Příběhy na sedm slov

Zuzka: Přišla nečekaně. Brala auta, domy i životy.

Magdaléna: Láska na první pohled? Přijdu znova. 

Anna: Jitka miluje Pavla, Pavel Jitku. Ale jinou.

Eva: V životě není nikdy pozdě začít znovu.

Martina: Dluhy nejsou. Zahodil je pod kola vlaku.

Anna: Přišel. Spatřil manželčina milence. Zavřel oči. Odešel.

Pavel: Chtěl jsem toho umět tolik, neumím nic.

Anna: Přišel domů. Zapálil si cigaretu. Usnul. Vyhořel.

Zuzka: Málo dával, hodně bral, nakonec nic neznamenal.

Tereza: Život je pes,  a tak mám tři.

(Půl)maraton – napsala Martina Fojtů

Barevné mžitky před očima. Tohle se mi vybaví jako první.
Stojím v chumlu lidí, a jak na sobě všichni mají reflexní oblečení a moje pozornost není v tu chvíli nic moc, vnímám vlastně jenom různobarevné šmouhy. Stojím na kraji parku v Drážďanech, je konec října, strašně mi fouká do obličeje a spolu s tisíci dalších lidí se chystám na svůj první půlmaraton.
Připadám si, jako bych sama na sebe koukala zvenčí. Pocity ve stylu „Panebože, co já tady vlastně dělám?“, se střídají s nadšením, že už je to konečně tady.

První kopačky - napsala Martina Fojtů

Rozběhnu se hned od auta. Naši mi to sice pořád zakazují, ale tady už to znám, do samošky vedle chodíme pro jídlo. Rozrazím dveře a běžím najisto. Táta sem se mnou nechce chodit, ale já už to mám zvenku dávno nakoukané.
Konečně. Stojím před řadami a sloupci barevných bot a honí se mi hlavou hrozně moc věcí, podle kterých budu vybírat. Tyhle ne, tyhle má Jarda a já ho nemám rád, protože si mi směje, že mi to s balonem nejde. Tyhle by šly, jenže to jsou ty s malýma špuntama, a takové u nás mít nemůžu.