Robotek Rob - napsal Matěj Jurkáček

Matěj Jurkáček, Fakulta designu a umění v Plzni

V jednom rozvojovom meste bolo centrum technológie, kde žili ludia aj roboti. V tom čase sa spoznali v jednej laboratornej jednotke vedec a vedkyňa. Vďaka znalostiam mechatroniky a inžinierskym znalostiam vymýšleli nového robota, který by uměl myslet jako člověk.
Se svým vynálezem podstúpili rôzne kalibračné procesy, vylaďovali a dolaďovali detaily pripojení a zapojení hlboko do noci, až se jim to povedlo a robot bol na svete! Pohyboval sa ako malý človiečik. Dali mu meno Rob.
Starali sa o ňeho, čistili ho, vymieňali pokazené súčiastky. Učili ho chodiť, dávali mu jednoduché logické úlohy, učili ho matematiku.
Jenže Roba stále víc fascinoval svet vonkui, kde lietali slnečné častice.

Stydlivý Pepa - napsal Matěj Jurkáček

Archiv Dana Emingerová

Poznáte ten pocit, keď máte fľašu vína a pritom nemáte otvárak?
Podobný stav zažíva Pepo každý deň svojho života. Nie je to alkoholik, ale je zaľúbený. Jeho fľašou vínka je Zuzanka. A Pepo stále, no nie a nie jej to oznámiť. Nie a nie sa niečoho odvážiť, niečo povedať... hoci dievča len pozdraviť. To je celý Pepo. Tichý presne ako otvárak na konzervy. Šikovný to chalanisko, zdravý športovec, pilný študent. Iba v tom otváraní, utváraní vzťahov to bola voda v koši.

Komár a netopýr - napsal Matěj Jurkáček

Povídá netopýr komárovi: "Večeřel jsem hovězí a la západ slunce."
"Já jsem měl chateaux de maturant, 19. ročník, pokojová teplota, ale je mi z něj opravdu dost zle," svěřuje se komár.
"Ti lidé už nechutnají tak dobře jako kdysi," dodá. Pak otrávený padá k zemi a umírá.

Poučení: Jste to, co jíte.

Mustang a jaguár - napsal Matěj Jurkáček

Potkají se na křižovatce mustang a jaguár. Jaguár řídí Mustanga a mustang Jaguára.
"Tak co, dáme si závod?!“ praví mustang a nastartuje Jaguára. Na to jaguár nastartuje Mustanga. Potom oba dupnou na plyn a zmizí v dálce.

Poučení: Kde končí benzín, tam začíná diesel.

Vodič - Matěj Jurkáček

Ráno šesť hodín a dvadsaťšesť minút, otváram predné dvere autobusu, ktorého motor sa začal
zohrievať na autobusovom otočisku, pokrytom, ako my motoristi hovoríme súvislou vrstvou snehu. Odpijem si ešte z kávy, hmm.. To zas bude mokrý celý autobus, pomyslel som si. Čistiť technickú soľ z podlahy, to je teda fakt mŕtva robota. No už je čas a obopnem rukami volant. Na zastávke stoja nejakí študenti, čím viac poťahujú z cigariet, tým viac sa blíži ten čas. Zapínam svetlá a priblížim sa pomaly k zastávke.