Stamichman a procesí - napsail Martin Mašek a Dana Emingerová

Aleš Matějíček

Toho rána se Stamichman slastně protáhl v posteli. Krásně se vyspal. Jakpak by ne, když ho vyhnání švédské armády tak zmohlo. Vyšťoural nohama pod postelí pantofle, vklouzl do nich a vyšel před jeskyni. Zdálo se mu totiž, že zdálky slyší zpěv. Ale nebyla to koňadra, ani sojka, ani vítr ve stromech.
„Nojo, vždyť ona je květná neděle,“ rozsvítilo se mu v hlavě. Uvědomil si, že vždycky o Velikonocích, když vanul vítr z údolí nahoru do kopců, přinášel úryvky zvláštních písniček. Ale ne takových těch veselých, co Stamichman slýchával v hospodách, ale spíš takových pomalých, tklivých.

Stamichman a první lyžování - napsal Martin Mašek

Ilustrace Tomáš Staněk

Jednou se Stamichman vrátil z předvánočního večírku vládců hor v obzvlášť dobré náladě. Krakonoš
vyprávěl, jak se obyvatelé Krkonoš začali věnovat takové legrační kratochvíli. Na nohy si přidělají úzká dlouhá prkénka a sjíždějí na nich ze zasněžených kopců. Prý přitom hodně výskají, smějou se a jsou vůbec celí veselí, přestože se stále válejí ve sněhu a mají omrzlé nosy.

Tomu se říká vycvičený pes - napsal Martin Mašek

Foto archiv Martin Mašek

Balů, spisovně Archibald, pro členy rodiny Balík nebo Balíček, byl pořádně udělaný, dominantní

samec německé dogy.

Tak, jak to psi s oblibou dělají, lítal jako zběsilý podél plotu zahrady nad domem a využíval každé příležitosti, aby na kolemjdoucí pořádně bafnul a vyděsil je. Jemu se to, na rozdíl od nás a kolemjdoucích, MOOOC líbilo. A tak jsem se snažil ho ten zlozvyk odnaučit.