Reklamace léků - napsala Magdaléna Víchová

Zdravím, jé, vy to tu máte ale pěkné, takové barevné všechno, že? Jo, s čím jsem přišla, no ono je to trochu složitější. Je to asi týden, co jsem si u Vás koupila tyhle prášky a…. že potřebujete vědět přesné datum? No, mám od nich lístek, tady v kapse, moment.

Vždyť to říkám, je to asi týden, no a jsou prošlé. No, asi mi po nich bylo blbě ne?
Je to teď 25 dní, jestli to chcete vědět přesně, ale z toho to nebylo.

Inspirace příběhem Římanka: háček a konec příběhu

Na konci je číše s jedem
Ano, ta paní u vedlejšího stolku byla divná. Sledovaly jsme spolu přednášku a ona nespustila oko z toho pána, ale její ruka kmitala po papíře. Už jsem o tom slyšela. Říká se tomu automatická kresba. Ruka té paní vyčmárala postavu s koulí u hlavy.
Úplně jsem si představila, jak se mně u hlavy vyboulila koule, a tak jsem se honem zkontrolovala v zrcadle. Nemohla jsem na to zapomenout. Večer jsem si čistila zuby a zkoumala, jestli moje hlava nemění tvar. Divoké noční sny ukončilo kalné jitro. Cítila jsem, že něco není v pořádku.
(Jiří Hlaváček)

Přivtělená duše (Římské děvče)

 Podala mi papír, na kterém byla načmáraná postava a obrovská koule vedle její hlavy.
„Máte přivtělenou duši,“ řekla mi.

Poslední slovo - napsala Magdaléna Víchová

on: Spíš?
ona: Ne, co chceš?
on: Vím že ne, vždyť je to hloupost… jen jsem z toho ještě v šoku.
ona: Cože? Nerozumím ti, mohl by ses prosím vyjadřovat jasně? Víš, že nesnáším, když mluvíš mimo!
on: Tak už je to tak. Nechala jsi mě tu.
ona: Počkej… ty už to víš?
on: Jak jsi mi to mohla udělat? Takhle rychle, to přece nejde. Mohla jsi se alespoň rozloučit.
ona: Ale já jsem přece nikam neodešla, vždyť vidíš, ne?

Příběhy na sedm slov

Zuzka: Přišla nečekaně. Brala auta, domy i životy.

Magdaléna: Láska na první pohled? Přijdu znova. 

Anna: Jitka miluje Pavla, Pavel Jitku. Ale jinou.

Eva: V životě není nikdy pozdě začít znovu.

Martina: Dluhy nejsou. Zahodil je pod kola vlaku.

Anna: Přišel. Spatřil manželčina milence. Zavřel oči. Odešel.

Pavel: Chtěl jsem toho umět tolik, neumím nic.

Anna: Přišel domů. Zapálil si cigaretu. Usnul. Vyhořel.

Zuzka: Málo dával, hodně bral, nakonec nic neznamenal.

Tereza: Život je pes,  a tak mám tři.

Na stojáka - napsala Magdaléna Víchová

„To je zase fronta. Už máte vybráno pane?“ rozčiluje se malá zavalitá paní. „Vydržte, madam,“ uklidňuje ji prodavač, „na každého se dostane.“
Jen tak tam mlčky stojím, každý si mě prohlíží.
„Co je na mě tak zvláštního,“ ptám se jednoho kolemjdoucího.
Nic mi neodpověděl. Typický.
„Že by to byl cizinec?“ přemítám. Těch je tu v čas Vánoc taky dost.
Na řadu se dostala malá korpulentní dáma.
„Dejte mi tamten,“ ukazuje mým směrem.
„No hurá, třeba se konečně pohnu z místa.“

Germán milovníkem (z pohledu sedmiletého chlapce) - napsala Magdaléna Víchová

Strýc Karel je prý germán.
Já teda přesně nevím, co to znamená, ale maminka říkala, že to je nějaký milovník, už jsem to přesně zapomněl.
Vlastně ani nevím, kdo to ten milovník je.
Pamatuju si, že podle maminky byl náš táta obrovský milovník. Ten nás ale opustil, takže milovník asi nebude nic extra.
Já si to teda tohle o strejdovi nemyslím.
Když k nim jedeme na návštěvu, pokaždé mě vítá s úsměvem na tváři. Pak si mě posadí na pohovku a dává mi bonbony. To mám rád. Říkám si, že kdyby byl strýček ten milovník, musel by vypadat úplně jinak, nějak ošklivě. On ale ne.
Strýček Karel je chlapík menší a zavalitější postavy. Na nose má vždycky posazené kulaté brýle, to prý aby dobře viděl do hrnce. Nechápu, nevadí. Vlastně je docela roztomilý a pořád se usmívá.
Ale když maminka říká, že je milovník, tak to tak asi bude, poněvadž maminka má přeci vždycky pravdu. 

Proč se učitelce Ptáčkové říká antilopa - napsala Magdaléna Víchová

Třídní výlety byly vždy událostí, která se zapsala nejen do paměti zúčastněných studentů a pedagogického dozoru, ale také zůstala uchována v hlavě všech zaměstnanců či náhodných kolemjdoucích v oblasti, kterou jsme se rozhodli poctít naší přítomností.
Málokdy se to obešlo bez situace, již bych mohla nazvat trapnou, ba až skandální. Tak například v páté třídě jsme byli na exkurzi ve výrobně papírových kapesníků, ze které, jak se později zjistilo, díky docela nepříjemnému telefonátu vedoucího továrny, si několik studentů odvezlo suvenýr v podobě části z automatické baličky krabic na papírové kapesníky, kterou ze stroje odmontovali pomocí malého šroubováku, za jehož zapůjčení vděčil spolužák Kopecký školníkovi Koutnému.