12. dubna 2021

Všechno je jinak - napsal Marek Greger

KOUZLO PSANÍ KNIH

Milovníkům české kinematografie, kteří si našli oblibu ve sledování trampot neobyčejně obyčejné a stejně tak obyčejně neobyčejné rodiny Homolkových, přistane na paměti titulek jako rada, jíž se snaží poučit muž starající se o zábavu všech hotelových rekreantů svého nástupce, a tak mu právě touto větou vysvětluje základní princip nejen zábavy, ale obecného postoje k životu s odhalením jeho největšího životního moudra – všechno je jinak!

Hemingwayův "shit detektor"

Ilustrace: Martin Šugár
Hemingway měl zásadu, kterou nazýval "shit detektor", s odpuštěním sračkoměr (tak by asi zněl překlad). A s tímto "shit detektorem" měřil každou řádku a každý odstavec, a to, co neprošlo, vyškrtl. 
Často o něm říkali: "Ten člověk spíš naznačuje, než říká. A spíš říká stručně než dlouze." Ale on to napřed říkal dlouze! Třeba jeho skvělý román I slunce vychází (Fiesta), tak z toho vyškrtal s pomocí redaktora asi 66 % (v Americe to měří na procenta). Ale zůstalo 34 % z originálního textu a ten vypadá dobře... 
(Rozhovor s Arnoštem Lustigem, Antikvariát Břetislava Rychlíka 17.6. 1992, ke stažení - cca od 16 minuty)


Úkol: 
Vyškrtejte vše přebytečné v Bářině textu MALÁ FURIE, ponechte jen "perly" a pak si příspěvek znovu přečtěte. Zkuste popsat rozdíl ve vnímání textu.

Malá furie - napsala Barbora Macková

Víte, kočky mají všichni rádi, ale ve skutečnosti jsou to pěkný svině. Nebo ta naše aspoň je.
Abych vás ale uvedla do děje. Narodilo se malé rozkošné koťátko. Byl to takovej malej černobílej chomáček, co mňoukal a mazlil se.
Tenhle poklad nám doma udělal paseku hned první Vánoce, kdy se mu podařilo nejprve rozbít pár skleněných koulí a o pak převrhnout rovnou celý stromek. 
Vánoce byly veselé. Bezpochyby.

11. dubna 2021

Pohádka o Vzdoru a Klidu - napsala Míša Štěpánka Sedláčková

Ilustrace: Petra Šarmová
V jednom velkém domě žila holčička. Holčička byla malá a dům veliký. Tak rozlehlý, že ještě nikdy neprozkoumala všechna jeho zákoutí. Holčičce často říkali, že je vzpurná, neposlušná, paličatá. Často ji trestali a jemnými, ale spíše méně jemnými způsoby ji vychovávali tak, aby byla přijatelná pro svět kolem ní.
„Když budeš taková, nikdo tě nebude mít rád,“ slýchala často.
„Taková“ znamenalo všechno a nic. Nebylo to nic konkrétního a zároveň všechno, co právě nevyhovovalo očekáváním jejího okolí.

Mrchožrout - napsala Lucie Košinová

Stará hyena se procházela vyprahlou pouští, když tu nad ní začal kroužit sup. 
„Ale, ale, kohopak to tu máme, zde kráčí moje večeře,“ zachechtal se sup.
Nemocná hyena si odkašlala. Srst měla flekatou a částmi i vypelichanou, na supa ale ještě dokázala vyštěknout.
„Dej mi pokoj mrchožroute! Ještě dýchám a nenechám se tebou sežrat zaživa.“
„To máš sice pravdu, ale já jsem vytrvalý, počkám si, až padneš vysílená k zemi a pak se nacpu k prasknutí.“

O havranovi a holubici - napsal Elliot Jačků

Jedné tmavé noci, když venku nebylo vidět ani na krok, zrodil se pták, jehož černé perutě do sebe pohltily veškerou temnotu oné noci. Zrodil se havran. 
Následujícího rána se slunko v doprovodu oslnivé záře vyhouplo nad obzor. Mračné polštáře se rozestoupily a odhalily tak překrásnou holubici.
Havran celou scenérii bedlivě sledoval. Ať dělal, co dělal, nedokázal ten úžas vytěsnit z hlubin mysli. Ihned se do okouzlující ptačí slečny zamiloval a rozhodl se, že ji poctí svou návštěvou.

