28. června 2019

Tajemství - napsala Kateřina Hovadíková

„Až budeme velký, budeme mít společnou svatbu,“ usmála se Eliška a připomněla Kláře jejich slib z dětství. Opřely se do houpačky na zahradě a pozorovaly předhánějící se mraky. Byl horký letní den a svatba Elišky se blížila. Už zítra.
Tohle dívčí přátelství vzniklo už ve školce. Eliška byla bázlivá a nenápadná slečna, za to Klára byla všude vidět a slyšet. Tvořily nerozlučnou dvojici. Měly vedle sebe postýlky, skříňky a nosily stejné oblečení. Zažily spolu první lásky, první zklamání, rozvod Kláry rodičů, maturity i divoké večírky.

27. června 2019

Tlustá a štíhlá - napsal Richard König

- Ahój.
- Ahój, už jsme se zase hodinu neviděli, jak to jde?
- Znáš to, pořád v pohybu … a co ty?
- No jo, znám, moc dobře, i když teda nechvátám tak, jako ty … už jsi mě dnes předběhla snad desetkrát.
- No jo, tak to tě dnes předběhnu ještě 14x, jako každý den … ale někdy ti to tvé líné tempo závidím, taky bych si ráda odpočinula
- Prosím tě, co bys mi záviděla, tempo mám sice pozvolné, ale taky jsem kvůli tomu malá a tlustá… kdybych se mohla rozběhnout tvým tempem, to bych pak taky byla tak vytáhlá a štíhlá jako ty.

Luba je nad věcí - napsal Martin

"Jak se máte, ogaři? Asi dobře, když se usmíváte."
Strejda Luba mluvil rychle a často vtipkoval.
"Je to jak z prdu kulička," řekl. Právě vyrobil nosnou konstrukci pro zahradní terasu. Ze železa pomocí svářečky. Stál a se zalíbením koukal na své dílo. Labužnicky si vychutnával pivo a usmíval se. Já s bratrem a tátou jsme stáli vedle něj a taky koukali. "Ještě vám pomůžu s tím betonem a dlažbou, ogaři. Potřebuju ale půjčit nějaké pracovní boty, ty moje jsem zapomněl doma." Když jsem mu přinesl své staré kopačky Botas, smál se: "No super, Marťo, to só boty jak na první ligu." Spokojeně si je obul a pobíhal v nich po zahradě, vozil písek a házel ho do míchačky.
Do betonu na terase pak se zalíbením obtiskl špunty: "Mám to ale maló nohu, že? Cítím se tak nějak sportovně a nad věcí, když chodím v kopačkách."

Marie Terezie navštívila školu na Proseku - napsal Petr Voplatek

Gabriello Mattei
„Byla jsem velmi překvapena, jak věrně můj odkaz zachováte a chvílemi jsem měla pocit, jako bych byla v roce 1770,“ prohlásila Marie Terezie během své návštěvy základní školy na pražském Proseku.

Vzácnou návštěvu doprovázela delegace MŠMT v čele s ministrem Plagou. S potěšením konstatoval, že císařovna byla velmi mile překvapena kvalitou výuky na zdejší škole.
„Měla jsem radost, když jsem viděla všechny děti celou hodinu způsobně sedět s rukama za zády a pozorně poslouchat výklad paní učitelky. Nikdo ji nepřerušoval, na nic se nikdo neptal a žáci si poslušně na vyzvání zapisovali to, co jim paní učitelka nadiktovala.“

26. června 2019

Robin Hood v Šervůdu - napsal Jiří Tichý

Wikipedie
V létě 2019 přijel Robin Hood do České Republiky, aby pomohl lidem, kteří jsou, tak jako on, nespokojeni se svou vládou. Po účasti na několika demonstracích, které zůstaly bez odezvy, se rozhodl, že situaci vyřeší po svém. Bohatým vezme a chudým dá.
Plány začal spřádat v Šervůdu, v parku u hlavního nádraží, kde je dostatečná fluktuace lidí na to, aby mohl získat příznivce a zároveň na sebe příliš neupozornil.
„Ničeho se neboj, naše síla je v jednotě. Postavíme se tomu mocipánovi, který myslí jen na svou moc a své zisky a námi, spořádanými občany opovrhuje. Musíme se mu postavit a vzít mu to, co ukradl z našich daní a z dotací Evropské unie,“ snažil se Robin posílit upadající sebevědomí svého přítele Malého Johna.

