Háček

Kdo zabil Alfréda
Táhne mu z huby chlast. Stojí nad propastí a zoufale se rozhoduje zda má, nebo nemá skočit.
„Ta děvka jedna, já jí nenávidím.“
(Dominika Pluhařová)

Žlutohnědá pomsta
Mou vášní je focení vzácných mloků. Myslel jsem si, že mě při tom nemůže nic zastavit. Mýlil jsem se.
(Kristýna Rose)

Žába a čáp – napsala Kristýna Rose

Sedí žáby u tůně a kvákají. Kousek opodál přiletí čáp. Všechny žáby rychle naskáčou do vody, až na jednu. Ta si sedí dál na břehu a jen koulí očima. Čáp se k ní začne pomalu přibližovat.
„Anó, anó, jasněěě, jasněěě,“ kváká žába, aniž by se na čápa otočila. Čáp se podiví a opatrně našlapuje blíž a blíž.
„No to v žádném případě!“ zakváká najednou hlasitě žába. Čáp se zarazí a čeká, co se bude dít. Žába chvíli mlčí, pokyvuje hlavou a pak vzdychne: „No vlastně, proč ne. Já ti do toho přece nebudu mluvit. Je to jen a jen na tobě.“

Jakou barvu má svoboda - napsala Kristýna Rose

Z trouby voní americké čokoládové brownies, na plotně syčí z pánve čínská směs s rýžovými nudlemi a v plátěném sáčku chladne italský chléb. Ve dveřích se objeví dětský obličej rudý jako sovětská vlajka. Maminka s úsměvem čeká, že dceru ty vůně nenechají dlouho chladnou, ale ta jen mlčky praští aktovkou o zem a zmizí ve svém pokoji.
„Co se stalo, Klárko?“
Za chvíli se v kuchyni objeví rozevláté vlasy a brunátný obličej. „Já to nechápu. Představ si, že odteď smíme jíst už jenom o velký přestávce. A musíme přitom chodit do kolečka.“
„Cože?!“
„Nesmíme nosit rozpuštěný vlasy a máme mít oblečení bez obrázků.“

Metafory

Římské Colosseum působí jako omšelý obr, který nechápe, kam se poděli lvi a gladiátoři a proč se mu u nohou motají plechové krabice.
Pohled do Grand Canyonu je závrať z hlubiny plné rudých skal, která se táhne dál než oko dohlédne. 
Hora Říp je pro Čechy místo, kde Praotec Čech podlehl lenivosti a smířil se s mlékem a strdím, místo aby kousek popošel k olivám a mušlím.
Potápění v korálovém útesu je jako ztratit se v modrém světě plném pohybu a barev
Úplněk nad Berounkou je reflektor, který svým světlem probouzí stíny, stromy začínají ožívat a řeka zpívat.
(Hana Novotná)

Římské koloseum působí jako okno do časů slávy a velikosti říše vystavěné na potu a bolesti lidu.
Úplněk nad Berounkou je jako zážitek z jiné dimenze, kde čas je jen chladnou plynoucí řekou, nad níž se rozprostírá hluboký klid s dotekem věčnosti.
(Kristýna Rose) 

Virginia Beach - napsala Kristýna Rose

Bosá chodidla se boří do mokrého písku. Tu a tam se přivalí vlna, olízne mi nohy až téměř po kolena a zase zmizí v oceánu. V jedné ruce cítím vroubkované záhyby schránek překrásných mušlí, které si chci vzít domů na památku. Tou druhou občas usměrním vlasy, které mi vítr rozpustile fouká do očí. Pláž je téměř prázdná, jen tu a tam narazím na rodinu či skupinku lidí, kteří si přišli zaplavat, zasurfovat nebo jen tak odpočinout od starostí běžného dne. Každý si hledí svého.
Náhle se všichni jako na povel zastaví a se zatajeným dechem a v téměř až posvátném vytržení hledí jedním směrem. Zvednu oči a napjatě čekám. Kousek od pobřeží, v temně modrých vlnách rozhoupaného moře se na okamžik zaleskne několik ladných těl, která vzápětí zase zmizí pod hladinou. Delfíni.

