Názvy pohádek - vymyslely Kateřina Surmová, Marie Rysová, Alena Zouvalová a Natálie Hovorková

Názvy pohádek podle předmětů ve třídě
Kateřina Surmová: Pohádka o popsané tabuli

Marie Rysová: O princezně z království židlí

Natálie Hovorková: Prodlužkový král

Kateřina Surmová: Neposedné rolety a okno špindíra

Alena Zouvalová: Goblin z elektrické zásuvky

Natálie Hovorková: Hejkal z repráku
Kateřina Surmová: Cvak a Blik

Marie Rysová: O světě za promítacím plátnem

Alena Zouvalová: Kavka, hrozny a internet explorer

Vzpomínka na vůni - napsaly Alena Zouvalová, Anastassiya Astashkina a Natálie Hovorková

Vůně zimy
Anastassiya Astashkina

Probudila jsem se večer na gauči. 

“Zase se mi to stalo! Vždyť jsem si říkala, že jenom chvilku odpočinu.” 

Podívala jsem se z okna. Bylo úplně bílo. 

“Sníh!!!” vykřikla jsem nahlas. 

Otevřela jsem okno a sedla jsem si na parapet. Pocítila jsem krásnou čerstvou vůni sněhu a najednou jsem byla zase malá holčička: je mi pět let s pomáhám tátovi postavit ledovou skluzavku.

Prodlužovačka, model, stojan, světlo a papír v ateliéru - napsaly Emma Petit, Kateřina Hošková, natálie Hovorková, Regina Knapíková a Alena Zouvalová

PRODLUŽOVAČKA V ATELIÉRU

Emma Petit

Těsně nad podlahou dlouhé skleněné stěny se na mohutných sloupech, který drží sklo pohromadě, ukrývají moje zásuvky. Každý den v jejich blízkosti odpočívám. 

Ráno mě někdo z klidného kouta odtáhne do rušného středu haly, aby do mě zapojil elektrické topení. Pak se po téhle chladné místnosti rozehřejou malé horké body, ve kterých se usadí modelové. K nim se snaží studenti přesunout s těžkými stojany. Ti na mě furt nadávají, protože teď musí kolem mě složitě kličkovat. Neustále o mě zakopávají nebo mi drhnou tělo po betonové podlaze. 

Běda ale, aby mě na minutku odpojili a usnadnil si tak trasu. Žádný z modelů nechce totiž přijít o své teplíčko.

Podivné shledání - napsala Natálie Hovorková

Šla jsem po ulici a najednou někdo zavolal mé jméno. Otočila jsem se a nic. Nikde nikdo. 

To bylo alespoň to první, co jsem si myslela. 

“Majo!” ozvalo se podruhé. Otočila jsem se tedy na druhou stranu. Zase nic.

 “Majo!” ozvalo se potřetí teď už naštvaně a hlasitěji. Podívala jsem se tedy směrem k zemi. Kočka.

Přesně takového kocourka jsem měla jako malá. Dostala jsem ho od rodičů, když mi bylo 10 let. Jednoho dne se ale ztratil. Už to bude skoro 20 let od Arisova zmizení.
“Asi jsem přepracovaná.” 

Zasmála jsem se myšlence, že slyším kocoura volat své jméno. Sehnula jsem se k němu, abych ho podladila. On se ale rozběhl. Když viděl, že za ním nejdu zastavil se a já opět uslyšela své jméno. “Majo!” Kolem mě nikdo nebyl. Také se začínalo šeřit. Nakonec jsem se rozhodla běžet za ním.

Erotické esence - napsala Valentýna Hájková, Marie Rysová, Emma Petit, Barbora Pernicová, Ester Vargová, Anastassiya Astashkina, Regina Knapíková, Natálie Hovorková, Matúš Šimončič,

Knír

Regina Knapíková 

Neměla jsem to dělat, ale prostě jsem si nemohla pomoct. Vzhledem k naší historii to je poněkud nevhodné, ale stejně jej teď vídám jenom co půl roku, tak co?
,,Jak se teďka máš, jak se ti žije v novém městě, ty máš tak krásné šaty, ale to asi víš, že jsou krásné, jinak bys je nenosila... radši bych měl přestat….”

ŠLA JSEM PO ULICI... - NAPSALY ESTER VARGOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ, REGINA KNAPÍKOVÁ, VALENTÝNA HÁJKOVÁ a ANASTASSIYA ASTASHKINA

TEBE JSEM DLOUHO NEVIDĚLA 

Ester Vargová

Tuhle jsem takhle šla jsem po ulici a najednou někdo zavolal mé jméno. Otočila jsem se a naproti přes ulici matně vidím stát štíhlou ženskou postavu, která na mě zběsile mává.
„Kdo to sakra..“
„Ahoj Ester, to je mazec, tebe jsem doslova sto let neviděla.“ Dobíhá mě celá zadýchaná, pro mě zatím naprosto neznámá holka. Pár hnědých vlásků se jí lepí na vlhké lehce zapocené čelo a cení na mě od ucha k uchu svůj viditelně pečlivě udržovaný chrup.

