Zobrazují se příspěvky se štítkemKristina Urbanová. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKristina Urbanová. Zobrazit všechny příspěvky

13. září 2016

Vůně terpentýnu - napsala Kristina Urbanová

Plastika z cínu uprostřed auly dává prostor bujné fantazii. Autorské obrazy umístěné jakoby nahodile
s tematikou abstrakce určitě působí umělecky. Sytě žlutý obraz na plátně v kombinaci s fialovou mě po několikáté návštěvě nepřipadá už tak šílený. Vlastně se k němu ta ojetá, sto let stará okrová sedačka zabírající půl chodby v přízemí docela hodí. Přesto nechápu, že ji někdo dávno nevyměnil.

8. září 2016

Jak jsem se bála, že bouchne plyn - napsala Kristina Urbanová

Svůj první byt jsem si zařídila ve 20 a asi týden nato jsem se rozhodla zařídit si i pořádné první
zaměstnání. Velká firma Chemopetrol obstála v mých požadavcích a já v jejich.

První dojem je rozhodující. Určitě musím přijít poprvé do práce včas! Jako obvykle jsem si první po ránu udělala kafe a zapálila cigaretu.

Moje smělé plány ale překazil charakteristický zápach plynu. Hlavou se mi začaly honit nevyžádané představy a můj nový byt mizel v pomyslných troskách. Vyběhla jsem ze dveří a bušila na dveře sousedů, ať okamžitě opustí dům, nebo skončí v jeho troskách také. Žádné dveře se neotevřely. Chaoticky jsem popadla Elišku a vyhodila ji z okna. Krátce mňoukla, jak dopadla na zem a já poprvé ocenila výhody bydlení v přízemí.

Neumytá, neupravená a v pyžamu stojím v bezpečné vzdálenosti od domu a vyhlížím plynaře.

6. září 2016

Náhradní maminka - napsala Kristina Urbanová

Je půl druhé v noci. Z vedlejšího pokoje se ozývá kašlání pětiletého synka mého přítele Martina.

“Kde má Dominik ten sirup?” ptám se svého partnera a odhodlaně vstávám, abych zastavila chlapcův noční kašel.

“Je v kuchyni na stole," brumlá rozespale Dominikův tatínek. "Nechal jsem ho tam, když jsme lepili toho draka.”

Mrzutá z přerušovaného spánku odcházím po tmě do kuchyně.

5. září 2016

Sundej tu bundu - napsala Kristina Urbanová


“Sundej toho křiváka,” vrhá se Ella na bráchu Adama a snaží se z něj servat koženou bundu.

“Já žádnýho tvýho křiváka nemám,” lže s ledovým výrazem ve tváři Adam.

“Jak nemám? Dyť stojíš přede mnou v MÝ bundě!” dává si Ella záležet na každém vysloveném slovu.

“Já nemám tvoji bundu,” trvá na svém Adam

“Mami, Adam má na sobě mojí bundu a ještě mi včera ukradl cédečko Bowiho,” žaluje Ella.