Epigramy - napsal Marek Greger

Jazyk

Obracím na jazyku každé své slovo

Dříve než mu dám život svým hlasem

Je dobré tak činit, než být za oslovo

Díru, co skrývá se mu pod ocasem

Učení mučení

Do školy měl bych se zase učit

jenže dokopat se k tomu mi nejde

Fakt se tím trápením nechce zas mučit

Škoda, že bez toho diplom nevzejde

Epigramy - napsal Marek Greger

Foto: Michal Maňas

Černá nemoc

Sedím v parku a upírám zrak na morový sloup

Jak ve spodní části objímán je tokem vody

Hledám cosi v něm, co je uloženo hloub

Jako poselství zrovna nepovedené doby

Živé snění

Pod rouškou rozkoše stavím si sny

V nich cítím to nekonečné štěstí

Někdy to trvá vteřiny, jindy zas celé dny

Promítnout do života tolik krásných zvěstí

Žena s "vůní" cigarety

Proč kráčí hrdě kouřídí ženy,

Když odpudivé je jejich činění

Domnívají se snad mylně, že my

Stavíme je na odiv, je tak či není

Epigramy - napsal Marek Greger

Loučení

Cítím, jak slunce už ztrácí pomalu sílu

Jak z paprsků splétá štětec podzimu

S ním uvidíme přebarvovat stromy vílu

Jež připraví nás tou krásou zase na zimu

Marnost nad marnost

Proč jezdm stále po lese

Hledajíc dívku místo hub

Na kolem jsem tam poděsem

Jen proto, abych zhub

Míjení - napsal Marek Greger

„Já tě nenávidím, všechno musíš zkazit! Je to ten nejlepší kluk na světě!“
„Ale já ti chci jen říct…“
„Nemůžu za to, že nevidíš, jak je skvělej!“
„Já pro tebe chci jenom to nejlepší…“
„Ne, chceš to nejlepší pro jenom sebe. Na mně ti vůbec nezáleží.“
„To není pravda.“
„Je, a abys věděla, Majkl mě miluje a chce si mě vzít!“

V tu chvíli láhev vína, kterou svírala v ruce málem povolila pod jejím sevřením. To, jejímu srdci nejdražší, to, co si piplala od kolíbky, se najednou vzdaluje na voru, kterej zfušoval nějakej pokérovanej blbeček a řítí se s ní rovnou do peřejí. Dolila si skleničku a hned jí do sebe celou vylila, jako by v ní měla najít řešení.
„Nevíš vůbec nic o životě…“

Vánoce, Vánoce, nese*te mě… - napsal Marek Greger

Já vím, ve skutečnosti je to písnička, kde se všichni radují a Vánoce v ní přicházejí. Jenže Vánoce jsou jako sněhová koule, co se kutálí a nabaluje na sebe všechen ten čurbes kolem, který máme každý jiný. V mým případě Vánoce neznamenají vůbec nic hezkýho.
Jasný, když jsem byl dítě, radostí jsem plesal, poskakoval a zpíval koledy u prskavek a hořících svíček, který jsme museli hned zhasnout. „Ať nevyhoříme!“ pokřikoval u toho všeho veselí taťka na maminku.
Jenže dítě už nejsem, dokonce žádný nemám, z rodičů jsou andělíčci a já už doma sakra nemám ani ten stromeček. 

Vloni jsem ho ještě měl. Bavila mě ta vůně jehličí, kterou neprodukuje nějaký trapný osvěžovač vzduchu, ale pravý jehličí, který pak luxuju ještě na jaře.
Vloni jsem si dokonce udělal i luxusní bramborovej salát podle vítěznýho receptu, co jsem stáhnul na internetech a musím říct, že byl vážně ten nejlepší, jakej jsem si kdy udělal. Problém byl v tom, že jsem si ho vyrobil asi tři kila. Nedošlo mi, že tak nějak žiju sám, a i když jsem nechal na Štědrý večer ne jednu, ale rovnou tři volný židle, nikdo nepřišel. A dobře udělal!

