Absurdity v cestování - napsala Sabina Prisender

Cestování... 

Timing is everything. Platí to víc než kdy jindy. 
Je třeba využít hned nĕkolika šťastných konstelací, aby se nám opravdu dostalo vytouženého zážitkového zázraku.

1. Musíme být fit, alespoň natolik, aby nám oči vidĕly a uši slyšely. Nos má být taky volný a nohy chodící a poslouchající podle přání. Každý druhý penzista dnes trénuje hlavnĕ kvůli cestám.

2. Mĕlo by spolupracovat i počasí. Hory za hustého deštĕ, renesanční fasády za útoků Bory nebo Mistrálu prostě nejsou příjemné a znemožní vidĕt svĕt okem jasným a zaujatým. Nedá se to objednat nebo koupit, jsme prostĕ v daný den a na daném vysnĕném místĕ v rukách přírody.

3. Je optimální jet s nĕkým, koho právĕ vnitřnĕ nevraždíme. Rozchody a rozvody po větších cestách nejsou výjimkou a spousta lidí spolu dokáže žít, ale ne cestovat, a i naopak. "Rozmysli si Mařenko, rozmysli !" zpívá se v nejčeštĕjší z českých oper. A čím vzdálenĕjší a náročnĕjší cíl za obzorem, tím víc.

Dopisy z Martiniku - napsala Vendula Beaujouan Langová a umělá inteligence

Prompt: Udělej mi ilustraci k textu jako parodii.
Něco mezi Dalím a Renčínem - tedy mezi iluzí a vtipem.

Na Martiniku jsem v neděli přistála těsně před západem slunce a v dobré náladě. To možná díky šampaňskému, punchi a koňaku podávaným v letadle. Svým zapůjčeným výrazně modrým Peugeotem jsem se vydala do centra Fort de France až po setmění. Město je překvapivě rozlehlé a kopcovité, rychlostní silnice plná zákrut a všichni někam spěchají s alkoholem v krvi.

Velikonoce bez pomlázky na Martiniku - napsala Vendula Beaujouan Langová

Martiničané slaví Bílou sobotu, Boží hod i Červené pondělí ve velkém. Být katolíkem je na ostrově nepsanou rodinnou tradicí a křest probíhá právě o Velikonocích.

V sobotní podvečer mi tak silnici do hotelu v městečku Le Diamant přehradilo procesí. Věřící se svícemi a zpěvy na rtech přecházeli od plápolající fatry ke zdejšímu bělavému kostelíku. A mé večerní posezení v baru na pobřeží se změnilo ve mši svatou proudící otevřenými okny ven z kostela. Představte si, jak se na Bílou sobotu křísíte bílým rumem za zvuku vlnobití, chvalozpěvů a modliteb. Z jedné strany se ozývá: „Zříkám se pokušení, zříkám se hříchu…“ a z opačné strany svítí měsíc a duní vítr.

Boží hod a Červené pondělí se už odehrává na čerstvém vzduchu, na plážích a v přilehlých lesících, kde rodiny zasadí své stany, kolem nich rozesejí židle a stoly a za nimi vyrostou polní kuchyně.

Rodinné setkání s mrtvými - napsala Kamila Sochová

Na severu indonéského ostrova Sulawesi, v mlžných horách porostlých tropickou vegetací se praktikuje bizardní rituál zvaný Ma’nene, kdy lidé pravidelně vyndávají těla svých zesnulých příbuzných z hrobů.
Sulawesi neboli Celebes je nejvýchodnější z ostrovů Velkých Sund. Vysoko v horách, v oblasti zvané Tana Toraja, žije etnikum Torajové – lidé, pro které smrt není koncem, ale pomalým přechodem.

A pak někdy zabloudíš - napsal Martin Paruch

Cestování vypadá jednoduše. Jedeš pryč. Opustíš místo, kde jsi byl dlouho, a myslíš si, že tam venku je něco jiného. 

Koupíš si letenku. Levnou. Aspoň to tak vypadá. Pak zaplatíš za kufr, za místo, za všechno. Nakonec tě to stojí víc než samotná cesta.
Letiště jsou plná lidí. Nastoupíš. Letíš vysoko, ale nic z toho nevidíš. Jen mraky. 

