Zamávej mi, dědečku - napsala Markéta Matějková

Dědečku, dědečku, zůstaň tady!“, ozývá se z pokojíčku mladší dcery.
„Ach jo, zase je to tady,“ pomyslím si a rychle potmě hledám pantofle.
Už je to skoro rok, co na nás můj tchán kouká z hůry a co nás tyhle noční sny stále budí.
„Barunko, probuď se!“ hladím dceru po tváři a s obavami se snažím, ji vzbudit.
„Dědečku, dědečku, počkej na mě! Já tě nevidím!“ se vzlykotem se stále nechce probudit Barunka.
Rozvěcím lampičku a naléhavě třesu Bárou.
„Baru, vzbuď se, je to jen sen!“
Konečně, Barča otevírá oči, ze kterých se jí koulí slzy po jejích červených buclatých tvářičkách.
„Mami, zase mi děda zmizel na louce. Proč? Proč si ho nemůžu užít aspoň v noci, když už ho tu nemám? Tak moc mi chybí!“ vzlyká.

Snění - napsala Markéta Matějková

Teplo.
Horko.
Vedro.
Hic.
Vidím houpací síť, která visí mezi dvěma palmami. Vánek si s ní pohupuje a já uléhám. Snadno, bez ničí pomoci.
Pohupuju se v síti. Moře šumí a hraje si s pískem. Škebličky se líně převalují zleva doprava, sem a tam.
Zavírám oči a začínám snít.
Sním o letu horkovzdušným balónem. Stoupám ke hvězdám, jak se zpívá v jedné české písni. Vánek mi pocuchává vlasy…

Předškolní prohlídka - napsala Markéta Matějková

„Další pán na holení!“, ozývá se veselým hlasem z ordinace.
„Dobrý den“, zdraví tiše a s malou obavou v hlase naše Eminka.
„Á, slečna Matějková. Tak pojď, zkontrolujeme, jestli můžeš v září do školy. Těšíš se tam?“
„Ano, moc.“, nebojácně odpovídá dcera.
Následuje důkladné měření, vážení, tlak, moč a spousta dalších odběrů, vzorků, otázek a odpovědí pro porovnání s průměrnými hodnotami a očekáváním, do kterého percentilu se s výsledky vlastně zařadíme.
„Nó, Emičko, všechny výsledky vypadají dobře. Ještě zkontrolujeme očička a ouška a v září můžeš upalovat do školy.“