Naučili jsme se

Reference:

Co si odnesli z kurzu jeho účastníci

Dlouhodobý kurz 2021 na Jitsi Meet



























Milá Danuško,
Jsi životabudič a ani to možná o sobě nevíš. Kdyby Tě poznalo víc lidí, jistě by se spotřeba kávy, pervitinu i kokainu významně snížila. Myslím, že máme podobné životní krédo. Není nad to, posílit a podepřít toho druhého. Jsem rád, že mi Tě osud postavil do cesty. 
Olda



Pokud máte pocit, že jste v psaní tak dobří, jako třeba Hemingway či Chesterton, pak šetřte peníze a do kurzu tvůrčího psaní Dany Emingerové se rozhodně nehlaste. Nic by vám to nepřineslo. 
Pakliže ovšem nemáte hypertrofické ego a tvůrčí písemný projev je součástí vaší práce či psaní vás prostě baví, pak neváhejte. 
V prvním případě se zdokonalíte v psaní čtivou a srozumitelnou formou, a to i tehdy, když jde o věci odborné, na první pohled nezasvěcenému čtenáři těžko uchopitelné. 
V druhém případě stačí, když máte pestrý život či bujnou fantazii a o své zážitky či tvůrčí nápady se chcete s někým podělit. Každopádně jde o to, aby vaše snaha nevyzněla naprázdno a potenciálního čtenáře jste neodradili dříve, než by mohl zjistit, o čem vlastně píšete. Záhy zjistíte, jak někdy stačí přijmout pár doporučení a zdánlivě drobnými zásahy text získá zcela jinou podobu. 
A nejde jen o to, co vám poví lektor. S vašimi výtvory na zadané téma seznamujete i ostatní účastníky kurzu. Pak se dozvíte, jak na váš písemný projev nahlížejí ostatní. Pokud se nestydíte, snesete konstruktivní kritiku, pak je to škola k nezaplacení.
Vojtěch Turek, paleontolog Národního muzea



Akademie ČTK 
Dana dostala do vínku hned několik darů. Především umí psát. Když čtete její knihu, cestopis, rozhovor, máte pocit, že psaní je snad ta nejjednodušší věc na světě. Tak snadno a dobře se to čte. 
Když dočtete její knihu Živel Lustig, chcete se vrátit na první stránku a znovu si počíst. 
Dana ale umí nejenom psát, také vás dokáže pro psaní získat. Umí vám vysvětlit, co v psaní funguje, i to, co dokáže vaše dílo zabít. 
Dana je tělem i duší sportovkyně. Na jejích seminářích okamžitě zjistíte, že je kamarádská a hraje fair play. Není to rozhodčí věčně s píšťalkou v puse, je zkušená kapitánka týmu. 
Dana pracovala jako manažerka ve velkých společnostech. Díky tomu moc dobře ví, jaká je to úleva, když rigidní korporátní jazyk pustíte z hlavy a propadnete kouzlu hry se slovy. Povznášející. 
Dostala Dana do vínku ještě něco? Dostala. Je nabitá pozitivní energií, na svět se usmívá. Chcete to s ní zkusit? Nakazí vás.  
Jiří Chrást novinář, lektor, ředitel Akademie ČTK



<a href="http://www.ceskatelevize.cz:8080/ivysilani/10090925908-vsechnoparty/218544161600023/obsah/629817-dana-emingerova">
Všechnopárty
Ahoj Dano, 
na Všechnopárty jsem se dívala v sobotu ráno, v neděli večer a v dnes odpoledne, a pokaždé se musím smát. A nejlepší na tom všem je to, že jsi to pořád Ty tak, jak Tě znám... Krása... 
Posílám pusu a těším se on-line setkání ve čtvrtek i na to skutečné v červnu na zámku Loučeň. 
Pa Zdena Součková



Pojišťovna UNIQA 2017-18
Kurz tvůrčího psaní jsem u Dany navštěvovala dva roky a byly to moc příjemné a užitečné hodiny. Dana není žádná škrobená školometka, ale prima dáma s citlivým lidským přístupem. A to jsem potřebovala. Důsledně, ale mile mě zbavovala korporátštiny zažité pod mojí kůží. Učila mě psát jednoduše, srozumitelně a tak, aby si člověk, který text čte, uměl situaci představit a současně byl zvědavý, jak to bude dál. Aby ho to zkrátka chytlo. Stále i dnes při psaní myslím na několik jednoduchých pouček, které je třeba dodržovat, aby výsledný útvar byl kompaktní, přehledný – a hlavně poutavý. Samozřejmě jako CFO nepíšu žádné zábavné nebo napínavé povídky či dokonce romány, ale i ve firemních textech, anebo na setkáních s podřízenými kolegy je třeba udržet pozornost a zájem. Díky Daně jsem se určitě zlepšila a plánuji, že si zase v budoucnu pár lekcí dopřeju! 
Lucie Urválková, místopředsedkyně UNIQA pojišťovny a CFO

Jako dlouholetá editorka české edice časopisu National Geographic osvědčila Dana Emingerová nejen schopnost orientovat se v nejrůznějších oborech lidské činnosti, ale i mimořádný cit pro formu jazyka, který musel převádět často složité a obtížně srozumitelné jevy do podoby akceptovatelné pro běžného čtenáře. 
Právě tato schopnost, spolu s její souběžnou literární činností, stojí i za úspěšnou sérií „spisovatelských“ seminářů, v nichž vede účastníky k tvůrčímu uchopení mateřského jazyka a k lepšímu psanému projevu v nejrůznějších literárních žánrech.
Tomáš Tureček, šéfredaktor National Geographic



Dana je nejen výborná spisovatelka, ale umí efektivně a citlivě předat důležitá a přitom jednoduchá pravidla pro práci s textem. Doporučuji její kurzy každému, koho psaní těší a kdo se chce posunout o kousíček dál.



Dlouhodobý kurz, 9. lekce 13. května 2021




















Ray Bradbury: „Co je pro každého člověka podvědomím, stává se pro spisovatele múzou. A to je jádrem originality.“

Aristotelova pětka 
Základním postupem rozvíjení zápletky je podle Aristotela anagnorise, skrze kterou je dosaženo navození umělecké iluze. Je to zvrat v příběhu – změna neznalosti v poznání, AHA efekt. Děje se skrze vztahy a charakter postav, dále prostřednictvím neživých věcí a nahodilých událostí. Nejlepší anagnorise jsou prostřednictvím peripetií. To jsou obraty v ději, které vyplývají z dějové osnovy a předchozích událostí alespoň pravděpodobně.

Aristoteles: „Je velký rozdíl v tom, zda jedna věc je účinkem druhé, či zda po ní jen následuje.“

Pět základních způsobů rozvíjení zápletky – dobrého psaní dle Aristotela:
1. poznání dle znamení (popis) – nejméně umělecké
2. vymyšlené autorem, nevycházející ze souvislostí – umělé řešení či zásah shůry
3. vzpomínka
4. úsudek – rozpoznání
5. překvapení vycházející z pravděpodobnosti událostí, představení charakteru v akci – nejlepší

Aristotelova Poetika
Ad 1) Popis je nejnižší způsob umělecké tvorby – např. prostřednictvím typického znamení – pán s kravatou, stoletý stařík. Znamení mohou být vrozená (barva vlasů) nebo získaná (jizvy). 
Různí autoři k němu mají různý přístup. Např. Stephen King ho považuje jen za nutný rámec, zatímco John Gardner mu připisuje vyšší význam a považuje ho za jednu z cihel díla (dialog, popis, akce).

Ad 2) Umělé řešení vymyšlené autorem – náhody, sny, duchové, kouzelné bytosti a věci. Často se objevuje v pohádkách, mýtech, bájích, náboženských příbězích. Využíval je i Shakespeare – např. Hamlet – duch jeho otce. Patří sem i tragické události, které jsou využívány k odstranění postav (havárie, vraždy, nehody).

Ad 3) Vzpomínka – to, co bylo zapomenuto, ale dává smysl tomu, co se právě děje. Může to být situace, vůně, věc, setkání, postava, melodie, hudební motivy. Často se používá ve filmech.

Ad 4) Rozpoznání, které vychází z úsudku – často otevřené konce, jakoby neúprosnost „osudu“ – vývoj zápletky směřuje k neodvratnému konci, který ani nemusí být dopovězen. Často se používá v hororech pro stupňování napětí – naše mysl je jasně vedena jedním směrem (např. Ptáci, Vetřelec, Věc).

Ad 5) Představení charakteru v akci, zvraty vycházející z pravděpodobnosti událostí – postavu poznáváme skrze její akci – hojně využívána hlavně v americké literatuře, v evropské je více reflexí a odbočení. Nálepkování postav – chytrák, hlupák – se používá v pohádkách a bajkách, kde se pracuje s archetypy postav.

Míša Štěpánka Sedláčková



Ahoj Dano, 
moc děkuji za čtvrteční hodinu, bylo to opět super :) Posílám svůj háček - příběh z totality. A moc ráda bych od září chodila, ale za mě zatím raději on-line. 



Ahoj Dano, 
posílám svou včerejší tvorbu a moc děkuju za další fajn podvečer. 😊 Co se týče podzimního pokračování, tak za sebe hlásím zájem a možná budu chtít přihlásit i novou kolegyni. 
Marek Greger



SIMPLY5 11. května 2021 s Danou a Jiřím Chrástem












Jednoduchý jazyk není primitivní 
Hrát si se slovy 
100 % a 100% = sto procent a stoprocentní 
Najít diamant a neutíkat na střídačku 
Celý marketing píše divně a naše firma to asi nezmění, ale můžeme to zkusit.
Jiří Tichý


Z prezentace Jiřího Chrásta

Nepoužívat verbální smog
Jana Dostová



Volit správná slova. Víc nad významem přemýšlet , 10% vs 10 %
Lucie Vrbová



Některá slova mají negativní konotaci a člověk na to může zapomenout - notorický, piják, apod
Vladimír Pilgr



Z prezentace Jiřího Chrásta

• Neprznit češtinu anglicismy 
• Vyjadřovat se jednoduše bez smogu 
• Myslet na to, že se report může dostat do rukou nepovolaných 
• Mít dost sebevědomí odpovídat na otázky klienta česky a jednoduše
Aleš Vlček



Hlavní zpráva na začátek, jednoduchost; přesnost, omezit verbální smog,
jít k jádru věci - jako tisková zpráva nebo bajka; čeština je bohatá
Martin Rabenseifner



Z prezentace Jiřího Chrásta











Žádná výplňová slovajednoduchost, 
Přesnost, omezit verbální smog,, 
Jít k jádru věci - jako tisková zpráva nebo bajka; 
Čeština je bohatá 
Žádné dlouhé nestravitelné věty 
Žádné anglicismy 
Volit správná slova 
Zjednodušovat
Nina Zemanová



Dlouhodobý kurz pro pokročilé 6. května 2021, 9. lekce


















Psaní s Danou rozhodně není procházka růžovou literární zahradou! Ale nechci strašit zájemce o kurz, naopak! A co vás vlastně čeká? Kromě teorie, samozřejmě i praxe. Před ostatními účastníky přečtete svou povídku. Například příběh o vašem dědečkovi. Příběh, který vás stál mnoho bezesných nocí, ale možná, že jste ho jen narychlo upletli během cesty vlakem.
S bušícím srdcem čekáte na reakce spolužáků. Zasmějou se? Co na to řeknou?
Možná, že se i zasmějou, možná vás i pochválí, ale pak nastoupí Dana. Vezme to vaše dítě, to pracně vypiplané miminko, nad kterým jste proseděli tolik hodin, a začne ho cupovat na kousky. A vy jen sedíte, posloucháte, rudnete a blednete a pozorujete, jak z toho vašeho majstrštyku, z té vaší katedrály, zůstává v prachu jen hromada kamení. A chce se vám brečet. 
Ale když se prach usadí a slzy oschnou, něco v té suti se najednou zaleskne. A to je právě ten diamant, o kterém píše Arnošt Lustig, Stephen King a další velcí literáti a učitelé psaní. Diamant, nad kterým se posadíte, uklidníte se a začnete ho vybrušovat. A když si přečtete pátou, sedmou či desátou verzi, vidíte a slyšíte, že je to konečně to, co jste vlastně od začátku chtěli sdělit světu. Nebo je to naopak něco úplně jiného, protože to, co jste původně chtěli světu sdělit, byla pěkná ptákovina. Zkrátka, že Dana měla pravdu, když vyškrtala celou úvodní i závěrečnou pasáž a z dědečka udělala, kvůli větší věrohodnosti, babičku.
Ať tak, či onak, nakopne vás to k dalšímu psaní. A díky Daně začnete psát víc. Protože Dana samozřejmě nejen, že cupuje vaše díla, ale hlavně povzbuzuje k napsání dalších. A bude vás učit, jak na to a vy si budete zase o kousíček víc věřit. Ale hlavně, bude vás to bavit!
...tak jako to od prvního setkání s Danou baví a naplňuje mě💖
Dano, děkuji!
Nataša Richterová 



Všechnopárty: Dana Emingerová hostem Karla Šípa. Povídání o psaní a o kurzech.











Ahoj Dani, 
včera jsme Tě viděli s Tomíkem ve Všechnopárty. Byla jsi úžasná. Zase jsem si uvědomila, jak svěží může Tvůj názor na spoustu věcí být. Jako když jsme spolu pracovaly na letišti v ČSA. Jsi prostě Něžná tygřice dnešní doby. 
Dani, přejeme Ti vše dobré, Tomáš a Renata, Tvoje bývalá asistentka 



Milá Dano!
Právě jsem Vás viděla ve Všechnopárty a bylo to super. Také jsem jako Vy chodila na gymnázium Na Vítězné pláni (1992-96) a mým třídním byl profesor Petr Nesvadba. Na Pláň chodila i moje sestra Karin Dvorakova (končila 91), její třídní byl i Miloš Hoznauer, o kterém jste v pořadu mluvila. Moje sestra slaví brzy narozeniny. Je možnost ještě někde koupit Vaši knihu My všichni z Pláně? Měla by strašnou radost a bylo by to teda veliké překvapeni.
MUDr. Marketa Dvorakova, 1992-1996, 1.C - 4.C

Odpověď DE:
Knihu My všichni z pláně aneb Šprti a flamendři prodávají jen v našem Gymnáziu Na Vítězné pláni. Navíc Vás určitě potěší, že Váš třídní pan profesor Nesvadba stránky ozdobil spoustou vydařených kreslených vtipů a studentských výšplechtů, takže doporučuji vydání pro každou z Vás. Určitě se nasmějete! 



I mě přivedla k Daně před třemi lety Všechnopárty. A tím to všechno začalo... Určitě chci pokračovat v kurzu po skončení současného dlouhodobého turnusu i na podzim.

PS. My taky! Zdena Součková a Hana Novotná




Můžete objednat zde
Dřina za stránkami - referát podle 
rozhlasové nahrávky Antikvariát Břetislava Rychlíka (1991)
Proč člověk tvoří? Proč má potřebu vydávat ze sebe to nejlepší?
Je to výzva. Jakési vnitřní puzení. Arnošt Lustig v této souvislosti mluví o kovářovi, který cítí výzvu v kusu železa, které chce pokořit. Po náročné fyzické práci se mu to povede a následuje radost. To samé platí i pro spisovatele a vlastně obecně pro celé lidstvo. Proč děláme cokoliv z toho co děláme? Umělecké nutkání vzniká a je burcované právě tady tou výzvou. Psaní – a tvoření jako takové – bolí. Ale poskytuje umělecky založenému člověku životní náplň, smysl.
Celý tvůrčí proces podle Lustiga začíná touhou. Chutí zpracovat určité téma. Letmá myšlenka. Postava, která nám z čista jasná vyvstane v hlavě. Potřeba sdělení.
Na začátku je tedy chuť. Potom ale následuje dřina. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale dřina je to vždycky. Člověk tvoří zpravidla v bolesti. Neustále se musí potýkat s různými vnitřními i vnějšími vlivy. Stojí mi to za to? Je to dostatečně dobré? Nezvládl bych to lépe? Nezvládl by to lépe kdokoliv jiný? Je to tvoření něčeho z ničeho a to se bez těžké práce neobejde. Ať už se jedná o práci řemeslnou nebo o práci se sebou samým, kterou tvorba vyžaduje.
Neexistuje dobré psaní. Existuje jenom těžké přepisování, tříbení.
V této souvislosti nám může být dobrý příkladem Hemingway. Je důležité zbytečně neblokovat představivost a hodit na papír příběh tak, jak k nám přijde. Krkolomná práce přichází až záhy - při následných úpravách. Podle Hemingwayovy metody bychom se měli na text podívat znovu a mnohem kritičtěji. Vše co je navíc, nemilosrdně vyhodit. A to i přesto, že tu větu prostě máme fakt rádi a fakt se nám povedla. Pokud nemá smysl, pryč s ní. Je to práce s pokorou a vlastním egem. U Hemingwaye je, výsledkem takovéto práce s vlastním textem, výrazné zkrácení a zhuštění děje. Jeho tvorba bývá často spojovaná s takzvanou metodou ledovce, která je v rámci středoškolské výuky často omílaná - Hemingway naznačuje, přibližuje, ale velkou část látky si čtenář dotváří sám na základě podnětů, které dostává. A o to je potom zážitek z příběhu silnější, protože je nám vlastně ušitý na míru - respektive, my si ho na míru došijeme sami.
Ilustrace: Martin Šugár, Fakulta designu a umění v Plzni
Úsilí, škrtání a pochybnosti jsou součástí tvůrčího procesu a jsou nezbytné proto, abychom se vybičovali k tomu nejlepšímu. Podle Lustiga by ale všechna ta dřina měla zůstat skrytá. Úkolem autora je si těžce odpracovat to své a ven vypustit jenom “špičku”. Zbytečně neukazovat pot. Naše psaní by se mělo číst s lehkostí, jakoby to z nás prostě vypadlo na první dobrou. To je všechno co čtenář potřebuje. Nepotřebuje vědět, kolik času nad knížkou autor strávil. Kolikrát ji po sobě musel přepisovat. A i když je spisovatel někdy v pokušení se kolem sebe ohánět těmi hodinami a hodinami strávenými s tužkou v ruce, je to jen další cvičení pokory, která je k tvoření nezbytná. Důležitý je výsledek a to, jaká cesta k němu vedla, je vedlejší. Kde ale na tu těžkou práci hledat odvahu? Kde sebrat odvahu a kuráž stvořit celý svět na prázdnou stránku? Lustig tvrdí, že statečnosti často předchází stud. Něco se nám úplně nepovede, ale my místo toho, abychom se na všechno vykašlali, po menší krizi znovu ucítíme to známé pnutí. Vnitřní přesvědčení, že to přece umíme udělat lépe. A znovu se dostáváme do začarovaného kruhu. Perpetuum mobile. Něco vytvoříme, dokončíme, víme že by to mohlo být lepší, cítíme tu výzvu pokořit látku i sami sebe a my se znovu pouštíme do té nesmyslné dřiny, která, ale dává smysl našemu vlastními bytí.
Anežka Nováková, Fakulta designu a umění v Plzni




Vlasta č.18/2021

Ahoj, 
musím se pochlubit. Díky Tobě, Dano, mi dnes ve Vlastě vytiskli povídku MÉ SRDCE PATŘÍ VOLEJBALU
Také se dívám už potřetí na Šípa a Všechnopárty. Jsi sluníčko. Když mi bude dobře, ve čtvrtek se ukážu asoň na on-line kurzu. Hodně mi chybí naše setkávání.
Asja Žilová



1. Je nutné neustále si uvědomovat cílovou skupinu – pro koho píšu.
2. Pozor na popisy – mohou odvádět pozornost.
3. Začátek nesmí být úplně matoucí – směřuje čtenářovu pozornost.
Míša Štěpánka Sedláčková




Méně je někdy více, Shit detektor, 
I přes tvrdou dřinu neukazovat pot, 
Důležité je znát své postavy (stejně jako znáte sebe), Radost z psaní je důležitá (nemyslet tolik na pravidla)
Elliot Jačků 



Zápletka dokáže spisovatele pěkně potrápit. Přesto je pro příběh nesmírně důležitá. Komplikuje děj, dělá příběh zajímavým. Je normální, že autor ji během psaní ještě několikrát pozmění nebo vymýšlí různé varianty. Ovlivňují jí totiž tyto faktory: postavy, prostředí a témata. A když tápeme, můžeme začít příběh stavět těmito způsoby.
Zaprvé si mohu vypůjčit tradiční zápletku nebo nějakou událost z běžného života. Tuto metodu využívali například autoři řeckých tragédií. Kostra příběhu už je prakticky hotová, protože spisovatel ví, co se stane, stačí si z toho vypíchnout jen to nejdůležitější a převyprávět to zajímavým způsobem. Druhý způsob jak postavit příběh je, že mohu vymyslet vyvrcholení příběhu a zpětně napsat začátek. Vymyslet konec, a pak k němu najít cestu. To mi připomnělo metodu, kdy spisovatel nejdříve vymyslí místo činu a až pak si domyslí, co se tam vlastně stalo.
A za třetí mohu vymyslet situaci a nechat postavy aby příběh dál rozvíjeli. Tento způsob používá i Stephan King. Ten vnímá příběh jako něco znovuobjevené v zemi, jako fosilii. Ať je velká nebo malá, snaží se jí vyjmout šetrně, aby fosilii nepoškodil. A právě zápletku vnímá jako sbíječku, která sice fosilii vyndá, ale se značnou škodou. Proto nejdřív vymyslí nepříjemnou situaci, do které své postavy vloží a jen sleduje, jak se z ní snaží vymanit. Nesnaží se postavy zachránit, to by potřeboval sbíječku. Jen čeká, jak se příběh vyvine.
Každá zápletka by měla mít vyvrcholení. To by mělo být smysluplné a přesvědčivé. Proto spisovatel musí objasnit věci, které se jemu můžou zdát zřejmé, ale čtenáři ne. Měli bychom se vyvarovat dlouhých projevů, nadbytečných dějových linek a postav. Abychom neztratili rytmus a taky se nepitvat v nepodstatných detailech.
Zápletku ovlivňují i naše postavy. Musíme věřit, že postava se vyvíjí, míří za svým. Že postava má svoji motivaci, cíl, za kterým půjde stůj co stůj. Když se nám povede vylíčit našeho hrdinu a jeho dramatickou potřebu správným způsobem, bude čtenáři jedno, jestli je jeho motivace nepraktická nebo nemorální. Odpustíme mu i dobře motivovanou vraždu a ještě mu budeme fandit. Zde je důležité myslet na empatii, zda je čtenář schopný vcítit se do jejich pohnutek a snů. Příběh čteme, protože sympatizujeme s hlavním hrdinou, a to nás taky nutí v příběhu pokračovat.
Našeho hrdinu utváříme napříč příběhem, čtenář ví o postavě jen to, co mu řekneme a na to nesmíme zapomínat. Zde tvoří důležitou roli i vedlejší postavy, které hlavního hrdinu pohání dál. Můžou ho ovlivňovat pozitivně i negativně. Náš hrdina může mít i svého antihrdinu, nejlepší příběh se totiž rodí z konfliktu. Když už ale do příběhu zahrneme další důležitou postavu, musíme vědět, co s ní bude dál. Čtenář očekává, že se k ní spisovatel vrátí.
Za zmínku také stojí, že postavy se dělí na plastické a ploché. Ploché postavy jsou často v pohádkách, hloupý Honza například. Ploché postavy se nevyvíjí, jsou stereotypní a mají své hranice. Plastické postavy se vyvíjejí napříč příběhem, jsou reálné a složité. Vývoj, ale musí být zřetelný, podložený, jinak vyvoláme pocit úplně cizí osoby.
Lucie Košinová



Aristotelovská klenba klasického příběhu má pět částí. Úvod neboli expozice je takový začátek celého našeho děje. Seznámení s postavami, časem a prostředím a až pak následuje část kolize, která obsahuje hlavní dějovou linku. Po ní je krize, kde vrcholí konflikt našeho příběhu. Peripetie je velice důležitou součástí dramatu, jelikož je to neočekávaná část děje, která nám učiní dramatický obrat. Až poté se dostáváme ke konečnému závěru děje, katastrofě. Poslední část je jakýsi očistný stav mysli, katarze. Ta může být obsažena až v epilogu.
Dramatická klenba tvoří jakousi pyramidu a my ji stavíme odspodu až nahoru, k samému vrcholu.
Nejlepší psaní je tehdy, kdy se nám děj vymkne z rukou a my se jen necháváme vláčet neutuchající touhou psát dál příběh, který sice vychází z nás, ale poznáváme ho až ve stejnou chvíli jako papír, na který píšeme.
O svých hrdinech musíme vědět desetkrát víc, než napíšeme. Znát každý jejich detail, jako bychom žili jejich životy. Až tehdy jsou postavy plastické a my si nimi můžeme sehrát naše vnitřní divadlo.
V literatuře můžeme bezohledně používat absolutně všechno, co jen máme k dispozici. Instinkt, cit a rozum jsou věci, které fungují zásadně dohromady.
Nikdo neví, co se odehrává uvnitř nás, a my jsme absolutně svobodní. Instinkt diktuje a rozum kontroluje. Když ze sebe vyplavím pěknou dávku emocí, po chvíli přijde na řadu rozum, který zhodnotí, jestli má daná věc smysl.
Ve finále si můžeme dělat absolutně co chceme, když je to dobré. Nikdo vám nedá přesný návod, jak psát dobré věci, protože žádná pravidla pro to neexistují. Takže jen tvořte a věřte, že je to dobré.
Bára Macková, Fakulta designu a umění v Plzni




6. seminář tvůrčího psaní s plzeňskými studetny Fakulty designu a umění J. Sutnara 5. května 2021


















Ráda bych osvětlila, co znamená pestrost a rytmus v psaní textu. Rytmus se skládá z různých proměn, třeba střídání popisu s akcí nebo změna atmosféry, například ze smutné do veselé.
U psaní jakéhokoliv literního žánru je důležité předem vědět, jakou konečnou formu díla chceme. Podobně jako u malby akvarelem musíme dbát na to, jak poskládáme barevné tóny nejen na sebe, ale i jak budou barvy nakonec působit v celkovém obraze. Je důležité, aby se nerušily, ale také, aby na diváka nepůsobily nudně.
Další dobrá rada pro začínající spisovatele: „Nikdy nic, co napíšeš, nezahazuj! I když je to do té povídky, co právě teď píšeš, úplně pitomé, můžeš to využít později.“
Tahle rada může spisovateli velmi usnadnit psaní.
Podobně jako u vaření pokrmu, neměli byste jídlo příliš překořenit. Jednou píšete až moc drsnou povídku s příliš moc hnusnými epizodami, tak jich pár odeberete, zavaříte a konečné jídlo zjemníte smetanou. Za pár dní nebo i let zase můžete psát naopak klidný příběh s velkým množstvím smetany a kvůli nedostatku koření by se při čtení mohl divák i unudit. V ten moment vytáhnete svůj hnus v zavařovačce a děj jím dokořeníte.
Kristýna Koblasová, Fakulta designu a umění v Plzni



Neblokovat predstavivost zapletka je ako zbijacka 
musime dokonale poznat nase postavy 
spisovatelia pisu pretoze im to robi radost a maju tuzbu tvorit nieco z nicoho 
ukazovat spicku ladovca, 
nemusia vsetci vediet cim sme si pri pisani presli 
riadime sa instinktom, citom a rozumom
Nina  Potočárová



1. postava by měla mít svoji motivaci 
2. příběh se dá stavět různými způsoby 
3. psaní knihy je dřina 
4. vyškrtat vše co je navíc 
5. aristotelova pětka
Lucie Košinová 



1) Jak vidíme různě lásku 
2) dá se psát příběh i od konce 
3) ukazuj svou nejlepší práci a ne pot a slzy 
4) že se tady všichni dokážeme vcítit do jiných lidí a představit si jaký to je pro ně 
5) piš to co chceš psát, vždycky se najde někdo komu se to bude líbit. Možná to bude i jedna z tvých nejlepších prací
Julie Schillingová



Dobrý den,
moc ráda bych poskončení letního semestru v psaní pokračovala dál jakoukoliv formou. Psaní mě moc baví a chtěla bych ho v budoucnosti určitě nějak více rozvinout. 
Určitě bych ráda využila i jakékoliv knižní ilustrace. Jsem plně k dispozici a psaní s vámi mě moc baví. 
Posílám i ilustraci k povídce Symbol bezpečí a 5 věcí, co jsem se dnes naučila:
Je těžké psát v obou osobách (on a ona dohromady), 
Pravidla musíme mít zakořeněné, 
Musíme psát ze sebe, 
Nejlepší psaní je, když se děj vymkne z rukou, 
Musím nechat mluvit své postavy
Barbora Macková, Fakulta designu a umění v Plzni



1. Chuť —> dřina —> radost 
2. Vše, co je navíc, vyhodit 
3. Úvodní příběh je lepší ze sebe vyplivnout, pak upravit 
4. Aristotelova pětka 
5. Láska je pro každého něco jiného
Lenka Hájková 



1. Máme hodně chápavou třídu, co se týče genderových témat 
2. Nejde mi Du forma 
3. Psaný text by měl působit lehce, aby se dobře četl. 
4. Na to používáme Shit detector. Neexistuje totiž lehké psaní, jen těžké přepisování 
5. Musíme znát vlastní postavy a příběh mnohem víc do hloubky, než poté ukážeme v textu, díky tomu postavy působí uvěřitelně a plasticky (a ne jako dvourozměrné placky)
Zuzka Smolová 



Méně je více - nezpomalovat děj přídavnými jmény 
Neukazovat příliš pot.
Ukázat špičku ledovce Postavu musíme znát více než ukazujeme... 
Nemyslet na pravidla při tvorbě. nebo spíš nenechat se příliš svazovat. 
Nejlepší je nejdřív text napsat celý a pak ho teprve upravit
Jan Vaněk 



Nemusíme psát podle pravidel, ale znát je u korektury textu je dobré. 
Shit detektor od Heingwaye, 
Znát daleko více o postavách než dáme do textu, 
Vyškrtnou i větu, na kterou jsem hrdí když se nehodí, 
Přepisování je boj ega a pokory
Kristýnka Koblasová
 


Můžeme psát příběh i od konce, různé spisovatelské přístupy a postupy, plastické versus ploché postavy, můžeme psát i o věcech, kterým vůbec nerozumíme tím, že se snažíme vcítit.
Anežka Nováková 



Každý autor by měl procesem přepisu díla projít alespoň jednou, neexistuje však žádný přesný návod, jak na to. 
Kurt Vonnegut přepisoval každou stránku, kolikrát to jen bylo třeba, dokud naprosto přesně neodpovídala jeho představě. 
Tolstoj a Hemingway každý svůj román přepsali devadesátkrát, dokud již nebylo, co z konceptu vyjmout. Pro Stephena Kinga existují při psaní minimálně dvě hrubé verze jeho knih a i ty pak podstupují důkladné čištění.
Podle Arnošta Lustiga musí každý číst a přepisovat svá díla, dokud si není úplně jistý, že za ně bude odpovědný a že se za to, co napsal, nebude za deset let stydět.
Stephen King popsal svůj postup při psaní, který doporučuje především začátečníkům, ale i zkušenějším spisovatelům, v knize Memoáry o řemesle. Říká, že se musí začít za zavřenými dveřmi. Do prvního konceptu příběhu by neměl vidět ani zasahovat nikdo jiný než autor sám. Ať už se chceme svojí prací pochlubit přátelům jakkoli silně, musíme odolat nutkání a nechat si text jen pro sebe.
Podle Kinga je pak důležité takový koncept zavřít do šuplíku na minimálně šest týdnů a buď odpočívat nebo pracovat na něčem jiném.
Teprve když trochu zapomeneme, co jsme napsali, můžeme šuplík otevřít, a pokud možno přečíst si tu svoji první verzi na jeden zátah, napsat si desítky drobných poznámek, opravit hrubé chyby, najít nesrovnalosti a díry v ději, ty zacelit a opravit a teprve pak jít s tím novým, přepsaným konceptem k čtenáři, tedy otevřít dveře své pracovny a vpustit svět dovnitř.
Někteří autoři a příručky o psaní nedoporučují mít jako zkušební čtenáře blízké přátele, protože ti nedávají nezaujatý názor na věc. 
Stephenu Kingovi však právě o takový zaujatý názor jde. Pokud jsou čtenáři vaši přátelé, snad pro vás budou chtít to nejlepší dost na to, aby vám řekli, že je něco špatné. A navíc je snazší slyšet tu větu od někoho, s kým máte dobrý vztah, než od někoho cizího. 
King také mluví o tzv. ideálním čtenáři. To může často být někdo autorovi blízký. Hlavně je to člověk, pro kterého autor dané dílo píše. Pro Kinga je to jeho manželka Tabbitha. Už když píše, okrajově přemýšlí nad tím, zda se to právě jí bude líbit, co si ona bude myslet. Samozřejmě ne všichni lidé si myslí to samé a líbí se jim ta samá kniha. Možná že náš ideální čtenář, ten jeden člověk, kterého chceme svým psaním potěšit, je zástupce naší cílové skupiny, proto jeho názor zkrátka pro nás musí znamenat o trochu víc.
Autor se však nesmí nechat zviklat kdejakým názorem svého kamaráda, kterému dal knihu přečíst. Některé chyby můžou být subjektivní, jde o to, co se komu líbí nebo nelíbí, jde o vkus. Ale některé chyby jsou faktické nebo logické. Jako příklad zde King uvedl svého středoškolského učitele, který věděl mnoho o zbraních. 

V jednom příběhu King napsal, že jeho postava nosí winchestrovku určité ráže, a tento učitel mu odepsal, že winchestrovky se v této ráži nevyrábí. Mnoho čtenářů by si ničeho nevšimlo, ale těm, co o zbraních také něco vědí, se po drobné opravě bude King jevit jako znalec a může je to trochu nadchnout.
Při přepisování je však důležité text příliš nezkrášlovat. První koncept má být napsaný bez velkého přemýšlení, měl by plynout tak, jak spisovateli přijde do hlavy. První slovo, které vás napadne, je pravděpodobně to nejvhodnější. V druhém přepisu knihy pak musíme opravovat pravopisné chyby, díry v ději, ale ne slovní zásobu.
Nakonec King popisuje tři nešvary, které v knihách nemá rád - to je trpný rod sloves, příslovce a přespřílišné metafory a těm všem věcem bychom se měli vyhýbat. Zní mnohem sebejistěji, když píšeme v činném rodě, tón postav vyjádříme pomocí jejich slov a ne uvozovací větou, a pokud jasně představíme, o čem mluvíme, bez zbytečných obrazů.
Štěpánka Mrázková



Kurzy tvůrčího psaní v Národním muzeu

















S Danou Emingerovou spolupracujeme v Národním muzeu již téměř dva roky. Obrátil jsem se na ni hlavně kvůli přípravám stálých expozic, kdy jsem od začátku věděl, že nejsložitější bude do nich napsat texty tak, aby byly co nejvíce čtivé a zaujaly širokou veřejnost.
Ivo Macek, ředitel PM Národního muzea
Dana nám s tím neuvěřitelně pomohla. 
Bez ní si v zásadě nedovedu představit, že bychom dosáhli výsledku, kterého jsme dosáhli.
Nejvíce se mi na ní líbilo, že ačkoliv není přírodovědkyně, tak se vždy statečně vrhala do samostudia témat, kterým nerozuměla, aby byla schopná je lépe pochopit a čitelněji přepsat. 
Ten elán byl až inspirativní. 
Proto pokud hledáte srdcařku do svého týmu, která vládne češtinou, má cit pro jazyk, elán a chuť pomáhat ostatním, tak mohu Danu upřímně doporučit. Je to skvělá a velmi erudovaná lektorka. Díky ní se mně i našim kurátorům, kteří absolvovali její dlouhodobý kurz, dostaly pod kůži (navíc velmi zábavnou formou) zákonitosti dobrého psaní a dokážeme teď mnohem účinněji popularizovat vědecká témata.



Foto: Jan Juračka

Děkuji. Když to vezmu s určitým nadhledem, tak na kurzu tvůrčího psaní jsem se naučil především se nebát. Jsem zoolog a během svého studia jsem prošel různými kurzy, jak správně psát to či ono. Nyní nepočítám základoškolské a středoškolské hodiny slohu, které mě – na rozdíl od hodin gramatiky – příliš nepoznamenaly.
Ano, naučil jsem se, jak psát odborné články, tak aby splňovaly všechny formální náležitosti. 
Na kurzu tvůrčího psaní jsem se ale naučil nebát se podívat se na své téma jinýma očima, třeba očima puberťáka na školní exkurzi. Nebo se nebát představit si, že můj text čte osmdesátiletá sousedka, která mě zná od útlého dětství. Zkrátka pokud chci své téma přiblížit ne svým kolegům, ale širší veřejnosti, nesmím se bát psát trochu odlehčeněji, experimentovat s jazykem, hrát si se slovy. 
Opravdu se nemusím bát, že by mě za popularizační text kolega z oboru pokáral (samozřejmě, nesmím se při „zlidšťování“ dopustit faktické chyby). 
A pokud člověk ví, jakým způsobem správně popularizovat, nemusí se bát ani toho, že se do něj na kurzu tvůrčího psaní „pustí“ jeho spolužáci. 
Ano, tak tyto hodiny probíhaly. 
Něco jsme napsali, museli jsme překonat obavy ze čtení svého textu nahlas a pak se hlavně naučit nebát se přijmout kritiku od ostatních přítomných. To možná bylo to nejtěžší. Ale když se člověk nebojí přijmout objektivní kritiku od svých blízkých, má skoro vyhráno. 
A to platí i v životě :-) 
Petr Dolejš, kurátor Národního muzea



Všichni umíme číst a psát. A dobře? Rozumíme si navzájem? Někteří z nás mohou mít pochybnosti, jiní vědí, že je to složitější. Vždy je možné posunout se dál a výš, prostě se rozvíjet, pracovat na sobě. Jste-li se mnou za jedno a chcete změnu ve svém nejen písemném vyjadřování, jste u Dany správně. Jděte do toho, nebudete litovat. Omšelé? Ne ne, náročné.
Roman Kasinec, manažer odboru Reklamace a speciální činnosti, ČEZ Prodej, a.s.



Každý spisovatel musí vědět, co jsou epizody a co je hlavní dějová linka.
Většinou v literatuře to funguje tak, že epizody rozptýlí čtenáře, ale nesmí jich být příliš moc, aby se čtenář neztratil.
Jedni používají epizody pro vývoj děje, druzí si epizodami pomáhají, třetí mají báječný pocit, když uvedou do příběhu vzhled člověka že skutečnosti. Určitě jsou i výjimky - Jaroslav Hašek na epizodách postavil celý román.
Pro Američany jsou v literatuře důležité akce, ne popis. Žádnou literaturu na začátku neměli a díky tomu se nejdřív všechno museli naučit. Převzali od Angličanů, Francouzů, Rusů a Němců to nejdůležitější, a pak se z nich stáli nejlepší spisovatelé na světě s jednoduchou ale chytrou formulí - akce, popis, dialog, akce, popis, dialog. 
Kdykoli se vám zdá povídka slabá nebo nudná, tak jí chybí akce. Nejlepší varianta je začít akcí, která je prolnuta dialogem. Když je tam nutné dát nějakou legraci nebo smutek, není dost to jen popsat. To musí být zachyceno v jednání postav, co je těžké. Literární stratégové jako Turgeněv, Hemingway a Tolstoj tvrdí, že první a poslední věta mají být jednoduché, pádné a zapamatovatelné. První věta je obvykle dobrá a má zaujmout čtenáře.
Všechno začíná ze třech vět. Když je to v pohodě, tak je možné rozvést téma ještě na půlstranky. Pak to zase zvětšit a rozvíjet. Tímto způsobem neuděláte jednu chybu, v níž spisovatelé začínají od Adama. Nikoho nezajímá zbytečné fakty. Když je příběh krátký, má tam hlavně být akce.
Často slyšíme, že úhel pohledu v první osobě je nejpřirozenější. Tato forma umožňuje autorovi psát tak, jak hrdina mluví, co může lépe vyjádřit emoce a city. Ale je v tom i ztráta gestikulace a mimiky.
V er-formě autor hovoří z pozice boha, nahlíží do srdce a myslí všech postav, zároveň si vyhazuje právo soudit. Tento pohled má svá využití, ale také omezení, takže se nesmí stát dominantním pohledem v beletrii.
Du-forma je nejvzácnější, působí dojmem intimní opravdovosti. Zpřítomňuje události přímo před očima a čtenáře drží v neustálém napětí.
Anastasiia Burakova



Dlouhodobý kurz pro začátečníky 29. dubna 2021, 8. lekce


















Co jsem se naučila na 8. lekci: 
PROPORCE - ZAČÁTEK, PROSTŘEDEK A KONEC - MUSÍ BÝT V ROVNOVÁZE
Háček / úvod - opravdu se nad tím zamyslet, jestli to odpovídá hlavnímu sdělení a pointě, kterou chceme v textu uvést
Kateřina Pospíšilová



1. Držet se tématu
2. Rozmyslet si, pro koho píšu daný text
3. Uvažovat, proč píšu ten text a co tím přesně chci říct
4. Snaha být za každou cenu vtipný není vždy výhra
5. Zvážit popkulturní odkazy - zda jsou natolik známé
6. Zachovávat úhel pohledu - ukázku z Cimrmana cením!!!
Štěpán Klega



Neprotahovat začátek, háček, flinta na zdi, aristoteles a jeho zásady psaní,
Richard Haleš



Nedělat odbočky, nenatahovat, úvod k věci, 
nepřehlcovat, členit
Michal Hejna



Uměle nenatahovat věty, jít rovnou k věci, myslet celé vyprávění na plánovanou pointu, i když tuším, komu je příběh určen, může oslovit i jiné.
Míša Čápová



1. uvědomovat si, pro koho píšu a co píšu
2. dávat pozor na zbytečné popisy, odbočky a zavádějící nebo zbytečné scény 
3. začátek směruje čtenářovu pozornost, neměl by být matoucí a zavádějící 
4. pozor na opakování slov 
5. hlídat si, aby se čtenář orientoval v textu
Míša Štěpánka Sedláčková



Dlouhý začátek není vhodný... je na mně jako na autorovi, zda vložím nebo nevložím poznámku/ vtip, kterému bude rozumět třeba jen polovina lidi... Držet se konceptu, toho co chci psát, kam jdu, kam směřuju... Zamyslet se nad háčkem, jak zaujmout prvním slovem, větou... 
Marek Greger



Pozor na opakování slov (záměrně x omylem),
Chyby - referáty (třeba du formu neznám), 
Moje vnímání textu ovlivňují moje zkušenosti (fyzio), 
Vtípky jsou dobrý, 
Držet se dějový linky a vědět, co je důležitý, 
Překvapivý závěry
Anna Dostálová 



Zkrátit úvod, držet se příběhu, neděla odbočky, méně je více a číst si věci nahlas!!!
Lenka Konopásková



Simply5, aprílový seminář 27. dubna 2021












Co jsem se naučila na semináři 27. dubna 2021:
Zjednodušit a krátit, ale ne na úkor sdělení
Odborník odpustí, ale laik nepochopí
Nikdy nevím, kdo s tím bude pracovat
Nepřistoupit na jazyk markeťáků
Nezaplevelovat a říct si, jestli to vlastně dává smysl
Eliška Nováková



- Být konzistentní ve familiernosti.
- Říct Co Proč Jak Kdy a Kde.
- Hned na začátku být jasný. Jít rovnou k věci a zbytečně nezdravit. Aby si přečetli o čem je sdělení a ne že jim děkujeme.
- Mít druhé voči.
- Nepsat vývoj značek, protože to někoho nemusí zajímat. Ale napsat zlepšení kvality, ceny nebo designu, což se zákazníka týká.
Jirka Tichý



Jít rovnou k podstatě sdělení, nepsat zbytečný balast.
Psát srozumitelně tak, aby tomu rozuměli všichni, nejen lidi z oboru.
Používat méně cizích slov.
Každý text je naše vizitka.
Petra Soukupová



• Vědět, pro koho píšeme
. • To podstatné říct hned v úvodu.
• Nezaplevelovat cizími/odbornými slovy.
• Jasně vyjádřit co, kde, kdy, jak a proč.
• Interní dokument se nakonec stejně dostane ven.
Nina Zemanová



Zjednodušení neznamená, že by se snižovala hodnota sdělení.
Napsat si na začátku „bajku“.
Proč to píšeme, co jim chceme sdělit, jaká jsou hlavní zjištění.
Lucie Vrbová



Sjednotit jazyk: administrativní x familiární.
Vyhýbat se infinitivům.
Zeptat se : Mluvili byste takto s tím člověkem?
Klára Pantůčková



úvod - proč, to píšu, kdo/co/kdy/jak;
jeden styl - formální nebo neformální;
zjednodušovat všude a vždy;
šetřit odbornými výrazy;
srozumitelnsot pro každého - i pro babičku.
Martin Rabenseifner



• Na úvod hned dát sdělení – jasné a jednoduché
• Poučka: Kdo, Co, Kde, Kdy, Jak a Proč
• Dělat hlavní zjištění jako novinářskou tiskovou zprávu
• V textu musí být smysl pro čtenáře
• Nezapomenout zaujmout už v první větě
Ale Vlček



• nepoužívat zbytečně cizí slova, marketingový slang, formulace
• Na úvod textu (rekrutace) dál "lákací" větičky - kdo, co, kde,....
• Pokusit se přečíst si text "druhýma" očima - i když to u nás v pracovním procesu moc nejde
• Napsat text v lidštině - k tehdy, píšu-li pro odborníky - Čendova babička - zjednodušit, ale neztratit obsah
Lucie Žeková



-úvod do zprávy: proč jsem výzkum dělal, k čemu jsme došli a co doporučujeme.
- uvědomit si, pro koho to píšu a kdo to bude číst,
- nepřistoupit na plevelný jazyk,
- rozmyslet si, co chci říct na první kontakt, a co jsou informace na později
Kateřina Nevolová



• psát stručně a jasně
• vyjadřovat se a psát tak, aby dokumentu(zpráva, prezentace) porozuměl i člověk, který u projektu nebyl a není do toho zasvěcený
• mluvit česky
• zbytečně nepoužívat složitou, cizí a "zajetou" terminologii
• neustále zjednodušovat
Jana Dostová



Milá Dano, 
moc děkuji a posílám vzpomínku na Tvůj kurz. Bylo to supr, píšu si do šuplíku pro své potomky, až jednou to tady opustím , aby věděli... Už jsem dokonce prababička.
Hana Lhotská Jaroměř 



Milá Dano,
měla jsem radost, že jsi k nám přijela.  Koteku, o které jsem napsala svůj cestopis z Papui, jsem Ti ráda věnovala oplátkou za Tvé Kravaťáky.
Doufám, že o pikantní příležitosti se sexuálním nástavcem napíšeš, jako jsi napsala o atomové elektrárně. 
Mně ta Tvoje knížka zatím nepřipadá nějak hrozná, jak stále tvrdíš, ale jsem zatím na začátku. Pokud něco hrozného jako laik najdu, poznamenám si a řeknu Ti. 
Těším se na čtvrtek.
Bohuna

Dana Emingerová pracovala tři roky v ČEZ a v ČSA. Pobyt mezi manažery i odborníky ji inspiroval k vymyšlenému příběhu ze státního podniku, který se potýká s diletantskými zásahy vládních byrokratů, toužících urvat z bohaté společnosti, co se dá. To vše pod pláštíkem zásad přísné firemní etiky, kterou musejí dodržovat všichni kromě těch, kteří ji vytvářejí.



Dlouhodobý kurz 22.4.2021 na Jitsi Meet























Dnešní lekce pro mě byla hodně poučná. Dostala jsem skvělé tipy na to, jak mám psát svou knihu. Tyto kurzy tvůrčího psaní jsou opravdu skvělé!
Jasmin Carmel, 14 let



Posílám slíbený citát Junota Díaze spisovatele, nositele Pulitzerovy ceny z Knihy divů od Jeffa Vandermeera pro Jamínu: "Nikdy jsem nedokázal rovnou psát o tom, co se mi stalo. Potřebuji ty věci nějak pokřivit, aby mi připadaly zvláštní, a změnit je dost na to, abych si s nimi mohl ,hrát´ - volně si vymýšlet. Moje umění začíná, až když se přestanu snažit být věrný vlastnímu životu. Když ze sebe udělám soudního zapisovatele, zmizí prostor pro hru, a potom celé dílo bude ležet na stránce jako mrtvola. Jedině při hře přijdu na všechny podivné souvislosti. A všechny jemné struktury ožijí, jen když se začne rozvíjet to, co je na knize nejlepší."
Program pro tvorbu knih by byl opravdu super!!!
Nataša Richterová



Na kurzu mě baví sledovat kreativitu a nápady všech, když už ta moje hapruje. Baví mě hodně takové ty drobné úkoly v průběhu kurzu, kde je omezený čas a není prostor pro nějaké pilování a vymýšlení lepšího slovního spojení a lepší pointy. Posílám tu svou šikanu - improvizace na Jamínu. A pak bych se chtěla zeptat - co to je za úkol s kopcem?
Hana Novotná

Jde o Natašino cvičeníčko z minulé lekce: 
Příběh začíná větou: S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml… 
Úkolem je dopsat příběh tak, aby dával smysl a měl pointu. Může jít o libovolný žánr (fantasy, sci-fi, syrová realita… zkrátka jak je libo).



Souhlasím se začátkem nového kurzu od září, ale začne-li se dříve, začnu klidně dřív. 😉Mně lekce pro pokročilé takhle volněji naprosto vyhovují. Jsem ráda, že můžu psát, co chci, a zároveň si vyslechnout zpětnou vazbu. Děkuji za dnešní hodinu a těším se na další.
Anna Vocelová



Milí přátelé, 
požádala jsem Danu o naše e-mailové propojení a doufám, že to nikomu nebude vadit. Mám k tomu samozřejmě dobrý důvod. Jako starší osoba už potřebuju na všechno víc času. Bezprostředně po vyslechnutí nějakého čtení jsem plná dojmů, a hodnotím to celé spíš pocitově. Až se mi to za chvíli rozleží, pak teprve bych (snad) byla schopná přispět nějakou racionální připomínkou technického rázu. 
Někdy mi taky vadí, že než se povídka přečte, uniknou mi nějaké detaily, protože si zapomínám zapisovat zajímavé věci :-) Večer po psaní tady sedím a hořekuji, že není možné si vaše příspěvky přečíst ještě jednou, v klidu, a případně svoje podněty či připomínky napsat rovnou autorovi. Někdy je také myslím lepší říct něco osobně, než před celým fórem, kdy má člověk přece jenom nějaké zábrany. 
A já budu taky samozřejmě ráda, když se dozvím ve větší míře připomínky na svá "díla". Je to pro mě vždycky nesmírně přínosné (tímto chválím Danu za její metodu výuky) , snažím se psát lépe, i když už tuším, že vlastní stín nelze překročit... 
Děkuji za pochopení a už se těším na další plodnou spolupráci! 



John Gardner: Art of Fiction
Jaké jsou obvyklé chyby začátečníků, popisuje John Gardner v knize Art of Fiction

Autor nám umožňuje „vidět“ prostředí, postavy a události prostřednictvím obrazů, které působí na naše smysly – nejen vizuální – takže ve výsledku se čtenář pohybuje mezi postavami, ochutnává gaspacho a voní k hyacintům. 
Ve špatné beletrii je tento sen přerušován nějakou chybou nebo vědomou lstí ze strany umělce (například dramatik přerušuje děj, vybíhá na scénu, jakoby nás probudí ze snu a nutí nás přemýšlet nikoliv o postavách, ale o spisovateli či díle).

