OTCOVSTVÍ - napsala Petra Petrlíková

Nastavím tvář podzimnímu madridskému slunci a nechám se jen unášet tím okamžikem klidu. Klidu a rovnováhy. Tak dlouho jsem toužil po takovém pocitu, že už jsem si ani nedovedl představit, že jednou… Nesmím na tenhle moment nikdy zapomenout. Vždyť přesně tohle je štěstí. Obyčejné, čisté štěstí. Cítím, jak mi tělem proudí a rozlévá se dál a dál někam do vesmíru.

Samota sama v sobě - napsala Petra Petrlíková

Smutné znásilnění – Samota sama v sobě

V kostele ještě zapálila svíčku, na odchodu se přikrčila do rychlého pokleku, pokřižovala se a rychlým krokem odcházela do potemnělé noci. Nikdy necítila samotu tak silně a tak hluboce. Rázným krokem se snažila drtit přicházející myšlenky, zahnula za roh kostela a z přítmí se vynořila postava muže.

Večer jako každý jiný - napsala Petra Petrlíková

Večer jako každý jiný. Ano, právě, jako KAŽDÝ jiný. Stejný. Jak jsou všechny večery stejné. Převlékla se do domácích kalhot a košile a z lednice si vzala máslo od Madety a šunku. Nějak ji uklidňovala stejná večeře, stejná značka másla, stejná šunka, stejný chléb, na který máslo namazala. Proč hledat něco jiného, když už má za ta léta vybráno. Není důvod nic měnit. 

Najednou si vzpomněla na inzerát, na který impulsivně odepsala. Udělala dobře? Ano, chtěla by mít někoho vedle sebe, ale všechno by se tím změnilo. Je to opravdu to, co chce? Chce se o někoho starat?

Chytlavé názvy pro horor, pohádku a zamilovaný román - napsaly Linda Hájková, Petra Petrlíková a Jana Venzlů

Zadání:
Píšete horor, pohádku a zamilovaný román. Rozhlédněte se a zapojte věci, co vidíte kolem sebe do pěkně chytlavého názvu.

Horor 

– Muž bez očí (Linda Hájková)

– Vražda pod lampou. Smrt hledej v pračce. Krvavé trní. (Petra Petrlíková)

– Prach pod postelí (Jana Venzlů)

– Postrachy z prázdné peněženky, Prst v zásuvce (Adéla Podrazká)

V POKOJI - napsala Petra Petrlíková

Zadání: Napište dialog mezi dvěma lidmi, kteří si vzájemně odporují: jeden je zamilovaný a druhý ne, nebo jeden chce něco, co ten druhý nechce. Nechce se třeba něčeho vzdát, nechce něco tomu druhému dát. Brání se nařčení... Cokoli, ale ať to mezi nimi pěkně jiskří!

A/ V první verzi pište dialog jako scénář hry, bez uvozovacích vět, bez jmen postav, pouze dialog samotný.

Poté do tohoto úvodního dialogu budete přidávat vrstvy:

Dvě ženy v restauraci - napsala Jana Venzlů a Petra Petrlíková

Cvičení: dialog pokračuje... Vytvořte delší a podrobnější dialog z odposlechnuté věty od vedlejšího stolu z restaurace: 

Jedna žena říká druhé: "Tak co jsi mu řekla?" a druhá žena odpoví: "Řekla jsem mu ne." 
Jaký bude další řádek? 

Pokuste ze dvou vět vytěžit co nejvíce. 

Rozveďte dialog, oživte postavy a vyprávějte příběh.

SLOVA: PŘED, BĚHEM a PO - napsala Petra Petrlíková, Linda Hájková, Jana Venzlů a Jana Bednářová

Při vymýšlení názvů povídek a knih můžeme zapojit jazyková cvičení. Třeba hrajeme na: 

PŘED, BĚHEM a PO

Příklady:
mrak – prší – kaluže
sirka – hoří – popel

papír – balí – kámen

Mrak – prší – louže
Granát – výbuch – trosky
Dva – láska – děti
Narození – život – smrt

Háček k cestopisu - napsali Martin Paruch, Kateřina Sedláčková a Petra Petrlíková

Na rovníku bez itineráře
Martin Paruch

Jsem v Quitu, hlavním městě Ekvádoru a v hlavě mám plány na spoustu týdnů v téhle neuvěřitelně rozmanité zemi. Tak trochu tomu ještě pořád nemůžu uvěřit. Stále mám pocit, že je nutné něco zařídit, udělat a odpovědět na maily. Vypadnout z každodenního soukolí velké korporace není jenom tak. To, že jsem teď tady, je souhra mnoha okolností, za které jsem osudu vděčný...

Cesta z města - napsala Petra Petrlíková

DEN PRVNÍ – PÁTEK

Původně jsme měli vyrazit ve čtvrtek. Manžel Martin mi oznámil, že pojedeme na dovolenou karavanem, který objednal, a protože jsem pracovala ve čtvrtek do 18 h, tak se pro mě zastaví po cestě. Na otázku, kdo sbalí, mi sdělil, že oni (manžel a dva synové si za normálních okolností mají problém najít i slipy). Nakonec jsem je přesvědčila, že bude lepší vyjet až v pátek.