Slova - napsal Marek Greger

Chtěl jsem napsat něco veselýho, vtipnýho, přímo k popukání. Ale všechny vtipný slova jsem uklidil do šuplíku. Když jsem je sázel na papír naposledy, všiml jsem si, že přes ně není vidět na realitu. Bylo to jako ukázat dům z ulice a přitom netušit, jak to vypadá uvnitř.
Tu a tam někdo přijde, zazvoní, ale… Je to jen pošťák, kterýmu dveře sice pootevřeš, ale dovnitř už ho nepustíš. Stojíš na zápraží a sotva prohodíte pár slov. Říká se tomu small talk.

Pravda o Sulamit Rahu - napsal Marek Greger

Rok 1908 byl velmi bohatý na události. V Londýně se konaly Olympijské hry, v Ústí nad Labem založili ZOO, a v Jaroměři, v hospodě U Blažků, se po sedmém pivu ustanovil fotbalový klub.
Byl to rok bujarých oslav. Císař Franz Josef navštívil město Prahu, kde zahájil jubilejní výstavu Obchodní komory. Ve dnech císařovo návštěvy se pro jeho pobavení, v kabaretu Lucerna, konala burleskní show. Vévodila jí břišní tanečnice až z dalekého Dánska, Sulamit Rahu.
Karel Hašler, majitel klubu Lucerna, ten večer přizval již věhlasného sochaře, Jana Štursu, který proslul především jako milovník ženského pohlaví. Ostatně, který muž – jím – není. Přesto, vystoupení břišní tanečnice zasáhlo Štursu o něco víc něž ostatní! V první chvíli se mistr dokonce domníval, že se o něj pokouší infarkt. – Šlo však pouze o zrychlený tep, který vyvolal pohled na živočišný vzhled umělkyně. Mistrovi se tak vlastně jen nedostávalo – do hlavy dostatečné – množství krve.
Přítel Hašler si povšiml Štursovo zájmu o umělkyni a po vystoupení ji pro mistrovu potěchu přizval ke stolu. Sulamit Rahu se nechala lehce poblouznit (tedy ne úplně tak mistrovým umem, jako spíš částkou, kterou ji za pózování nabídl). Ke spolupráci svolila.

Ledový dech - napsal Marek Greger

Depozitář Horácké galerie

„Nikdy by mě nenapadlo, že skončím takhle.“
„Jak?“
„No, na dlažbě…“
„A mě to jako někdy napadlo?“
„Nojo, ale ty máš aspoň výhled…“
„Výhled? Já teda nevím jakej máš ty, ale já koukám akorát tak do prdele…“

Epigramy - napsal Marek Greger

Hrrrr!
Agrese řidiče jasně už sílí
Když ještě není v kýženém cíli
A tak se kupředu dere jak vůl
Někdy tam dojede jeho jen půl

Rande

Šel bych dneska na nějaký rande

Ta chuť ve mně sílí, cítím ji růst

Mělo by to být opravdu grande

Však v lese žiji, tak čeká mě půst

Epigramy - napsal Marek Greger

Svět - teď
Bůh nadělil nám lásku
My přidali k ní násilí
Teď nám to dělá vrásku
Svět řádí jako zběsilý

Věčný život

Věčný život hledá jenom ten,

komu pro bolest byl život krátký,

a tak by rád do svého osudu, 

vepsal ještě další řádky.

Epigramy - napsal Marek Greger

Přitažlivá vzájemnost

Na honosném mole zjevují se tváře
Modelkami krmí se milionář
Ona zas v odlesku neodolatelné tváře
Jeho peníze cpe si pod polštář

Kudy

Půjdeš-li s davem

Jistě s ním splyneš

Když za svým egem

Možná, že zhyneš

Epigramy - napsal Marek Greger

Psycholog
Jsou tady experti
Co něco tuší
A ti se rozhodli
Pro léčení duší

Filantropický misantrop

Miluji lidi, dokud s nimi nemusím být

Tak jsem si nejvíc oblíbil svůj byt

Naučila mě to zkušenost z davu

K duhu mi je, že fakt jsem měl snahu

Epigramy a jiné krátkosti - napsal Marek Greger

 Olaf Leillinger 

Mol

Mola nejde za letu trefit

Páč lítá jako by byl rozbitej

Po kašmíru cítí se fit

Sežral ho kus, tak je zas nabitej

Mraky

Plná je obloha lujících mraků

S lehkostí děje se i přes jejich váhu

Za přítomnosti upírajících se zraků

Změní se shoda na dolní vláhu

Marie Terezie - napsal Marek Greger

Klap…
Byly to dveře, nebo to byl ještě sen? 