1) NEDOSTATEK DETAILŮ/ Autor musí nabídnout čtenáři dostatek detailů, aby podpořil jeho představivost – aby byla scéna barvitá

2) KONKRÉTNÍ MÍSTO ABSTRAKTNÍHO / je rozdíl mezi „tvorové“ – „hadi“

3) NESCHOPNOST JÍT PŘÍMO K OBRAZU
Příklad: 
Otáčejíce se, všimla si dvou hadů bojujících mezi kameny. 
X Otočila se. Mezi kameny spolu bojovali dva hadi. 
XX Dva hadi spolu bojovali…. Dva hadi se svíjeli a útočili jeden na druhého (konkrétním to lze vylepšit)

4) ODHALENÍ KONCE PŘÍBĚHU DŘÍV, NEŽ PŘÍBĚH SKONČÍ 
„Básník, který skutečně zdůrazňuje konflikt a opatrně zkoumá řetěz událostí, si nemůže být jistý, jak příběh skončí, dokud se tam nedostane“.

John Gardner (1933-1982)
5) NEOHRABANÉ PSANÍ / odvádí čtenáře od obrazu 
(Čtenář začne přemýšlet, co tím autor myslí, a „sen“ je pryč; chyby a boty snižují autorovu autoritu.)

 Nevhodné či nadbytečné použití pasiv – příklad: tvůj papoušek mě kousnul x byl jsem kousnut papouškem (může působit i komicky) 
 Problémy s dikcí – příklad: Její tváře vykazovaly zdravou, přirozenou červenou barvu – vznosný styl není pro každého a ne každý ho umí (je to pak směšná imitace)
 Větná rozmanitost – chyby: věty mají stále stejnou délku, stejný rytmus, stejnou nudnou stavbu… (podmět-přísudek / podmět – přísudek / podmět-přísudek…)
 Zbytečně prodlužované věty slovy „který“, „jenž“
 „Přetížené věty“ – příklad: „Temné vody Perského zálivu byly velmi mírné, narůžovělý svit slunce před západem proměňoval šedé mraky na horizontu do odstínů orchidejí a levandulí. Čistý, chladivý vzduch foukal přes paluby mamutích bílých lodí, které se pohupoval téměř neslyšeně ve vodě.“
 Přeskakování do „ich formy“
 To by se vám x nám líbilo
 Chybný rytmus – chybný rytmus nesmí vyrušovat čtenáře z jeho fantazie.
 Nahodilý rým může rušit – příklad: „Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno vylétlo do vzduchu, já taky.“ X Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno a taky já vyletělo do vzduchu. – a rým se dostává do pozadí)
 Nepotřebné vysvětlování – je lepší sdělit informaci pomocí dialogu a akce,
autor by se měl zvláště vyhnout komentování pocitů postav (je to nuda)
 Nedbalé posuny v psychické vzdálenosti = tím se rozumí vzdálenost, kterou čtenář cítí mezi sebou samým a událostmi v příběhu; Když je psychická vzdálenost velká, díváme se na scénu jakoby z dálky, jak vzdálenost klesá, kamera se přibližuje blíž – autor by měl mít situaci pod kontrolou
 Zpřeházená posloupnost akcí v ději – čtenář situaci nevěří
 Nešikovné vkládání detailů
 Podivnost v napodobování a pravopise – příklad: hlas vypravěče nám pomůže vyhnout se směšně vypadajícím dialogům, např. „Carlos řekl, lehce koktavě, já nevím“ x je to lepší než „ehm“ nebo „j-j-j-já-n-n-n-nevím.“

6) CHYBY DUŠE: SENTIMENTALITA, FRIGIDITA a MANÝRISMUS
 Sentiment x Sentimentalita (= pokus docílit efektu bez poskytnutí příčiny – sentimentalita dokáže rozmělnit i ty nejpodařenější postavy, děje a myšlenky); 
„Jakmile je dramatem potvrzeno, že postava je hodna našich sympatií a lásky, vypravěč příběhu má veškeré právo přesně zaostřit na neštěstí této postavy pomocí silné a vhodné rétoriky. Výsledkem je silný sentiment, a ne sentimentalita. Ale pokud se vypravěč snaží nás přinutit, abychom propukli v pláč nad neštěstím postavy, kterou stěží známe, výsledkem je nežádoucí sentimentalita “
„Ve velké beletrii jsme pohnuti tím, co se stane, ne kňučivým a hulákavým autorovým popisem, co se stalo. Tzn. že ve velké beletrii jsme pohnuti osobami a činy, ne emocemi člověka, který příběh vypráví.“
 Frigidita = autorovi chybí ušlechtilost ducha, autor nedokáže vstoupit hluboko do pocitů vymyšlené postavy (tak jako vstupuje do pocitů skutečných lidí) – autor prezentuje vážný materiál a potom ho nedokáže pojmout s pozorností a vážností, kterou si zaslouží.
 Afektované (manýristické) psaní – odtahuje čtenáře použitým stylem, v němž se projevuje ego autora (místo teček budou všude čárky…)
Věra Staňková



Plzeňští studenti 21. dubna 2021 na Jitsi Meet























Co jsem se naučila na 5. semináři 21. dubna
Je možné na jednu stránku vložit třeba i celý život - 
Všechny příběhy dle svých žánrů musí mít správné množství toho hnusného, smutného, krásného i veselého jako jídlo koření 
Nejpřirozenější je ich-forma, er-forma je jako pozice Boha, vzácná je du-forma psaní 
V příběhu nesmí být příliš epizod, aby se neztratil čtenář nebo hlavní dějová linka 
První a poslední věta by měly být úderné, krátké, zapamatovatelné
Štěpánka Mrázková  



1. Ich , er či du -formu bychom měli používat podle toho, co se k danému příběhu víc hodí (a podle toho, jak píšeme celek, je to fakt rozdíl) 
2. Když píšeme knihu, měli bychom ji nechat "uzrát" a vrátit se k ní po delší době 
3. Měli bychom mít někoho, pro koho knihu píšeme a chceme aby se mu líbila 
4. I ze sedmi slov se dá vytvořit příběh 
5. Vyhnout se pokud možno trpnému rodu, nudě a ztrátě linky
6. Chtěla bych se zeptat k zápočtové práci, kterou máme promýšlet - k příběhu psanému z pohledu uměleckého díla o umělci. Musím si vybrat něco známého, nebo můžu použít vlastní obrázek? Přeci jen by to mohlo být zajímavé aspoň to zkusit, protože ilustrace působí trochu jako hororová vize po šlehnutí si LSD.
Zuzka Smolová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara

Odpověď DE: 
Určitě to zkus. V literatuře je vše neobvyklé nejen povoleno, ale i vítáno.



Podle Čapka by sprosté slovo mělo být použito na dalších 1000 slov, avšak pokud popisujeme nějaké prostředí, kam sprostá slova patří, musíme je tam dát.
U opravy díla se vyhýbat zkrášňování (nenavlíkat psa do plesových šatů).
Literní dílo být stejně chuťově vyvážené jako jídlo.
Nic nevyhazovat, nechat to zavařit na jindy.
Kristýnka Koblasová



Dobrý večer,
vaše semináře se mi moc líbí a kniha Kouzlo psaní knih mi pomohla v mé tvorbě, protože číst ji je velmi zajímavé. Co se týče semestrální práce Příběh "očima" obrazu, vybrala jsem si malíře Moneta, ale ještě jsem se nerozhodla o výběru jeho obrazu. Mám v hlavě tři varianty, ze kterých vybírám: Japonský most, Lekníny а Rybářská chata u Varengeville 
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Co jsem se naučil na 5. semináři 21. dubna
Zachovat dějovou linku, neztratit se v epizodách 
Nedávat nálepky (ukázat děj v akci) 
Neopakovat slova 
Pokud je povídka nudná, chybí akce 
Úhel pohledu - ich forma (posiluje akci, omezuje psychologii postav), er forma (vypravěč, vidí pocity postav, ale je odměřený), du forma - oslovuje, vzácná.
Elliot Jačků 



Poznatky z hodiny 21. dubna 2021: 
Vhodně zvolená ich/er/ forma může pomoct mému příběhu. 
Příslovce zpomalují sdělení, je to Swiftovina 
Trný rod je neosobní, bázlivý, neměli bychom ho používat 
Používat jazyk vhodný pro určitou situaci, příklad: Tom šel vyloučit své exkrementy.
Jan Vaněk 



1. První slovo, co mě napadne, je většinou to nejlepší 
2. Používat slova, která znám 
3. Vyhýbat se trpnému rodu 
4. Po dopsání vyškrtat zbytečná slova 
5. Dá se psát z různých úhlů pohledu (ich, er, du forma)
Lenka Hájková  



Nechávat svá díla odležet, 
Vyhýbat se psaní v trpném rodě, 
Duležité je, pro koho píšu a jeho názor znamená víc, než názor ostatních, 
V literatuře splňuje autor pozici Boha, 
Příliš nezkrášlovat
Bára Macková  



Prvni a posledni veta v pribehu jsou nejdulezitejsi a ta pvni ma zaujmout ctenare. 
Pamatovat si vic na hlavni dejovou linku. 
Formula Americanu - akce, popis, dialog. 
Kazdy uhel pohledu se hodi do kenkretni situace a ma sva klady a zapory.
Lepší konkretni 
Anastasia Buraková



1. akcia je je niekedy dolezitejsia ako popis 
2. nemame nic zahadzovat, nevieme, kedy nam to moze prist vhod 
3. nenalepkovat 
4. je vhodne mat idealneho citatela (ktory castokrat pomoze s tvorenim textu a pod.) 
5. vyhybat sa trpnemu rodu (posobi to strojene a moc formalne)
Nina Potočárová  



Používat emoce a náladu jako suroviny při vaření 
Er, ich, du můžou zlepšit text a náladu 
Veselý je nejtěžší, co napsat z hlavy 
Nic nevyhazovat 
Činný je lepší než trpný
Julie  Schillingová



1. lepší rod činný než trpný 
2. nepřehánět to s metaforami 
3. du-forma je vzácná a působí naléhavě 
4. pozor na příslovce a přídavná jména 
5. pokud je příběh nudný, chybí akce
Lucie Košinová 



Pozor na přehlcení zdrobnělinami, 
první verze textu by měla být dobrá - později se jen piluje,
Dokonalý čtenář, 
Ne trpný rod
Anežka Nováková  



Nezapomínat na děj, 
To, co napadne první-je to nejlepší. 
Veselé příběhy se těžko píšou 
Nezapomínat na to, v jaké formě píšeme, 
Mít ideálního čtenáře=pomáhá
Yassemin Mamyrova 



Milá Dano,
zaujalo mě Santalové dřevo od Aničky. Když jsem o textu průběžně uvažovala, uvědomila jsem si, jak skvěle koresponduje název s jeho obsahem. Respektive jej autorka uvádí tak, že okamžitě zaujme. Posluchač (čtenář) zpozorní, a protože zájem vede pozornost (to není ze mne, cituji prof. Zdeňka Matějčka), člověk je tím vtažen, aby mu nic neuniklo.
A tím, že text byl v ICH formě byla to, myslím, skvělá kompozice.
JASNÉ, STRUČNÉ - mělo to spád a pointu.
Dávám zpětnou vazbu, protože jsem se k textu v duchu bezděčně vracela a ráda bych, aby o tom Anička věděla.
Kateřina Bíglová



Dlouhodobý kurz 15. dubna 2021 na Jitsi Meet


















Ahoj Dano, 
zasílám úkoly z minulé hodiny - esenci trapnosti a erotiku. Tak často jsem se už dlouho nesmála, děkuju.



Ahoj Dano,
poslední probírané téma erotiky a zakázaného ovoce mě zcela evidentně oslovilo. Posílám další milostnou povídku.
A co jsem se na kurzu 15. dubna  naučila?
1. Pokud chceme v textu skutečně dosáhnout trapnosti, při které se bude čtenář "ošívat", měli bychom si dát pozor, aby trapné scény nevzbuzovaly primárně pobavení nebo soucit.
2. Prezentaci autorského čtení máme věnovat maximální pozornost, projevujeme tak respekt k posluchačům.
3. Do popisu erotických scén zapojujeme všechny smysly.
4. Při psaní si hlídáme opakování slov, používáme co nejvíce synonym.
5. Při psaní neustále "myslíme" na čtenáře, aby se v našem textu "neztratil". Co je psáno, je dáno, jako autoři nemáme možnost čtenáři následně cokoliv vysvětlit.
Štěpánka



5 věcí, které jsem si odnesla z poslední lekce:
1/ Důležitá je vyváženost obsahu
2/ Cílenost - tah na branku
3/ Každé slovo je důležité
4/ Rozvláčnost ruší souvislost popisované události (příběhu)
5/ Přesnost vyjádření je určující.
Kateřina Bíglová



Ahoj přátelé,
jsem moc rád, že jste se mi zase zjevili a vynořili se z izolace svých domovů a „niter“, kam jsme se v uzavřené společnosti uchýlili i my otrlejší, kteří mají sklony k rebelii, pro kterou však tváří v tvář policejním zátarasům nezůstalo příliš prostoru… Chvílemi jsem měl pocit, že chybějí snad už jen samopaly a tanky… Nicméně vypadá to, že mocní si přerozdělili už většinu toho, co si přerozdělit chtěli, zajistili si na úkor veřejných financí a svobod, co bylo možné, a snad už i začínají chápat, že krávu dojí tak dlouho a intenzivně, že by to už nemusela přežít, a taky že mrtvé krávy by si molo všimnout stádo a to není žádoucí…
To mě naplňuje optimismem, že se blýská na lepší časy a možná nám už budou dovoleny vycházky, setkávání s rodinou a přáteli přestane být ilegální… Vodítko nám už možná zůstane navždycky, ale snad bude tak dlouhé, že si skoro ani nevšimneme, že ho stále máme…
Tolik moje sociologicko-psychologicko-politicko-epické glosovací okénko a teď k věci: 
Moc rád Vás uvidím a myslím, že je na čase se konečně potkat. 😊
Bořík



Dobrá sexuální scéna může zahrnovat řadu emocí – radost, překvapení, zuřivost, smutek… Sama sexuální touha není emoce. Můžete ji popisovat sebevíc obšírně, ale stále to bude jenom popis, kterému stačí věnovat letmou zmínku. A nebo ještě lépe toto nezmiňovat přímo, ale opsat jinak. Posuďte sami, co zní lépe:
Když ji spatřil, tak po ní začal okamžitě toužit, protože byla mladá, krásná a svěží.
Když ji spatřil, tak se mu touhou rozklepala kolena, hlava se mu zatočila. Byla mladá, krásná a voněla svěžestí.
Jak napsat sexuální scénu opravdu barvitě ale ne nechutně?  Důležité je použití tří z pěti smyslů.  Mnoho lidí používá jen zvuk a obraz.  Použijte také čich, chuť a hmat.
Lucie Svibová




































Myslela jsem si o sobě, že už umím dávat dobrý pozor na to, když dělám nějaké důležité prohlášení. Několikrát jsem se totiž přesvědčila, jak přísloví o odříkaném krajíci dokáže otřást pevnými postoji i dobrými předsevzetími. A jak zlomyslný vesmír často na mé rozhodné NE odpoví s úšklebkem ANO, a pak s pobavením pozoruje, jak se v tom plácám.
Když jsme s literární partou Rozmazlení loni v létě dokončovali knihu o Dřímajícím Hromovi (a o tom, co všechno provedl…), Dana nadhodila dotaz, zda by se někdo z nás nechtěl zapojit do jejích kurzů tvůrčího psaní jako lektor. 
Tuto možnost jsem ve zlomku vteřiny zamítla. 
„To není nic pro mě,“ vypadlo ze mě zcela automaticky. Postavit se před lidi a něco povídat? Co já bych jim asi tak vykládala? Tři hodiny v kuse, nebo dokonce celý víkend? Ne, v tom se necítím dobře. Jsem přece introvert! Já potřebuju na práci hlavně klid.
Jenže, to by nebyla Dana, aby se s takovou odpovědí smířila! Má totiž dar z lidí vyždímat i to, co nevědí, že v sobě mají. Měla jsem to tušit! Už předloni mě při autorském čtení donutila zpívat na pódiu divadla Dobeška
Když se kurzy psaní přesunuly do online světa, zapojila jsem se jako pokročilý účastník. Ráda jsem potkala známé i nové obličeje alespoň na obrazovce. Dana mě požádala, jestli bych si sem tam nepřipravila povídání o tom, jak vznikala společná kniha, nebo nějaké krátké literární cvičení na poškádlení fantazie. Jako zpestření lekce. V bezpečí svého ušáku, za sklem monitoru nebyl takový problém podělit se o zkušenosti. Koneckonců, vždycky si můžu vypnout kameru… A tak se stalo, že si ze mě takto postupně a nenápadně vyškolila novou lektorku.
Samozřejmě, že se stále mám co učit. A zlomyslný vesmír se u toho jistě pobaví… Vím, že nebudu ve své kůži, až se kurzy přesunou z online do skutečné učebny a před „živé“ lidi. Že budu mít trému a budu děsně koktat. Ale budu na tom pracovat.
Dana říká, že psaní dává křídla. Já dodávám: a odvahu letět do neznáma. Objevila jsem totiž, že ještě lepší, nežli žít si svůj malý tvůrčí svět v bezpečí měkkého ušáku, je povzbuzovat a podporovat v tvoření ostatní. Že vidět jejich literární pokroky, jejich radost, nadšení a to, jak úplně rozkvetou pod křídly fantazie… To vše teprve dává tvůrčímu životu ten správný smysl!



KOUZLO PSANÍ KNIH






























Co je vlastně láska? Arnošt Lustig říkával, že láska nemá definici. Pokud se na lásku zeptáte různých lidí, každý vám dá jinou odpověď. Není to tak jednoduché a jednoznačné jako třeba s Archimédovým zákonem. To lze vyčíst i ze spousty příspěvků, kdy se lidé snaží lásku popsat. Pro každého je to úplně něco jiného (Horská dráha, Keř divokých růží, Flaša vína, Chemická bouře hormonů, Vibrování, Odebrání všech vlastností, Střepy,…).
Podle Lustiga „je láska ve skutečnosti velké tajemství, které patrně zůstalo po vyhnání Adama a Evy v ráji. A člověku je souzeno, aby se nikdy nedověděl, co to vlastně je. Láska je pevnost, ještě nedobytá. V každém případě nebýt věrnosti, lásky a žárlivosti a podobných vlastností, neměli by básníci a spisovatelé o čem psát.“
Arnošt Lustig dělil sex na tři druhy: 1) zvířecí jako páření psů na ulici, 2) sport nebo kamarádství, 3) spojení dvou lidí z lásky (např. Hemingway v románu Komu zvoní hrana k sobě tiskne Španělku Marii a má dojem, že se při tom chvěje zem.)
A láska hrdiny zněžňuje a vyvolává pocity, kdy zamilovaný vidí v tom druhém to dobré, lepší. „Láska je porozumění, odpuštění, ale rovněž štěstí, soulad. To božské.“
Anna Dostálová



Chalíl Gibrán: Prorok































Ahoj Dano,
Díky za lekci. Posílám upravený pokus o cihlu s "trapnou esencí" s názvem Lehký závan úspěchu. Pokud jde o psaní o lásce a milování, poznamenala jsem si:
Pohled - slovo - dotek - objetí - božské (splynutí)
Milostné scény by měly být odůvodnitelné - aby bylo jasné, proč se v textu vyskytují. Obvykle jsou více o citech a emocích (výměně emocí), než o gymnastice. Zařadit je lze dle "kategorií lásky" (zvířecí, přátelská, výjimečné spojení dvou lidí)
Výměna emocí - úprava dynamiky střídáním popisu / vyprávění a dialogu; osvědčená technika je "trojčlenka" - použití popisu s užitím kombinace tří smyslů (např. čich, chuť, hmat vs. zrak, sluch, čich vs. chuť, sluch, hmat atd.).



Ahoj Dano, 
v příloze posílám upravené texty a milostnou povídku, kterou jsem napsala dnes večer. Musela jsem to udělat hned, dokud jsem byla ve společné energii z kurzu, možná bych později těžko hledala odvahu. 



Co jsem se naučila 15. dubna: 
1) příběh je páteř a žebra jsou epizody.
2) sexuální scéna není emoce, ale popis (popisem, akcí, dialogem - ideálně střídat) - info k tomu (podobný jako jak psát dialog)
3) trojčlenka (to jsem měla docela radost, protože jsem to vlastně zahrnula už do toho svého příběhu)
4) moje erotický příběhy jsou intelektuální a hlídaný a naivní - to určitě, vim o tom, ale první...
5) měla bych si k tomu dát panáka - to taky určitě. Nejsi rozhodně první, kdo mi to říká :D
6) když se nad něčím zamyslím a dám tomu čas, tak to dopadne docela dobře, i když mi to není úplně blízký.
7) některý stereotypy a klišé fungují.
8) všichni dělaj chyby.
9) napsat Šímovi půl hodiny před příští lekcí, ať se nají (haha, vtip).
Anna Dostálová





















































Poznatky k logistice on-line kurzů:
1. Mějte zapnutou kameru, abychom se vzájemně viděli, ale když nemluvíte, vypínejte si mikrofon, neboť někdy se zvuk vazbí.
2. Hlídejte rušivé zvuky z domácnosti - těžko se pátrá, od koho nechtěný hlasitý doprovod pochází a někdy to opravdu hodně ruší.
3. Prosím v rámci respektu k ostatním účastníkům kurzu: když jíte, vypněte si nejen zvuk, ale hlavně kameru, stejně jako když mluvíte s jinými členy domácnosti, protože gestikulování na monitoru odvádí pozornost. 
4. Nakukování a mávání rodinných příslušníků na obrazovce je milé až roztomilé...
5. Dostanete-li zadaný referát na příští lekci, udělejte ho, nebo se včas omluvte, abych stihla zajistit náhradu.
Děkuji všem za pochopení
Dana Emingerová



Sexu se mnozí začínající autoři velmi ostýchají psát. A skutečně, toto téma, které je v podstatě každodenní součástí našich životů, není snadné. Ale protože každodenní součástí opravdu je, nemůžeme se erotice ani v literatuře vyhnout. Můžeme to však zvládnout s grácií i vtipem. Hodně pomáhají metafory. Uvědomujete si třeba, že jednou z nejerotičtějších písní, kde se naprosto jasně mluví o lehkovážné sexuální rychlovce, je nádherná moravská lidová Když jsem šel z Hradišťa?
Jak psát milostné scény, učil rád Arnošt Lustig. 
„Často jsme si vyměňovali pohledy ženy a muže na intimní věci, které jsem neprobírala nikdy s nikým jiným,“ přiznává v knize Živel Lustig Dana Emingerová:
Chystali jsme spolu knihu a pracovali na ní v kavárně hotelu Union. Jednou si Arnošt nechal donést bramboračku s hříbky. Když bylo jídlo na stole, ponořil do talíře lžíci a ztišil hlas, aby nás okolní hosté neslyšeli: „Víš, musím do jedné povídky napsat, jak to ženám chutná...“
Bylo zřejmé, že houby v polévce tím určitě nemyslí. Cítila jsem, jak rudnu, zatímco Arnošt mi svěřoval, co pro chlapa představuje vůně a chuť ženy. A že by to potřeboval vědět i naopak.

„Je to sladký, slaný nebo hořký?“
„Asi podle toho, jestli sníš večer slanečky nebo jahodové knedlíky,“ snažila jsem se.
„Víš, jednou jsem to ochutnal a bylo to pěkně hnusný.“
„Když miluješ, takhle nepřemýšlíš.“
„K čemu bys to přiblížila?“
„Barvou snad k perleti.“
„Jakoby to drhlo na jazyku. Dá se ta chuť s něčím srovnat?“
„Se smetanou, zeleným banánem...“
„Pocem, ty seš potvora.“
„Dužina nezralého banánu taky drhne na jazyku, je trochu hořká jako čaj. Ale jinak se to k ničemu přirovnat nedá. Prostě tam napiš, že to má chuť milovaného muže.“
„Díky,“ radoval se. „Přesně tohle tam napíšu.“

Povídka Arnošta Lustiga pro Magazín Dnes, 12. srpna 2010:
Jednou se mě zeptal, jak to chutná. Řekla jsem, že jsem ochutnala jen jeho. Byl v něm celý svět chutí a příchutí, jako je možná celý svět v jednom člověku. Chutnal mi nejčastěji jako oblaka. Jako hodiny před tím, než se spustí déšť. Hustý, silný a přece měkký. Někdy mi chutnal jako zperlený, zpěněný čaj, když se přelije z koflíku do koflíku anebo z konvice. Jako by člověk ochutnal perly v tekuté podobě. Mírně nahořklé, maličko jako vybraná smetana, ale nepopsatelně krásné.


Jednu z nejkrásnějších milostných scén zachytil Ernest Hemingway. V románu Komu zvoní hrana k sobě tiskne hrdina Robert Jordan Španělku Marii a má dojem, že se chvěje zem. 

Potom zavoněl poválený vřes, ohnutá stébla pod její hlavou škrábala, slunce jasně svítilo na zavřené oči a on do smrti nezapomene na křivku jejího hrdla a na její hlavu vtisknutou do kořínků vřesu, na její rty, které se drobounce samy od sebe pohybovaly, a na třepotající se řasy očí pevně zavřených před sluncem a před vším; pro ni bylo všechno rudé, oranžové a zlatavě rudé, protože jí slunce dopadalo na zavřené oči, všechno mělo onu barvu, všechno, co je naplňovalo, co přijímala i co dávala, všechno mělo onu barvu, všechno mělo barvu té slepoty. Pro něho to byl temný průchod, který nevede nikam, pak znovu nikam, pak zase nikam, ještě jednou nikam, pořád nikdy nikam, lokty těžce spočívají na zemi a pořád to nikam, tmavé, věčné, nekonečné nikam, ustavičné, neustálé, nevědomé nikam, znova a zas a zas to nikam, a už trýznivé a znovu opakované nikam, nesnesitelné znovu a znovu a znovu stupňované nikam, které najednou v horké, vítězné vlně zmizelo, čas se úplně zastavil a najednou tam byli oba, v tom zastaveném čase, a on ucítil, jak země pod nimi zmizela a je pryč. Potom ležel na boku s hlavou zabořenou do vřesu, cítil vůni vřesu, vůni jeho kořínků, vůni země, vřesem pronikalo slunce, vřes ho škrábal do nahých ramenou a do boků a dívka ležela proti němu s očima ještě stále zavřenýma, ale pak je otevřela, usmála se na něho a on řekl velmi unaveně, jakoby z velké dálky, ale přátelsky: 

Se třetí ženou, válečnou zpravodajkou Marthou
Gellhornovou, 
měl Ernest zážitky ze španělské války
„Jsi králíček.“ 
A ona se usmála a docela zblízka řekla: „Ty jsi můj Inglés.“
„Já nejsem žádný Inglés,“ odpověděl lenivě.
„Ale ano, jsi,“ řekla. „Pro mě jsi můj Inglés,“ a natáhla ruce, vzala ho za uši a políbila ho na čelo.
„Tu máš,“ řekla. „Co tomu říkáš? Už tě líbám líp?“
Potom šli spolu kolem potoka a on řekl: „Já tě miluju, Maria, jsi tak půvabná, tak ohromná a tak krásná, že když jsem s tebou a miluju se s tebou, mám pocit, že bych nejradši umřel.“
„Ach,“ odpověděla. „Já pokaždé umřu. Ty ne?“
„Ne. Ale skoro. Ale cítila jsi, jak se pohnula země?“
„Ano. Když jsem umírala. Obejmi mě, prosím tě.“
„Ne. Držím tě za ruku. To mi stačí.“
Podíval se na ni, pak přes louku, kde lovil krahujec, a na hory, nad nimiž plynula veliká odpolední oblaka.
„A s jinými nemáš ten pocit?“ otázala se ho Maria; vedli se za ruce.
„Ne. Opravdu ne.“
„Užs jich miloval mnoho.“
„Několik. Ale ne tak jako tebe.“
„Ale takové to nebylo? Opravdu ne?“
„Bylo to pěkné, ale takové to nebylo.“
„A pak se pohnula země. Předtím se nikdy země nepohnula?“
„Ne. Nikdy. Opravdu.“



Paní Hemingwayová
Zcela upřímně: ta vyzdvihovaná Hemingwayova milostná scéna mě vůbec neoslovila, ani nebavila. Asi je to tím, že dneska už se píše úplně jinak. Naopak bych ale chtěla doporučit knihu, kterou jsem právě dočetla. 
Příběh, který vypráví Naomi Woodová, má čtyři části utkané ze skutečných milostných dopisů, deníků i telegramů... z výbušných milostných trojúhelníků, na nichž ztroskotalo každé Ernestovo manželství. Každá žena bojovala o jeho srdce a místo v jeho posteli s milenkou, každý vztah sklouzl vždy od něžnosti ke zradě. Každá paní Hemingwayová věřila, že právě jejich láska bude trvat věčně. A každá z nich se hluboce mýlila. Mistrně napsaná kniha, nabitá fakty, ale současně se vznášející na vlnách fantazie, vás vtáhne přímo do vášnivého víru jejich životů.
Čtyři ženy, čtyři manželky Ernesta Hemingwaye: Hadley, Pauline zvaná Fife, Martha a Mary. Žhavé Antibes, bohémská Paříž, Londýn, Amerika, Kuba... všude tam se odehrávaly jejich lásky, vzplanutí, sňatky, nevěry a rozchody, propletené osudy kvarteta nevšedních žen, které miloval a posléze zase ztrácel světoznámý lamač srdcí a velký spisovatel.
Milada



Ilustrace: Martin Šugár, Fakulta designu a umění v Plzni
Co jsem si zapamatoval z hodiny 8. dubna: Že stejný text může působit na každého čtenáře zcela odlišně. 
Genderová nevyváženost 😊 
Vytvořit skvělou postavu mohu díky smíchání třeba třech zcela odlišných charakterů. 
Shitátor neboli shit detektor 😊 aplikace nutná 😊 
Jinak Nataša byla moc milá. 😊
Těším se na čtvrtek.
Marek Greger 

Hemingway měl zásadu, kterou nazýval "shit detektor", překlad by zněl - s odpuštěním - něco jako sračkoměr. A s tímto "shit detektorem" měřil každou řádku a každý odstavec, a to, co neprošlo, vyškrtl. 
Často o něm říkali: 
"Ten člověk spíš naznačuje, než říká. A spíš říká stručně než dlouze." 
Ale on to napřed říkal dlouze! 
Třeba jeho skvělý román I slunce vychází (Fiesta). Tak z toho vyškrtal s pomocí redaktora asi 66 % . Ale zůstalo 34 % z originálního textu a ten vypadá dobře... 
(Rozhovor s Arnoštem Lustigem - cca od 16. minuty, Antikvariát Břetislava Rychlíka 17.6. 1992, 




Shit detector – fakt ho potřebujeme, opakujeme se, jsme přespříliš textoví
Čtení reportu někým, kdo s ním nemá nic společného může být velmi přínosné
Je třeba se rozhodnout, jestli moje slidy mají být samovysvětlovací, nebo ne a pak jet v té lince celou dobu konzistentně
Word vs ppt – ve wordu jsme jasní, v PPT máme flinty na zdi a ztrácíme linku
Dana si dodělá LinkedIn profil 😊
Vlad



Zkontrolovat si text Šitmetrem.
Když máme hlavní dějovou linku, tak jí musíme udržet a nevstupovat do ní s jinými informacemi.
Vykládat summary od konce. Jako v článku – mám se v perexu dozvědět, proč to mám chtít číst.
Mám dodat implikace a nenechat klienta ležet v blátě.
Jirka T.



Kouzlo psaní knih
Shrnutí není zmenšeninou zprávy. Mám začít tím, jak se Karkulce daří dneska. Co se jí dělo, když courala lesem, bude v těle zprávy.
Když píšu summary, mám si v prvním kroku revidovat základní otázku, na kterou odpovídám. Fakticky mám objectives a možná i hlavní otázku, ale tu může být vhodné reformulovat na základě “posunu v porozumění”, ke kterému dojde při analýze a psaní zprávy.
Summary má říkat, jak má klient udělat věci lépe, stejně elegantně jako to, co klient podělal.
Možná by bylo dokonce lepší, kdyby informace o tom, jak dělat věci lépe byla podána ještě elegantněji, než to, která ukazuje, co se nepovedlo.
Metoda insight, benefit a RTB = connect before you sell a platí nejen pro koncepty, ale i pro prodejní prezentace.
Lipánek



Úterní aprílový kurz, 13. dubna 2021










Co jsem si dnes odnesl 13. dubna:
I Hemingway zahodil 2/3 napsaného textu. Jsi snad lepší než on?
Epizody musí sloužit příběhu, jinak tam nemají být.
Jak přepsat srozumitelný souvislý text do ppt formátu?
Musím vědět, pro koho to píšu a co očekává/potřebuje.
Otázky z briefu a logika výzkumu jsou pomůcky, ale klíčové je odvyprávět příběh, aby dával smysl – podle toho se určuje pořadí.
Petr V.



Pokud něco nabízím, pak mám začít tím, proč to ten člověk potřebuje, proč by si to měl koupit a pak teprve prodávat své dovednosti a CV
Závěry by mohly začínat od zásadního výsledku a pak teprve sdělovat procesní detaily
Pokud mám pro klienta řešení, mohlo by být hned v úvodu a nebo na výrazném místě, aby bylo jasné, že ho má
Přemýšlet nad reportem víc logikou kapitol a řešit, zdali nemám v jednotlivých kapitolách zaplevelující detaily, které jsou k ničemu
Mít při psaní reportu na mysli, co píšu a co tím chci sdělit, celý příběh, jako když píšu příběh do wordu a ne do slidu.
Eliška N.



Shitdetektor: skrtat, skrtat, skrtat
Když nemame cas na ulezeni textu (odstup), vytvoříme si odstup tim, ze dame precist kolegovi
Příklad Daniny prezentace: uvádět, co nabízím, proč to někdo potřebuje, potom až říkat, kdo jsem a proč se na to hodím
Potrebujeme mit na slidech pribeh, implikace a reseni, nejen popis
Pozor na opakování informací na slidu a překlepy
Aleš V.



Z hlediska reportu a prezentace je strašně důležité, pro koho a za jakým účelem to píšu – na jaký styl reportů je klient zvyklý, jaký styl mu (jeho kolegům) pomůže, jaká má být míra detailu.
Na Danině prezentaci se vyjevilo, jak moc je důležité začít hlavním sdělením, které příjemce umí rozpoznat jako přidanou hodnotu (v S5 je to začátek prezentace se shrnutím „jak to dopadlo“)
Informace „o nás“ jsou hodně důležité na navázání vztahu s klientem, ale nemají přebíjet informace o tom, co nabízíme (asi se týká hlavně proposalů, výběrových řízení)
Word je formát na strukturované psaní (čehokoli), ppt k tomu přidává ještě vizuální stránku věci a na tom se dost často zasekneme (ztratíme informace, komplikujeme). Je potřeba si na to dát pozor.
Lucie Ž.



Na kurzu jsem byla poprvé. Díky, moc se mi to líbí.
Trochu jsem se ve Vašá prezentaci začetla, protože jsem Vás předtím neznala - pouze z doslechu hlavně od Vlada, když vypráví své příběhy...
Co jsem si odnesla z kurzu:
Setkání s vámi…moc příjemné a věřím, že to bude pro mě přínosné, zvlášť, když jsem poslední roky převážně jen moderovala
Dobré si celý report nebo prezentaci přečíst důkladně znovu, aby nebyly překlepy
Když něco napíšu, tak to neznamená, že to nutně musí být srozumitelné pro ostatní
Že je důležité pochopit zadání
V rámci jednoho slidu se vyvarovat opakování stejných nebo podobných tvrzení
Pro prezentaci kurzu bych chtěla vědět, kdo je lektor, co nabízí a reference
Jana D.



Co jsem si odnesl z dneška (bylo to pro mě velmi přínosné):
Hlavní dějová linka a epizody: hlavní dějová linka je páteř příběhu, epizody jsou žebra. Měj na paměti, co je co. Když si to přeložím do světa PowerPointu, tak každý slide je tak trochu obratlem a někdy i žebrem.
Struktura textu: úvod, stať, závěr + PROČ TO PÍŠU (ZÁMĚR, CÍL, KTERÝ SLEDUJI)!
Shit detector: vše v textu má mít svůj smysl a význam, pokud ne, pryč s tím. Visí-li v divadelní hře flinta na zdi, má se z ní vystřelit nebo mít jinou roli, protože jinak může text přetěžovat / zaplevelovat.
Dej si odstup od vlastního textu anebo řekni někomu, aby jej přečetl.
Jan M.



Pět věcí, které jsem se naučil:
Příběh/hlavní děj vs. detaily – sdělit, jak příběh dopadl aneb rovnováha mezi celkem a detaily
Prezentování informací: proč to dělám, pro jakého čtenáře/posluchače je to relevantní, na koho mířím
„Shit detection“: být schopen škrtat, co je nadbytečné – vyžaduje to odstup a čas
Častá chyba v reportech: opakování informací (ve snaze být trefný a přesný)
Rozdíl v psaní ve WORDU a POWER POINTU: textová informace v kontinuitní podobě vs. textově-vizuální „nasekaná“ struktura slidů v PP (diskontinuita: nakrájená kolečka salámu )
Martin R.



Začít report otvírákem, tj. tím nejdůležitějším sdělením a „nerozkecat to“
Strukturovat nejen celý report, ale i každý slide
Neustále při psaní myslet na to, pro koho to píšeme
Mít v hlavě hlavní myšlenku, co chceme říct
Při prezentacích být na slidech velmi struční
Nina Z.



Vědět, co chci sdělit a při psaní to mít pořád na mysli
Myslet na to, pro koho to píšu a co je pro něj užitečné
Strukturovat text do srozumitelných celků
Klára P.



Co jsem si odnesla  z kurzu:
1/ Připomněla jsem si strukturu textu: úvod, prostředek, závěr + proč to píšu
2/ Neztratit kvůli powerpointu příběh a podstatné informace (a možná si i udělat nejdřív word a zachytit si to na bílý papír)
3/ Ve shrnutí napsat jednoduše v krátkých větách výsledky (Karkulka přežila, vdala se a je spokojená).
4/ Zkusit psát shrnutí čerstvýma očima (zapomenout na report, ale naopak si připomenout klienta a jeho otázky / důvody, proč nám výzkum zadával a na ty mu srozumitelně odpovědět/.
5/ Dobrý pocit/radost z opětovného setkání a možnosti si povídat s Danou a ostatními kolegy
Katka N.



Aristoteles říká, že dobrá tragédie musí být:
• svou stavbou složitá
• má budit bázeň a soucit
• není možné, aby pouze ctnostní muži upadali ze štěstí v neštěstí nebo špatní muži z neštěstí do štěstí
• je tedy potřeba psát o někom, kdo je uprostřed – někdo, kdo je podoben nám samým – kdo nevyniká ani ctností či spravedlností, ani špatností a nešlechetností
• příklad Oidipus – upadá ze štěstí v neštěstí ale ne pro špatnost, ale pro vinu



Milá Danuško. 
v únoru jsem se zúčastnila literární soutěže, kterou pořádalo Centrum Elpida v Praze. Téma bylo "Odchod blízkého člověka". A dnes mi přišla odpověď:
"Dostali jsme celkem 44 skvělých příspěvků. Většina textů byla natolik působivých, že jsme upustili od původního plánu udělit 1. až 3. cenu. Místo toho jsme vytvořili skupiny autorů s bodovým ohodnocením 1–10, přičemž celá polovina autorů dosáhla alespoň 8 bodů. S radostí Vám oznamujeme, že Váš příspěvek obdržel 10 bodů."
Mám radost a musím se o ni podělit. Měj se moc pěkně.
Hana Kavalová



Ilustrace: Lucie Košinová, Fakulta designu a umění v Plzni





























Posílám bajku O KOSTI V KRKU z minulé středy. Přidala jsem i ilustraci, kterou jsem vytvořila v rámci procvičování.
Lucie Košinová, Fakulta designu a umění v Plzni



Metafikce a dekonstrukce
Znáte, když se díváte na film nebo čtete knihu a najednou sezačne dávat další film ve filmu nebo čtete o spisovateli, co píše román? Tohle je zjednodušeně metafikce.
A dekonstrukce je, když spisovatel popře to, co zrovna napsal.
Julie Schillingová


Ilustrace: Lenka Hájková

I text může mít duši
Začátek, prostředek a konec jsou tři klíčové body, které se nedějí jen v životě, kde se člověk narodí, žije a pak umře. Jsou také v literatuře. 
Každé dílo, co napíšeme, by mělo mít svou strukturu a harmonii. Struktura je právě ten začátek, prostředek a konec. A harmonie je, jak na sebe ta právě navazuje.
To, že příběhy mají být pro ostatní poutavé, už víme. Ale když napíšete poutavě třicetistránkový začátek, jak se někam jede nebo jaké bylo počasí... a prostředek s koncem pak shrnete ve čtyřech větách, tak tím čtenáře akorát připoutáte, než aby se bavil. Proto je v struktuře harmonie velmi důležitá a její pravidla by se v rámci možností měla dodržovat.
Možná si říkáte, že pravidla jsou tady přece od toho, aby se porušovala. To máte asi pravdu, ale v literatuře si může dovolit být rebelem pouze člověk, který ta pravidla opravdu zná. Pokud budete porušovat pravidla, bez toho, aniž byste je znali, tak vlastně ani nevíte, co děláte. Jen se v tom tak bezmocně plácáte a ve výsledku to jde opravdu poznat.
Hemingway říká, že když vdechnete do příběhu duši, tak máte vyhráno. Na začátku budete mít trochu mlhu, ale na konci byste měli mít jasno. Prostě musíte vědět, o čem píšete.
John Gardner
Lenka Hájková

Cvičení je pro spisovatele – stejně jako pro pianistu – podstatou všeho. I když literární fušér může výjimečně napsat dobrou povídku, skutečný spisovatel potřebuje – stejně jako pianista – dokonale zvládnutou techniku.
(John Gardner, The Art of Fiction)




• Není možné klást pouze události jednu po druhé – musí být propojené, vycházet jedna z druhé – pak je to pro čtenáře zajímavé – on sám musí dojít k nějakému poznání, nemůžeme mu vše podávat na zlatém talíři
• Nejlepší je, když sám čtenář čte tzv. mezi řádky – hledá skryté poselství autora
• Psát instinktivně, ale kontrolovat to rozumem
• Neopisovat pouze svůj život – používat literární pravdu
• Nemoralizovat, neškatulkovat, nenálepkovat – to už musí najít čtenář v podtextu



Psát umí ve firmě každý. Ale jen málokdo dokáže v textu výstižně, srozumitelně a úsporně předat to podstatné. Kurzy jasné a srozumitelné komunikace pomáhají manažerům a jejich týmům ve firmách, správním radám, vědcům, novinářům, studentům i budoucím literárním tvůrcům odvykládat a doručit v textu to, co je důležité. Svým dopadem přispívají: k řízení a budování firemní kultury, ke zvyšování úrovně veřejných i interních prezentací i k jednoduššímu řešení i těch nejsložitějších problémů Čerpají z desítek let autorských, novinářských, editorských a školiteských zkušeností Dany Emingerové. Spisovatelky. Šéfredaktorky. Vysokoškolské pedagožky a školitelky.
Jan 



Písemný projev je vizitkou každé firmy. Když jako čtenář otevřete novou knihu a začnete číst první stranu, můžete získat pocit že tak zajímavou věc dokážete přečíst jedním dechem. 
V opačném případě knihu zklamaně odložíte, protože první strana vás nezaujala. Tak velký rozdíl může být mezi skvělým a špatným textem. 
Podobné principy se odehrávají ve firemní komunikaci. Ať už píšete e-maily, zprávy, reporty Vašim klientům nebo kolegům v týmu, potřebujete, aby jim věnovali pozornost a byly pro ně jednoduché/nenáročné na přečtení a správné porozumění. 
Dobře napsanými texty lze nejen účinně předcházet mnoha komunikačním problémům, ale i posilovat vztahy a vzájemné porozumění mezi vámi a klienty.
Kateřina 



Kouzlo psaní knih
Beletrie je jako sen, co by měl plynout od obrazu k obrazu, kde všemu věříme díky vykresleným detailům. Je chyba když se to začne rozostřovat nebo nedejbože čtenář přestane dávat pozor.
Je důležité vyzařovat důvěryhodnost pomocí popsaných detailů, i kdyby to byla pohádka nebo fikce. Hlavní je, že čtenář tomu uvěří.
Je dobrý být poetický, jak popisujeme scénu hlavně, ať se drží souvislostí.
Představte si to jako film kdy obrazy a scény na sebe navazují a není nic na rozptýlení.
Jak vidíme detail, co postupně jde na celek a ukazuje, co se stane dál náznaky.
To neznamená, že se pravidla beletrie nedají porušit a udělat něco nového.
A jak jsme řekla je jedno, jestli je to fikce, nebo něco podle reality. Jestli popisujete tetičku či mluvící strom hlavní je tomu uvěřit. Že si v hlavě řekneme: jo, tohle dává smysl pro strom, aby si myslel.
Spisovatel se totiž ve všech případech snaží přesvědčit čtenáře, že načrtnuté děje se opravdu staly či mohli stát. Anebo naopak se snaží přitáhnout čtenáře absurdností nepravděpodobného.
Spisovatel prostě chce, aby jim to čtenář zbaštil a i skeptici vypnuli mozek. Aby tomu prostě uvěřili.
Je jedno co píšete, jde o to, jak vykreslíte scény, aby tomu čtenář věřil, aby chování postav a jejich dialog dávala smysl. Aby v tom byla logika, proč se postavy změní v chování. Důvěryhodnost vychází ze skutečných důkazů. Jména postav ulic či měst by mělo být uvěřitelné. Ale nejde jen o realistická jména, ale i o tom jak ukážeme například, jak ulice žije, jak to tam vypadá, jak se tam lidi chovají. Ukázat obrazy života.
Uvěřitelnost věty a dialogu jsou kameny beletrie.
Julie Schillingová



Dlouhodobý kurz 8. dubna 2021 na Jitsi Meet



















Milá Dani,
moc děkuji za krásný zážitek. Setkání mě potěšilo, povzbudilo, ráda jsem Vás všechny viděla. Kritiku ke své povídce jsem brala sportovně. Spíš jsem si říkala, proč zrovna kolegu neoslovila, když pak v podstatě přečetl velmi podobně laděnou zpověď. Ale myslím, že u něj i u další spolužačky to vyvolalo možná něco, čeho se oba bojí a co je stále deptá, přestože tvrdí opak. 
Tak to u psaní je. Vždycky se najde někdo, u koho text vyvolá extrémně odlišnou reakci. Já jsem moc ráda, že se povídka líbila Nataše i Tobě. Však už na kurzy chodím tři a půl roku - kdybych se ani trochu nezlepšila, to by byla ostuda. Takhle jsem spokojená, že mě paní učitelka chválí.
Zuza 



Foto: Alan Pajer
Ahoj Dano,
moc děkuji za včerejší lekci. Byl jsem moc rád i rád za kritiku své knihy. Trochu mě děsí, že Hamingway přepisoval Sbohem, armádo celkem 66x, jestli si dobře pamatuji 😊 Ale taky si uvědomuji, že jsem u hrubé stavby, a tudíž daleko od nahazování omítky. O štukování a malování nemluvě. Pokusím se vždy každou kapitolu knihy před čtením ještě nejdříve upravit… Je to skvělá zpětná vazba. V současné době to čte asi pět mých přátel, tak sbírám zpětnou vazbu i od nich.
Světlo je vidět jen ve tmě (tím nechci nikoho urazit) a jakmile se dostane do svitu jiné záře, splyne a zanikne 😊. Ale jak říkám, nic jiného jsem nečekal. Líbí se mi konstruktivnější kritika i to, že příspěvky jsou o trochu jinde. Rozpaky jsem tam sice pocítil, ale nepřísluší mi nikoho soudit. I já jsem nemusel být leckomu po chuti 😃.
Marek



Milá Dano,
už mě ten virus pěkně štve. Není nad "živé pokecání". Jsem ale samozřejmě ráda, že se kurs zvládá i takto. Nataša je výborná, to víme všichni a byla to plnohodnotná lekce, i když tvoje přítomnost byla milá a hlavně tvoje postřehy jsou opravdu důležité. Je na nich vidět "tvé bystré oko, tedy spíš slyšet" tvá léta praxe a zkušeností. 
Nataša má ale jedničku a nemusíš se bát, že by nemohla zaskočit, když budeš mít něco důležitého. I její úkoly jsou nápadité, ačkoliv nám občas zamotá hlavu, ale dělám to s chutí. Jako ten včera, kdy jsme měli dopsat příběh za první větu:  S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml… 
Můj zážitek, který jsem na toto téma napsala, je z Řecka z Meteory, tak jsem to použila. Už jsem toho zažila opravdu dost a není pro mne problém navázat na jakoukoliv větu. Sice to bylo krátké, ale udivuje mně, jak mohli ostatní toho napsat tolik, zvláště Marek.
Moc se mi v této souvislosti líbila tvá poznámka o Reinholdovi Messnerovi a kiosku s lidmi dopraveném vrtulníkem na skálu pod Matterhornem, to je fakt úžasné. 


Ahoj Dano a Šímo,
ani jsem se včera nestihla pochlubit, že si jednu moji povídku "Cizí jazyky" vybrala Kateřina Bezecná k uveřejnění na jejich stránkách. Jestli ji budou překládat do nějakého jiného jazyka nevím, to mi možná ještě odpoví. Mám z toho radost. 
😀
Zdena Součková



Níže posílám referát a dnešní práci v hodině. Na příště napíšu zase něco o dětech nebo do své knížky. Dnešní lekce se mi líbila. Já se nejvíc naučím tím, že rozebíráme texty a dáváme si zpětnou vazbu. Nataša to vede stejně jako Dana - už je v tom zajetý systém, který funguje a vyhovuje mi.
Zuzana Kratochvílová

INSTIKT, CIT A ROZUM - referát
- nejlepší pro autora je, když jeho postavy začnou jednat samy za sebe – když třeba jako autoři chceme napsat ANO, ale naše postava řekne NE a my zjistíme, že je to tak lepší
- nejde tedy pouze o opisování života, ale o oživování našich postav - vnímání našeho instinktu – nepsat pouze rozumem
- Hemingway tvrdil, že o svých hrdinech musíme vědět 10x víc, než napíšeme
- Dostojevskij radil, že zajímavou postavu vytvoříme tak, pokud spojíme 3 zcela odlišné charaktery
- Tolstoj psal přesně podle svých příbuzných, ale měnil jejich jména a vlastnosti mužů dával ženám a různě to střídal, až s ním nikdo v rodině nemluvil – a přesto je jeho dílo obdivované několik generací a nikoho nezajímá, koho tím v rodině popudil nebo ne
Arnošt Lustig říká, že v literatuře můžeme použít absolutně všechno. Všechno, co nám slouží: krásný, hnusný, dobrý, špatný.
Při rozhodování nám pomáhají 3 věci: intuice, cit a rozum. S nimi tvoříme příběh. Jsme svobodní a můžeme napsat to či ono, záleží pouze na nás.Píšeme instinktem, ale kontrolujeme to rozumem – ten nám napoví, co se dá zlepšit. A když si text přečteme třeba po třicáté a pořád se nám líbí, tak je to známka toho, že je dobrý.
Nesmíme být pouze papoušky našich životů, ale psát literární pravdu, která je víc než pravda! Neopakovat to, co už bylo několikrát řečeno, ale podívat se na věc jinak, jiným úhlem pohledu. Čtenáři mají rádi, když se autor dívá na věc jinak než všichni do té doby – když něco obrátíme naruby.
Příběh totiž nesmí být černobílý, protože ani život není černobílý. A nikdo z nás není dokonalý a chybovat je lidské – a to je dobré psaní – žádný hrdina není pouze kladný nebo pouze záporný, protože i život je pestrý a barevný.



KOUZLO PSANÍ KNIH





















Milovníkům české kinematografie, kteří si našli oblibu ve sledování trampot neobyčejně obyčejné a stejně tak obyčejně neobyčejné rodiny Homolkových, přistane na paměti titulek jako rada, jíž se snaží poučit muž starající se o zábavu všech hotelových rekreantů svého nástupce, a tak mu právě touto větou vysvětluje základní princip nejen zábavy, ale obecného postoje k životu s odhalením jeho největšího životního moudra – všechno je jinak!