Lanovka na Petřín – napsala Anna Vocelová

„Revize jízdenek, připravte si prosím jízdní doklady,“ pronese revizor, sotva se kabina odlepí od země.
„Mně už bylo 70, já už jezdím zadarmo.“
„To by mohl říct každý, můžete mi prosím ukázat váš občanský průkaz?“
„No můžu, mám ho v náprsní kapse bundy, ale proč jste si vybral zrovna mě?“ ptá se uštěpačně.
„Revize jízdenek probíhá namátkově, vy jste byla po ruce,“ pronese mladý revizor s úsměvem.

Všechno je jednou poprvé - napsal Aleš Vlček

Čerstvý řidičák je potřeba „zajet“.
Je tomu necelé tři měsíce, co jsem se zařadil do skupiny řidičů, ale čekala mě ještě zkouška ohněm. Odhodlával jsem se poprvé vyrazit do pražských ulic sám, bez instruktora.
Pro kluka z Brna, který tady nevyrůstal a s autem si zatím spíš „Vyká“ než „Tyká“, to byla docela výzva.
Na poprvé jsem si vybral sobotní den 6. března. Říkal jsem si, že v sobotu bude na silnicích klid.

25. června 2019

Žárlivá milenka - napsal Zdeněk Hart

„Tak snad abych to ukončil, Evo.Včera v parku jsi mě viděla s Janou, ale to jsme si jenom povídali.“
„Tak vy jste si povídali?! To jsem asi slepá, že? Hlavy jste měli u sebe a líbali jste se.“
„Vyprávěli jsme si vtipy a nechtěli jsme, aby to někdo slyšel. Voni ty vtipy byly trochu lechtivý.“
„Prosím tě, nepovídej... A co to bylo za vtipy?“
„Dáš si ještě něco k pití?“
„Jo, vodku. A teď mi řekni alespoň jeden vtip, kterým jste se s Janou tak náramně bavili.“

Chutě - napsala Alena Štiková

- Zavři už tu lednici, pouštíš tam teplo.
- Když já mám na něco chuť.
- Na co?
- Na něco dobrýho.
- Na co dobrýho?
- Já nevím, na něco…
- Ach jo, sladký, slaný, kyselý??
- Já nevím, něco dobrýho…
- V mrazáku máš nanuky.
- Jooo??? Supeeer!!!

Prší krásně – napsala Jana Faitová

Prší a prší. Pan Kemr to ve filmu „Na samotě u lesa“ říká jinak. Jsem ale slušná holka, a tak říkám prší a myslím to, to jinak.
Deštník mám malý pohotovostní, ten, co se nosí jako rekvizita. Při prvním poryvu větru se obrátí proti srsti a je z něj houba muchomůrka. Jedna muchomůrka se zlomeným drátem teď spí na dně mé kabely a já moknu. Vždyť slibovali počasí jako v Karibiku, rozhodně ne tohle. Všechno mě studí, kolem jsou jezera vody a z kovově šedivé oblohy padají cáry deště.

24. června 2019

Za dveřmi – napsala Kateřina Illnerová

Nina otevřela dveře a vešla do bytu. Rozhlédla se po obýváku a dle pohozené bundy na gauči usoudila, že její spolubydlící už je taky doma.
„Kláro?“ Žádná odpověď. Položila tašku s nákupem na zem a zaťukala na Klářin pokoj.
„Koupila jsem jídlo, podělíme večeři?“
Za dveřmi bylo chvíli ticho a pak se ozval povzdech. Nina se už chystala zopakovat otázku, když se povzdechnutí ozvalo znovu, tentokrát hlasitěji. „Co tam tak vzdychá?“ pomyslela si, „že by byla nemocná? Neměla bych jí radši zkontrolovat? Co když má horečku?“
Už sahala po klice, když se ozval další vzdech, tentokrát však určitě mužského původu. Nina se zarazila.

Co jsem se naučil a nenaučil na dlouhodobém kurzu Psaní podle Lustiga - napsal Zdeněk Hart

Dámy a pánové,
všichni přítomní. Dnešní poslední hodinu našeho kurzu bych chtěl zakončit krátkým čtením, které bude delší, než si myslíte. Bude ale krátkým shrnutím celého dlouhodobého kurzu Psaní podle Lustiga.
Dádo, ty klidně seď, polož tu červenou tužku. Já vím, je to špatně. První věta musí čtenáře uchvátit, upoutat, aby to chtěl číst dál a dál jako detektivku. A nesmějí se opakovat slova jako v tomto případě krátké, krátkým. Takže znovu na začátek a pořádně:
Stala se tu vražda. Tu mladou holku z prvního patra znásilnili jí a pak ji zabili.
Tak tenhle začátek asi upoutá víc než původní, ale zase to vůbec nesouvisí s tím, co vám chci říct.