Valentina - napsala Martina Švecová

Santiniho Zelená Hora

Další probdělá noc. Plány nové velkolepé stavby, rozlitý kalamář, zlomené pero. Ždárský opat nezadává práci jen tak někomu. Tohle je jeho životní šance. Cítil se úplně pohlcený. Už skoro týden pořádně nespal. Ale skutečně jen kvůli stavebním propočtům? S hlavou v dlaních mistr Santini vzpomíná na vandrovní cestu svého mládí. Pronikání do mystické Kabaly, magických věd a tajemných energií.

Co když to tak bude - napsala Martina Švecová

Eva se probudila vlastním výkřikem. Ještě nějakou dobu jí před očima vířily obří zářící hvězdy, hory pestrobarevných balíčků a davy mačkajících se lidí. Chvíli jí trvalo pochopit, kde vlastně je. Propocené krepové pyžamo ji začínalo studit a to jí pomohlo, aby se skutečně probrala.
„Ufff, to byl ale úděsný sen.“ prohodila polohlasně.
Standa se vedle ní zavrtěl a otevřel oči.
„Dobré ráno miláčku. Vlastně krásný Štědrý den.“
„Zatím jen štědré ráno. Ještě nás čeká spousta práce.“

Sado-maso strojek – napsala Martina Švecová

Dobrý den, chtěl bych reklamovat tento holicí strojek. No, neholí. Vůbec. Spíš trhá. Ano, zkoušela to moje žena. Na mě. Ale spíš mi ty vlasy vyškubala, než ostříhala. Fakturu mám tady. Ano, adresa platí. Kounická, Praha - Strašnice. Jasně podepíšu. Jen co si vyndám propisku z kapsy. A můžete mi to rovnou vyměnit? No to je skvělé! Doprava je tu příšerná. Nerad bych sem jel znovu. Naštěstí jsem si tu vedle vás mohl koupit aspoň čokoládový loupák ke snídani. Rozhodně nechci už stejný typ. Sado-maso není můj oblíbený styl. To bylo asi naposled. Třeba tenhle typ vypadá zajímavě – Angels. Jako moje oblíbená kapela.

Maminky nechodí do práce! – napsala Martina Švecová

„Hurá, už seš tady!“
„Ahoj, jak ses tu dnes měla?“
„Dobře, hráli jsme si venku na princezny a draka.“
„Super, tak se pojď přezout a jdeme domů.“
„Proč některé děti nejdou taky domů?“
„Které děti? Všechny děti půjdou za chvíli domů.“
„Ale proč nejdou teď, jako já?“

Postel – napsala Martina Švecová

„Kdyby mě býval nedržel, tak bych mu z té postele utekla,“ prohlásila nevinně Lenka a pokračovala v jídle. Martin vytřeštil oči. Jejich dva kolegové s potutelným úsměvem zapíchli pohled do svých talířů.
Lenka s Martinem jim už nějakou dobu u oběda vyprávěli jejich včerejší zážitek.
Lenka pracovala ve firmě necelých pět měsíců. Velmi krátce po nástupu Martina zaujala a ten ji začal balit.

Děda Josef - napsala Martina Švecová

Neexistovalo nic, co by děda Josef nedokázal opravit. Sousedé z širokého okolí mu nosili své rozbité mixéry, fény, vysavače a mnoho dalších zázraků a odnášeli si zpět své znovu spokojeně vrnící spotřebiče. 
Na podzim jsme vybírali brambory z řádků, které byly vzorně zorané dědovým vlastnoručně vyrobeným traktorem. Coby elektrikář se dostával na mnoho stavenišť, odkud si přinášel velké poklady - staré motory, různá ozubená kolečka, velká či malá kola, tyče a jiné harampádí, a z nich pak doma vytvářel rozličné stroje i strojky.

Kytara - napsala Martina Švecová

Zkušené prsty udeřily do mých strun a zase to začalo. Celé mé tělo z ušlechtilého dřeva začíná vibrovat svižnou melodií. Stejné vibrace se přenášejí i přítomné publikum.
Začínáme profláknutým songem, který nenechá nikoho v klidu. Všechno ve mně víří a zaujatě sleduji vlnící se dav v šeru hlediště. Les rukou začíná postupně houstnout.
Z velkých vstupních dveří na obou stranách sálu se k nám hrnou další zážitkuchtiví zájemci. 
Barevné efekty blýskají všude kolem nás a všichni moji milí kolegové se dostávají do varu. Kolega bicí má právě své hlasité slovo a nenechá nás na pochybách, že je mistrem svého řemesla. Druhá kytara jakoby v rukou svého mistra tančila.
„Jen do toho, pořádně to rozjedeme.“

Metafory

Jeho chůze zní jako slon valící se savanou.
Hašlerka vypadá jako malý černý ztvrdlý bobek.
Podzimní vítr zní jako jemná symfonie. 
Sebepoznání je jako otevřená kniha plná možností, inspirací a překvapení.
Bolest zubů je jako kladivo neustále tepající do kovadliny.
Ranní slunce chutná jako čerstvě upečený chleba.
Noční bouřka je hořká jako celý jeho život.
Hudba zněla těžce jako dramatické finále jeho velké životní symfonie.
Její hlas voní sladce jako čerstvě uvařená horká čokoláda.
Přivonět si benzínu je jako propadnout Formuli 1.
Radka H.