Tím jsme se plynule dostali hned k prvnímu pravidlu psaní – stručnosti. Respektive k jejímu porušení. Úvodní souvětí má snad jen snahu poukázat na fakt, že se mohou dít věci proti svým pravidlům, pokud jsou funkční. Nám všem dobře známý umělec Bohumil Hrabal byl králem souvětí a stanul tak na piedestalu, pod kterým tekla souvětí tak dlouhá jako Nil od svého pramene až k deltě.
Budeme-li se záměrně držet zmíněné metafory, pak úplně stejně můžeme zmínit literární cihly, jimiž takovým potůčkům, řekám a veletokům stavíme hráz, jez a plavební komory. To vše za jediným účelem. Upravit tok řeky tak, aby její proud poslouchal svého autora a čtenář se následně spokojeně plavil na voru a my ho neutopili v peřejích dramatu nebo na poklidné hladině nudy.

Psaní je jediným místem, kde si spisovatel, může zahrát na Boha. Tu nechá slova plynout jen tak, tam zase nahlíží vznikajícímu meandru. Jinde nechá krátký jez načeřit rytmus příběhu jež může o pár souvětí dál ukotvit v plavební komoře a nechat děj vyplout na pozměněné úrovni.
Víme, že obecně existují pravidla, jak stavět příběh. Učí nás naslouchat požadavkům čtenáře, kterým chceme vždy vyhovět. Oproti tomu nás však ta stejná pravidla učí, že si lze postavit zeď a vzepřeně říct, že teď tomu všemu bude úplně jinak. Nikdy ale po vodě nesmíme chtít, aby vodopád padal vzhůru, pokud zrovna nepíšeme sci-fi, nebo aby křivě postavená zeď z literárních cihel držela proti zákonům fyziky.
Míchat tvárnice a cihly, ale i luxfery pro prosvětlení příběhu, lze jen tam, kde je potřeba zalepit díru. Je ale lepší takovou díru vůbec nehloubit, abychom ji nemuseli zaplácnout něčím, po čem nejde přejít nohou, natož okem čtenáře.
Je skvělé, když se nám příběh rodí pod rukama a někde necháme věci volně plynout pod prsty na klávesnici. Přesto je ale pořád dobré mít neustále na mysli, co stavíme. Začít stavět srub a na konci po něm chtít, aby z něj byl panelák, to prostě nebude fungovat. Je dobré mít tedy neustále na paměti, co je mým záměrem, kam směřuji.
Pokud chci svému čtenáři dopřát, aby se z některého lidského činu poblil, s chutí se pusťme do toho. Vlastně klidně i s nechutí. Nebo stačí jen myslet na jeho žaludek, ze kterého můžeme udělat ten plovoucí. Záměrem je, neustále myslet na cíl. Na opravdový význam slov a ten nezaměňovat, protože, krásné není veselé, a hnusné není smutné.
Referát bych rád uzavřel citací postavy jednoho z nejznámějších českých klasiků pana Wericha: „Co je sladké, nemusí být slané.“ Načež mu v pohádce Byl jednou jeden král, Skota odpovídá, že ani to „Co je kyselé, nemusí být sladké.“ Záměrem je tedy poukázat na jednoznačnost takových chutí. Přeci jen, párek s cukrovou vatou je šmakuláda, kterou nechcete ochutnat, tak proč ji cpát čtenáři. Buřt je buřt a cukrová vata je cukrová vata.
A vůbec, s vatou v textu taky opatrně.
Marek Greger



Konstruktivní kritika, která nás může udělat lepším člověkem, je super. Níže je ukázka toho, jak pár vět z kurzu tvůrčího psaní vylepšuje mé psaní, a tím i mé já. (Učili jsme se o rytmu příběhu a zadání bylo NAPSAT NĚCO VESELÉHO, vtipného, co čtenáře rozesměje.) Tak schválně u čeho se pobavíte víc?
Anna Dostálová

Před:
Zimní radovánky
„Koukni sněží, bude sranda a vezmem boby,“ mrkla na malýho bráchu, ať jdou před spaním ještě na chvilku ven. Dali si závod v oblíkání oteplováků, rukavic a čepice. To se mohl přetrhnout, aby vyhrál. Schválně jí se smíchem zahodil čepici přes půl místnosti, aby měl náskok. 
Chtěl po mně pomoct se zapnutím bundy a křičel: 
„Vyhrál, vyhrál.“ 
Už ve dveřích ho pak strčila do závěje před dveřma se zavýsknutím: „\Jako do peřin“. Řehtal se dětským smíchem s jiskřičkama v očích a začal po ní házet sníh. Dveře klaply a já skrz škvírku v přivřeném okně poslouchala dětský klučičí hlas mísící se s dospělým holčičím, jak radostně halekaj: „Koukej jedůůů, naskoč ke mně.“ „Bacha skokánek.“

Po:
Princeznu za ženu?
Jako děti jsme rádi u babičky koukali na pohádky. Dala nám zrovna oběd ve chvíli, kdy končila Pyšná princezna a Miroslav si bral Krasomilu. Děda chtěl sdílet radost z ženské krásy s nějakým chlapem, a tak se obrátil na mého pětiletého bráchu: 
„Vezmeš si taky takovou princeznu za ženu, Pepčo?“ 
Vnuk se ale nedal rušit a s pohledem upřeným na polívku prohlásil: „Až to dojim.“



Seminár 7. dubna 2021:
Dolezite je tvorit rytmus (streidanie smutneho, veseleho, krasneho, hnusneho...),
dobre vykreslenie postav,
detaily pomahaju citatelovi uverit,
prifarbenie veci nie je na skodu,
vediet, co chceme povedat a ako to dopadne
Nina Potočárová



Ještě jednou zdravím, chtěla bych vám poslat tuhle píseň DADDY. Vzpomněla jsem si na ni ve chvíli, kdy jste zmínila ono mrazení v zádech. Navíc jde o skvělý příklad "esence čehosi hnusného". 
Skvělé je to v tom, že tam nic není popsané doslova, ale celá ta nechutná atmosféra je dokonale vyzdvižená vším kolem; zpěvák, který píše texty, mívá dokonalé slovní spojení a obraty (třeba "čím menší se cítí, tím více pláče" mi přijde skvělé). Tak budu moc ráda, když si to pustíte, třeba se vám to zalíbí.
Zuzka Smolová

Zuzko,
díky, DADDY je fakt silná písnička. Můžeme ji příště, kdybys to nechystala pustit ostatním jako dobrou ukázku hnusného. Nebo spíš smutného? Tady je ta hranice velmi tenká... Jako u té ukázky, kterou jsem Vám k hnusnému poslala, tam do poslední chvíle nepochybuješ, o jakou esenci jde... a pak to ta poslední věta rozstřelí...
Dana



Čtvrtý seminář s plzeňskými studenty na katedře komiksu 7. dubna 2021 na Jitsi Meet


















Co jsem se naučila na semináři 7. dubna 2021
1.Jak zachytit a poznat "esenci" daného pocit
2. Porušování pravidel je spíš pro ty, kteří si to mohou dovolit
3. Je dobré vyhnout se zbytečným vycpávkám
4. Anna Karenina byla přepisována sakra hodněkrát
5. Text by měl mít duši
Zuzka Smolová



1. Bajka má by měla mít jen jedno ponaučení, a neodbočovat od děje
2. Pravidla můžeme porušovat, pokud je dobře známe.
3. Hemingway seškrtal 66% svého románu I slunce vychazí  a Sbohem Armádo přepisoval 66x - pro svižnost děje je dobré nepřehlcovat tex
4. Důležitá je vyváženost děje  Začátek, prostředek a konec (neviditelná čast je ponaučení)
5. Pro zvýšení atraktivity děje není na škodu si trochu zapřehánět
Jan Vaněk



- je dobré umět vykreslit i nepříjemné věci, nebo to, s čím nesouhlasíme
- musí se střídat dialog, akce a popis
- vždy musíme vědět proč co píšeme
- nikdy nesmíme ztratit hlavní dějovou linkou
- většina textů má 4 části, z nich 3 viditelné (začátek, prostředek konec) a jen jeden žánr má viditelný i tu čtvrtou
- ponaučení v bajkách
- dobrý text i od těch dobrých spisovatelů je často mnohokrát přepsán, aby byl očištěn od nepotřebných věcí
Štěpánka Mrázková



všemu věříme díky detailům, 
rebel může být ten, co zná pravidla, 
i text má svou duši, 
musíme vědět, o čem píšeme, 
pravidla harmonie se musí dodržovat
Bára Macková



KOUZLO PSANÍ KNIH













Fascinuje mě myšlenka, že literatura se podobá hudbě. Je pravda, že když si čtu své texty nahlas, okamžitě poznám, kde to drhne.
Děkuji za doporučení ukázky z filmu Život je krásný. Musím ho shlédnout celý!!
Jana S.



Že v několika větách můžeme vyjadřit smutek nebo veselí,
že je lepší osekávat zbytečná slova v textu,
text musí mít duši,
co je beleterie a části textu
Anastasia Buraková



Co jsem se naučila na semináři 7. dubna 2021
1 Co je beletrie
2 Bajka musí mít napsaný ponaučení, nebo to mít napsaný v poslední větě.
3 Naléhavost není smutek
4 Osekávat zbytečnosti, co nejsou podstatné
5 Hodně lidí raději píše smutné věci než veselé
Julie Schillingová



1) struktura psaní začátek, prostředek konec / včera dnes a zítra
2) bajkaři/ pohádkáři pracují na stejném principu jako realista 
3) méně úvodu do děje...ne 80 procent toho jak se tam jede 
4) uvěřitelnost! 
5) trénink je důležitý, (pokud chci porušit řád, musím znát nejprve pravidla)
Elliot Jačků



1. bajka má mít jen jedno poučení
2. nesmíme ztratit hlavní dějovou linku
3. vyškrtat nepodstatné věci zrychlí děj
4. detaily nám pomáhají se vcítit do děje
5. začátek nesmí být zdlouhavý
Lucie Košinová



Pokud chceš porušovat pravidla-měl bys je znát.
Důležití je tvořit rytmus.
Příběh musí mít začátek, prostředek a konec.
Je dobré udržovát pozornost čtenáře.
Čím krátší úvod, tím líp
Yassemin Mamyrova



Přečetla jsem si, Dano, Tvé velikonoční přání, za které děkuji. Mít výhled, perspektivu nebo alespoň okénko do dalšího dne považuji za hodně důležité, zvlášť v současné hrozivě kormutlivé době. Z jiného úhlu pohledu, obecně vzato: mít perspektivu je východiskem, předpokladem zdravého přístupu k životu. 
Současně je to, myslím, něco, co bezděčně žil Arnošt, jeho sestra Hanka, naše máma denně v lágrech: neustálé překonávání situací, v které šlo o to, dokázat vydržet, dočkat se dalšího dne...
A v tom je podle mě kouzlo Arnoštova psaní - je poslem tohoto sdělení: 
Každý člověk máme šanci ze svého života dělat to nejlepší, co lze... Podívejte, jaké karty mně byly rozdány a nejen, že jsem dokázal to přežít, ale podělit se o zkušenost , co jsem žil, se čtenáři, mě ohromně bavilo... a bavilo mě to sdílet...
Píši Vám to, protože mám, Dano, pocit, že svými kurzy toto Arnoštovo poselství, předáváš...
Kateřina Bíglová



































Zapomněla jsem Vám to říct, ale ve čtvrtek večer 1. dubna začala na zámku Loučeň naše plánovaná literární dílna. Aby to účastníci na posledních chvíli stihli, poslala jsem pro ně v poledne limuzínu s pokynem: "Respirátory si neberte, viry už zahnalo sluníčko. Je jaro." 
Ovšem taky byl APRÍL! Takže o zámku si pořád můžeme nechat jen zdát... Štve mě, že se nevídáme, ale zároveň od Arnošta Lustiga vím, že „spisovateli se všechno hodí. I to dobré, i to zlé...“ Proto s respektem i zvědavostí přijímám tyto zvláštní časy, které v historii lidstva nemají obdoby...  
Milí přátelé, přeju Vám všem krásné Velikonoce a s nimi posílám pár povzbudivých slov do tohoto aprílového dne v novém VELIKONOČNÍM ZPRAVODAJI. Dobře se bavte.
Dana
1. dubna 2021



Milá Dano,
sleduji Tvé aktivity ze zákrytu na Vysočině, ráda vzpomínám na naše kurzy. Píšu si tady různé drobnosti do šuplíku, ale to spíš jako deník mého nového života v Jaroměřicích. 
Teď jsem si koupila e-kolo a při hlídání dětí jsem na papír položila ten úžasný zážitek. Po 60 letech šlapání mám najednou létající kolo. 
Přeji Vám prožití svátků ve zdraví a ve spokojenosti a děkuji za Velikonoční zpravodaj.
Lenka Štraubová



Přečtěte si Velikonoční zpravodaj
Ahoj Dani,
děkuji za Zpravodaj a těším se na setkání. Snad to bude dřív než mě odvezou do léčebny :-D! 
Myslím tím psychiatrii nebo protialkoholní jako důsledek tady toho všeho :-))))). 
Jinak jsem zdravá, všichni u nás v pohodě a hodláme tak zůstat i nadále! 
Opatruj se a zdravím celou rodinu!
A strašně moc se těším na setkání.
Zuza Krištofová




Hezký den, přeji, Dano,
Tentokráte jsem Newletter dokonce přečetla, zajímavé čtení. Na Lukáše P. se ještě podívám podrobněji.
A protože jste profík, tak se můžu svěřit se svojí jednou frustrací z četby: koupila jsem si kdysi román The Lumineries - aktuálně běží v televizi jako Nebeská tělesa. Dostalo to Man-Booker Price, takže významnou cenu za literaturu, a přece je to tak nečitený... vůbec nejsem schopná to dočíst (a to čtu v originále, takže na překladatele to hodit nejde). Když čtu J.K. Rowlings - knihy pro dospělé a detektivky, tak ani nejdu spát, nedá se to odložit. A tahle kniha, to je jak balvan, takže to vypadá, že trh zase rozhoduje:).
Téma do diskuse: literární ceny.
Zdravím vás, Olga Sedláčková



Můžete objednat zde
Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová. Pro fandy Arnošta Lustiga, ale i pro čtenáře, kteří mají rádi promluvy o tajích života, je to poklad.
Kniha je zdrojem neuvěřitelného bohatství myšlenek člověka, který se pohyboval na hraně života a smrti, a přesto – anebo právě proto – nikdy nezatrpkl. Naopak dokázal rozdávat radost a energii, jako by v každém okamžiku cítil vděčnost za to, že žije, má rodinu a děti, což mnoha jeho souputníkům z dětství už dopřáno nebylo...
Zároveň jsou Vlny štěstí osobitým průvodcem historií druhé poloviny 20. století, v níž se formovaly Lustigovy názory politické. Od mladické naivity, s níž po krutých zkušenostech v koncentračních táborech podlehl poválečným slibům o nové spravedlivé společnosti, přes prozření po sovětské okupaci v srpnu 1968, kdy emigroval s celou rodinou na Západ, až po nadšení z návratu domů po listopadové revoluci 1989.
Evě Lustigové, která v archivu Českého rozhlasu našla i dávno zapomenuté rozhovory z počátku 50. let, se podařil skvělý počin. S odvahou, věrna odkazu svého otce, předkládá čtenářům syrové autentické nahrávky za téměř šedesát let a umožňuje nahlédnout do kulis doby bez zavádějících interpretací. Bez cenzury.
Jen málokdo má odvahu jít s kůží na trh a hlásit se ke svým přešlapům tak, jako to dokázal Arnošt Lustig. Na otázku, zda svých chyb lituje, odpovídá v roce 2002 redaktorce Yvonne Přenosilové: „To je, jak kdybys litovala, že jsi byla mladá a zakopávala, když tě maminka učila chodit, nebo že ses počůrávala, a už se nepočůráváš.“
Eva, Arnošt a Pepi Lustigovi u hrobu Věry Lustigové Weislitzové,
Židovský hřbitov Olšany


Vlny štěstí jsou neobyčejné v tom, že čím hloub se do jejich stránek noříte, tím větší poklady objevujete. Přečtete úvod, vzpomínky kamarádů, prohlédnete si fotografie z rodinného archivu... a pak najdete kapitolu Hrajeme závodům za dobrou práci, Arnoštovo budovatelské vysílání z listopadu 1953 o tom, jak se v redakci točí válec dálnopisu a rodí zprávy ze všech konců republiky o splnění Gottwaldovy pětiletky. 
Další Arnoštova rozhlasová reportáž je ze srpna 1961 o potápěčích, kteří lovili z Vltavy bronzové sochy z Čechova mostu. Češi je tam shodili, protože je nacisté chtěli odvézt do Německa: „Když se velitel přišel přesvědčit, jak se jeho rozkaz plní, dozvěděl se od dělníků, že jim po uvolnění víc než polovina těžkých soch spadla do řeky. Velitel křičel: Jste národ Švejků! Schweine! Byla to mokrá, ale zatroleně dobrá úschovna,“ hlásil Arnošt Lustig.
A tak začnete stránkami listovat, zkoumat, co všechno na nich je, a noříte se jejich hlubin, abyste nakonec zjistili, že je mnohem lepší tu knihu nejdřív poslouchat a pak teprve číst. Nerozumíte? No, jsou to přece rozhlasové Vlny štěstí. A Eva Lustigová do nich vložila odkaz, který vás přenese k audionahrávkám do archivu Českého rozhlasu.
Je pravda, že hned u prvního poslechu nevěřícně kroutíte hlavou... Vůbec nepoznáváte Arnoštův mladý hlas, jehož zabarvení je v roce 1952 úplně jiné, než o padesát let později. „Když slyším jeden z raných záznamů, myslím si, že to bude omyl. Ale pak poznávám Arnoštovo psyché,“ píše v úvodu o genezi knihy i Eva Lustigová.

Průkazka A. Lustiga z Československého rozhlasu (1953) 
S přibývajícím věkem Arnošt zraje. Z autentických rozhovorů dýchá moudrost i pokora. A vy si z promluv letících na vlnách a mizejících v éteru najednou toužíte uchovat a zapamatovat mnohé pasáže navždy. Proto pak s lačností listujete v knize a hledáte vybrané citáty, znovu si užíváte každý detail z rozhovorů zachycených na papíře a objevujete další významy vyslechnutých slov.
Každá generace si prožívá svou vlastní bibli,“ říká Arnošt Lustig po návštěvě představení Kafkova Procesu v podání brněnského HaDivadla v roce 1992. „Všechno, čím člověk žije, se opakuje. Jestliže minulá generace byla svobodná, tak to není záruka, že bude svobodná ta příští. A jestliže minulá generace byla nesvobodná, že ta příští bude nesvobodná. Každá generace, každý jednotlivec si musí každý den a každou vteřinou všechno znovu a znovu vybojovat, zasloužit, udržet. To, že člověk je obviněn, aniž by věděl, co udělal, kdo ho žaluje, aniž by věděl, kdo ho odsoudí, aniž by věděl, jak se má bránit... to se opakuje v každé generaci.“
Tuto knihu by měli číst lidé, kteří se chtějí něco dozvědět o historii. Ne proto, aby se šprtali letopočty, ale aby pochopili, jak snadno se věci zvrtnou.
Dobříš: Arnošt Lustiga, jeho sestra, sestřenice, švagr
„Celý život se učíme, že člověk je nádherná bytost, která dosáhne ke hvězdám, že má duši a má být dobrý, dívat se na druhé, jako na sebe. A najednou zjistíte, že život je vlastně džungle, kde když máte štěstí, že jste zdravý a silný, přežijete. A kdo je slabý, odpadne. A že nemáte čas to registrovat, protože by vás to zničilo... Civilizace vám říká: Neboj se, ty se nemusíš bránit jako v džungli, protože tady jsou zákony, které nedovolí, aby s tebou někdo zacházel jako se zvířetem. Ale není to pravda. Ta džungle je strašně blízko pod povrchem civilizace a slupka civilizace rychle zmizí,“ varuje v Hovorech bez taláru v lednu 1995 spisovatel a univerzitní profesor literatury, který prošel vyhlazovacím táborem Osvětim. „Když moji žáci nevěří, co se dělo v lágrech, říkám jim: Kdybych vás v téhle třídě zavřel na tři neděle a nepustil vás na záchod, nedával vám jíst, nesměli byste se mýt, co myslíte, že by se z vás stalo?! Někteří z vás by zešíleli, někteří by prostě odumřeli, otupěli, z jiných by se stali kanibalové a byli byste zvířata. Polidštit člověka trvá desítky let. Ale odlidštit ho je velice krátký proces.“

Arnošt a Pepi Lustigovi
Díky Vlnám štěstí mohou lidé, kteří nikdy neprožili holocaust či komunismus, tehdejší dobu rychle a vcelku dobře pochopit. Třeba to, proč hodně intelektuálů vstupovalo po válce do komunistické strany: „V lágru patřili mezi nejodvážnější komunisti – pokud je nacisti hned nezabili, protože je nenáviděli,“ vysvětluje Arnošt Lustig v rozhovoru pro Svobodnou Evropu v roce 2002. „A co se s nimi stalo po válce? Ti, kteří přežili, se rozdělili na dvě větve: ta jedna se držela ideálu o nezištnosti a družnosti člověka a že je možno vytvořit beztřídní společnost, kde každý bude pracovat podle svých schopností a talentu, a druhá část se dala zkorumpovat mocí, zkurvili se a ty první zavřeli. Tak se spousta hodných komunistů, které jsem poznal, změnila v katy svých vlastních lidí...“
Velmi silný je příspěvek Nejhezčí schopnost mezi hvězdami, který vznikl těsně po sametové revoluci 23. prosince 1989, když se Arnošt Lustig poprvé po dvaceti letech v emigraci vrátil domů a zamýšlel se nad zrůdností komunismu: 
Heslo: poslech
„Těžko se mi přiznává, že mezi nacismem a komunismem je tolik rovnítek. To je, jako kdybych si říkal: Tím, že jsi byl komunista, jsi vlastně byl trošku jako nacista. A já vím, že nacista nejsem, že je v tom nějaký rozdíl. Ale fakt je, že to dospělo k tomu, že si ty režimy začaly vnitřně podávat ruce, a to je strašný otřes pro lidi, kteří se k tomu komunismu hlásili, stejně jako to byl strašlivý otřes pro lidi, kteří se hlásili k Hitlerovi, protože si říkali: No, je to hulvát, ale udělal pořádek v Německu. Je to hrubián, ale dal najíst německým dělníkům, postavil silnice, vrátil Německu sebevědomí... Měli k němu velké výhrady, ale nakonec uznávali, že i když s ním nesouhlasí na sto procent, udělal pro Německo hodně dobrého. Ale na úkor těch druhých! Okrádal lidi, zabíjel je, okupoval celou Evropu, aby se Němci mohli mít dobře. A s tím se nemohl žádný slušný Němec smířit. Z toho pramenil strašlivý duševní rozpor. A podobně je to s lidmi, kteří se po válce hlásili ke komunismu, protože byli nezištní, chtěli spravedlivější svět...“
Mít Vlny štěstí v knihovně, to je opravdu skvělá věc. Objevíte v ní bohatství myšlenek člověka, který byl humanistickým filozofem stejně jako spisovatelem a učitelem. Jen díky takovým lidem možná můžeme snáz pochopit, mnohá nepochopitelná PROČ... a možná se i poučit.
A jakou má kniha Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět chybu? Arnoštova dcera Eva pro nás čtenáře – nejspíš nevědomky – připravila hlavolam. Když se pokoušíte dostat do rozhlasového archivu, na uvedených stránkách www.slzystesti.cz nic nenajdete. Proč? Autorka knihy se přepsala. Ale pokud víte, že Eva o svém otci natočila dokument Tvoje slza, můj déšť, snadno pochopíte, jak se do knihy překlep zatoulal, a dvě písmenka v adrese vyměníte: www.vlnystesti.cz.
Dana Emingerová

PS. Všem milovníkům psaní doporučuji hlavně rozhlasové nahrávky pod čísly 7, 8 a 11:


Milá Dano! 
Wow, napsala jsi to andělsky! Dala sis s tím práci - vložila jsi tam duši, rozum a cit. Děkuji Ti.
O překlepu v odkazu na audionahrávky budu hned informovat šéfredaktora Euromedia Group: aby to opravili (byla by veliká škoda, kdyby záznamy nebyly dostupné), snad to nějak vyřeší. Knížka má také vyjít v elektronické podobě, tam to můžou opravit hned.
Eva Lustigová



Děkuju moc, že jsi stvořila tak krásnou recenzi na knihu  Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět. A dík za odkaz na www.vlnystesti.cz, jsou úžasné! 
Jan Fischer



Milá Dano!
Děkuji Vám za perfektní provedení kurzem tvůrčího psaní, který mě v mnohém motivoval. 
Děkuji i Jiřímu Chrástovi za milou, povzbudivou a věcnou kritiku, která byla mnohem přínosnější, než by byla falešná chvála. I to je velké umění.
Chci se zeptat, kdy máte termíny čtvrtečních kurzů, rád bych se na jeden (jak bylo nabízeno) přihlásil, a vyzkoušel si další cvičení, které jste nám zadala.
Knihy Básně z vlaků a kaváren jsem Vám odeslal, tak doufám, že přijdou v pořádku. Doufám, že Vám oběma sbírka udělá radost a přesně zapadne do knihovničky.
Štěpán Klega



Encyklopedie uvádí tzv. Aristotelovu pětidílnou stavbu dramatu, což je ale blud, protože tato teorie vznikla mnohem později.
Naopak v Aristotelových slovech je možné najít něco prostšího – začátek, prostředek a konec a je potřeba střídat dialog, popis a akci. Pak je možné napsat dobrý román/ dobrou povídku/dobré dílo.
Je ale možné začít i přímo akcí, nicméně je třeba uvést čtenáře do děje, aby dlouho netápal a rychle se zorientoval. Pokud totiž čtenáře nechytneme během prvních pár slov/vět/max stránek, tak už se k našemu dílu nevrátí.
Tak tedy – jak uvádí encyklopedie (vycházející ale spíše z dramatu 19.stol.), správné drama se dělí na části:
Úvod = expozice – seznámení s prostředím, úvod do děje
Zápletka = kolize – něco se stane, rozvinutí děje kamsi – má stupňovat zájem čtenáře/diváka
Vyvrcholení konfliktu/děje = krize – střetnutí
Zvrat = peripetie – zauzlení/změna/obrat – následuje po krizi a předchází závěru
Závěr = katastrofa
– konečný obrat směřující k uzavření konfliktu
Katarze = uvolnění – závěrečný stav – může to být pouze prožitek, podle mě je to skrytá myšlenka, proč jsme to psali, co jsme tím chtěli říci, někdy je to epilog – poselství autora



Dlouhodobý kurz pro začátečníky 1. dubna 2021



















1) Odlisne jak proziva zazitek autor a jak vyzniva text, 
2) cílit na emoce ctenare - vesely text nedela popis veseleho, ale vyvolani veselych emoci ve ctenari, 
3) davat pozor na fakticke chyby 
Bára 



Velký dík za výuku, která je mi zdrojem všeho dobrého. Díky Tvému kurzu se asi  naučím  - kromě jiného -  i víc používat počítač! A co jsem si odnnesla z poslední lekce? 
Každé slovo má váhu
Cílem je celistvost
Přiměřený spád děje
Těším se na příště 
Kateřina Bíglová  


 
1. vědět proč něco píšu a co tím chci říct 
2. myslet na to celou dobu 
3. pracovat s tím, jak se u čtení cítí čtenář 
4. přijímat kritiku
5. když něco dělám narychlo a ve spěchu, pak to tak taky vypadá 
Anna Dostálová 



Co jsem se naučila 1. dubna:
Nebát se psát hnusné věci, 
Neustále myslet na cíl, V
Vážit přídavná slova.
Míša Čápová



Autor musí mít stanovený a neustále mířit na CÍL - pořád; 
pozor na VATU; 
dynamiku doplňuje střídání nálad (veselé/smutné, krásné/hnusné...)
Katerina Pospíšilová  



Dobrý den, Dano,
po dlouhé odmlce se znova hlásím a přeju krásné jarní dny. Za poslední rok jsem toho moc nenapsala, nicméně posílám aspoň tři povídky, ty se mi líbí nejvíce.
Věřím, že se zase někdy rozběhnou setkávací kurzy a bude mi dáno přijet.
Jana Faitová



Foto: Alan Pajer
Milý Arnošte. DNES, 30. DUBNA MÁTE SVÁTEK.
Dívám se do Vašich očí. Jsou přes všechny neuvěřitelné životní eskapády živé a jsou v nich jiskřičky věčného kluka. Zvídavého, odvážného, moudrého a nezapomenutelného.
Myslím, Arnošte, že by se Vám moc líbilo, kolik máte fanoušků, nejenom z obce čtenářské, ale také z obce písařské. Neboť kurzy Tvůrčího psaní podle Vás jsou fakt něco. A co je důležité, je tam spousta ženských. Kdybyste si mě přidal na Facebook, měli bychom určitě společného přítele. Jasně, že víte, koho mám na mysli. Vzpomínáte, šibalský se usmíváte a určitě máte v záloze nějakou peprnou poznámku či vtípek. Víte, taky na Vás nemůže zapomenout. Moc pěkně o Vás mluví. Na každém kurzu. Hrdě a s láskou vyslovuje Vaše jméno. Ale bohužel, Vy na Facebooku nejste. To ovšem neznamená, že nemáte přehled, co se tady děje. Na Danu jste právem hrdý. Jo, a já jsem moc ráda, že Vás oba znám. Tak tam nahoře na nás dávejte pozor, a pokud bychom snad psali nějaké nesmysly, tak očekávám, že už si najdete způsob, jak nám vyčiníte. A hlavně – krásné jmeniny, milý Arnošte.
Hana Kavalová, 30. března 2021



Arnošt Lustig. Tohle jméno znají všichni účastníci kurzů tvůrčího psaní. Jedni ho popisují jako vynikajícího spisovatele, který miloval psaní jako své vlastní děti. Jiní jako humoristu, který si užíval života plnými doušky a i v těch nejtemnějších chvilkách neztrácel naději. Často lituji toho, že jsem ho nepoznala osobně, ale věřím, že to byl neobyčejně statečný člověk, který byl nejen spisovatelem, ale také otcem, manželem, učitelem a přítelem. Zrovna dnes jsem na jeho jméno narazila v křížovce a vzpomněla jsem si na to, co všechno v životě dokázal. Vždy věřil v kouzlo psaní a právě díky jeho víře a odhodlání se jeho odkaz může předávat dál... i v podobě kurzů tvůrčího psaní.
Jasmin Carmel, 14 let, oddaná účastnice kurzů tvůrčího psaní
























































Arnoštovo psaní jsem si zamilovala. Tu lehkost, s jakou byl schopen popsat a vystihnout podstatu, atmosféru, vnitřní prožitek, vlastně jakoukoliv situaci, nemá každý autor. To je dar. A k tomu humor a občasná sprostá slova, která přidávají na autentičnosti.
Přesně to, co mi sedí a co ráda čtu. Lehkost, nadhled, vystihnutí podstaty lidského bytí, přestože většinou jde o velmi těžké životní osudy lidí.
Kéž by se mi skrze Danu Emingerovou podařilo nasát alespoň něco z jeho metodiky tvůrčího psaní a být třeba jen kapkou v jeho odkazu, který zde zanechal. 
Zuzka Kratochvílová



Duši nespoutášAhoj Dano,
dostal jsem obrázky od dětí z první a druhé třídy ZŠ Šumperk a na obálce bylo uvedeno: spisovateli Martinu Tomášovi. 
A že mi fandí. 
Myslíš, že fakt četli mou knížku DUŠI NESPOUTÁŠ?
Rád bych jim poděkoval osobně.
Martin Tomášek 



Milá Danuško,
včera jsem (já blázen) udělal tu chybu, že jsem skoro hodinu sledoval zpravodajství a publicistiku na ČT, a tak se stalo, že ze mě doslova "vyhřezla" básnička, která má do milostné lyriky hodně daleko. Pár dní před tím mi (údajně na covid19) umřel cca sedmdesátiletý kamarád, se kterým (a s několika dalšími) jsem v listopadu 1989 zakládal v Rumburku Občanské fórum. Básničku Ti posílám a přeju Ti i všem Tvým blízkým hodně zdraví, energie a pevné nervy.
Olda Voženílek



1616523573-nahled-radio-1954856-1280.jpg
Pisálci opět v ČRo Ostrava
Ahoj Danuško. Zase jsem byla pozvána na rozhovor do Českého rozhlasu Ostrava. Určitě uslyšíš o kurzech Tvůrčího psaní podle Lustiga a taky o knížce Martina Tomáška DUŠI NESPOUTÁŠ... 
Zodpovědně jsem si připravila poznámky, o čem asi budu mluvit, koho pozdravím, komu poděkuji a tak dále. Však znáš to... Paní redaktorka byla tak milá, že jsem za chvíli nabyla dojmu, že sedíme spolu na kávě a povídáme si jako dvě dobré známé. Úplně jsem zapomněla, že těch posluchačů bude zřejmě více. Nebyla jsem připravená ani na jednu z jejich otázek, takže celý rozhovor je čistá improvizace. Přesto pevně věřím, že z něho bude cítit pohoda, uvolněnost, lidství a radost ze života. Povídání stejně upřímné a impulsivní jako jsem já sama. :) 
Jo... a nezapomeň, že je změna času. Jinak mě prošvihneš...:)



Dobrý den, paní Emingerová,
mám problém s psaním v češtině, protože moje slovní zásoba není tak rozsáhlá. Tak jsem bajku napsala v ruštině a pak se ji pokusila přeložit. Ale v češtině nezní tak, jak mám to v ruštině...
A mám ještě otázku ohledně Vašeho zadání napsat bajku inspirovanou Ezopem. Nerozumím, co přesně mám psát. Koukala jsem na příspěvky na webu. Znamená to, že mám Ezopův příběh nějak zakončit po svém nebo téma Ezopovy bajky pojmout jinak?
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění v Plzni



Šestý díl dlouhodobého kurzu tvůrčího psaní pro pokročilé, 25.3.2021


















Zadání: Napište odstavec či dva o tom, jak píšete.
Upřesnění zadání: Vypravěčem o vašem psaní musí být nějaký neživý předmět z vašeho okolí, anebo třeba domácí mazlíček či jiné zvíře, které je přítomné vašemu tvůrčímu zápalu nebo spisovatelskému bloku. Jak vás „vidí“ při vaší tvorbě fíkus v rohu či hrnek na kafe? Co si asi myslí váš pes, když vás pozoruje při psaní? Pište v er-formě a berte to s nadsázkou!
Nataša Richterová



Visíme si klidně na zdi a svými římskými číslicemi bedlivě pozorujeme pisatelčino snažení. Každou hodinu ji hlasitě upozorňujeme na to, kolik času už strávila tvorbou krkolomných souvětí, jejich následným škrtáním a přepisováním.
I když nám do ciferníku svítí sluníčko z okna na protější stěně, nezpomalujeme. Na rozdíl od ní. Před chvílí jí prsty po klávesnici radostně poskakovaly, teď občas zmáčkne mazací klávesu a nadává. Nějak se v tom plácá. „Bim bam…“ Nikam nespěcháme. Se zaujetím sledujeme, jak se lopotí. Má napsat uvěřitelný příběh, který čtenáře zaujme. Snaží se neodbíhat od hlavní dějové linky, ale přitom nevysvětlovat moc ani málo, nehromadit příslovce, vyhnout se klišé… Pořád si něco mumlá pod vousy, které nemá. Prý jí to zase nejde. Nemá pointu. Kdyby neměla jen tu, byla by šťastná, ale jí chybí i název. S ním se trápí vždycky nejvíc. „Bim bam, bim bam, bim bam,“ odbíjíme klidně, zatímco pisatelčina nervozita stoupá. Víme stejně dobře jako ona, že nejlepší by bylo dát si čokoládu a k páté revizi povídky se vrátit až s cukrem v krvi, ale ona odolává. Asi zase drží dietu.
Anna Vocelová



„Zhasni, víš, že nesnáším světlo, nedělá mi dobře!" Tady je pořád provoz, pořád někdo otvírá a zavírá, rozsvěcuje a zhasíná, jestli mi nebylo líp ve sklepě… 
A jo, má sklenici, tak to jsem na řadě. Jak má v ruce sklenici, tak je to jasný, jde po mně. To znamená, že ji buďto někdo nakrkl, nebo naopak sedí s nějakou návštěvou, ale to by měla těch sklenic víc. Anebo je čtvrtek večer a má psaní. Už to poznám i podle toho, že má trošku nepřítomný pohled. Nesmí k ní ani kočka do pokoje, jindy spolu čumí na televizi. 
Jo, to já vobčas taky koukám, když mě nechá venku, ale ve čtvrtek ne. 
To se vždycky tváří důležitě a volá: „Nechoďte mi sem, mám psaní…! Ne aby mi sem zase vletěla kočka, chodí mi po klávesnici.“ To by si jeden myslel, že snad vymýšlí nějakou očkovací strategii, a ne že píše ty svoje povídečky. 
A pak taky poznám, že už je po psaní. 
Zase otevře ty dveře od lednice, v ruce má prázdnou skleničku a je celá červená a říká: „To bylo náročný, jak se člověk musí soustředit, a když jsem četla, abych nekoktala.“ Jako kdyby se vrátila z parlamentu. Děsně důležitá. 
A pak se směje a vykládá holkám, o čem se psalo, co kdo komu řekl, a někdy si mě nechají na stole a můžu taky poslouchat. No, a kočka je ráda, že už zase může na klín, a já vím, že za chvíli mi zhasne, a bude nejmíň do rána klid.
Zdena Součková



Už zase sedí a neví, jak začít. Klasika. Otevře si počítač, chvilku něco čte a pak se snaží psát. Buší do klávesnice jako zběsilá a když dopíše, tak zase čte. A maže a píše a maže a píše. Je celá nevrlá, protože jako vždycky píše na poslední chvíli. Zase nestíhá. 
„Jo, holka, kdybys lépe plánovala, nemusela bys tak spěchat!“ Jenže to ona neví, protože mi nerozumí.
Tváří se zasmušile, když jí něco nejde nebo ji někdo vyruší uprostřed psaní. To je pak celá nesvá, popudlivá a úsečná.
„Teď ne, prosím“ snaží se okřiknout děti rádo by mile, ale z tónu jejího hlasu je slyšet podrážděnost.
Občas je vidět ale i blažený pocit, když něco napíše a pak si to přečte dokonce nahlas. Nedělá to pokaždé, takže to už musí být, abych se toho dočkal.
Občas do mě taky sáhne a vyloví nějakou tužku a místo do počítače si píše na papír. V tu chvíli jí chci říct: „Nebuď smutná a věř si, já jsem tady s tebou a jednou se ti to povede. Tu knížku prostě napíšeš.“
Zuzka Kratochvílová



Tak je to znova tady. Panička na mě zase nemá čas. Ležím vedle jejího dřevěného psacího stolu, ze kterého téměř vždy voní nějaká dobrůtka, kterou mi tajně přihraje. Teď nic. 
Náhle se ke mně moje panička otočí s rozzářenýma očima, a usměje se na mě: ,,Podívej Figaro, myslíš že je to takhle dobré?” ukazuje mi nějaký počmáraný papír a já vůbec nevím, co ode mě chce.
Proto nejistě zavrtím ocasem a olíznu jí ruku. Rozesměje se, což mě vede k názoru, že jsem snad udělal dobře. Očekávám proto odměnu, ona se však místo toho obrátí zpět, a znovu začne čmárat na ten, už takhle dost počáraný papír.
Zmateně a ublíženě si znovu lehám na zem vedle její židle. Jak to, že mi nedala žádnou dobrůtku?! Takhle ležím ještě asi dalších 20 minut, než se moje dívka konečně zvedla ze židle a povídá mi: ,,Tak co Figaro, půjdeme na procházku?” Procházka? Ano! Už se na ni nezlobím, že tentokrát mi nedala nic dobrého na zub. Venku je krásně. 
Jasmin Carmel



Vážená paní Emingerová, dovolte, abych Vám či spíše účastníkům Vašich kurzů tvůrčího psaní - ale i komukoli jinému - nabídl služby našeho nakladatelství e-knih. Je možné využít nabídky zúčastnit se projektu knihy Dvacet povídek z Čech, Moravy a Slezka. Nejde však o žádné místopisné či folklórní příběhy. Téma je libovolné, důležitý je překvapující konec, může být lehounce sci-fi, fantasy či nadpřirozený. Rozsah velmi přibližně 2000 slov, raději delší než kratší. Povídka musí být původní, dosud nikým nevydaná a nikde nezveřejněná (dle dohody s DE publikování na www.psai-podle-lustiga.cz nevadí). Může být nová, ale i starší vytažená z nějakého šuplíku. Prostě to mají být takové příběhy ze života s překvapujícím koncem. A ten konec může dopadnout dobře i špatně. Někdy má hlavní hrdina prostě smůlu. Předem děkuji za předání vzkazu vhodným autorům. A budeme se těšit i na jakoukoli jinou spolupráci. 
Mgr. Michal Beran, 



Vážený pane Tomášek,
povídka Dárce se mi líbí, byla by použitelná. Jen si prosím dávejte pozor na pravopis. Někdy píšete doktora Volejníka „s čárkou“ jindy zase s čárkou. Pak ho máte několikrát s malým „v“. Dále používáte špatně dvojité uvozovky. Správně se píší takto: „Přímá řeč.“
Co se týká povídky, tak ji prosím rozpracujte, aby byla delší a termín transplantace bych poprosil posunout ne na zítra, ale na nejbližší možný termín po provedení všech vyšetření. A prosím vysvětlit, jak se matka o potřebě dát ledvinu své dceři dověděla. Dále: prosím dát pryč tu Bulovku, ať je to anonymní.
Povídku jsem si přečetl ještě jednou a ten konec je sice velmi efektní, ale nelogický. Proč by s matkou nezůstali v kontaktu? To je potřeba vysvětlit, toto je hlavní nedostatek povídky.
Nebo by možná stačilo napsat, že se s matkou vídali přes Skype a jednou ročně osobně, ale osobně se sourozenci setkávali skoro denně. Dále prosím odstranit slova hovno a černoch. A určitě si přečtěte tuto stránku o transplantacích.
A závěrem dotaz: Co jste to napsal?

Dobry den,
V příloze zasílám nějaké své práce později vám pošlu ještě jednu ale musím ji dopsat pokud se vám budou moje práce líbit budu pokračovat


Proč to píšete v jedné větě a nepíšete tam čárky? Tento text o Vás moc dobrého neříká. Navíc Vám musím říct, že můj e-mailový program zařadil Váš e-mail do spamu, zřejmě proto, že považoval tento text za napsaný nějakým spamovým automatem.
S pozdravem
Mgr. Michal Beran, První bruntálské nakladatelství



Ahoj Dano!
Dnes jsem dostal dopis z Prvního bruntálského nakladatelství e-knih. Promiň, ale ten pán... není trochu zvláštní? Ano, některé změny, co po mě chce, udělám, ale některé jsou na hlavu a hlavně v rozporu s tím, co mě 3 geniové literatury Lustig, King a ty naučili... Vždyť já si jako autor nemusím nechat všechno líbit, nebo jo? Například se mu nelíbí označení Bulovka. Ok, opravím. A chlap tmavé pleti byl pro mě vždycky černoch, ale ok, taky opravím. Ovšem nevím, proč bych měl mazat slovo hovno, když to patří k momentálnímu rozpoložení mé postavy? A už vůbec nevím, co mu vadí na označení přímé řeči - mně se zdá v pohodě. Co si o tom myslíš?

          

Martine, bohužel, je to po dvou letech v bavlnce u mě vstup do reality. Mělo by to být pro Tebe poučné. Takto vnímají Tvůj pravopis a literární projev lidé, kteří Tě neznají. A protože stojíš o to, aby Tě čtenáři četli jako autora a ne jako postiženého vozíčkáře - chudinku, který píše jedním prstem na tabletu s pomocí dokončování slov, musíš ještě na sobě zapracovat. Jinak Tvé rukopisy žádná redakce nepřijme, protože už první kontakt "o Vás moc dobrého neříká", jak píše ten pán. Je to zkušený editor a radí Ti dobře.
Doporučila jsem mu Tě, ale nauč se pravopis. I literární génius King říká, že bez zvládnutí gramatiky se žádný autor neobejde.
Dana



Tak nějak jsem se pomalu pustila do dalšího projektu. Protože psaní je láska. A protože už to prostě nejde vzít zpátky. Možná se vám to bude líbit. Třeba to ve vás vyvolá pocity, o kterejch jste nevěděli. Dost dobře se může stát, že to ve vás nezanechá vůbec nic. Ale takový psaní je. Nevděčný, nepochopený a strašně osamělý. I přesto si bez něj svůj život nedokážu představit.
A tak bez přemýšlení hážu do placu to, co momentálně tvoří můj malej spisovatelskej svět. Není to romance ani detektivka v severským stylu, je to prostě jen pohled do života lidí, kteří jsou mi blíž, než jsem čekala. Lidí, kteří mě změnili. A ukázali mi, že i cesta může bejt cíl. Děkuju. Nikdy nepřestanu být za tuhle výsadu vděčná.
I kdyby trvala jen chvíli.
I kdyby zítra skončila.
A přestože je v mnoha ohledech nepřijatelná.
Zuzka



Třetí seminář studentů Fakulty designu a umění v Plzni, 24.3.2021


















Psaní je anarchie
(Referát z učebnice Kouzlo psaní knih - kapitola Umělecká záhada)
Popravdě si myslím, že čím víc se člověk snaží naučit něco mechanicky, tím víc si ublíží. No, vlastně ne sobě, ale dílu, které vytváří.
Na střední, což mimochodem byla stavebka, nám náš profesor už v prváku říkával: „Nedělejte ty výkresy mechanicky! Musíte to tam cítit, vědět, kam dát příčku a kam dát větší okno nebo širší dveře.“ Troufám si říct, že když tahle poučka mohla dokonale platit v něčem tak matematicky propracovaném, jako je stavitelství, zákonitě musí platit i v jakémkoli jiném odvětví.

Přirovnám psaní beletrie ke stavbě domu. Každý dům má svá vlastní pravidla, dle kterých byl navržen. Nemůžeme srovnávat například Svatovítskou katedrálu s Tančícím domem.
Všichni víme, že každý dům musí mít precizně navržené pevné základy, aby vůbec stál a co víc – aby vydržel stát. 
Výborně, to máme zasazení do žánru a vymyšlení zápletky.
Pak víme, že dům musí mít okna, kterými vidíme ven, a dveře, které budou spojovat jednotlivé místnosti. Tak, jako by dějové obrazy měly čtenáře posouvat v ději a umožňovat mu vidět to, co autor chce, aby bylo vidět. Nakonec musí mít stavba střechu, díky které bude to, co už jsme vystavěli v bezpečí. A to by měl být náš styl psaní. Něco, co zastřeší celý ten dokonalý nápad, jaký jsme dostali a ty perfektní dějové zápletky, které v něm jsou. A stejně jako na střeše nám nesmí vzniknout místo, kde by se nám hromadila voda, nám v prezentování děje nesmí vzniknout místo, kde by se hromadily čtenářovy otázky.
Pokud v díle neplatí zákonitosti, zhroutí se stejně, jako dům bez správných základů, nebo bude snadno znehodnocené mystifikací čtenářů, stejně jako by byl dům znehodnocen protékající střechou. No anebo zapomeneme v jedné místnosti dveře a nikam se neposuneme.
Ale pozor, i přílišná propracovanost může uškodit.

Líbila se mi v učebnici použitá věta , že když je na jevišti flinta, musí se s ní vystřelit. I když je v dalším odstavci popřeno i toto. Je-li naším cílem čtenáře během děje mást a klást mu falešná vodítka, prosím. Nechte tam ty flinty viset. Ale nenuťte toho chudáka být pořád v napětí, kdy se vystřelí, protože pokud nevystřelíte, jeho zklamání bude znásobené právě intenzitou, s jakou výstřel očekával.
Ale tohle jsou jen ta obecná pravidla. Aby se člověk stal dobrým spisovatelem, zřejmě se musí narodit s talentem a s citem. I zdánlivě nefunkční věci jde vystavět tak, že čtenáře mohou bavit. Podle mě jde hlavně o to, aby se autor držel myšlenky toho, jaké má dílo být. Má-li vás celou dobu mrazit v zádech, nebo má-li to být cynicky působící tragikomedie.

