Seznam povídek na téma člověk naší doby do knihy QUO VADIS, VOLE? aneb CO NÁS ČEKÁ A POMINE

Sbírka s originálními ilustracemi se jmenuje QUO VADIS, VOLE? aneb CO NÁS ČEKÁ A POMINE. 

Seznam autorů už je uzavřený. Kniha není výdělečný projekt. Vydáváme si ji hlavně pro sebe, sobě pro radost! Pro své přátele, rodinu...

Ale podaří se ji dostat přes Kosmas i do knihkupectví, takže už můžeme říkat, že jsme opravdičtí spisovatelé.

Knížka bude běžně stát 399 korun. 

Při objednání do konce října a vyzvednutí na autogramiádě ji pořídíte v návaznosti na počtu zakoupených kusů levněji a ušetříte za poštovné. 

Autorům nabízíme množstevní slevy: 

3 kusy à 380 Kč

5 kusů à 370 Kč

10 kusů à 320 Kč

20 kusů à 290 Kč

30 kusů a více à 260 Kč

Čím více knížek objednáme, tím bude výroba levnější (rozloží se náklady na grafiku, korektury a editaci, od tiskárny dosteneme množstvevní slevy). 

Knihu můžete objednávat zde.

Večer s Pepi Lustigem aneb jablko nepadá daleko od stromu - napsaly Nataša Richterová, Jitka Sova, Linda Hájková a Míša Čápová

Dramaturgie s Pepi Lustigem 14. září 2022

Potkala jsem se ve středu večer s lustigovskou energií a v hlavě mi rezonuje spousta podnětných myšlenek. 

O literatuře, o filmech, o tom, jak učit psát.
O postavách, které jsou vrstevnaté, jako cibule. A v průběhu příběhu odlupuju jednu vrstvu po druhé a odhaluju čtenáři charakter. 

O tom, že opravdu nejlepším způsobem psaní je představit charakter postavy v akci, protože to tak dělal Arnošt, učí to Dana, ale i Pepi takto přednáší svým studentům.

Ve jménu čupáka na Dobešce - napsala Míša Čápová

Je něco málo před čtvrtou a já vstupuji do divadelní kavárny Dobeška. Dneska se tady bude křtít. Bez faráře, ale s profesorem. Bez vody, ale šampaňským. Zní to dobře, že? Knížku by stejně do kostela nevzali. Asi. Navíc s titulem MAMI, CO JE TO ČUPÁK nemá před oltářem šanci. 

Když se na to podíváme obšírněji, sklepácké prostředí je vlastně tak trochu chrám srandy. V tom případě jsme tady správně...

Dávám si malé preso, voňavé dvojctihodné koláče a snažím se zklidnit rozjitřenou mysl. Poprvé budu vystupovat s povídkou na pódiu. S mikrofonem v ruce.

Příběhy z Loučeně 3.-6. června - podklady pro účastníky literární dílny na Loučeni v březnu 2022

Napsané povídky

Zde je seznam všeho, co na Loučeni 3.-6. června vzniklo pro chystanou knihu.

1. Obraťte taxíky - Marek - E
2. Vítr v zádech - Kačka H. - A+M
3. Kozel - Martin - A+M

4. Osudová zpráva - Jana - A+M

5. Pohádky ve hvězdách - Míša - M+vnuk Luigi
6. Velká cena - Nataša - E+G

INSPIRACE KNIHOU FALKNOV CALLING - napsali Anna Vocelová, Jiří Wilson Němec, Dana Emingerová, Míša Čápová a Michal Hejna

Falknov Calling, Filip Rokyta alias Dr. Filipitsch

Zadání: Přečtěte nebo si poslechněte úryvky z knihy FALKNOV CALLING úspěšného autora slampoetry Filipa Rokyty a nechte se inspirovat jeho prozaickými minipříběhy. Pokuste se o podobné kraťásky ze svého života a ze svých ulic. Text musí být s pointou a maximálně na deset dvanáct řádek. 

Střípky z Loučeně - napsali Stanislav Rokos, Zdena Součková, Jana Bednářová, Bořivoj Beránek, Míša Čápová, Katka Pospíšilová, Marek Greger

Čtvrtá literární dílna na Loučeni 24.-27. března

Paní Em a utajený příběh zámku Loučeň

Být přítomen vpravdě historické události je úžasný pocit. Většinou nepoznáte hned, že se píší dějiny a vy budete u toho. Ale já to pochopil okamžitě. Věděl jsem to už v momentě, kdy se ozval pager. 

Letěl jsem k telefonu a vytočil její číslo. Zmínila jen čas a místo. Tak stručná umí být snad jen ona, prolétlo mi hlavou.
„Budu tam,“ řekl jsem a zavěsila.

ŽDÍMÁNÍ - NAPSALA MICHAELA ČÁPOVÁ

Chybím si. Ležím na posteli, před očima se mi odehrává cosi, v čem se vůbec nepoznávám a marně odhaduji, kde se nacházím. Vlastně to vím, tuším, ale nedokážu to pojmenovat. Už jsem tu někdy byla. Osobu před sebou znám. Ona zná evidentně mně. Mluví na mne, přátelský tón hlasu naznačuje, že to se mnou myslí dobře, raduje se, že jsem se probudila. Že už vnímám.

