Metafory

Jeho chůze zní jako opilý velbloud na koksu.
Hašlerka voní jako absint v tabletách.
Podzimní vítr zní jako tuberácký kašel vysloužilého tenora.
Sebepoznání je jako rána cihlou do obličeje. Cihlou obalenou ostnatým drátem a namočené v kyselině.
Bolest zubů je jako… nikdo nečeká španělskou inkvizici!
Ranní slunce chutná jako vinna z prošukané noci.
Noční bouřka je hořká jako dobře uvařený kafe.
Hudba zněla těžce jako můj život v pondělí ráno.
Její hlas voní sladce jako mrtvola ponechaná několik dní na slunci.
Přivonět si k benzínu je jako vzpomínka na Jana Palacha.
(TaTáňa Zouharová)

Uvozovací věty

„To bylo tak krásné, co jsme spolu prožili. Ach bože, ale bylo to dlouhé.“
Leona Schillerová

„Ehm, vaše nabídka. Ehm, no já nevím. O čem je řeč?“
Leona Schillerová

,,Ohluchol si?! Koľkokrát ti ešte mám opakovať, aby si mi podal tú ceruzu!!’’
Ján Sorokáč

Můj děda rebel – napsala Leona Schillerová

Nejpodivnější člen naší už tak dost divné rodiny je děda Jirka. Nejen že je pro každou špatnost, ale i srandu. Vymýšlí kde co, jen aby vyprovokoval babičku, což se mu někdy povede. Prostě je to takový osmašedesátiletý puberťák. Ptala jsem se babičky, jestli se s dědou nudí. S úsměvem odpověděla: „Za ta léta to ani nejde.”
Prarodiče žijí ve vedlejší vesnici ve velikém domě s historií. Postavili ho totiž jen díky vypálené slivovici, kterou se prý údajně za komunismu podplácelo.
Děda je typický Jihomoravan. Zamlada chodíval za stárka a juchal tak, až z toho drnčely sklenice v kredenci.

O statečném šicím stroji – napsala Leona Schillerová

„Fuj, tady je krámů.“
„Au, co do mě kopeš, ty kluku hadí!“
„Áááááá, ty umíš mluvit!“
„Očividně ano, a jestli do mě kopneš znovu, píchnu ti jehlu do zadku.“
„Ne prosím, už do tebe nikdy nekopnu.“
„To doufám! Byl by to nevděk, když jsem ti zachránil rodiče.“
„Ty jsi mi zachránil rodiče? Kdy a jak?“
„Neřeknu.“

Můžeme vyrazit – napsala Leona Schillerová

Dobře, tma. Hlavně žádnou paniku a nepotřebuješ ničí pomoc. V klidu se posadím na postel a můj mozek začíná pracovat na plné obrátky. Jak vypadá můj pokoj? Jasně, už vím! Naproti mně je přeci skříň se zrcadlem. Vstávám a pod nohama cítím hrubou plovoucí podlahu. Doputovala jsem až ke skříni, sláva.
Otvírám skříň a prohledávám prádlo. Už vím podle hmatu, co rozhodně mít na sobě nechci, třeba tenhle odporný svetr, hrozně totiž kouše. Hmmm, moje oblíbené heboučké tričko, to si rozhodně vezmu. Mé ruce se poté přesunou ke spodnímu prádlu. To miluju, je tak jemné.

Není mušle jako mušle – napsala Leona Schillerová

Ilustrace:  Leona Schillerová

Víte, že na pánských záchodech jsou mušle? No vážně, máma mi to řekla. Vrtá mi hlavou, kde tak velké mušle vzali. No velryba je obrovská a do moře se v pohodě vleze, tak proč ne mušle.
Představuju si ty pánské záchody. To musí být krása. Země posypaná pískem, umyvadla z pravých perel, místo ubrousků palmové listy a při čůrání koukají chlapi na moře.
Musí to být fakt úžasný. Nechápu, proč my, holky, taky nemáme takový. Já si myslím, že je to kvůli tomu, že chlapů je málo a nic nevydrží. To říká moje babička.

Kometa Brno! - napsala Leona Schillerová

Oni1: Neseme vám mír a lásku...
Oni2: Kometa Brno!!
Oni1: Neseme vám pravdu o bohu a vzniku země...
Oni2: Kometa brno!!
Oni1 :Neseme vám lék na vše i coronavirus a vyspělou technologii...
Oni2: Kometa Brno!!
Oni1: Pod podmínkou, že přestanete fandit hokeji.
Oni2: Kometa Brno!!
Oni1: Jak chcete vaše chyba... Na shledanou!
Oni2: Kometa Brno!

Poprvé v sauně – napsala Leona Schillerová

„Prosím, pojď se mnou do sauny,“ žádal mě můj přítel po telefonu.
„Nevím, jestli je to dobrý nápad. Nechci, aby mě někdo očumoval.“
Michal se začal smát.
„Co je na tom vtipného?!“ odvětím pobouřeně.
„No, lásko, v sauně tě nikdo neuvidí, je tam totiž tma. Ale když s tím máš takový problém, tak půjdeme do soukromé sauny.“
„To zní zajímavě. Tak dobře, půjdeme.“
Můj drahý tedy zařídil vše, pokoj se saunou plus bonus navíc, že nemusím nikam jezdit a přijede za mnou do Plzně.