Jména postav

Zadání: vymyslete dobré a špatné jméno pro následující listerární postavy:

1. Přísná učitelka
2. Mimozemšťan
3. Přepracovaný lékař
4. Úřednice za přepážkou
5. Fajn holka ze třídy



Dobré jméno / Špatné jméno: 

Myšky a kocour - napsala Natálie Hovorková

V malém domečku, v ještě menší díře bydlela myší rodinka. Maminka, tatínek a 4 jejich děti.
Maminka myšáčkům před spaním vypráví pohádky a přes den se myšáčci učí, jak se správně chovat, o myším životě a kdy v čem si dávat pozor. 

Tatínek je vždy po lekci poučuje: „Děti, hlavně se pořádně rozhlížejte, když půjdete ven. Mohli byste narazit na kocoura. Pokud vás chytí, už není úniku.“ 

Jak to ale bývá, ne všechny myšky poslouchaly. Dva myšáčci byli vzorní žáci, další dva honili lelky a radši by si hráli.

SMUTNÉ LITERÁRNÍ ESENCE - NAPSALA MARIE RYSOVÁ, EMMA PETIT, NATÁLIE HOVORKOVÁ, BARBORA PERNICOVÁ, MATÚŠ ŠIMONČIČ, ALENA ZOUVALOVÁ, KATEŘINA HOŠKOVÁ A REGINA KNAPÍKOVÁ

Zasloužené
Marie Rysová

Seděl v trávě a křičel, možná minuty, možná hodiny. Nechal vítr ať ho šlehá do obličeje a jeho vzlyky se ztrácely v tichu. Chtěl být sám, nechat se válcovat těmi všemi pocity, věděl, že je to zasloužené. Nebýt jeho, byla by tu ještě s námi, byla by tu s ním. Vždyť i v tom dopise psala, že odchází ode všech, ale hlavně od něj.


Osudová minuta
Emma Petit

Koukám na ní a v hlavě se mi zamlžuje. Slíbili jsme si přece, že se jednou zase v dobrém potkáme, ale teď jsem neměla odvahu ji vyrušit. Už je stejně pozdě, elegantně vystupuje z metra a já jen tiše pozoruji. Mizí mi před očima, tak jako naše dávno zapomenutá minulost.

Vtipné literární esence - napsaly Valentýna Hájková, Barbora Pernicová, Regina Knapíková, Emma Petit, Anastassiya Astashkina, Natálie Hovorková

Babiččiny patálie
Valentýna Hájková

Máme s tátou podezření, že babička má dyslexii. Projevuje se to celkem nevinně, občas se jí ve slovech popletou písmenka a vznikne z toho pěkná matlanina. A z nějakého záhadného důvodu má největší problém s bundama.
Nejikoničtější slovní kaši babička zamíchala na trzích v Budapešti.

VZBUDIL SES NA TVRDÉ POSTELI - NAPSALY ALENA ZOUVALOVÁ, ALŽBĚTA KÁNINSKÁ, BARBORA PERNICOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ a EMMA PETIT

„Rébus“ 

Alena Zouvalová

Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi ani co je za den. Dal jsi tomu pár chvil než ses sám sebe začal ptát kde jsou zdi a až potom, že to možná bude ještě trochu jinak – co děláš ty a ta tahle ta zaplivané postel v lese?
Vstal jsi, neobratně, a promnul si oči. Studily tě nohy, a když jsi shlédl dolů, zmátlo tě to, protože jak se zdálo, na nohou jsi měl boty.

FRANTA - NAPSALA REGINA KNAPÍKOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ, BARBORA PERNICOVÁ a MARIE RYSOVÁ

Přeju dobrej den, hele ty obroučky co jsem si tu posledně koupil, tak ty jsem přišel reklamovat, protože povězte mi, co to je za brejle, když ani nevydrží to když si na ně omylem sednu? Moje Růžena si ze mě dělala legraci, že už jsem holt starej a tlustej, večer v posteli jí to sice nevadilo, a hlavně že jsme k snídani měli zákusky, co zatáhla domů z firemního večírku. ale já vám povidám, to s těmi brýlemi je vaše chyba! 

Zbabělec - napsala Natálie Hovorková

„Fuj je to!“ křiknu na ni. Už ani nedokážu spočítat, jak často jsem tuhle větu řekla. „To jsi tomu, dědo, dal. Proč sis ji pořizoval vlastně?“ ptám se v duchu. 

Neposlucha, o které mluvím se jmenuje Bora, vlastně Jola, podle papírů, ale nikdy jí tak nikdo neříkal. Jedná se o českého fouska, fenku, kterou vyhrál děda v kartách v hospodě. Nic ji ale nenaučil. 

