Jen tak tam mlčky stojím, každý si mě prohlíží.
„Co je na mě tak zvláštního,“ ptám se jednoho kolemjdoucího.
Nic mi neodpověděl. Typický.
„Že by to byl cizinec?“ přemítám. Těch je tu v čas Vánoc taky dost.
Na řadu se dostala malá korpulentní dáma.
„Dejte mi tamten,“ ukazuje mým směrem.
„No hurá, třeba se konečně pohnu z místa.“
Prodavač vychází zpoza pultíku. Jde ke mně, už je tady. Natahuje ruku. Zavírám oči a tetelím se blahem. A nic.
„No ale tak, už to ho mám dost,“ rozčiluji se.
Dáma si odnáší smrk, který stál ještě před chvíli vedle mě.
Ty Vánoce jsou fakt bída. Zítra Štědrej den, a já tu furt trčím na mraze.
Potřeboval bych trochu voraz.
Už třetí den jsem tedy jak houska na krámě, nikdo mě nechce a bolí mě noha.
Nesnáším Vánoce.
