Hora Tichých tieňov – napsala Nina Potočárová

Manželka mu zomrela už pred troma západmi slnka. Boľavé začervenanie a pľuzgiere sa postupne rozšírili po celom tele a jej duch sa vytratil v zajatí neustupujúcej horúčky. Náčelník si uvedomil, že čoraz viac rodín s jeho ľudu takto prichádzalo o milovaných. Ženy, muži, deti aj starci. Záhadné ochorenie si nevyberá, kto padne za obeť. „Čo sa udeje s mojou dedinou, vyhynieme?” pomyslel si, keď už aj na sebe pocítil bolestivú červeň na rukách.

Památeční lípy - napsala Eva Svobodová

Sakra, co jsem to vyved, nadával si v duchu Karel. Plameny už byly mimo jeho kontrolu.
Fakt jsem měl blbej nápad, pálit na zahradě harampádí, když je takovej vítr.
Zpočátku pomáhal rozfoukat malý oheň. Krámy připravené k likvidaci rychle mizely. Jenže pak Karel začal přikládat stále víc. Nakonec šlehaly plameny až nad jeho hlavu. Hromada už nepřipomínala táborák, už to byl skoro regulérní požár.
A jako na potvoru vítr vanul zrovna k lípám. Plameny jako chapadla lapaly po větvích stromů. Nejprve na nich žárem zhnědlo listí, pak už jedna strana nejbližší lípy naplno vzplála. Karel se snažil dlouhým klackem umravnit ohniště tak, aby plameny nedosahovaly tak vysoko. Marně. A jako na potvoru byl sám. Přemýšlel: pokud poběží do studny pro vodu s kbelíkem, sice možná trochu zkrotí ohniště, ale na planoucí strom stejně nedosáhne.

Hon na velblouda se třemi hrby – napsala Tereza Přibilíková

Začalo to telefonátem. „Už jen poslat tenhle článek šéfovi, zavolat do redakce a…Bože, kdo to zase volá?! Ahoj, zlato. Ne, za chvíli mám padla. Ne, nezapomněl jsem na nic. Udělal jsem si i seznam. Dort vyzvednu v pět z cukrárny, konfety, balónky a prskavky koupím. Jo, dobře. Když už jsi je koupila, škrtám. Dárky mám připravené. Kolo jsem ráno schoval do sklepa, tak ho snad ta naše průzkumnice nenajde. Plyšového medvěda s mašlí jsem narval do kufru. Tak tak se tam vešel. No a na cestě domů naberu dědu s bábi a vřeštící kamarádky přijedou v sedm, asi. Nic neříkej, vím, že jsem božský.

Literární pravda je pravdivější než pravda - napsala Olga Sedláčková

Foto: Martin Štěrba

Je pátek večer a zítra mi začíná dvoudenní kurs tvůrčího psaní s Danou. A protože už jsem na jednom kursu s Danou byla, tak vím, že je přísná a že požaduje, abychom na kurs přinesli všichni zadané domácí úkoly.
Ale mě se opravdu nechce nic psát. Jsem po celém týdnu v práci unavená, jsem nevyspalá a vůbec, prostě se mi nechce už vůbec nic dělat.
Ale musím alespoň vymyslet, jak to udělat, abych svoje lajdáctví zítra nějak věrohodně omluvila. Vzpomínám na minulý kurs a na všechnu tu teorii, co jsem se tam naučila.