10. dubna 2021

Výměna rolí - napsala Zuzana Smolová

Ilustrace: Zuzana Smolová
„Ts. Zase mi neodepisuje. A já přitom vidím, že byl online. Mi messenger ukazuje, že byl online před pěti minutama! Určitě je zas venku s kamarádama a na mě kašle.“
Člověk se po měsících objeví doma u své matky a místo vřelého přivítání ho čeká nejen salva rozkazů, jak se má zout a kam si odložit batoh, ale také lamentování nad tématem, které nemůžu vystát.
Protočím oči. Rodiče a technologie. Tyhle dvě věci společně vždycky působí tak nemístně, že nevím, jestli je to k smíchu nebo k pláči.

Můj otec - napsala Nina Potočárová

Mám veľmi šikovného, praktického a všestranne nadaného otca. Šikovný a všestranne nadaný je, to sa nedá poprieť. Celý dom postavil vlastnými rukami. Stal sa z neho architekt, murár, elektrikár, inštalatér… Niekoľko rokov sa vyžíval v budovaní a zveľaďovaní.

No jeho najväčšou vášňou je kulinárstvo. Rád o sebe vraví, že je vynikajúci kuchár. Uisťuje nás, že všetko čo vie variť moja mama ju naučil on. Jeho vychytenou špecialitou je guláš. Nazýva ho rôznymi názvami: mäso na šťave, hovädzie na hríbikoch, bravčové karé, zemiaková polievka, ale výsledkom jeho úsilia je vždy len chuť gulášu.

9. dubna 2021

SEXUÁLNÍ VÝCHOVA MALÝCH DĚTÍ - napsala Zuzana Kratochvílová

1. OPLODNĚNÍ

„Mami, já jako chápu, že se musí spojit spermie s vajíčkem, ale jak se ti ta spermie dostane do bříška k tomu vajíčku?“
Sedím na kraji postele, čtu pohádku šesti a dvouleté dceři a polévá mě horkost nad jejím dotazem. Jsem v sedmém měsíci těhotenství, do třetice konečně čekám kluka. 
Manžel opět na služební cestě, takže jako vždy jsem na všetečné dotazy sama.

Končí rána v županu - napsala Zuzka Fajmonová

Dnešek byl v podstatě dost podobnej všem dnům za poslední měsíc, možná jsem na děti řvala o něco míň než obvykle, ale jinak se celkově nesl v klasický depce z toho, co je, co bylo a co vlastně bude. Ale pak přišel email ze školy. Škola v pondělí otvírá. I s družinou. A protože je malá, nebude v ní probíhat stupidní rotační systém, kterej nikdy nepochopím, stejně jako nechápu otevření školek jenom pro předškoláky.
Každopádně, naše dcera se vrací do školy. A bude tam celej den. Bude se učit bez mojí asistence.

Slzopády - napsala Zdena Součková

„No, tak ve čtyři teda rozhodně vstávat nebudu…máme prázdniny…vy jste se úplně zbláznily…“
„Zbláznily, copak takhle se mluví s maminkama?! Cestou uvidíme východ slunce na moři, to je přece nezapomenutelný zážitek!“ Nesouhlasné brblání nás provází celou cestu z pláže až domů. Nespravily to ani velké porce zmrzliny. I když aspoň chvílemi bylo ticho.
„Ještě že už mi bude příští rok čtrnáct“, znechuceně se obrací Eliška na svého dvanáctiletého bratrance Jirku, „už s něma nikdy nikam nepojedu, to je fakt vopruz…“. Tím „s něma“ myslí nás dvě. Mě, Annu, matku Alžběty a Elišky, a moji sestru Martu, matku introverta Jiřího.

8. dubna 2021

off beat rap - napsal Šimon Pravda

Furt se o tom zpívá
v knihách pořád učí
Proč se naše světy
kolem stejné osy točí
Jako ty, tvé oči
Chtějí se vzdálit,
Středu otáčení
Obzorem se plavit
Bez oprávnění svého těla
Žádná věda
jenom snění

Zakázané království dřeva - napsala Anna Vocelová

„Pojď, dělej, neboj se!“ pobízím o dva roky mladší sestru.
„Já nechci.“
„Neboj a polez!“
„Nejdu, tam přece nesmíme.“
„Nebuď jak mimimo. Nesmíme tam, když se děda dívá, ale teď si čte noviny a myslí si, že si hrajem u sousedů. Hlavně neřvi, nebo nás prozradíš,“ velím z pozice generála, tedy starší odvážnější sestry. Je mi totiž už osm.
„Ale co když nás najdou a nenechaj nás koukat na večerníček?“ ptá se sestra.

