![]() |
KOUZLO PSANÍ KNIH |
12. dubna 2021
Všechno je jinak - napsal Marek Greger
Hemingwayův "shit detektor"
![]() |
Ilustrace: Martin Šugár |
Malá furie - napsala Barbora Macková
Abych vás ale uvedla do děje. Narodilo se malé rozkošné koťátko. Byl to takovej malej černobílej chomáček, co mňoukal a mazlil se.
Tenhle poklad nám doma udělal paseku hned první Vánoce, kdy se mu podařilo nejprve rozbít pár skleněných koulí a o pak převrhnout rovnou celý stromek.
11. dubna 2021
Pohádka o Vzdoru a Klidu - napsala Míša Štěpánka Sedláčková
![]() |
Ilustrace: Petra Šarmová |
„Když budeš taková, nikdo tě nebude mít rád,“ slýchala často.
„Taková“ znamenalo všechno a nic. Nebylo to nic konkrétního a zároveň všechno, co právě nevyhovovalo očekáváním jejího okolí.
Mrchožrout - napsala Lucie Košinová
Nemocná hyena si odkašlala. Srst měla flekatou a částmi i vypelichanou, na supa ale ještě dokázala vyštěknout.
„Dej mi pokoj mrchožroute! Ještě dýchám a nenechám se tebou sežrat zaživa.“
„To máš sice pravdu, ale já jsem vytrvalý, počkám si, až padneš vysílená k zemi a pak se nacpu k prasknutí.“
O havranovi a holubici - napsal Elliot Jačků
10. dubna 2021
Výměna rolí - napsala Zuzana Smolová
![]() |
Ilustrace: Zuzana Smolová |
Člověk se po měsících objeví doma u své matky a místo vřelého přivítání ho čeká nejen salva rozkazů, jak se má zout a kam si odložit batoh, ale také lamentování nad tématem, které nemůžu vystát.
Protočím oči. Rodiče a technologie. Tyhle dvě věci společně vždycky působí tak nemístně, že nevím, jestli je to k smíchu nebo k pláči.
Můj otec - napsala Nina Potočárová
No jeho najväčšou vášňou je kulinárstvo. Rád o sebe vraví, že je vynikajúci kuchár. Uisťuje nás, že všetko čo vie variť moja mama ju naučil on. Jeho vychytenou špecialitou je guláš. Nazýva ho rôznymi názvami: mäso na šťave, hovädzie na hríbikoch, bravčové karé, zemiaková polievka, ale výsledkom jeho úsilia je vždy len chuť gulášu.
9. dubna 2021
SEXUÁLNÍ VÝCHOVA MALÝCH DĚTÍ - napsala Zuzana Kratochvílová
„Mami, já jako chápu, že se musí spojit spermie s vajíčkem, ale jak se ti ta spermie dostane do bříška k tomu vajíčku?“
Sedím na kraji postele, čtu pohádku šesti a dvouleté dceři a polévá mě horkost nad jejím dotazem. Jsem v sedmém měsíci těhotenství, do třetice konečně čekám kluka.
Končí rána v županu - napsala Zuzka Fajmonová
Slzopády - napsala Zdena Součková
„Zbláznily, copak takhle se mluví s maminkama?! Cestou uvidíme východ slunce na moři, to je přece nezapomenutelný zážitek!“ Nesouhlasné brblání nás provází celou cestu z pláže až domů. Nespravily to ani velké porce zmrzliny. I když aspoň chvílemi bylo ticho.
„Ještě že už mi bude příští rok čtrnáct“, znechuceně se obrací Eliška na svého dvanáctiletého bratrance Jirku, „už s něma nikdy nikam nepojedu, to je fakt vopruz…“. Tím „s něma“ myslí nás dvě. Mě, Annu, matku Alžběty a Elišky, a moji sestru Martu, matku introverta Jiřího.
8. dubna 2021
off beat rap - napsal Šimon Pravda
Proč se naše světy
kolem stejné osy točí
Jako ty, tvé oči
Chtějí se vzdálit,
Středu otáčení
Obzorem se plavit
Bez oprávnění svého těla
Žádná věda
jenom snění
Zakázané království dřeva - napsala Anna Vocelová
„Já nechci.“
„Neboj a polez!“
„Nejdu, tam přece nesmíme.“
„Nebuď jak mimimo. Nesmíme tam, když se děda dívá, ale teď si čte noviny a myslí si, že si hrajem u sousedů. Hlavně neřvi, nebo nás prozradíš,“ velím z pozice generála, tedy starší odvážnější sestry. Je mi totiž už osm.
„Ale co když nás najdou a nenechaj nás koukat na večerníček?“ ptá se sestra.
7. dubna 2021
Ticho uprostřed jara - napsala Lenka Konopásková
Že už... - napsal Libor Frank
Nedám se - napsal Oldřich Voženílek
Pokorou krmen jsem či manýry hvězd?
Bude můj charakter pevný či vratký?
Poroučet bude mi mozek nebo pěst?
