24. října 2019

Virginia Beach - napsala Kristýna Rose


Bosá chodidla se boří do mokrého písku. Tu a tam se přivalí vlna, olízne mi nohy až téměř po kolena a zase zmizí v oceánu. V jedné ruce cítím vroubkované záhyby schránek překrásných mušlí, které si chci vzít domů na památku. Tou druhou občas usměrním vlasy, které mi vítr rozpustile fouká do očí. Pláž je téměř prázdná, jen tu a tam narazím na rodinu či skupinku lidí, kteří si přišli zaplavat, zasurfovat nebo jen tak odpočinout od starostí běžného dne. Každý si hledí svého.
Náhle se všichni jako na povel zastaví a se zatajeným dechem a v téměř až posvátném vytržení hledí jedním směrem. Zvednu oči a napjatě čekám. Kousek od pobřeží, v temně modrých vlnách rozhoupaného moře se na okamžik zaleskne několik ladných těl, která vzápětí zase zmizí pod hladinou. Delfíni.

V němém úžasu sleduji, jak se ve sladěném rytmu jako akvabely společně vynořují pro každý svůj nádech. Přitom, během necelé vteřiny zanechají v ohromených přihlížejících tak hluboký dojem, k jakému se žádné cirkusové představení s vycvičenými delfíny v bazénech zábavních parků nemůže ani zdaleka přiblížit. Tady to patří jim.