Antropolobůh - napsal Jiří Tichý

Už od pradávna se ví, že antropolog je něco jako polobůh, který sleduje lidi z obláčku a snaží se do chodu věcí tam dole nezasahovat, aby zůstal svět pestrý, rozmanitý a prostě přirozený. 
Jednou si jeden takový antropolog zkoumal amazonskou vesnici, kde žije kmen, známý pro svou mírumilovnost. Snažil se, aby o něm nikdo z kmene nevěděl, aby ničí chování neovlivnil. To samozřejmě vyžadovalo tu nejmodernější technologii. Observatoř na stromě i jeho plášť měl digitální simulaci pozadí, v podstatě něco, jako má chameleon.

Vysunutý šuplík - napsal Jiří Tichý

Každý den po pracovní době, když už konečně všichni odejdou, kancelář začíná ožívat. Pomalu se ze stolů vysouvají šuplíky. Hlavně jemně, aby to moc nešoupalo.
Když se vysunou, že už drží jen na chloupku, začíná se uvnitř něco dít, vše se chvěje, kroutí, svíjí. Sponky se proplétají jedna do druhé, tužky si nasazují gumy, na ploše lepidla vznikají kapičky touhy, jakoby se nemohlo dočkat papíru a propisky, ty jsou tak namáčklé, že jim vylézá ten kousek za kovovým hrotem, ten jak z něj vystříkne do pusy inkoust, když se hodně cucá.

Krteček a politika - napsal Jirka Tichý

Krteček šel na setkání zvířátek z celého světa. Byl už starý, a tak si chtěl najít kamarády, kteří by ho mohli ochránit.
Protože obýval strategicky položený les, neměl s hledáním kamarádů žádné obtíže.
Hned na první pohled se mu zalíbili medvěd Boris - „Zdrastvuj Boris“, panda Kun-Lii - „Zdrastvuj soudruh Kun-Lii“ a orel bělohlý Jeff - „Hello Jeff“.
Nejdřív se vecpal do Bílého hnízda, ale Jeff mu vyklovl oko. Potom šel do brlohu k Borisovi, ten mu ukousl pacičku. A tak utíkal pro pomoc k Pandě Kun-Lii a ta ho zašlápla.

 
Poučení: Miloši, měj zdravou sebereflexi.

Typologie potenciálních zákazníků pro kurz psaní - napsali Aleš Vlček a Petra Soukupová

Nadšený sebevzdělávač

Karel je třicátník, Středočech a nadšený sebevzdělávač.
Do Prahy přišel za lepší prací, ale zatím nic takového nenašel. Zkusil už leccos – jezdil kamionem, prodával pojištění po telefonu, jako zahradník zkrášloval Prahu tulipány a dělal obchodního zástupce pro počítačové hry. Zajímá ho spousta věcí, ale u ničeho nevydrží dlouho.
Teď má období kurzů. Věří, že sebevzdělávání je snadná cesta, jak najít sám sebe a to, co ho v životě bude bavit. 

Veselé příběhy - napsali Jiří Tichý a Nina Zemanová

Vasila si prostě zamiluješ
Vasil Vasiljevič je hodný hoch z Čukotky.
Pššt, potichu. Vasil zrovna spí.
Spí spokojeně, protože ho jeho milující maminka Naděžda Dimitrijevičovna uložila po velmi náročném dni.
Vasil pil celý den s přáteli vodku.
(Jiří Tichý)

Smutné příběhy - napsali Jiří Tichý, Petra Soukupová, Nina Zemanová

Jak to mám říct
Hráli jsme si s dětmi na táboře takovou tu hru, kdy má každý seznam věcí, které musí získat. Třeba šišku jedle nebo kolíček na prádlo. Po večeři se vyhlašovali vítězové a rozdávaly se výhry.
Pětiletá Ráchelka úplně bláznila radostí, když za odměnu dostala panenku. Brala ji všude s sebou a moc se těšila, že ji ukáže doma mamince a tatínkovi. Nedokázal jsem jí říct, že už je nikdy neuvidí.
Jiří Tichý

