6. října 2020

Kytka - napsala Aneta Bernatská

Jsem opuštěná, nikdo se o mě nestará. Soudě podle toho, co vidím kolem sebe, by si jeden řekl, že žiju v luxusním prostředí, ale i ten mrtvý stůl z dubového masivu, má víc pozornosti než já. Věšák se každé ráno těší, až si na něj šéf pověsí kabát z nějaké zvířecí kůže. Kávovar je hvězda hlavně po ránu.
Slyším výtah, přijela má nová majitelka, třeba je dneska ten den, kdy si mě všimne a já dostanu kapku vody. Musím se snažit, narovnat se, listy se mi přece pořád lesknou a přes okno na mě dopadají sluneční paprsky, jsem krasavice.
Prochází a věnuje se svému mobilnímu telefonu, zase řeší, kde je jaký hadřík v akci. Za těch 14 dní bych mohla vydávat monitoring slev. Nebudu to vzdávat, přece jen je začátek dne a osmihodinová pracovní doba přede mnou. Kopírka se mi směje, protože dostala novou dávku čistých papírů. Jsem vyprahlá jak Sahara, klopím své listy ke stonku a vzpomínám, na své kamarádky na svůj předchozí domov, jak jsme se předháněly, která z nás bude mít víc listů.

Žádné komentáře:

Okomentovat