„Naleštěná bída.“ Beru za kliku jakési kanceláře a strnu v úžasu. Takových osobních strážců jsem na jednom místě neviděl ani na státní návštěvě Bushe seniora v Praze. Asi jsem si spletl patro, dobu nebo adresu. Tak skvostný různodruhový outfit jsem ještě neviděl: muži s kroužky v uších, potetované paže, kožené bundy, zlaté řetězy v pěti tloušťkách, špinavé nehty, nepadnoucí saka a to všechno proloženo odérem levných vůní. Má hlava křičí: „Vole, utíkej! Vždyť je to nejspíš nábor do filmu Bony a klid.“
Asistentka se culí a zároveň se omlouvá: „Pardon, je vás tady 290. Chaos, to asi znáte...“
„Ne, neznám. Tato práce veškerý chaos vylučuje,“ pomyslím si.
