Statistika v praxi - napsala Olga Hánová

„Ahoj mami, zítra jdu do města, chceš něco přinést?“
„Jo, chci, ale zase se mi budeš smát. Zajdeš mi to papírnictví?“
„Ono už je zase září? Už to slyším, hlavně ten největší kalendář, co tam mají, viď!“
„Nesměj se, to je vážná věc. Potřebuju ten největší, aby se mi tam všechno vešlo, v prosinci už ho neseženu. A na ty barevný propisky, nezapomeň. Jo a vezmi mi ještě jeden malý notýsek, nějaký hezký. A hlavně nezapomeň účtenku.“
Ještě cestou se směju.

Vypočítavý Zajíc - napsala Olga Hánová

Fakulta designu a umění v Plzni

Do obory přišel nový hajný. Aby se seznámil se všemi zvířátky, pozval je na velikou hostinu u krmelce.
"Od kolika je dneska ta žranice?" ptal se pan Zajíc paní Zajícové.
"Od sedmi, už jsem ti to říkala dvakrát."
"Na sedmou nejdu. To budou nejdřív chytré řeči, jak bylo všechno špatně, a on nás spasí, na to nejsem zvědavý. Půjdeme až na osmou, to už bude po všem a jen si parádně nacpeme bříška."

Proboha, mami - napsala Olga Hánová

Ahoj mami, jdu se kouknout k rybníku, jestli už se bruslí, nechceš jít se mnou?
Ahoj. K rybníku? Chtěla jsem se koukat na Bohdalku.
Pojď, projdeš se, řekneš mi, co je novýho, večer usneš i bez prášku.
A kdy jdeš?
No, teď.
Teď? Hned?
Jo, teď hned.
A to jdeš takhle?
Jak jako takhle?
No, bez čepice. A v tý tenký bundě? Zase nastydneš. Vždycky něco chytneš a pak se toho nemůžeš zbavit. To máš už od malička.

Teorie v praxi - napsaly Ludmila Dvořáková, Věra Adamcová a Olga Hánová

Ve vlaku cestuje paní s vnučkou, která zlobí, otravuje ostatní cestující, dělá nepořádek. Babička dítě očividně nezvládá. Když obě vystoupí, v kupé situaci komentuje starý pán a studentka - zjevně hodně humanitního oboru.

„To je dost, že vystoupily. A ten bordel, co nechaly. Papírky všude, vylitá limonáda. Všechno jí dovolí. A princezna si dělá, co chce. To za nás nebývalo!“
„Vždyť byla malá. A tak hrozné to také nebylo.“