Přijedeš do cizího města. Je tam teplo nebo zima. To je skoro jedno. 

Najdeš hotel. Pokoj je čistý. Vypadá jako tisíce jiných pokojů. Může být kdekoliv. 

BAHNZEIT jako řítící se lavina - napsala Vendula Beaujouan Langová

1. Brusel - Lyon

V poledne popadnu batoh a spěchám jarní čtvrtí na metro. Však se nasedím až do deváté večerní – pokud tedy všechny vlaky pojedou, jak mají. 

Z Bruselu není výlet vlakem do nejvýše položeného alpského střediska Val Thorens zrovna přímočarý. Nejdřív čtyřhodinová jízda rychlovlakem do Lyonu, pak osobákem do Chambéry a nakonec lokálkou do podhorského Moutiers Salins Brides-les-Bains. 

Cestování s dětmi je fajn - napsal Martin Paruch

Nemám na mysli pobyty v hotelových rezortech strávené u bazénu nebo na přeplněných plážích. Mluvím o výletech a o cestách. Kdy vás spojuje touha po zážitcích a věcech, které jsou překvapivé a silné. Třeba jako chuť kávy nabízené jen tak pro potěšení židovskými mladíky v gruzínských horách. Nebo přítulnost osamoceného pasteveckého psa vděčného za to, že jste mu dali jméno.

Myslím na momenty, kdy vnímáte nepředstíranou dětskou radost, nadšení a bezprostřednost, které z nich jednou vyprchají, ale v tu chvíli je mají.
Vlastně je cestování s dětmi to nejlepší, co můžete mít. S kamarády, manželkou, přítelkyní nebo sám můžete cestovat celý život. Ale s dětmi jenom chvíli. Někdy je delší, někdy může být velmi krátká nebo chybět úplně. Vždycky je vzácná. Možná se to na první pohled nezdá, ale s odstupem času to člověku dojde.

„Ne že mi tu zmrzlinu vyklopíš v autě! Pořádně ji olízej!“ instruoval jsem dceru po zakoupení nebezpečně velké porce italské zmrzliny.

Kus Česka v Izraeli - napsal Marek Filičko

„Tak ty jsi z Česka,“ obejme mě paní, která mi právě předala klíče od mého bungalovu. Takové uvítání jsem nečekal, zvlášť, když jsem přijel s hodinovým zpožděním. 

Odpolední provoz podél izraelského pobřeží Levantského moře není pro nervózní řidiče. Husto bylo především ve 14 kilometrů vzdálené Haifě a jejím blízkém okolí, kde jsem na dlouhou dobu uvízl v zácpě. Paní Šula se nejdřív tvářila velmi přísně, ale stačilo říct, odkud jsem přijel, a přísnost byla ta tam.

TAM, KDE SE SMRT NESCHOVÁVÁ - napsala Alexandra Safi Narwa

"Mami, viděla jsi někdy mrtvolu naživo?" ptá se mě dcera v oblaku štiplavého kouře.
Jsme v Pashupatinathu na otevřeném pohřebišti patřícím pod UNESCO, kousek od
Káthmándú.

Jak nás krab na chilli, ještěrky a rizoto s překvapením dohnaly zpátky k čínským polívkám - napsala Jasmin Carmel

Zhluboka se nadechnu a nasaju místní vůni, kombinaci smaženého street foodu, exotických květů oleandru a týden starých odpadků. Spokojeně se usměju, ale znechuceně přitom nakrčím nos. 

Singapur je velmi specifické město, napůl fascinující místo technického pokroku a architektonických skvostů, někde spíš jedna velká páchnoucí skládka. 

Deník uvíznutí, aneb následky války s Íránem - napsala Alexandra Safi Narwa

UZAVŘENÉ NEBE

Po dvou týdnech trekování v Nepálu jsme se ocitli v situaci, kterou jsme opravdu nečekali. Uvízli jsme v Káthmándú – bez jasné cesty domů. A vím, že nejsme sami. Jenže na rozdíl od jiných zemí, tady nejsou žádní Češi ani organizovaná pomoc.
Z aplikace DROZD nepřišla žádná zpráva. Ambasáda v Dillí nám pouze popřála šťastný návrat domů a doporučila vyřídit si víza do Indie. Nehledě na to, že komerční lety z Dillí pro naši rodinu jsou v ceně levného bytu v Česku!

