Metafory

Přivonět si k benzínu je jako nakouknout do světa drsných mužů a povýšit Chanel č. 5 na pánskou záležitost.

Hašlerka vypadá jako kousek měsíčního kamene.
Podzimní vítr zní jako hobojové kvarteto hrající Osudovou..
Sebepoznání je jako udice nahozená do víru vlastního života.
Bolest zubů je jako rozklepávačka nýtů, kterou zapomněli vypnout.

Noční bouřka je hořká jako hádka s milovanou osobou.

Ranní slunce chutná jako čerstvě vymačkaný pomerančový džus.
Hudba zněla těžce jako zatuhlý odér divadelních kulis, které roky nikdo nepoužil.

Její hlas voní sladce jako první červnové jahody.

Jeho chůze zní, jako když Hanička píše na počítači.
(Marie Ranišová)

UVOZOVACÍ VĚTY

Vlastně na vaší nabídku nemůžu přistoupit, nejsem žádná lehká žena… Jooo kdyby jste tu nabídku ještě nějak upravil zpestřil, tak bychom se o tom mohli ještě pobavit. Ale nevím čím by jste mi přesvědčil.
Marie Ranišová

„Mal som si dať radšej staré topánky. Tie s tou hladkou podrážkou. Fuj, ako teraz ten hnedý sajrajt vyšpáram?! A vôbec, ktorý parchant nechá vysmoliť svojho čokla uprostred chodníka?! To muselo byť prinajmenšom polmetrákové teľa! Čo mu to dávajú žrať? Smrdí to ako... No nič!"
Barbora Wlachovská

„Okamžitě mi podej tu tužku, nebo ti kurva rozbiju hubu!“
TaTáňa Zouharová

Definice lásky - společně

Jeden starý básník říká: „Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý...“
Co je ta láska? Je láska barva, je to vůně, prchavý okamžik nebo několik společných roků? Toužíme po ní, hledáme ji, ale stále nám utíká, myslíme si, že to stále není ta pravá.
Nemá tvar, nejde ji zvážit, nejde ji koupit, ale poznáš, když skutečně prchne. Už není, kdo by tě pohladil, komu bys řekl vše, už je jen slza a vzpomínka. Pak víš, že jsi ji měl.
Hana Havlová

Videl jej štíhle paže, úzky driek a pevný zadoček, hoci ona sama si pripadala ako vráskavec ozrutný.
Bára Wlachovská

Metafory

Jeho chůze zní jako blížící se roj včel.
Hašlerka vypadá jako malé balení horského vzduchu.
Bolest zubů je jako ranní vstávání do práce.
Noční bouřka je hořká jako moje známky ve škole.
Hudba je těžká jako začínající strach a úzkost.
Její hlas voní sladce jako kvetoucí poupě na jaře.
Přivonět si k benzínu je jako nasát odér deset let starých bot.
Sebepoznání je jako vstoupit na novou pevninu.
(Gabriela Farkašová)

Čachtická paní – napsala Marie Ranišová

Postavy: archeolog (A) a sluha Ficko (F), Alžběta Bathoryová 

Archeolog najde v zemi rezavý nůž a povídá: „Ficko, podívej…. Kolik panen asi tvoje paní ubodala tímto nožem?!“

F: „Tomu nevěř, to jsou jen pomluvy od Nižnáskyho. Však víš, jaký měl o ni zájem a hlavně, jak bažil po jejím majetku.“

Můj něžný tatínek – napsala Marie Ranišová

Můj tatínek je láskyplný manžel, otec a dědeček. Pro rodinu by se rozdal. Příkladně - když jsem v mládí přišla v noci z diskotéky domů, nebyl línej a vstal z postele se slovy: „Dceruško, nemáš hlad? Udělám ti polívčičku.“
Avšak srdcem a duší je sportovec, a jak známo, zde vládne i tvrdá disciplína. A tak je tomu i u nás doma. Na jednu stranu laskavost a vstřícnost, na druhou přísnost a tvrdá ruka.
Slovo „prosím“ dává až tehdy, když ví, že žádá o něco, co je na hranici lidských možností.

Broadway - napsala Marie Ranišová

Snem asi každého herce je dostat angažmá v divadle na Broadway. A zřejmě každý divadelní nadšenec by chtěl shlédnout jakýkoliv kousek takového divadla. Přesto, že vstupenka jde do několika tisíců korun, jsou tato divadla téměř vyprodaná. Před představením se u pokladny choulí skupinky lidí, kteří čekají na vrácené či zbylé lístky.
Ani my jsme neodolali. Neočekávejte však od tamního divadla to, na co jsme zvyklí u nás. Po vstupu do foyer na vás vykouknou eskalátory. Zdi jsou pokryty strohým mramorem, bez obrázku, bez jakékoliv dekorace. Dýchne na vás chlad a máte pocit, že jste v pražském Kongresovém centru. Studeno a zase studeno. Chtěli jsme si odložit kabáty a mokré deštníky. A ejhle, další překvapení… Šatny se tu nenosí.

Snídaně – napsala Marie Ranišová

Nerozhodná
„Dobré ráno.“
„Ahojky.“
„Co si dáš k snídani?“
„To je jedno.“
„Dáš si hemenex?“
„Ne, na vajíčka nemám chuť.“
„Co by sis tedy přála?“