„Ne, to se mi určitě ještě zdálo. Musel to být sen. Je neděle, takže to jen tak lehce nevzdám a ještě si pospím. Stejně, kdyby se něco dělo, tak by to určitě Jasmínu vzbudilo… Hm, tak ještě chvilku, aspoň hodinku…“ a Kateřina se přitulila ke své manželce.
Včera se slavilo výročí a bylo to náročné, takže to dnes chtělo dospat tu jenom jednu skleničku, do které se nakonec vešly dvě láhve vína.

Pochodem vchod, za odchod aneb modrá knížka - napsal Marek Greger

„Dobrý den.“
„Dobrej, tak povídejte…“
„Já jsem kripl…“
„Tak co tady děláte!?“
„No, já jsem sice kripl, ale to je i Putin, tak jsem si říkal, že bych to jako zkusil a šel na tu frontu…“
„To je řeč! Tak výborně. Nějaký zkušenosti s FRONTOU mít jako kripl asi nebudete, že ne?“
„Jenom s Mladou…“
„Jako s Vaší mladou?“
„Ne, já nemám mladou, já už mám jenom starou, ale zkušenosti mám s Mladou…“
„To máme všichni…“
„Ale já myslím s MLADOU FRONTOU.“

Devadesátky, mýma očima - napsal Marek Greger

Devadesátky znamenají pro každého něco jiného. Záleží totiž na tom, kolik vám v nich bylo.
Mrně netušilo nic, stejně jako chudáci důchodci, kteří museli být tenkrát doslova v Jiříkově vidění.
A pak jsme tu byli my, teenageři. Nastalo mi období, kdy se mi hlavou honilo jen jedno…




Jak je možný, že tak geniální dítě může mít tak blbý rodiče!? Tahle mýlka ovšem dopustila, že jsem si užíval devadesátky naplno!!!

Moje sci-fi - napsal Marek Greger

Pro někoho je science fiction pouze takový příběh, kdy se po obloze motá UFO, když se o slunci mluví jen ve vztahu k rychlosti světla nebo když se díváme do budoucnosti o tisíc let dopředu.
Moje science fiction není vzdálená na světelné roky daleko, ale motá se na pár metrech čtverečních u mě doma a její budoucnost nenakukuje dál než do zítřejšího dne.

Samota vyplnila všechny šuplíky v mém bytě. Najdu ji večer ležet vedle sebe v posteli a vidím ji válet se na druhé polovině umyvadla, kde se topoří můj kartáček, jako by čekal nějakou návštěvu. To si počkáš, kamaráde. 

Óda na krizi středního věku - napsal Marek Greger

Že prý dlouho jsem nenapsal vůbec nic
Tak teď jsem se rozjel z plných plic

Vyprávět vám tedy budu pohádku
o sobě a o životním pozlátku
Když mi bylo… prostě o hodně míň,
byl daleko jsem od toho, co je splín

Tak tedy co stalo se za pětadvacet let –
no, nebyl to vůbec žádnej med
Na začátku jsem si myslel, že to mám v hrsti,
že prostě pomalý růst to všechno jistí

Proměnlivá krása Maximus Pixelus - napsal Marek Greger

Králík Alba

Člověk, tedy homo sapiens, vypadá víceméně stejně už dva a půl milionu let. 

Poslední dobou to začala být trochu nuda, shodla se veřejnost. 

A jelikož, jak je vám jistě známo, krása se za čas omrzí, někdy se ošoupe dokonce za sezónu, napadlo jednoho génia přijít s převratnou novinkou, kterou svět uvítal s otevřenou náručí.
Maximus Pixelus, což zní trochu jako jméno z filmů pro dospělé, je ve skutečnosti vědec, jak jinak než z Ameriky, jenž vynalezl krásu, která neomrzí. 

Poslední pinďour na světě - napsal Marek Greger

Na světě už bylo moc dlouho dobře, a to nikdy nevěstí nic hezkého. Jeden se začne nudit a v zápalu kreativity spustí proces vymýšlení, nesmyslů.

Ve společnosti bylo tou dobou hrobové ticho, takové to před bouří. Papiňák, který se v onom tichu nekontrolovaně tlakoval, se jednoho krásného dne vydal všemi směry. Bordel byl všude, po celé planetě.