7. dubna 2021

Ticho uprostřed jara - napsala Lenka Konopásková

Uprostřed jara
Uprostřed jara...
bylo ticho. 
Opodál...
dvě krásné starší dámy.
Jedna z nich poklekla 
a začala psát...
(Lenka Konopásková)


Že už... - napsal Libor Frank

(Jirkovi in memoriam)

že už ti nenapíšu
že už mi neodpovíš
že už nic nenamítnu
že už mě neopravíš
že už ti nezavolám
že už to nezvedneš
že už jen zavzpomínám
že už sem nepřijdeš
že už se nezasmějem
že už si nepřipijem
že už jsi odešel
že už tu nejsi
že už...


Nedám se - napsal Oldřich Voženílek

Pocházím z vesmíru a nebo z matky?
Pokorou krmen jsem či manýry hvězd?
Bude můj charakter pevný či vratký?
Poroučet bude mi mozek nebo pěst?

Kde najdu oporu před agitací
jež falzem soucitu k obecné smůle
ty samé odporné lži stále zvrací?
Kde najdu hájemství svobodné vůle?

6. dubna 2021

Překvapení - napsala Jasmin Carmel

,,Už jsem ti jednou řekla že ne, Lucy a svoje rozhodnutí nezměním!”
Moje matka se na mě dívá s rukama založenýma v bok a propaluje mě pohledem. Stojíme před malým kovovým kotcem v psím útulku, a já snad už po milionté škemrám, aby mi koupila jedno ze štěňat co mají k adopci-malého zrzavého křížence špice. Je moc roztomilý, a se svojí rezavou srstí vypadá jako liška. 
,,Ale tak se na něj podívej mami!” nedám se odbýt. ,,Koukni jak je roztomilý!” 
,,Ne.” 

Můra - napsala Kristina Labohá

Zase nikam ráno neodešla. A poslední dobou je to tak pořád. Dost mě to vytáčí. Včera si takhle vyskočím na stůl, namířím si to k její oblíbené zelené misce se zbytkem sladkého plnotučného jogurtu, který jako vždy nedojedla. Chci ho vylízat, aby pak misku nemusela umývat.

„Jedeš,“ slyším, jak na mě syčí z kuchyně. Pak přiběhne, drapne mě a snaží se mě chytit pod zadkem a vzít do náručí. Můj chlupatý zadek se jí ale vysmýkne z prstů a polovina těla mi visí dolů. Máchám kolem sebe tlapkami a snažím se jí zaseknout drápek přes šaty do břicha. Zaslouží si to.

Hladová kočka - napsala Míša Štěpánka Sedláčková

„Mňau, vstávej.“
„Přestaň. .“
„Grrrr … Vstávej, chlape, mám hlad.“
„Je brzy.“
„Chm… Ne není.“
„Ach jo.“
„Mňau, tobě to dneska ale trvá.“
„No jo, už jdu, pojď, tady máš.“
„ Mňau… Dneska toho je nějak málo.“
„Přeci nechceš být chlupatá koule“.
„Chm, koule jsi spíš ty, podívej se, jaké ti narostlo břicho, co jsi doma zavřený.“

Stratený kocúrik - napsala Nina Potočárová

Nechápem, načo toto robíme.
Akože načo? Vždy sa aspoň do dvoch dní vrátil. Teraz sa doma neobjavil už vyše týždňa.
A akýže to bol skvelý týždeň... Nikto mi nenosil mŕtve zvieratá do domu. Nikto na mňa nezízal v kúpelke. Nikto nečíhal, aby mi len tak pre zábavu dodriapal členky. Som rád, že je tá beštia preč.
Ako o ňom môžeš takto hovoriť? Murko je predsa zlatíčko.

5. dubna 2021

Zhasni - napsala Zdena Součková

„Zhasni, víš, že nesnáším světlo, nedělá mi dobře! Tady je pořád provoz, pořád někdo otvírá a zavírá, rozsvěcuje a zhasíná, jestli mi nebylo líp ve sklepě… A jo, má sklenici, tak to jsem na řadě. Jak má v ruce sklenici, tak je to jasný, jde po mně. To znamená, že ji buďto někdo nakrkl, nebo naopak sedí s nějakou návštěvou, ale to by měla těch sklenic víc. Anebo je čtvrtek večer a má psaní. Už to poznám i podle toho, že má trošku nepřítomný pohled. Nesmí k ní ani kočka do pokoje, jindy spolu čumí na televizi.
Jo, to já vobčas taky koukám, když mě nechá venku, ale ve čtvrtek ne. To se vždycky tváří důležitě a volá: „Nechoďte mi sem, mám psaní…! Ne aby mi sem zase vletěla kočka, chodí mi po klávesnici.“ To by si jeden myslel, že snad vymýšlí nějakou očkovací strategii, a ne že píše ty svoje povídečky.
A pak taky poznám, že už je po psaní.