A tak se dostáváme z obecných rad k doporučením. Pište, pište, pište. Experimentujte. Pokládejte si sami otázku, jestli byste si to, co vám právě vzniká pod rukama, sami přečetli. Jestli by vás to bavilo. Jestli byste nepřeskočili pasáž, kterou právě píšete. A pokud si odpovíte, že ne, dobře. Určitě nebudete jediný ze sedmi miliard lidí na planetě, komu se to líbí.
Teď velmi nepřesně použiji slova Sebastiena de Castella, autora young adult série Divotvůrce: „Pokud se vám líbí příběhy, které jsou hrozné klišé, s postavami, které jsou také klišé, a celý váš příběh bude vlastně klišé, tak ho napište. Určitě nebudete jediný s takovým názorem a najdou se i další, kteří si to přečtou.“ A Sebastien asi ví, o čem mluví. Jeho přátelé ho od vydávání Divotůrce celkem odrazovali, ale přesto se z toho stal jeden z bestsellerů z YA žánru. Tento autor nám jasně ukazuje, že když to napíšeme čtivě s dobře vystavenou zápletkou a špetkou originality, určitě oslovíme nejednoho čtenáře.
Jaký je tedy závěr? Psaní je umění. Jsou zde nějaká pravidla, která tvoří onu pomyslnou kostru literatury, ale to tělo už musíte udělat vy. Jak bude vypadat a fungovat je na vás. Je to tak trochu anarchie. Experimentujte, dejte prostor fantazii, vžijte se do postav a dejte každé z nich kus sebe. Jenom to tělo úplně nepokažte, protože o mrzáka, který třeba ani nebude ničím speciálním vynikat, bohužel nikdo zájem mít nebude.
Zuzka Smolová



Dobrý den, 
omlouvám se, ale nebudu schopna se dnes dostavit na hodinu. Kvůli požáru v obci nám vypnuli elektřinu a můj počítač má asi 20 minut baterie. Domluvím se když tak se spolužáky na tom, co budete dělat během hodiny, a pošlu Vám nejbizarnějšího člena rodiny co nejdříve! Děkuji za pochopení, Štěpánka



1.Zopakovali jsme si tvorbu literárního háčku
2. Řekli jsme si co je bajka a jak se tvoří
3.Pravidla pro psaní nemusíme vždy striktně dodržovat.
4. přílišné dodržování pravidel vede ke ,,ztuhlosti příběhu"
5. Pokud se příběh líbí tvůrci, určitě se najde i někdo komu se to bude líbit také.
Jan Vaněk


Psaní beletrie je jako stavba domu, člověka tvoří jeho zkušenosti, v bajce můžu dávat nálepky, tvořte ze sebe, člověk musí psát a experimentovat.
Bara



Co jsem se naučila na 3. semináři tvůrčího psaní 24. března:
1 Bajka je těžká
2 je lepší popsat něco poutavě než 100% podle reality
3 porušit pravidla je dobrý pro zvýraznění něčeho
4 příběhy o mazlíčcích je poutavý pro lidi co mají mazlíčky
5 je fajn napsat kýč když se ti líbí, protože se najde i někdo jiný komu se bude líbit
Julie



I spisovatel by měl pozorovat své okolí, kterým se může inspirovat, je dobré to ze sebe vypsat a nezpomalovat se přemýšlením nad pravidly, nebát se experimentovat, vždy se najde někdo, komu se můj příběh bude líbit, bajka musí mít vždy ponaučení
Lenka Hájková











Propracovanost není vždy k užitku, 
bajka má být krátká, úderná a na konci mít ponaučení, 
být spisovatelem a být ilustrátorem mají mnohé podobné, zkoumáme detaily, 
mý spolužáci úžasně píšou
Kristýnka



1. z flinty by se mělo vystřelit, pokud nechceme čtenáře zmást 
2. příliš propracovanosti může škodit 
3. nemůžeme se zavděčit každému 
4. k bajce patří ponaučení 
5. pravidla můžeme porušovat, pokud to bude fungovat
Lucie Košinová



ocakavania citatela musia byt naplnene, 
nepisat o sebe ale pisat seba, 
dodrziavat pravidla no nebat sa riskovat a experimentovat, 
nepisat prilis kosatlo lebo to citatela odputava od pribehu
Nina Potočárová



1 - radši stručněji, 
2 - nejdřív ze sebe najednou vysypat příběh, opravovat až potom. 
3 - v bajkách můžeme pracovat se stereotypy. 
4 - uvěřitelnost příběhu posuzuje čtenář nezávisle na autorově (ne) reálné zkušenosti
Anežka Nováková



Piste to, co byste sami chteli precist. 
Pravidla nesmi omezovat tvurci rozlet,ale musíme znát základy. 
Bajky jsou tezke psat, musi obsahovat ponauceni.
Motiv, akce, následek.
Experimentovat.
Yassemin Mamyrova



Třetí seminář studentů Fakulty designu a umění v Plzni, 24.3.2021









- dosáhnout věrnosti příběhu, 
- psaní je jako umění (spisovatel hledá v dílech inspiraci a slova, stejně jako umělec musí vycházet ze svých studií - oba musí být dobří pozorovatelé skutečnosti), 
- psát, experimentovat a ptát se sám sebe na to, co právě píši,
- ,,beletrie je jako stavba domu... aneb každý dům potřebuje stabilní základy" 
- pište sebe
Elliot Jačků



1. Vymyslet bajku
2. že nemám mačkat enter, dokud nechci odeslat zprávu
3. nestydět se číst nahlas
4. referáty se píšou dobře i po půlnoci.
4,5. naše třída je plná básníků
5. přílišná propracovanost může uškodit, ale nebojme se anarchie
Zuzka Smolová



První celodenní on-line kurz Akademie ČTK 23. března 2021





















Vážená paní Emingerová,
dnešní kurz se mi velice líbil, bylo to pro mě přínosné a osvěžující a odnesl jsem si z něj mnoho poznatků.
V loňském roce se mě a mému kamarádovi podařilo si svépomoci vydat knihu básní, kterou bych Vám a panu Chrástovi chtěl poslat jako poděkování. Samozřejmě budu velmi rád za následnou zpětnou vazbu tohoto díla.
Také budu rád, pokud mi napíšete krátké hodnocení mého příspěvku na téma Výletu do Londýna, zda se Vám povedlo najít něco, co by se v mém textu dalo vypíchnout.
Věci, které si odnáším, z dnešního kurzu:
Uvědomění si 3 částí díla.
Jak pomoci dynamice díla - přímá řeč.
Popis lze udělat i zábavně, z netradičních perspektiv
Nepoužívat nálepky - popisovat, tak, aby si nálepku udělal čtenář.
nebát se text osekat, vynechat zbytečné detaily a věci, které do textu nepatří, nezapadají.
Děkuji za příjemně strávený den.
S pozdravem Štěpán Klega



Hezký den, Dano, 
kurz byl skvělý, moc Vám děkuju! Ráda se zúčastním dalších. Budu se těšit! 
Co jsem se naučila: 
- neužívat hodnotící nálepky - šetřit s adjektivy
- dodržovat poměr mezi úvodem, sttřední částí a koncem
- dávat pozor na to, že co já považuji za jasné, nemusí připadat jasné čtenáři
- Motto "piš opilý, edituj střízlivý!"
Kristina Labohá



Co jsem se naučila na on-line kurzu Akademie ČTK 23. března 2021
1. Jak napsat zajímavý nadpis/titulek
2. Přímá řeč osvěžuje text
3. Vyhnout se hodnotícím přídavným jménům
4. Pozor na zdrobněliny, nedojímat se
5. Pi srdcem, nestresuj se, že je to blbé
Danuško děkuji za pěkný zážitek
Jana Urbanová



Dobrý den, paní Emingerová,
ještě jednou moc děkuji za inspirativní a příjemný kurz.
Ráda se přijdu podívat na nějaký váš čtvrteční kurz.
Teď si jdu koupit blok:)
Kateřina Kavalírová



Při psaní bychom měli nechat mluvit emoce, myšlenky nechat plynout a nepasírovat je přes síto jménem rozum. Rozum používat až při editaci.
Při popisu se vcítit do role člověka, kterého se příběh týká a dívat se na svět jeho očima.
V popisu dát prostor i přímé řeči.
Naučit se lépe emoce a umět vyjádřit co se v nás přesně odehrává. Místo, cítila jsem se šťastná, napsat, v tu chvíli se mi rozbušilo srdce a dech se zastavil, chtěla jsem se nadechnout, ale stažené svaly v krku mi to v tu chvíli nedovolily.
Lidem v příbězích nedáváme nálepky, necháváme čtenáře, aby si postavy sám posoudil a zaškatulkoval.
Petra Seizi



Pět věcí, které jsem se naučila:
Vnímat rozdíl mezi marketingovým sdělením a příběhem
80 centů z dolaru
Říkat to příteli
Nezabíjet příběh
Zaháčkovat
Ještě jednou děkuji za kurz a přeji hezký zbytek dne
Tereza Křížová



Zkusím si ještě napsat něco pro sebe. Člověk si může experimentovat s myšlenkami a jinou formou. Díky, určitě mě to motivovalo.



Je třeba zaujmout nadpisem. 80% úspěchu tvoří první věta, takže není vhodné psát sáhodlouhý perex, což často ve firmě děláme.
Lucie Sedláčková



Vyšel nový Zpravodaj 2/2021  



























Daničko, 
opět jsi mi osvěžila vzpomínky na Arnošta a díky ti za to. A prosím Tě, nemáš někde tu fotku, jak jsme my dvě s Arnoštem na předávání cen Franze Kafky v říjnu 2008? 



Ahoj a diky! 
Setkání se studenty, kteří píší projekt o Arnoštovi, to bylo krásné. Těším se na Tvoji recenzi Vln štěstí Arnošta Lustiga... 
Eva



Já bych chtěla v první řadě velmi poděkovat za váš čas, odpovědi a hlavně milé setkání s rodinou spisovatele! Pokud by bylo možné se zúčastnit výuky s paní Emingerovou, určitě bychom toho rádi využili. 
😃 Já osobně si tedy odnáším jednak příjemný pocit ze setkání, dále osobnější představu o Arnoštu Lustigovi, milé výpovědi pro mou práci, silný dojem z vyprávění paní Hany Hnátové a dokonce několik pouček pro své psaní. A za to vše moc děkuji.
Kristýna Kupcová 



Setkání se studenty Vyšší odborné školy publicistiky, kteří připravují projekt o Arnoštu Lustigovi - 21.3.2021


















Dobrý večer, 
nejprve bych chtěl poděkovat za příležitost setkání s blízkými Arnošta Lustiga. Původně jsem ji chtěl využít jen k získání informací k mé práci, ale nakonec mi to dalo mnohem víc. Člověk si o Arnoštu Lustigovi udělá mnohem lepší obrázek takhle z přímé diskuze s lidmi, kteří ho opravdu znali, než z různých psaných rozhovorů a článků.
Václav Černý  



Také se připojuji s poděkováním a souhlasím, že naše setkání přineslo víc, než odpovědi pro úhel pohledu. Slyšet paní Hanu je zážitek, na který se nezapomíná. Tím spíš, že moc pamětníků už mezi námi není. Děkuji za moc fajn podvečer.
Jakub Sekyra  



Dobrý večer, 
chtěla bych předně poděkovat za příjemný rozhovor. Z vašich odpovědí si odnáším, že psaní je nekončící proces, ale když se dílo podaří, stává se nesmrtelným. Podobně jako jeho autor a postavy. Hezký večer a ještě jednou díky za vše 😃
Barbora Kučerová  



Mně se moc líbilo celé setkání. Bylo to hodně inspirativní a plné informací. Věřím, že už máme lepší obrázek skrz vaše výpovědi😃 Děkujeme za krásný večer.😃
Justýna Nováková 



Dobrý večer, jsem opravdu ráda za takovou možnost setkání. Setkání bylo inspirativní.
Daniela 



Já jsem z celého setkání nadšený a moc za něj děkuju. 😃 O panu Lustigovi jsem toho v rámci této práce všichni zjistili poměrně hodně, ale pořád to byl jen zlomek informací, které si o něm odnášíme odtud. Ještě jednou děkuju 😃
Jakub Kunc 



Dobrý den paní Emingerová,
studuji Vyšší odbornou školu publicistiky a píši práci o Arnoštu Lustigovi. Vím, že jste pana Lustiga dobře znala a ráda bych se Vás zeptala na několik otázek. Je to téma, o kterém jste ochotná se mnou mluvit? Mluvil pan Lustig někdy o své víře? A mohly bychom se případně spojit, zavolat si? Předem děkuji za odpověď a přeji krásný čas,
Kristýna Kupcová



Dobrý den, 
se spolužákem píšeme v rámci specializačního ateliéru na Vyšší odborné škole publicistiky úhly pohledu na pana Arnošta Lustiga. Ráda bych se vás zeptala na pár otázek, vaše odpovědi bychom v našich úhlech citovali. Otázky jsou následující:
1) Jak Arnošt Lustig během psaní svých textů postupoval?
2) Čím se, jako spisovatel, řídil? Měl nějaké motto či poučky, které předával dál?
3) Co Arnošta Lustiga bavilo na psaní nejvíce?
4) Byl podle vás Lustig životní optimista?
5) Působil navenek vždy plný pozitivní energie, nebo jste ho někdy viděla smutného, v depresích?
6) když odpoví, že byl vždy plný pozitivní energie – (Čím to podle vás bylo, že se udržoval, minimálně navenek, stále pozitivně naladěn?)
Děkuji mnohokrát za vaše odpovědi a pomoc.
Barbora Kučerová



Ahoj Dani,
moc děkuji za březnový Newsletter. Ty ani nevíš jakou jsi mi udělala radost s uvedením odkazů na vysílání ČRO 2 na naše příběhy, ráda jsem si zopakovala příběhy holek, které jsem znala z kurzů.
Díky Tobě jsem si mohla ještě jednou poslechnout i svůj. Víš, když jsem začátkem března chtěla pustit čtení známému, zjistila jsem, že to z archivu stáhli, a neměla jsem to nahraný, nešlo nám to. Jsem Ajťák na baterky.
Já byla včera šťastná jak malá holka. Hned jsem si udělala rozbor toho, co si paní Halina upravila, naštěstí toho nebylo moc, tak mě to potěšilo ještě jednou.
Gratuluji ke knihám. Super článek o anotaci.
S obdivem jsem nahlédla k novopečené paní ředitelce Věrce do Horácké galerie.
No, a své díky k setkání při výročí odchodu Arnošta Lustiga, skvělého chlapa, už jsem Ti posílala, minimálně dvakrát:))) Píšu, jak kdybych Arnošta Lustiga znala, že? Ale ten pocit mám díky Tobě, přivedla jsi mě k němu skvělou knihou Živel Lustig. A propós, když jsem ji půjčovala kamarádce, netvářila se, bála se na jaké téma kniha bude a o válce číst nechtěla. Jak ta se omlouvala za nedůvěru a byla z knihy nadšená. Dál jsem si hledala informace a videa a rozhovory, kde vystupoval Arnošt Lustig. Jsem z něj nadšená a fakt se Ti nedivím, je skvělý, že jsi s ním mohla být a učit se od něj.
Krásné dny a ještě jednou díky, Dani.
Jana Bednářová



Milá Dano! 
Dnes mi udělalo radost, že mi zavolala Hanka Hnátová Lustigová. Jsem ráda, že je v 97 duševně fit a čiperná. Na konci rozhovoru mi Hanka řekla, že jsem jí svým psaní a vzpomínkou na jejího bratra Arnošta udělala náches. 
Na to jsem jí odpověděla, že  slovo náches jsem už léta neslyšela. A že náches udělala ona mně tím, že zavolala. Na což odpověděla, že jsme si udělaly náches vzájemně. 
NÁCHES znamená v jidiši radost. Něco, co přišlo vhod, je milé, libost, potěšením. Dávám Ti to vědět, protože na tom náches máš podíl a tudíž je snad taky pro Tebe náches o tom číst. 



Ahoj Danuško.
Moc děkuji za zmínku v březnovém Zpravodaji č. 2/2021
Tvá a Martinova knížka DUŠI NESPOUTÁŠ je tedy síla. Nádherně uchopená různorodost našich životů. Něco, co prostě nelze vymyslet. Neboť život je ten největší spisovatel, největší motivátor a největší humorista se slzou v oku.
V Pisálcích jsme si dali téma "Muzeum". Tak nějak pro Tebe - jako rodinného raka - přeposílám a zdravím celou Tvou nádhernou rodinu... 
Krásný a pohodový večer.
Hanka Kavalová



Ahoj Dano, 
ani jsem nevěděla, že už p. Pawlowská jednu moji povídku četla, o tom striptýzu. Tak to je pro mě novinka :-) Tak díky, že už to díky Zpravodaji vím...
Zdena Součková



Dlouhodobý čtvrteční kurz pro začátečníky 18. března 2021























Naučila jsem se být stručná, nevymýšlet zbytečné "kudrlinky", jít účelně k pointě příběhu, každé pravidlo se dá porušit, dává-li to smysl
(Míša Čápová)



Veselé má čtenáře rozesmát, smutné rozplakat. Je třeba vážit slova, tříbit obrazotvornost a cílit na úkol. Díky za kurz. Jsem ráda, že v této době mohu dělat něco smysluplného. Nová knížka podle rozhlasových nahrávek Vlny štěstí Arnošta Lustiga je krásná.
(Kateřina Bíglová) 



Poznatky z 18. března
• ledovec funguje spíš v létě, než v zimě 
• méně je někdy více 
• všechna pravidla mohou být porušena, pokud to funguje
(Marek Greger)



Co jsem se dnes naučila: 
střídání proporcí DIALOG - POPIS - AKCE - musí být vyvážené, ale není v tom přesné pravidlo; 
5 základních témat literatury - Láska, Moc a manipulace, Hybris, Zločin a trest. 
(Katerina P.)



Naučil jsem se, že bych se měl se naučit více vnímat velmi krátký text. Hodně mi toho uteklo. A také jsme se učili o rytmu: veselé, smutné, hnusné, krásné. U Katčina veselého příběhu jsem vůbec nepoznal, že je konec. To bylo zvláštní. Její smutný příběh jsem pochopil, to mělo sílu, ale oboje bylo velmi rychlé. Veršovaná bajka Míši o pavoukovi byla super, jen mi uniklo, co se s pavoukem nakonec stalo. Co se týká mé bajky, mám rád velký protiklady, jak říkala Kateřina. Proto tam je krysa a had. A co se týče pointy, nic mě nenapadá, jak bych to měl ještě vylepšit. Rád bych se ještě jen letmo zeptal na ty upravené babičky. Prosím, pošli mi Werichovu bajku O orlech a hovniválech a odkaz na ukázku z filmu Život je krásný do mailu. Díky moc. To, co zadáváš, o to se pokouším v mých pohádkách. Na příště máme napsat bajky inspirované Ezopem
(Martin Tomášek)



Ahoj, Danuško. 
Přijmi „rouškově-respirátový" pozdrav s přáním pevného zdraví do dalších dnů. Díky za ZpravodajDobu obalovou teď u Tebe zcela jistě doplňuje Doba Covidová. Přeji Ti stálý přísun dobré nálady, trefně inspirujících nápadů pro nahození témat zvídavým posluchačům Tvých kurzů, radost z výtvorů, z nichž mnohé svých literárním ztvárněním Tě jistě dovedou mile překvapit.. 
To Ti přeje jedna ze Tvých bývalých posluchaček 
Milada Trojanová (stále si píši do zásuvky)



Krásný den, 
dnes jsme měli schůzku ohledně našeho překladatelského Projektu 21, kde jsme probírali i otázky, které padly minulý týden během vašeho kurzu. Posílám tedy pár ujasnění. Jak jsem říkala, maximální délka textu pro publikaci na našich stránkách je 3000 slov, minimální délku nemáme stanovanou. Předchozí publikace textu na blogu pro účastníky vašich kurzů není problém, můžeme na něj na našich stránkách i odkázat. Práva autorovi zůstávají a je pak tedy jen na něm, pokud se později rozhodne publikovat dílo i jinde. Na našich webových stránkách je přímo sekce věnovaná autorům, kam přidáváme krátké medailonky o nich. Pokud by tedy autor spolu s textem zaslal rovnou i svůj medailonek (může určitě přidat i odkaz na svou další tvorbu), budeme jen rádi. Snažíme se, aby byl každý text zveřejněný na našich webových stránkách přeložen do jiného jazyka. Buď si tedy text překladatel vybere, nebo překladatele sami oslovíme. 
Také mockrát děkujeme za nabídku účastnit se vašich kurzů, jsme za to moc vděční. Chtěla jsem se proto zeptat, zda bych se o vás mohla zmínit i v rámci celé naší katedry (není nás ale mnoho), možná by někoho nabídka zaujala. Ještě jednou mockrát děkuji, že jsem vás mohla ve čtvrtek na kurzu navštívit. Bylo to fajn. 
S pozdravem Kateřina Bezecná



Dlouhodobý čtvrteční kurz pro pokročilé 11. března 2020



















Ahoj Dano,
v příloze posílám úkoly z "obohacování slovní zásoby". Musím dodat, že nejsem blázen, který by to všechno vymyslel na hodině, ale jakmile jsi to poslala, pomohlo mi to zaměstnat mysl po pracovním shonu a užít si hraní s písmeny. Fakt jsem si to užila a jakmile mě nějaké slovo nebo věta z jednoslabičných slov napadly, zapsala jsem si je a sama byla překvapená, kolik jich nakonec nebylo.
Tím se také dostávám k tomu, že takováto cvičení a zpestření vítám, stejně jako veškeré hosty, které do hodin zveš.
Děkuji Ti za to (a samozřejmě i spolu-lektorům).
Anna Vocelová



Seminář se mi moc líbil, včetně návštěvy Katky Bezecné. 
Zuzka Kratochvílová 



Katka představila moc zajímavý studentský projekt. Určitě jí něco pošlu.
Nataša Richterová



Dobrý den,
jsem studentkou oboru nederlandistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době se podílím na mezinárodním projektu 21, který vznikl v minulém roce na naší katedře. Mezinárodní literární projekt 21 (fungující i v tištěné formě v podobě multilingvního literárního časopisu) představuje mezinárodní tvůrčí platformu pro začínající i etablované autory a překladatele a umožňuje jim získávat cenné zkušenosti a kontakty v mezinárodně propojeném prostředí.
Cílem projektu 21 je propagace a rozšíření literární tvorby bez ohledu na formu, tematický rámec či původní jazyk mezi co možná nejširší čtenářské publikum. Studentský redakční tým aktivně vyhledává mladé literární autory publikující v nizozemštině, angličtině, češtině, slovenštině, němčině, francouzštině, rumunštině, srbštině, maďarštině a polštině, poskytuje jim nejen prostor pro publikaci, ale zároveň také zprostředkovává překlad do několika dalších jazyků zároveň. V literárním světě, kterému dominuje anglicky psaná literatura, nabízí tato platforma autorům tzv. 'malých jazyků' neocenitelnou možnost, jak se profilovat na cizím knižním trhu.
Ráda bych se na Vás a účastníky Vašich kurzů obrátila s nabídkou spolupráce a možnosti publikovat v rámci projektu 21. Uvědomujeme si, že pro začínající autory je cesta k publikování mnohdy velmi náročná, projektem 21 bychom rádi těmto autorům pomohli. Pokud by Vás nebo účastníky Vašich kurzů má nabídka zaujala neváhejte mne prosím kontaktovat na této e-mailové adrese. Ráda zodpovím i Vaše případné dotazy. 
Své práce v rozsahu do 3 tisíc slov, které by však měly být uzavřeným celkem, můžete posílat rovnou mně (KatkaBeze@seznam.cz) nebo na e-mail redakce (editors@21-magazine.org). 
Kateřina Bezecná




Referát z knihy: Živel Lustig kapitola - Nic není svaté 
Literární pravda se neshoduje s pravdou tak, jak ji známe z našeho nepsaného světa.
Literární pravda je to, co spisovateli uvěříme, dokonce i když to bude jeho výmysl, který se třeba nepodobá ani vzdáleně realitě. Pokud nám dokáže tvůrce naservírovat informace tak, že mu to tzv. “sežereme i s navijákem”, jde o pravdu. Když nějaký pisálek tvoří podle reality a my mu to stejně nevěříme (i když třeba přísahal na všechny svaté, že se jeho historka doopravdy stala), nejedná se v tomto případě o chybu čtenáře, jedná se o chybu spisovatele, který nedokázal podat informace uvěřitelně. 
Věříte mi to? hehe...
Člověka, tedy i spisovatele, tvoří jeho zkušenosti. To, co prožijeme dnes, se v nás zrcadlí ve dnech následujících. Proto je dobré psát o tématech, která známe, nějak se nás dotýkají, zajímají nás… to samé vlastně říká mezi řádky i citát od Ernesta Hemingwaye (1899–1961):

Dostojevský se stal Dostojevským, protože ho poslali na Sibiř.
Spisovatele kalí bezpráví, jako se kalí meč.


Měli bychom tvořit ze sebe, podle vlastního pocitu tak, abychom se nenechali omezovat, brzdit, myšlenkami, nebo přílišnou obezřetností, zda někoho vaše dílo například pohorší či urazí… třeba vaši sousedku, doktorku.
Spisovatel při tvorbě balancuje mezi unuďením diváka přílišnou košatostí svého projevu a na druhé straně strohostí, neúplným vykreslením v textu.
Jan Vaněk, Fakulta designu a umění v Plzni



1) nemusí pršet, stačí když kape 
2) fantazie a představa je někdy lepší než skutečnost 
3) poutavý začátek - má čtenáře pohltit 
4) pozor na výběr slov 
5) promyslet si dopodrobna postavy...i ty nejmenší detaily o nich
Elliot Jačků



Každý má jiný pohled na stejnou věc, začátek musí být pro čtenáře poutavý, není dobré zahltit čtenáře příiš zdlouhavým popisem, o postavě která účinkuje v textu bych měla vše věedět ikdyž to tam není napsané, i do smyšlených příběhů se můžeme vžit jako do reality
Lenka Hájková



1. mít předem připravenou strukturu dějje 
2. autor nepopisuje jen jeden objekt,popisuje všechno kolem sebe 
3. musím znát své postavy 
4. musíte čtenaře zaháčkovat 
5. popis začina představou toho, co chcete, aby čtenař prožival 
Yassemin Mamyrova



Seminář studentů Fakulty designu a umění v Plzni, 10.3.2021
























Tentokrát jsme si odnesli hodně úkolů. Naučili jsme se co je to háček a jak se používá. 
Víme, jak popisovat, díky referátu od Elliotka. 
Vím, co jsou palindromy. 
Někdy je lepší popisovat něco, co neznáme, protože reálný zážitek si dokreslíme v hlavě a nepopíšeme ho tolik. 
Víme, že sloveso řekl je moc sterilní. 
Zuzka Smolová



Co som sa naucila: 
musime vediet vsetko o postavach (ladovec) 
zaciatok musi byt putavy 
opis je potrebny aby sa citatel vniesol do atmosfery pribehu, ale nesmieme to prehanat (citatel sa zacne nudit) 
niekedy je lepise opisovat to, co sme nezazili, nasa predstava je viac autentickejsia
Nina Potočárová



1.příběh má začít poutavě, 2.popis se dá pojmout z různých úhlů pohledu, 3.popis nesmí být zdlouhavý, 4.fiktivní události můžou být reálnější než samotná realita 5. svoji postavu musíme znát do nejmenších detailů
Lucie Košinová



1. Zaháčkovat hned první větou. 
2. vědět o postavě i věci, které nejsou přímo v textu. 
3. Tyhle podtextové informace do textu necpat - jen proto, že jsme je vymysleli - pokud nemají opodstatnění a jen by brzdily děj. 
4. Popisu tak akorát, někdy moc škodí.
Anežka Nováková



Ilustrace: Jan Vaněk
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. 
Vyprávění by mělo být harmonické. 
Začátek příběhu by měl být poutavý (háček). 
Nepřehlcovat diváka zdlouhavým popisem. 
Každý příběh musí mít háček.
Je důležité znát svou postavu do posledního detailu.
Nedávat nálepky.
Vtáhnout diváka do děje.
Dát pozor na výběr vhodných slov pro daný děj: např. používat archaismus na správném místě. 
Tím, co napíšu, vytvářím sen…
Na závěr bych se chtěl omluvit, že jsem to na poslední hodině s referátem tak pokonil. 
Posílám ho v příloze i s obrázkem, abych vše napravil... Je ke kapitole Nic není svaté z Živla Lustiga.
Jan Vaněk, Fakulta designu a umění v Plzni



Harmonické vyprávění, každý příběh musí mít háček, je důležité znát svou postavu do posledního detailu.
Nedávat samolepky, vtáhnout diváka do děje.
Kristýna Koblasová



začátek nesmí být nudný
nedávat samolepky
dát víc kontextu do rozhovoru
tři akty musí být v harmonii
že občas vypadá líp popis něčeho, co jsme nezažili
Julie Schillingová



Tím, co napíšu, vytvořím sen. 
O svých postavách musím všechno vědět. 
Důležité je si čtenáře zaháčkovat. 
Popis je výjimečná část snu. 
Nemusí pršet, stačí když kape.
Bára Macková



1. háčky - čtenář musí být upoután pomocí prvních pár vět, "zaháčkován", aby pokračoval ve čtení 
2. vyprávění nemusí být podle skutečnosti, ale musí být uvěřitelné pro čtenáře 
3. v textu nesmí být příliš popisu, jde hlavně o příběh, zároveň je snazší popsat něco, co jsme nezažili nebo kde jsme nebyli 
4. slovní zásoba by se měla orientovat podle zbytku textu, v současném vyprávění se nehodí archaismy nebo naopak 
5. samolepky - na postavy by je měli dávat čtenáři, ne autor
Štěpánka Mrázková



Kouzlo psaní knih, Popis str. 74-87
POPIS není jen obyčejné vykreslování okolí, někoho konkrétního, nebo dokonce děje, pomocí slov. Je to výjimečná část příběhu, která otevírá zcela nové možnosti… tedy pouze pokud ji dovedete ovládat. Skrze popis můžete čtenářům poskytnout odpovědi na mnoho otázek, domněnek atd. Je to zdroj, nositel nespočtu informací, jež nemusí být pokaždé vyzrazené přímo. Ony poskytnuté informace stačí zlehka zaobalit a vytvořit tak sen, který odhalí všechna tajemství, až ve chvíli, kdy to sami uznáte za vhodné (během dalšího rozvíjení příběhu). Ale pozor, pokud má Váš popis znamenat něco víc, měl by být dobře promyšlený. Určitá struktura je rozhodně na místě.
Popis je vlastně taková menší manipulace s publikem, v našem případě se čtenáři. Dokáže mystifikovat a pěkně zamotat hlavu, zapojit všechny lidské smysly, odpovídat, dokonce Vám může poskytnout pohled do zcela nevyřčených situací. Teď dám menší příklad. Třeba budete psát příběh ze života jedné prosté ženy - matky, která si právě prochází těžkým obdobím - a jen podle emočního popisu okolí čtenáři prozradíte, proč je jí vlastně smutno při pohledu na dětskou postýlku.
Tímto jsem se dostal k tomu, že popis není pouze jeden jediný na světě, takže na něj nedostanete žádný konkrétní návod. Neexistuje ani univerzální šablona, jakou byste mohli pokaždé, bez větších obtíží využívat, protože popis většinou není objektivní. Nicméně, řekl jsem většinou, jelikož výjimka samozřejmě je, ale mi se zde bavíme o literatuře umělecké, ne odborné. Například popis práce bude jen těžko využívat přirovnání, metafor, básnických prostředku, emocí. Nenajdeme v něm žádného skrytého významu; to jsem ale odbočil. Jak jsem již zmínil. Přesný návod sice nedostanete, ale rady ke správnému nasměrování ano.
Nejprve si musíte ujasnit, co chcete sdělit skrz popis ostatním. Kolik toho plánujete prozradit? Má být klíčový? Zůstane něco přece jen skryté? Podle tohoto se pak musíte zařídit. Důležitý je i výběr popisu. Jaký vlastně zvolit? Samosebou se bude lišit z různých úhlů pohledu, protože odráží, ať chceme nebo ne, emoce a postoj člověka, který na okolí nahlíží svýma vlastníma očima. Subjektivnost
popisu nám otevírá dokořán více možností k experimentování. Už je jen na nás, jak se jich ujmeme. Chcete psát z pohledu postavy, zvířete, věci nebo okolí… do toho!
A co na to spisovatel Stephen King? 
Když mluví o popisech, zmiňuje termín ,,vnitřní zrak”, který mu umožňuje prohlédnout si scenerii dopodrobna v mysli. Užívá přitom všech smyslů, čímž se jeho vnitřní obraz jeví ostřejším. Vnímá okolí nejen vizuálně, slyší i ruchy kolem, cítí typickou vůni a náladu, jež je právě přítomna. Taková obchůzka v hlubinách mysli bývá sice krátká, přesto však intenzivní.
Navíc si z ní nemusí odnést všechno vykreslené do posledního detailu, protože kde končí reálná představa, tam začíná fikce. Nic by se podle něj nemělo zbytečně přehánět, psaním totiž nevytváříte žádnou reklamu. Avšak to neznamená popisnou strohost, aby si čtenář zase nepřipadal, že se vše odehrává, zatímco on, má nasazené slepecké brýle. Pozor, nechceme ochudit ani unudit. 
Mějte na vědomí, že nejste prodavači, avšak s jistým nadsazením, by se to tak dalo říci. Zodpovídáte jen za svůj příběh a prodejnost děje, který by čtenáře neměl do posledních sil vyždímat. Pokud se tak stane, je to čistě autorova vina, ostatně tak pravil King.



Dlouhodobý kurz pro začátečníky 4. března 2020



















Kurz mě moc baví. Je zajímavé, jak některé texty vlastně neslyšíš, i když je posloucháš, a jiné Tě úplně  pozdvihnou. Jako ten Kateřinin veršovaný výlet do Paříže.
Jindra



Milá Dano, 
pěkně prosím přepošli poděkování Jindrovi a Šimonovi. Jejich vyjádření mi byla povzbuzením. Původně jsem totiž váhala, zda je forma vyjádření přijatelná, protože formálně text o Paříži byl odlišný od všech, které jsem v rámci výuky slyšela a četla. 
Na podnět a přesvědčení, že člověk má: psát sebe, jsem to riskla... a pochopení, že text je srozumitelný a sdělný je pro mě určující... A taky mi byla důležitá Tvá reflexe, že název byl povšechný - nudný. Posílám tedy s jednoznačnějším názvem.
Těším se na viděnou a slyšenou 



Ahoj Dano,
posílám texty, které jsem psala pro poslední dva večery. S přímou řečí jsem si nakonec ještě pohrála a rozvinula ji do dialogu. Zaujalo mě, jak ze stejných vět můžu vystavět úplně jiný text.
Hezký den a těším se na příště.
Míša Štěpánka Sedláčková



Spisovatel by měl umět napsat všechno a psát každý den. To já nedokážu. Všechno mi trvá, než něco vymyslím. Chtěl bych psát vlastní pohádky, ale nemám nápady. A také bych chtěl po té knížce DUŠI NESPOUTÁŠ ukázat, že umím psát i pozitivně. 
Co se týče těch cvičení během lekce, dvě jsem nestihl a jedno nepochopil, protože vinou špatého spojení část lidí hůř slyším, tak se moc omlouvám. Proto se taky nemůžu moc učit, ale je mi s vámi dobře. Mám Vás rád. 
PS. Dano, můžu tě poprosit? Když mi kolegyně a kolegové dávají zpětnou vazbu, přetlumočíš mi to?  Rozuměl jsem, že by bylo dobré v mé povídce O babičkách propojit obě babičky přes jejich vliv na mou víru, aby povídka "držela pohromadě". Marek říkal, že umím zaujmout čtenáře. A určitě pozdravuj Yakeena, malinko mi tam chybí. V jeho názorech je totiž cítit něco navíc, nevím, jak to říct, asi určitá hluboká zkušenost. Dobře se to poslouchá, co říká a píše.



DUŠI NESPOUTÁŠ objednáte zde.
Ahoj Dano, 
včera došla kniha DUŠI NESPOUTÁŠ. Hned jsem se do ní dala a přečetla všechny Tvé rozhovory s Martinem Tomáškem. Nemohla jsem přestat, takže jsem přeskakovala stránky a hledala jen ty rozhovory. Skvělé! Úžasný nápad! Moc mě to bavilo. Martinovy povídky znám z webu i z naší konverzace, kdy mi většinu prací posílal. Ale na Vaši komunikaci jsem se fakt těšila a výsledek mě rozhodně nezklamal. Děkuju moc!
Zuzana Krištofová



Milá Dano,
představ si... Byla tu u nás  jedna paní a říkala, že je v půlce knihy DUŠI NESPOUTÁŠ a že jí už nemůže číst, protože u ní brečela. A prý jsem inspiroval jejího syna, že začal malovat komiks.
Martin Tomášek

PS. Kolik se musí prodat kusů knihy aby to byl bestseller? Jen se ptám. Ta moje to nebude...



Bylo to moc prima. V příloze posílám včerejší zápisky, cvičení a taky Chaos. 😊 Přejí hezký den a víkend a budu se těšit za 14 dní.




Ahoj, díky, bylo to super. Ale pořád nemám ze San Diega pořádné připojení. Wifi na prd je prostě wifi na prd.
Anďa



Beletrii nesmíte nechat bez hlavní postavy! Je hybatelkou nejen vlastního osudu, ale jsou na ni navázány i příběhy postav vedlejších.
Důležité je ve čtenáři vzbudit pocit, že si hlavní hrdina dokáže se svým osudem poradit. 
Spisovatel správným vykreslením postavy sází na osobní empatii čtenáře. Čtenáři pak záleží na tom, jak se situace vyvine, protože tak jedná postava. V opačném případě se jako spisovatelé dopouštíme začátečnické chyby. 
Vzbuďme tedy ve čtenáři pocit, že chápeme motivaci postav. Tak bude moci předvídat jejich reakce, a i když se v některých případech jejich ideály nebudou slučovat s čtenářovým pohledem na věc, díky bezvadnému vylíčení charakteristiky hrdinů i anti-hrdinů dokáže jejich jednání a postupy pochopit a jako důvěryhodné schválit.
Zápletka či popis musí být uvěřitelné. Může jít o jakoukoliv situaci, děj ze života nebo klidně o sci-fi. Lze kombinovat, mystifikovat, ve fantazii se meze nekladou. Spisovatel však musí umět vypíchnout jednu zápletku z těch, které ho v danou chvíli napadnou a zvolit ji jako nosné téma dané scény, či rovnou celého příběhu. Poté se jí musí po celé vyprávění držet. Dobré je si předkreslit pavučinu příběhu a postav, aby se spisovatel při psaní neztratil a nemusel během vyprávění tápat, kam ho v konkrétní chvíli intuice a fantazie zavedla.
Ve zkratce lze dané informace shrnout následovně: Vykreslit danou postavu během jejího jednání barvitě, smysluplně a uvěřitelně.
Charakteristika dané postavy během konkrétní situace, či scény příběh přirozeně posune. Samotná akce by měla být optimálně dramatická a spisovatel díky ní nesmí čtenáře zahltit přemírou dějů, zvratů a vedlejších postav. 
Scénou myslíme vše, co je obsaženo v nepřerušeném toku děje od jedné události ke druhé.
Spisovatel též dává pozor na stavbu jednotlivých scén, jejich provázanost, konkrétní význam a funkci. Ve vyprávění, či popisu by se měl vyvarovat přílišné košatosti. Zdržuje od plynulosti děje, ubírá na dramatičnosti a může čtenáře nudit. Ten pak ztrácí přehled a má mylný pocit, že je pro něj daná informace důležitá. Má-li být příběh úspěšný, autor musí umět správně analyzovat logiku vygradování příběhu. Pochopitelnost zápletky tvoří jádro celého děje. Pokud neuvěříme, znamená to, že autor dostatečně nevykreslil buď jednotlivé účastníky příběhu, či nepopsal původ jejich jednání.
Podstatný kolorit příběhu tvoří vedlejší postavy. Autor je musí vykreslit neméně barvitě, jelikož pomáhají hlavnímu hrdinovi v akci a bez nich by nebylo možno tvořit jednotlivé zápletky.
V momentě, kdy má autor zhotovené jednotlivé zápletky, charakteristiku postav a linku příběhu, může už jen komponovat. Skládá jednotlivé situace, mění, dobarvuje. Zná-li přesně, kam chce svůj příběh dostat a co je cílem celého sdělení, může komponováním a pozměňováním děj prosvětlit a zkrášlit.
Michaela Čápová



Dlouhodobý kurz pro pokročilé 25.2. 2021
„Chtěli bychom poznat celý svět i vesmír, ale neznáme ani svoji vlastní prdel,“ píše se v poměrně silné knize Stručné dějiny nadávek a sprostých slov.
Sprostá slova všichni známe a všichni je více či méně používáme.
Čeština je obzvlášť bohatá na hrubé výrazy, ale ty častým používáním zevšední a už nešokují ani nepřekvapí. 
V běžném životě a v mluveném slově si každý člověk přirozeně koriguje výběr slov, která používá. 
Těch sprostých je celá škála, od milých - např. prcinka, přes sprosté jako hovno nebo prdel, až po vyloženě vulgární – čurák, kunda apod.
Arnošt Lustig měl sprostá slova rád a uměl je použít, ale říkal, že literatura by měla spíš zušlechťovat.
Podle Aristotela není v literatuře ušlechtilá mluva směšná, i když ve skutečnosti by tak asi nikdo nemluvil.
Karel Čapek po dlouhých úvahách došel k přímo matematickému závěru, že na tisíc slušných slov může být jedno sprosté.
Čeština je obzvlášť bohatá na hrubé výrazy, ale ty častým používáním zevšední a už nešokují ani nepřekvapí. V běžném životě a v mluveném slově si každý člověk přirozeně koriguje výběr slov, která používá. Těch sprostých je celá škála, od milých - např. prcinka, přes sprosté jako hovno nebo prdel, až po vyloženě vulgární – čurák, kunda apod.

Stephen King si zase myslí, že: „Mluva, ať krásná či ohavná, je jedním ze znaků literární postavy. Má-li být postava důvěryhodná, musí mluvit tak, jak se v jejím prostředí mluvívá, ať se to komu líbí nebo ne.“
Výběrem vhodných slov se tedy dá dobře vykreslit charakter postavy nebo prostředí, ve kterém se děj odehrává.
Muž přijde do hospody mezi kamarády, praští pěstí do stolu: „Dneska jsem se chlapi málem pokakal, když mi spadla cihla na nohu.“ Tak to by autorovi asi nikdo neuvěřil. Nebo paní učitelka v první třídě: „Kurva děcka, to je dneska kosa…“ Čtenář by se hned zarazil a řekl by si: „Tak bacha, tady není něco v pořádku.“
Stejně tak těžko čekáme např. mezi zedníky věty typu: „Pane kolego, to jste mě namíchl, dejte si pozor, abych vás neinzultoval.“
Víc příkladů asi netřeba. Prostě se sprostými slovy je potřeba zacházet jako s ostrým kořením a používat ho jen do pokrmů, do kterých přirozeně patří.

Jak jsme se učili používat sprostá slova najdete zde.



Dobrý den,
Váš poslední text Můj kamarád Arnošt Lustig byl stažen, protože jste porušila pravidla blogu iDNES. Ta mimo jiné přísně zakazují použití vulgarismů v perexu nebo titulku. Chápu, že se jedná o citaci Arnošta Lustiga a v kontextu celého textu je podání v této formě pochopitelné, těžko bychom ale ostatním vysvětlovali, proč jejich texty stahujeme a Váš ne. Odstraňte prosím vulgarismy z perexu (ty bejku, kurva ministře, ty děvko -pozn. DE) a text Vám v původním čase rádi vrátíme zpět.
Za administraci blogu iDNES Patrik Banga



Dana Emingerová pomáhá firmám dostat se tam, kde chtějí být. Jak? Naučí je výstižně psát.
Jan Lipánek



26. února 2021 uplynulo deset let od úmrtí Arnošta Lustiga





































Milí přátelé,
děkuji za krásný večer vzpomínek na Arnošta... Jako by se k nám vrátil. Připomnělo mi to, jak jsem před deseti lety, na počátku roku 2011, za ním jezdila do nemocnice. Cestou v tramvaji jsem vždy poslouchala na nahrávkách z kurzů jeho hlas. Se sluchátky na hlavě jsem se na celé kolo smála vtipům, které nám na seminářích vyprávěl, až se lidé otáčeli. A pak jsem za ním přišla do nemocnice a smála se s ním zas... přestože jsem věděla, že je to průšvih. Na záznam on-line večera se můžete podívat na YouTube.
Dana




Ahoj Dádo, 
díky za pozvání na na Arnoštův jubilejní večer: bylo to úžasné. 
Ze svých studentek a studentů můžeš mít opravdu radost. A hlavně jste dokázali přivést Arnošta mezi nás. 
Hned jsem se v tomhle srabu, co nás teď obklopuje a trápí, cítil líp. 
Arnošt prostě vždycky uměl rozsvítit a odehnat tmu... přesto nebo právě proto, že poznal i její nejhroznější hlubiny. 
Opatruj se!
Honza Fischer,  27. února 2021 
(spolužák Pepiho Lustiga, Arnoštova syna)



Ahoj Dani, 
děkuji za čtvrteční povídání o Arnoštu Lustigovi. Bylo to milé setkání. Čím více si o něm čtu, díky Tobě a Tvé knize, Dani, poslouchám rozhovory a pod. , tím více ho obdivuji a chápu fascinaci jeho osobou. 
Ve čtvrtek jsem ,,náhodně" pustila film Anne Frank – paralelní příběhy. Moc zajímavý, dojemný a poučný, opět jsem si vzpomněla na Arnošta Lustiga. Děsná doba, ve které dospíval. Nevím, proč mi dnešní dny a vše přijde divné. V neděli mě něco donutilo sledovat Matrix a včera znovu film o lidech z doby druhé světové války. Jak rychle se zapomíná na manipulaci hrstky lidí s vlivem na osudy spousty ostatních. Přeji Vám krásné dny a ještě jednou děkuji za milé setkání. 
Jana Bednářová



Ahoj Dano, 
on-line setkání na počest 10. výročí úmrtí Arnošta Lustiga bylo moc hezké a příspěvky taky. Chceš-li nějakou připomínku, možná by bývalo lepší rozhovor se sestrou Arnošta Lustiga předem nahrát a pak pustit ze záznamu, bohužel jsem slyšela od paní Hany jen útržky. Ale po bitvě je každý generál :-) Těším se na příště! 
Pa Zdena

Nahrávku s šestadevadesátiletou Hanou Hnátovou se podařilo nakonec udělat. Najdete ji zde



Milá Dano!
Jsem moc ráda, že jsi tam měla na on-line kurzu tolik lidiček a že jsem měla možnost poslechnout si ty hezké příspěvky o Arnoštovi i vzpomínky Jana Fischera na Josefa - Arnoštova syna... a viděla jsem zase několik známých tváří. 



Účastníci kurzu Arnošta Lustiga v listopadu 2006
























Dobrý den, Dano, 
jak říkám několik let... pro mne je Vaše knížka Bible:). Bez ní si nedovedu představit, že vůbec něco o literatuře vykládám... 
Kdysi jsem Živla Lustiga nakoupila v kvantu nemalém a rozdávala... a teď konečně vidím na fotce ty, kterých se vyprávění týká:)) 
A dodatečně moc děkuji i za Vaši další knížku.
Radka Kielbergerová



25. února jsem měla mimořádné potěšení zúčastnit se on-line setkání k 10. výročí úmrtí Arnošta Lustiga, které pro nás zorganizovala naše báječná Dana Emingerová.
Kromě obvyklých účastníků kurzů tvůrčího psaní se Daně podařilo zajistit i účast vzácných hostů - např. sestry a dcery Arnošta Lustiga a také našeho bývalého premiéra Jana Fišera, spolužáka a kamaráda pana Lustiga. Vzpomínání těchto hostí na časy s Arnoštem bylo samo o sobě velkým zážitkem.
Daně a účastníkům se podařilo vytvořit kouzelnou atmosféru jako v živé literární kavárně, která působila jako balzám na duši zejména v dnešní době.
Jsem vděčná, že jsem měla možnost se této unikátní sešlosti zúčastnit a velice za to Daně děkuji.
Přeji hodně úspěchů v další tvůrčí práci.
Jitka Schmiedová



Foto: Alan Pajer
Chtěla jsem Vám ale povědět o situaci, která mi utkvěla v paměti a díky večeru vzpomínání na Arnošta jsem si ji vybavila. Před čtyřiadvaceti jsem v Památníku Jad Vašem měla možnost sledovat starší ženu přeživší koncentrák, která ukazovala, jak předškolním dětem přiblížit Šoa. 
Před čtyřiadvaceti jsem v Památníku Jad Vašem měla možnost sledovat starší ženu přeživší koncentrák, která ukazovala, jak předškolním dětem přiblížit Šoa. 
Při svátku Ha-šoa, Dni vzpomínek na holocaust a hrdinství, jsem pak chtěla v naší školce pro děti z židovských rodin o tom vyprávět také. Jenže jsem vůbec nevěděla , jak na to... Znejistěná, co s tím, jsem přišla ráno do naší třídy, kam zrovna přišli dva Kubové.
Arnoštův vnuk Jakub Lustig a druhý Jakub Weinerů, taky předškolák. Ostatní děti byly teprve v šatně.
Kluci seděli proti sobě u stolečku, svačili a jeden z nich řekl: 
„Víš, že můj děda byl v koncentráku?" V otázce bylo něco objevného, co si zaslouží pozornost a obdiv.
A druhý Kuba na to odpověděl: „Jo? A víš, že můj taky."
A ten první Jakub na to řekl: „Třeba tam byli spolu."
A nato ten druhý: „Jo, teda fakt, že se tam mohli kamarádit."
Kluci dojedli, šli si hrát a já pochopila, že není, co vykládat.
Další den, když přišel Arnošt pro děti jsem mu příhodu popsala. Arnošt se rozzářil, jako bych mu řekla dobrý vtip, a s šarmantností jemu vlastní povídá: „A víš, že jsme tam s Milanem Weinerem opravdu byli spolu? Jednou když Milana esesák mlátil, čouhaly tomu Němci z kapsy bonbóny. Tak jsem mu je sebral a pak jsme se o ně s Milanem rozdělili."
Arnošt prostě uměl líp než kdokoliv jiný proměnit šílené situace v dobrodružství, které se jmenuje život. Dělal to zaujatě, věrohodně a poutavě. Takže, co zvnějšnil, poslal do vesmíru, a to zůstává s námi...



Okamžiky s Otou Pavlem
V mládí jsem Arnošta Lustiga nečetla. Několikrát jsem se o to pokoušela, ale vždy jsem knížku odložila. V radostném a bezstarostném mládí jsem nechtěla číst o hrůzách holokaustu. První jeho knížka, kterou jsem si přečetla celou, byly Okamžiky s Otou Pavlem. Moc se mi líbila a uvěřila jsem, že je to opravdu výborný spisovatel, jak se o něm říkalo. 
Přesto jsem dál jeho tvorbu měla spojenou s holokaustem a stále jsem o tom bála číst. Žila jsem totiž v pohraničí, kde příběhy z války byly stále živé a hovořilo se o nich.
Velký zlom nastal až po mnoha letech, po prvním kursu tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga. Asi jsem konečně dospěla a uvědomila si, že jeho knížky nebudou jen popisem válečných hrůz a věznění, ale, že je to opravdu zpověď člověka, který všechny ty hrůzy prožil, a přesto miloval život a uchoval si i humor a umění odpouštět všem, jak říkal, jen Němcům ne, což se nedivím. 
Potřeboval se ze svých pocitů vypsat, psaní měl jako účinnou terapii, vždyť i já to tak mám. Radost ze života a humor rozdával i při své další práci, kursech tvůrčího psaní. 
I pro mne je Arnošt Lustig vynikající pedagog zásluhou Dany Emingerové, která byla jeho šťastnou žačkou a kamarádkou. Ta předává dál jeho znalosti nám, začátečníkům, kteří se o psaní zajímají. Dnes už vím, že to byl výjimečný člověk a lituji, že jsem neměla odvahu jeho knížky číst dřív. V létě jsem viděla divadelní hru Nemilovaná a moc se mi líbila. Teď jen čekám, až se otevřou knihovny, a já si nějakou knížku půjčím a pokusím se dohnat to, co jsem v mládí zanedbala.



Více zde
Ahoj milá Dano! 
Večer vzpomínek na Arnošta byl inspirativní. A Tvůj příspěvek na blogu iDNES moc hezký. 
Já jsem byla před 16:00 na Rozhlasu Plus. Vyšlo povídání v Metru, v kultuře na iDNES. Kdybyste měli chuť se podívat, večer budu na ČT Art. Potom ještě mezi 20.00 a 20.15 v Událostech v kultuře s reprízou před půlnocí na Čt24
Všem doporučuji knížku Na vlnách štěstí aneb My jsme chtěli jiný svět. V jejím závěru je seznam unikátních audonahrávek z rozhlasového archivu od roku 1962. Mladistvý hlas Arnošta jsem na nich ani já nepoznala. Ale je to on. Vyzkoušejte www.vlnystesti.cz (poslech).
Těm, kteří se chtějí seznámit s Arnoštovými knihami, jež nevyprávějí jen o holokaustu, doporučuji Případ Marie Navarové, Bíle břízy na podzim (poslední verze: Bílé břízy), Okamžiky s Otou Pavlem... Pak je tu izraelská trilogie:
MiláčekNemáme na vybranou (vydané jako novela na pokračování v Koktejlu pod názvem Na letišti) a povídka Dívka u oleandrového keře (poslední verze: Oleandrové keře), která je milostným příběhem mých rodičů Arnošta L. a Věry W. Zajímavé jsou i literární reportáže z Izraele: 1948-1949. 
Arnošt nám také sliboval, že napíše pohádky... ale to zůstalo jen u slibu.
Vše dobré Eva Lustigová




„Člověk je lež i pravda. Dobro i zlo. Šedá zóna bez hranic…“ napsal Arnošt Lustig v závěru knihy Colette. Mám tu knížku ráda. Mám ráda, jak Arnošt Lustig nahlíží na život i na smrt, na člověka, na nás, na ženy, na milostný akt. 
Často se vracím k románu o dívce z Antverp, která měla za úkol hledat zašité diamanty v zabavené oblečení zajatců a která uprostřed hrůz koncentračního tábora přecházela mezi svými poschodími pravdy a lži. A přesto, nebo právě proto, našla svou lásku a zachovala si svou ženskost.„Myslela na své nejvyšší a nejnižší poschodí pravdy. Pro co sem přichází. Něhu uprostřed surovosti. Od čeho se odtrhne. Vlny, které přijímají její tělo od konečků vlasů po poslední nerv. … Doteky, když pokládal svou dlaň na její záda, břicho nebo paže anebo jí laskal tváře. Zvala ho do svých vyšších a nižších poschodí pravdy, než se propadla podlaží a zůstala lež.“
Myslím, že Arnošt Lustig poznal ve svém životě ty nejnižší i nejvyšší poschodí pravdy a nejnižší i nejvyšší poschodí lži. Dokázal se na vratkém a strmém schodišti mezi podlažími pohybovat s lehkostí eskamotéra a v každém z nich nacházel diamanty.
Já, když se občas dívám ze svých nejvyšších do nejnižších poschodí pravdy a lži, mívám trochu závrať. Jako bych se dívala do propasti. Schodiště je strmé a vratké. Snažím se po něm nemotorně balancovat, do mistrovství eskamotéra mám ale daleko. 
Jen doufám, že se má podlaží dnes ještě nepropadnou…



Osobně jsem Arnošta Lustiga nikdy nepoznala. Bohužel. Znala jsem ho ale z televize a jiných médií. Zprvu jako autora válečné literatury a odpůrce holocaustu.
První kniha, kterou jsem od něho četla, byly Krásné zelené oči. A pak film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a Colette. 
Arnoštovo psaní jsem si zamilovala. Tu lehkost, s jakou byl schopen popsat a vystihnout podstatu, atmosféru, vnitřní prožitek, vlastně jakoukoliv situaci, nemá každý autor. To je dar. A k tomu humor a občasná sprostá slova, která přidávají na autentičnosti. Přesně to, co mi sedí a co ráda čtu. Lehkost, nadhled, vystihnutí podstaty lidského bytí, přestože většinou jde o velmi těžké životní osudy lidí.
A pak skrze různé pořady a rozhovory jsem ho poznala jako člověka. Veselého, vtipného, flirtujícího. Škoda, že jsem neměla tu čest ho poznat osobně. Zasmáli bychom se spolu. 
Kéž by se mi skrze Danu Emingerovou podařilo nasát alespoň něco z jeho metodiky tvůrčího psaní a být třeba jen kapkou v jeho odkazu, který zde zanechal.
Zuzana Kratochvílová



Můžete objednat zde
Ahoj Dano!
Chtěla bych moc poděkovat za dnešní neobvyklou hodinu. Mé pocity z ní asi nejlépe vystihuje myšlenka z Malého prince: "Co je důležité, je očím neviditelné." Já bych ještě dodala, že to je na papír nepřenositelné. Laskavost a obdiv, se kterými o Arnoštovi mluvili ti, kdo ho znali, mě dojímala, stejně jako energie, kterou jsem cítila z celé skupiny. I ti z nás, kdo ho nepoznali osobně, k němu - alespoň já to tak vnímám - vzhlíží s úctou a respektem jako k inspiraci, jak se prát se životem. Myslím, že se to promítlo i do příspěvků. Každý ho pojal jinak, ale dojatá jsem byla u všech.
Tobě tedy děkuji za to, že se Ti celou akci povedlo ukočírovat, byť množství účastníků komplikovalo kvalitu přenosu. Zvládla jsi to s klidem, což obdivuji. Ke zlepšení nemám nic - snad jen - ale to není v Tvých silách zařídit - že by akce měla větší grády, kdybychom se mohli sejít osobně.
Děkuji Ti za vše. A paní Evě děkuji za knihu Vlny štěstí Arnošta Lustiga, kterou dala dohromady. Četla jsem kromě předmluvy Pavla Kohouta zatím jen prvních pár stránek (přišla mi dneska poštou), ale už ty mě "zaháčkovaly".
Těším se na další hodinu. 
Anna Vocelová



Milá Dano!
Jistě vynikající tvorbu Arnošta Lustiga jsem dlouho vůbec neznala. Opravdu jen díky tvůrčímu psaní jsem se o něm víc dozvěděla na Tvých kurzech. Musím říct, že jeho slávu i já předávám dál. Tedy prostřednictvím jeho vtipů, které mám vyčtené z Tvých knih a u kterých nikdy nezapomenu podotknout, kdo je jeho autorem. Vždy to má velký úspěch. 



