Uvozovací věty

Zadání:
Vynechte uvozovací větu a doplňte emoci do přímé řeči. Zůstane jen přímá řeč a nálada.  

„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.

Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka plakala.

Reklamace brýlí - napsaly Petra Pircová a Milada Bouzidi

Paní z Valašského Meziříčí potřebuje šroubek

Petra Pircová

„Dobrý den, já bych potřebovala reklamovat brýle. Vypadl mi z nich šroubek a upadla nožička. Tady je máte. Nožičku jsem přinesla, ale šroubek už vám nedám. Musel mi spadnout ráno do vloček, asi jsem ho snědla. .... No nepoznala jsem to, no! Dávám si do nich chia semínka;a to vypadá skoro stejně. Zvlášť když vám upadne nožička od brýlí a koukáte na snídani jedním okem.

Akvaristika - napsala Petra Pircová

„Tak jak dneska, paní Kolářová?"
„No, dneska jsem to tu dala trochu do pucu... vystavila jsem vám ty nové konzervy.... Trochu jsem pročistila klece... .... a vytřít to tu taky potřebovalo..."
„A jéje... takže tržba asi na prd, co? "
„No... to víte... dneska dost pršelo... lidem se nechce... A taky je před výplatou!"
„No jen aby... Aby zítra přišli..."
„To přijdou, nebojte... zítra přijede hmyz, tak to sem naběhnou."

Cestovatelské metafory

Potápění u korálových útesů je jako návštěva cizí planety. Objevíte tam úplně jiný život a nikdo tam o vás nestojí.

Eiffelova věž je jako čtyřstranné štafle, na které se se sice špatně leze, ale je z nich báječný výhled.
Chorvatské pláže jsou jako Tetris. Chvíli to trvá, než se někam naštelujete, ale nakonec se tam to místo vždycky najde.

ZÁHADNÝ KAMARÁD - napsala Petra Zelenková

Chodím se svojí už 2. fenkou do parku, který odděluje naše sídliště od vedlejšího. .
Při procházkách s každou svojí psí parťačkou – jsem nevidomá  – dostávám neuvěřitelnou inspiraci pro svojí literární tvorbu. Nejprve mě napadaly jen naprosto praštěné a vtipné verše a později přicházely nápady i pro moje povídky.
Říkala jsem si, že je to mojí aktuální fenkou, která mi dala jasně najevo, že je to moje 1. psová ve svém novém kožíšku, protože s tou jsem měla inspiraci opravdu jen na verše a nyní byla v opačné povaze, tak mě napadlo, že přináší inspiraci i pro povídky.

Záludnosti autobusu - napsala Petra Pircová

Cesta autobusem je nebezpečná. No dobře, není TOLIK nebezpečná, ale ÚPLNĚ bezpečná taky není. Od jisté doby bych ale mezi bezpečnostními pokyny uvítala i větu: „Při jízdě si nesundávejte boty.“

 

Je pravda, že někdy je to pohodlné. Zvláště při dlouhé jízdě, a když máte nové boty, které tlačí. Taky jsem si je jednou na chvíli sundala, abych si ulevila. Bylo to v Ekvádoru a absolvovala jsem tenkrát přejezd z hlavního města Quito na jih do lázeňského městečka Baňos.

Ztracena v supermarketu - napsala Milada Bouzidi

Stojím v supermarketu a v němém úžasu se dívám na ty dlouhé řady snídaňových cereálií. Z dnešního pohledu to zní směšně, ale v devadesátých letech nebyli u nás takové obchody vůbec běžné. Já se však dostala do Anglie a všechno kolem mě bylo nové, neznámé a někdy taky nesrozumitelné.

Od rodinky jsem dostala seznam a poprvé jsem vyrazila na nákup sama. Trochu jsem se bála, ale říkala jsem si, že je to jen blbý nákup a že to zvládnu. Když tak se zeptám, už jsem tady měsíc a trochu jsem se rozmluvila, tak to snad nebude žádný problém. 

A navíc, všichni se tu usmívají a ochotně se se mnou dávají do řeči, i když ještě vůbec nemluvím plynule.

Slovinsko na pohodu - napsala Petra Pircová

Dodnes podceňované Slovinsko umí nabídnout báječnou dovolenou. Třeba když si v lázeňském letovisku Portorož pronajmete vilku se zahrádkou. 

Najdete tu domek pro jednu, dvě, nebo třeba i čtyři rodiny, což je i ekonomičtější. Stačí mít takovou partu, jako má naše rodina, a čeká vás skvělý pobyt.

První den příjezdu, jakmile jsme kompletní a resuscitovaní, vyrážíme k pláži. Ne že bychom měli sílu se k večeru ještě máchat v moři, ale portorožská pláž je lemovaná skvělými restauracemi. 

Cesta k laguně - napsala Alena Larionová

Cesta k laguně aneb i sebelepší plán může být propadák
Pohoupávám se ze strany na stranu, mořský vítr si pohrává s mými vlasy a ani mi nevadí ten smrad z toho motoru. Kouknu na přítele, jak sedí s tím batůžkem a v hlavě mi bleskne. No jo, už jsme "profi túristi". Tenisky na nohou. V batohu voda, vlhčené ubrousky, svačina, plavky, a hlavně předem promyšlená a prozkoumaná cesta. Přece jenom jsme se poučili. Vlastně je to náš poslední výlet na Pattayi. Toto uteklo. Z mého rozjímání mě vytrhne: „Koh Lan! Kho Lan! Madam, Kho Lan!“