Hodinky - napsal Pavel Kerda

Stůj! Nevíš, že se máš rozhlédnout, než vlezeš do sinice?
Se rozhlížím...
Já myslel, opravdu se podívat, ne jenom kroutit hlavou ze strany na stranu. Nejdříve do leva, pak doprava. To ti máma neříkala?
Říkala. A která je levá?
To už bys mohl ve čtyřech letech vědět.
Já to vím, já tě zkoušel.
Levá je ta, co máš hodinky.

Maminka propadlíka na třídních schůzkách - napsal Pavel Kerda

Zvenku na bílo natřené dveře označené římskou čtyřkou a za nimi místnost, kde ten můj hoch tolik bojoval. A přitom to nebylo nic platné. Bodejď by jo. Tabule černá jako ve středověku, lavice div že nemají kalamáře a ta okna! Tudy snad musí táhnout jako na Sibiři. Vymalování na bílo taky není bůhví co. Jak se pak mají chudáci děti soustředit na učení, když jim musí být věčně zima. 
A co ty obrazy! To i snad za mě byla Mendělejova tabulka prvků barevnější a obrazy dynosaurů a jiných potvor prostě musí odvádět pozornost.

Perná chvilka - napsal Pavel Kerda

Často jezdím do Liberce
Mám rád kafe.
A jsem možná trochu konzervativní .
Tyto tři atributy nejspíš můžou za to, že jsem prožil opravdu pernou chvilku. 
Ten den jsem na ČEZu v Liberci vyřídil, co k vyřízení bylo, a pak se vydal přes obchodní dům Forum pro auto, do přilehlého parkovacího domu. Jak už to v takových obchoďácích bývá, i tady na mne útočily reklamy ze všech stran. Naštěstí jsem vůči nim imunní. Až na jednu. Málokdy odolám pozvání na dobrou kávu. Do cesty se mi postavilo nejprve Áčko s vymalovaným kouřícím šálkem v napřažené ruce a pak celá kavárna s názvem Segafredo.