Sedím na posteli vedle své dcery a čtu jí pohádku jako každý večer. „Tak pusu a dobrou noc.“„Ještě jednu pohádku,“ škemrá malá.
„Ne, ne, už je dlouho, venku je tma, jde se spát,“ chci být nekompromisní a zadívám se směrem k oknu. V dálce na hlavní silnici jsou vidět blikající světla policie.
„Mami, tu o Smolíčkovi, ale ne z knížky,“ vybrala si zatím Pavlínka, a já si lehám k ní do postele a začínám vyprávět.
*****
„Už opravdu spát. Zatáhnu ti žaluzie a nechám otevřené dveře,“ slibuji, zatímco dávám dolů žaluzie. Na silnici přibyla i blikající sanita.„Mami, co to tam svítí, to je sanitka, viď?“
