ODVRÁCENÁ TVÁŘ THAJSKA - NAPSALA HANA KOTUČOVÁ

„Platím,“ volám na číšníka na Khao -san street. Lidi korzují z baru do baru odkud se ozývá živá hudba, která se mísí na ulici v nesnesitelný randál.
Otvírám tašku, abych vytáhla obálku, do které jsem před půl hodinou vyměnila v bance bahty za 3000 dolarů, což mělo pokrýt náš čtrnácti denní pobyt v Thajsku. Obálka nikde. I tak vás může přivítat Bangkok.
Naše putování začalo obchůzkou několika policejních stanic.
Ráno se z hotelu přemisťujeme rikšou na autobusové nádraží Mo Chit. Připadám si jako v době otrokářské. Není mi příjemné, že mě musí vozit člověk a namáhavě šlapat celou cestu, i když za peníze.
Autobusem přeplněným zpocenými Thajci míříme do Pak Chongu. Nikde žádný nápis stanic, vůbec netušíme, jak poznáme, že jsme na místě. Znamením má být stožár. Tentokrát štěstí bylo při nás. Přesedáme na taxi. Taxikáři jsou na celém světě stejní. Chtějí vyrýžovat na cizincích co se dá.

Je cesta do Indie otázkou přežití? - napsala Hana Kotučová

Sedím v letadle téměř na křídle a koukám do tmy. Snažím se přestavit naší cílovou stanici Kočin v Kerale, jižní části Indie.
Bum, ozve se rána a tlak přímo u mojí nohy.
“Oli, co to bylo?“
Právě jsem ji probudila. Kouká na mě a nechápe.
Vybavuje se mi včerejší večerní párty u bazénu v Riyadhu. Při zmínce, kam jedeme na dovolenou, jsme sklízeli posměšky.

Arabská restaurace - napsala Hana Kotučová

Vcházíme do klasické, arabské restaurace v Riyadhu. Na zemi leží červené koberce a kolem nízké polstry s velkými polštáři, na které se usadíme.
Číšníka oblečeného v bílém dlouhém plášti a červenočerným károvaným šátkem na hlavě požádáme o typické arabské jídlo.
Na stůl nám donese mnoho misek s různými pomazánkami a teplý arabský chleba ve formě placky.

PŘÍBĚHY NA SEDM SLOV

Barbora Nováková: Princeznu unesl drak, princ ji musí zachránit.

Lumír Kubátko: Spustil svůj nový telefon. Bohužel z okna.

Adéla Skopalová: Cesta kolem včelína skončila výletem do nemocnice.

Co je Mekkou Čechů? - napsali Hana Kotučová, Jarmila Meera Williams, Bohuna Kopřivová, Martin Paruch, Anna Vocelová, Jiří Wilson Němec a Marek Bucko

Mekka Čechů
Hana Kotučová

Rádio oznamuje: „Spotřeba piva v Čechách je 150 litrů na hlavu.“ Hned si to přepočítávám na půl litry a nechci věřit, že tak málo. Určitě to nepočítali podle Pepy od vedle.
Jedu se podívat do Mekky Čechů, plzeňského pivovaru, který nás proslavil po celém světě jako Pilsner Urquell.

Svědectví holuba - napsala Hana Kotučová

Kroužím vzduchem a pozoruji ruch pode sebou. Na Staromáku, který má tvar lichoběžníku jsem si oblíbil Týnský chrám věnovaný panně Marii. Z jeho dvou věží vidím celé náměstí. Uvelebím se na gotickém štítu, který je zdoben kraby, což v tomto případě nejsou říční živočichové, ale malé dekorativní, plastické kamenické prvky, typické pro gotickou stavbu.
Barokní reliéf Madony s jezulátkem mě láká svoji zářivě zlatou barvou.

Tři nej - napsala Hana Kotučová

Foto: Michal Bialek

Hon na čarodějnice
Mé nejmilejší místo
Kladivo na čarodějnice byl zfilmován podle skutečných událostí na panství ve Velkých Losinách. Již od 17 století podlehlo inkvizičnímu tribunálu 56 nešťastníků. 

Zámek je tichým svědectvím vykonstruovaných příběhů, procesů a mučeni. Večerní prohlídky s baterkou podtrhnou zdejší atmosféru. Neproběhla zde dosud elektrifikace.