Mezitím jsme už koupili třetí letenky, a každý let byl zrušen. Poslední jsme koupili včera – na 11.3. a za hodinu přišla informace taky o zrušení.

Chcete publikovat své cestopisy v médiích? Podívejte, co jsme dokázali!

Dlouhodobý kurz psaní cestopisů s Danou a Petrem za účasti inspirativních hostů. 

Bohuna: Rituál dospělosti

Vendula: Hon na aligátory

Účastníci publikují v Koktejlu, nationalgeographic.cz, novinky.cz, iDNES.cz

Brzy začne šestý turnus podvečerních cestopisných on-line seminářů pro začátečníky i pokročilé. V minulých kurzech jsme se zaměřovali na psaní pro různá média. 

Jana: National Geographic

Zvali jsme si hosty z redakcí: Barboru Literovou z Koktejlu, Vlaldimíra Kroce a Jana Pokorného z Českého rozhlasu, Jakuba Kynčla z novinky.cz, Tomáše Turečka a Pavla Stöckla z NG, Jaroslava Halamku z iDNES.cz, cestovatele a spisovatele Tomáše Poláčka...Vaše reportáže pak vyšly na několika cestovatelských webech.
Na první lekci příštího turnusu budeme probírat, jaký je rozdíl mezi cestopisem a cestovatelským blogem. A s čím máte větší šanci uspět v médiích. 

Naším hostem bude tentokrát jeden z Vás - Yakeen J. Helus, který se právě vrátil z Indie, kam se vydal z Česka přes Bulharko, Turecko a Pakistán autem - 28 tisíc kilometrů tam i zpět. Jak o svých cestách píše, podívejte se zde. A samozřejmě budeme zvát i další cestovatele, jak z našich řad, tak i ty nejzkušenější psavce.

Jana: Amazonka

Bohuna: Danakilská proláklina

Martin: Severní Korea

Martin: Madony v pustinách

  

---

Martin Paruch, Dana Emingerová Koktejl 9/2025

Martin Paruch Koktejl 8/2025

O diamantech - napsal Martin Paruch

Pokud si chcete začít známost se subsaharskou Afrikou, je Namibie zemí první volby. Věci jsou tady snadné. Ve městech fungují obchody i služby. Nemusíte se bát o svoji bezpečnost jako třeba v sousední Jihoafrické republice. Na jeden kilometr čtvereční připadají v průměru tři duše. Mimo pár větších sídel a turistických lokací je těžké vůbec někoho potkat, natož se setkání obávat.
Namibie je země krajiny. Širokých obzorů a vzdálených horizontů. Vybarvená pastelovými tóny, které se někde v dálce jemně prolínají s modrou oblohou.
S příchodem noci se barvy ztlumí a zůstanou jen obrysy. Nad hlavou se rozprostře tmavý satén ozdobený diamanty souhvězdí. Čistý a ničím nerušený. Má v sobě hloubku, sílu a klid. Krásu šperků africké královny a poznání, že věci jsou takové, jaké mají být.
Ráno bývá jiné. Jen krátce je svět z noci ještě chladný a svěží. Během chvíle se všechno rozpálí, země i vzduch. Slunce nemilosrdně přebírá vládu.
Člověka na treku posměšně vybízí ke spěchu: „Běž! Nic ti neodpustím! Běž rychle! Jestli chceš vůbec někam dojít.”

Od lahváčů k Samádhí - napsal Yakeen J. Helus

Indie 2025-26 

Musely se hlavně obrousit všechny zbytky zeleného nápisu 10°, aby víčka piva vypadala jako uzávěry takzvané osmičky. Aby byla stříbrná, čistá. S nimi již Karel mohl jít do práce, a beze strachu ukázat tašku vrátnému. 

Psal se rok 1973. 

Lachema Kaznějov, v obci kde jsem vyrůstal, byla na vrcholu produktivity, zaměstnávala 4000 lidí a měla přísné vrátné.
Později se ukáže, že Karel, otčím, svůj vztah k alkoholu nezvládne. S alkoholickou demencí si pořídí klid od všeho.

