Zobrazují se příspěvky se štítkemMarie Kuchařová. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMarie Kuchařová. Zobrazit všechny příspěvky

15. září 2022

Příběhy na sedm slov

„Vidím kufr, někam jedeme?" „Ne, jenom Ty!"
(Marek Bucko)

„To nám, myslím, stačí. My se Vám ozveme."
(Marek Bucko)

„Mám tě moc ráda, zůstaňme alespoň kamarády."
(Marek Bucko) 

Skáču po pravé noze. Levou už nemám.
(Hanka Hlouchová) 

Otevřel okno, vyklonil se a bum bác.
(Jana Öztürk)

V zrcadle. Nepoznávám tě, ale učešu tě.
(Marek Bucko)

23. května 2022

Pýcha předchází pád - napsala Marie Kuchařová

"A je to tady", vyhazov. Za tu svou nevymáchanou hubu jsem s tím měl počítat.

Přišlo to rychle. Pracák. Slovo, které jsem slýchával od svých kamarádů. Podvědomě jsem si říkal: "Co je to za loosery, že musí na pracák?" A teď, stojím přede dveřmi a nemůžu tomu uvěřit.

Přitom jsem dělal zahraniční obchod a vedl několik poboček, byl jsem někdo. Všechny pracovníky na pracáku bych strčil do kapsy. Jenže to nesmím dát najevo, protože by mě hned zaškatulkovali do šuplíčku - vysírka. A to se pak s vámi veze celou tu dobu.

14. května 2022

Autonehoda - napsala Marie Kuchařová

"Julie, pohlídáš mi prosím tě psa, musím nutně odjet!"
"Jasný, kdy přijedeš?"
"Stojím u vás před domem."
"Jako teď stojíš před naším domem? My ale nejsme doma."
"Sakra a kdy přijedeš?"

6. února 2022

Kdo bude král - převyprávěla Marie

Vnitřnosti se hádají, kdo bude král. Oči křičí: "My budeme král, vše vidíme a vedeme člověka správným směrem!"
Na to se ozvou nohy: "Ne, my budeme králové, my člověka všude doneseme!"
Žaludek říká: "Beze mě, byste všichni umřeli. Když je hlad, tak skomírá celé tělo! Já budu král."
"Co si všichni tady namlouváte?" říká srdce. "Král můžu být jen já. Beze mě, tělo nefunguje vůbec."
A najednou se ozve hovno: "Já budu král!"
Všichni ostatní vybouchnou smíchy. "Ty jo? Hovno? Vždyť jsi největší odpad. Tebe nikdo nepotřebuje."

23. ledna 2022

Historie se opakuje – napsala Marie Kuchařová

Prababičku Albínu jsem milovala. Měla 140 cm, dlouhé bílé vlasy, které její jméno jen podtrhovaly. Ráda seděla u kamínek a všechny nás pozorovala, i když nás neslyšela. Nosila zástěru a upravený šátek, který sundávala jen na noc. V brýlích jedno sklíčko. „Babi, proč nemáš jedno sklo?"
„Já ho nepotřebuju, stejně na to oko nevidím.“
Vždy mě podrobila nějakému výslechu: „Maruško, dívají se po tobě kluci?"

26. prosince 2021

O mašince – napsala Marie Kuchařová

Děti si hrají u starého nádraží. Najednou slyší pláč. „Mmm, mmm, mmm".
„Kdo to pláče?" říkají si. „Jdeme se podívat."
Vlezou do starého depa, kde parkují vyřazené vlaky. A opět slyší: „Mmm, mmm, mmm", ale tentokrát už o trochu blíže.
Jdou dál a dál, až se před nimi objeví plačící mašinka.

22. prosince 2021

Reklamace vánočního stromku – napsala Marie Kuchařová

Dobrý den, jsem Julie Božská a přišla jsem reklamovat vánoční stromek.
Já vím, božské jméno, že?
Co se stalo se stromkem? No opadal!
Jestli si dělám srandu? No samozřejmě, že nedělám.
Dnes mám fakt blbou náladu, večeřela jsem syrečky s čerstvou houskou a máslem, to mám fakt ráda, takže jsem se moc nevyspala, asi chápete proč.
Tak se na mě tak nekoukejte. Stačí, že tak na mě kouká každé ráno manžel Petr.
Jó, taky mi říkal, že jsem prdlá, že je normální, že stromek opadá.
No nemyslete si, já jsem byla taky překvapená. Jako když mi moje máma Blanka dala pod ten stromek, ano ten, co reklamuju, krém 50+, když mi je teprve 48 let. Ale říkala, začni dřív, ať to zabere.
No, takže stromek jsem u vás koupila dva dny před Štědrým dnem a na Štědrý den už opadával. Naše děti Pepík a Sára se taky divily a byly smutné, a to jim je teprve osm. Jo, jo, jsou to dvojčata.

