Závist - napsali Petra Semínková a Petr Voplatek

Pan Marek a paní Kateřina, sousedé v panelovém domě, právě vyšli ze dveří a uviděli Karla ze třetího patra, jak odjíždí ve zbrusu nové Tesle. Zamávali mu na pozdrav.

„Marku, viděl si to?“
„Viděl, Katko, ta tmavě modrá barva se mi fakt líbí.“
„Copak ta barva, ale kde na to vzal? Poctivou prací určitě ne.“
„Já nevím, Katko. Myslím, že na ministerstvu si vydělá dost.“

Lustigova pravidla psaní - napsal Petr Voplatek

Alan Pajer

Lustig byl démon. Sympatickej borec, který tvrdil, že psát se člověk nemůže naučit, ale učit se to musí.
Jestli chcete řadu pravidel a psát podle nich, tak jste z literárního hlediska mrtvej. Jestli chcete psát bez znalosti pravidel, tak jste mrtvej taky. Protože literatura je umění. A stejně jako každé jiné umění, i literatura se dělá, v tomto případě tedy píše, srdcem.
Musíte do psaní dát svoji duši, psát citem, intuicí nebo pravou hemisférou, podle toho čeho Vám bylo dopřáno. Ale jakmile napíšete musíte zapojit rozum, logiku nebo pravou hemisféru a upravit to. A to na základě právě těch pravidel, na které během psaní, míněno tvorby, máte zapomenout. Snadné, že?

Marie Terezie navštívila školu na Proseku - napsal Petr Voplatek

Gabriello Mattei

„Byla jsem velmi překvapena, jak věrně můj odkaz zachováte a chvílemi jsem měla pocit, jako bych byla v roce 1770,“ prohlásila Marie Terezie během své návštěvy základní školy na pražském Proseku.

Vzácnou návštěvu doprovázela delegace MŠMT v čele s ministrem Plagou. S potěšením konstatoval, že císařovna byla velmi mile překvapena kvalitou výuky na zdejší škole.
„Měla jsem radost, když jsem viděla všechny děti celou hodinu způsobně sedět s rukama za zády a pozorně poslouchat výklad paní učitelky. Nikdo ji nepřerušoval, na nic se nikdo neptal a žáci si poslušně na vyzvání zapisovali to, co jim paní učitelka nadiktovala.“

Óda na pivo - napsali Petr Voplatek a Kateřina Bálková

Je pozdní večer, první máj, večerní máj - je čas na pivo.
Už 16 hodin jsem tě neměl a ta tvoje přívětivá hořká náruč mi chybí jako nic na tomto světě. Ta žízeň, která ve mně vzniká minutu po minutě, mě skoro zabíjí. Nemůžu se dočkat, až ji uhasíš svým chladným dotekem. 
Při druhém škopku vidím zlaté lány ječmene a svěže zelené šišky chmele. Ty důvěrně známý symbole mého domova. Ty, kterýs´ proudil v žilách mých předků, proudíš i v našich žilách a budeš i v žilách našich potomků. 

Jak jsem potkal jógu - napsal Petr Voplatek

Ani nevím, co mě to napadlo. Asi jsem si řekl, že jsem už ve věku, kdy se člověk musí o sebe a své tělo začít starat. Tak jsem sám odletěl do jižní Indie a byl jsem dva týdny v lázních. V ajurvédských lázních.
Vlastně jsem moc nevěděl, co od toho můžu očekávat.
Ubytování v Kerale bylo nádherné, skvělá kuchyně, moře, klid. Půvabné místo, kde jsem měl každý den stejný program – snídaně, procedury, oběd, koupání v bazénu a v moři, pak jóga a večeře. Ano, slyšíte dobře… JÓGA.
Každý den jsem chodil na jógu. Já, který jógu vždy považoval za takové cvičení pro dámy a nikdy mě nenapadlo, že bych něco takového měl absolvovat.