9. října 2018

Maminka propadlíka na třídních schůzkách - napsal Pavel Kerda

Zvenku na bílo natřené dveře označené římskou čtyřkou a za nimi místnost, kde ten můj hoch tolik bojoval. A přitom to nebylo nic platné. Bodejď by jo. Tabule černá jako ve středověku, lavice div že nemají kalamáře a ta okna! Tudy snad musí táhnout jako na Sibiři. Vymalování na bílo taky není bůhví co. Jak se pak mají chudáci děti soustředit na učení, když jim musí být věčně zima. 
A co ty obrazy! To i snad za mě byla Mendělejova tabulka prvků barevnější a obrazy dynosaurů a jiných potvor prostě musí odvádět pozornost.
To ať se na mě nikdo nezlobí. Pak není divu, že kluk propadl. Navíc stupínek u katedry! To je jako pranýř, na kterém by člověk zapomněl i jak se jmenuje. V dnešní době by ho snad už mohli zrušit. A pak že je učitel postavený na roveň žákům a probíhá dialog. Houby. Vyvyšuje se na ně i když sedí. No a ten reproduktor nade dveřmi, to je vrchol.
Ani ve filmu Marečku podejte mi pero, neměli takovou hrůzu. Tady by postoupil do vyššího ročníku snad jen génius. 
„Tak paní učitelko, co pro mě máte zase za stížnosti?“

Žádné komentáře:

Okomentovat