“ a zároveň si zachovat potřebný nadhled nad tématem?

      Autor, zvláště začínající, se musí držet pravidel. Když začne příliš experimentovat, většinou z nezkušenosti sklouzne ke zmatku, ve kterém se čtenář ztratí. V jednoduchosti je krása.

      Chápu jasně, že dobrý člověk nemusí psát dobré věci, ale zaujalo mě, že špatný člověk dokáže psát krásné a dobré věci.

      Dana Pravdová, 2006