Arnošt Lustig o podtextu - napsal Jiří Tichý

Nejdříve je třeba se naučit tomu, o čem píšeš, potom je třeba se naučit psát. Na jedno i druhé padne celý život. (Ernest Hemingway, Zelené pahorky africké)

Během jednoho ze svých literárních kurzů pan Arnošt Lustig vysvětloval, co je podtext.
Podle Arnošta je to něco, co se neříká, ale co se sděluje oklikou.
Pro snazší vysvětlení si vybral jako příklad erotický podtext, kdy se o erotice mluví nepřímo.
Při popisu erotiky je totiž snadné sklouznout k vulgaritám nebo dokonce k bezpodtextovým nestydatostem. Autor třeba ani nechce být vulgární, jenže některé milostné situace, když se popíší, už tolik něžné nejsou.

Poslední rozloučení - napsal Jiří Tichý

Namísto standardní velikonoční šupačky, kdy objíždím všechny tety a babičky, jsem si tento rok vykoledoval leda velký vokno. Slavili jsme totiž jinou tradici, a to rozlučku se svobodou.

V neděli večer jsme se s hochy vydali do jižních Čech překvapit a vyzvednout budoucího ženicha.
První noc byla, nechci říct decentní, ale neutrhli jsme se příliš ze řetězu, protože jsme druhý den museli vstávat v 6:30, abychom stihli připravený program.

Robin Hood v Šervůdu - napsal Jiří Tichý

Wikipedie

V létě 2019 přijel Robin Hood do České Republiky, aby pomohl lidem, kteří jsou, tak jako on, nespokojeni se svou vládou. Po účasti na několika demonstracích, které zůstaly bez odezvy, se rozhodl, že situaci vyřeší po svém. Bohatým vezme a chudým dá.
Plány začal spřádat v Šervůdu, v parku u hlavního nádraží, kde je dostatečná fluktuace lidí na to, aby mohl získat příznivce a zároveň na sebe příliš neupozornil.
„Ničeho se neboj, naše síla je v jednotě. Postavíme se tomu mocipánovi, který myslí jen na svou moc a své zisky a námi, spořádanými občany opovrhuje. Musíme se mu postavit a vzít mu to, co ukradl z našich daní a z dotací Evropské unie,“ snažil se Robin posílit upadající sebevědomí svého přítele Malého Johna.

Křišťálová koule a koule - napsal Jiří Tichý

Můžeš se mi podívat, co dávaj dneska v telce?
To si snad můžeš zjistit sama, ne?
Jáj, more, ta gádžovka zase odmlouvá.
Buď ticho, more, nech jí bejt a posuň se, tlačíš mě do třísla.
Vidim velký špatný, kousavý džuvy, jak se na vás vrhnou.
Dik héj, ať toho nechá, nebo z toho pytle vylezu a takovou jí nakoulim, že jí jako ani v cirkuse nevemou.
Klid už! Sokeres? Chováš se jak dilina. Nebýt tvoje ségra, tak tě tim bičem mrsknu.

Už jste to zkusil vypnout a zapnout? - napsali Aleš Vlček a Jirka Tichý

„Už zas ráno,“ povzdechl jsem. 
Před prosklenými dveřmi prodejny stojí hlouček důchodců. Pozorují mě, jak otevírám kovovou roletu. Do prodejny vchází první z nich. 
„Dobrý den, můžu se zeptat…“
„Vemte si lísteček,“ ukazuji na dva bílé turnikety při vchodových dveřích. Nechápu, jak mohl přehlédnout ty obrovské obrazovky s pořadím, které máme nad všemi pulty.
„Vždyť jsem tu první?!“ opáčil a kráčel dál po šedém koberci směrem ke mně. Naše prodejna má na délku dobrých 15 metrů, ale důchodce minul stojan s nabídkou mobilů a už stál u mého magentového pultu.