Prašiví mutanti - napsal Richard König

Je podzimní pochmurná a deštivá sobota. Jonáš se přesto probouzí plný energie a nadšení – dnes je přece ten den! Den kdy do města přijede jeho oblíbená kapela! Prašiví mutanti! Konečně je uvidí naživo! Nadšení však vystřídají obavy : „Pustí mě tam naši? Musí, prostě musí!“
Běží dolů schodištěm s větrem o závod…
„V žádném případě, na tyhle srandy máš ještě čas!“ reaguje maminka, hned co ze sebe Jonáš chrlí své přání.
„Vždyť je mi už 14!“
„Teprve čtrnáct!“ zapojuje se do debaty tatínek.

Rady Stephena Kinga o psaní - napsal Richard König

1) Nepoužívat zbytečně cizí slova a zbytečně nepřizdobovat text. Žádná slova nejsou příliš obyčejná. Nepišme implementovat, když myslíme zavést. Je to podobné, jako kdybyste napsali: „John zastavil a šel vyloučit exkrementy“ a ve skutečnosti jste mysleli „John zastavil a šel se vysrat.“ Buďte přímočaří.
2) Použij to, co tě napadne jako první, pokud to zní trefně a zajímavě (pravděpodobně totiž nenajdeš lepší slovo, které by to vystihlo tak dobře/tu podstatu myšlenky)
3) Je jednoduché se ztratit v houštinách rétoriky. Jedno pravidlo říká, že ve větě je potřeba podmět a přísudek, aby se něco dělo a aby to mělo smysl. A zároveň – nikdo vás nepřijde zatknout, když toto pravidlo naopak porušíte. Pokud si ale nejste jisti, co je správně, pamatujte si, že podmět + přísudek = věta a s tím neuděláte chybu.
4) Trpný rod – nepoužívejte. To mají v oblibě pasivní spisovatelé, ti, kteří si nevěří, stejně jako pasivní milenci.

Referát o přepisování - napsal Richard König

Zdroj – Kouzlo psaní knih 
Stephen King

Jak pracovat s dílem během a po jeho dopsání? 
S. King má zpravidla Dvě verze:
– Hrubá
– Druhá a pak vypulírování
Nicméně je to individuální – každý autor to má jinak
      * Vonnegut píše každou stránku tak dlouho, dokud není perfektní, což trvá – nicméně na konci už je hotovo
      * Tolstoj napsal hrubou verzi, pak ji přečetl třeba devadesátkrát, než šla do tisku
      * Hemingway vždy před začátkem psaní přečetl to, co do té doby napsal, a poté vyhodil vše co ho po třicátém přečtení nudilo
      * Arnošt Lustig říká, že autor musí být za své dílo zodpovědný, a vědět, že si za tím, co napsal, bude stát i za 10 let

Normálka - napsal Richard König

„Ahoj, Vojto, jak bylo ve škole?“ pronesl ode dveří, dřív než si sundal kabát.
„Normálka, jako každý den… Cos´ mi přinesl?“ snažil se nezbedný synáček stočit debatu jiným směrem, aniž by spustil oči z tabletu.
„Co jako každý den? Co ses tam naučil nového?“ nenechal se odbýt. 
„Hele, a co kdybys mi taky jednou řekl, co ses naučil ty? Nebo se v práci nic nenaučíš?“
„No, tak já ti to řeknu, ale pak mi řekneš i ty, co ses naučil, platí?“
„Fájn,“ prohodil Vojta uvědomiv si, že se debatě o škole nevyhne.
„K nám dnes přišla do práce taková milá paní, aby nás naučila, jak psát...“

Typologie potenciálních zákazníků pro kurz psaní - napsali Aleš Vlček a Petra Soukupová

Nadšený sebevzdělávač

Karel je třicátník, Středočech a nadšený sebevzdělávač.
Do Prahy přišel za lepší prací, ale zatím nic takového nenašel. Zkusil už leccos – jezdil kamionem, prodával pojištění po telefonu, jako zahradník zkrášloval Prahu tulipány a dělal obchodního zástupce pro počítačové hry. Zajímá ho spousta věcí, ale u ničeho nevydrží dlouho.
Teď má období kurzů. Věří, že sebevzdělávání je snadná cesta, jak najít sám sebe a to, co ho v životě bude bavit. 

Tlustá a štíhlá - napsal Richard König

- Ahój.
- Ahój, už jsme se zase hodinu neviděli, jak to jde?
- Znáš to, pořád v pohybu … a co ty?
- No jo, znám, moc dobře, i když teda nechvátám tak, jako ty … už jsi mě dnes předběhla snad desetkrát.
- No jo, tak to tě dnes předběhnu ještě 14x, jako každý den … ale někdy ti to tvé líné tempo závidím, taky bych si ráda odpočinula
- Prosím tě, co bys mi záviděla, tempo mám sice pozvolné, ale taky jsem kvůli tomu malá a tlustá… kdybych se mohla rozběhnout tvým tempem, to bych pak taky byla tak vytáhlá a štíhlá jako ty.