Trpaslík - napsala Kristýna Rose

Kolik je to ještě mil?
Myslím, že už jsme skoro tam!
Už jsme v New Yorku?
Je přímo před námi.
A kde je Socha Svobody?
Nevím, na tu se pojedeme podívat až zítra ráno, teď musíme najít náš hotel.
Achjo.
Jé, podívejte, to je nádhera!
Kde? Co?
Tamhle před námi, to jsou mrakodrapy!
Jééééé! A kde je ta Socha Svobody?

Malá velká Socha Svobody, aneb všechno je relativní - napsala Kristýna Rose

Čekala bych alespoň trochu radosti, když ne přímo jásot a bouřlivé nadšení. Popravdě, čekala bych cokoli, jakýkoli zvuk, jen ne zklamané ticho.  
Děti si to vybraly samy. Šestitýdenní pobyt v USA nabitý výlety a akcemi se kvůli dětem nesměl obejít bez symbolu Ameriky. Ta obří socha je zaujala v knížkách tak, že to bylo nakonec to jediné, co opravdu strašně moc chtěly vidět. Teď ho vidí – a nic.
Po mnohahodinové jízdě autem po nekonečných dálnicích směr New York se před námi otevřel úchvatný pohled na mrakodrapy na podvečerním obzoru. Kochali jsme se tou scenérií a děti nadšeně povykovaly. Jakmile jsme ale poukázali na červánky zalitou Sochu Svobody, nadšená „jé!“ ze zadních sedaček rázem utichla a ve vzduchu bylo cítit zklamání. Upřímně, nebylo divu. Vedle lesa do nebe sahajících mrakodrapů socha z dálky vypadala jako piditrpaslík zoufale mávající párátkem, aby si ho někdo vůbec všiml.

Jak překonat sám sebe? Vyraž na dálkový trek - napsala Sylvie Korbařová

Už jste to někdy zkusili? Zažili tu dlouhodobou únavu, bolavé tělo, počítání zásob jídla a nakonec i ty zmatené pocity, které vás čekají v cíli? Že ne? Tak pojďme společně okusit hořkosladkou chuť dálkových přechodů a zjistit co na nich číhá na každého z nás.
Ačkoliv jsme všichni jedineční, tak emoce a prožívání, které nás potkávají během těchto chodeckých dobrodružství, jsou vždy podobné a celý trek se tak dá rozdělit do několika fází:
1) Začátek treku: konec je nekonečně daleko, ani se mi nechce věřit, že se ho můžu dožít, všechno totiž bolí a mně se nechce do kopce
2) Střed treku: už mi to líp šlape, přijde mi, že už jsem na cestě věčnost, ale úspěšně postupuji a mám tendenci zrychlovat, už abychom byli na konci
3) Blíží se konec: hurá, už tam budem!

Tváří v tvář grizzlymu - napsaly Kristýna Rose a Bohuslava Kopřivová

"Tak co bych si dneska dal? Včera lososi, předevčírem lososi, furt jenom lososi, už by to chtělo změnu. Ne, že bych měl vyloženě hlad, ale na něčem bych si smlsnul... A hele, podívejme, že by sváča?"
"Ježiš, co to je? Už je to tady. Grizzly proti mně. Určitě mě sežere. Co mám dělat?" 
"Je to nějaké kostnaté, na můj vkus. Na to kašlu."
"Jak to říkal ranger? Zvednout ruce, nedívat se do očí a pomalu ustupovat z cesty. A hlavně nedělat rychlý pohyb."

Jak mě nesežral grizzly - napsala Bohuslava Kopřivová

Foto: Bohuslava Kopřivová

V žilách tuhne krev, ale na strach není čas. Potkali jsme se na Aljašce za jednou zatáčkou. Obrovský grizzly a já...

Vodopády Brooks River jsou známé z těch nejkrásnějších fotek a přírodopisných filmů o tahu lososů a životě medvědů. Přiletěli jsme tam s manželem hydroplánem. Jenže na výstup z letadla jsme museli dost dlouho čekat, protože po pláži se procházel obrovský medvěd.