Usínání - napsala Jaroslava Kainová

Unaven, uběhán a nasycen usínal v teplém koutu cizí nory.
Ještě by to chtělo nějaké malé potěšení! pomyslel si.
V tom sladkém rozpoložení ucítil, jak mu po bříšku, pod levou packou a pod bradičkou, přejelo elektrizující a šimrající Něco.
 Pomalu - hhmm a lehounce - áách!
Vzdychl a převalil se na záda.

Úvahy štěněte - napsala Asja Žilová

Emilek radostně zavrtěl ocáskem, zvedl svou ušatou hlavu a klouzaje se po parketách, střemhlav letěl ke dveřím. Panička ho pustila ven.
Hned jak překročil práh domu, bleskově vykonal svou malou potřebu jako psí holčička, protože byl malý a nožky měl krátké. Jeho ještě netrápilo, že neumí jako dospělí psi zvedat nožku. Opravdu, taková malichernost. A teď, když bylo vykonáno, jeho citlivý čumáček pochytal spoustu vůní a zápachů známých i neznámých bytostí a předmětů.

Setkání s krajinou hrůzy - napsala Jitka Sova

Probojovávám se úzkým tunelem. Jsem sevřená ze všech stran, nemohu se pohnout, ani tam, ani zpátky. Dusím se. Bojuji o dech, srdíčko divoce buší, chybí mi dech!
Chramst, propadám se do černé tmy, srdíčko vynechává, buší nepravidelně, asi umřu. Jsem zpitomnělá ze všech těch léků - to prý aby to maminku nebolelo. M
Mami, proboha neusínej, já už potřebuju ven!
Chramst, zase mě požírá ta jáma, ze které není návratu...
Otevírám oči, světlo do nich palčivě udeří.

Nebát se to rozseknout - napsala Klára Šimicová

I v mém životě existuje osoba, která má nátisk „Nezvaný host“. Je celkem hodná. Měla asi trochu nešťastné dětství, neúplný dostatek mateřské lásky a z toho vyplývající frustrace. Potýkala se s psychickými problémy, co ji znám, ale postupně se to zhoršovalo i vinou a tlakem ze strany matky.
A tak nás, své známé, různě obvolávala a obcházela, aby se z těch problému mohla vypovídat. Každá jsme to chápala a měla tendenci ji pomoci. Což znamenalo vyslechnout a udělit moudrou radu. A to uděláte poprvé a podruhé a potřetí… Ale ejhle, ono se nic nemění.

Návrat - napsal Miroslav Tichý

Noha už mu začala povážlivě modrat. Nevadilo mu to. Dokonce by se dalo říct, že mu to bylo z duše jedno. Nevadilo mu to ani tehdy, když se první červ prokousal tenoučkou slupkou kůže a zalezl ke kosti. Nechal to být. Byl už jenom tělo. Kus hnijící kůže, kus obalu k recyklaci.
,,Chlapi,“ zakřičel červ do prostoru rakve, ,,tady, pojďte sem, je tu super žrádlo! “ A s těmito slovy vypustil natrávenou kůži k ochutnávce.
Ostatní červi pozitivně kvitovali nabídnutou dobrotu a přidali se k hostině. Modrá noha se postupně měnila v kašovitou hmotu, prokapávající dřevomorkou prožranou rakví do půdy pod ní.

Babička za plotem - napsala Asja ŽIlová

Všimla jsem si, jak nás v době našich dopoledních procházek sleduje starší žena, která si pak vždy utře plátěným kapesníčkem oči a pomalu odchází. V té ženě bylo něco zvláštního; sledovala vždy jen jednoho chlapečka a podle toho, co dělal, se měnil i výraz její tváře. Když se smál, tak se usmívala, pokud nešikovně padal - udělala krok dopředu, snad ve snaze mu pomoci, pak se vzpamatovala a zastavila se. To ve mně vyvolávalo zvědavost.
Jednou jsem neodolala a při její další návštěvě jsem se rozhodla babičky zeptat, proč se tak chová. A dozvěděla jsem se, že Vojtíšek je její vnuk. Ptát se dále bylo zbytečné...