STAROMÁK POHLEDEM PSA - NAPSALA HANA KOTUČOVÁ

„Proč mě sem taháš? Je tady plno pachů.“
„Mňam pečené koleno. „kdyby aspoň něco upadlo na zem.

 „Jé kaše, je cítit po mase a takové množství. V tom se musím vyválet.“
„Kam mě to táhneš? Tolik lidí, fakt mě to nebaví, a pořád koukáš nahoru.“

24 hodin v Rijádu - napsala Hana Kotučová

Mrtvé město. Tak na mě působí, když se ráno vydávám do centra. Nepotkám ani živáčka. Pouze luxusní auta chvátají, kdo ví kam. Chci přejít cestu, abych si v místním marketu koupila vodu. Je to adrenalinový sport. Tříproudová silnice v jednom směru je rozdělená ostrůvkem s palmami. Kličkuji jako zajíc a dostávám se na úzkou travnatou plochu. 

Kolem jedoucí auta mi nahánějí strach. Někteří troubí, pokřikují na mně, házejí mi telefonní čísla. Cítím jako kurva.
„Proč tady nejsou přechody?“ ptám se sama sebe.
Protože tady nikdo venku nechodí.
Konečně přebíhám další tři proudy a dostávám se k obchodu. Bohužel ten je zavřený, protože je zrovna čas modliteb. Každý den jinak, kdo si to má pamatovat. Sluneční paprsky pálí už teď.

Kutná Hora - napsala Hana Kotučová

V erbu hlava Turka, 
kterému klove oči krkavec

V rohu skelet havrana vydloubává oko v lebce. Kosti mě obklopují ze všech stran. Klenby, sloupy, oltář i lustry jsou z pozůstatků lidských těl. Jsem v kostnici v Kutné Hoře. 

Kolik mrtvých tady musí být? Zamrazí mě. Snažím se od smrti odpoutat a obdivovat detaily umění.

Kostnice Sedlec v Kutné Hoře - napsali Hana Hermanová, Jarmila Meera Williams, Michal Hejna, Jakub Hlaváček,

Memento mori, smrtelníku! Prach jsi prach a v prach se obrátíš. Leda, že kost z tvého žebra skončí jako rameno lustru v Kostnici a kluci ze třetí B., co jsou v Kutné Hoře na školním výletě, se budou sázet, kdo sebere odvahu a šáhne na tebe. Venku je vedro a továrna Philipa Morisse, tady uvnitř je vlhko a ticho a vládne pomíjivost.

Hana Hermanová

---

Zadání: 

Napište co nejpoutavější perex k Hančině cestopisné reportáži o sedlcké kostnici v Kutné Hoře.

Země snů - napsala Hana Kotučová

Tak jsme si to opravdu nepředstavovali. Je to jako dostat se z deště pod okap.
Jsme unavení, otupělí a začíná nám být všechno jedno. Když nás tady nechtějí tak jedeme zpátky.
Vytoužená cesta každého křesťana. Vidět Jeruzalém.
Rok jsme se s Pavlem, mým dobrým kamarádem, připravovali na tuto cestu. Vyjíždíme totiž ze Saudské Arábie, kde pracujeme. K získání pracovních víz pro Saudskou Arábíí jsme museli podepsat, že jsme nikdy nenavštívili Izrael.

Hádka o slepice - napsala Adéla Skopalová

Každý rok začátkem prázdnin chodím navštěvovat svoji babičku. Ani tenhle rok nebyl žádnou výjimkou. I když babička bydlí sama, nikdy se tak cítit nemusí, neboť ve vedlejších dvou domech bydlí naše další rodina. V tom menším žije moje teta spolu se dvěma sestřenicemi a hned vedle v tom větším bydlí strýc s tetou a jejich dětmi. Všechny jejich domy jsou propojené jednou velkou zahradou, která je rozdělena na čtyři menší části. Na zahradě chovají dva psy, kočky, papoušky a několik slepic.

