Drama - napsala Lucie Žeková

Katka Buriánková, Fakulta designu a umění v Plzni

Veverka Karla si vždycky myslela, že jí osud nenadělil mnoho štěstí.
Horké léto je většinou předzvěstí tuhé a dlouhé zimy. Moc dobře to věděla, stejně jako to vědí všechny veverky z její rodiny. A všechny veverky, které mají aspoň trochu rozumu, v létě pilně shromažďují zásoby na zimu. Tak do práce!
Byla si dobře vědoma toho, že je od narození smolařka. Jakmile se jí mohlo něco nepovést, nepovedlo se to.

Romance - napsala Lucie Žeková

Katka Buriánková, Fakulta designu a  umění v Plzni

Karla si nikdy nemyslela, že zrovna jí by tohle mohlo někdy potkat.
Byl až moc krásný. Moc krásný pro Karlu. Ona smolařka a taková šmudla, vedle ostatních působila jako splihlá nicka. To si myslela Karla. On, krásný Karel, tajný sen všech veverek v okolí, si jí určitě nemohl všimnout. Věděla, že na takového prostě nemá. Ale snům se těžko poroučí. Myslela na jeho jiskrný očička, ze kterých koukala kdejaká lumpárna. Jeho krásný, nadýchaný a huňatý ocas, kterým vířil vzduch, když přeskakoval z větve na větev. Lesklá zrzavá srst s lehkým nádechem černého melíru na zádech. Aaach, Karla se noc co noc probouzela rozechvělá touhou po Karlovi.

Soused otrava - napsala Lucie Žeková

„Liškoooo!“ ozvalo se vedle liščina brlohu naléhavým šepotem.
„Liškoooo!“
Poznala hlas souseda Jezevce a hned se jí na mysli vytanulo, co ten otrapa zase chce.
„Liško, já nemůžu spát, už mám zase ty bezesné noci.“
To si ze mě dělá legraci! Já celé dny běhám kolem pěti liščat a v noci jsem ráda, že si můžu aspoň trochu odpočinout, naříkala sama pro sebe Liška.

Lidumilka - napsala Lucie Žeková

„Budeš si muset vybrat!“ řekla rázně Jarka ze Sokola.
„Čím dřív, tím líp,“ dodala. „Určitě to bude dobrý i pro tebe samotnou, uvidíš.“
Nemohla pochopit, proč se Emilie paktuje s lidma ze strany. Mezi nimi byla s členskou legitimací výjimkou.
Ten den, jako každé ráno vstala ve čtyři hodiny a v pět už byla přichystaná převzít ranní směnu v nemocnici. Převlékala postele na lůžkovém oddělení, pak asistovala u vizity. Jako každý všední den dělala práci, která ji bavila a dávala podle ni smysl. Ve dvě hodiny odpoledne už byla doma. Poklidila svou velkou domácnost, nachystala třem odrostlým dětem a manželovi večeři a vyrazila k paní Veselé. Pomohla jí s koupáním, poklábosila s ni o novinkách, které se zrovna ten den v ulici udály. Uvařila ji večeři, rozloučila se a pelášila na místní schůzi KSČ.

O prchání - napsala Lucie Žeková

Nasedáme s Markem do traktůrku, máme tak tak času, abychom stihli zahnat z pastviny všechny dojnice. Musí se z okolních pastvin vrátit dřív, než ve tři hodiny začne odpolední směna v dojírně. Pro některé „holky“, jak tady dojnicím říkají, jsme došli pěšky. Ale pro „čtyřku“, jak se nazývá jedna ze sekcí, pojedeme traktůrkem.
Ne že by to bylo tak daleko, ale Marek říkal, že to bude bezpečnější. Do „čtyřky“ totiž k „holkám“ přibyl nový býk.

Jenom spolu - napsala Lucka Žeková

„Teď já.“
„Teď já.“
„Teď já.“
„Teď já.“
.
.
.
„Teď ty, kde to vázne, vždyť spadneme?!“
„Teď já. Promiň za to zpoždění, jde mi to dneska ztuha.“
„Teď já. To nevadí, ale aspoň zlehka musíš.“
„Teď já. Já vím, ale já se ještě úplně necítím.“
„Teď já. Chápu to, ale musíš se snažit, tebe nikdo nenahradí a já to sama nezvládnu!“
„Teď já. Však já se snažím, nenechám tě přece ve štychu, když už spolu šlapeme skoro osmdesát let.“
„Teď já.“
„Teď já.“
„Teď já. Ale řeknu ti... Na to, že máš novou titanovou kyčel, ti to šlape skvěle!“

Malý kluk a pivo - napsaly Katka Nevolová, Eliška Nováková a Lucie Žeková

„Musím ještě něco dodělat v garáži,“ řekl tatínek. A protože já už vím, co to znamená, vyrazil jsem hned za ním. Tohle bude chlapská záležitost. Strašně se mi na tom líbí, jak to má táta zmáknutý.
V garáži je bordel, ale táta přesně ví, kde, co najít. Zkušeně sáhne do vyřazeného mrazáku, který se na stará kolena stal ledničkou.
Taťka řekl, že umí přesně sedmý schod. Jednou rukou vytahuje lahváče, houpnutím boku zavře dvířka, druhou rukou se už natahuje po otvíráku, který visí místo lustru uprostřed místnosti.