13. prosince 2021

Esence pocitů – napsala Marie Kuchařová

Hořké
Let do Dánska
To byl zase den. Zpožděný let z Prahy do Kodaně, přesunutý let z Kodaně do Bergenu, a navíc s tím šíleným letadlem. Po několika hodinách čekání ve vymrzlé odletové hale, konečně volají k boardingu. Je jim prd rozumět. Z osmi levných káv z automatu mám v puse jak v polepšovně pro tchoře. Otevřou se dveře haly a na ranveji je pět letadel. Jdu s davem. Snad správně.

26. listopadu 2021

Úhel pohledu, ICH FORMA – napsali Libuše Hlaváčková, Martina Talířová, Barbora Ponešová, Štěpán Klega, Marie Kuchařová

ICH FORMA

Práce snů
Je tma, začíná pršet a vítr nabírá na síle. Je mi jasné, že dnes nedoplachtíme do cíle. Proč jen jsem neposlechl ranní předpověď počasí a nezastavil na noc na Madeiře...? Atlantik umí být pěkně zrádný a portugalská pevnina je v nedohlednu. Ještě k tomu na palubě tahleta zhýčkaná rodinka z Prahy.
Mám, co jsem chtěl. Kapitánské zkoušky na plachetnici jsem si udělal před 15 lety s vidinou pohody zalité sluncem na mořské hladině, výstavních zadečků na přídi, bujarého poprsí v plavkách na zádi a šampaňského, které teče proudem. Prostě práce snů.

16. listopadu 2021

Moje cesta za velkou louži – napsala Marie Kuchařová

Tak, a je to tady. Konečně jsem na letišti a mířím do vysněného New Yorku. Však mi kolega Mirek říkal: „Vyser se na nějaký manažerský kurz, jeď radši na jazykový. Já ho teď koupil manželce a je děsně spokojená." Doma to stálo za prd, a tak bylo rozhodnuto.
Příjezd na Manhattan mi otevřel pusu dokořán, až mi v ní vyschlo. V těch filmech ty budovy tak vysoké fakt nejsou.

7. listopadu 2021

Kdo bude šéf - napsala Marie Kuchařová

Ryby v rybníce se nemůžou dohodnout, kdo bude šéfovat, a tak uspořádají volby. Přihlásí se mladá štika: “Jsem chytrá, učím váš potěr, jsem novy náboj našeho rybníka.” Zatím nic moc sice nepředvedla, kromě slušnosti, že nesežere hned každého, ale ideální není, říkají si ryby. Další se ozval cejn: “Všichni mě znáte, braním práva ostatních, nastolím pravidla rovná všem.” Měl úctu většiny ryb a vážily si ho.  A poslední kandidát byl starý kapr, který byl v rybníce od nepaměti. 

6. listopadu 2021

První koncert - napsala Marie Kuchařová

Připravuji pro naši dceru album, aby až vyroste, a bude z ní maminka jako já, mohla porovnávat fotky, komu jsou její děti podobné. 
Vybírám obrázky, kde je její první úsměv, první návštěva, botičky, zuby, a najednou slyším z televize: "Umřel bubeník skupiny Rolling Stones." A hned pouštějí jejich nejslavnější píseň Satisfaction. A už mám i snímek do alba s názvem "Můj první koncert - to jsem byla ještě u mámy v bříšku". 

Firemní večírek - napsala Marie Kuchařová


Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi, ani co je za den.
Chceš se podrbat na koulích, protože tě děsně svědí, ale nemůžeš. Máš připoutané i ruce. Mžouráš do zářivek, pomalu se rozhlížíš, v hlavě ti tříská 1000 permoníků a tobě se začíná vybavovat včerejší den. Nebo aspoň jeho část. 

14. srpna 2021

Příběhy na sedm slov

Bohdana: Kdyby psi mluvili, lidé by se divili! 

Marie: Koupil květinu, položil, poplakal, navždy se rozloučil.

