První setkání s táborem – napsala Barbora Pirklová

Velká žlutá brána s obrovským smějícím se smajlíkem, přesně jak říkal brácha. Ale je zavřená, divný…

Táta s mamkou hledaj místo na zaparkování, podél plotu už je plno. Já mám jít čekat do fronty. Místo fronty je tu ale jenom hlouček lidí a já nevím, kde je konec. Nacpu se tedy dopředu až k bráně, chci to místo konečně už vidět.

Cesta k sobě – napsala Barbora Pirklová

Začíná léto. Studuji vysokou školu, jsem bez závazků a jeden by řekl, že prožívám jedno z nejlepších období mého života. Nezávislá a svobodná. Opak je ale pravdou.

Vysokou školu už studuji tolik let, že slonice by za tu dobu stihla odnosit nejméně tři mláďata. Nestuduji z vášně, nýbrž ze setrvačnosti. A jestli osobní život ve stylu „wild and free“ je něco, co bych neměnila? To vám s čistým svědomím potvrdit nemůžu. Mám toho dost, chce to změnu.