Vynechání uvozovacích vět - cvičení: zůstane jen přímá řeč a nálada

Zadání:
„Podej mi tu tužku!“ zařvala na něj.
Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka řvala.  Zůstane jen přímá řeč a nálada.

„Podej mi tužku, než ti jednu fláknu, ty holomku.“
Josef Alb

„Podej mi tu tužku! A nečum tu jak trubka!“
Alena Štiková

„Podej mi tu tužku a pohni, nebudu tu čekat do zítřka!!!“
Lenka Doleželová

Vynechání uvozovacích vět - cvičení: zůstane jen přímá řeč a nálada

Zadání:
 „Vlastně na vaši nabídku nemůžu přistoupit,“ nemotorně se pokoušel vyhnout souhlasu. Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak opravdu hrdina soptil.  Zůstane jen přímá řeč a nálada.

„No, víte… Nejsem si jist… Manželka by se zlobila, kdybych se s ní o nabídce nejdříve neporadil.“
Anna Vocelová

„Vlastně na Vaši nabídku nemůžu přistoupit, protože já to ehm... nemám u sebe tóóó... občanku ani, ehm, peníze.“
Josef Alb

Vynechání uvozovacích vět - cvičení: zůstane jen přímá řeč a nálada

Zadání:
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se. 
Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka plakala. Zůstane jen přímá řeč a nálada.

„Miláčku, prolévám potoky slz za to krásné, co jsme spolu prožili.“
Anna Vocelová

„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné... nemáš kapesník? Nechci mít rozteklý oči.“
Lenka Doleželová

 „To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné... Já se už nedokážu vrátit domů. Já už nechci, promiň nemůžu. Nic už nebude jako dřív. Bez tebe už nikdy nemůže být jako dřív.“
Věra Zástěrová Sasínková

Háček aneb začátek příběhu - která z vět by vás přiměla číst dál?

Měsíc zrovna vycházel a rudě zářil. Pro vlkodlaka nádherná podívaná. Část mé vlčí duše procitla k životu a v mých smaragdových očích  se odrážel třpyt krvavě rudé koule, která jindy byla jen bílá...
Jasmin Carmel

Slunce pálí a já jsem spokojená jako blecha, že se mi podařilo konečně dostat manžela k moři, ačkoliv on pořád mumlá něco o tom, že by raději do hor. Opalování na pláži je tak příjemné, že jsem  si při něm krátce zdřímla a probudila se úplně blažená. "Rosťo, natřel bys mi prosím, záda? Rosťo? Rosťo??!!" Jsem na pláži sama…
Vladimír Pilgr

Ze začátku, jsem netušila, co se děje. Proud mě táhl do středu řeky a já zoufale vykřikla.
Julie Provazníková

Zadání:
Napište první větu či úvodní odstavec nějakého příběhu tak, aby čtenář měl okamžitě chuť číst dál.

Reklamace jídla v čínském bistru - napsal Viktor Polzer

„Hele pojď sem, šikmoočko. Tohle se nedá žrát! Podívej, Máňa si dala dvě sousta a teď už půl hodiny blije na záchodě. Zase z toho dneska nic nebude. A to kluci ve skladu říkali, že za večeři dá každýmu. Víš, jak dlouho jsem si neužil? Ty mi stejně nerozumíš, tak ti to klidně řeknu.
Nikdy jsem si neužil, a to je mi pětačtyřicet. Teď se můžu pošmajchlovat maximálně tak s tím jejím čoklem, co my tady po ní zůstal v tý její směšný kabelce. Ale ten by to nedal, je moc malej. Jó, kdyby to byla ovce …“

Vynechání uvozovacích vět - cvičení: zůstane jen přímá řeč a nálada

Zadání:
Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak opravdu hrdina soptil.  Zůstane jen přímá řeč a nálada.
„A sakra!“ nadával pět minut nad rozlitým červeným vínem.

Další příklady:
„Podej mi tu tužku!“ zařvala na něj.
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.
„Vlastně na vaši nabídku nemůžu přistoupit,“ nemotorně se pokoušel vyhnout souhlasu.

Polární záře - napsal Viktor Polzer

„Dej mi prosím taky práska.“
Standa se na mě trochu překvapeně podíval a pak mi mlčky podal ručně balenou cigaretu.
Vzal jsem ji mezi ukazováček a palec, vytočil ruku malíčkem od sebe, zaklonil hlavu a pomalu potáhnul. Do tmy se rozzářil rudý konec cigarety a v tom úžasném a absolutním tichu bylo slyšet jen praskání doutnajícího tabáku. Zhluboka jsem šluknul, potlačil jemné nutkání začít kašlat a cítil, jak mi kouř zaplavuje plíce.

Vteřina před smrtí - napsal Viktor Polzer

Před smrtí se vám prý ve zlomku vteřiny promítne v hlavě celý život. Na toto tvrzení jsem si utvořil svůj názor za studentských let, kdy mě souhra náhod, štěstí a dobrých lidí zavála do Austrálie.
Peníze jsem měl maximálně na pár týdnů hodně skromného vegetování, a tak jsem si potřeboval přivydělat.
Po počátečních neúspěších jsem dostal práci snů. Vzali mě na místo uklízeče v nákupním středisku. A dokonce jsem nafasoval i slušivou uniformu včetně stylových lakýrek!
Ono tedy provedení té uniformy bylo dosti laciné. Nebyla ušita zrovna z hedvábí, střih nesedící a co bylo nejhorší, neustále se zasekával zip u poklopce, protože tam chyběl takový ten proužek látky na podšití.