Jeho chůze zní jako klapot kopýtek rozjařeného telete.
Hašlerka vypadá jako opracovaný onyx.
Podzimní vítr zní jako kvílející siréna bez milence.
Sebepoznání je jako sebepoškozování. Přináší vám to jistou úlevu, ale zároveň to děsí.
Bolest zubů je jako plná nádrž dynamitu ve skladu se střelným prachem.
Ranní slunce chutná jako orgasmická vůně milence.
Noční bouřka je jako nejlepší belgická čokoláda.
Hudba zněla těžce jako tlukot umírajícího srdce.
Přivonět si benzínu je jako ostrá rána do nosu.
Její hlas voní jako nejjemnější čokoláda, jako ta nejlepší sladkost světa.
Markéta Eszenyiová

Jeho chůze zní alá Pejrak.
Hašlerka vypadá jako bombónek prohnaný modrotiskovou manufakturou.
Podzimní vítr zní jako pláč odloženého dítěte.
Sebepoznání je jako našlapování po roztávajícím ledu.
Bolest zubů je jako život s despotou, z bolesti jen tak nevyjdeš.
Ranní slunce chutná jako doušek mateřského mléka.
Noční bouřka je hořká jako hlt teplého Fernetu.
Hudba zněla těžce, jako kdyby se hudebník právě loučil se životem.
Přivonět si benzínu je jako olíznout šmirgl, vícekrát to neuděláš.
Její hlas voní jako maminčina ostružinová marmeláda.
Jana Faitová

Jeho chůze zní jako bubnování při výměně stráží u Buckinghamského paláce.
Hašlerka vypadá jako temný diamant, vonící silou hlubin.
Podzimní vítr zní jako umíráček u zvoničky času.
Sebepoznání je jako výbuch hvězdy, který pomáhá vzniku nové galaxie.
Bolest zubů je jako nekonečné mačkání ruky ve svěráku.
Ranní slunce chutná jako začátek nového života. Dnešek může být lepší než dny minulé.
Hudba zněla těžce jako úprk divokých koní nekonečnou krajinou.
Její hlas voní sladce jako první konvalinky mezi zbytky sněhu.
Noční bouřka je hořká jako silná čokoláda, bystřící naše smysly.
Přivonět si k benzínu je jako cítit včerejší jídlo v krku.
Martina Švecová

Jeho chůze zní jako břeskná hudba pochodového marše.
Hašlerka vypadá jako nepovedený „Woerters originál“.
Podzimní vítr zní jako hudba ve větvích stromů.
Sebepoznání je jako stálé objevování nových světů.
Bolest zubů je jako tlak tunového lisu.
Ranní slunce chutná jako croissant na Riviéře.
Hudba zněla těžce jako zvuk „Zikmunda“ za temné noci.
Její hlas voní sladce jako jarní vánek po ránu
Noční bouřka je hořká jako nasekaný pelyněk, který nechutná, ale chceme ho.
Přivonět si k benzínu je jako povznést se nad všechny strasti světa
Jiří Jelen

Cvičení vymyslel lektor tvůrčího psaní René Nekuda - Kreativní zápisník, nakladatelství U veverky 

Balonová záložna – napsala Martina Švecová

Rozbalila jsem opatrně další dárek. Co si na mě mí blízcí nachystali? A vida, z krabičky na mě vykoukl vytoužený zážitek – let balonem.
„Vhodný termín si prosím vyberte na naší webové stránce a registrujte se pomocí uvedeného čísla voucheru.“ Hned následující den se poslušně řídím uvedenými instrukcemi. 15. června z Konopiště zní skvěle. To budou panoramata!
„Meteorologická předpověď na dnešní večer nezní bohužel příliš příznivě,“ slyším 15. června z mobilu hlas zdrceného pilota.

Chov slepic - napsala Martina Švecová

Chytili mě za křídlo a strčili do krabice. Během pár vteřin ke mně přibyly ještě dvě další sestry. Zavřeli krabici a někam nás nesou. Něco vrčí a houpe se to, trvá to dost dlouho.
Cosi teplého mi přistálo mezi očima.
„No fuj, sestro!“
Vrčení i monotónní pohyb ustává. Zase někdo někam nese naši krabici. Pokládají nás na zem. Jedna ze sester lehce zakdáká. Tak takhle asi vypadá konec, napadne mě. V tom se ale víko krabice otvírá a my smíme vystrčit hlavy ven. Vidíme upatlané okno a pavučiny na zdi.