Kde najdu oporu před agitací
jež falzem soucitu k obecné smůle
ty samé odporné lži stále zvrací?
Kde najdu hájemství svobodné vůle?
6. dubna 2021
Překvapení - napsala Jasmin Carmel
Moje matka se na mě dívá s rukama založenýma v bok a propaluje mě pohledem. Stojíme před malým kovovým kotcem v psím útulku, a já snad už po milionté škemrám, aby mi koupila jedno ze štěňat co mají k adopci-malého zrzavého křížence špice. Je moc roztomilý, a se svojí rezavou srstí vypadá jako liška.
Můra - napsala Kristina Labohá
„Jedeš,“ slyším, jak na mě syčí z kuchyně. Pak přiběhne, drapne mě a snaží se mě chytit pod zadkem a vzít do náručí. Můj chlupatý zadek se jí ale vysmýkne z prstů a polovina těla mi visí dolů. Máchám kolem sebe tlapkami a snažím se jí zaseknout drápek přes šaty do břicha. Zaslouží si to.
Hladová kočka - napsala Míša Štěpánka Sedláčková
„Přestaň. .“
„Grrrr … Vstávej, chlape, mám hlad.“
„Je brzy.“
„Chm… Ne není.“
„Ach jo.“
„Mňau, tobě to dneska ale trvá.“
„No jo, už jdu, pojď, tady máš.“
„ Mňau… Dneska toho je nějak málo.“
„Přeci nechceš být chlupatá koule“.
„Chm, koule jsi spíš ty, podívej se, jaké ti narostlo břicho, co jsi doma zavřený.“
Stratený kocúrik - napsala Nina Potočárová
Akože načo? Vždy sa aspoň do dvoch dní vrátil. Teraz sa doma neobjavil už vyše týždňa.
A akýže to bol skvelý týždeň... Nikto mi nenosil mŕtve zvieratá do domu. Nikto na mňa nezízal v kúpelke. Nikto nečíhal, aby mi len tak pre zábavu dodriapal členky. Som rád, že je tá beštia preč.
Ako o ňom môžeš takto hovoriť? Murko je predsa zlatíčko.
5. dubna 2021
Zhasni - napsala Zdena Součková
„Zhasni, víš, že nesnáším světlo, nedělá mi dobře! Tady je pořád provoz, pořád někdo otvírá a zavírá, rozsvěcuje a zhasíná, jestli mi nebylo líp ve sklepě… A jo, má sklenici, tak to jsem na řadě. Jak má v ruce sklenici, tak je to jasný, jde po mně. To znamená, že ji buďto někdo nakrkl, nebo naopak sedí s nějakou návštěvou, ale to by měla těch sklenic víc. Anebo je čtvrtek večer a má psaní. Už to poznám i podle toho, že má trošku nepřítomný pohled. Nesmí k ní ani kočka do pokoje, jindy spolu čumí na televizi.
Jo, to já vobčas taky koukám, když mě nechá venku, ale ve čtvrtek ne. To se vždycky tváří důležitě a volá: „Nechoďte mi sem, mám psaní…! Ne aby mi sem zase vletěla kočka, chodí mi po klávesnici.“ To by si jeden myslel, že snad vymýšlí nějakou očkovací strategii, a ne že píše ty svoje povídečky.
A pak taky poznám, že už je po psaní.
Pendlovky - napsala Anna Vocelová
Jak mě vidí Figaro - napsala Jasmin Carmel
4. dubna 2021
O babičce a vánoční větvi - napsala Lucie Košinová
„No, jistě že jo! Pěkně si mě tím překvapila.“ Babička se uchechtla a na vrásčité tváři se jí rozzářil úsměv.
„To koukáš co? Že babička vylezla v 80 letech na vrchol sopky Vesuv a ještě ti stihla poslat pozdrav.“ Dál se chechtala a jako nadšená turistka mi vyprávěla o dalších zážitcích z Itálie, včetně její první cesty letadlem. Mezitím mi donesla čaj a samozřejmě sušenky.
„Nina mi zařídila místo u okýnka.
Slunce a Severák - napsala Yassemin Mamyrova
-Co se stalo, Květino?
-Severák. Pronásleduje mě: sbírá všechny květiny blízko mě, odhání mé přátele ode mě a prach na mě neustále letí. Nechápu, proč je ke mně tak krutý? Co jsem udělala, že mě pronásleduje.
Ve stejnou chvíli šel Slunce ke svému příteli Severáku, aby zjistil důvod tak zvláštního chování, které je pro něj neobvyklé. Slunce chtělo nešťastné květině pomoci.
Realita života - napsala Michaela Čápová
označením pavouk vodní.
Zalezl si do bazénu,
to byl nápad, vždyť lez´ v lednu.
Navíc hnízdil v domě tvora,
co má z těchto zvířat fóba.
Pavouk zmrzlý nebyl, ejhle
lezl rád a dělal kejkle.
Náhle přišel otužilec,
jal se plavat směr náš borec.