Finke - část druhá - napsal Martin Paruch

Doma jsem si střed Austrálie představoval jako obrovskou pláň bez vegetace. S rudým masivem Uluru někde na obzoru. Jako kus Marsu omylem umístěný na Zemi. Romantické peklo spálené sluncem a protkané trasou historické Stuartovy expedice z roku 1862. Jako první tudy dokázala přejít kontinent od severu k jihu a neumřít.
Ve skutečnosti je to ale s touhle pustinou trochu jinak. Jednou za čas do ní přijdou biblické deště. Vyprahlou krajinou se prožene voda. Spousta vody. Probudí neviditelný život schovaný před sluncem pár centimetrů pod povrchem pouště. Uschlé keře se obalí tuhými zelenými lístky a hmyzem.

Putování deltou bengálských veletoků - napsala Věra Jelínková

Bidešiní v moři otázek

Pod přístřeškem z modrých ocelových nosníků to hučí jako v úlu. Betonové nástupiště barišálského přístavu zaplavili lidé a zavazadla. Na zemi se v klubkách vinou těžké, propletené řetězy a tlustá jutová lana, mezi nimiž se míhají bosé nohy, sandály, žabky. Ženy v barevných tunikách s volnými kalhotami salvár kamíz sedí v hloučcích, závoj orna jim splývá přes vlasy a ramena; stráží zavazadla a tiše spolu rozmlouvají. Muži v bílých háčkovaných pokrývkách hlavy, jaké nosí muslimové jižní Asie, nedočkavě přecházejí po nástupišti, jiní lelkují.

Štramberk – historická perla Podbeskydí - napsala Kamila Sochová

Historická perla posazená mezi třemi kopci, staré dřevěnky přilepené na sobě jak vlaštovčí hnízda, křivolaké uličky, známé i pečlivě utajené vápencové jeskyně, všude se line vůně perníku. Tomu všemu vévodí nepřehlédnutelná dominanta, strážní věž Trúba. Moravský Betlém, tak je nejčastěji nazýváno malé městečko v podhůří Beskyd, Štramberk. 

Pojďte se seznámit.

Jeskyně Šipka – kde začíná příběh života
Vstup do této volně přístupné jeskyně na hoře Kotouč vás přenese do dob pravěku, kdy tu střídavě žili neandrtálci, jeskynní medvědi, lvi, mamuti, 

a další prehistorická zvířata.

Orlí mistr od Isyk-külu - napsala Věra Jelínková

Auto má upadlé kliky, volant se komíhá ze strany na stranu, všechny kontrolky svítí a pavučina na čelním skle vypadá jako jemná vitráž. Vetchý vůz se kodrcá z Bokombajeva, kyrgyzského okresního města na břehu jezera Isyk-kül. Prašná cesta se vine mezi kopci pokrytými zeleným sametem a na obzoru se rýsuje kulisa zasněžených horských štítů Ťan-šanu. Daleko za městem na úpatí hor se krčí rodinná farma se dvěma stálými obyvateli, třemi psy, koněm, krávou s teletem, hejnem krocanů a jedním orlem skalním.

Vzpomínky na Kavkaz a léto 1989 - napsal Jarda Valach

Na treku po Kavkaze jsem byl s Tomem a Davem, kolegy z fakulty. Bylo léto 1989. 

Naše dvět hostitelky z tehdejšího Sovětského svazu jsme poznali loni během jejich brigády v Praze. Pozvaly nás do Gruzie a projevily jen skromné přání ohledně dárků, které bychom mohli přivézt: prezervativy a cigarety.

To první souviselo s kulinářskou vášní pro lilky. 

"V neprodyšném obalu přečkají bez povadnutí do jara," odpověděly na můj dotaz, k čemu tolik balení.

Bahnzeit - část pátá - napsala Vendula Beaujouan Langová

Jacek Rużyczka, Wikipedie

Pátek: Wien Hauptbahnhof - Praha hl. n.

(5. pokračování deníkové reportáže z kolejí)

Bahnzeit na Prahu mě čeká ve 13:10.
Po včerejším koncertě ve zmijí díře (Viperroomu)  s černobílými rockery se mi ve Vídni zalíbilo. Připadala jsem si tam jako v pražském devadesátkovém klubu Bunkr.