Pendlovky - napsala Anna Vocelová

Visíme si klidně na zdi a svými římskými číslicemi bedlivě pozorujeme pisatelčino snažení. Každou hodinu ji hlasitě upozorňujeme na to, kolik času už strávila tvorbou krkolomných souvětí, jejich následným škrtáním a přepisováním.
I když nám do ciferníku svítí sluníčko z okna na protější stěně, nezpomalujeme. Na rozdíl od ní. Před chvílí jí prsty po klávesnici radostně poskakovaly, teď občas zmáčkne mazací klávesu a nadává. Nějak se v tom plácá.

Jak mě vidí Figaro - napsala Jasmin Carmel

Tak už je to znova tady. Panička na mě zase nemá čas. Ležím vedle jejího dřevěného psacího stolu, ze kterého téměř vždy voní nějaká dobrůtka, kterou mi tajně přihraje. Teď nic. 
Náhle se ke mně moje panička otočí s rozzářenýma očima, a usměje se na mě: ,,Podívej Figaro, myslíš že je to takhle dobré?” ukazuje mi nějaký počmáraný papír a já vůbec nevím, co ode mě chce.
Proto nejistě zavrtím ocasem a olíznu jí ruku.

4. dubna 2021

O babičce a vánoční větvi - napsala Lucie Košinová

„Přišla ti ode mě ta esemeska?“ zeptala se mě babička.
„No, jistě že jo! Pěkně si mě tím překvapila.“ Babička se uchechtla a na vrásčité tváři se jí rozzářil úsměv.
„To koukáš co? Že babička vylezla v 80 letech na vrchol sopky Vesuv a ještě ti stihla poslat pozdrav.“ Dál se chechtala a jako nadšená turistka mi vyprávěla o dalších zážitcích z Itálie, včetně její první cesty letadlem. Mezitím mi donesla čaj a samozřejmě sušenky.
„Nina mi zařídila místo u okýnka.

Slunce a Severák - napsala Yassemin Mamyrova

Jednou Slunce uvidělo krásnou květinu, která hořce plakala. Slunce začalo zajímat, co bylo příčinou slz.
-Co se stalo, Květino?
-Severák. Pronásleduje mě: sbírá všechny květiny blízko mě, odhání mé přátele ode mě a prach na mě neustále letí. Nechápu, proč je ke mně tak krutý? Co jsem udělala, že mě pronásleduje.
Ve stejnou chvíli šel Slunce ke svému příteli Severáku, aby zjistil důvod tak zvláštního chování, které je pro něj neobvyklé. Slunce chtělo nešťastné květině pomoci.

Realita života - napsala Michaela Čápová

Žil byl jeden spajdr drobný
označením pavouk vodní.
Zalezl si do bazénu,
to byl nápad, vždyť lez´ v lednu.
Navíc hnízdil v domě tvora,
co má z těchto zvířat fóba.
Pavouk zmrzlý nebyl, ejhle
lezl rád a dělal kejkle.
Náhle přišel otužilec,
jal se plavat směr náš borec.
„Co tu děláš vodouchu,
kde je síťka na mouchu?"
Natahuje se náš tvor
síťku našel, bude boj.

3. dubna 2021

Nic není svaté - referát o literární pravdě napsal Jan Vaněk

Ilustrace: Jan Vaněk
Referát z knihy: Živel Lustig kapitola - Nic není svaté 
Literární pravda se neshoduje s pravdou tak, jak ji známe z našeho nepsaného světa.
Literární pravda je to, co spisovateli uvěříme, dokonce i když to bude jeho výmysl, který se třeba nepodobá ani vzdáleně realitě. Pokud nám dokáže tvůrce naservírovat informace tak, že mu to tzv. “sežereme i s navijákem”, jde o pravdu. Když nějaký pisálek tvoří podle reality a my mu to stejně nevěříme (i když třeba přísahal na všechny svaté, že se jeho historka doopravdy stala), nejedná se v tomto případě o chybu čtenáře, jedná se o chybu spisovatele, který nedokázal podat informace uvěřitelně.