„Co tu děláš vodouchu,
kde je síťka na mouchu?"
síťku našel, bude boj.
3. dubna 2021
Nic není svaté - referát o literární pravdě napsal Jan Vaněk
Ilustrace: Jan Vaněk |
Literární pravda je to, co spisovateli uvěříme, dokonce i když to bude jeho výmysl, který se třeba nepodobá ani vzdáleně realitě. Pokud nám dokáže tvůrce naservírovat informace tak, že mu to tzv. “sežereme i s navijákem”, jde o pravdu. Když nějaký pisálek tvoří podle reality a my mu to stejně nevěříme (i když třeba přísahal na všechny svaté, že se jeho historka doopravdy stala), nejedná se v tomto případě o chybu čtenáře, jedná se o chybu spisovatele, který nedokázal podat informace uvěřitelně.
Prázdniny u rybníka - napsala Hana Novotná
Reklamace brýlí - napsala Míša Štěpánka Sedláčková
"Promiňte, já vám nerozumím. Jak dozadu? Kam dozadu?"
"Ne, já nejsem instalatér. Copak vypadám jako instalatér? Mám snad montérky a brašnu s nářadím? Nemám. Mám na sobě oblek od Hugo Bosse. Žádné montérky. Koupil jsem ho minulý týden ve výprodeji s mým kamarádem Frantou. Jo, Franta ten se vyzná. Vždycky ví, kde mají slevy. Franta je expert na slevy a taky na ženský. A minulý týden jsme se sešli u mě doma. Víte, my se normálně scházíme v hospodě "U kance", ale ta je teď zavřená kvůli tomu viru, tak Franta přijel za
2. dubna 2021
Když začne kapat na karbid - napsal Marek Greger
„Tak to se není co divit. Dneska už jsou doma na zabití i ty, co dřív nebyly.“
„Pořád musí být po jejím! A mně už z toho fakt hrabe. Včera jsme se zase hádali, doma.“
„Tak kde jinde by ses chtěl dneska hádat, než doma. Ale co, povídej!?“
Pan Buřinka - napsala Anežka Nováková
Ptal se, jestli bychom mu nemohli dát něco sladkého. Prý že je cukrovkář a jestli si nedá rychle nějaký cukr, dostane hypoglykemický záchvat. Opravdu vypadal, že sebou každou chvíli švihne na dlažbu a tak jsme mu do ruky vrazili tabulku čokolády. Vděčně si do ní dvakrát hryzl a potom nám její zbytek s poděkováním a jemnými provázky svých slin vrátil. Po chvíli rozpačitého postávání na chodbě, kdy celou dobu zavrtával pohled do země, se zeptal jestli by se u nás mohl ještě napít. Prosím. Zavedli jsme ho do kuchyně a už se nemohli dočkat až se ho zbavíme.
Bůh ví proč - napsala Lea Mandíková

1. dubna 2021
Nezvaný host - Jakub Toman
Psaní dává křídla - ZPRAVODAJ 3/2021

V pasti - napsala Jasmin Carmel
31. března 2021
Dešťová víla - napsal Marek Greger
Cítila štěstí, když ji tenkrát oslovil na zastávce v dešti:
„Slečno, takhle promoknete. Nechcete ke mně pod deštník?“ a ona se schovala pod jeho pocity. Ty svoje ale nedokázala nikdy vyslovit. Tak plachá byla. Měla strach, že by její slova lásky mohla všechno pokazit.
Lípa - napsala Martina Majorošová
Lípa stoletá se s jarem probudila,
znovu rozkvetla, aby potichu vyprávěla.
A já ji naslouchala…
„Má zvrásněná kůra nese moudrost,
kterou daroval ji čas.
V mých kořenech je skryta prozřetelnost,
poslouchej pozorně můj vzkaz.
30. března 2021
Arnoštovy jmeniny - napsala Hana Kavalová
Myslím, Arnošte, že by se Vám moc líbilo, kolik máte fanoušků, nejenom z obce čtenářské, ale také z obce písařské. Neboť kurzy Tvůrčího psaní podle Vás jsou fakt něco. A co je důležité, je tam spousta ženských.
POCTA ARNOŠTU LUSTIGOVI - napsala Zuzka Kratochvílová
![]() |
Koláž: David Vávra |
První kniha, kterou jsem od něho četla, byly Krásné zelené oči. A pak film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a Colette.
Kdo byl Arnošt Lustig - napsala Jasmin Carmel, od 11 let oddaná účastnice kurzů tvůrčího psaní
Arnošt Lustig. Tohle jméno znají všichni účastníci kurzů tvůrčího psaní. Jedni ho popisují jako vynikajícího spisovatele, který miloval psaní jako své vlastní děti. Jiní jako humoristu, který si užíval života plnými doušky a i v těch nejtemnějších chvilkách neztrácel naději. Často lituji toho, že jsem ho nepoznala osobně, ale věřím, že to byl neobyčejně statečný člověk, který byl nejen spisovatelem, ale také otcem, manželem, učitelem a přítelem.