Debil - napsal Matyáš Staněk

Tak tenhle vlak mi neujel, tenhle ne. Tebe sem chytla, tebe, jo. Ty seš mi ale milejší víš? Máš hezkou mašinku, na rozdíl vod tamtoho.
Ta tvoje mašinka, ta mě určitě doveze do cíle, na rozdíl vod tý jeho, víš? Seš vážně pěknej, ve tvym kupé sou kožený sedačky a výhled máš nejkrásnější na světě, z tvýho okna uvidim kus světa. U něho sem čuměla na hnusnej komín vod továrny, debil. 
A ten tvůj jídelní vůz, paráda, všechno tu máš vymyšlený do detailu, ani centimetr místa nepřijde nazmar, tady se prochází, tady se sedí, tady je fronta a támhle pultík.

Kocour a křeček - napsal Matyáš Staněk

Mlsný kocour skočil oknem do bytu. Posadil se na stůl a shlédnul do terária, ve kterém bydlel křeček.
„Nazdar kocoure, přeju krásnej den!“
Kocour se olízl a se zábleskem v očích odvětil: „Ahoj kloučku.“
Křeček se protáhl, vlezl do kolečka a začal běhat na místě. Kocour vytáhl drápky a začalo mu kručet v břiše. Přesto stále seděl a dál pozoroval křečka. Ten mezitím seskočil z kola, dal si ručník kolem ramen a posadil se do dřevěného křesílka.

Pozdrav Dejvise - napsal Matyáš Staněk

„Hele, pozdrav Dejvise“
„Cože?“
„Pozdrav Dejvise“
„Vydrž, já teď telefonuju, nevidíš?“
„Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr“
„Hergot, kolikrát ti to mám říkat, když se s někym bavim, tak musíš počkat.“
„Ale ty si nepozdravil Dejvise.“
„Zavolám vám později.“
„Nesnášim tě.“

Nezvaný host - napsal Matyáš Staněk

„To seš ty, bráško?“
„Jo, sem, nech nás už na pokoji, bež pryč prosim tě, nech maminku bejt!“ Křičel sem do domovního telefonu na bratra Tomáše a přes slzy v očích se mi rozmazával svět. „No tak, bráško, neni tam někde ségra? Potřeboval bych...“ Dál už jsem ho ale neposlouchal, položil jsem sluchátko a šel do svého pokoje.
Za pět minut zvonek opět zazvonil. Byl to pořád Tomáš: „Bráško, měla bejt doma ségra a byli sme domluvený, že můžu přijít, otevři mi, počkám ve sklepě!“. Nevydržel jsem, mlčky jsem vyslechl, co mám přinést, bzučákem otevřel dveře od domu a s hlavou plnou otázek posbíral vše, o co mě starší bratr žádal.

Obchod s ovocem a zeleninou očima ochránce přírody - napsal Matyáš Staněk

Ten obchod je na konci ulice, kde bydlím. Na první pohled vypadá jako obyčejný obchod. Má malou výlohu, na které uvnitř sedí hejno much, které se při bližším pohledu neustále olizují. 
Uvnitř se na velmi malém prostoru tísní desítky různých druhů ovoce a zeleniny. Na některých místech dokonce některé druhy zeleniny přesahují do prostoru  malého ovoce, které z nedostatku životního prostoru umírá o něco rychleji.