Pod starou pinií - napsal Zdeněk Majzlík

S manželkou zásadně chodíme jen na tzv. nudapláže. Prostě mezi naháče. Je to lepší, protože oba nemáme rádi na sobě mokré plavky, a už vůbec ne, jak při jejich schnutí na našich tělech nás drásá krystalizující sůl. V tom místě byla také nudapláž, ale byla pro české penzisty šíleně drahá. Nehledě k tomu, že tam naháči po sobě málem šlapali, a to také nemáme rádi.
 Hledali jsme tedy nějaké jiné místo, kde by bylo možné být bez plavek a kde by nás nechtěli zruinovat. A po drobném, ale krkolomném prodírání se lesem a křovinami jsme ho našli.

Z bláta do louže - napsala Markéta Pončíková

Převlečená za „Pipi Dlouhou punčochu“ jsem se s lyžemi vyvezla lanovkou na sjezdovku a sjela opatrně ke startu. V cíli byla na sjezdovce vyhloubená jáma skoro osm metrů dlouhá, čtyři metry široká a hluboká cca 80 cm, napuštěná ledovou vodou. Kolem ní bylo na sjezdovce více bláta, než sněhu.
Zimní sezóna u nás na Gruni totiž končívá karnevalem na sněhu a tzv. jízdou přes louži.

Odpusť, že to nedokážu - napsala Eliška Schovanková

Nedovedu se vůbec na nic soustředit. Nemohu usnout a tak sleduji na hodinách, jak minutu po minutě přibývá čas.
Dneska jsme s manželem byli za Františkem v nemocnici. Ještě večer ho převezli na jipku. Během odpoledne ochrnul na celé tělo, může hýbat jenom rukama. Ležel na nemocniční posteli a k jeho tělu bylo připojeno neuvěřitelné množství všelijakých kabelů a hadiček. Přístroje byly na pravé i levé straně postele. Pokojem se rozléhalo pípání.

Probuzení - napsala Nataša Richterová

Na záda mi dopadají sluneční paprsky. Polibek slunce rozehřívá kůži, teplo proniká hlouběji a rozlévá se celým mým tělem. Ruce a nohy jsou těžké a lenivé. Nechávám se unášet tím nadpozemsky krásným pocitem, který hladí mé tělo i duši zároveň. Zdá se mi, že se kamsi pomalu propadám. Letím dlouho a pak měkce přistávám na místo, kam patřím. Do teplé a bezpečné náruče.

Nehoda - napsal Jan Vočko

Probudil jsem se po několika hodinách. Hlavu jsem měl opřenou o volant a hrozně mi třeštila. Zvedl jsem ji a dotkl se jí. Měl jsem na čele obrovskou bouli. Otupělý a zmatený jsem nechápal, co se děje. Moje smysly se mi pomalu začaly vracet. Cítil jsem velký chlad a byla mi hrozná zima. Podíval jsem se na svoje ruce a byly rudé a celé promrzlé. Koukl jsem se do zrcátka a i v obličeji jsem byl červený a navíc moje rána na hlavě nevypadala vůbec dobře. Pohlédl jsem na teploměr v autě: minus 30 stupňů Celsia. „Sakra chlape, ještě pár hodin a mohl jsi tu umrznout!“

Machři - napsala Jaroslava Kainová

Na slepičí dvorek bylo vysazeno deset slípek a dva kohoutci. Slípky se přidaly k houfu místních slepic a k velikému barevnému statnému kohoutovi. Ti dva mlaďoši se drželi bokem a hodnotili obyvatele dvorku.
„Tý vole, viděls toho starýho kohouta? Ten je zralej tak na pekáč!“ vypadla z hnědého vytuněného kohoutka opovržlivá slova.
„To bychom mu měli provětrat harém, ne?“ navrhnul malý černý kohoutek a mlsně přejel pohledem houf slepic.