Metafory

Hora Říp je pro Čechy něco jako mužské přirození. Spousta řečí okolo, a přitom takovej brdek.
Eiffelova věž je jako pyramida v Gíze. Jen je na to všechno chudák sama.Římské koloseum působí jako zbytky od snídaně mojí dcery. Ještě by se z toho najíst dalo.
Setkání s chudobou v Indii je stejný jako setkání s chudobou v Pardubicích. Ale barevnější.
Potápění na korálovém útesu je jako hodně dlouhá jízda na halucinogenech. Spousta barev, spousta tvarů a Ty se jen bojíš, jak všechno bude nuda, až se probereš.

Napište akčnější začátek k povídce Jirky K.

Zjevení na třicátém sedmém kilometru

"Hlavně to nikde neodřít a už vůbec nenabourat!" opakoval jsem si pořád dokola, zatímco jsem se pevně držel volantu a zarýval nehty do jeho měkkého, koženého povrchu. Bylo už šero, konec listopadu, trochu poprchávalo a stěrače naší stařičké škodovky roztíraly kapky po celém čelním skle tak, že ubíhající krajina před námi připomínala víc impresionistický obraz, než-li cestu z Brna. 

Dušanova reklamace - napsal Petr Jan Juračka

Ti říkám, že to pivo je nějaký hnusný. Vždyť já už chodím sem do Ryby dvacet let, možná dvacet pět, hele, a ještě nikdy to takhle hnusný nebylo. Vždycky říkám, nehas co tě nepálí, ale tohle mě teda docela naštvalo. 

Vytáhl jsem z kapsy poslední dvacku, dostanu takovejhle patok. Já teda vím, že to pivo stojí víc a že ti ode mě stačí dvacka, protože seš na mě hodnej a je ti mě nějak jako líto, že bydlím tady na záchodech na fakultě, chápu, že bych měl bejt vděčnej, že mě tady necháš se takhle levně nalejt. 

To já teda sem, to jó, aby sis nemyslel, ale to pivo, ti říkám, je fakt hnusný. 

Dojmy hrdiny povídky Audience u papeže

Ten nejhlubší pohled

Rodiče mě vychovali jako husitu. Katolickou církev jsem tak nikdy nechoval v nijak zvlášť velké úctě. Jasně, jako děti jsme každoročně hráli na Mši svatou o půlnoci na Štědrý den na kůře našeho katolického kostela Sv. Martina v Holicích, a to bylo něco jinčího. Bylo mi patnáct, zmrzlými prsty jsem svíral ještě zmrzlejší klarinet a moc jsem doufal, že na mě po mši rodiče nepoznají, že my, dechaři, fasujeme před mší na zahřátí trochu tej slivovice. Někdy i vícekrát.

Nečekané setkání - napsal Petr Jan Juračka

V horkém poledním slunci u pobřeží vedli bouřlivou diskusi netopýr a oliheň. Netopýr si olihni stěžoval na přílišnou sílu slunečního svitu, která jej oslepovala. Oliheň se naopak potýkala se spalujícím žárem rovníkového slunce, který postupně vysoušel všechna její chapadla. 

Viděls´ tu buchtu?! - napsali Petr Jan Juračka a Šimon Pravda

Neděle večer. Vlak EC 145 Ostravan na trase Praha - Bohumín. V Kolíně se pomalu otevře rudá oponka oddělující kupé od chodbičky. Prostorem se zavlní odvážné šaty. Jediné, co zbylo, je sladká vůně francouzského J'ador.

K: "Ta měla kozy, ty vole, viděl si to, mladej?"
S: "Koho myslíte?"
K: "Tvoji babičku asi. Tu buchtu, tu štramandu, ty kráso, já jsem nadrženej!"
S: "Aha."
K: "To víš tři tejdny za volantem. Jedu domů zrovna z Francie, nechal jsem tam náklaďák na tejden v doku. Kam jedeš ty, kluku?"

3+1 - napsal Petr Jan Juračka

V akváriu žily tři rybičky a šnek. 

K ošmatanému sklu přistoupil starší pán a nasypal na vodní hladinu krmení. Všechny rybičky se do sytosti najedly, zatímco je hladový šnek ze dna smutně pozoroval. 
Situace se opakovala každý den, týden, měsíc... až šnek chcípnul.
Jeho skonu si ani jedna z rybiček nevšimla, jeho prázdná ulita ležela na dně ještě dlouhou dobu.

A poučení? Mít velkej barák není vždycky výhra.

Vlkodlačí tatínek - napsal Petr Jan Juračka

Kdysi dávno ještě v pubertálním pravěku jsem se rozhodl, že zkusím žít tak nějak víc. Od tý doby připomíná můj život občas katalog balkánské cestovky, co se specializuje na hodně podivný, ale silný zážitky. Prožil jsem toho myslím dost na to, abych moc dobře věděl, že všechny ty různé životní zážitky se mezi sebou vůbec nedají porovnávat. I když... jedno takové měřítko existuje. Naše manželská postel. Tam se Vám totiž dějí ty pravý, nefalšovaný dobrodružství!