Prázdniny u rybníka - napsala Hana Novotná

Ivana trávila prázdniny stejně jako každé léto, co si pamatuje. Někdo by si mohl myslet, že čtrnáctiletá holka bude stát o lepší zábavu než tvrdnout s babičkou a dědou na chatě bez elektřiny, kde si večer svítí plynovou lampou a pro vodu jezdí s kárkou k pumpě do vesnice. Ivana se ale na chatě cítila doma. Chatka byla nejmenší ze všech v okolí a stála úplně poslední v řadě na břehu rybníka. Z jedné strany malinové houští, které oddělovalo jejich svět od sousedního, a z druhé les. Ivana sedávala na dřevěné lavici na terase, nohy natažené na oprýskané zelené zábradlí. Četla si nebo jen tak

Reklamace brýlí - napsala Míša Štěpánka Sedláčková

"Dobrý den, slečno."
"Promiňte, já vám nerozumím. Jak dozadu? Kam dozadu?"
"Ne, já nejsem instalatér. Copak vypadám jako instalatér? Mám snad montérky a brašnu s nářadím? Nemám. Mám na sobě oblek od Hugo Bosse. Žádné montérky. Koupil jsem ho minulý týden ve výprodeji s mým kamarádem Frantou. Jo, Franta ten se vyzná. Vždycky ví, kde mají slevy. Franta je expert na slevy a taky na ženský. A minulý týden jsme se sešli u mě doma. Víte, my se normálně scházíme v hospodě "U kance", ale ta je teď zavřená kvůli tomu viru, tak Franta přijel za

2. dubna 2021

Když začne kapat na karbid - napsal Marek Greger

„Zase jsem se hádal s manželkou. Je to s ní k nevydržení!“
„Tak to se není co divit. Dneska už jsou doma na zabití i ty, co dřív nebyly.“
„Pořád musí být po jejím! A mně už z toho fakt hrabe. Včera jsme se zase hádali, doma.“
„Tak kde jinde by ses chtěl dneska hádat, než doma. Ale co, povídej!?“
„No, hádka jako blázen, že musí oživit kola ekonomiky a že si musí koupit novou kabelku. Říkám, kam jí chceš nosit? Než s ní vyjdeš ven, tak to bude loňskej model.“

Pan Buřinka - napsala Anežka Nováková

Jednoho dne u našich dveří zazvonil podivný človíček.
Ptal se, jestli bychom mu nemohli dát něco sladkého. Prý že je cukrovkář a jestli si nedá rychle nějaký cukr, dostane hypoglykemický záchvat. Opravdu vypadal, že sebou každou chvíli švihne na dlažbu a tak jsme mu do ruky vrazili tabulku čokolády. Vděčně si do ní dvakrát hryzl a potom nám její zbytek s poděkováním a jemnými provázky svých slin vrátil. Po chvíli rozpačitého postávání na chodbě, kdy celou dobu zavrtával pohled do země, se zeptal jestli by se u nás mohl ještě napít. Prosím. Zavedli jsme ho do kuchyně a už se nemohli dočkat až se ho zbavíme.

Bůh ví proč - napsala Lea Mandíková

Kdyby nebyla před garáží hromada písku, už by to tu vypadalo hezky. A tak jsem k vymetení komínů, které přišlo tak nějak intuitivně, protože jsem měla obavu, že nám komín ucpal nějaký opeřenec a nechtěly jsme se udusit, přidala ještě úsměv na Škaredou středu a poučila holky, ať se taky smějí, aby jim úsměv přicházel na jejich hezký obličej i jiné dny v roce. Letos peču Jidáše. Poprvé v životě. Bůh ví proč. A otazník na konci věty nedávám záměrně. Pokud Bůh je, musí to vědět.

1. dubna 2021

Nezvaný host - Jakub Toman

Nuqe-san se probudil na své bambusové matraci ve své chýši na hoře Wu. Žil zde sám posledních 30 let. Když zde spal poprvé, měl pochybnosti, protože opustil svůj tehdejší jiný život. Tehdy si přál najít klid pro svou mysl. Chtěl poznat sám sebe. Dnes byl den, který by popsal jako krásný. Každý den byl ale v něčem krásný. Nuqe-san už nepřemýšlel na tím, v co doufal, že zde na hoře Wu najde. Každý den byl překvapením, které prožíval s vnitřním klidem.