Vzpomínkové setkání k 10. výročí úmrtí Arnošta Lustiga 25. února 2021 - záznam zde
























Když jsem v lednu 2019 na svém prvním kurzu tvůrčího psaní slyšela Danou Emingerovou s láskou vyprávět o svém učiteli Arnoštu Lustigovi, seděla jsem s otevřenou pusou a uslzenýma očima.„To musel bejt borec,“ napadlo mě po několika ukázkách z knihy Živel Lustig. „Borec s pronikavě tajuplnýma očima.“
Působil na mě jako rovný chlap, který se – jak sám říkal v televizním pořadu Vzkaz Arnošta Lustiga (2008) - snažil poučit ze svých chyb – ani ne tak navenek, ale dovnitř, aby měl pocit, že žije čistě. Kromě toho mě tamtéž zaujaly i další postřehy, které by nás nejen v dnešní době mohly inspirovat a povzbudit.
• „Budu se řídit svým rozumem, citem a tvořit si vlastní pravidla, aniž bych byl anarchista.“
• „Nemám potřebu někomu nic předávat. Chci jen psát povídky, které imitují život tak věrně, že to v člověku probouzí touhu být lepší než horší.“
• „Co říkám svým studentům – cokoli prožijete, dobrý, špatný, krásný, hnusný, všechno je pro vás materiál… Všechno vám může být k užitku.“
• „Pokud by lidstvo bylo román a já psal jeho poslední kapitolu, končila by slovem naděje.“
Autorovy spisovatelské poučky pak Dana bravurně vtiskla do knihy Živel Lustig. Vyberu jen některé z nich.
• Literární pravda musí být víc než pravda – lidi lepší než dobří, horší než špatní.
• Popis má být konkrétní – je lepší napsat „kos zpíval na jabloni“ než „pták seděl na stromě“.
• Nedělat ze čtenářů blbce – nepsat, že něco bylo zajímavé/krásné/smutné, ale vystihnout to tak, aby to čtenář poznal sám (popsat charakter v akci).
• Důležité je přepisování, krácení - „Začněte psát co nejdřív, ať si povídku stihnete po sobě několikrát přečíst. Když příběh vymyslíte dneska, zítra ho přepíšete a pak každý den budete text cizelovat k dokonalosti… Vylepšovat by se měl tak, aby se za něj ani po 10 letech nemusel autor stydět.“
• Nevzdávat se, když se naše dílo někomu nelíbí - „Podívej, zápas s pocitem méněcennosti je všudypřítomný u každého autora. Důležité je vědět, že nejsi úplný idiot, když se ti nějaká povídka nepovede. I Hemingway stvořil některý šílený kraviny.“
• Nesnažit se někoho napodobovat - „Každý máme nějakou povahu a té odpovídá náš styl…“
A co říci na závěr? Možná víte, že k lekcím Arnošta Lustiga neodmyslitelně patřila i pověstná bábovka. Na prsa se mi sice jako Vendule nepodepíše, ale radost mu tam nahoru snad udělá…



Pět věcí, co jsem se naučila na prvním semináři letního semestru:
- důležitost prvních vět 
- není žádoucí vyvolávat v čtenářovi pocit zmatení, tím, že ho zmateme textem 
- ideálně hned skočit do děje 
- charakter ukazovat ne popisovat 
- často je méně více
Anežka Nováková, Fakulta designu a umění v Plzni 



Fakulta designu a umění v Plzni, on-line seminář 24.2. 2020





















Pět věcí, co jsem se naučila na prvním semináři letního semestru:
Jazyk je jako melodie
Popis je jen kulisou pro náš příběh
Čtenář mi musí věřit
Nedávat nálepky
Když něco napíšu, je to jak moje dítě
Bára Macková, Fakulta designu a umění v Plzni



Nepřehlcovat diváka přílišným množstvím popisných informací, děj ztrácí svižnost
Postavu tvoří její vyjadřování (dítě se vyjadřuje jako dítě) Chytrost lépe vyjádříme skutkem postavy
Děj má - začátek, prostředek, konec 
Důležité je vědět proč jsme text psali  
Jan Vaněk, Fakulta designu a umění v Plzni



Popis, dialog, akce - 3 části každého literárního díla
Anastasiia Burakova, Fakulta designu a umění v Plzni



Je dobré zasadit děj do prostředí, 
psát popis skrze oči někoho je taky fajn, 
méně informácí je někdy lépe, 
příběh by měl mít začátek, prostředek a konec, 
moji spolužáci jsou velmi talentovaní jednici
Lenka Hájková, Fakulta designu a umění v Plzni



Psaní má určitý řád = Motiv, akce, následek 
- přímé řeči a jejich "pravidla" 
- pojem literární pravda
- snažit se nemást čtenáře, protože mu nebudu dělat při čtení poradce  
Elliot Jačků, Fakulta designu a umění v Plzni



- cihly: popis, dialog a akce 
- nepoužívat slovo entita, když se nehodí 
- všechny příběhy musí mít začátek, prostředek a konec 
- všechny naše práce by měly mít dobrý název, který není jen o zadání 😄 
- nesmíme zahltit čtenáře zbytečnostmi
Štěpánka Mrázková, Fakulta designu a umění v Plzni



Dobrý den,
posílám vám ty povídky, co jsem psal a měl mít dneska na hodinu. Nejzajímavější vzpomínka a popis obrazu. Děkuji za přečtení. Co jsem se naučil:
-nedávat věcem samolepky 
-popis, dialog a akce má být v harmonii 
-čtenář ví jen to, co mu řekneme 
-3 části příběhu + neviditelná 4 část 
-nepsat ona řekla, že... ale rovnou psát, co řekla
Julie Scillingová, Fakulta designu a umění v Plzni



Co jsem se naučila:
popis, akce, dialog-důležité věci při psaní.
existuje ještě 4 neviditelná část, která je také důležitá
Postava musí hrát svoji rolí-maminka musí být maminkou, zloděj zlodějem, atd.
Neměl být jenom popis nebo jen dialogy- mělo by všechno být v harmonii
Čtenář pochopí jen to, co napíše autor
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění v Plzni














- Literarni dilo se deli na 3 části, 
- Hemingway dělil dílo na motiv, akci a následek 
- zaujmout musí i název 
- vsázet do děje přímou řeč pro oživení děje
Kristýna Koblasová, Fakulta designu a umění v Plzni



pri pisani je dolezite zachovat zaciatok, jadro a koniec, 
zaujat cloveka, 
vynechat nepotrebne veci, aby sme ctenara neplietli, 
dobre je pouzivat priamu rec - oddeli privela informacii
Nina Potočárová, Fakulta designu a umění v Plzni




Dobrý večer, paní Emingerová,
hodiny KOSD2 jsou dlouhé, ale záživné. S připojením mobilními daty to bohužel není taková zábava. Web kamera zkresluje víc, než bych čekala. 
Dokázala jsem dávat téměř nepřetržitý pozor. Zvládla jsem využít zpětnou vazbu na jiné práce a podle připomínek na poslední chvíli upravovat svůj vlastní text. Vlastně jsem se toho naučila docela dost; nebo spíš si ověřila to, co jsem zaslechla ohledně psaní už dříve. 
V příloze zasílám své dnešní dvě práce, které jsme s vámi dnes dělali - Nejzajímavější den mého života, který jsem pojmenovala Spontánní výzva, a poté popis obrazu. Každopádně k oné Výzvě chci jen říci, že se jedná o poněkud kontroverznější téma, ale snad se vám bude líbit i tak. 
Budu ráda za rady k psaní, mám v něm velkou zálibu.
Zuzka Smolová, Fakulta designu a umění v Plzni



charakter postavy určuje její jazyk 
neopomíjet přímou řeč, 
postavu představím nejlíp v nějaké situaci
Lucie Košinová, Fakulta designu a umění v Plzni



Dlouhodobý kurz 18. února 2021 na Jitsi Meet






















Potkávání on-line má své kouzlo. Pokud se sejde parta lidí se společným zájmem, mozkový trust funguje i na dálku.



Kouzlo psaní knih
Ahoj Dano,
posílám 10 věcí, které jsem se naučila:
1. "Flinta na zdi" má vystřelit, jinak je nadbytečná.
2. Musíme psát uvěřitelným způsobem. Čtenář tomu musí věřit.
3. Přídavná jména brzdí děj.
4. Popis zpomaluje tempo děje.
5. Popis má být zaměřený na to, co je významné pro děj nebo charakteristiku postav; pro plasticitu a emocionální zabarvení popisu je vhodné používat popis všemi smysly (nejen očima, spíš naopak).
6. Je důležité uvědomovat si čtivost a srozumitelnost textu, čtenář by se neměl ztrácet, i když text bude jen poslouchat, a ne sám číst.
7. Musím znát historii postav, měla bych o nich vědět vše.
8. Dialogy zrychlují děj a vtahují do děje lépe než popis, skrze dialog lze postavu lépe vyjádřit než jen pouhým popisem.
9. Vnitřní monolog snese větší míru chaosu než dialog, sleduje zrod myšlenky.
10. Je třeba dbát na konzistenci textu a uvědomovat si, komu je určen, jaký je můj záměr. Co vlastně píšu (viz bajka - jediný literární útvar, který nese ponaučení).
Hezký den.
Míša Štěpánka



Literární skupina Rozmazlení



























Hola hola, přátelé!
Chtěl bych se podělit o radost z nové povídkové knihy, která vyšla na podzim, a kde je i mnoho mých příběhů. Jmenuje se: Jak mne připravil o panenství Dřímající hrom a jiné povídky. Koláže do ní dělal David Vávra. Dá se objednat všude u dobrých knihkupců. Kdybyste o tom uvažovali, udělejte to, prosím Vás, tady. Nějaké své povídky jsem pro Vás načetl na kanále Yotube



Dobrý den, paní Emingerová, 
před pár dny jsem dočetla knihu Živel Lustig. Byl to hodně silný zážitek. Děkuju za spoustu inspirace. Zatím jsem napsala několik povídek, které bych ráda poslala do světa. Chtěla jsem se s Vámi poradit, zda nevíte, kdo a kde by mohl mít zájem vydat povídky neznámé autorky? :-) Tvořím mikropříběhy, které kombinují poetično a ironii. Někdy je to trošku netypická detektivka, jindy spíš (nepřeslazené!) pohlazení pro duši. Někdy obojí. A taky trochu magický realismus po česku. Prostě povídky o zvědavosti a touze po poznání. 
Nikola Hiklová 



Milá Dano,
v rámci této divné doby jsem pořád celkem pilná a něco se podařilo. V prosinci jsem vytahovala na kurzu jednu knihu (odbornou) Ekonomická diplomacie nové doby, kde jsem autor. Musím se pochlubit. 
V dvojčísle 1_2/21 vyšla její recenze (časopis MED - Moderní ekonomická diplomacie, vydává Ministerstvo zahraničních věcí). Pozitivní, jinak bych to nepsala. 
Seriál o Renčínech v Americe má už další pokračování, vyšlo opět v Českotřebovském zpravodaji. Je s tím legrace, protože mi začaly psát spousty lidí. Ta lepší zpráva je, že se to líbí, ta horší, že něco chtějí, většinou rozmotat jejich rodokmeny a najít jejich prapra-strejčky z Ameriky, potažmo jejich žijící potomky. Pro zajímavost přikládám PDF.
Moc zdravím a přeju zdravíčko a dobrou pohodu.
Až bude trochu po všem, tak se zase hlásím na nějaký kurz.
Hana Havlová



Dobrý deń,
prosím vás, organizujete ešte kurzy tvorivého písania pre firmy? Ak áno, je ich možné absolvovať aj online? Z našej firmy by sme mali záujem štyria. Je to možné?
Ďakujem a želám pekný deň.
Slávka Vogelová, STVPS
























Ahoj, díky, bylo to super. Jen mi občas odtud z Kalifornie blbne připojení. 
Anďa



Dialog je jednou z literárních cihel. Dialog sděluje nejen myšlenku mluvčího, ale i jeho momentální rozpoložení (emoce), osobní dikci (hovorový X spisovný jazyk) a povahu. Dialog děj zrychluje, na rozdíl od popisu, který nám děj zpomaluje.

Pozor na věci, které splavnost řeči narušují:
1/ nadužívání uvozovacích vět se slovesem ŘEKL a nadužívání příslovcí v těchto uvozovacích větách
Příklad: „Položte tu pistoli, Uttersone,“ řekl Jekyll mrazivě.
         X  „Položte tu postoli, Uttersone!“ zavrčel Jekyll.

2/ uvozovací věty, v nichž popisujeme děj, který namísto popisu můžeme „ukázat“
Příklad: „A sakra,“ nadával pět minut nad rozlitým vínem.
         X  „Krucinál, himl hergot donnerwetter! Ta flaška stála majlant a já se takhle poleju a ani neochutnám! Sakra práce!“

4/ Souslovné spojky a příslovce (v důsledku bezpečnostních opatření,…)

5/ rozvité přívlastky (vdova soustavně oplakávající svého manžela…)

6/ řetězce vedlejších vět
Necháme-li své postavy promluvit, posuneme tím děj, či vykreslíme okolnosti, v jakých se příběh odehrává. Během dialogu ukážeme, co jsou naše postavy zač. Podle toho, jak postavy mluví, by čtenář měl poznat povahu. Dobře napsaná řeč napoví, jestli je postava chytrá nebo hloupá, poctivá nebo nepoctivá, vtipná nebo suchar.
Dialog čtenáře vtáhne do děje lépe, nežli prosté přímé líčení (kdy o někom přímo napíšeme, že je takový či makový).
Dle Hemingwaye by se dobrý příběh měl podobat ledové kře – pouze 1/10 je vidět nad hladinou a 9/10 pluje skrytě pod hladinou. Děj probíhá v podtextu, v náznacích.

Druhy dialogů:
1/ přímá řeč 
2/ nepřímá řeč 
3/ polopřímá řeč (kombinuje postoj vypravěče s vyjádřením postavy)

VNITŘNÍ MONOLOG
Speciálním nástrojem je VNITŘNÍ MONOLOG, což je vlastně proud vědomí, kdy sledujeme myšlenky mluvčího od jejich zrodu. Vnitřní monolog může klidně být trochu chaotický, asociativní s bezděčnými odbočkami.
Nataša Richterová


Dlouhodobý kurz pro začátečníky 18. února 2021 na Jitsi Meet














Popis známe jako samostatný slohový útvar. My však tímto stylem obvykle nepíšeme celé dílo. Využíváme prvky subjektivně zabarveného popisu k dokreslení příběhu. Popis dává nápovědy k otázkám, které autor klade. Dodává příběhu na uvěřitelnosti. 
Někteří autoři ho řadí spolu s dialogem a akcí mezi 3 základní pilíře, chcete-li cihly, konstrukce příběhu. 
Co se týče tempa příběhu, popisné pasáže příběh spíše zpomalují, na rozdíl od akce, která tempo zrychluje. Dovednost čtivého autora potom spočívá ve vyváženém užití prostředků a udržení optimálního tempa. Popisem čtenáře vtáhne do děje a napíná ho s dalším vývojem událostí, nesmí to ale přehnat, aby se nezastavilo tempo dějové linky docela. V takovém případě by se čtenář začal nudit a ztratil úplně pozornost. 
Platí motto: „Nemusí pršet, stačí, když kape“. Na druhou stranu ani strohý popis není optimální. Čtenář si nedokáže situaci dostatečně konkrétně představit a nemusí se zajímat o to, jak se to s hrdiny bude dál vyvíjet.
Při psaní popisu se snažíme zachytit pohled očima konkrétní postavy. Např. divadelní sál bude popisovat jinak herec, který právě získal hlavní roli, jinak uklízečka, které z balkonu na hlavu spadla sklenička s červeným vínem nebo divák, který přichází pozdě. Každý z nich má odlišnou povahu, za sebou jiný životní příběh a aktuálně naprosto odlišné emoce. Nic z toho však přímo nezmiňujeme. Čtenář by to sám měl pochopit ze způsobu, jakým postava prostředí popisuje.
Každý autor musí umět odhadnout, které detaily zmínit a které naopak vynechat. Vhodné je zaměřit se především na ty podrobnosti, které se časem ukáží významné pro děj nebo třeba charakterizují některou z postav. Obecně platí, že prostředí pro děj významnému věnujeme více pozornosti než jiným.
Začněme tím, že si představíme, jak scéna vypadá. Co na ní naší postavu zaujme? Následně zapojíme i další smysly a informace podáme ve spojení s emocemi, které postava právě cítí. Dodáme tím prostředí na autenticitě a uvěřitelnosti.
Z jazykových prostředků užíváme přirovnání a metafory.
Děkuju a těším se na příští lekci.
Bára J.



Dobeška 26.-27. ledna 2019 
Milá Dano,
před dvěma lety jsem se zúčastnila kursu psaní na Dobešce.
A protože pravidelně sleduji facebookovou stránku Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou, vyskočila na mě pozvánka na Kurz novinářského psaní s paní Věrou Staňkovou. Ten jsem absolvovala v polovině února. A zas a opět to byl pro mě úžasný zážitek. Byl mi dopřán i ten luxus, že jsem jej mohla prožít sama - jen s paní Věrou.
Vedu spolek a veškerá komunikace, korespondence spočívá na mém hrbu. Setkání s paní Věrou mi dalo hodně podnětů a ještě více témat k přemýšlení. Věra je prostě úžasná, její zkušenosti jsou obrovské, ví, o čem mluví.
Takže moc, moc děkuji za tuto možnost.
Když jsem se v práci pochlubila svým zážitkem, moje paní ředitelka hned zareagovala s žádostí, že se mám v té Praze poptat, zda by byli ochotní udělat webinář z tvůrčího psaní pro učitele. Pracuji totiž v Pedagogickém centru pro polské národnostní školství v Českém Těšíně.
Proto se obracím na Vás s dotazem, zda by bylo možno u Vás objednat Kurz tvůrčího psaní pro učitele. Ze zkušenosti vím, že učitelé mají sice teoretické znalosti, co je zpráva, povídka, ale mají malou nebo žádnou zkušenost, jak navézt žáky, aby se dílo povedlo. Učitelé také spolu s žáky vydávají školní časopisy. Inspirace tedy není nikdy dost.
Zdravím ze zasněženého Třince.
S úctou Renata Czaderová



On-line kurz pro pokročilé 11. února 2021




















Ahoj Dani,
chtěla bych moc poděkovat Tobě i Nataše za včerejší lekci i nutnou přípravu před ní. Díky úkolu "napsat anotaci" jsem se aspoň donutila k sesumírování svých výtvorů, nápadů a postřehů a vytvořila si ucelenou představu o tom, o čem by má vysněná kniha měla být, jakým směrem bych se chtěla ubírat.
Také bych chtěla poděkovat za rozdělení skupiny a celkově směr, kterým se hodiny ubírají. Líbí se mi cvičení o hodině, domácí úkoly kratší na zadaná témata i možnost pracovat na něčem svém.
Do společné knihy o rodičích a dětech bych se velice ráda zapojila. Navíc si myslím, že dítětem člověk nepřestane být v osmnácti, ale je jím celý život, dokud rodiče má, takže mě napadá i něco o "dospělých dětech" a starých rodičích apod. Inspiraci z okolí či vlastních vzpomínek mám několik:-). 
Přeji pohodový víkend na Vysočině či kdekoli jinde...
Anna Vocelová



Hola hola,
posílám odkaz, aby jste viděli k čemu mne dohnala nuda na venkově. Také jsem po létech změnil blog. Dneškem počínaje, publikuji na blogu Respektu tady je první příspěvek. Tam teď budou i všechny zprávy z mé hlavy a cest. 
😊
Yakeen




Vážení přátelé,
ve čtvrtek 25. února od 17.30 hodin se bude konat kurz tvůrčího psaní po pokročilé spojený se vzpomínáním na Arnošta Lustiga. 26. února totiž uplyne právě deset let, co Arnošt, k jehož metodě výuky se hrdě hlásím, odešel na věčnost. Proto jsem do naší lekce pozvala Arnoštovu rodinu. Připojí se k nám Arnoštova dcera Eva Lustigová a Arnoštova sestra Hana Hnátová Lustigová.
Na úvodní část semináře věnované Arnoštově památce zvu mimořádně všechny zájemce z řad stávajících účastníků kurzů a další hosty. 
Těším se na Vás. Kdo chce přijít, platforma setkání je na Jitsi Meet.
Dana



Ahoj, 
díky za pozvání na vzpomínkový večer. Samozřejmě se rád připojím. Těším se na (aspoň virtuální) viděnou. 
Honza Fischer



Čtvrteční dlouhodobý kurz na podzim 2018
Milá naše paní učitelko Dano,
já Ti chci říci, že jsem si v kurzech vzala Tvé připomínky k srdci a své povídky, které jsem na hodinách četla, jsem podle tvé rady krátila, krátila a krátila, vyhazovala zbytečná přídavná jména a trochu ubrala při popisech přírody, krajiny a mraků. 
Nakonec jsem svou jednu takto upravenou povídku poslala do nějakého časopisu, nebo novin, už ani nevím kam, jestli by ji neuveřejnili. Samozřejmě mi ani neodpověděli, jak to tak bývá. Vykašlali se i na zdvořilost, mohli přece napsat: "Díky, nehodí se!"
A čas běžel. Uteklo možná půl roku, možná víc a najednou se mi ozvaly šéfky z krajů a servisně-komunikačních center, dámy z Deníku.cz. pro Středočeský kraj, Prahu, JM kraj a Vysočinu, že chtějí všechno, co jsem dosud napsala, že to uveřejní... k mé lítosti nikoli v papírové podobě v některém z časopisů, ale jenom na netu. Jsem sice trošku zklamaná, protože si mé povídky mnoho čtenářů nepřečte, ale to nevadí, určitý úspěch to je. V rubrice ČTENÁŘ REPORTÉR Kladenském deníku mi 1. února 2020 zveřejnili povídku Hadí kámen a tu o My Lai. Ta je drsná, telefonují mi známí, že při její četbě pláčou. 
Tak Ti to Dano dávám na vědomí, že za mou drobnou literární prací stojíš Ty a Tvé rady.  Takže znovu s dvouletým odstupem Ti chci poděkovat. Nebýt Tebe, tak se na to vykašlu a už nic nepíšu anebo úplně blbě. 






























Ahoj Dano,
posílám odkaz na literární festival Hay-on-Wye ve Walesu, o kterém jsem mluvila, že bychom tam mohly jet. Je v něm pevnost a hrad, kde se od roku 1988 na jaře každoročně koná literární festival, jakýsi „Woodstock mysli“, který navštěvuje okolo 80 000 lidí. Navíc HAY-on-Wey je krasné město. Až tahle pandemonie skončí, možná ze bychom mohly zorganizovat výlet i pro skupinu.
Rostya Gordon-Smith  



Tohle jsou mí milovaní ROZMAZLENÍ... Našla jsem v nich báječné přátele - díky psaní. 
Každý je jiný a přece dohromady tvoříme silný tým. Jinak by přece nevznikla knížka s tak praštěným názvem JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM...
Dana



Správné psaní přímé řeči
Zdroj
Jelikož opakování je matka moudrosti, zde je  pár řádek o tom, jak psát správně přímé řeči.

- Přímá řeč je vždy ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel nebo klidně i šeptal. Je to doslovné přepsání jeho řeči. Pokud bychom přepisovali větu do komiksu, přímá řeč by byla tím, co by se objevilo v bublině.

- Uvozovací věta uvozuje přímou řeč, nějakým způsobem ji v textu uvádí. Jsou to věty typu: řekl, zeptal se, zvolal, odpověděl, požádal apod. Uvozovací věta nám říká, kdo a jak mluví.

Přímá řeč a za ní uvozovací věta
- Na začátku přímé řeči musíme vždy napsat velké počáteční písmeno.
Př.: „Dobrý den!“ pozdravil Jeník vesele a vstoupil do obchodu. 
„Jen počkej, zajíci!“ volal zuřivě vlk. 
„Jak se máš?“ zeptal se mě hned po příchodu Karel.

- Jestliže následuje za přímou řečí uvozovací věta, nepíšeme na jejím konci nikdy tečku. Místo tečky píšeme čárku. S tím souvisí i to, že na začátku uvozovací věty píšeme malé písmeno.
Př.: „Tak už jsem konečně doma,“ zaradoval se pocestný. 
„Dlouho jsem tě neviděla,“ usmála se na mne Jitka. 
„Dnes si zopakujeme vyjmenovaná slova,“ začal hodinu učitel.

- I v případě, že končí přímá řeč otazníkem nebo vykřičníkem, píšeme na začátku uvozovací věty malé písmeno. Pokud uvozovací věta stojí za přímou řečí, kterou uvozuje, nikdy nezačíná velkým písmenem.
Př.: „Stůj!“ zvolal policista. 
„Jak se máš?“ zeptala se mě starostlivě matka.

Uvozovací věta a za ní přímá řeč
- Jak už jsme si řekli v předešlém případě, přímá řeč začíná vždy velkým písmenem. 
Uvozovací věta je od ní oddělena nejen uvozovkami, ale také dvojtečkou.
Př.: Babička pravila: „Chlapče, podej mi šití.“ 
Udiveně se zeptala: „To už je tolik hodin?“ 
Zuzka nadšeně křičela: „Hurá, už jsou prázdniny!“

- Uvozovací věta může jako součást souvětí malým písmenem začínat, i přestože stojí před přímou řečí.
Př.: Přišel za mnou a zeptal se: „Proč jsi dorazil až teď?“ 
Pavla se prohlédla v zrcadle a prohlásila: „Myslím, že už můžeme jít.“

Přímá řeč rozdělená uvozovací větou
- Pokud je přímá řeč rozdělena na dvě části, druhá část už velkým písmenem nezačíná. Navíc platí pro první část přímé řeči to, že nemůže končit tečkou. Vložená uvozovací věta začíná malým písmenem.
Př.: „Chlapče,“ ozvala se babička z pokoje, „podej mi šití.“ 
„Hurá,“ křičela nadšeně Zuzka, „začaly prázdniny!“ 
„Zajíci,“ volal vlk naštvaně, „jen počkej, až tě chytím!“

- Za uvozovací větou píšeme čárku. Můžeme tedy říct, že vložená uvozovací věta je od přímé řeči oddělena z obou stran čárkami.
Př.: „Karkulko,“ oslovil holčičku vlk, „kampak jdeš?“ 
„Nevím,“ ozval se Patrik, „proč bych nemohl jít taky.“



Pravidla dialogu: krátké věty, krátké odstavce
Musí být jasné, kdo kdy mluví (pokud to není z dialogu jasné - „Pojď ke mně, Ančo!“)
Uvozovací věty – NE řekla, řekla
Nepoužívat dialog, abychom čtenářům řekli nějakou doplňující informaci. („Určitě, Honzo, víš, že tvůj nevlastní otec král, řekl…“)
Střídat dialog a vyprávění, vyhnout se dlouhým dialogům.
Nechte postavy mluvit jen tehdy, když mají co říct a nepřerušujte akční scénu.
Lucie Svibová



Zaujala mě myšlenka, že filmový humor je často otázkou vzdálenosti. Když natočíte zdálky člověka, jak s rogalem narazí do stromu či sloupu, je to velká legrace jako na tomto videu zážitkových katastrof. Ale jakmile by divák viděl detail, že si letec vyrazil oko o kámen, má třes mozku a krvácí, už to vůbec k smíchu není. 
Ivan




Milá Dano, 
Samozřejmě bych se ráda podílela na knížce o dětech, napsala bych třeba o dětech v cizině, pokud to zvládnu a bude to dobré. Posílám krátký příběh, co se mi stal tento týden, kdy jsme byli na pohřbu manžela mé nejlepší kamarádky. Děti jsou úžasné a ty o nich píšeš ty nejúžasnější věci. Váš Mrtvý ptáček Pámbuch je překrásný. 
Měj se hezky, užívej si Vysočiny a těším se alespoň na internetu, nebo jak říkala moje pravnučka v televizi. 
Zdraví Bohuna



Dobrý večer Dano,
byla mi radostí účast na on-line setkání navrženým Rosťou Gordon-Smith.
Je legrační, že při hovoru na téma: tvůrčí psaní mě při termínu "Psaní podle Lustiga" nejdřív napadlo: co to je za blbost ...? Psát se přece musí každý snažit podle sebe, jaképak "podle Lustiga". Když jste ale začala mluvit, okamžitě mi to sepnulo, protože:
a) jsem jednou na Lustigově kurzu byla
b) se mi vybavilo, že při návštěvě pana spisovatele Viktora Fischla v Praze byla prezentována, (myslím, že v jídelně pražské židovské obce ) Vaše kniha Dva životy, hovory s Viktorem Fichlem.
Viktor Fischl je autor mně ze všech spisovatelů nejbližší. Než jsem sáhla do knihovny, tušila jsem, že tu knížku mám s věnováním jeho i Vaším. Ráda se přihlásím do Vašeho on-line kurzu ve čtvrtek v podvečer.
Kateřina Bíglová



Ahoj Dano, 
dobíjejíje si včera u krbu pozitivní energii proti trudomyslnosti, přišlo mi pár řádků. Tak si dovoluji je poslat Šimonovi do rubriky Ve středu verše
Locked down není chyba v názvu... vzhledem k častosti skloňování tohoto slova by se přímo nabízelo si myslet, že to má být Lockdown. Ale ne, Locked down je záměrně. Myšleno jako Uzamčený dole nebo tak nějak volně...



Orlovské noviny leden 2021
Milá Danuško.
Mám obrovskou radost a musím se s ní podělit s Tebou, neboť Ty jsi ta, která za všechno může :) Tak za prvé - založila jsem spolek Pisálků. A dnes jsem byla oslovena Rozhlasem Ostrava, zda bych jim o Pisálcích nemohla něco málo sdělit v tříminutovém vstupu... Já vím, je to legrační... maličkost... ale já mám bláznivou radost, protože tohle, přesně tohle jsem já... a těším se.
Takže v neděli 7. února v 9.47 budu v Rozhlase Ostrava. A to mi věř, že se zmíním o Tobě, o Tvých kurzech, protože díky Tobě jsem to, co jsem a kde jsem. A na to se nikdy nezapomíná. Děkuji.
Hanka 



Ahoj,
děkuju za zaslaný odkaz na učebnici a přikládám upravený úkol. Čtvrteční večer mi opět neskutečně moc dal. Jste pro mne všichni vlastně i taková psychoterapie. Učíte mne, jak vystoupit s něčím, co mne baví a správně to předat. 
Když jste mi říkali, že jsem nadpis při čtení "spolkla" spolu s textem povídky, vzpomněla jsem si na slova lektorky Jany Vaňkové. A přitom to na zámku při rétorice zmiňovala několikrát.
Přeju pohodové dny a těším se na další hodinu.
Míša



Tak hele, zatím figuruju v těch knihách jenom jako přicmrndávač v podobě povídky nebo tak, ale říkám si, že taky dobrý. Tohle je knížka mýho kamaráda Martina. A tu povídku, která v ní je, jsem mu věnovala, protože mu fandím. 
Psát jedním prstem na tabletu je totiž docela masakr a zaslouží si to nejen obdiv, ale taky podporu. A i když mě Martin občas docela sere, mám ho ráda a na jeho knihu se upřímně těším. Když budete chtít doplnit knihovnu o zajímavej a možná trochu kontroverzní kousek, tady je odkaz. Navíc můžete tu knížku ukazovat návštěvám a říkat, že znáte tu holku, co do ní přispěla povídkou. Sice jen jednou, navíc strašně krátkou, ale ono záleží na tom, jak se to podá, že jo.

PS. Jinak mrkněte na recenzi na Neviditelném psu, je tam odkaz i na další knihu, kterou můžu doporučit. Shodou okolností ji napsali opět moji přátelé. Nebudu vám lhát, mám strašně šikovný kamarády.




Gratulujeme Zdence Součkové k dalšímu rozhlasovému úspěchu... Halina Pawlowská zařadí 24. ledna její humornou povídku Láska skrze kalhotky do svého pořadu v rubrice Co Čech, to NěmcováNalaďte si v neděli po poledni ČRo Dvojka.


Vážená paní Součková,
mnohokrát děkujeme za Vaši přízeň a především za Vaše příběhy. Zvláště pak za ten s názvem
 Láska skrze kalhotky, který se paní Halina Pawlowská rozhodla zařadit do svého vysílání Co Čech, to Němcová. 
S radostí Vám tedy chci oznámit, že již tuto neděli 24.1edna 2021 po dvanácté hodině může potěšit a pobavit nejen Vás, ale jak pevně věříme, i další posluchače stanice ČRo Dvojka.
Ještě jednou tímto moc děkujeme a přejeme mnoho úspěchů. Jak osobních, tak tvůrčích.
Za celý tým pořadu Vás zdraví 
Jaroslav Pokorný, slovesný dramaturg



Mám ráda povídky svých spolužaček z kurzů. Hlavně Nataši Richterové. Její Dračici a Koučku načetla Halina Powlovská na ČRo Dvojka. Nedávno jsem v pořadu Omeletky slyšela i povídku Jany Bednářové Kouření, koroňák, knoflík. I Zdenka Součková už byla dvakrát v rubrice Co Čech, to Němcová s povídkou Pánský stryptýz a Láska skrz kalhotky. Gratuluju, děvčata, a tiše závidím.
Ivana



Koupila jsem si sešit. Obyčejná věc, řeknete. No jo, ale nějak se začít musí. Bylo mi 13 a začala jsem psát básničky.

Proto, abych měla "deníček", 
kde budou mezi řádky
zapsány mé prohry i mé lásky.
Když listuji zpět, je to jako výlet v čase.
A já pochopila, že musím psát zase.

Od roku 2017 jsem začala jezdit do Prahy za p. Danou Emingerovou na kurzy tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga. Naprosto neomylně jsem pochopila, co je mou láskou. Kdo jsem.
Jsem "ta, co ráda píše".
V roce 2020 jsem porodila své malé, štíhlé dítě. Mezi porodníky byl i vynikající ilustrátor, malíř a grafik Pavel Oparty. Rodila jsem v porodnici REPRONIS Ostrava. Na místo rodného čísla má mé dítě své ISBN. Říká mi Říká mi Zavolej mi včera a já ho poslouchám. V mezičase mi mé prvorozené šeptá: "Mami, nezahálej.... chci ještě bráchu či ségru... " A tak pracuji na své druhém dítěti, tentokráte neveršovaném.
Zatím jsem s pomocí boží a především šikovného p. Viktora Petříčka dala prostor ke zrodu webových stránek Hanlen. S jídlem roste chuť - a já si přeji vytvořit skupinu stejných amatérských nadšenců, kteří ovšem píšou s láskou hodnou profesionálů - Pisálky.
Hana Kavalová



Dlouhodobý kurz 28. 1edna: 14 účastníků plus pes a kočka a povídky na téma Život za deset let.
















Díky všem za dnešek, hodně jsem se nasmála.  
Bára



Oceňuji, jak ses poprala s velkým množstvím účastníků a jak jste se o nás s Natašou podělily. Zároveň souhlasím s tím, že menší skupiny jsou lepší už kvůli dynamice a možnosti se případně více vyjádřit, plnit úkoly v hodině apod. Děkuji za péči, kterou nám věnuješ a přeji pěkný večer.
Anna Vocelová



Milá Dano, 
množství účastníků jsi zvládla na výbornou, muselo to být ale náročné. Se zařazením do skupiny samozřejmě souhlasím, vymyslela jsi to báječně, už se opět těším na příště. Tento týden jsem zůstala na horách, je tu krásně a sněhu plno. Zasílám trochu poupravené úkoly z minula a moc pozdravů všem. 
Bohuna 



K referátu o POPISU:
- popis má za úkol vtahovat do děje, uvozovat, budit napětí a zvědavost, hodí se do něj metafory a přirovnání
- popis má čtenáři pomoci pochopit, o jaké prostředí, emoce, děj se jedná - s tím, že popis je předkládán očima toho, "kdo se dívá"
- subjektivně zabarvený popis v příběhu děj zpomaluje, když to autor přežene
- akce děj zrychluje
A k tomu navíc opakování je matka moudrosti: "Literární pravda musí být pravdivější, než pravda... a musí vycházet ´od srdce´ a vznikat s vědomím, že ji nelze přizpůsobovat tomu, co si o tom kdo bude myslet."
Kateřina Pospíšilová



Křest knihy 10. dubna 2019

Jak psát anotace Vašich budoucích knih:

Co není anotace?
Nepleťte si anotaci s recenzí. Recenze je delší text, rozbor vašeho díla a jeho hodnocení, které se objeví v tištěných médiích nebo na webových stránkách knihkupectví či knižních blogerů. Autorem recenze bývá profesionální novinář, kritik, publicista… 

Co je anotace?
Krátké a výstižné představení vaší knihy tak, aby upoutalo pozornost redaktora / vydavatele / čtenáře. Stručně v něm představujete, o čem váš příběh vypráví – žánr, postavy a krátce zápletka. 
Hlavním cílem anotace je zaujmout, upoutat pozornost. Je to marketingový text, reklama na vaši knihu. Tento kratičký text může rozhodnout o tom, zda se nakladatelství či čtenář bude vaší knihou dále zabývat. 

Kde ji budete potřebovat?
1/Pro distributora. Na základě anotace distributoři odhadují, jak se bude kniha prodávat a podle toho si objednávají počet kusů na sklad.
2/ Vyskytuje se u všech popisů knihy v internetových obchodech, popisuje knihu v knižních databázích a často se dává na zadní stranu knihy, aby zájemce přeměnila v kupujícího.
3/ Pokud pořádáte crowdfundingovou kampaň (Startovač, HITHIT, Donio…), bude anotace jedna z prvních věcí, kterou musíte mít. 
4/ Na zadní obálku Vaší knihy.

Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga


Jak napsat anotaci?
Anotace musí být napsána lákavě, avšak pravdivě! Nalákat na něco, co v textu nakonec nebude, se nevyplácí, protože dílo si čtenáři přečtou s určitým očekáváním, které obdrželi právě v anotaci. Jedná se o reklamní text, který se řídí spíš psychologií prodeje než čímkoli jiným. Je dobré se poradit s někým, kdo se zabývá marketingem, popř. sepsání anotace zadat. Ale vy znáte svou knihu nejlépe! Proto je dobré vytvořit alespoň koncept anotace.
Anotace nesmí prozradit, jak příběh dopadne, aby měl čtenář zájem si knihu přečíst a dozvědět se to. Můžete však zmínit, jaká zlomová či krizová situace v knize nastane, aby to v čtenáři posílilo zvědavost.

Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga

Tip: Zkuste anotaci začít otázkou, která pomůže čtenáře patřičně navnadit.

Pro inspiraci odkaz na anotace knih Dany Emingerové a Rozmazlených

Co by měla obsahovat?
- o jaký se jedná žánr
- v jaké době se příběh odehrává;
- kdo je hlavní postava/-y;
- jaká je hlavní zápletka.
- neměla by obsahovat klišé typu „kdo lže, ten krade“ nebo „láska hory přenáší“


Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga

Můžete doplnit:
- Co je na knize nejzajímavějšího a čím je jiná, než ostatní podobné knihy? Jaké oproti nim nabízí výhody?
- Co kniha čtenáři přinese, jakou jeho potřebu uspokojí? Podívejte se na to z pohledu čtenáře. Jakou potřebu byste museli mít vy, aby vás kniha zaujala a koupili jste si ji, kdybyste nebyli jejím autorem?
- Obsahuje kniha odpověď na nějakou neobvyklou otázku? Obsahuje nějaké tajemství? Najděte absurdní momenty, neobvyklé situace, nečekaná rozuzlení. Položte otázku, která vzbudí zákazníkovu zvědavost, nakousněte napínavé téma a nechte ho nedořešené.
- Je něco mimořádně zajímavého na autorovi, na procesu, jakým kniha vznikala nebo třeba na vzniku původní myšlenky?
- Je to spíš marketingový než umělecký text. Proto se neostýchejte knihu pochválit a vyzdvihnout její kvality. Ale pozor, neměla by obsahovat jakékoli subjektivní informace ("Úžasná kniha, stojí za přečtení, nebudete litovat... apod.)
- Je naprosto zásadní si ujasnit, co je na knize jedinečné. Co čtenáři dá, proč stojí za to si ji přečíst. S tím pak můžete pracovat nejen v anotaci, ale i v dalších textech na stránce s předprodejem. A po vydání třeba v rozhovorech s novináři.
- Představte si cílovou skupinu, která bude vaše texty číst. Zkuste se na text, který tvoříte, dívat očima potenciálního čtenáře. Zaujme jeho pozornost? Bude pro něj srozumitelný? Hovoří jeho jazykem? Jsou pro něj sdělované informace důležité?
Rozsah anotace: 5 – 10 řádků (zhruba 450 až 550 znaků)
Nataša Richterová





Jsem ráda, že se můžu zúčastňovat alespoň on-line kurzů, když už ne v reálu tvých hodin. Vždycky se na vás všechny moc těším. Je to pro mě vzpruha a odpoutání se od reality všedních dní. Také děkuji za poslání knížky od Martina, moc ráda si ji přečtu, už se na ni těším. Martinovi jsem napsala dopis, třeba ho trochu namotivuje na pozitivnější myšlení, aspoň to byl můj záměr. Z dnešní hodiny jsem si odnesla hlavně nové informace od Nataši ohledně toho, jak se píše anotace ke knize, a jinak to bylo spíš opakování jako Popis, Vyprávění, Flinta na stěně, Dikce a Přednes, Přímá řeč, vyvarovat se Nevhodných/Zbytečných přídavných jmen atd.
Zuzana Kratochvílová



Dřímající hrom
Duši nespoutáš
Psaní dává křídla. To je heslo a vyznání kursů tvůrčího psaní, které kdysi založil světově slavný český spisovatel Arnošt Lustig. Když Lustig před desíti roky ve svých 84 letech (pro přírodu, to to ale utíká!) odešel, převzala vedení tohoto kursu Dana Emingerová. Ta se původně do Lustigova kursu přihlásila co žákyně. I když měla tehdy za sebou pár vlastních knih, a úspěšnou novinářskou dráhu, usoudila, že člověk nikdy neví tolik, aby se nemohl naučit něčemu novému. Pravda, někteří se ptají, zda se jakákoliv tvůrčí práce dá naučit. Přece schopnost vidět a slyšet je nám každému více nebo méně dána, takže o co jde?
Jistě, vidíme a slyšíme všichni. Ale rozhodně ne všichni stejně. A zdaleka ne všichni dovedeme vyprávět, co jsme viděli a slyšeli. Ostatně, o tom je třeba studium kresby a malířství, nebo hudby, nebo filmu, prostě jakéhokoliv umění. Nejde totiž o nic méně než o umění sdílet viděné i slyšené tak, aby to zaujalo i ty, s nimiž se dělíme. Nezapomenutelný český režisér a herec Jiří Menzel tomu říkal znalost řemesla. A takhle nějak to měl v úmyslu Lustig, když s těmi kursy před lety začínal, a takhle nějak v jeho práci pokračuje i Emingerová.
Ovšem: lidé, kteří se něčemu, čemukoliv, učí, rádi mají před sebou nějaký (pokud možno určitý) cíl. V případě těch, kteří by se rádi stali spisovateli, je tím cílem kniha. Ano, stará poučka říká, že každý z nás máme v sobě jednu knihu: o sobě. Skutečný spisovatel, pokračuje tato poučka, se potom pozná podle toho, že má v sobě i další knihy, a že i ty další knihy jsou ke čtení. Ať je tomu jakkoliv, Emingerová dává svým posluchačům možnost, aby si pravost poučky vyzkoušeli: jejich práce zveřejňuje poměrně pravidelně. A právě teď její péčí, s pomocí řady přispěvatelů, vyšly dvě takové knížky: DUŠI NESPOUTÁŠ a JAK MĚ PŘIPRVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM.
Název té druhé knížky je sice dráždivější, ale ta první je v mnohém neobyčejnější.
 
Martin Tomášek se před 36 roky narodil napaden kvadruspastickou podobou dětské mozkové obrny. To znamená, že má ochrnuté všechny čtyři končetiny. Ještě štěstí, že žije v době počítačů: může totiž psát. Sice jen pohybem jediného prstu po tabletu, a používá programu, který dokončuje většinu obvyklých slov za něj (někdy ovšem tak, jak se to zlíbí tomu programu, takže mladý autor musí s programem bojovat někdy dost urputně), ale plní si svůj sen: chce být spisovatelem. 
Když před časem viděl vysílání televizní Všechnopárty Karla Šípa a v něm Danu Emingerovou, nelenil. Stal se dálkovým posluchačem. Duši nespoutáš je kniha o Tomáškově usilovné a namáhavé, někdy až vyčerpávající pouti za jeho cílem. Jsou v ní elektronické výměny názorů mezi učitelkou a žákem, ale hlavně v ní jsou Tomáškovy povídky. Jsou v ní také příspěvky dalších účastníků Psaní podle Lustiga, a neuvěřitelně citlivé ilustrační grafiky, dílo studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ze Západočeské university v Plzni. Tuhle knihu, vydanou nakladatelstvím Veritas, by si měl pořídit každý, kdo zvedá ruce, neboť se vzdává nástrahám života.

Tvůrčí skupina Rozmazlení
Kniha o ztrátě panenství vinou či zásluhou hřímajícího hromu je o něčem jiném. Jejími autory je pět účastníků kursu a jejich paní učitelka.
Půl tuctu autorů, půl tuctu náhledů na život, půl tuctu otevřených nebo alespoň otevírajících se dveří do původně zakletých zákoutí lidských duší i srdcí. Těmi autory jsou (kromě Dany Emingerové) Monika Hodačová, Nataša Richterová, Bořivoj Beránek, Yakeen J. Helus, Miroslav Tichý a autor skvělých koláží David Vávra. Ještě nedávno zúčastnění pisatelé znali nejvýše jméno své tehdy nastávající učitelky, z níž se nakonec vyklubala i skvělá kamarádka. A z nich se vyklubala parta, jakou by člověk asi jinde hned tak nenašel. V rámci kursu se učili nejen psát, ale také číst. Učili se (a snad se i naučili) chápat city, pocity, názory, vášně i myšlenky lidí, s nimiž je seznámil společný zájem. Četli si navzájem svá díla, některá napsaná na zadání, co svého druhu domácí úkol, některá vzniklá z jejich vlastních popudů. Také neváhali se čas od času navzájem za svá díla kritizovat tak, aby jejich názor šel přímo k věci, aniž by byl urážlivý.
Nemá moc smysl jednotlivé povídky rozebírat, ať literárně-vědně nebo jazykozpytně: někdo má rád vdolky, jiný holky. Jsou mezi námi ovšem jednotlivci, ano, i celé kolektivy, kteří zbožňují obé. Třeba já.  Jedno má těch šestačtyřicet povídek společné: jsou upřímné. A vsadil bych svých sto kaček ku vaší jedné, že většina těch povídek chytne většinu čtenářů za srdce. Ba někdy ho (nebo ji) donutí zapřemýšlet. Nejen o povídkách, ale i o sobě samé(m).
I tato kniha vyšla u Veritas. I tato kniha se skvěle drží v ruce a ještě lépe se čte. Zda někdy někdo z autorů této knihy nakonec sepíše spousty knih, a všechny z nich zajímavé, podobně jako to dokázala a dokazuje jejich učitelka, je zatím jedno. Důležité je, že každý našel svá křídla a snaží se s jejich pomocí létat.
Petr Adler, Edmonton, Kanada, Neviditelný pes



Ahoj, 
tohle je fotka z našeho knihkupectví v Zábřehu. 
A možná budu mít i reklamu na DUŠI NESPOUTÁŠ v místním oběžníku.



Milá Dano!
Je to velmi těžké napsat něco nového, co už nenapsal Petr Adler. Udělala jsi kus práce pro jednoho životem zkoušeného človíčka - KLOBOUK DOLŮ !!! Přísná, ale trpělivá, obětavá, altruistická. Martin - mnohdy nedisciplinovaný, svéhlavý, ale snaživý a citlivý. 
Knížka dává mnoho podnětů k zamyšlení. Hodně jsem ocenil příspěvky členů kurzů. Udělala jsi moc záslužnou věc. Přičítá se ti to jako obrovské plus. Jsem rád, že jsem si knížku mohl přečíst. Určitě se k ní budu i v budoucnu vracet. 
Standa Forejtek



Naši mi vytiskli knihu. Tu moji, samozřejmě, proč by tiskli cizí, to by nedávalo smysl, že jo. Takže si ji jdu po stopadesátéosmé přečíst v tištěné podobě, opravit chyby, zjistit, že vůbec není v takový formě, v jaký ji chci mít, a nakonec si pravděpodobně naliju víno už v poledne, abych se patřičně uklidnila.
Je to první pokus.
První pokusy bývaj dost zrádný, to každej známe. Člověk ještě nemá zkušenosti, na spoustu věcí kouká jako tele na nový vrata a většinou po dokončení svýho snu počítá všechno, co by udělal jinak. A není toho málo.
Já se snažím neztrácet nervy a hlavně naději. Zatím to vypadá tak, že nemám ilustrátora a plánovanej komiks si asi budu muset nakreslit sama (ne, že bych to nedělala celej gympl v hodinách matiky a fyziky). Editora jsem ještě nestihla oslovit a na tisk šetřím prachy. Spisovatelskej život je fakt náročnej. Ale ten pocit, ten za to všechno bez debat stojí!



