Noční děs - napsala Lenka Liederhausová

Jsem vzhůru.
Hodiny odbyly půlnoc.
Mám zavřené oči a poslouchám .
V mé těsné blízkosti slyším pochrupkávání mé pětileté vnučky.
Občas zachrochtá, vzdychne, otočí se a opět se pustí do pochrupkávání. Nožičkou mě rýpne do žeber a kopanci namasíruje záda.
Zvenku se ozývá vítr, nepravidelné poryvy vichru z hor. Z hor Jizerských. Fujavice duní, supí, sviští, fičí a hvízdá. Houkání větru deroucího se přes střechy, stromy , keře i terénní nerovnosti zbystřuje mé smysly a ruší můj spánek.

Má cesta za svobodou - napsala Lenka Liederhausová

Moji rodiče v rockových hudebnících viděli zdrogované, sexuchtivé maniaky a hudební festivaly pokládali za semeniště neřestí a mravního úpadku. Já jejich názor nesdílela. Mou velkou touhou bylo strávit víkend v epicentru takového semeniště. Odložit synka i s plínkami a dát možnost babičce a dědečkovi užít si vnoučka. Vymýšlela jsem si všelijaké báchorky o srazu se spolužačkami a důsledně tajila cíl své cesty: první svobodný rockový festival v tehdejším Československu.