Sofie: Oční kontakt. Spojení. Porozumění. Úsměv. Na shledanou.

Libuše: Odešel s odpadky a už se nevrátil.

Bohdana: Láska prochází žaludkem, proto jsme většina obézní.

Libuše: Plánoval s ní budoucnost, dobře že nevyšla.

Martina: Vítr, tornádo, dům, auto, už nikam nepojedeme.

22. července 2021

Háček k příběhu Martiny Dům z nebes

Dům z nebes

Zhluboka se nadechnu a spustí se mi slza na tváři. Slza štěstí. Máme vysněný dům a dcera se konečně uzdravuje. Byl to dlouhý boj, ale vyhráli jsme. 
Jednoho dne jsme jeli na návštěvu k sestře do Poděbrad. Po velikonočním obžerství jsme to šli rozchodit procházkou podél Labe. Byl krásný den. Řešili jsem zdravotní potíže mé dcery s atopickým ekzémem a já jsem si posteskla, že bychom měli změnit prostředí, kde žijeme. 
"Tak na to zapomeň!" říká manžel.
(Marie Kuchařová)

9. července 2021

Kulatinové verše - napsali Anna Vocelová, Marie Kuchařová, Bohdana Pufferová a Jiří Wilson Němec

A roky letí, trysk a cval
ale, co bych povídal…
Otáčkoměr, tachometr, vodoměr?
Stále vpřed, však jaký směr?

Číslo udal kalendář
ukazuje tvoji tvář
a stálé mládí zpoza očí
ač se čísla rychle točí.

Číslovky se rychle mění,
však o věku to dneska není.

1. července 2021

Prkýnka - napsala Marie Kuchařová

Podej mi, prosím, to prkýnko.
A kde je? Tamhle na lince.
To s tím nápisem ovoce?
Prosím tě, proč máš popsaná prkýnka?
Ále, Filip s tím přišel.
Fakt si myslíš, že prkýnko s nápisem ovoce je na maso?
Podej to s tím nápisem zelenina.
A to je jako na maso, jo?
Jo. Jen to maso už se smylo.
Stejně to nechápu.
Co?

27. června 2021

Můj soused zabiják - napsala Marie Kuchařová

Když jsem se přestěhovali do nového domu, první, kdo nás přivítal byl náš soused. Měl černý plnovous, malá unavená očička, svěží dech po pivu a určitě i něčem tvrdším, umazané kraťasy, v tričku, co pračku nevidělo tak týden, a které mu bylo tak těsné, že se na nás usmíval nejen on, ale i jeho chlupatý pupík. 
Velikost asimetrického prince. Na délku i na šířku - asi metr, asi metr. 
Voněl odérem, který byl dokonce i vidět.

26. června 2021

Háček k textu Jany Zechmeisterové Máte zácucky o výletech s mentálně postiženými

Tábor, tak trochu jinak 
 A je to tu zase! Konečně! Těšili jsme se na to celý rok! Tábor s našimi dětmi a kamarády. Skvělá skvadra našeho soukromého "integrovaného záchranného systému". Každý rok pořádáme tábor pro handikopavané děti, i když jim je třeba 50. Pořád to jsou děti a my je milujeme. Žádný den není stejný a už vůbec ne klidný. "Děti" překvapují každou chvíli. Třeba když třicetiletá Zuzanka volá na celou kavárnu: "Teto, já kakám!" To prostě okolí nevysvětlíte. Nebo když se padesátiletý Lukáš v cukrátně zeptá: "Máte zácucky? Dal bych si pičku."
Marie Kuchařová

1. června 2021

Pohádkový express - napsaly Jana Fraitova, Marie Kuchařová

Čert s vílou jedou pohádkovým pendolinem směr hrad Potštejn a přistoupí k nim Vodník. Vystoupí o zastávku dříve, protože si s sebou vzal málo vody, že prý zbytek doplave.
"Koho to zajímá, nesnáším vodu," řekl čert. "Pak místo jisker prskám popel."
"Mně voda, nevadí," odpověděla víla. "Jsem ráda čistá. Ale vadil mi ten rybniční smrad. Asi byl z nějakého žabince."
"Smrad zase nevadí mně, na ten jsem zvyklý. Ale vadil mi z něj ten chlad. A jak pořád vzdychal, že mu je teplo. Mám rád žár od kotle. Tenhle zelenej strejda to tady jen zamočil a já mám z té kaluže úplně mokrý ocas."