Dobré jitro, Danuško,
(předpokládám, že nejsi noční pták jako já a číst to budeš nejdříve ráno)
Zasažen frustrací z vládních opatření jsem vypotil další básničku. Tvoje myšlenka, že by to už bylo na vydání sbírky, mně pochopitelně taky vrtá hlavou, ale pořád si myslím, že je toho zatím málo. 
Nejsem profesionál a nejsem na těch básničkách existenčně závislý, a tak nehrozí, že bych se pustil do překotné kvantitativním hlediskem motivované výroby bezobsažných říkanek...
Doufám, že Pachuť takovou říkankou není. No, posuď, prosím, sama.
Chtěl bych na vysvětlenou povědomosti řady použitých slov uvést, že první verš každé sloky je "vypůjčený" od mnou milovaných velikánů naší poezie (v pořadí Mácha, Neruda, Šrámek, Nezval a Seifert) a že poslední verš každé sloky je inspirován biblí (1. list Korintským, 13 B21).
Zbytek je, čestný pionýrský, skutečně můj vlastní...
Přeju vše nejlepší a pevné zdraví i nervy Tobě i všem Tvým blízkým a těším se někdy na shledanou.
Až bude teplo a skončí "stanné právo", budu uvažovat o tom, že popadnu Haničku a vyrazíme do některého z Tvých kurzů.
Z Rumburakova zdraví Olda



Příběh může být i krátký. Můžeme začít knihu hromadně. A všichni můžeme psát, pouze asi 3 % lidí jsou ti, kterým to nejde. Třeba patřím i já mezi velkou většinu.
Petra



Book Club 27. ledna 2021 na Jitsi Meet












Co jsem se naučila: že se to dá, že Dana je úžasně inspiration, že jsem vám všem vděčná, že do toho asi půjdu. A tohle je odkaz na literární festival Hay-on-Wye ve Walesu, o kterém jsem mluvila, že bychom tam mohly jet. Určitě musíme něco společně vymyslet. Navíc je to krásné městečko...
Rostya Gordon-Smith

Hay-on-Wye, známý pod přezdívkou „město knih“, leží ve Walesu na hranici s Anglií. 
Vše začalo v roce 1962, kdy zde Richard Booth otevřel první antikvariát, pro který získal publikace ze zrušených veřejných knihoven v USA. Do Hay se začali sjíždět bibliofilové, což vedlo k zakládání dalších knihkupectví – je jich 40 na 1600 místních obyvatel. 
Richard Booth prohlásil z recese městys samostatným královstvím a sebe jeho vládcem.  




Dana s námi sdílela způsoby, jakými učí své žáky ve svých kurzech tvůrčího psaní. Vypravovala nám poutavě o svých knížkách a o tom, jak vytvořit chytlavý příběh či najít správný nápad pro vlastní tvorbu. Na setkání přišly i nynější studentky z kurzu, které zde nacházejí inspirativní platformu pro uplatnění své fantazie. Děkuji za setkání.
Eva Černíkova



Book Club 27. ledna 2021 na Jitsi Meet
Psaní je řemeslo jako každé jiné. Téma - podtitul - název krátký a zapamatovatelný, ale může to být jinak. 
Důležitá je zápletka a rozuzlení. 
Přemýšlet, co svým příběhem chci říct. 
Přemýšlet víc o čtenáři než o svém příběhu. 
Jsem nadšená, mám velkou chuť do psaní i do kurzu. Co příště: empatie v psaní, jak se naladit na čtenáře.
Helena



Naučila jsem se, ze se psaní da naučit , a to je velká naděje. Jsem vděčná za setkání s těmito tyto úžasnými lidi, a těším se na další cvičení! Děkuji za inspiraci!
Markéta Fuchsová



Děkuji moc za úžasné povídání.
Romana


 
Ahoj Dančo, 
zrovna koukám na ČT Art. Je tam Arnošt Lustig Na plovárně u Marka Ebena z roku 1999 a já jsem šťastný a vzpomínám na naše seance na Dobešce. Arnošt povídákrásně o životě, i když to je více jak 10! let starý. A taky vykládal, jak učil v Americe mladé Američany tvůrčímu psaní a vše bylo tak, jak jsem to slyšel tebe. Od Aristotela až po kolektivní rozbor. Holt šíříš jeho odkaz dál...
Jak pokračuješ ve výuce? A co Klára a další tvořivé nadějné naše slečny a paní Věrka z Brna? Měj se moc hezky a hlavně všechny pozdravuj. Čus



Bylo zajímavé poznat další lidi se zájmem o psaní.
Bohuna 


 
Ahoj Dano, Šimone,
netuším, jestli Vám kurzisté posílají práce předem, nebo jestli se to nechává až přímo na setkání. Taky nevím, jestli to vůbec stíháte dopředu nějak číst, nebo komentovat atd., ale tentokrát chci dát dopředu vědět, hlavě kvůli tomu, jak se teď právě vynacházím. V příloze zasílám svoje aktuální výplody - nějak to tak vyšlo. K tématu o životě v budoucnosti patří Svět za 10 let a Očekávání věcí příštích. Královna bílé stopy staví na současném stavu sněhové pokrývky. Jako bonus přidávám Medailonek autorky - ten tedy samozřejmě s nadsázkou :-) 
Prosím Vás, můžete mi říct, jestli je normální, že přestože mě to vždycky jakoby hrozně baví, skládat nějak věty, aby se podobaly tomu obrazu, nebo situaci, kterou si v hlavě navodím, že se při tom zároveň příšerně vztekám a leze mi to na nervy???
Jak jsem teď trochu víc času věnovala psaní několik dní za sebou, tak jsem skoro až tu radost začala ztrácet. Věty a souvětí na mě najednou křičí, jak jsou bezcenné, připadá mi to celé hrozně takové "školní, slohové", žádný pocit zadostiučinění při dokončení textu moc nepřichází. Taky mě dostihl pocit, že sama sebe posunout neumím, že to bude pořád dokolečka to samé a to mi vadí.
Budu ráda za názor.
Díky a večer ahoj,
Katka 



Dlouhodobý kurz od čtvrtka 14. ledna 2021 na Jitsi Meet



























Ahoj Šimone a Dano,
toto je můj souhrn klíčových poznatků z čtvrtečního novoročního on-line setkání:
Literární útvar má standardně tři základní části: ZAČÁTEK, PROSTŘEDEK a KONEC a vždycky je v něm skryta i čtvrtá, tzv. neviditelná část, která umožní pochopit, PROČ autor daný text napsal.
Text má být čtivý, bez zbytečných odboček, nebo podrobností, které odvádějí pozornost. 
Pokud autor používá metafory, měly by být jasné a srozumitelné. 
Chybou bývá vršení komplikovaných souvětí a mnoha cizích slov, v češtině také použití trpného rodu, který působí neosobně a hodí se jen někdy.
Z referátu "O PSANÍ" od Bohunky:
Skutečný autor vždy stvoří nejméně dva koncepty svého textu, někdy jich je i mnohem více.
Je dobré text si přečíst a dělat v něm nové úpravy s časovým odstupem, protože nic nebývá správně hned napoprvé. Výsledný text dokonce může působit tak, že ho psal úplně někdo jiný.
Po zapracování úprav je čas předvést dílo někomu blízkému. Připomínky od takového "ideálního čtenáře" je nutné brát vážně a v textu je případně zohlednit.
Posílám jedno cvičení. Někde na stránkách jsem viděla, že se v nějakém kurzu psaly příběhy na šest slov, tak jsem to zkusila taky :-) :-) 
Moc zdravím a těším se na 28. ledna na 
Katka Pospíšilová



Díky za učebnici. Standa
Zdravím, děkuju moc za zaslání online učebnice, to mám ale materiálu na studium! :-) První lekce se mi líbila, těším se na další a na náš virtuální kolektiv. Těším se příští týden. 
Bára



Ahoj Dano! 
Díky za první letošní on-line lekci. Nadšeně jsem popisovala manželovi, jak jsem nečekala, že hned na začátku kurzu se budu učit psát medailonek ke své možné budoucí knize. Stále mi dělá problém najít a hlavně říct nějaké připomínky k výtvorům ostatním účastníků. To se ale učím celou dobu, co navštěvuji tvé kurzy, Dani. Práce se mi poslouchají příjemně a baví mne i úkoly od Nataši. Jsem zvědavá, s čím přijde příště. Mějte se hezky a ve čtvrtek se na vás těším.



Jméno, které přisoudíte hrdinovi, ho provází celý příběh, proto by je měla charakterizovat více než nahodilost jmen běžných smrtelníků. Jména musí být výrazná a měla by ve čtenáři navozovat pocit, že hrdinům zkrátka padnou. 
· Pozor, nepoužívejte podobná jména! Budou-li mít postavy taková jména, čtenář i vy se snadno spletete (Jan x Dan, Lenka x Alenka, Pospíšil x Pospíchal, Nová x Novotná, Zdeněk x Zbyněk). 
 · Jména hrdinů by měla odpovídat i prostředí a žánru. A také době (historické romány) a zemi, v níž se děj odehrává. 
 · Statný chlap by se nemusel jmenovat právě Honzík Čiperka (ale mohl), drobná čarodějka zase nemusí být Gertruda Veliká (ale může, je to jen na vás). 



Recenze na Neviditelném psu

























Milí přátelé, psavci, příznivci tvůrčího Psaní podle Lustiga,
byl to opravdu zvláštní rok, ten právě uplynulý rok 2020! Rok nečekaných událostí, rok změn, rok on-line, rok v nejistotě, ale i rok solidarity, rok určený k hlubšímu přemýšlení o tom, co je v životě důležité, rok přející procházkám, rok, kdy příroda dostala šanci se nadechnout a kdy naše rodiny byly zase hodně spolu… 
O to víc Vám děkuji za vaši přízeň, podporu a spolupráci.

Dlouhodobý kurz 2020
Pro nás, kteří se pohybujeme v okruhu organizátorů a autorů Psaní podle Lustiga, to byl rok nečekané improvizace, ale i splněných slibů, přání a předsevzetí. Do počátku března jsme ještě stihli uspořádat pár víkendových kurzů v Praze a Brně. Pak jsme se museli vydat hlavně cestou virtuálních lekcí s krátkými obdobími nadechnutí přes roušky... Avšak nakonec to bylo vcelku tvůrčí období! 

Vznikla celá řada krásných příběhů, které si můžete přečíst na našem webu Psaní podle Lustiga
Připravili jsme osm elektronických newsletterů, které najdete zde. 

Dokončili jsme a vydali dvě knihy, které mají výborné recenze např. na Neviditelném psu, zmínky jsou v Právu, na MF DNES, na iDNES, ve Vlastě... Obě díla se rodila skoro dva roky – ta první povídková JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM pochází z pera šesti autorů, členů literární skupiny Rozmazlení, a druhou DUŠI NESPOUTÁŠ jsem nachystala s vozíčkářem Martinem Tomáškem. Jde o projekt, který je dílem celého týmu spolupracovníků – dobrovolníků i mých studentů na Fakultě designu a umění v Plzni, kteří namalovali krásné ilustrace. Obě knihy jsou dostupné na našem webu, stejně tak jako v knihkupectvích a v distribuci společnosti Kosmas

Pandemie nepřála tomu, abychom Vám jednotlivé autory představili naživo na našich tradičních večerech autorského čtení v pražském Divadle Dobeška či v brněnském Divadle Za hradbami. Věříme, že letošní rok nám bude přát více a naše literární večery budeme moci uspořádat. Máme to v plánu!

Rozmazlení v Železné Rudě 























I počet našich literárních dílen mimo Prahu se během roku hodně zúžil. Skupina Rozmazlených dokončovala práce na své knize během víkendového tvůrčího soustředění v Železné Rudě, kde zápolila s nečekaným úskalím... Nikoliv tvůrčím, ale psychologickým, a to jak se shodnout na názvu přijatelném pro všechny autory. Nakonec nám pomohla najít řešení anketa, na níž se mnozí z Vás podíleli. Děkujeme!


V červnu jsme se vydali na zámek Loučeň nedaleko Nymburka psát zámecké příběhy. A stálo to za to! Výstižně to popsal jeden z účastníků... 
Výsledkem byly čtyři dny v krásném a přátelském prostředí – dny plné neuvěřitelné euforie, pracovního nasazení, diskusí vážných i nevážných, spojených s návštěvou herce a architekta Davida Vávry a procházkou Svatojiřským lesem. 
Na místě vzniklo přes třicet scének, které začaly ožívat díky neuvěřitelně akční zámecké paní Kateřině Šrámkové a místním průvodcům (čtyři na téma začátky automobilismu se na Loučni hrály již letos v létě). 

Moc se těšíme na loučenské pokračování, jen co nám to situace dovolí.  A také na další akce v různých koutech republiky – v jednání jsou různé lokality ve středních Čechách, na Vysočině i na Moravě.
 
Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020


 
Vynikající ohlasy měly i dlouhodobé semináře pro přírodovědce Národního muzea, jednodenní lekce v Akademii ČTK i kurzy psaní cestopisů s National Geographic, které se konaly v době krátkých uvolnění státních restrikcí. K letošním úspěchům patří i to, že se učíme v několika krásných prostorách - nově i na Vinohradech v renesančním domě v Korunní ulici, za což vděčíme vzájemně obohacující spolupráci s firmou Simpy5.

Dům v Korunní 88
Možná jste si také všimli, že začátkem loňského roku jsme spustili díky usilovné píli a nápadům Věry Staňkové i nový web www.psanipodlelustiga.cz s přehledem všem našich aktivit a automatickým přihlašováním na kurzy. Práce účastníků zůstaly i na našem starém webu www.psani-podle-lustiga.cz, tedy na adrese s pomlčkami.😊

Letošní rok 2021 začíná v podobném duchu nejistoty jako ten minulý, ale přesto je to jiné. Jsme zkušenější, možná i trochu moudřejší. A protože „psaní dává křídla“, věřím, že to bude rok nových příležitostí včetně těch literárních. Inspirace je všude kolem nás. Jak nám na jaře vzkázal spisovatel Ondřej Neff: „Koronavirus je spisovatelův přítel: všechno je zakázané, jen sezení na zadku a psaní dovoleno. Využijte toho!“ 
Rok plný literárních nápadů a pevné zdraví Vám přeje 
Vaše Dana Emingerová & lektorský tým 




Může se to zdát jako banální, ale fígle jako akční představení hlavní postavy skrze příběh, pohled na popis vlaku z pohledu uklízeče a zapomenutá flinta na zdi jsou moc hezky pojmenované základy tvůrčího psaní, o kterých jsem třeba jen tak nějak matně něco tušil, ale rozhodně jsem nevěděl, jak důležité tyhle drobnosti ve výsledku jsou. 
Pochopil jsem, proč se mi něco čte dobře a proč mě naopak něco nebaví. 
Mám z toho strašnou radost a nemůžu se dočkat, až budu zase brzy něco mydlit do klávesnice a představovat si čtenáře, jak mě špatně pochopil a já mu k tomu nemůžu nic říct.
Moc děkuju za všechno! Takhle inspirativní víkend jsem teda dlouho nezažil!
Petr Jan Juračka, přírodovědec, horolezec a fotograf 



Milá Dano!
Ten loňský rok 2020 byla tedy jízda. A náš včerejší silvestrovský den také.
Nahoru na Sněžku jsme šli v mlze s nadějí, že nahoře uvidíme slunce. Jen tak trochu prosvítalo... Cestou dolů ze Sněžky už opravdu bylo vše krásně slunečně pohodové. Jen Růžový důl vůbec nebyl růžový a ukázal se jako ledová slůj. A protože zapadalo slunce, nebyl čas se vrátit bezepčnější cestou, kterou jsme přišli, a tak jsem musela zatnout zuby a připravit se na to, že budu padat, udržovat mysl v nastavení "hlavně si nic nezlomit" a klouzat dolů s vidinou, že to přežijeme celí.
Po setmění už to byl skoro horor. Hlavně proto, že já a manžel jsme byli každý jinde v té stráni. V životě jsem se tak nenapadala jako včera. Mysl po každém pádu velela vstát a jít dál... ani nevím kolikrát. Prostě to ustát stůj co stůj.
Byla to ohromná úleva postavit se dole oběma nohama na pevnou zem a užít si ten pocit, že je to za námi.
Skončilo to!!! Tak ať je to tak s celým blbým minulým rokem 2020. A kdyby ne, jistota je, že stejně jednou vyjde slunce jako dnes ráno.
Šťastný nový rok.

PS. Vypadá to, že v lednu bude ještě vše úplně zavřené a nemůžeme Vám tedy nabídnout naši pohostinnost pro tvůrčí literární dílnu na zámku Loučeň. Prosím tedy nový termín, až budeme vědět, že bude otevřeno a že to tak zůstane..























Číst knihu JAK MĚ PŘIPRVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM je jako najít sám sebe v mnoha odlišných příbězích. Přestože jsou napsány různými autory, prolínají se v nich zážitky, myšlenky a zkušenosti, se kterými se většina z nás dokáže ztotožnit. Během čtení, které mi trvalo sotva dva dny (ano, knihu jsem doslova zhltla), jsem se smála i plakala, bavila se aktuálními tématy povídek a vzpomínala na své předešlé životní etapy. Bylo to krásné. 



Literární skupina Rozmazlení
Na knihu JAK MĚ PŘIPRVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM jsem se těšila od chvíle, co jsem se dozvěděla o tom, že na ní autoři, mí kolegové z kurzů tvůrčího Psaní podle Lustiga, intenzivně pracují. 
Budu asi znít zaujatě vzhledem k tomu, že většina z nich jsou moji přátelé, ale mně se jejich kniha opravdu líbí a mohu ji upřímně doporučit. 
Mám ráda příběhy ze života, ve kterých se každý z nás najde a vyhovuje mi rozmanitost jednotlivých pohledů na různá témata. A nejvíc ze všeho si vážím toho, že mě autoři nechali nahlédnout do svých duší a měli odvahu se mnou sdílet kus sebe. 


Tereza získala cenu mezinárodního filmového festivalu WorldFest Houston International Film & Video 








































Cenu v Americe jsme absolutně nečekali a moc nás to potěšilo! Film Beyond Her Lens v hlavní roli s Lucií Vondráčkovou získal speciální ocenění poroty, tzv. Remi Award na americkém filmovém festivalu WorldFest Houston International Film & Video Festival. Tento filmový festival je známý tím, že jedno z prvních ocenění zde získali nyní slavné hvězdy filmového průmyslu, jako například Steven Spielberg, George Lucas, Ang Lee, John Lee Hancock, Ridley Scott, Spike Lee, Oliver Stone nebo David Lynch. Také proto si této výhry moc vážíme, děkujeme!
Tereza Hirsch



DUŠI NESPOUTÁŠ objednáte zde.
Milá Dano,
přečetla jsem  už skoro celou knížku od Martina Tomáška a to, jak mu radíš, je pro mne nová učebnice. Děláme všichni stejné chyby, a tak je to pro mne moc poučné. 
Opravdu obdivuji, jak se mu věnuješ, a věřím, že to muselo být moc náročné. Ale splnila jsi jeho sen, a to je úžasné. Až Vaši knihu DUŠI NESPOUTÁŠ dočtu, chtěla bych mu napsat, snad bude mít radost. Je obdivuhodné, jaké má nápady se vtělit do nějakých věcí. 
Samozřejmě i já, naprostý laik vidím chyby, které Martinovy povídky mají, kdy to přestává být čtivé, ale to Ti napíšu až po přečtení celé knížky. Chtěla jsem mu udělat radost, ale ne jen chválit, aby ho to třeba mohlo posunout dál. 
Nevím však, zda se to mi to povede. Znáš ho víc, já jenom z té knížky a je mi jasné, že moc trpí samotou, chtěl by mít život jako my, ale to úplně nejde. 
Je krásné, jak jsi mu pomohla a měla pro něj tu obrovskou trpělivost. Asi máš opravdu tu svatozář, už se těším, jak si Tě prohlédnu a zkontroluju ji.  
😊
Řekla jsem si také, že ti napíšu bajku, když je máš tak ráda... Je vánoční.
Mějte se všichni moc hezky a těším s v příštím roce na shledanou. Zdravím z hor a asi také na hory. Hrozně tu fouká, ale je bílo, a tak je to přeci jen lepší než ve městě. Těším se na kurz.
Bohuna 



Knížku Duši nespoutáš zrovna čtu. Jsem skoro na konci. Směju se, přemýšlím, mlčím. Kniha nelže...
Martinova bývalá asistentka



Milý Martine, 
zdraví Tě a píše Ti Tvoje „skoro-spolužačka“ Bohuna. Chodím také na kurzy tvůrčího psaní k Daně. Jsem moc ráda, že jsem takového člověka potkala, přesně jako ty. Samozřejmě jsem si s chutí, dokonce dvakrát, přečetla tvou knížku, ke které Ti gratuluji. 
Je dobře, že se Ti splnil alespoň tento sen, když to máš v životě mnohem obtížnější než my ostatní. Je skvělé, že máš takového koníčka, ale to víš, musíme se učit stále, dělá to i Dana.
Dobře už to znáš, že naše kurzy jsou hodně založeny i na zpětných vazbách, a je to opravdu účinné. Člověk sám své chyby často nevidí, i kdyby to četl mnohokrát, a čtenář, pro kterého je psaní určeno, se v tom často nevyzná. Neví toho o psaném tolik, co ví autor, kterému je vše jasné. Proto jsem se také rozhodla Ti, kromě gratulace, napsat i svůj dojem z knížky, přestože vím, že vše už prošlo i rukama Dany, která ti své připomínky okamžitě sdělovala a při psaní tě vedla.
Máš úžasné nápady, jak se např. vtěluješ do různých věcí a popisuješ jejich pocity. Je taky skvělé, že máš jasný cíl stát se spisovatelem, ale bude to jistě ještě hodně náročné. A to, že chceš svými knihami dokázat lidem, že i člověk na vozíku může žít hodnotněji, to je nádherná idea a moc ti přeju, aby se cíl splnil.

Tvá prvotina je zajímavá i tím, že je proložená dialogy s Danou. Pro mne to byla další učebnice psaní, kdy jsem si znova připomněla chyby, které dělá asi každý začátečník, mne i tebe nevyjímaje.
Tvůj úvod do knížky mě opravdu zaujal, napsal jsi, co je potřebné, aby čtenář o Tobě věděl. Dana tě krásně opravila a vážím si jejího taktu, jak ti napíše, co si myslí... I když to není zrovna lichotivé, člověk to pochopí a uzná. 
Jsem ráda, že už i já někdy vidím to, co Dana. Příkladem je třeba Píseň smrti, jejíž začátek je sice zvláštní, ale čtivý. Konec mi naopak připadal už dost chaotický a zkazilo mi to celkový dojem z povídky. A na další stránce se dozvím, že Dana to chce „utnout“ přesně v tom místě, co jsem myslela i já. Měla jsem z toho radost, že jsem se už něco málo naučila. 
Mám ráda staré věci, a tak mi byla velmi blízká povídka Staré hodiny. Taky se na podobné dívám a přemýšlím. Krásně jsi to popsal. V některých povídkách však převažuje pesimismus. Jistě je to tím, že jsi stále dost smutný (letadlo se zřítí do oceánuauto přejede vlak ...), ale to dokážu pochopit. Naopak z povídky 50 odstínů šedi na vozíku jde na mě strach. Daně nakonec u tohoto příspěvku ocenila otevřenost a upřímnost, s jakou jsi jej napsal, ale mně se zrovna tahle povídka nelíbí. Věřím, že ses vypsal ze svých niterných pocitů, je to jistě dobře, ale mě z toho mrazí. 
Slova „i tohle jsem já“ jsou sice jistě pravdivá, ale nejsou podle mě  určená pro každého. Věřím, že chceš mnoho věcí zažít, ale takhle realizovat své představy je pro mě spíš za hranou. Já bych se Tě bála. 
Nechci Ti brát iluze, ale ani lhát. Najít si zdravou partnerku bude asi zázrak. Ale i ty se dějí. Jen tě chci uchránit dalšího zklamání, i když chápu tvoji touhu. Znepokojuje mě však, jak ze svého trápení obviňuješ nevinné dívky, které také mají svůj život a své sny... 
Nevím, jestli si uvědomuješ, jak moc ti Dana pomáhá. Nejen se psaním, ale taky radami pro život. Teď promiň. Chceš se zařadit mezi, jak říkáš „normální lidi“, ale nechováš se tak. Existují základy chování dospělých lidí, které Ty však nerespektuješ. To posílání zpráv v noci a narušování soukromí je prostě nehoráznost. Dana má asi svatozář. V tomto případě se chováš opravdu strašně sobecky. 
Nikdo z nás se nemůžeme vžít do tvých pocitů. Jsi velice inteligentní a samozřejmě máš všechny touhy a přání jako my ostatní. Mnoho lidí si stěžuje jak teď v době koronaviru jim chybí společnost. Ty máš vlastně takovéto období stále. Je skvělé, že máš „své psaní“, které ti umožňuje vžít se do jiných lidí, míst, problémů i radostí. Moc ti přeji, abys našel i svého asistenta, což také nebude lehké. I placení asistenti mají svůj život a nemůžeš čekat od nich takovou oddanost, jakou má Tvoje maminka. 
Věřím, že jsi „Muž plný touhy“, jak se příhodně jmenuje tvoje poslední povídka. Je smutná a dojemná, ale pokud chceš něco zvrátit, nesmíš se jen litovat. 
Vím, že si myslíš, že já mám všechno, tak co ti radím. Máš pravdu, ale lidi si získá každý člověk stejně, ať je na vozíku či nikoli. Snaž se rozdávat víc radosti. Věřím, že se to díky Tvému psaní podaří. Upřímně Ti přeju úspěch, ale nesmíš na vše tak pospíchat. Já jsem stejně nedočkavá jako ty, a tak ti rozumím, ale vím, že to není dobré. Co má přijít, se stane, ale musíme jít tomu hezkému trochu naproti. 
Moc Ti přeju splnění všech přání i naprosto osobních a jako „kolegyně začátečnice“ i mnoho dalších krásných a čtivých knih, aby se staly bestsellery naší literatury. 
Moc tě zdraví Bohuna



Jupí, zase mám co číst!!! 
Díky za DUŠI NESPOUTÁŠ. Už jsem se do čtení pustil... Psaní nám dává křídla, tobě přidává svatozář! A tu ti nikdo neodpáře. Obdiv i Tvému mužíčkovi...
Stanislav Forejtek



Vážený pane Šípe, 
jmenuji se Martin Tomášek, jsem od narození na vozíku (dětská mozková obrna) a velmi rád sleduji Všechnopárty. Nejspíš o tom ani nevíte, ale jeden z dílů Vaší talkshow mi pomohl splnit velký životní sen – vydat vlastní knihu. Mám na mysli díl se spisovatelkou Danou Emingerovou. Po skončení pořadu jsem se s ní spojil. Během dvou let mě naučila základům tvůrčího psaní. Kurz Psaní podle Lustiga mi věnovala zdarma a absolvoval jsem ho přes maily. A nyní mi vyšla moje první a doufám, že ne poslední autorská kniha DUŠI NESPOUTÁŠ. Dana mi psala, že Vám její výtisk poslala. Tak doufám, že se Vám bude líbit. Ještě jednou moc děkuji za Váš pořad. 
 S hlubokou úctou a obdivem Martin Tomášek

Vážený pane Tomášku, 
děkujeme za Vámi zaslaný e-mail. Jsme rádi, že pro Vás pořad "Všechnopárty" byl, a věříme, že stále je, takovou inspirací. E-mail jsme předali tvůrcům pořadu. 
Děkujeme za Váš zájem o Českou televizi. 
S pozdravem Adriana Hladká,  Divácké centrum Česká televize



Dlouhodobý kurz tvůrčího psaní 2020



















Ahoj Dano!
Doufám, že to, co jsem o Tvých kurzech píšu, nebude příliš patetické 😊. Ale napadlo mě to v noci, když jsem nemohla usnout po večerním čtení našich tabu
Mám v břiše nějaký, zatím nepojmenovaný, orgán. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, tak ani nevím, jestli ho mají všichni. Asi ano, jen ho možná mají jinde než já. Ale umístění není důležité. Vím o něm odjakživa. Vzpomínám si, kdy jsem ho začala vnímat poprvé. Seděla jsem s tátou na zahradě. Vlahý jarní podvečer, táta spokojeně pokuřuje. Právě mě totiž učil naroubovat jabloň a naočkovat růži. Teď budu celé léto napnutě čekat, jestli se moje rouby a očka uchytí. 
Cítím takové vnitřní vzrušení, nedočkavost, ale i velkou spokojenost. Do té doby neznámá směsice pocitů se rodí někde uprostřed břicha a rozlévá se mi po celém těle. Táta si všiml mého rozpoložení a hned mi to vysvětlil: 
„To je pocit z dobře vykonané práce. Tak je to vždycky, když tě těší to, co děláš.“ 
Tento okamžik jsem si uložila hluboko do paměti. Tak hluboko, že jsem na něho časem pozapomněla.
Přešla léta, puberta, první lásky, první polibky, první sex. Pak svatba, děti…všechny tyto okamžiky byly šťastné. Ale to je jiné štěstí, sídlí a rozlévá se u mě v těle z jiného místa. Jak už to tak bývá, střídá se během života dobré i špatné, pocity se míchají. Štěstí už nebývá tak intenzivní, a intervaly mezi šťastnými okamžiky se prodlužují. Nahrazuje ho spokojenost. Pozdně střední věk už se jeví jako vyvážené období, bez větších emočních výkyvů.
Brno 3.-4. listopadu 2018
Pak ovšem přišla výhybka. Zlákána kamarádkou jsem absolvovala „Kurz tvůrčího psaní Dany Emingerové“. Vůbec jsem netušila, do čeho se řítím. Nikdy v životě jsem pořádně nic nenapsala, měla to být jenom taková malá, zábavná epizoda v mém životě. 
První úkol byl jednoduchý: napsat povídku na dané téma. Bylo to raz dva. Co ovšem bylo zvláštní, že jsem po dokončení zase ucítila ten podivný pocit v břiše. Jako tenkrát na jaře. Na rozdíl od žlučníku, který ukládá nevyřčenou zlost a formuje si ji do malých, ostrých kamínků, tento můj orgán funguje úplně jinak. Usazuje mi úsměv na tvář, činí mě velkorysou, nadšenou, až altruistickou. Bezelstné dětské štěstí mě celou vyplní. Zvenčí to možná vypadá, že jsem požila nějakou návykovou látku ve větším, než malém množství. 
A já se tak i cítím. A cítím se tak už pořád, protože díky Daně a mým spolužákům ze psaní jsem obklopena, byť i virtuálně, úžasnými lidmi, se kterými se vznášíme na stejných vlnách. Můj nepojmenovaný orgán vytrvale pumpuje do organismu dopamin, endorfin, serotonin, a bůh ví, co ještě. Při psaní jsem zase malá holka, která právě naočkovala svou růži, a netrpělivě čeká, jestli vykvete.























Literární dílna na zámku Loučeň se bude konat až po novém roce. Tak jsme se domluvili na zámeckém on-line setkání vysílaném přímo z Loučně, na kterém se sešlo 15 přihlášených. Vzpomínali jsme na zážitky z minulé Loučně...
Na lednovém kurzu budeme psát zámecké příběhy z období let 1875 – 1900 a zájemci se také mohou podílet na vzniku nové knihy o začátcích automobilismu v Čechách.
Díky zámecké paní Kateřině za krásné tvůrčí jednání a spoustu nápadů.
Věra Staňková



Nataša se svou literární prvotinou
Doba Meetů… 
Během koronavirových omezení zmizely z mého diáře pracovní obědy, schůzky, jednání, milá setkání u kafíčka, ale zato se mi tam hojně vyrojily Meety, neboli on-line schůze. 
Do obrazovky zírám prakticky celý pracovní den a večer mi už většinou třeští hlava. Tudíž při představě dalších hodin před monitorem se mi ježily vlasy... 
Ale ke svému překvapení jsem zjistila, že on-line lekce psaní tak, jak je pojala Dana, se staly těmi milými chvilkami, na které jsem se těšila. Být v přítomnosti psavého lidu je prostě fajn kdykoli a kdekoli. Klidně na obrazovce!



Musím říct, že jsem ve společnosti všech účastníků kurzu moc ráda. Všichni jsou milí, sympatičtí, velmi pro mne inspirativní. Pokaždé se na setkání se všemi těším, je to pro mě relax a odpoutání se od každodenních starostí. )B
Bohužel nestíhám včas psát úkoly/pracovat na nich, většinou to řeším těsně před kurzem, když mám čas a nemám děti. ¨
Psaní mě stále moc baví, postupně začínám pronikat do tajů "dobrého psaní". Nejvíce se toho učím na konkrétních ukázkách ostatních účastníků, ale i na vlastních pokusech. 
Mám ráda i práci na rétorice s Janou Vaňkovou, správném dýchání, intonaci - to vše má vliv na přednes a úspěšnost díla při autorském čtení. 
Líbí se mi i časově omezené úkoly během každé lekce. Často mě stres a adrenalin přivedou na myšlenky/nápady, na které bych asi normálně nepřišla. Taktéž hrátky s jazykem - vymýšlení názvů knih/povídek atd. mě moc baví. Už teď se těším na další lekce a čas strávený v přítomnosti ostatních členů kurzu.
Dano, moc Ti děkuji, že mohu být součástí skvělých hodin a doufám, že se v roce 2021 budeme moci vídat i naživo a ne jen online, i když i to bylo moc fajn. 
Přeji Ti krásné prožití Vánoc v kruhu tvých nejbližších a hlavně pevné zdraví, štěstí a spokojenost v práci i soukromém životě. Ať je rok 2021 lepší než ten letošní.
Těším se na viděnou,
Zuzka Kratochvílová



Dlouhodobý kurz v Národním muzeu, jaro-podzim 2020























Děkuji. Když to vezmu s určitým nadhledem, tak na kurzu tvůrčího psaní jsem se naučil především se nebát. Jsem zoolog a během svého studia jsem prošel různými kurzy, jak správně psát to či ono. Nyní nepočítám základoškolské a středoškolské hodiny slohu, které mě – na rozdíl od hodin gramatiky – příliš nepoznamenaly.

Národní muzeum v Praze
Přírodovědecké muzeum v Horních Počernicích
Ano, naučil jsem se, jak psát odborné články, tak aby splňovaly všechny formální náležitosti. 
Na kurzu tvůrčího psaní jsem se ale naučil nebát se podívat se na své téma jinýma očima, třeba očima puberťáka na školní exkurzi. Nebo se nebát představit si, že můj text čte osmdesátiletá sousedka, která mě zná od útlého dětství. Zkrátka pokud chci své téma přiblížit ne svým kolegům, ale širší veřejnosti, nesmím se bát psát trochu odlehčeněji, experimentovat s jazykem, hrát si se slovy. Opravdu se nemusím bát, že by mě za popularizační text kolega z oboru pokáral (samozřejmě, nesmím se při „zlidšťování“ dopustit faktické chyby). A pokud člověk ví, jakým způsobem správně popularizovat, nemusí se bát ani toho, že se do něj na kurzu tvůrčího psaní „pustí“ jeho spolužáci. 
Ano, tak tyto hodiny probíhaly. Něco jsme napsali, museli jsme překonat obavy ze čtení svého textu nahlas a pak se hlavně naučit nebát se přijmout kritiku od ostatních přítomných. To možná bylo to nejtěžší. Ale když se člověk nebojí přijmout objektivní kritiku od svých blízkých, má skoro vyhráno. 
A to platí i v životě :-) 
Petr Dolejš, kurátor Národního muzea



Simply5, on-line kurz 8. prosince 2020














Moc děkuju za dnešní kurz – bylo to poučné i zábavné😊. Moc se mi líbí práce s našimi reportovými texty. Důležité je omezit výzkumnický strohý žargon a vtáhnout čtenáře do "děje". Psát texty v "lidštině" - vyhnout se cizím slovům, která nejsou univerzálně známá.
Lucie Žeková 



Střídat rytmus. 
Nepoužívat plevel z cizích výrazů (momentum atd.). 
Psát lidsky. 
I klient je člověk.
Kateřina Nevolová



Nejčastější chyby podle učebnice Kouzlo psaní knih: 

Nedostatek detailů a nešikovné vkládání detailů
Nebojme se obarvit scény z našich příběhů vhodnými detaily, všeho však s mírou
Co se může hodit ve firmě: 
kde je to vhodné, podělme se s klientem o konkrétní postřeh respondentů.

Buďme konkrétní, použijme raději slovo „hadi“ než abstraktní „tvorové“

Neohrabané psaní
Pokud čtenář začne přemýšlet, co „tím chtěl autor říci“, jeho i náš „sen“ se rozplyne.
Nadbytečné používání pasiv může působit komicky. Řekněme radši prostě „ Tvůj papoušek mě kousl“, než „Byl jsem kousnut Tvým papouškem“
Buďme rozmanití v jednotlivých větách, střídejme dlouhé a krátké věty, měňme rytmus děje.
Pozor na nad-bytečné a zbytečné používání slov „který“ a „jenž“ – zbytečně prodlužují věty.
Buďme opatrní při psaní „Ty“ a „Vy“ a přecházení z psaní ve třetí osobě do „ich“ formy
Pocity postav sdělme spíše formou dialogu – pokud musíme komentovat a vysvětlovat pocity popisem, můžeme být ve finále nudní.
Při čtení použijme svůj hlas, abychom navodili atmosféru dané situace:
„Carlos řekl lehce koktavě: Já nevím“ je lepší než: „Ehm. J-j-j-á-n-n-n-nevim“…
Co se může hodit ve firmě: 
Pozor na „odborné termity“, složitá souvětí a cizí slova v míře nadbytečné

Učebna v Simply5 na Vinohradech
Flinta, která nevystřelí
Zmiňme v příběhu jen ty myšlenky, události, osoby a předměty, které v něm hrají svoji roli. Ostatní nemilosrdně vyškrtněme.
Co se může hodit ve firmě: 
použijme ty, které vedly k našemu závěru ohledně výzkumu

Odhalení konce příběhu příliš brzy
Kdo by chtěl hned ze začátku vědět, že vrahem je zahradník? Dopředu přece nikdy nevíme, jak příběh dopadne! Používejme i zpřeházenou posloupnost událostí a dějů, ale opatrně s nimi!


Sentimentalita, frigidita, manýrismus
V příběhu chceme ve čtenáři/posluchači vyvolat sentiment, nepokoušejme se však za každou cenu o sentimentalitu. Nechme na něm, aby jej pocítil, využijme k tomu těch nejvhodnějších slov. Dejme příčinu tomu, aby sám čtenář chtěl plakat nad těžkým osudem postavy.
Chtějme vstoupit hluboko do pocitů naší vymyšlené postavy, věnujme mu dostatečnou pozornost, jinak bude náš příběh frigidní.
Odpusťme si manýry typu afektovaného psaní dlouhatánských souvětí se spoustou čárek a nechtějme být za každou cenu vtipní v metaforách typu „Jsem líná jak keňský zemědělec“, „Ztuhl jako vyhlížející surikata“.

Učebna v Simply5 na Vinohradech
Pozor na nadbytečné detaily 
V přemíře detailů a odbočujících epizodách se náš příběh může úplně ztratit.
Co se může hodit ve firmě: 
viz Flinta na stěně
Iva Homolková



Komplexita vs. přímočarost – obojí může fungovat, pokud jsem v průběhu vyprávění konzistentní a srozumitelný
Mluvit lidštinou
David Attenborough – vtáhnutí do místa děje
Flinta na zdi
V případě složitých souvětí rozdělit větu.
Richard König











Co jsem se naučil?
Uvědomovat si kontext prostředí a klienta, který to bude číst – balanc mezi srozumitelným psaním a očekáváním 
Vyhnout se nějakým složitým cizím slovům, ale psát lidsky 
Ideální je mít odstup a čas na druhé čtení, abychom se vyhnuli umělému psaní 
Přinést rytmus, různou délku souvětí 
Dávat pozor na trpné rody
Aleš Vlček



Navodit atmosféru na začátku vhodným popisem; rozdělovat dlouhá souvětí; používat "normální" věty, nenechat čtenáře - klienta "vyskočit" z našeho snu; pozor na odbočky. 
Iva Homolková 



Jít rovnou k věci a nepsat zbytečnosti.
Zkusit si trochu změnit perspektivu – a nemyslet nutně na to, že píšu report. 
Albert zákazníci a další ozvláštnění může být kontraproduktivní (např. Žádný z konkurentů dočasné uzavření Albert-pobočky nezúročil a Albert zákazníky k sobě trvale nepřipoutal). 
Snažit se i v odborném textu o příběh. 
Složitá slova text komplikují.
Eliška Nováková



1. Jít rovnou k tématu
2. Nepoužívat výplňová slova (jinými slovy, jak už bylo řečeno)
3. Nepoužívat pasiva
4. Používat krátké věty
5. Zbytečně nepoužívat cizí slova
Nina Zemanová



Chci poděkovat za dnešní setkání, bylo to milé, hezké a hlavně užitečné. A co jsem si z firemní lekce 8.12. odnesl za poučení?
1) I klient je jen čtenář
2) Musím nejprve vědět co chci sdělit, a teprve pak to píšu
3) Pokud nevím, proč tam konkrétní odbočka nebo kudrlinka je, tak pryč s ní
4) Hravost a kreativita baví, pokud neuteču od tématu
Petr Voplatek, Simply5



Víkendový kurz 5.-6. prosince 2020

































Milá Dano,
ještě jednou bych Ti ráda poděkovala za příjemné setkání a víkendový kurz a v příloze posílám slíbený přehled nejčastějších chyb při psaní, doplněný o mé postřehy.
10 NEJ z víkendového kurzu 5. a 6. prosince:
Víkendový kurz 5. prosince 2020
literární pravda musí být pravdivější než pravda
nebát se bořit mýty - "spisovateli nesmí být nic svatý"
nenálepkovat
rovnou na věc, zvýraznit, co tam patří, a vypustit, co tam nepatří
pozor na divadelní princip "flinty na zdi"
odvaž se a piš klidně stylem svých oblíbených autorů
veselým rozesměj, smutným rozplač
buď upřímná nejdřív sama k sobě
o postavě je před psaním dobré vědět co nejvíc
jednou dám i bajku :-)
Šimone, díky i Tobě za víkendovou péči, budu se těšit na některém z dalších setkání psavců!
Iva Homolková



Danuško, zdravím. 
Vánočním Newsletterem se probírám, podle mého vnitřního cítění osobně vysoko hodnotím Souznění duší, příspěvek zpracovaný k zadanému tématu Vyšehrad. Téma myšlenkově zpracované s lehkostí, nápaditostí a v závěru s lehkou ironií. 
Přeji Ti stálý příliv tvůrčích nápadů, neutuchající energii a pevné zdraví po celý rok 2021. Ať máš stále hodně posluchačů, ať se Ti daří plnit své pedagogické představy během tvůrčích kurzů psaní, ať Ti z hlavy stále tryskají nová a nová témata, která „předhazuješ k zapocení" svým kurzistům. 
Milada Trojanová, únorový kurz 2019



Víkendový kurz 6. prosince 2020
Co jsem se naučila?
1. Nenálepkovat; 
2. Vyvarovat se zbytečných vedlejších kolejí a sdělení bez vazby na hlavní příběh/ viz flinta;
3. Držet charakter jazyka a styl (např. zkratky) v závislosti na cílové skupině; 
4. Vyvarovat se vysvětlování, „co básník tím a oním myslel“. Musí vyplynout samo;
5. Udržet přiměřené proporce příběhu / tři části /;
6. Zapojit přímou řeč; 
7. Nebýt nudný a popisný / a la Jirásek ;
8. Kratší věty, resp. nepoužívat „Jiráskovská souvětí“ na půl stránky;
9. Udržet pozornost čtenáře, připravovat ho v očekávání na nějaký výstup/na překvapení;
10. Vyvarovat se evidentních věcných chyb /data, fakta, jména, skutečnosti ……./; 
11. Nepsat si sám pro sebe, ostatní nemusí souvislosti chápat. 
12. A zítra pošlu něco na knížku vozíčkáře Martina Tomáška.
Hana Havlová



Ještě jednou díky moc za dnešek! Odnáším si hlavně obrovskou chuť psát, fakt mě překvapilo, jak mě tahle forma kurzu bavila! 

Mám taky radost, že asi ne úplně všechno dělám špatně - některé fígle, o kterých jsme dnes mluvili, jsem tak trochu už znal, ale určitě jsem je neuměl takhle dobře pojmenovat, a už vůbec ne o nich přemýšlet nějak systematicky. A samozřejmě, prozradila jsi spoustu tipů, o kterých jsem neměl ani tušení. Zkrátka, nenudil jsem se ani minutu a těším se na zítřek! :-)
Petr Jan Juračka, přírodovědec, horolezec a fotograf



Moc děkuju za kurz. Bylo to bezva. Naučili jsme se psát zábavně, aby to chytlo už od začátku. Zaháčkovat čtenáře. Vypustit nudné vyprávění a jít hned na věc. Zapojit svou vlastní fantazii a uvolnit se. Nebát se psát o kontroverzi a o tom, co si myslíme, že papír neunese. A nakonec, že všechna pravidla se dají porušit... A hlavně jsme se u toho dobře bavili.
Milča




Dobrý den,
ještě jednou díky za skvělý víkend. Byla to parádní škola veselou hrou. Moc jsem si kurz užila (musím říct, že ještě více než ten první v Akademii ČTK), nebyla to rozhodně žádná nuda...
Poznala jsem pravdu pravdivější než pravdu, Pravdovou i Pravdu, odnesla si příběhy milých lidí, větší odvahu a krásný vzpomínky. Občas se tam vyskytly opravdové perly. :) 
Pokud by měl Šimon nouzi o poezii, tak ať čerpá klidně z mého blogu VERŠOVANÝ SVĚT. Až budu mít po vydání své sbírky básní Co nám dává dech, ráda ještě nějaké šuplíkové vylovím. 
Ať se Vám daří, přeji hodně veselých žáků, úspěšných knih a hlavně pevné zdraví. 
Martina Majorošová



Milá Dano!
Chtěla bych Ti popřát hezké a pohodové svátky s Tvými nejbližšími a do nového roku pevné zdraví a veselou mysl. Věřím, že letopočet 2021 bude zase normálnější!    
Našla jsem v jedné knize od Joëla Dickera (Švýcarsko) skvělé přirovnání o tom, jaké je to psát knihu, tak Ti to v příloze posílám jako maličkost k Vánocům. Snad se Ti bude také líbit. 
😊 Psát knížku, to je jako pořádat letní tábor. Váš život, obvykle osamělý a klidný, se najednou zaplní spoustou postav, které vám do něj zcela bez varování vtrhnou. Přijedou ráno velikým autobusem, z něhož s randálem vystoupí, a celí se tetelí vzrušením z role, která jim byla přidělena. A vy se s tím musíte nějak vyrovnat, musíte se o ně postarat, musíte je nakrmit a ubytovat. Máte je plně na triku. Protože vy, vy jste spisovatel. Zodpovídáte za všechno. (Joël Dicker, Kniha o Baltimorských)
My jsme teď dost zapřažení v práci, ale neboj, hodně si pamatuju a i v práci některé zásady uplatňuji. K vlastní „tvorbě“ moc prostoru nemám. Počítám ale s tím, že příští rok by se situace už měla uklidnit a vše si sedne. Pak bych se chtěla zase zapojit, jak jen to půjde, pokud pro mě najdeš v nějaké vhodné skupině místo. A doufám, že distanční výuku brzy nahradí normální setkávání.
Dani, teď jsem si ještě vzpomněla, že jsem v létě přece jen napsala jeden text – emigrantskou povídku. Však víš, že mě tohle téma hodně zajímá. Posílám Ti ji, třeba si na ni najdeš čas a pošleš instrukce, kde a jak ji zlepšit. 
Měj se hezky vánočně a odpočívej, zvlášť když máme všeobecného zaracha!



Podepisování knih 25. listopadu 2020




















Ahoj! 
Jedno dopoledne jsem celou knihu přečet a bavil jsem se. Došel jsem k závěru, že jako čtenář bych byl spokojený. 
Zaznamenal jsem po okolí i pár nákupů. Teď jenom aby se to domákli další čtenáři. 
Pěkné dny 



Jméno, které přisoudíte hrdinovi, ho provází celý příběh, proto by je měla charakterizovat více než nahodilost jmen běžných smrtelníků. Jména musí být výrazná a měla by ve čtenáři navozovat pocit, že hrdinům zkrátka padnou. 
· Pozor, nepoužívejte podobná jména! Budou-li mít postavy taková jména, čtenář i vy se snadno spletete (Jan x Dan, Lenka x Alenka, Pospíšil x Pospíchal, Nová x Novotná, Zdeněk x Zbyněk).
· Jména hrdinů by měla odpovídat i prostředí a žánru. A také době (historické romány) a zemi, v níž se děj odehrává. · Statný chlap by se nemusel jmenovat právě Honzík Čiperka (ale mohl), drobná čarodějka zase nemusí být Gertruda Veliká (ale může, je to jen na vás).
Nataša Richterová



MF DNES 5. prosince 2020
Ahoj,
dnes jsem si koupila Mladou frontu a ve Víkendu na mě vyskočil DŘÍMAJÍCÍ HROM. 
Gratuluju všem autorům. 
Škoda, že nám koronavirus překazil prosincové autorské čtení. Objednala jsem si všechny Vaše podpisy.
Těším se, že se do příštího knižního projektu také zapojím. 
I já mám spoustu nápadů na povídky o ženách a mužích.
Jana (a Honza)

PS. A další zmínku jsem našla na ONA DNES.



Co mi dal dlouhodobý kurz tvůrčího psaní Dany Emingerové, který po roce právě skončil?
Dal mi především jistý řád a pravidelnost v psaní, dal mi nadšení do hledání témat (jsou všude, jen je třeba se dívat a zaznamenávat…) a samozřejmě nezbytné teoretické poznatky k tomu, jak správně napsat příběh. Teď už je to „jen“ v tréninku, pilování, přepisování, prostě mém zdokonalování…
Velice mi vyhovuje Danin styl - to, že ačkoli se jedná o skupinovou lekci, přistupuje ke každému do jisté míry individuálně (přizpůsobuje úkoly, dává volnou ruku v tom, co chceme psát). Netlačí, nenutí, ale usměrňuje a formuje – ne však z pozice moci, že „se chce jako úča předvést“, ale proto, aby z daného psavce dostala to nejlepší. Je upřímná, ale přesto podporující. Netrvá na tom, že její názor je jediný správný, naslouchá zpětné vazbě všech, což oceňuji. 
Jako osvěžující také vnímám zadávání referátů, rétorická cvičení Jany Vaňkové i Natašiny hrátky se jmény postav či názvy knih/povídek. 

On-line kurz 4. prosince 2020 na Jitsi Meet
Dlouhodobý kurz mi celkově vyhovuje proto, že ráda trávím čtvrteční podvečer se stejnými lidmi, s nimiž se už nějak známe a víme, na co se můžeme těšit – třeba na „osvětové“ texty Asji, poetická vyjádření Safi, překvapivé závěry Nataši, vtipné povídky Bohunky apod. 
V neposlední řadě chci poděkovat Daně za to, jak zvládla koronavirové komplikace a nucený přechod k on-line lekcím. Zmákla to bravurně.
A jaké si z toho beru postřehy pro sebe osobně? 
1. Držet se toho, že literární pravda má být pravdivější než pravda (tedy že ze dvou sester může být jedna a z inženýra kominík, když to prospěje příběhu).
2. Nehonit příliš mnoho zajíců – zaměřit se na jednoho a toho trefit (nenačrtávat příliš mnoho témat, aby se v tom čtenář neztratil, ale věnovat se jednomu hlouběji).
3. Pracovat na tom, aby mé postavy byly dostatečně plastické a uvěřitelné.