PROSTĚ ON - napsala Petra Petrlíková

Divíte se, že je jiný? On se diví, že jiní být nechcete.
Lidé ho zdraví ze tří metrů a aniž by si to uvědomovali, s mírnou úklonou. Nikdy na nikoho nezvýšil hlas, a přesto působí velmi autoritativně. Nemá rád slabosti a také by žádnou neprojevil. Když už všichni okolo padají únavou a jemu položíte citlivou otázku, zda by si nechtěl odpočinout, podívá se na vás pohledem: „To opravdu mluvíš ke mně?“

Blíží se soumrak v zemi vycházejícího slunce - napsala Petra Petrlíková

Robert Oppenheimer

(15. července 1945, Robert Oppenheimer, Nové Mexiko, někde v poušti White Sands)

Nasypu čaj do sítka a zaliju ho. Posadím se do křesla. Rád pozoruji, jak čaj proplouvá vodou a zanechává za sebou jasnou stopu. Z cigarety v ruce odpadne popel na zem, rozhlédnu se a přisunu popelník blíž k sobě.
Oknem vidím juky a v dálce borovice. V této nehostinné krajině je to přízrak žijící přírody.

KVALITA MATERIÁLU - napsala Petra Petrlíková

Dobrý den, přišel jsem reklamovat strop v autě, nic nevydrží a mám v něm zaseklé podpatky své sestřičky. 

Za cenu tohohle auta, bych očekával jistou kvalitu!

No, váš názor, že to není na reklamaci, mě vcelku nezajímá, zavolejte mi svého nadřízeného. Ale ať nečekám dlouho, už dost je na tom, že pracujete od devíti a já musel čekat než konečně otevřete.

 
No, můj pracovní den, vážený pane, začíná v šest hodin kávou a müsli a pak mě čeká jeden pacient za druhým. Tak si laskavě pospěšte, ať se zase mohu vrátit na Vinohrady.

DOMOV - napsala Petra Perlíková

Už na schodech mě obklopil příjemný chládek. Vyběhnu do druhého patra a míjím dědu u otevřeného okna, usměje se na mě a potáhne z cigarety. U dveří cítím vůni jídla. Otevřu ty obyčejné dveře a vstoupím do předsíně. 

„Ahoj babi.“ 

„No konečně, za chvíli bude oběd, kde si se zase courala.“
V nevelkém obýváku se rozhlídnu okolo sebe, je tu vše na svém místě, vše, co je potřeba k normálnímu dobrému životu. 

ŘEŠENÍ - napsala Petra Petrlíková

Aneta utíkala přes ulici, nedívala se napravo ani nalevo. V hlavě jí burácela jen jediná myšlenka: „Co budu, proboha, dělat?“

Jakákoliv možná řešení byla vytěsněna nedostatkem prostoru v její hlavě. 

Běžela, slzy se jí řinuly po tváři.

 
Náraz.

 
Slzy ještě nestihly oschnout a myšlenka ještě nestihla opustit hlavu…

Ve výtahu - napsaly Petra Petrlíková a Hana Ulrychová

„Zaplaťpánbu, že s tím smradem vystoupila.“
„Takhle byste se o dámách vyjadřovat neměl.“
„Ať mi vleze bába na záda! Dyť to smrdělo a nedalo se to dýchat.“
„Mladý muži, neuškodilo by vám zlepšit vaše vyjadřovací schopnosti a chování k něžnému pohlaví.“
„Hele, vlez mi na záda dědku!“
„Vyhrazuji si, abyste se mnou takhle mluvil!“
„Vyhrazuj si co chceš, já už vystupuju.“
„To byl teda ale smrad…“

Věčný souboj - napsala Petra Petrlíková

ID, EGO a SUPEREGO

Id: „ÁÁÁ už je to tady! Jsem nadupané a nastartované, jen vyrazit!!! Do toho, do toho! Já to chci! Hned! Hlavně hodně a všechno!“

Superego: „Ty jsi nikdy nemělo rozum, natož nějaké morální principy! Musíš poslouchat a hodnotit, co správné a morální je a není! Slyšíš mě!“

Ego: „Ale no tak, nechte toho vy oba a zklidněte se a předložte mi své pohledy, abych se rozhodlo, co teda dělat.“

Id: „ÁÁÁ nechte mě být! Já si chci všechno užít, na ničem jiném nezáleží!“

Příběhy na sedm slov

Měl život, měl štěstí, ztratil oboje dvoje. (Klárka Š.)

Nechoď s cizími lidmi. Šla, už nepřišla. (Eliška Klímová)

Prala se sama za sebe. Nula – jedna. (Kateřina Sedláčková)
 
Kroužek na prstu, řetězy na duši. (Sofie Epseinová)

Měl všechno. Hazardoval. Prohrál. Teď nemá nic. (Jasmin Carmel)

Když máš ucpaný záchod, nejdřív ho prošťouchni. (Petra Petrlíková)

Kdo šetří, má stejně kulový, jako já. (Hana Ulrychová)

Koupil boty, chlubil se. Už je nemá. (Eliška Klímová)

Maloval svými slovy obrázky. Byly nečitelné. (Kateřina Sedláčková)

Vlk honil laň. Laň utekla. Zůstal hladový. (Jasmin Carmel)

Indiánské přísloví: Když jedeš na mrtvém koni, sesedni. (Petra Petrlíková)