Záchodky v Saudské Arábii - napsala Hana Kotučová

Když musíš tak musíš. Po mnoha kilometrech pustiny narazíme na čerpací stanici. Není tady nic než dva stojany a záchodky. Využíváme příležitost na vykonání potřeby. Někdo z nás menší, někdo větší. Snažím se zrychlit krok, ale dlouhý černý plášť abaya mi to nedovoluje. Horký vzduch mě pálí po celém těle. Přicházím k označené části budovy. 

Z arabského nápisu nelze poznat, zda se jedná o mužskou či ženskou toaletu. 

Český Krumlov - napsala Hana Kotučová

Hele kejklíř, pojď se podívat, tahám kamaráda z Libanonu na most, nad kterým ční na útesu majestátní zámek. Procházíme úzkými uličkami. Komtesy na nás kynou z měšťanských domů. Cítíme se jako v pohádce. Každý domeček má jinou renesanční a barokní výzdobu.
Na krámcích visí dobové vývěsní štíty řemesel. Prodejci nás lákají do svých krámků. Z hospod zní středověká hudba. Odpočineme si v rybárně na břehu řeky Vltavy a kocháme se výhledem na zámek.

O čem bude má kniha - napsala Hana Kotučová

I. Porodní asistentka na pracovním pobytu v Saudské Arábii, potká nejrůznější lidi mnoha národností a kultur a zažívá neuvěřitelné, příběhy zasahující nejen na porodní sál, ale i do soukromého života.

II. Hlavní hrdinka Hana přijíždí do Riyadhu během Ramadánu. Seznamuje se s muslimskou zemí, se zcela odlišnou kulturou. V nemocnici ji čeká práce v multikulturním týmu s odlišnými pravidly a jazyková bariera.
Hned na začátku pozná, že kontrakt podepsaný Araby v Čechách nemusí platit v jejich zemi.

PŘECI JEN JE TO SVINĚ - NAPSALA HANA KOTUČOVÁ

Nevím, proč máš tak škaredé jméno. Nezasloužíš si to. Jsi krásná, malebná, až dech přechází. Nemůžeš za svoji historii.
Vím, že na rok 1961 nikdy nezapomeneš. Vylodění kubánských exulantů pod vedením CIA na tobě napáchaly velké škody. Třídenní masakr, krveprolití, to vše máš ve svých vzpomínkách.
„Zátoka sviní?“
„Co třeba zátoka prasátek.“
„Ne. Jsi ráj.“
Pláž lemují palmy a jejich listy na nás mávají ve větru a vítají nás svým šustěním. K odpočinku si vybíráme stín pod palmou. 

Metafory - napsali Hana Kotučová a Marek Fajfr

Sebepoznání je jako první milování, krásné a bolestné.

Přivonět si k benzínu je jako projížďka ranním metrem.
Podzimní vítr zní jako poetická hudba.
Bolest zubů je jako bodání nožem.
Noční bouřka je hořká jako hádka milujících lidí.
Ranní slunce chutná jako něžné pohlazení.
Hudba zněla těžce jako pochod husitů v bitvě na Vítkově.
Její hlas voní sladce jako chuť nahnilé broskve.

HUBNU - NAPSALA HANA KOTUČOVÁ

Opakuje se to každým rokem a vždy bez úspěchu. Nevzdávám to.
Opět chodím do posilovny, kde mě měří, váží, dohlíží na cvičení. Tedy to správné cvičení a správnou stravu. Nevím, koho víc přesvědčují, jestli mě nebo sebe, že určitě zhubnu.
„Opři se do toho, přidej, ty to dáš.“ 

Lije ze mě jako z konve, ale prý za odměnu po cvičení dostanu proteinovou tyčinku. Nemyslím na nic jiného než na kus žvance.
Po půlroce sledování, žádný výsledek, cvičitelka si povzdechla: „Určitě děláte nějakou chybu.“

Hudební dětství - napsala Hana Kotučová

Opona padá dolů a já vybíhám z lóže. Pláču a tiše šeptám: „Umřela mi maminka...“
V zákulisí padnu do rukou přímo režisérovi. 

„Kam letíš holčičko?“ snaží se mě zastavit.
Zalykám se: „Umřela mi maminka!“
Pochopil a odvádí mě do šatny. „Tady je tvoje maminka živá a zdravá,“ říká mi s úsměvem.
„Pojď sem miláčku,“ maminka mě tiskne do své náruče, zatím co ji maskérka odličuje.