Díky moc všem. Bylo to krásné. Jsem vděčný, že i přes schůj handicap mohu být s lidmi, se kterými sdílíme společný zájem - psaní. A mám radost, že moje knížka DUŠI NESPOUTÁŠ už je na světě. Díky, Dano, že jsi mě k ní dovedla. 



Ahoj Dano,
vystoupení vozíčkáře Martina na kurzu a ten jeho příspěvek k tématu boření tabu, to byla síla. Co všechno představují lidské pudy!! Neumím si představit, jak vedle milující matky on, chudák, myslí na tak skoro zvrhlé věci. Já se do teď z toho nemůžu vzpamatovat. Musela jsem si dát hned dvě štamprle slivovice. A tak byl pak naštěstí konec veselý.



Ahoj Dano,
děkuji Ti za zaslání knihy "Duši nespoutáš". Už jsem skoro zapomněla, že jsem na ni přispěla. Kdyby to bylo možné hned bych zase jela na Tvůj seminář na Kraličák. Jezdím tam každý rok na sjezdovky. Letos
to, jak vidím, asi sotva vyjde. Držím palce všem, co píší s Tebou podle Lustiga. Ať se co nejdříve budeme moci setkat opět na živo!!!
Zdraví Jana Bártová



Děkujeme za finanční příspěvky všem štědrým dárcům, kteří pomohli k realizaci Martinova snu - vydání knihy DUŠI NESPOUTÁŠ:
Jitce Schmiedové
Zuzaně Pavelkové
Ireně Tomáškové
Jaroslavu Vozobulemu
Báře Pivečkové
Petrovi Holubovi
Věře Staňkové
Janě Bártové
Zdeňkovi Roskovi
Anně Sokolové
Standovi Forejtkovi
Zdeně Součkové
Yakeenovi J. Helusovi
Petrovi J. Juračkovi
Haně Kavalové
Janě Urbanové
Haně Novotné
Míše Čápové
Martině Majorošové
Zuzaně Kratochvílové
Haně Havlové
Pavlovi Kopovi
Heleně Futerové



Celý kurs je hodně zajímavý i poučný. Měla jsem možnost se seznámit s mnoha zajímavými a příjemnými lidmi, kam samozřejmě patří i naše paní lektorka. Je na ní vidět zájem i profesionalita a stále dobrá nálada, kterou vždy přenáší na nás. Moc dobře se "seprala" s výukou on-line, když osobní kontakt nebyl možný. Byla to plnohodnotná náhrada, i když je setkávání v kolektivu určitě příjemnější. Maximum 10 osob je s počítačem tak na hraně. Když jsme spolu v učebně, trochu víc lidí nevadí. 
Jsem moc ráda, že jsem tuto možnost měla a těším se na další setkávání v příštím roce, tak jak to půjde.
Bohuna Kopřivová



Přímý přenos z pracovního setkání na Loučni 26. listopadu 2020 (většina z nás již po covidu)




















Při přenosu z krbové místnosti zámeckého hotelu Maxmilián se přihlásila ve čtvrtek 26. listopadu 2020 nejen Dana, ale i zámecká paní Kateřina, asistent Šimon a jeden z účastníků minulého kurzu Bořek, jehož vzpomínky si můžete přečíst zde. Nataša pak vyprávěla o tom, jak výsledek naší jarní práce viděla na sklonku babího léta přímo na zámku při noční "automobilové prohlídce". Své zážitky z minulé Loučně přidávali i další...



Milá Dano!
On-line setkání na Loučni 26. listopadu 2020
Bylo to skvělé, že jsme se na zámku Loučeň opět viděli, byť virtuálně. 
A nejen to, uvědomila jsem si, že jsem opravdu ráda, že jsem takovou úžasnou společnost našla. Samozřejmě máš na tom hlavní podíl ty, jak nás dovedeš spojit. 
Vlastně on-line výuka není zas tak špatná... Jistě to není stoprocentní náhrada, ale díky za to. Zvládáš to skvěle, prostě Komenský by měl z tebe radost. Je to taková škola hrou. 
Ještě jednou díky. Zdraví Bohuna  



Milá Dani, 
radostně oznamuji, že jsem zjistila, že mám v notebooka kameru :))) Dnes jsme se snažily s kamarádkou z legrace připojit na Jitsi Meet platformu. Kromě neskutečně zábavného večera jsem zjistila, že jsem schopna se připojit, vyfotit a vést téměř "diletantní" na místo "distanční" videohovor. Tímto oznamuji, že bych měla být všehoschopná. Nebo alespoň schopná se k Vám příště připojit. Vím, že máš on-line kurzy ve čtvrtek v podvečer a v pátek dopoledne. Takže pokud bude 3. a 4. prosince volno, moc ráda se k Vám připojím. Jen prosím mi napiš částku, kterou mám uhradit a číslo účtu. 
S přáním pěkného večera Hana Kavalová












Dnes jsem poprvé držel v ruce tu naši knihu. Je krásná a já starej nečtenář jsem už skoro v půlce. Čte se to fakt skvěle. Díky za krásné dva roky, co byly, i za ty, co budou. Jen informativně: rozjel jsem prodejní minikampaň. Aktuálně 16 prodaných kusů za 2 hoďky. 



Takže bobánci, já četla Vašeho HROMA dva večery a mám hotovo. Svoji spokojenost jsem převtělila do kladný recenze na web Kosmasu, ať to máte se vším všudy jako správní spisovatelé❤. Líbily se mi povídky i to, že jsem mohla nakouknout do velmi intimních příběhů lidí, které z kurzů dobře znám. Akorát teda nevím, co mám číst teď?😂



Jít rovnou k tématu, i přestože jsme se měli rozdivočit.
Nepoužívat rádobyvtipné metafory, které odbíhají od tématu.
Nepoužívat zbytečně složitá slova.
Upozadit sebe.
Děkuju za další lekce a přeju velekrásné Vánočky a blahou zimu. 
Jirka Tichý 



Simply5, on-line kurz 24. listopadu 2020











Milá Dano, posílám 5 věcí, které jsem si dnes na kurzu uvědomila:
• Psát jednoduše a česky místo rádoby odborného jazyka , který vnímáme jako hodnotu (asi máme pocit, že si to můžeme naúčtovat víc) – zvážit jestli je to hodnota
• Jít přímo k věci bez balastu kolem 
• Aktivní tvary místo pasivních 
• Nebát se radikálních úprav – hrábnout do těch textů víc než jen kosmeticky 
• Dát to přečíst někomu dalšímu, ideálně kdo by měl sílu to posunout i jazykově
Měj se krásně.
Veronika Fischerová, Simply5



Co jsme se dnes naučili: 
1. Psát jasně a stručně 
2. Nepoužívat pasiva 
3. Snažit se vyhnout cizím slovům a nezahlcovat jimi text 
4. Dávat si pozor na opakování slov 
5. Jeden styl (ať už formální či neformální) dodržovat po celou dobu textu, neměnit
Nina Zemanová




 Ahoj, Dano, 
zasílám 5 věcí, které jsem se dnes naučil:
1. Dotaz klienta je prodejní příležitostí, a je třeba ji nějak využít
2. Nejprve je ale potřeba odpovědět, nebo ujistit
3. Ujasnit si, zda píšu osobním, nebo formálním tónem a být v tom konzistentní, nebýt falešně potěšen
4. Nepoužívání cizích slov
5. Nepoužívání zbytečně složitých vět
Richard König 


Milá Dano,
posílám Ti svých 5 tipů z dnešní lekce:
•psát s ohledem na to, komu je můj mail, text apod. určený - podle toho používat styl, strukturu, podrobnosti apod.
•jít hned k věci, pokud odpovídám na něčí mail, tak hned na začátku odpovědět, na co se ptal
•psát přehledně
•jasně a srozumitelně, neplýtvat "cizími TERMITY" - český výraz je leckdy mnohem vhodnější než cizí termín
•nepřehánět to se zdvořilostmi v mailu
Děkuji za dnešní setkání a přeji Ti klidné dny,
za dva týdny na viděnou
Iva Homolková



Ahoj Dano, 
posílám své poznatky z dneška:
Jednoduchost ve vyjadřování může být příznakem kompetence!!
Konkrétní příklady pomáhají srozumitelnosti – potřeba oddělit od konceptu.
Na úvod říct/napsat pro posluchače čtenáře to podstatné.
Strukturace textu pomáhá orientaci a tím pádem i chuti číst.
Nebát se nabídnout i něco navíc, pokud mám pocit, že je to na místě.
Jinak chci ještě jednou poděkovat, bylo to zajímavé a milé, a myslím, že i velmi poučné. Díky.
Měj se a za dva týdny se těším na viděnou 
Petr Voplatek, Simply5



Dobré počtení...
Ahoj Dano! 
Ta knížka JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM je boží. Podařilo se Ti tam seskládat všechno. Nedá se číst v kuse. Musím si vždy přečtené vstřebat. 
Moc se Ti to podařilo. Dobré počtení...
Standa Forejtek.



Gratuluju Rozmazleným ke knize JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM, ať se jí daří. Předběžně jsem si ji na FB zamluvila i s autogramy všech autorů. 



Ahoj, Dano,
Děkuji za možnost napsat a moc mě těší, že mohu poslat následujících pět vět viz následující věty. 
Přečíst si to po sobě, abychom neopakovali slova.
Nepoužívat pasiv a trpný rod v oznámení. 
V emailu se vyhnout zbytečným zdvořilostním frázím.
Můžeme použít fráze, pokud cítíme, že to korespondent vyžaduje, neboť je stará škola.
Neodpovídat strojově, ale lidsky.
S přáním blahého podzimního dopoledne,
Jirka Tichý 



On-line kurz Simly5, 23. listopadu 2020
5 vět, co jsem se naučila na prvním on-line kurzu: 
· Text musí dostatečně střídat rytmus. 
· Autor by se měl v textu vyvarovat hodnotících sdělení. 
· V krátkém textu bychom se měli vyvarovat zbytečných odboček. 
· Text by měl mít proporčně rozvržené 3 části. 
· Dialogy musí být napsané v uvěřitelném jazyce. 
Lucie Vrbová 



Milá Dano, 
zdravím Tě po skončení našeho prvního setkání. Ještě jednou Ti děkuji za dnešní lekci a níže posílám svoji první povídku a svých "5 dnešních NEJ":
Začít poutavě, zaujmout už názvem
Stručně a rovnou k věci
Jasně popisovat
Vynechat nadbytečné maličkosti
Citlivě používat "čtenářovo oko"
Přeji Ti hezké odpoledne a zítra se těším na viděnou
Iva Homolková 







































Arnošt Lustig řekl, že spisovatel musí být zodpovědný za to, co napíše, a nesmí se za to stydět ani za deset let.
Každý úspěšný spisovatel má své bohaté zkušenosti. Například Stephang King, jeden z nejúspěšnějších současných amerických spisovatelů, doporučuje aby každé dílo mělo alespoň dva koncepty a teprve potom by se mělo doladit. Počet konceptů se od autora k autoru mění. Např. Tolstoj předělával své romány devadesátkrát, Hemingway taky mnohokrát, každé slovo, které tam nemuselo být škrtnul, a co ho po třicátém čtení nudilo, vyhazoval. 
Z počátku se má psát co nejrychleji to jde, napsat koncept příběhu, a to bez zásahů někoho jiného. Čas na předvedení přijde po skončení díla. Po první verzi je dobré si chvíli odpočinout, dělat něco naprosto jiného. Jak dlouho bude autor odpočívat záleží zcela na něm. Měl by ale odolat nutkání číst knihu brzy znovu. Je lépe se zabrat do menšího úkolu a až potom si najít ten správný den, kdy se k dílu opět vracet. Je dobré si dělat poznámky, hledat překlepy a nesrovnalosti. Bude toho asi hodně, ale nikdo nemá všechno správně hned napoprvé. Může to i připadat, že to psal snad někdo jiný. Po delší relaxaci dokáže autor rozpoznat všechny mezery ve vývoji příběhu či postav. Asi bude chtít přidávat scény a příhody, ale také mazat věci, které zbytečně odvádějí pozornost jiným směrem. Ty se vyskytují převážně v začátku příběhu, kdy se autor nechává unést.
Po přečtení a opravách nastává ten správný čas ukázat dílo svým blízkým, kteří projevili o přečtení zájem. Pokud někdo objeví nějakou chybu, musíme to přijmout, ne však měnit své názory. Každý čtenář má svůj subjektivní pohled na to, co je v knize dobré a co špatné. 
Pokud jsou názory vyrovnané, je to v pořádku, pokud jsou všichni nadšeni, tak je to zázrak. Doporučuje se mít tzv. ideálního čtenáře, pro kterého vlastně dílo píšeme. V tom případě je správné věnovat jeho připomínkám pozornost, ne však celé dílo upravovat. Kdyby se dalo jen na zkušební publikum, mnoho dobrých knížek by vůbec nevyšlo.
Velkou chybou při psaní je přizdobování slovní zásoby a hledání komplikovaných cizích slov. Mluvit se má jasně a na rovinu. Nejlepší je většinou to, co autora napadne jako první. 
Základní skladební dvojice je podstatné jméno a sloveso. Nedoporučuje se psát mnoho jednoduchých vět za sebou. Občasné užívání je ale cestou, jak se neztratit v textu.
A ještě k tématu trpný rod, příslovce a metafory: V češtině se trpný rod používá méně, většinou v úřednické řeči. Je dosti neosobní. Dobrý autor by se měl, pokud možno, trpnému rodu vyhýbat. Samozřejmě je někdy nutné ho použít, a to v případech, kdy původcem děje je neurčitá přírodní, sociální či duševní síla. Pokud je to ale možné, je vhodnější použít rod činný. 
Použitím trpného rodu dává autor najevo strach, že ho ostatní nebudou brát vážně. Příslovcem nám říká, že si není jistý, jestli se vyjadřuje jasně. Ještě horší je spojení příslovce s uvozovacím slovesem. Tam je nejlepší nepoužívat příslovce vůbec (polož to, vykřikla výhružně)
Pokud používáme přirovnání, mělo by začínat u jasného znaku a končit u jasného vyjadřování, které pracuje s neotřelými obrazy a prostou slovní zásobou. (vypadalo to, jako když se převrátí cikánský vůz), ale ne měla hlásek jako konipásek a pod) Pokud editorujeme texty, měly by mít spád a být čtivé a neměly by obsahovat zbytečné a nepotřebné podrobnosti. 



On-line kurz 19. listopadu
Dnes jsme měli poprvé na kurzu "mého vozíčkáře" Martina Tomáška. Doba kovidová mě naučila "housti on-line", a tak se Martin poprvé mohl stát regulérním účastníkem literárního semináře. 
Líbilo se mu to a představili jsme i naši společnou knihu DUŠI NESPOUTÁŠ, která každým dnem vyleze z tiskárny... Rozhodli jsme se vytipovat témata dnešní doby pro dlouhodobý seminář pro pokročilé na příští rok.
Dana Emingerová



Díky za dnešní on-line kurz. Bylo to prima. Pomohlo mi to hlavně po psychické stránce, přestože jsem měl horší signál. A abych se zapojil do diskuse o literatuře: od té doby, co se nebojím psát kontroverzně, jsem se, myslím, hodně zlepšil. 



Milá Dano!
Ani nevíš, jak mě těší, že s Vámi mohu na on-line kurzu být. A na Martinovu knihu DUŠI NESPOUTÁŠ určitě přispěju. Četla jsem o něm hodně na Tvých stránkách. Díky moc. 



On-line kurz 20. listopadu
On-line hodina byla moc fajn, ráda jsem vás viděla, některé dokonce prvně. Sice jsem ne vždycky všechno slyšela - občas nám blbne internet, a když jsem si zapnula zvuk, tak mi to dokonce celé spadlo (což se stává i dětem dopoledne), ale lepší něco nežli nic. Mně obecně pomáhá být s ostatními v kontaktu, protože se velmi často inspiruji jejich příběhy nebo mě něco napadne právě díky jejich psaní. Zrovna tak se vždycky opotím tvým rychlým zadáním práce na 5-15minut, kdy má člověk vymyslet něco smysluplného, mám pokaždé dojem, že nic nevyplodím, ale nakonec ten adrenalin něco zmůže a "ejhle" dílo je na světě. A ještě se nejvíc naučím na konkrétních ukázkách, kde si teorii ukážeme v praxi. Takže za mě jsou online hodiny přínosné a díky za ně. 



Ahoj Dano, 
Posílám, co jsme se dnes naučili: 
• Newspeek, balancovat mezi tím, co je zavedený a jasný termín, který je ok ho použít a mezi tím, co už je fakt nesmysl a dá se to nahradit. 
• Respektive se to nesnažit překládat z newspeaku, ale psát rovnou přirozeně, zkusit se odplevelit, což je teda výzva 😊
• Kouzlo nadpisů jako pomoci jak strukturovat text – viz mail 4. 
• Nepoužívat v reportech pasiva
• Nepoužívat tolik koncovku „ní“ – usnesení, zavedení.
Děkuji za dnešní hodinu
Eliška Nováková



Krb, vínko a jdu na to. 
Jindra



Gratuluju všem autorům k vydání knihy JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM



Milá Dano,
knížka Rozmazlených je velmi povedená. Nemohla jsem se od čtení vůbec odtrhnout. A ilustrace Davida Vávry jsou další třešničkou na tomto povedeném literárním dortu.
Kamila



Dobrý den, Dano, 
je to již dlouhý rok, co jsem v ČTK navštívil Váš výtečný kurz. Až teprve nyní, v rámci korony, jsem si do svého deníčku zapsal pár zážitků, které si Vám dovoluji zaslat.
Pravda, asi od svých deseti let píši a píši. Výsledek je ovšem takový, že jsem už popsal hodně stran bílého papíru, zaplnil kapacitu několika „flešdisků“, ale bohužel významným spisovatelem jsem se zatím nestal. Nicméně říkal jsem si, co jsem v mládí nezvládl, musím ve stáru dohnat. A konečně se naučit psát jako renomovaný profík.
Při dnu otevřených dveří České tiskové kanceláře v Praze jsem se z propagačních materiálů dozvěděl, že v rámci Akademie České tiskové kanceláře pořádají také kurz pod názvem: Kurz tvůrčího psaní.
Nabídka mě natolik zaujala, že jsem se přihlásil. Navíc i jméno paní lektorky a zároveň publicistky a spisovatelky mi v uších znělo jako známé Niagarské vodopády. Danu Emingerovou totiž znám zejména jako redaktorku z dřívějšího časopisu Mladý svět, který jsem za svého mládí pravidelně četl pod heslem: Už jsi čet Mladý svět? Nyní také vede dlouhodobé kurzy tvůrčího psaní podle svého učitele Arnošta Lustiga. A tak jsem si řekl, musíš se hochu přihlásit, co kdyby to vyšlo…
Sympatická lektorka Dana, kterou jsem živou viděl poprvé, to vzala hned od začátku pěkně zhurta pod svůdnou záminkou: Psaní nesmí být nuda. Nejdříve nám přečetla úryvky z dílny svého oblíbeného učitele Arnošta Lustiga a vzápětí nás vyzvala, abychom přečetli příspěvky, které jsme měli přinést. Na jejích očích ještě nyní vidím, jak si říká: „A teď se můžete ukázat, fešulánci moji drazí…“
Domýšlivé povahy s bujnou fantazií se patrně domnívají, že budu psát o svých peripetiích z první třídy obecné školy, kde jsem se učil psát jako tak… Pravda, ve škamně sice právě sedím, ale na hrbu mám číslo 68, stejně jako Jarda Jágr – ale ten je jednak daleko mladší ale hlavně slavnější. Konec konců moje bystrá vnučka o mně tvrdí, že jsem se narodil v době, když žili ještě dinosauři.
První dáma zleva, jako by nasazená hráčka přečetla svoji povídku pod názvem Jak jsem neodletěla na dovolenou. Když ji dočetla, poněkud mi sklapla čelist a pokorně jsem si říkal: „Co já nebohý venkovský písmák zde vlastně pohledávám.“ 
A tak se mi na rozdíl od sympatické slečny chtělo odletět nikoliv z ruzyňského letiště Václava Havla, ale přímo z učebny. Zkrátka, milá kolegyně z Hydrometeorologického ústavu, nasadila laťku z mého pohledu příliš vysoko. 
Ještě před polední přestávkou jsem dospěl k závěru, že i kdyby skvělá lektorka Dana se pokrájela a dala do toho všechny své životní síly, nemá v daném okamžiku šanci mě cokoliv naučit. Bylo mi ji tak velmi líto, ale co já ubohý a truchlivý stařík mám dělat… Snad jí to Pán Bůh či jiný svatý vynahradí.
Do druhého poločasu mě doslova nakopl parádní oběd v nedaleké restauraci. Třešničkou na dortu bylo kafíčko, které nám osobně přinesl sám pan ředitel Akademie. Nejenže skvěle chutnalo, ale pohladilo i moji duši, poněkud momentálně povadlou.
Akademie ČTK 16. listopadu
Naproti mně seděla nenápadná dívka, která se profesně představila jako účetní. No, říkal jsem si, chlapče, máš střední i vysokou dívčí školu jako ona, tak se s ní snad literárně srovnáš. A hlavně bude zajisté solidární.
Když dočetla své připravené dílko, náhle jsem si připadal, že stojím u mantinelu kluziště a na nohou mám šlajsny po bráchovi a přede mnou z ničeho nic jen tak skočí malá dívenka dvojitého axela, jako by se nechumelilo, a ještě k tomu přidá jako nášup trojitého rittbergra. 
Když už jsem předtím pomalu usínal, velmi lehce mě probudila z letargie a stačil jsem jen povzdechnout pro sebe pár chmurných slůvek: „Chlapče, co zde zacláníš.“ A pro záchranu mé duše se mi v hlavě začaly honit jiné myšlenky.
Uprostřed zasedacího kruhu, jako by symbolicky seděla milá paní ze Žďáru nad Sázavou. Kromě toho, že byla šéfredaktorkou podnikových novin, z děvčat se mi nejvíce líbila, a tak jsem ji jen tak pro sebe vyhlásil za Miss třídy. 
S touto sympatickou účastnicí kurzu jsem o přestávce stačil prohodit i pár slov. Děsně ale děsně mně připomínala manželku herce Rudly Hrušínského prostředního, Evu. S ní jsem totiž pracoval na Ministerstvu financí – skvělá ženská, a hlavně velmi trpělivá vůči svým kreativním hereckým členům v domácnosti… 
Další bodík si u mě získala tím, že i já jsem ve venkovské škole redigoval školní časopis Husí kravata aneb Večerní Jaroměřice a dále jsem za mlada vedl podnikové noviny. Jakožto podnikoví redaktoři jsme se scházeli čas od času v Pařížské ulici v Klubu novinářů. Byla to příjemná, a hlavně zajímavá setkání, neboť kromě nás amatérů, podnikové noviny psali i skuteční žurnalisté, kteří holt byli po roce 1969 tzv. odejiti. Anebo mezi nás patřili i spisovatelé na indexu, kteří tak měli krycí zaměstnání.
Po mé pravici seděl mladík pod éterickým jménem Bert. V tu chvíli jsem si vzpomněl na jednu televizní hru, kde jiný Bert nedělal nic jiného, než umýval nádobí. Můj kolega Bert byl ovšem manažerem jedné společnosti, která se zabývá prodejem aut. Ostatně i zde mají určitě myčku, ovšem automatickou.
Na závěr kurzu i já jsem dostal diplom, patrně z milosti, který jsem pak ukazoval v hospodě chlapům z naší dědiny, aby věděli, jaký su pašák…
I když mi výtečná a snaživá paní lektorka Dana z lítosti nabídla doučovací kurz, raději jsem zalezl do svého koutku, kde mám svůj „pécé“ a mám dojem, že do konce života už z tohoto psacího hájemství nevystrčím hlavu, natož pak paty prostého venkovského písmáka.
 I tak věřím, že své třetí paměti (plkačky) konečně dopíšu, než odlétnu navždy za panem Arnoštem, aby mě konečně naučil psát. 
A tak mi promiň Dano, že i když ses snažila, jak snažila, spisovatele jsi ze mě nevyrobila. Ovšem přísahám Ti před soudem božím, že jakmile se znovu narodím, budu chodit na všechny Tvoje kurzy a budu psát jako o život. I voňavé tekuté švestky z vlastní zahrádky Ti budu nosit. 
S úctou a s múzou nezadaný Tvůj žák Pavel Kyselák






















Ahoj Dano, 
ten čas strašně rychle letí, už je zase týden pryč a já nemám z úkolu na příští týden ani čárku. A co je horšího, ani nápad, který by k té čárce mohl směřovat. Posílám aspoň svého Davida a Goliáše z minulé lekce. 
Že čas letí, je taky zjevné z doběhnutí našeho čtvrtečního dlouhodobého kurzu. Příštím týdnem tedy tento turnus končí. Pak není nic a po novém roce začne nový běh? Chtěla bych pokračovat.
Přeji hezký den
Hana Novotná



Ahoj Dano!
Chtěla bych se Ti "pochlubit", jak hezky jsem včera trávila část Dne vzniku samostatného československého státu:-).  
Četla jsem Vašeho Dřímajícího hroma. Těším se, že mi ho na autogramiádě, až covid dovolí, všichni autoři podepíšete.
Přeji hodně prodaných výtisků;-). 



Zase padla jedna z mnoha temnot na covidový svět za zatemněnými okny mého domu. Svítí na mě nažloutlé světlo umělého osvětlení ze tří bodových žárovek a přemýšlím, co mám dělat. A čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi chce hořce smát nebo spíš brečet.
Odborníci říkají: buďte se svými blízkými v kontaktu online. OK, jenže nikdo už neporadí, co dělat, když jste se svými blízkými sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně. Ne online, ale napřímo. 
Chtěl jsem to řešit s lidmi na Messengeru, jenže jsem narazil.
Napsal jsem dvěma osobám o tom, co mě trápí. Dana Emingerová mě ale po chvíli zastavila s tím, že nemůže být mojí vrbou a že je tu přes psaní. Což chápu a plně respektuji. 
S druhým člověkem si dost rozumím, ale v jedné věci se neshodneme. I když, kdo ví? Posuďte sami: oba si myslíme, že spousta věcí se dá ovlivnit tím, jak o nich člověk přemýšlí. Když začnete i o negativních věcech přemýšlet pozitivně, bude váš život lepší. 
Ilustrace: Dana Emingerová

Bohužel, tady naše shoda končí. 
Podle mě totiž, aby mohl člověk začít přemýšlet úplně jinak, musí vypadnout z prostředí, kde mu není moc dobře. 
Já bych se potřeboval zbavit všeho toho bordelu v hlavě, který se tam objevil po smrti mé nejdražší a nejvtipnější tety. Jenže díky covidu to nejde a i za normálních okolností by to bylo složité kvůli mému zdravotnímu stavu. Jsem totiž od dětství na vozíku. Je to holt začarovaný kruh… 
A jak se právě cítím? Kromě toho, že už skoro čtrnáct dní v kuse a téměř i ve stejnou dobu zvracím, se mám báječně. Jen doufám, že to brzy skončí a třetí vlna už nepřijde. 
Jinak umřu místo na covid na karanténu... 



Ahoj Martine, 
já se Ti nemůžu věnovat i proto, že mám covid. Jsem nemocná a šíleně unavená. A tak Ti aspoň posílám pro potěšení obrázek, který jsem pro Tebe nakreslila - pokus o Tvůj portrét. 
Snad Ti trochu spraví náladu i to, že Tě zvu na on-line kurz na platformě Jitsi Meet ve čtvrtek v podvečer nebo v pátek dopoledne. Koná se jednou za 14 dní. Podívej se na stránky, abys znal přesná data. Dobrá zpráva je též to, že naše kniha DUŠI NESPOUTÁŠ už brzy opustí tiskárnu.
Dana



On-line kurz 6.11.2020

























Ahoj Dano,
moc ráda bych Ti poděkovala za on-line lekci. Zvládla jsi ji úžasně i přes hlášenou koronavirovou indispozici, kterou jsem tedy na Tobě nijak nepoznala. 
Možnost on-line setkávání mi přijde jako fajn kompromis mezi tím se vidět, tedy nezakrnět, a zároveň dodržovat nařízení. 
On-line kurz s covidovou lektorkou 5.11.2020

Líbilo se mi, že jsme kromě čtení úkolů mohli vytvořit něco "na hodině" - ačkoli to není třeba tak vycizelované... Jsme svým způsobem pod tlakem, a v tom je právě ta zábavnost.
Dále bych vypíchla i referát od Safi o postavách a následující diskusi, která mi přinesla další uvědomění a aha-momenty. Prostě opakování je matkou moudrosti:-).
V neposlední řadě bylo příjemné poznat kolegyňky z moravské skupiny.
Byť jsem se on-line kurzu před začátkem trochu bála, výsledek předčil má očekávání. A Tobě patří velký dík za to, že jsi do toho šla a že jsi to i po technické stránce tak dobře zvládla.
V příloze posílám Jana Křtitele v Praze (opravila jsem velbloudí kůži za velbloudí srst - tak to bylo doopravdy špatně...), apokryf z hodiny - Babylonskou věž - upravím a pošlu později. Ukázka z Divadla Sklep s recenzí Bible se k tématu moc hodila.
Děkuji ještě jednou za všechno, co do mě vkládáš, moc si toho vážím a těším se na další lekce a úkoly. A Tobě i celé rodině přeji co nejhladší průběh léčení.
Anna Vocelová



Ahojte "Koroňáci",
děkuji za včerejší kurz, bylo to fajn. Je to jen další důkaz toho, že když se chce, všechno jde. I já se seznamuji s hitem letošní sezóny. Zatím jen v karanténě, kdy se starám o syna ,,Koroňáka". Dnes jsem byla na testech, výsledky budou v pátek.  Léčba u syna probíhá úspěšně při podávání:

On-line kurz 5.11.2020
- nakrájené cibule s medem, někdo zvládne jen tu šťávu, hrdinové sní celé
- v místnosti nemocného rozkrojená cibule, je tak v misce, pohlcuje asi bacily, nebo co, kdysi mi to radila maminka
- dezinfikuji, co se dá
- větrám jako divá
- pomazánka z uvařené červené řepy s česnekem a lučinou, či čímkoli lahodným, stejně se nemáš 
odvahu líbat 
- hodně tekutin, čaj, voda s citrónem, ovocný džus, šťáva ze zavařeniny
- poslouchat tělo o co si řekne
Pro pečující beze strachu:
- vše jako obvykle
Pro pečující se ,,zvláštními" pocity:
- slivovice, meruňkovice, hruškovice, DOMÁCÍ, kloktat, nebo pít, dle zdravotní nebo psychické kondice a chuti
- víno, druh dle oblíbenosti, dostupnosti
- cokoli pomůže
A hlavně se z toho nepo...
Pevné zdraví, hodně slunce a veselou mysl.
Jana Bednářová 



Literární dílna na zámku Loučeň 12.-15. listopadu 2020 se musí kvůli covidu přesunout na příští rok, asi na leden.
















Milí přátelé,
po oficiální zprávě, že se kurz na zámku v Loučni v půli listopadu nekoná, se jdu opít a poplakat si nad tou nespravedlností. Nicméně, ve čtvrtek 26. listopadu v 17.00 h se k Vám pokusím připojit na kurz on-line, neboť doufám, že moje děti budou dobře naladěné a dají mi aspoň pár minut prostor si s vámi všemi popovídat. Mějte se krásně a budu se těšit aspoň na virtuální setkání!
Zuza



Stručné shrnutí nejčastějších chyb při psaní 
(Podle učebnice Kouzlo psaní knih) 

Nedostatek detailů a nešikovné vkládání detailů
Nebojme se obarvit scény z našich příběhů vhodnými detaily, všeho však s mírou
Co se může hodit ve firmě: 
kde je to vhodné, podělme se s klientem o konkrétní postřeh respondentů.

Buďme konkrétní, použijme raději slovo „hadi“ než abstraktní „tvorové“

Neohrabané psaní
Pokud čtenář začne přemýšlet, co „tím chtěl autor říci“, jeho i náš „sen“ se rozplyne.Nadbytečné používání pasiv může působit komicky. Řekněme radši prostě „ Tvůj papoušek mě kousl“, než „Byl jsem kousnut Tvým papouškem“
Buďme rozmanití v jednotlivých větách, střídejme dlouhé a krátké věty, měňme rytmus děje.
Pozor na nad-bytečné a zbytečné používání slov „který“ a „jenž“ – zbytečně prodlužují věty.
Buďme opatrní při psaní „Ty“ a „Vy“ a přecházení z psaní ve třetí osobě do „ich“ formy
Pocity postav sdělme spíše formou dialogu – pokud musíme komentovat a vysvětlovat pocity popisem, můžeme být ve finále nudní.
Při čtení použijme svůj hlas, abychom navodili atmosféru dané situace:
„Carlos řekl lehce koktavě: Já nevím“ je lepší než: „Ehm. J-j-j-á-n-n-n-nevim“…
Co se může hodit ve firmě: 
Pozor na „odborné termity“, složitá souvětí a cizí slova v míře nadbytečné

Flinta, která nevystřelí
Zmiňme v příběhu jen ty myšlenky, události, osoby a předměty, které v něm hrají svoji roli. Ostatní nemilosrdně vyškrtněme.
Co se může hodit ve firmě: 
použijme ty, které vedly k našemu závěru ohledně výzkumu

Odhalení konce příběhu příliš brzy
Kdo by chtěl hned ze začátku vědět, že vrahem je zahradník? Dopředu přece nikdy nevíme, jak příběh dopadne! Používejme i zpřeházenou posloupnost událostí a dějů, ale opatrně s nimi!

Sentimentalita, frigidita, manýrismus
V příběhu chceme ve čtenáři/posluchači vyvolat sentiment, nepokoušejme se však za každou cenu o sentimentalitu. Nechme na něm, aby jej pocítil, využijme k tomu těch nejvhodnějších slov. Dejme příčinu tomu, aby sám čtenář chtěl plakat nad těžkým osudem postavy.
Chtějme vstoupit hluboko do pocitů naší vymyšlené postavy, věnujme mu dostatečnou pozornost, jinak bude náš příběh frigidní.
Odpusťme si manýry typu afektovaného psaní dlouhatánských souvětí se spoustou čárek a nechtějme být za každou cenu vtipní v metaforách typu „Jsem líná jak keňský zemědělec“, „Ztuhl jako vyhlížející surikata“.

Pozor na nadbytečné detaily 
V nich a odbočujících epizodách se náš příběh úplně ztrácí.
Co se může hodit ve firmě: 
viz Flinta na stěně
Iva Homolková 



Milá Dano!
Začetl jsem se do Vyšehradu. Oceňuji, co jsi musela kvůli té reportáži pro National Geographic naštudovat. Taková spoušť informací. Máš moje uznání. 
Dobré počtení...
Zároveň objednávám šest knížek  JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM a prosím o věnování mě, Petrovi, Pavlovi, Aničce a dvakrát Alence. 
Šlo by to takhle ? Moc děkuji a těším se na Vaše povídky. 
A také mi přibal knihu DUŠI NESPOUTÁŠ o tom vozíčkáři, jestli už teď vyjde.
Díky za hezké setkání u nás v Karlových Varech. Nestává se totiž často že si na nás někdo mimo rodinu vzpomene. Přeju pěkný den. 
Standa Forejtek



Literární skupina Rozmazlení



















Odnášíme si knížku JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM - na pultech knihkupectví od 20. října! O čem je? Třeba o tom, co uděláte, když zjistíte, že žárlíte na robotickou sekačku na trávu... A co, když vaše žena odejde s jinou ženou? Jak zareagujete na tanga v manželově tašce? 
Vzpomenete si někdy na první pusu? Na první milování? Poslední milování? O tom jsou příběhy v naší knížce. Příběhy o vztazích. Od Velkého třesku až po záhrobí. Můžete se u nich smát i plakat. 
Můžete přeskakovat nebo číst od konce. 
Bavte se při čtení, jako jsme se my bavili při psaní! 
Říkáme si Rozmazlení.



V průběhu našeho pobytu na Tenerife vyšla v ČR povídková kniha s trochu divným názvem JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM, jejíž jsem spoluautorem. Když si ji koupíte, uděláte radost jak sobě, protože tam jsou pěkný povídky, které vás snad rozesmějí i dojmou, ale i mě, protože v tom mám prachy a potřebuju nějaký zpátky. Tak si to, vy raubíři, když tak kupte, případně nasdílejte link kamarádům. 



V nebušické tiskárně 20. 10. 2020
Držím v ruce knížku. Nestačila ještě ani vychladnout. Knížku plnou příběhů o mužích a ženách. 
Knížku s trochu praštěným názvem, nad kterou jsme společně strávili téměř dva roky. Tři matky a tři otcové. Dana Emingerová, Monika Hodáčová, Nataša Richterová a Bořek Beránek, Yakeen J. Helus, Míra Tichý.
Povedená rodinka! Někdy to byla legrace, někdy nám porodní bolesti daly pěkně zabrat!
A nesmí chybět dobrá víla!  Krásné koláže v knize má na svědomí architekt, herec a výtvarník David Vávra. Naše společné dílo se jmenuje JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM.
Jak říkám, je to praštěný! Ale doufám, že se budete při čtení bavit stejně, jako jsme se my bavili při psaní!
Odkaz na internetové knihkupectví zde

PS. Jsme v říjnových Knižních novinkách...





Během cvičení, kdy opakujeme, co jsme slyšeli, mi došlo, jaká je rozdílnost chápání i vnímání různých jedinců - třeba rozdíl muži/ženy - co ti chlapi dokázali sesmolit za analytickou svodku z poetického příběhu bylo neuvěřitelné. A protože v našem vedení jsou chlapi, znamená to pro mě zaměřit se jen na fakta. Také se mi líbilo heslo: "kdo se brání neposlouchá" - myslím, že je dobré i do života, např. v případě partnerské hádky...
Ivana Š.



První on-line kurz 22.10.2020



















On-line kurz tvůrčího psaní na platformě Jitsi Meet mě mile překvapil. Je fajn nechat se v této vyhrocené době unést do světa psaného slova, fantazie a hříček. Je fajn vidět v blikajících okýnkách počítače či mobilu spolužáky, je fajn přes aplikaci vyslechnout jejich práce a moci na ně reagovat. 
Svět se mění a my s ním. 
Je fajn držet se svých zvyků, návyků, koníčků. Dočasným přestupem tebou vedeného tvůrčího psaní z reálného světa do virtuální reality jsi nám to umožnila a patří ti za to dík! 
Práce z pátečního dopoledne posílám v příloze. Díky a brzo na viděnou! 



22.10.2020
Ahoj Dano!
Kurz v online formě se mi přes všechna nepříjemná omezení a nedostatek osobního kontaktu líbil a jsem ráda, že jsi zvolila tento náhradní způsob místo pauzy zase na dobu neurčitou. Moc se mi líbilo zapojení Nataši a úkol ze základů psaní. 
Jen do nás s podobnými základními úkoly.I z jiných kurzů, co jsem takto absolvovala, jsem se poučila, že málokdy funguje otázka "má k tomu někdo něco", většinou nastane ticho nebo začnou mluvit tři najednou. Jmenovité vyvolávání udržuje pozornost a nutí všechny, aby se zapojili. 
Z vlastní zkušenosti jsem zjistila, že jmenovité vyvolávání v předem daném pořadí, kdy vím, že budu na řadě např. za Mirkou, vede jen k tomu, že nejsem úplně pozorná, když je Mirka ještě daleko. Těším se na příště
Hana Novotná



22.10.2020
22.10.2020

Dani, zvládla jsi to UZASNE! Moc se mi Tvoje první on-line lekce dnes líbila.  I kdyz jsem mela obcas slabší signal, když se připojili na wi-fi dalsi clenove rodiny. Na vsech kurzech vzdy pletu, pomáhá mi to soustředit se, tak jsem si to pri vypnuté kameře dovolila taky. 😀 Budu rada za úkoly uvnitr hodiny, jak to bylo dnes. Projit postupne všechny zakladni literarni cihly. Dekuji moc. Safi



Generálka on-line kurzu proběhla úžasně, jen to chce u jednotlivých účastníků malinko doladit techniku, i já jsem díky Šimonovi zjistila, že mám v obyváku špatný signál, a tak jsem se "odstěhovala" jinam. 
Vy jste byli skvělí, prostě Učí Telka dopadla na výbornou. Asi Stent Šimon, kterého zdravím, nám též moc pomohl.
Díky, že jsem se mohla zúčastnit. Korona řádí, a tak jsem mezi vás na kurz přijít nechtěla, i když jsem se s našim nemocným zaměstnancem snad jen jednou letmo potkala, pak už ležel doma s chřipkou. Ale byl to omyl, covid nemá. Po neděli již možná přijde do práce. 
Měj se moc hezky a ať se i dnešní kurs vydaří. Já se zkusím připojit, ale nebudu zasahovat, jen vás pozdravím, ale abych věděla, zda to i dnes vyšlo. Ráda Vás zase uvidím... 
Díky Bohuna 



Ahoj Dano,
děkuju ještě jednou za přijetí do Vaší báječné literární skupiny. 
On-line setkávání je výborný nápad, aspoň jsem se probrala z jakési letargie a splínu, ohromně mě to nakoplo :-) 
Škoda jen, že musím celou dobu držet mobil v ruce :-) ale nějak se s tím poperu. Jak to ještě vylepšit netuším, jako správný počítačový analfabet jsem ráda, že se vůbec dokážu připojit :-)
Páteční setkávání sice budu muset vynechat, což mě moc mrzí, protože chodím do práce, ale apoň pro tentokrát jsem si to užila ve čtvrtek i v pátek. 
Jinak díky za materiály, které mi pošleš ke studiu. Učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH bych si ráda objednala. 
Moc se těším na příště a vyhýbej se bacilům :-) 
Pa Zdena

PS. Gratuluju ke knize JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM, ať se jí daří. Předběžně jsem si ji na FB zamluvila i s autogramy všech autorů. 



Kniha je něco jako okno do duše. Spisovatel v ní nechá kus té svojí během procesu psaní. Duše hlavního hrdiny knihou propluje a otiskne se, aby pak mohla proniknout do života každého z nás.
Nekonečný příběh plný fantazie, drsné reality, bolesti, radosti, smíchu i žalu. 
Snaha sdílet často nesdělitelné. 
Trnitá cesta narvaná emocemi.
Kniha. Nenahraditelný papírový poklad.
Zuzka Fajmonová



Milá Dani. 
Srdečně Tě zdravím. Jsou lidé, věci, situace a myšlenky, které člověk potká a v průběhu života ztratí, zapomene, vymaže. A pak jsou lidé, situace, myšlenky a krásné chvíle, které jsou s námi pořád a my jsme za to jednoduše rádi (rády). A tohle přesně jsi Ty, Tvé kurzy, lidé v tvém okolí, Praha...
Zaznamenala jsem on-line kurzy, zatím nemám kamerku, takže jsem tam byla, ale tiše jako myška. 
Opatrujte se mi tam všichni.
Hanlen  



Kurzy Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou byly blažené momenty tvůrčí spolupráce, kde vznikaly moje první povídky. Těší mě, že právě Dana doporučuje mou knihu První, statečné, jedinečné, kterou ilustrovala Silvie Vojdřejcová. Je o českých ženách, které se prosadily jako průkopnice v nějakém oboru - první lékařka, první pilotka, první kandidátka na prezidentku... 



Zhruba před rokem a půl jsem začala psát knihu. Vytvořila jsem si nástěnku s postavama, zaznačila jsem graficky jejich vztahy, jakože kdo s kým, jak a proč, a tak nějak jsem se snažila kvalitně rozvinout stanovený téma. Pak jsem jednoho dne dala úryvek přečíst nejlepší kamarádce a zjistila jsem, že tuhle knihu asi ještě na čas odložím. Prostě to tak nějak nebylo ono. Téma složitý a docela kontroverzní, postavy zajímavý, příběhy ze života, ale celkově vzato se s tím vším těžce pracovalo. A já si uvědomila, že psaní sice není procházka růžovou zahradou, ale nemělo by bolet jako návštěva záchoda po pozření chilli con carne. 
Tak jsem jednu rozepsanou knihu odsunula na neurčito a pustila jsem se do druhé, toho času rovněž rozpracované. Není složitá. Ani v sobě nemá hluboký myšlenky. Vlastně se zabývá úplně obyčejnými tématy, je napsaná tak, jak mi to v tu chvíli připadalo nejlepší a je dlouhá tak akorát, abych se v ní třeba zbytečně neopakovala nebo dokonce neztratila. Když to dobře půjde, bude mít i vtipný ilustrace. A jestli se to fakt podaří, mohla bych ji dokonce vydat. Minimálně v počtu pěti kusů pro rodinu a přátele. Pro ten pocit, chápete. Co tím vším chci říct je to, že je lepší zbytečně se nešroubovat do věcí, který vám neseděj. Já jako nepředpokládám, že jednoho krásnýho dne získám Nobelovku za literaturu nebo prodám knihu do zahraničí, ale o to při psaní ani tak nejde. Jde o sdílení, o možnost dát kus sebe ostatním a čekat, co dobrýho z toho vzejde.



Představují si svět jako velké zastřešené nádraží s tisícem kolejí jménem život a lidi jako miliony vlaků, které po těch kolejích jezdí.
Každá kolej má několik zastávek: dětství, škola, maturita, svatba, dítě, práce a pak konečná stanice smrt.
Jenže málokterý z těchto zdánlivě bezstarostných, vesele si pískajících a kouřících vlaků tuší, že existuje i menší a chudší nádraží s méně výkonnými vlaky, které sice taky jedou po kolejích života, ale – na rozdíl od těch prvních – jsou tady životní zastávky jen ve snovém oparu.
I tady každý vlak najede na životní trať s podobnými cíli jako vlaky na prvním nádraží. Jenže zdejší lokomotivy mají poruchu z výroby (špatně táhne komín, drhne kolo či chybí šroubek), a tak jsou jejich cílové stanice v mlze. Není totiž nikdy jasné, zda se jim podaří někam dojet... i když se snaží, co mohou, aby těm druhým ukázaly,  co všechno dokážou taky.
I můj vlak má pár mlžných zastávek, nad kterými, doufám, se ta mlha rozpustí dřív, než můj stroj dojede na konečnou. Teď brzdí před stanici vydání knihy. První významná zastávka po třiceti sedmi letech života...
Martin Tomášek



























Ahoj Dano! 
Příště bych se s Vámi také připojila ON-line. A jak to zatím vypadá s listopadovým kurzem na zámku Loučeň? Vidíš to reálně? Já jsem připravena jet na 100%. Takže záleží na ostatních, ale věřím, že nás takových bude víc, co by jeli. Kdyby se to přesunulo, budu asi do Vánoc brečet do polštáře, jak se těším.



Milá Danuško,
včera jsem sledoval v televizi odkaz Arnošta Lustiga. Bylo to samozřejmě (jako vždy) úžasný a jako vždy mě to rozhodilo. Jednak tím, co říkal, a jednak tím, že Ti moc závidím, žes toho člověka mohla poznat osobně a já jsem tohle štěstí neměl. Kdyby neumřel, otravoval bych ho asi tak deset hodin denně... a nasával bych a nasával jeho srdce, mozek i páteř...!!!
Samozřejmě jsem taky napsal další básničku. Posílám Ti ji a přiznám se, že tato (bude to tím tématem) mi je nějak nejbližší... Moje básničky jsou produktem mého zklamání přesně tak, jako byly Mozartovy skladby produktem jeho zoufalství. Líbilo by se mi, kdyby se daly moje básničky srovnávat s Mozartovými skladbami, ale není to pro mě tak důležité, abych propadal takovému zoufalství jako on.
Měj se moc fajn a těším se, že se brzy setkáme.
Olda



22.10.2020






















Milí přátelé, 
pro lockdownu máme plán B: nainstalujte si platformu pro on-line kurz: https://meet.jit.si/…iga.  
Potřebujete k tomu počítač s kamerou a mikrofonem. 
Až se Vám objeví bílé políčko, napište do něj své jméno, klikněte, a je to.
Dana a Šimon



Kurz na Chodově 19.-20. září  2020
Moc zdravím, paní Dano 😊
Chtěla bych se zeptat ohledně kurzů psaní... je teď doba onlajnová, která mi osobně úplně nevyhovuje... A tak bych se chtěla zeptat, jak bych mohla zase chodit do kurzu. Psaní mě chytlo pěkně za pačasy a moc se těším, až bude doba "dotyková" a já si budu moct sáhnout na emoce, energii a atmosféru.
Předpokládám, že letos už nic, že případně až příští rok, což nevadí. Přečtu si podruhé Živla Lustiga a zkusím něco napsat podle zadání z našeho prvního kurzu. Upřímně, už něco mám a těším se, až se dozvím nové. Snažím se býti houbou a nasávat.
Děkuji Vám za zprávu.
Přeji pohodové a krásné dny. V této nanicovaté době hlavně pevné zdraví 😊
Srdečně a s hvězdnou vzpomínkou
Aneta Bernatská



Milá Dano, 
jsem v dobrovolné karanténě a zdravím všechny kolegy a přeji hodně tvůrčích nápadů. Pořád mám před sebou příběh Hanky, jak "nechala na kolejích" manžela. 
Je to úžasné, jak si někdo tohle dokáže vymyslet, já stále čerpám z vlastních zkušeností, i když jich mám dost, ale chybí tomu ta "šťáva" nebo "nadstavba", která tomu dává ten šmrnc. Stávají se mi sice věci neskutečné, normální člověk to asi nezažije, ale když to hodím na papír, tak tomu nikdo nevěří, nebo to nebere jako krásnou nadsázku a je to blbé. Všechny zdraví 



Nové učební prostory v Korunní 88 na Vinohradech




















Milí přátelé, 
lekce tvůrčího psaní budou zatím na Vinohradech pokračovat, ale ve skupinkách po šesti a s rouškami - já budu mít štít, abyste mi viděli na pusu.
Abych mohla prezenční lekce dobře zorganizovat, potřebuji závazně vědět, kdo dál bude chodit, protože budu muset vždy jednu z lekcí (kde nás bude víc) rozdělit do dvou skupin. Jedna se bude učit se mnou, zatímco 1-2 lidé budou dělat na střídačku ve vedlejší menší místnosti rétorická cvičení s Janou Vaňkovou a chystat si přednes na plánované autorské čtení. 
Příští týden zařadím i tvůrčí hrátky s Natašou (cvičení o postavách). 
Prosím tedy, napište, kdo může být flexibilní - tj. pokud bude plná jedna skupina, mohl by přijít do jiné. 
V každém případě prosím o závaznou účast, abyste nezabírali volná místa, a tak se, prosím, včas omlouvejte, aby se stihli ti flexibilní přeskupit. 
Zároveň apeluji, abychom chodili na kurzy zdravotně zcela v pořádku.
Sledujte však každodenní vývoj. Do týdne může být vše ještě zase jinak. (Pak bych volila on-line výuku. Platforma by byla zde.)
Přeji Vám v této těžké době hlavně zdraví! 
Dana Emingerová



Psi vyhledávají místa s pozitivní energií. Cvičila jsem na jaře přes on-line platformu jógu a šlo to docela dobře. 



Ahoj Dano, 
jestli ještě stále platí téma nedělní bajky z mikrosvěta, tak jednu připojuji. 
Snad se máte všichni dobře, zdravě a užíváte barevného podzimu. 
Měj se hezky. 
Míša Čápová 



Děkuji za vše, co jsi mě naučila. Ta energie, kterou přenášíš společně s Tvým uměním a pedagogickým cítěním je jako slunce. Svítí lidem na cestu a příjemně hřeje.
Jenda



Národní muzeum 29. září 2020

Na kurzy s Danou jsem se vždy těšila, i když často nebylo snadné splnit zadané domácí úkoly. Jsem zvyklá psát odborné vědecké texty, a tak psaní rozhovorů, popisů nebo bajek byla pro mě výzva. Ale s velkým překvapením jsem zjistila, že i já mám tak trochu "spisovatelské střevo" a že se mi po pravidelných setkáních s Danou a ostatními kolegy bude stýskat. 

Výsledky naší roční spolupráce jsou k přečtení zde.



