Jirka Motal reklamuje mobil - napsala Aneta Bernatská

Vymyslete si postavu. Vaše postava jde reklamovat mobil a musí na sebe během reklamace prozradit: co ráno snídala, kde bydlí, co má v kapse, jaká je její nejoblíbenější píseň a kdy měla první či poslední sex.

Jirka Motal pracuje ve stavebnictví. Je mu čtyřicet let, měří dva metry, má ženu a dvě děti. Má srdečné oči, rozvážnou chůzi a upřímný smích. Rád sportuje, je vášnivým hráčem volejbalu. S jeho výškou je týmovým esem. Během pauz vypráví, co se mu přihodilo v práci. Naposledy donesl katalog elektrických stožárů vysokého napětí. Mají různá jména, jako kočka, jedle, delta. Vždycky se mu u toho rozzáří oči.

Snoubenci na Seychelách - napsala Aneta Bernatská

„Vítejte na Seychelách!“ čtu, když procházíme letištní halou. Okem kouknu na Marťu, abych se nabažil jejího pohledu. Zítra pojedeme na výlet na nejkrásnější pláž – ideální příležitost se vyjádřit. Jsem nervózní a snažím se myšlenky odvádět někam jinam, aby nic nepoznala. 

„Půjdeme se najíst?“ A já, i když mám hlad jako vlk, bych jí nejraději navrhl, abychom zůstali v hotelovém pokoji a užili si jeden druhého.
Ráno si v zrcadle zkouším, jak ji požádám o ruku. Všechny možnosti mi připadají trapné. Vypadám jako pitomec.
„Co tam děláš miláčku? Pojď už, nebo nestihneme loď!“

Vesmír - napsala Aneta Bernatská

Ilustrace: Taťána Zouharová

Když Ti vesmír nedal to, co si přeješ, tak pro tebe chystá něco lepšího. 

Jsem vězněn ve svém těle, překročím svůj stín a ukážu všem, že hranice jsou v mapách, ne v mým myšlenkách!
Jasně, budu spisovatelem. 

Ve svých příbězích můžu být pilotem a obletět celý svět, nejlepším hráčem amerického fotbalu, uznávaným odborníkem přes fyziku. 

Můžu objevit nový živočišný druh, anebo taky způsobit katastrofu. Děkuji Ti, vesmíre.

(Pro vozíčkáře Martina Tomáška)

Kytka - napsala Aneta Bernatská

Jsem opuštěná, nikdo se o mě nestará. Soudě podle toho, co vidím kolem sebe, by si jeden řekl, že žiju v luxusním prostředí, ale i ten mrtvý stůl z dubového masivu, má víc pozornosti než já. Věšák se každé ráno těší, až si na něj šéf pověsí kabát z nějaké zvířecí kůže. Kávovar je hvězda hlavně po ránu.
Slyším výtah, přijela má nová majitelka, třeba je dneska ten den, kdy si mě všimne a já dostanu kapku vody. Musím se snažit, narovnat se, listy se mi přece pořád lesknou a přes okno na mě dopadají sluneční paprsky, jsem krasavice.

Kněz a lehká děva aneb ktož jsú boží bojovníci – napsali Marek Greger a Aneta Bernatská

„Další!“ zvolala sestra na kožním a zavřela dveře za panem Novákem. 
„Ježíši Kriste! Doufám, že tam nebude tenhle další hodinu.“
„Neber Božího jména nadarmo, dcero!“
„Klid, otče. Nesmíte tolik řešit…“
„Hřešit? Já nehřeším, dcero.“
„Né hřešit, řešit! Tak co vás sem přivedlo, když nehřešíte?“
„Svědomí. A vás?“
„Svědění.“
„A hnedle jsme u toho. Nějaký nevěrný přítel?“
„Naopak otče, věrný zákazník.“

Papír - napsala Aneta Bernatská

V kanceláři ve stojanu je uložený bílý papír.

,,Jsem nejdůležitější ze všech! Beze mě by nebylo nic. Já nesu na svých bedrech vše, na co si jen pomyslíš. Umím druhé rozplakat, dojmout, rozesmát. Umím vyznat lásku, uzavřít obchod i rozvést manžele.”
A pak přišla digitalizace.

Poučení: Nic není věčné.

Ve dvou se to lépe táhne - napsala Aneta Bernatská

Přišel nepozván a nějakou dobu byl v utajení. Nejspíš on může za ten puchýř ve vlasech, který se Kačence udělal. 

Určitě měl na svědomí i vysoké horečky, které malou trápily několik dní, za její nechuť k jídlu, únavu. Na co ale vliv neměl, byl její hlas, mluvila pořád stejně, hlavně hodně. Při probuzení prvně vždy otevře pusu. Štve tím hlavně svého bráchu, ten má rád klid.

Volala mi dětská doktorka, abychom s Kačkou přišli na kontrolu váhy a výšky, zda už se nám vleze do předepsaných tabulek. 

Je trošku „masláček“, jak říkává babička, ale teď shodila 2 kg, určitě od ledna vyrostla, takže by měla splnit normy, uklidňovala jsem sebe samotnou.