Psaní dává křídla - ZPRAVODAJ 3/2021

Milí přátelé psavci,
krásné Velikonoce!

Zapomněla jsem všem to říct, ale večer 1. dubna začíná na zámku Loučeň naše plánovaná literární dílna. Aby to účastníci stihli, poslala jsem pro ně v poledne limuzíny s pokynem: "Respirátory si neberte, viry už zahnalo sluníčko. Je jaro." A taky APRÍL! Takže o zámku si můžeme nechat jen zdát... 
Štve mě, že se nevídáme, ale zároveň od Arnošta Lustiga vím, že „spisovateli se všechno hodí. I to dobré, i to zlé...“ Proto s respektem i zvědavostí přijímám tyto zvláštní časy, které v historii lidstva nemají obdoby...  
Dana

V pasti - napsala Jasmin Carmel

,,Co je to?“ ptá se zděšeně malý ježeček a couvá pryč od předmětu, který se mu před chvílí nalepil na bodliny. 
,,To je něco, čemu lidé říkají igelit,“ vysvětluje maminka svému mláděti. ,,Často si do toho balí svačinu a když ji sežerou, vyhodí tuhle odpornost do přírody.“ Zakončí svůj výklad a zhnuseně nakrčí čumák.
,,Ale maminko,“ otočí se k ní překvapeně malý bodlináček. ,,Když je to tak odporné, proč to vlastně ti lidé vyrábějí? Copak si neuvědomují, jak tím ničí přírodu?“ 

31. března 2021

Dešťová víla - napsal Marek Greger

Když ho potakala, věděla, že je to on. Urostlý, s drobnou vadou řeči, pro kterou měla celoživotně slabost. Vlasy v rytmu větru, ne hřebenu, ale pod nimi úsměv za milion.
Cítila štěstí, když ji tenkrát oslovil na zastávce v dešti:
„Slečno, takhle promoknete. Nechcete ke mně pod deštník?“ a ona se schovala pod jeho pocity. Ty svoje ale nedokázala nikdy vyslovit. Tak plachá byla. Měla strach, že by její slova lásky mohla všechno pokazit.

Lípa - napsala Martina Majorošová

(věnováno babičce)

Lípa stoletá se s jarem probudila,
znovu rozkvetla, aby potichu vyprávěla.
A já ji naslouchala…


„Má zvrásněná kůra nese moudrost,
kterou daroval ji čas.
V mých kořenech je skryta prozřetelnost,
poslouchej pozorně můj vzkaz.

30. března 2021

Arnoštovy jmeniny - napsala Hana Kavalová

Foto: Alan Pajer
Milý Arnošte. 
Dívám se do Vašich očí. Jsou přes všechny neuvěřitelné životní eskapády živé a jsou v nich jiskřičky věčného kluka. Zvídavého, odvážného, moudrého a nezapomenutelného.
Myslím, Arnošte, že by se Vám moc líbilo, kolik máte fanoušků, nejenom z obce čtenářské, ale také z obce písařské. Neboť kurzy Tvůrčího psaní podle Vás jsou fakt něco. A co je důležité, je tam spousta ženských.

POCTA ARNOŠTU LUSTIGOVI - napsala Zuzka Kratochvílová

Koláž: David Vávra
Osobně jsem Arnošta Lustiga nikdy nepoznala. Bohužel. Znala jsem ho ale z televize a jiných médií. Zprvu jako autora válečné literatury a odpůrce holocaustu.
První kniha, kterou jsem od něho četla, byly Krásné zelené oči. A pak film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a Colette. 
Arnoštovo psaní jsem si zamilovala. Tu lehkost, s jakou byl schopen popsat a vystihnout podstatu, atmosféru, vnitřní prožitek, vlastně jakoukoliv situaci, nemá každý autor. To je dar. A k tomu humor a občasná sprostá slova, která přidávají na autentičnosti.

Kdo byl Arnošt Lustig - napsala Jasmin Carmel, od 11 let oddaná účastnice kurzů tvůrčího psaní

Arnošt Lustig. Tohle jméno znají všichni účastníci kurzů tvůrčího psaní. Jedni ho popisují jako vynikajícího spisovatele, který miloval psaní jako své vlastní děti. Jiní jako humoristu, který si užíval života plnými doušky a i v těch nejtemnějších chvilkách neztrácel naději. Často lituji toho, že jsem ho nepoznala osobně, ale věřím, že to byl neobyčejně statečný člověk, který byl nejen spisovatelem, ale také otcem, manželem, učitelem a přítelem.