10. července 2019

Arnošt Lustig o podtextu - napsal Jiří Tichý

Nejdříve je třeba se naučit tomu, o čem píšeš, potom je třeba se naučit psát. Na jedno i druhé padne celý život. (Ernest Hemingway, Zelené pahorky africké)

Během jednoho ze svých literárních kurzů pan Arnošt Lustig vysvětloval, co je podtext.
Podle Arnošta je to něco, co se neříká, ale co se sděluje oklikou.
Pro snazší vysvětlení si vybral jako příklad erotický podtext, kdy se o erotice mluví nepřímo.
Při popisu erotiky je totiž snadné sklouznout k vulgaritám nebo dokonce k bezpodtextovým nestydatostem. Autor třeba ani nechce být vulgární, jenže některé milostné situace, když se popíší, už tolik něžné nejsou.

Arnošt využil jako exemplář svůj román Kamarádi, ve kterém popisuje šestnáctiletou dívku Marii, která by se dala označit dle benchmarku současného čtenáře jako tendující k promiskuitě. Měla ráda Pepu, který byl jejím zrcadlem, a společně rádi trávili čas ve vaně.
Na příkladu Marie a Pepy se Arnošt snažil demonstrovat, jak těžké je vyjádřit intimní chvíle, aby to neznělo vulgárně, ale něžně. Když totiž napíšeme, že Pepa mydlí Marušku ve vaně, divák necítí to, co Pepa nebo Maruška. Krásný je totiž takový erotický podtext, který mluví o erotice nepřímo.
Pro ukázku, jak by měl erotický podtext vypadat, uvedl velmi autentickou sérii krátkých vět. Tuto sadu přímých řečí, které obsahovaly vždy jen dvě až čtyři slůvka, předložky nepočítám, si mezi s sebou dva milenci vyměňovali způsobem, jako si udýchaní tenisti vyměňují vlhký míček během deštivého finále Wimbledonu.
I přes to, že tyto úsečné citace neobsahovaly žádnou prvoplánovou narážku, podařilo se Arnoštovi odvyprávět velmi něžnou formou hluboce intimní příběh o roztomilé komplikaci při první penetraci.
Arnoštovy ukázky erotického podtextu se ukázaly jako velmi zdařilé, protože minimálně Fjodor, jeden z účastníků kurzu, se při druhé ukázce erotického podtextu blaženě zasnil.
Druhá ukázka je však hluboko za pomyslnou hranou dnešních pravidel. Ústí totiž k představám, které během tohoto kurzu lze jen těžko orálně demonstrovat.
Z obou příkladů je však patrné, že přitažlivost vyplývající ze vzájemné asymetrie muže a ženy je účinný nástroj edukace podtextového psaní v praxi.
Na závěr mi dovolte fór, který se spontánně vybavil Jarinovi, dalšímu z účastníků Arnoštova kurzu.
„Odsouděj chlapa na dvacet let. Přijde do cely a hromotluk mu vysvětluje: „Podívej se. Dlouho neuvidíš ženskou. My si tady vypomáháme, jak můžem. Tak si vyber – chceš bejt máma, nebo táta?“
„Já bych chtěl bejt táta.“
„Fajn, budeš táta.“
Večer přijdou z šichty a hromotluk povídá: „Hele, táto, připrav se, máma to chce vykouřit.“



Živel Lustig, strana 135 – 138,
Úkol: Popsat, co se tam říká, tak, aby to ženy přijaly.

Žádné komentáře:

Okomentovat