Metafory - napsali Petra Zelenková, Milada Bouzidi a Alena Larionová

Jeho chůze zní jako když se valí golem.
Hašlerka vypadá jako sladký valounek turmalínu.
Podzimní vítr zní jako koncert pro zobcovou flétnu.
Sebepoznání je jako bezedný pohár vína.
Bolet zubů je jako zaražená tříska pod nehtem.
Ranní slunce chutná jako sklenička žluťoučkého Tokajského.
Noční bouřka je hořká jako višně v čokoládě.
Hudba zněla těžce jako stádo nosorožců.
Její hlas voní sladce jako jemný marcipán rozpouštějící se v puse.
Přivonět si benzínu je jako šňupnout si tabák. Taky ti po tom vyhrknou slzy do očí.

(Milada Bouzidi)

Uvozovací věty

Zadání:
Vynechte uvozovací větu a doplňte emoci do přímé řeči. Zůstane jen přímá řeč a nálada.  

„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.

Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka plakala.

Reklamace brýlí - napsaly Petra Pircová a Milada Bouzidi

Paní z Valašského Meziříčí potřebuje šroubek

Petra Pircová

„Dobrý den, já bych potřebovala reklamovat brýle. Vypadl mi z nich šroubek a upadla nožička. Tady je máte. Nožičku jsem přinesla, ale šroubek už vám nedám. Musel mi spadnout ráno do vloček, asi jsem ho snědla. .... No nepoznala jsem to, no! Dávám si do nich chia semínka;a to vypadá skoro stejně. Zvlášť když vám upadne nožička od brýlí a koukáte na snídani jedním okem.

Pevná linka - napsala Milada Bouzidi

„Počkej, já si na to musím vzít brejle. Kde je mám? Jo, tady, tak mi to teda ukaž.“
„Podívej, tady máš takovej velkej obrázek telefonu, na to klikneš.“
„Co na to?“
„Klikneš. To je jako že na to máčkneš. Dotkneš se toho a ono se ti to otevře.“
„Aha. A nemůžu to nějak rozbít?“
„Neboj, to se nerozbije. Takže otevřeš tenhle obrázek telefonu a tam máš seznam svých čísel. A tady nahoře máš okýnko. Kam můžeš začít psát jméno, komu chceš volat.“
„Jak psát jméno, vždyť tady na tom aparátku nemůžu psát.“

ZÁHADNÝ KAMARÁD - napsala Petra Zelenková

Chodím se svojí už 2. fenkou do parku, který odděluje naše sídliště od vedlejšího. .
Při procházkách s každou svojí psí parťačkou – jsem nevidomá  – dostávám neuvěřitelnou inspiraci pro svojí literární tvorbu. Nejprve mě napadaly jen naprosto praštěné a vtipné verše a později přicházely nápady i pro moje povídky.
Říkala jsem si, že je to mojí aktuální fenkou, která mi dala jasně najevo, že je to moje 1. psová ve svém novém kožíšku, protože s tou jsem měla inspiraci opravdu jen na verše a nyní byla v opačné povaze, tak mě napadlo, že přináší inspiraci i pro povídky.

Ztracena v supermarketu - napsala Milada Bouzidi

Stojím v supermarketu a v němém úžasu se dívám na ty dlouhé řady snídaňových cereálií. Z dnešního pohledu to zní směšně, ale v devadesátých letech nebyli u nás takové obchody vůbec běžné. Já se však dostala do Anglie a všechno kolem mě bylo nové, neznámé a někdy taky nesrozumitelné.

Od rodinky jsem dostala seznam a poprvé jsem vyrazila na nákup sama. Trochu jsem se bála, ale říkala jsem si, že je to jen blbý nákup a že to zvládnu. Když tak se zeptám, už jsem tady měsíc a trochu jsem se rozmluvila, tak to snad nebude žádný problém. 

A navíc, všichni se tu usmívají a ochotně se se mnou dávají do řeči, i když ještě vůbec nemluvím plynule.

Cesta k laguně - napsala Alena Larionová

Cesta k laguně aneb i sebelepší plán může být propadák
Pohoupávám se ze strany na stranu, mořský vítr si pohrává s mými vlasy a ani mi nevadí ten smrad z toho motoru. Kouknu na přítele, jak sedí s tím batůžkem a v hlavě mi bleskne. No jo, už jsme "profi túristi". Tenisky na nohou. V batohu voda, vlhčené ubrousky, svačina, plavky, a hlavně předem promyšlená a prozkoumaná cesta. Přece jenom jsme se poučili. Vlastně je to náš poslední výlet na Pattayi. Toto uteklo. Z mého rozjímání mě vytrhne: „Koh Lan! Kho Lan! Madam, Kho Lan!“