11. listopadu 2020

Poslední křest - napsala Lenka Konopásková

Houpací křeslo
vykouzlím Ti z dlaní
přehodím přes nás kostkovaný pléd
uzamknu víčka
sním o létání
jen zasypávám bděním
chodníčky vyšlapaných cest.

Toulám se kobercem perských květin
rozkvetlých teatrálních gest
sním o popelníku s kávou
čarodějka stoupajícího dýmu
a umění:
"Jediným pohledem tě svést."

Choulím se sama k sobě
na okno ťuká Poe
havrani zatínají opálovou pěst
mlha je na protest 
tak nekonečně tichá
s povzdechem čeká na poslední křest.

Pohřbená do tlejícího listí,
před vzdorem třeskutě zavřených klášterních bran 
mám v dlani pomíjivost lásky - nadějí se blyští
rozpouštím samotu
kouřových rán


Ilustrace: Zdena Součková

Žádné komentáře:

Okomentovat