Jan Žižka - napsala Natálie Hovorková

„Už tam skoro budeme,“ volá průvodce na ty vzadu, kteří nestíhají. Všichni jsou však udýchaní a místo toho, aby dostal na zpátek odpověď, je slyšet jen funění. Skupina čínských turistů prochází Prahou. Teď se pomalu sunou k jezdecké soše.
Oblíbené místo turistů dnes zcela prázdné. 

Ale ještě před tím, než se na místě objeví skupinka z druhé strany, zjeví se podivná postava.
Muž je zmatený. 

Vila - napsala Natálie Hovorková

„Už jen pár minut a jsem tam,“ povídám si s nadšením vyjíždějící z dálnice.
Na hranici s Rakouskem stojí opuštěná stará vilka. Objevila jsem ji před pěti lety se svými přáteli. Dnes jsem tu sama a chtěla bych se ujistit, zda to, co jsem tu zažila byl výplod mé fantasie nebo skutečnost.

 
Stalo se to v létě. S přáteli jsme jeli stanovat. 

Ten večer jsem se rozhodla projít se sama. 

„Koukejme, co tu máme.“ 

Netušila jsem, jak dlouho už jsem na cestě, když se přede mnou objevila vila. 

„V minulosti musela být nádherná.“ 

KDE TO JSEM? - NAPSALY VERONIKA WILHELMOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ a ANASTASSIYA ASTASHKINA

Ranní šichta
Veronika Wilhelmová

Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit kde to jsi, ani co je za den. Ty idiote, zase si to jednou přehnal. Sáhneš si na hlavu, rozeznívá se ti v ní palčivá bolest. Kde jsou ty časy, kdy jsi toho mohl vypít kolik si chtěl a kocovina se nikdy nedostavila.

NADECHL SE A SKOČIL - NAPSALI MATÚŠ ŠIMONČIČ, ALENA ZOUVALOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ, KATEŘINA HOŠKOVÁ

SLOBODA 

Matúš Šimončič

Lapajúci po dychu s krvavými bosými nohami a okovami okolo kotníkov stáli na hrane obrovského kaňonu. Koniec línie. Už nebolo kam bežať. Pozreli sa na seba.
“Čo teraz?” spýtala sa ho. 

On jej len ticho hľadel do očí. 

Obaja vedeli, že ak ich biely muž chytí, budú mučení, bičovaní a neboli by prví, ktorí by prišli o ruku, ak nie celé rameno. 

V diaľke počuli blížiaci sa brechot psov blízko nasledovaný cvalom kopýt. Vedeli čo musia urobiť. Otvorené čeľuste zeme žiariace sýtou oranžovo-béžovou neboli príliš odlišné od domova, z ktorého boli unesení.
“Tam sú!” zaznel hlas spoza nich.
Obaja sa nadýchli a skočili.

Sladké hovory - napsaly Natálie Hovorková a Marie Rysová,

Pokušení

Natálie Hovorková

„Vím, že mě chceš.“
„Ne, slíbil jsem to ženě. “
„Jsem sladká, jen se podívej.“
„Nemůžu musím zhubnout.“
„Koukej ten krém, ta poleva, už ti tečou sliny.“
„Ale já strašně přibral“
„Jeden kousek neuškodí.“

„Ach, no dobře jeden malinký kousíček ... a je pryč.“

LES - NAPSALI MATÚŠ ŠIMONČIČ, ALENA ZOUVALOVÁ, NATÁLIE HOVORKOVÁ, MARIE RYSOVÁ

Z BAHNA

Matúš Šimonic 

Obklopený hustým krovím a stromami, po členky zaborený v bahne sa cítim stesnený. 

Každým rozochveným nádychom moje pľúca plní vlhký, teplý vzduch páchnuci po machu a lišajníkoch. 

V hlave mi ohlušujúcim tónom rezonuje jedno slovo: “MYSLI!” 

Na čele sa mi vytvoril tenký film chladného potu a s rozbušeným srdcom a vyschnutými ústami tupo hľadím na špinavú poloautomatickú brokovnicu v rukách svojho kamaráta.

Zadání:

Popište les všemi smysly.

Příběhy na sedm slov

Anastassiya Astashkina: Nejsem dobrý. Nejsem špatný. Jsem naštěstí průměrný.

Barbora Macko: Spadl jsem do jámy, co nemá dno.

Kačka Hošková: Před cílem, zakopl, upadl, a závod nedokončil.

Marie Rysová: Měl rád adrenalin, poklekl tedy bez prstýnku.

Alena Zouvalová: Brouk neměl mnoho zkušeností s armádními stíhačkami.

Natálie Hovorková: Měl jít po žluté. Pozdě zjistil, že se ztratil.