Sucho – napsala Michaela Čápová

Hrnu před sebou vyprahlým městem kočárek a počítám metry ke koupališti. Juniorka řve na celý náměstí. Nedivím se jí, v korbičce musí být nejmíň čtyřicet stupňů.

„Už tam budeme broučku, vydrž. Na, vem si vodu, ššš.“
Království za zahradu s trochou stínu. Dokodrcaly jsme se k bazénu, malou jsem opláchla voňavou chlorovanou vodou a plácla sebou na minidečku mezi dalších osmdesát lidí.

Fotbal a kronika - napsala Míša Čápová

Už pár let se snaží Karolína Thurn-Taxis dát dohromady pozoruhodnou historii jejich rodu. Na dnešní odpoledne si naplánovala další část tvoření. Proč také ne. Za zády jí ševelí vítr, Gustav právě ve stájích pomáhá rodit hříbata a bratrovy děti už také vyrostly z dětských hrátek. Tudíž nehrozí, že jí každou chvíli některé z nich vtrhne do pracovny a bude chtít zavázat tkaničku, najít panenku nebo zamaskovat nějakou klukovinu. Ne, že by jí to nechybělo, milovala je, ale co si budeme namlouvat, klid je klid. A na Loučeni je na ticho spolehnutí.

Veřejná prsa - napsaly Petra Broumská a Michaela Čápová

To je dost, že vystoupila, kdo se na to měl koukat.
Co myslíte?
No že tady vytahuje prsa, jako by se nechumelilo.
Mě to nějak nepobuřovalo. Když má dítě hlad… Lepší, než aby nám tady brečelo.
No jo no, vy jste se měl na co koukat, jste si to náramně užíval. Tak s ním měla jít někam jinam a né tady na veřejnosti… Kam ten svět spěje!
Je to dobrá máma, když si s ním umí poradit.
Dobrá máma? Prsa to tady vytahuje, předvádí se. Kdyby tu neseděl chlap, tak to neudělá. Jsem si všimla, jak na sebe zíráte.

Pohádky ve hvězdách – napsala Michaela Čápová

„Babičko, babi, co to píšete? Je to zase nějaká pohádka pro mě?“ rozrazí dveře zámecké komnaty Luigi.

„Zlatíčko, vítej! Opatrně, ještě, že nejsou skleněné,“ směje se princezna Marie. Přiklekne, aby jí mohl princ skočit do náruče.
Ten letmým pohledem zkontroluje dveře v ohrožení a už se smýká z babiččina objetí. Zdržuje ho. Chce slyšet nový příběh, pohádku. Babička je píše kouzelně. Posadí si ho vždy na sofa v rohu místnosti, načechrá polštáře a začne číst. Prý je vždy prvním posluchačem. Je to možné? Na Loučeň se s tatínkem dostanou párkrát do roka, ale babička jich má ve své knihovně tolik, že ho možná nejspíš trochu klame.

MUŽ ZA PULTEM - NAPSALA MICHAELA ČÁPOVÁ

Pět minut po deváté.
„Ťobrý den, pane, už budeme savírat. Prosím, udělejte jenom kratký nákup,“ vítá ve svém obchůdku prodavač posledního zákazníka. Alespoň v to doufá.
„Čau, chci jen cigára a rohlíky. Počkáš,“ odsekne podnapilý umaštěnec a zamíří do hlubin prodejny.
„Rohlíky nemam, jenom hleba. Budou sítra,“ začíná se vietnamci klepat hlas. Zase bude problém. Proč chodí zrovna k němu?

„Jdi do prdele, mám hlad. Co by ti to udělalo mít pár rohlíků? Pět rohlíků, aspoň pět rohlíků. Chleba nežeru,“ huláká umaštěnec od prázdného regálu.

Interview s autorkou knihy Pubertou dospělá

Je její první kniha Pubertou dospělá osobní zpovědí nebo autorka dala prostor fantazii? Když si v kavárně objednáváme dobroty a Michaela Čápová se rozvypráví o tom, co by si v ten moment dal neovladatelný manžel hlavní hrdinky, vtáhne mne do děje. Nebo spíš do místa. Z kavárny se přenášíme do putyky a najednou slyším štamgasty vykřikovat: "Dolej mi!" I v knize vám barvitý popis situací dává šanci začíst se. Může všechny kotrmelce života unést jedna osoba? Na to vše odpoví autorka nového románu.

Kája – napsala Michaela Čápová

„Kájo, Kájo,“ volá na syna z koupelny maminka, „…přines mi ručník, mám mokrou hlavu.“

„Ctěná matko, vydržte, pospíším si. Nemám však zdání, co bych vám měl podati.“
„Kájo, přestaň odmlouvat a skoč mi pro ten ručník. Je na křesle vedle gauče,“ rudne nad vanou ohnutá maminka.
V momentě, kdy se Karel, toho čísla čtvrtý, zeptá, zda je opravdu ve vedlejším pokoji královské křeslo, dostane důrazné doporučení nevymýšlet si hovadiny a přinést ten zpropadený ručník.
Karel s elegancí sobě vlastní odkráčí do obýváku stále netušíc, co se po něm vlastně chce.
„Ejhle, látka. Proč je tak hrubá? To se pradleny zase nadřely. Jste si jistá, že se osušíte touto plenou?“ volá do koupelny puberťák z jiného století.

