Křižovatky života - napsal Vladimír Mouček

Ještě mi nebylo 10 let. Chodil jsem do 4 třídy obecné školy. Naše paní učitelka Coubalová jednoho dne nás asi 10 odvedla do jiné třídy. Mne si zavolala-proč jsem se nepřihlásil ke zkouškám? Neměl jsem tušení, o co jde. Vysvětlila mi: je možné pátou třídou ukončit povinnou školní docházku a odejít do „praktického života“.
Velká část spolužáků šla skládat přijímací zkoušku na měšťanskou školu a ti,co uspějí nejlépe se mohou přihlásit ke zkouškám na gymnasium Moc se mi líbila moderní,nedávno dokončená budova gymnasia - bylo by báječné tam chodit. Po skončení vyučování jsem do té budovy (byla jen asi 300 m od naší staré školy) zašel.

Češi a Němci - napsal Vladimír Mouček

Žijeme po tisícovku let vedle sebe, naše kultura i naše myšlení je nejbližší mezi národy celé Evropy. A přesto – zejména z naší strany je náš vztah stále kritický.
Narodil jsem se v Bavorsku. Tatínek pracoval jako vozmistr ČSD ve Furtu prováděl technickou kontrolu vlaků jedoucích na naše území. Moje starší sestra každý den jezdila přes hranice do gymnasia v Domažlicích. Jak jsem to viděl já - tehdy pětiletý kluk?

Holubice aneb jak jsem se stal třídní nepřítelem - napsal Vladimír Mouček

V deseti letech jsem se dostal ke svázanému ročníku Hlasatele. V květnu 1945 jsem vstoupil do skautského oddílu a v červnu u táboráku jsem složil slib. Politické dění mne nezajímalo.
V sextě k nám nastoupila nová třídní - doktorka přírodních věd. Říkali jsme jí Holubice, protože zvala k tabuli: "Tak se ukaž, holoubku!"
Protože jsme byli tzv. doktorská třída (několik spolužáků mělo za rodiče lékaře), zřídila biologická praktika - v podstatě přípravku na medicinu.Byl jsem její oblíbenec,tak mne donutila tam taky chodit.Ve druhém ročníku praktik jsme vyoperovávali hermafroditní žlázu šneka a mně se to náhodou povedlo.