Autorské čtení v Písku - napsal Šimon Pravda

Děkujeme Městské knihovně v Písku za příležitost číst povídky v tak úchvatných kulisách se skvělou hudbou. 
Těšíme se na pokračování.
I paní ředitelka Štěpánka Činátlová byla spokojená:

Anděl v autě - napsala Míša Čápová

„Co koukáš,“ mrmlám si v duchu pod peřinou. Právě jsem si zkazil náladu. Leží vedle mě v postýlce patnáctiletá dcera, její každé oko kouká jinam a já mám zase tu čest vidět před sebou důsledek alkoholu ve spermii. 

Ve své spermii. Aspoň tak to říkala babizna kořenářka. Že prej je to odvděk mého pijáckého období.
„Hohlé láno, fati,“ snaží se mi popřát krásný den s hýkavým úsměvem, marně však. 

Ta mi ho nikdy nedopřeje. Den, ani celý život.

„Nečum na mně, ti říkám, snídani ti už dělá máma,“ zavelím nahlas.
„Nebuď na ní tak škaredý, vždyť víš, že ti stejně nerozumí. A koukat bude pořád. Jedním a tím samým směrem. Kdy už to pochopíš?“ houkne z kuchyně prosebně Madla.

Hvězdné vedení - napsala Míša Čápová

Ilustrace: Barbora Nováková

Šimrá. Zase jí to šimrá. Chce spát a přitom není schopná zabrat. Středobodem světa je teď špička nosu, která se prodlužuje, vytahuje kamsi do dáli. Chce se podrbat. Jestli se za chviličku nedotkne svého orlího nosánku, pšíkne si. Začíná se vznášet, peřina jí příjemně hřeje u krku, nejspíš už kráčí do svého snového světa. 

Nos pomalu mizí za rohem. Najednou jí dochází, že vlastně není součástí jejího těla. Ani ruce, uši, oči, jazyk. Všechny ty blahodárné útvary, co tvoří jakous takous kvalitu jejího života, se rozutekly kamsi a dělají si, co chtějí. Neovládá je. Sakra, nemá nad nimi absolutně žádnou kontrolu.

Musí se vrátit zpátky k nosu. Byl první. Očím vyšle signál ve smyslu mrknout se po něm. Vida, funguje to. Jenže oči na její požadavek kašlou a hledí si svého. Kochají se vzdušnými obláčky, problikávajícími hvězdami, blankytně modrým prostorem. Náhle jejich chvilku relaxace prořízne nepříjemně bílé, pichlavé až bolestné světlo.

Fotky – napsala Michaela Čápová

„Bereš sebou ty fotky?“
„Jo, mám je v kabelce, ale co když nás někdo uvidí?“
„No a? Jednou se to stejně provalí. A evidentně brzy.“
„Ty jsi prdlouš. Nejspíš už to tuší. Procházková na mě civí každej oběd.“
„Sedíme u východu, tam skoro nikdo nebude.“
„Ale maj oči na šťopkách! Můžeme si je prohlídnout po příjezdu, na Kvildě jsme za půl hodiny.“

Princezna Karolína, fotbal a kronika- napsala Míša Čápová

Už pár let se snaží Karolína Thurn-Taxis dát dohromady pozoruhodnou historii jejich rodu. Na dnešní odpoledne si naplánovala další část tvoření. Proč také ne. Za zády jí ševelí vítr, Gustav právě ve stájích pomáhá rodit hříbata a bratrovy děti už také vyrostly z dětských hrátek. Tudíž nehrozí, že jí každou chvíli některé z nich vtrhne do pracovny a bude chtít zavázat tkaničku, najít panenku nebo zamaskovat nějakou klukovinu. Ne, že by jí to nechybělo, milovala je, ale co si budeme namlouvat, klid je klid.

Zrzka - NAPSALA MICHAELA ČÁPOVÁ

„Bóže, ona bude zrzavá. Chudák. Co s ní budeme dělat?“ odhlédla naše babi nešťastně od své první pravnučky.
„No co, necháme si ji,“ kroutila jsem naštvaně hlavou. Zaškrtit babi nemůžu, tudíž vše praktikuji alespoň v představách.
„Ty jsi se vším hned hotová. Víš ale, jak to bude mít v životě těžký? Zrzky nemá nikdo rád,“ odplivla si babi imaginárně a překryla pravnučce vlásky zavinovačkou.
„Není to jedno? Neříkali jste, že je důležitý, aby byla hlavně zdravá? Musím kojit,“ vyštěkla jsem naštvaně a odešla do vedlejší místnosti. Dveře jsem nechala pootevřené. Bylo mi jasné, že sem tak jako tak nakráčí, tak proč malou rušit skřípotem pantů.