Chci Vám poděkovat, že jsem se mohla o psaní lecčemu naučit, rovněž tak děkuji za cenné rady a doporučení, která určitě v budoucnu využiji. 
Jana Čepičková, Národní muzeum



Covidová výuka rétoriky "mluvením do zdi" s Janou Vaňkovou, Vinohrady, 9. října 2020


















Ahoj Dano, 
děkuji za příjemné setkání s Tebou i Janou Vaňkovou a posílám, co jsem se naučila:
1. z rétoriky
- jak se správně rozcvičit před mluvením
- práce s dechem
- tvorba zvuku opřená dopředu tak, aby znělo
Vinohrady 9. října 2020
- dramatická pauza a její využití v textu
-  práce s hlasem při čtení textu, tempo, pauzy, hlasová intonace
2. z tvůrčího psaní
- důležitost prvních vět v textu z hlediska zaujetí pozornosti čtenáře
- jak dostat do textu emoce
- přímá řeč a jak s ní v textu naložit
Jana Urbanová 



Vinohrady 9. října 2020
Ahoj Dano,
ordinuji v roušce a se štítem a myju si ruce po každým pacientovi, než jdu k počítači, a pak znovu, než sáhnu na dalšího člověka. Omlouvám se.
Jsem šíleně unavená, takže páteční dopoledne tentokrát zasvětím spánku - bez roušky a s oknem dokořán. Děkuji za to, že jsi mi volala i za vše, co pro nás děláš. Posílám vyšehradskou povídku, snad Ti nebude připadat příliš šílená, haha. 
Těším se na úkoly na příští setkání za dva týdny. 




Včera to bylo moc príma, přišla jsem na jiné myšlenky. Moc díky. Posílám to, jak jsme přepracovávali tu mou, sice pravdivou, ale neskutečnou příhodu, jak jsem se bála nočního přepadení. 
Je to opravdu neuvěřitelné, ale po konzultaci s psychologem jsem se dozvěděla, že jsem měla štěstí, že jsem na sobě nedala znát strach. 
Násilníci jsou prý mnohokrát slabí jedinci a k akci je vyprovokuje jen to, když zjistí, že se jich někdo bojí.
Celé to přepracuji, i když se mi do toho moc nechce, těch chyb tam bylo dost. 
Zdraví a na shledanou další čtvrtek se těší 



Čtvrteční kurz 8.10.2020
Čtvrteční kurz 8.10.2020
Učíme se pod křídly firmy SIMPLY5. 
Díky!!!
Vzdušná učebna. Velké rozestupy a každý svůj stůl. 
A kafíčko na vlastní nebezpečí...
Těším se na všechny každý čtvrtek a pátek.
Dana



Ahoj Dano! 
Hlavně, že bude to nebezpečný kafe, haha. Jitka



Tak jo... Rozhodnuto. Než vystavovat už tak oslabený organismus rizikům, rozjíždím na radu blízkých a lékařů “privat lockdown a na chvíli opustím svět venku. 
Všem držím palce, abyste měli dost sil a optimismu na zvládnutí čehokoli, co nás čeká, a pevně věřím, že už je to poslední “karanténa” na mnoho let dopředu. Zdravím všechny na tvůrčím psaní.
See everybody on-line!!!❤️ Take a care🍀. 



Ahoj Dano,
díky moc za dnešní ráno, je to skvělý start dne. Začíná mi docházet, že knížku může napsat opravdu každý, když dodrží pravidla a některá poruší. Autor píše, čtenář si představuje - mělo by se mu říkat představovač - nebo snílek?
Nálepky patří na potraviny, do popisu je nutný detail. Rytmus je skoro stejně důležitý jako pointa či poučení. A škrtat se dá vždycky... 
Michal P.



Ahoj moji milí, 
díky moc za zveřejnění mého veledíla ve Zpravodaji s tak úžasným komentářem... Právě jsem se vrátila z dovolené v Karlové Studánce, kterou jsem z poloviny proležela. Ráno mířím na testy (údajně dělají zdravotníky přednostně - aspoň něco), tak jsem zvědavá. 
Zatím mi nic moc není, kromě prvních dvou dnů s teplotou, ale prý se to ještě může změnit. Zajímavé na tom je, že jsme lehli celá rodina prakticky ve stejnou hodinu, takřka na minutu, aniž bychom o sobě navzájem věděli...
Spravedlivý bacil :-) Tak nám držte palce a buďte zdrávi... Sterilně na dálku líbám 
Zdena



Dobeška 23. září 2020





















V kanceláři v růžové zahradě se finišuje! Dřímající hrom odlétá do tiskárny! A jméno výherce rozmazlené losovačky o titul knihy? Z klobouku jsme vytáhli a na knihu se může těšit Bety Benadová. Gratulujeme!



Dobrý den, paní Emingerová,
mám pro Vás dobrou zprávu: kniha JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM zaujala. 
Knihkupci už si objednali polovinu přislíbeného nákladu. Stihnete nám zásilku dodat toho 20. října? 
Milada Kuličková, Kosmas



Gratulace všem! Určitě skvělý počin! Těším se. 
Libor Frank



Moji přátelé spisovatelé vydali společnou knihu. Já zatím nic nevydala, ale i tak jsem naplněna hrdostí, že tuhle správně prdlou partu lidí znám osobně. Takže jen tak dál a snad se k vám už brzo přidám. Protože to musí být fakt nádhernej pocit❤!



Ahoj Dano,
Musím říct, že mi kurzy pomáhají při mé práci a cítím, že se všechny mé texty lépe čtou. Takže moc děkuji... Těším se na příště a především na zámek. 
Marek 



Kurz 24. září 2020
















Já jsem za tuhle mojí skupinu úžasných autorů tak šťastná! 
Když prostě narazíte na směs osobností, kde vás každý inspiruje tím, co a jak píše a jaký žije život, je to jako narazit na zlatou žílu ❤️. 
Dano, děkuji za to, že nás všechny spojuješ 



Kurz 24. září 2020
Děkuji firmě Simply5 za útočiště 
a báječné výukové prostory, 
kde se můžeme učit s pořádnými rozestupy 
viru navzdory. 
Dana Emingerová


Cool. Jsem moc rád, jsi vždycky vítána. Těšíme se na další spolupráci.
Vlado Pilgr, Simply5



Ahoj Dano,
Díky za čas, který jsi nám během kurzu věnovala. Mne to znova vyburcovalo zkusit ještě něco napsat. Nebude to sbírka bajek, ale něco z oboru. Forma by měla být Tebou značně ovlivněná - tedy jiná, než jak jsem dosud psal. Ostatně těch pár výtvorů jsem Ti už posílal ke čtení, a několik dalších jsem zase dopsal. 
Vojta 



Psaní za časů korony, kurz na Chodově 19. září  2020




























Jsem přesvědčen o tom, že člověk buď spisovatelem je, nebo není. Stejně tak jako se narodí sportovcem, matematickým géniem apod. Ať už se do tohoto kurzu dostanete na jakékoliv úrovni, tu svou Vám Dana dokáže posunout o několik úrovní výš. Tedy, kdo neumí psát vůbec, zlepší se. A kdo už aspoň trochu umí, překoná v očekávání sám sebe...
Ještě jednou opravdu moc děkuji za celý kurz. Bylo to náročné, ale cítím, jak obrovsky mi to dalo. Moc za to děkuji a už se moc těším příště!
Marek Greger



Kurz na Chodově 20. září  2020
Děkuji, Dano, za super víkend. Za nové informace, postřehy a dojmy. Se skvělou, fundovanou, přátelskou, milou lektorkou v dobré náladě je studium a tvorba zábavou. A o to jde, i dřina může být zábava. A pod Tvým vedením, s partou fajn lidí, to zábava je! Děkuji! 



Líbilo se mi vymýšlení fiktivního hrdiny. Zjistila jsem, že se mi lépe píše, když to není o mně. Dávám do psaní příliš svých emocí, což není zrovna nejlepší. Chybí mi odstup. A samozřejmě S. King je bezvadnej. Třeba nadbytečné používání příslovcí mě zaujalo. Jinak jsem si, myslím, uvědomila, kým nejsem a podívala se na sebe a své psaní očima druhých. To je pro mě největší přínos tohoto kurzu. 
Díky za příjemně strávený víkend. 
Katka B


Kurz na Chodově 19.-20. září  2020

Ahoj Dano,
děkuji za bezvadný kurz. Byl pro mne neuvěřitelně přínosný, ukázal mi nejen psaní, ale i životní poslání. Opravdu moc děkuji!
Jakub Hlaváček



Paní Dano, 
sedím ve vlaku cestou domů, zírám z okna a jsem plná dojmů. Takový pocit jako z celého víkendu s Vámi, teda s Tebou, jsem neměla léta. Jsem šťastná a úplně od základů jsi změnila mé vnímání psaného textu. Z celého srdce a se vší pokorou děkuji. 
Odvážím si, že čtenář není hlupák a nemusím jej zatěžovat detaily, že ať píšu popis, bajku, rozhovor, příběh očima druhého, vše má své pravidla. 
Nikdy nepoužiju nálepky, slovo řekla a řekl, sprostá slova budu používat je jako šafránu. 
Děkuji za důvěru a upřímnost. 
S úctou Aneta Bernatská

PS: Už mám objednanou knihu Živel Lustig...


Krásný pozdní večer, Danuško. 
Nevím, jestli už nejsi "v limbu", ale já (sova) jsem právě "dohonil" svoji poslední dnešní lhůtu a teď si můžu dát v klidu sklenku vína. Posílám Ti svůj poslední výtvor a samozřejmě Tě, jakožto svoji kamarádku a velmi respektovanou učitelku, prosím o stručné zhodnocení či jen o vyjádření pocitu. 
Na nějaké prozaické dílko zatím nemám moc času. Tam je to dřina a u básniček jde spíš o nápad, osvícení a pocitovou invenci. Navíc bych rád ty básničky časem vydal třeba jako knížku, a tak jim teď dávám přednost. Měj se moc prima a hodně štěstí. 
Olda Voženílek



Psaní za časů korony, kurz na Chodově 20. září  2020














Děkuji firmě PARTNERS za útočiště v dobách koronavirových. Ve velké učebně můžeme mít patřičné rozestupy a výuka probíhá v pohodě a ke spokojenosti mých studentů.
Dana Emingerová



Ráda bych se Vás při příležitosti kurzu zeptala na názor, případně pár praktických věcí. Pracuji teď na sbírce básniček, která musí spatřit světlo světa v tištěné podobě. Rozhodla jsem si ji za každou cenu vydat, nejspíše to dopadne samonákladem. :-) Výhledově se mi snad podaří dát vše do kupy do konce roku.
Budu vděčná za jakýkoliv komentář a radu. Mohu Vám za to nabídnout pouze poděkování v malé sbírce, lukrativní záležitost. :-)) Zatím přeji krásný den, zdravím z Podkrkonoší
Martina Seifrtová



Ahoj Dano,
tak po delší době si dovoluji poslat jednu bajku. Je to tak trochu jako v Cimrmannovi, komentář předchází vlastnímu dílu ( a v tomto případě je delší než dílo samotné).
Je to dosud nejkratší ze všech mých bajek, i když rezervy tam ještě jsou. Bajky mají být krátké. A je na asistentem vyhlášené téma, i když se vzhledem ke svému zaměření dá napasovat prakticky na téma jakékoliv.
Myslím, že vzhledem k tomu, co se kolem nás (zase) děje, je to bajka velmi aktuální…
VRAŽDA VE VESMÍRU!
Poučení : Nevěřte každému nadpisu.
Krásné babí léto přeje
Libor Frank



23.8.2016
Milá paní Emingerová,
před pár lety jsem byla na Vašem kurzu tvůrčího Psaní podle Lustiga. Nyní jsme v práci došli k závěru, že potřebujeme posílit pozici PR a marketingu a mě okamžitě napadlo, že byste nám právě Vy mohla pomoci.
Zatím hledáme vhodného kandidáta (-tku) formou „doporučení“. Myslela jsem na to, že Vašima „rukama“ projde mnoho šikovných lidí, o kterých např. víte, že hledají uplatnění nebo uvažují o změně práce.
Snad toto není příliš smělá žádost o pomoc. V každém případě jste osoba, kterou si pan ředitel Klusáček pamatuje ….“ještě z Mladého Světa“. Což je pravda, také jsme ho domů odebírali, či kupovali. (Ale já jsem spíš pak četla až Vaše fejetony v příloze DNES).
Mějte se moc hezky a v dnešní době přeji hlavně pevné zdraví a dobrou náladu. Je potřeba si ji udržovat.
Míša B.



Všechnopárty 29. června 2018
Byl jednou jeden televizní pořad. Vlastně ne. Byl jednou jeden gauč. Vlastně, taky ne... Byl jednou jeden člověk. Tak je to správně. A ten člověk ležel na gauči. Ležel na něm už roky. Ani si nepamatoval, že by to kdy bylo jinak. Vsakoval se do něj den za dnem hlouběji a hlouběji a sledoval televizní pořady. Zábavný moc nebyly, ale pořady to byly, a to mu stačilo.
„A dalším hostem je spisovatelka Dana Emingerová,“ říká jednou jeden ten pořad a gaučák si nalévá další sklenku. Zrak se mu už kalí, víčka těžknou. Další nudná sobota strávená doma, pomyslí si. Ale dnes je něco jinak. Člověk na gauči zjišťuje, že ta dáma v modrých šatech, co je v tom pořadu, je něčím zajímavá. Neví proč, ale baví ho. Kdo by to byl řekl. Nějaká spisovatelka.
„Každý se naučí psát,“ říká a on ji poslouchá. A vzpomíná.
Kdysi taky psal. Povídky. Jen tak. Pro radost. Hezky pěkně do šuplete a nechat zaprášit, tak to bylo.
Pořad skončil a človíček usnul. Usnul? Ale kde že. Právě naopak. Mozek mu do snu vytahuje dávno zapomenuté texty. Čte je. Baví ho. Směje se, dojímá i pláče.
Bože, tak dlouho už nesnil.
„Kam jdeš, kámo?“ říká gauč, když se chce ten člověk ráno zvednout. „Od deseti jde biatlon, budeme se dívat!“
Chvíli váhá. Přitažlivost gauče je mocná, ale krom jeho gravitace cítí dnes i něco jiného. Jakoby ho nějaké neviditelné vlákno táhlo jinam.
„Ale já bych chtěl jít k počítači,“ namítá. „napsat e-mail paní, co jsme ji včera viděli v tom pořadu,“ pokračuje skoro až omluvně.
„A proč?“ gauč na to.
Všechnopárty 29. června 2018
„Ona.“
„Co ona?“
„Učí lidi psát. A já píšu rád. Vlastně... psával jsem.“
Zasní se.
„To jsou kecy, radši seď a zapni televizi. Za pět minut to začíná!“
Gauč a vlákno. Ještě chvíli se o něj přetahují. Ale vlákno je dnes nějaké jiné. Silnější. Silnější než jindy.
Človíček se zvedne a jde po něm. Nejdřív jen k počítači, napsat e-mail. E-mail, který promění vlákno v cestu. Není vždy pohodlná, někdy je to pěkná D-jednička, ale na rozdíl od gauče je na jejím konci něco zajímavého a pěkného. Na konci téhle cesty je kniha.
Tahle kniha.
Tak krásné čtení, milý čtenáři. Vyjde před Vánocemi. Takhle nějak bude vypadat...









Ahoj Dano, 
posílám Ti ten svůj příspěvek do Martinovy knihy. Knížka vypadá moc pěkně, opravdu. Měla jsi skvělý nápad na to členění s úryvky z vaší komunikace. Líbí se mi i zvolená kontrastní barevnost, celková grafika včetně fontu a ty skvělé kresby ze Sutnarky! Opět se Ti to moc povedlo!
Petr Holub



Kurz v Akademii ČTK 15. září 2020


























Celý den byl hodně inspirativní v duchu hesla, že PSANÍ NENÍ NUDA.
Pochopila jsem, že nesmím psát zbytečně dlouhé začátky a jít přímo na věc, abych udržela pozornost čtenáře. Zjistila jsem, že není třeba se bát přímé řeči. Díky dialogům lze popsat emoce i děj. Nejdůležitější je nadpis. Potěšilo mě, že dokážu psát.
Ilona Marhevská



Kurz v Akademii ČTK 15. září 2020
Příběh nemusíme vždy začínat chronologicky. Můžeme ho otevřít akčně a pak se vrátit k vysvětlení. Nepopisovat "jak jsme tam jeli", ale jít rovnou na věc.
Zbytečně nenafukovat text. Používat přídavná jména a příslovce jen tehdy, je-li to nutné, protože brzdí děj.
Postavy je třeba představit v nějaké akci a nenálepkovat.
Předcházet "vyskočení ze snu" - nesmí nás při čtení vyrušit něco navíc nebo cizí nesrozumitelné fráze.
Důležitý je titulek!
Lucie Veigertová



To nejlepší psaní útočí na emoce čtenáře.
Co autor napíše nějak, může čtenář pochopit úplně jinak.
Přímé řeči čtenáře zpřehledňují situaci.
Přídavná jména mohou brzdit spád příběhu.
Uvítala bych, kdyby byl kurz ještě delší. Moc se mi líbil, takže je docela možné, že něco těžšího budu chtít zkusit.
Karolina Krafková



Střídat rytmiku třeba délkou vět.
Ubrat na popisu.
Přestat se bát vulgarismů.
Pracovat s metaforou.
Být konstruktivním kritikem.
Přijímat konstruktivní kritiku.
Klenba dramatu, která není  Aristetolova.
Rezonance v příběhu. 
Záporák – napsat postavu tak, aby čtenář měl pochopení i pro něj…
Vytvářet příběhu tak, aby to bylo pro čtenáře jako film. 
Já musím vědět o své postavě všechno, ale ne všechno o ní nemusím napsat.
Psát tak, aby to bylo uvěřitelné, bez ohledu na pravdu.
Psát příběh tak, aby čtenáři bylo jasné, o co jde.
Náměty na bajky se dají čerpat z encyklopedie.
Marek Greger



Kurz je super. Moc děkuju. Líbily se mi rozbory našich prací, skvělá a srozumitelná přirovnání, ukázky konkrétních příkladů. Typy, zákonitosti psaní. Těším se na zítra
Jakub Hlaváček



Důležitý je rytmus a pauzy. Důležitý je rytmus a pauzy. Naučila jsem se přemýšlet, jak uspořádat příběh. Kritika je velmi konstruktivní. Líbí se mi, kolik je kolem nás šikovných psavců.



Díky kurzu, který jsem vyhrála, jsem si změnila pohled na psaní. Chyba je to nejlepší, co mě dnes potkalo. Naučila jsem se, že méně je někdy více. Není důležité jen to, co píšu, ale i jak to píšu... 
Jsem ráda, že jsem potkala tak rozdílné osobnosti ve skupině a odcházím s pocitem, že psát poutavě pro mě nebude tak nemožné, jak jsem si myslela. 



Ahoj Dano. 
Anetka je unesená. Stejne jako Katka Hovadíková. Jsi báječná a ještě jednou děkuji za podporu soutěže Asistentka roku a a velkorysý dar pro vítězky.
Kristýna Stoklásková, zakladatelka projektu Šéfův svět a soutěže Asistentka roku














Spisovatel nedává nálepky, ale musí ukázat charakter v akci. 
Popis - nemusí pršet, stačí, když kape.
Flinta na zdi - použít ji, jeinak tam nemá co dělat.
Střídat rytmus v textu.
Neunudit čtenáře k smrti - on se ale nenechá a přestane číst.



Moc se mi celý víkend líbil a myslím, že jsem se i mnoho naučila. Hlavně nějakou strukturu textu, kritiku a vůbec všechna ta pravidla - např. ta Aristotelova. 
A také poslouchat, hledat, vnímat, udržovat pozornost, tříbit texty. 
Díky.



Ahoj Danuško. 
Srdečně tě zdravím z mého kraje rázovitého, který nepokrytě miluji. Děkuji za vyřízení pozdravu od "mých holek" z práce, které /jak taky jinak/ byly z Tebe na kurzu v Akademii ČTK nadšené... Ale já jim to říkala ... :) Chci založit v našem maloměstě skupinu bláznů pisálku v místní knihovně. V ponděii mám první schůzku a vůbec netuším, co jim budu říkat. Improvizace jasně vyhrává :) a tak jsem se rozhodla na místo řečí - napsat jim vše upřímně: 

Studio Dobeška 17. listopadu 2017
1983 – září 2017
Mám velkou kliku – píšu do šuplíku. 

Říjen 2017 
Stojím na bohumínském nádraží. V jedné ruce cestovní kabelu, v druhé toaletní papír. 
Důvod je zřejmý. Mám průjem, neboť jsem nervózní jako prvnička. Ještě nikdy jsem nejela sama vlakem. Ještě nikdy jsem nebyla sama v Praze. Ještě nikdy jsem nejela přečíst své bláboly ze šuplíku cizím a pro mě velmi inteligentním, zkušeným a skvělým lidem. 
Mé emoce dostupuji vrcholu. Je to něco jako K2. Prostě nějaká ženská Kavalová a kabela. jsem opravdu regulérní blázen. 
Neuvěřitelné. Našla jsem místo kurzu -  Divadlo Dobešku. Našla jsem vůdčí osobnost kurzu Tvůrčího psaní dle Lustiga - Danu Emingerovou. 
Brno, 4. listopadu 2018


Našla jsem také partu skvělých lidí. 
A dokonce jsem našla i heslo na wifi. První čtení, první kritika, první poznatky a první „aha“ efekty. 
Jakože „aha“ – tohle je holka, pro Tebe, to pravé ořechové. 
Večer ležím na svém hotelovém pokoji a jsem neskutečně unavená. Ale neskutečně šťastná. Neboť jsem se konečně našla. 
 

Listopad 2018 

Dana. Noví lidé, nové povídky, nové poznatky. Toaletní papír už nepotřebuji. Pendolíno poznám a v metru už jezdím jako rodilá Pražanda. Jsem neskutečně unavená. Cítím, že jsem na správném místě ve správné době. 
  
Chodov 14. září 2019
Prosinec 2019 
Praha. Divadlo Dobeška. Autorské čtení. Bomba. Užívám si každou chvíli. Líbí se mi Praha. Líbí se mi můj bohémský svět. Cestovní kabela je príma. Po Praze jezdím taxíkem, neboť peníze budou a my ne. Líbí se mi žít. Miluji lidí, které potkávám. Všechny, kteří mě překvapují, učí, mučí a hlavně posouvají dál a dále. 
  
Jaro 2020
Zcela suverénně s modlitbou a pokorou, s opětovným malým průjmem a hlavně láskou k sobě a ke svým čtenářům zahajují druhé autorské čtení. A víte co? Pláču. Ale jen tak, doma tajně. Neboť plnit si své sny je vážně skvělé. 

Chodov 22. listopadu 2019
Pozdní jaro 2020 
Vydávám si svou prvotinu básní. Obklopují se skvělými lidmi, kteří miluji to, co já. Milují to, co dělají. Malují, kreslí, tancují, zpívají. Nezajímají je majetky, pomluvy a hrůzy světa. Stačí totiž jediná věta – a to, že „život je přece báječný“. Stačí jen pozitivní myšlení, pozitivní přístup a pozitivní test – na to, že umím žít fakt „fest“. 

Léto 2020 
Další sen kreslí tečku. Mám své webové stránky.  Pomalu kreslím si malé životní plánky. 
Toužím jít svou cestičkou bytí. Není cesty zpět. 
Pro štěstí stačí napsat si pár svých vět. 
  
Autorské čtení 21.11. 2019
Podzim 2020 

Obklopují se nádhernými lidmi. Těším se na křest své prvotiny. Jo, doufám, že přijdete. Bude tam totiž autorské čtení, výstava obrazů, malá módní přehlídka a možná… přijde i Kouzelník. 
Pracuji na své druhé knize. Tentokráte veselé povídky. 
A chci své vlastní štěstí a radost z bytí rozdělit mezi ostatní. 
Neboť sdílený smutek je poloviční a sdílená radost je dvojnásobná. 
A tak vítejte na mém dalším bláznivém projektu – Pisálci sami sobě. 
Pojďme žít a radovat se v každé době. 
  

Budoucnost 

Píšu. Pevně věřím, že jednou budu moci říct, že mé psaní je mým povoláním v jakékoliv podobě, který mi přinese můj život. Budu sedět na břehu moře, v jedné ruce sklenici vychlazeného vína, ve druhé tužku a papír a celým svým srdcem objímat ten bláznivý svět…

Budoucnost – r. 2061… 
Ještě… prosím dopíšu poslední větu. 
Dopiji poslední sklenku báječného sektu a zatančím poslední tanec. 
A pak řeknu světu: „Bella Ciao.“ 



Ahoj Dano, 
právě jsem objevila na messengeru sekci spamů a našla v ní Tvou zprávu z roku 2014. Byla jsem u Tebe na kurzu, a tak je to hezká připomínka toho, že bych se měla k psaní vrátit. Co jsem šla na vysokou, psala jsem maximálně básničky nebo ve škole editovala cizí povídky. A tak se moc omlouvám za pozdní odpověď. 
Kristýna Klazarová



Kurz v Akademii ČTK 15. září 2020






















Ráda bych absolvovala více seminářů. Naučila jsem se, že musím myslet na čtenáře, pro které píšu. Je nutné odpustit si "výplňové věty" a místo nálepek popisovat příběh přes pocity, emoce...
Silvie Martinková



Dobrý den,
dostala jsem na Vás doporučení z Akademie ČTK. V řetězu drogérií dm již téměř 20 let vydáváme náš zaměstnanecký časopis. Momentálně poptáváme kurz na míru, který nám pomůže udržet náš časopis pro naše zaměstnance i nadále zajímavý. Kurz by měl pokrývat celý proces tvorby časopisu – výběr vhodných témat, interview, zpracování samotného textu.
Radka Rajnochvá



Kurz v Nových Butovicích 10. září 2020


















U příležitosti počátku nového školního roku jsme si udělali v Czech Photo Centru v Nových Butovicích malou oslavu narozenin naší milé lektorky Jany Vaňkové. 
Kurz na Dobešce 11. září 2020
Přejeme hodně zdraví, štěstí a lásky a těšíme se do budoucna na její další báječné rady, jak co nejlépe číst naše příběhy. 
Už 4. prosince v Divadle Dobeška se bude konat další autorské čtení, na které nás Jana Vaňková po stránce rétorické brzy začne připravovat.
Jsi vždycky plná energie, vtipná, chytrá, prostě Tě máme rádi a moc si vážíme toho, co pro nás děláš, Jani.
Jménem všech účastníků dlouhodobých kurzů ve čtvrtek odpoledne i v pátek dopoledne
Dana Emingerová



Ahoj Dano, 
posílám jedno povídání o zkamenělině. Je to určené pro knížku o zajímavých paleontologických sbírkových předmětech z Národního muzea. Samozřejmě by měla být vybavená i fotografiemi předmětů. Budu Ti vděčný, za kritické poznámky.
Vojta Turek



Vypustit nadbytečné informace
Přizpůsobit text čtenáři - cílovce
Méně příslovcí
Příště by mě zajímalo, jak se píší rozhovory a medailony se zajímavými lidmi
Jana Bruthansová, Národní muzeum



















Vytáhla jsem včera rodinku na Hradozámeckou noc a natrefila jsem zrovna na premiéru Příběhu automobilu. Večerní prohlídku s našimi dialogy, které jsme psali v červnu, jsem si moc užila a mým chlapům se to také líbilo.
Příběh automobilu mi rezonoval v hlavě až do noci. Hrané scény mě vtáhly do děje a vrátily v čase do dob minulých. Myslím, že to tak působilo i na ostatní účastníky.
Pro mě osobně bylo moc krásné sledovat to zhmotnění - scény z papíru ožívají v reálu!
Už se těším na další zámeckou listopadovou dílnu.
Nataša Richterová





I já jsem byla mile překvapená výkony účinkujících... Cítím, že to má ohromný potenciál a ráda bych vše dovedla k dokonalosti.
Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně



Příští literární dílna na zámku Loučeň se bude konat 12.-15 listopadu 2020

























Milá Dano,
děkuji Ti za zasílání Newsletterů. Jsi velice nápaditá ve vybírání míst konání kursů mimo Prahu. Mne zaujala hodně Loučeň, neboť tam jsem strávila část mateřské dovolené. Projezdila jsem park s kočárkem křížem krážem, odpoledne jsem sedávala na terase zámku..... Dovnitř do zámku jsem se dostala ovšem až po sametové revoluci, když zámek a zahradu zvelebili a zpřístupnili nové majitelé. V okolí Loučeně byly vždy hluboké lesy. Lesem okolo fotbalového hřiště jsme se chodili koupat na Jívák. Na druhou stranu alejí bříz okolo hájenky a studánky do Jabkenic. Tam jsme se koupali v rybníku, chodili do oplocené obory a také do muzea Bedřicha Smetany. Já nepíšu do šuplíku ale pořád mne baví od března psát deník. Píšu do tlustých sešitů retro čínskou propisovačkou, asi i terapie proti koronaviru?
Přeji Tobě a celé rodině hodně zdraví a štěstí. Na viděnou Jarka Kosková



Kino v Krucemburku 16. listopadu 2019

























Ahojte,
přes úschovnu jsem poslala obrazový časosběr ze dvou skvělých akcí:
osvícení v Krucemburku
a feudalismus v Loučni:)))
Příjemné vzpomínání na tvůrčí i oddychové chvilky s Vámi všemi.
PS: I Robert Vano říká, fotka nemusí být ostrá.
Jana Bednářová



Národní muzeum 2. září
V textu nepakovat stejná slova, ale snažit se najít vhodná synonyma.
Tečky dělají divy!
Pozor na personifikaci - v odborném textu ji používat obezřetně.
I odborný text má mít zajímavý začátek.
Nebát se experimentovat s jazykem.
Petr Dolejš, Národní muzeum



Bajky psát věcně a úderně.
Pozor na opakování slov.
Neodbočovat daleko od hlavní linky.
Stále mít na paměti, komu je text určený.
Upřednostňovat krátké věty.
Vojtěch Turek, Národní muzeum





















Co jsem se naučila 2. září:
Příslovce a trpný rod jsou nepřítelem spisovatele
Nezáleží na druhu textu, základní pravidla psaní jsou pro všechny stejná s ohledem na cílovou skupinu
Pozor na základní chyby: dlouhá souvětí, opakování slov, odborné termíny...
Dobře formulovaná kritika pomáhá člověku růst
Petra Caltová, Národní muzeum



Pozor na zbytečné výplně.
V bajce by nemělo být poučení v názvu, když je to jeho pointa.
Řemeslo se dá naučit, ale když nemám co psát, tak proč vůbe cpsát...
Vědět, proč píšu, a najít si, pro koho píšu.
Příště se těším na dialogy a rozhovory.
Literární pravda musí být pravdivější než pravda.
Jiřina Dašková, Národní muzeum



Nové Butovice 20. srpna 2020




















Ahoj Dano,
moc ráda jsem v létě zase na kurz přišla a odreagovala se od domácích starostí.
Ty šaty, co jsem přinesla, by se mohly stát školní uniformou. Jen nám to kazí chlapi, tak zatím dalších třicet kusů objednávat nebudu. Ale sluší nám to. Tobě víc, jsi mladší a máš větší prsa.
Povídku o Antonínovi Raymondovi předělám a pošlu co nejdřív. Bylo zajímavé vidět, jak se s tím tématem popasovali ostatní. A hlavně je skvělé, že si každý vybral z Raymondova života něco jiného.
Bohunka



Už jsem byla s mamkou na kurzu v Národním muzeu během své stáže. A nyní na dlouhodobém semináři pro pokročilé. Myslím si, že jsem lépe pochopila fungování hodin. Některá pravidla, co se psaní týče, se mi lépe uložila v paměti. Poslechla jsem si různé interpretace života jedné osobnosti (věnovali jsme se Antonínovi Raymondovi). Výuka byla jiná, díky odlišnému složení účastníků a jejich zájmům. Navíc jsme se při ní věnovali něčemu trochu jinému.
Alena Bruthansová



Posílám pár svých básniček, které asi nejspíš ještě neznáš, a byl bych moc rád, kdyby sis našla trochu času a napsala mi, jestli se Ti něco z toho líbí. Mně se líbí všechny, protože jsem je tvořil celým srdcem... Měj se moc krásně a někdy na shledanou.
Olda Voženílek
























Moji milí,
teď jsem objevila termín další literární dílny na zámku Loučeň 12.- 15. listopadu a mé srdce zaplesalo a moc ráda bych jela. Platím zlatem, těším se už teď! 😆  Pojede někdo z vás taky? Já si z toho ráno málem cvrnkla radostí😂❤!
A děkuji moc Daně, že nám zařídila pokračování. Jsem nadšená, že můj dialog na zámku ožije. Připadám si jako by podle mého díla natočili v Holywoodu velkofilm. Pocit k nezaplacení! Ještě pár vejletů na Loučeň a napíšu o milencích ze zámecké zahrady vlastní knihu. Tentokrát dovezu nějaký bochte a koláče, tak oslavíme výročí mýho studentování v kurzech psaní.
Zuza Fajmonová 



Ahojte děvčata a chlapci, no to jsou věci takhle po ránu, tolik těšení.
Jana Bednářová



Dano,
měli jsme dva týdny na Loučni příměstské tábory a mimo jiné děti psaly dopis Bílé paní.
Posílám takový jeden autentický postřeh, věřím že tě také potěší.
Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně



Hned se na listopadovou Loučeň přihlásím... takže mám zaplaceno a je velmi těšeno.
Zdena Součková



Co jsem se naučila:
Celou dobu musí mít autor na mysli hlavní příběh, aby ho nedocházelo o rozmělňování informace a popisy navíc (počasí a jiné nesnáze) by měly fungovat jako koření příběhu nikoliv jako jeho hlavní část, to nechtěně vytrhává čtenáře ze “snu”
Literární pravda musí být pravdivější než pravda
Časté chyby: trpný rod, zdlouhavá souvětí, termíny, opakování slov
Promyslet použití cizího slova, případně je možné obejít jinou formou
Petra Caltová, Národní muzeum



Na reportáži o Vyšehradu jsem pracovala tři měsíce, nastudovala stovky stránek o jeho historii a mluvila s mnoha lidmi. 
Fotograf Petr Juračka si vymohl povolení vlézt do věží kostela i fotografovat pomocí dronu.
A výsledek? Vyhráli jsme ocenění NATIONAL GEOGRAPHIC: BEST EDIT 8/2020. 
Reportáž o Vyšehradu v srpnovém čísle doporučuje americký vydavatel otisknout i v ostatních světových edicích National Geographic. V ocenění se uvádí:
Turning pandemic closures to his advantage, Dana Emingerová and Petr Jan Juračka present Prague's Vyšehrad - "upper castle" - in a way readers have not seen: without crowds and via drone photography. Darren Smith
(Dana Emingerová a Petr Jan Juračka využili omezení během pandemie k tomu, aby představili Vyšehrad tak, jak jej čtenáři nikdy neviděli: bez davů turistů a ​​pomocí dronové fotografie.)
A právě tato reportáž bude podkladem pro naši vyšehradskou knihu s povídkami inspirovanými nejtajemnější historií. Zatím se rodí jako fotokniha. A první příběhy už jsou také na světě.
Dana Emingerová

Foto: Tomáš Beltir


























Ahoj ahoj,
upřímně, velmi vážně uvažuju o účasti na Tvém kurzu psaní pro NG - třeba to bude inspirativní setkání :)
Petr Jan Juračka



Ahoj Dano,
jak se máš? Já musím dodělat ještě jeden projekt a pak letím na festival do Londýna.
Co ten náš seriál o Mladém světě? Zrovna jsem se o Tobě bavila s Hřebejkem (on je takový můj mentor), protože mi vyprávěl příběh o svém setkání s Arnoštem Lustigem. Moc se mu náš nápad líbil. Je skvělej a dává super rady. Dokonce by nás propojil s producenty.
Těším se na Tvůj scénář.
Tereza Hirsch



Struktura je základ. Chaos zbytečně shazuje celek.
Přemíra pasiv v textu je ke škodě.
Nepředpokládat, že laická veřejnost zná odborné termíny.
Neměnit úhel pohledu - zachovávat formu/osoby.
Jana Čepičková



Foto: Jan Juračka


























Zpětná vazba při čtení vlastních výtvorů nás posunuje.
Chce to začínat psát k věci, ne oklikou.
V příběhu musí být dobré lepší než dobré a spatné horší než špatné.
Pasiva ve větách dělají text strnulým a nečtivým.
Vojta Turek, Národní muzeum



Tečka je důležitá.
Nenatahovat text, nepoužívat výplňová slova.
Pravda v povídce nemusí být vždy pravda. Stačí, když se pravdou zdá být víc, než pravda původní.
Čtenář je člověk s názorem, ne kritik.Podle jeho připomínek mohu text upravit.
Co nejméně užívat pasiva - brzdí děj a jsou nudná.
Jana Čepičková, Národní muzeum



Národní muzeum 17. srpna 2020
Úvod udává směr příběhu. Proto do něj nevkládat nic, k čemu se dále nevracíme.
Ve vyprávění zmínit jen to, co je pro něj důležité 
Příběh nezaplevelovat zbytečnými detaily, ale umět je vhodně použít pro "okořenění".
Naopak nezapomenout detail uvést, pokud by jeho neuvedení mohlo čtenáře zmást.
Místo popisu uvádět konkrétní příklady.
Petr Dolejš



Při zjednodušování musíme dávat pozor, aby nám zůstala podstata a text se neposouval někam jinam.
Odborné výrazy v textu často ruší.
Lepší psát MY - zní to, že jsme na sebe pyšní a stojíme si za tím, co v Muzeu děláme. Protikladem jsou pasivní tvary...
Jana Bruthansová



Příští literární dílna na zámku Loučeň se bude konat 12.-15 listopadu 2020

























Milá Dano,
zdravím Tebe i asistenta Šimona. Oslavila jsem narozeniny a můj muž Bohouš mě pozval na večeři na zámek Loučeň. Za tři neděle od chvíle, kdy jsme tam měli literární dílnu, se toho v zámeckém hotelu Maxmilián změnilo víc než jinde za tři roky.
Při příchodu nás mile překvapil zcela nově zrekonstruovaný vchod, protože my jsme minule ještě museli pouze zadem přes recepci. Teď už nás vítal hlavní vstup z průčelí.
Večeře byla servírovaná ve zcela novém prostoru příjemné jídelny s prostřenými stoly. O kvalitě večeře se nebudu moc rozepisovat, stále stejně vysoká kvalita jídla i obsluhy stále zůstává. Stolovali jsme asi dvě hodiny, posedět by se dalo i déle, ale v 21.30 jsme měli objednanou noční prohlídku zámku. Proto tentokrát nedošlo na zdejší slavný zákusek - čápy s mákem, neboť už jsme neměli v břiše místo...
Zámecké paní Kateřině jsem nechala na recepci pochvalný dopis o naší návštěvě s pozdravy od „nás spisovatelů“. Snad jí to udělalo radost, je opravdu moc milá a schopná.
Manžel náš výlet do Loučně komentoval slovy: „Bylo to báječné, to bys možná mohla stárnout i rychleji, abych tě musel zase brzy někam pozvat.“

Těším se na setkání 20. srpna i na avizovanou listopadovou zámeckou literární dílnu.
Bohuna Kopřivová




Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020



















„Jsou dny, kdy nebe je nízko, kdy střechy zámku Loučeň omývá vytrvalý déšť a cesty v zámeckém parku jsou do hloubky rozmáčené. Dny, kdy obří figurky na šachovnici v zámecké zahradě stojí osaměle pod studenou deštivou sprchou a černý střelec neúnavně vyčkává, kdy jím někdo konečně provede další tah. A stane se, že uprostřed vlhkem nasáklé tmy osvětlí průčelí barokního zámku barvy neonů a vy na to s úžasem hledíte a ptáte se, jestli je tohle všechno pravda, nebo se vám to prostě jenom zdá ... “

Přihlásila jsem se na kurz tvůrčího psaní na zámku Loučeň. Jde o jeden z mých trochu splašených nápadů a ve mně sílí pocit, že jsem to s volbou programu na tento víkend trochu přehnala.
Psát mě sice vždycky bavilo, nejsem si ale jistá, jestli je to dostatečná kvalifikace pro podobný pobyt. Neočekávám víc, než trochu odpočinku od pracovního kolotoče v lákavém prostředí zámku a trochu zábavy v podobě psaní literárních cvičení podle zadání.
Přijíždím na místo, ubytuji se ve stylovém hotýlku v podzámčí a podle rozvrhu se přesouvám na zámecké nádvoří na úvodní schůzku účastníků dílny. Prší, koruna letitého stromu však umožní celé sešlosti zhruba dvaceti psavců a jejich lektorů zůstat v suchu. Dostaneme první informace, proběhneme se promoklým parkem, jde se na večeři.
Hned poté nás má při besedě naladit k tvůrčím výkonům legendární architekt a herec David Vávra. Večer je plný zajímavých postřehů, host je ztělesněním všestranného nadání, srší energií a jeho vyprávění je navíc obaleno vkusným humorem. Když padne pár intelektuálních dotazů z oblasti architektury a umění, tleskáme jeho oduševnělým reakcím.

Definitivně si potvrzuji, že vypravit se sem, mezi zkušené autory, byla ode mě pěkná pitomost. Na rozdíl od některých dalších účastníků jsem si nepřipravila žádné kapitolky z historie zámku, nemám nic napsáno předem takzvaně „do šuplíku“, v hlavě mám vymeteno a připadá mi, že sem celkově moc nezapadám. To bude víkend.
Ani ráno není moudřejší večera. Rychle se totiž ukazuje pravý stav věcí: my jsme tady na těžkou práci a čekají se od nás konkrétní výsledky. Žádné bloudění hlavou v oblacích a hledání inspirace pro slohové práce při vycházkách v okolních lesích. K mému překvapení se zjistilo, že cílem našeho pobytu zde je vytvořit několik tematicky a fakticky propojených pásem dramatických scének a vyprávění, která se do budoucna stanou součástí hraných zámeckých prohlídek. Zkráceně řečeno - bude se sedět a psát, dokud zámecká paní Kateřina, na jejíž zakázku se dílna koná, nebude s výsledky spokojena a neuvolní nás ze svých služeb. A tak sedíme a píšeme.

Utekly čtyři hodiny a já nejsem o moc dál, než když jsem ráno začala sepisovat přidělený příběh aristokratického synka, který se nepatřičně zapletl s vídeňskou herečkou. Tato literární dílna rozhodně není určena zpomaleným tvorům mého ražení, kteří píší šest řádků za půl dne. Oběd a zase střídavě sedíme, píšeme, čteme před ostatními, odcházíme do ústraní upravit vzniklé texty, znovu čteme. Několikrát musím trapně před skoro celou skupinou přiznat, že další příspěvek ještě číst nemohu, protože jsem bohužel zatím vůbec nic nenapsala. Snažím se vsugerovat si, že podobnými momenty potupy si přece prochází každý tvůrce – začínající, pokročilý, někdy prý i ten, který už vydal pár bestsellerů. Jenže mně vadí, že díky mojí momentální neschopnosti něco rychle ze sebe vydat chybí v načrtnutém řetězci požadovaných scének ta moje a zdržuji tak ostatní. Večer se pokouším ještě pár věcí upravit a jdu brzo spát s nadějí, že konečně přijde alespoň letmé setkání s múzou.

A skutečně, další den je o trochu lepší. Zbavila jsem se tématu o nerovných sňatcích šlechty a plynule přešla k fotbalu. Nejdřív mi to znělo divně, ale když se ukázalo, že právě tady v Loučeni vznikl první fotbalový klub na území dnešní České republiky a že budeme tento motiv do našich prací také zařazovat, zakousla jsem se a maličký příspěvek přece jen vytvořila. Sice mi s finálním laděním pomáhal jeden z kolegů, protože vlastním tempem bych úpravy dokončila možná za další týden, ale přece jen jsem konečně měla pocit, že aspoň výchozí nápad byl použitelný. Tento výsledek mojí snahy mě přivedl do takové euforie, že zbytek psacích cvičení a čtení před ostatními mám poněkud v mlze.

Vybavuji si už jen závěrečná slova poděkování od paní Kateřiny a od lektorů a loučení se spolutvůrci. Na žádném školení ani teambuildingu se mi nestalo, abych si okamžitě zapamatovala jména všech nových lidí, které jsem tam potkala.
Tady je to naopak - znám jména všech, vím, kdo co psal, kdo četl jaký příběh a jestli se to ostatním líbilo hodně, nebo měli drobné výhrady. Říkám si, že to byla docela hrůza, ty moje literární pseudopokusy. Divila bych se, kdyby si paní zámecká vybrala z mých příspěvků byť jenom dva řádky. To bych pokládala za úspěch. Určitě ale použije tu spoustu dalšího materiálu, který jí poskytli moji kolegové. Příští návštěvníci zámku se mají na co těšit, až jim průvodci v kostýmech přednesou nově sepsané příběhy.

Cestou domů je mi najednou veselo, vybavuji si jednotlivé bloky psaní a čtení, probrané střípky ze života původních majitelů zámku Thurn-Taxisů, znovu mě rozesmívají originální nápady z textů mých spoluautorů. Zůstal zvláštní pocit sounáležitosti s lidmi, kteří se v mnoha případech potkali poprvé v životě a možná se už nikdy znovu neuvidí, ale přesto společně zažili proces tvoření, který byl spontánní, nevšední a nezapomenutelný. Po všem tom trápení a nervování se, že mě nic nenapadá a že psát mi vlastně vůbec nejde, jsem si doma v klidu otevřela počítač a jen tak, pro zábavu začala psát:

„Jsou dny, kdy nebe je nízko, kdy střechy zámku Loučeň omývá vytrvalý déšť a cesty v zámeckém parku jsou do hloubky rozmáčené. Dny, kdy obří figurky na šachovnici v zámecké zahradě stojí osaměle pod studenou deštivou sprchou a černý střelec neúnavně vyčkává, kdy jím někdo konečně provede další tah. A stane se, že uprostřed vlhkem nasáklé tmy osvětlí průčelí barokního zámku barvy neonů a vy na to s úžasem hledíte a ptáte se, jestli je tohle všechno pravda, nebo se vám to prostě jenom zdá ... “
Kateřina Pospíšilová























Klíčový je úvod.
Méně je více.
Jednoduchost.
Více opravdovosti v podobě přímé řeči.
Nadhled, smysl pro humor.
Roman Škoda



Železná Ruda 17.-19. července 2020




















Ahoj kamarádi!
Ještě jednou Vám děkuji za krásný šumavský víkend plný pohody, přírody a zajímavých rozhovorů! Bylo to s Vámi vážně moc prima.
Bořik 



Železná Ruda 17.-19. 7. 2020
Železná Ruda 17.-19. 7. 2020
Strávili jsme krásný tvůrčí víkend na Šumavě v Železné Rudě, abychom dopilovali knihu o ženách a mužích, jejíž vydání chystáme letos na Vánoce.
Zároveň jsme od pátku nachodili kolem 40 kilometrů po horách. (Mirek a Šimon mnohem víc na kolech). Vylezli jsme na rozhlednu Špičák, pokochali se Čertovým jezerem, kluci se vykoupali u Kneippových lázní v Grádelském potoce a ještě jsme se vydali po stopách Natašiny povídky  Čarodějka z Královského hvozdu.
Děkujeme Nataše za útočiště v jejím šumavském penzionu U sněžnice.
Dana Emingerová



Moc díky vám všem za víkend v Železné Rudě, na který se nezapomíná.
Mějte se krásně.
Monika Hodáčová



Železná Ruda 17.-19. července 2020



















Děkuji za skvělý víkend a budu se těšit na viděnou.
Miroslav Tichý



Katka Hovadíková předává cenu své pokračovatelce
Dobrý večer, paní Dano,
moc děkuji za zaslání e-mailu s podrobnými informacemi o výhře v soutěži asistentka roku 2019... Teď budu vypadat hloupě, ale co, jdu do toho: já měla za to, že se jedná o kurz krasopsaní, kde mě naučí psát ozdobně, že jde o estetickou stránku písma, né o kurz, jak písmenka poskládat, aby byla "žravá"...
Tak, a je ostuda venku! A víte co, to je ten zákon schválnosti. U všech jsem si totiž projela webové stránky, jen u Vás ne. A to mám za to!
Každopádně to neznamená, že je má radost menší.
Píšu často a někdy mi chybí slova, anebo správný způsob jak věci pojmenovat (popsat), aby to okolí pochopilo. Píšu spíš zápisy, občas nějaký dopis, tak asi jako každý.
Miluji vymýšlet přání k narozeninám, to je pro mě TOP a dokážu u toho strávit hodiny, protože ta předtištěná jsou DĚS!
Doufám, že jsem Vás pobavila a věřím, že ze mě vykřešete psavce, alespoň malého.
S přáním krásného večera i prázdnin
Aneta Bernatská



Šetřit odbornými výrazy.
Vybírat zajímavosti.
Upoutat hned začátkem.
Literární text, byť napsaný proti pravidlům, může fungovat, když se to správně uchopí.
Jana Bruthansová



Kurz v Národním muzeu 15. července 2020


















I vědecké populární texty musí čtenáře zaujmout už v první větě.
Je třeba hlídat srozumitelnost textu pro hlavní cílové skupiny a umět se vžít do role návštěvníka Národního muzea.
Pro přehlednost textu je důležité pořadí slov ve větě i v nadpisu.
Bajky musí být úderné, stručné a nemusí být o zvířátkách.
Vojtěch Turek



Sochy v parku Přírodovědného muzea v Horních Počernicích
Hlavním úkolem autora je zaujmout čtenáře. Je potřeba podívat se na text očima toho, kdo jej bude číst, a tomu přizpůsobit i používanou terminologii.
Jednoduše napsaný text není zákonitě ochuzený o informace.
Petra Caltová



Někdy stačí přehodit slovosled a text je hned přehlednější.
Pozor na spojení "díky únavě".
Číst si text nahlas - kde to drhne, tam je chyba.
Martin Valent



Peripetie - zvrat v ději - u bajky většinou nebývá, ale proč ne...
První věta má být úderná a zapamatovatelná.
Musím mít jasno, pro koho píšu.
Je nutné umět se rozhodnout.
Čím složitější text, tím používejte kratší věty.
Z vět stavíme sen a čtenář nám z toho snu nesmí uniknout.
Jiřina Dašková



Poučení v bajce autor může vymyslet dodatečně, anebo jako první.
Příliš dlouhá souvětí mohou čtenáře nudit.
Ne každé porušení pravidel musí být na škodu, ale musíme je znát.
První věta musí čtenáře chytit a nepustit.
V bajce obvykle nebývá peripetie.
Jana Čepičková



Dozvěděla jsem se, jak psát pro obyčejné lidi a jak vypadá bajka.
Nahlédla jsem maličko do světa manažerů.
Učila jsem se, co lze v textu vypustit a jak pořadím slov větu vylepšit.
Alena Bruthansová



Akademie ČTK 29.6. 2020


















Absolvoval jsem kurz kreativního psaní v Akademii ČTK. Řekl jsem si, že když píšu a mám tu drzost to i zveřejňovat, měl bych něco udělat proto, aby čtenáři netrpěli mými základními chybami. Přihlásil jsem se do kurzu, který pořádá ČTK. Považuji tu instituci za seriózní. Ještě do její rady nebyli dotlačení podobné typy jako do rady České televize, například. Kurz vedla známá školitelka a spisovatelka Dana Emingerová. Navíc mi ho doporučila naše kolegyňka Ire, která v ČTK pracuje.
Domácí úkol Začalo to už dříve. Měli jsme za domácí úkol kreativně napsat text v rozsahu cca A4. Na výběr byla dvě témata. Přirozená lenost mě pokoušela, abych vybral něco ze svých článků na fine50. Nakonec zvítězila morálka a napsal jsem krátkou povídku.
Kurz začal nevinně. Dana vyprávěla o Arnoštu Lustigovi, který školil ji. Četla svoje a jeho texty, aby nás uvedla do problému. Některé věci už rovnou komentovala. Jak ano a jak ne. Sekundoval ji Jirka Chrást, což je ředitel Akademie ČTK. A zkušený novinář.

Hurá na ně
A pak to začalo. Postupně každý z nás přečetl svůj text. Ostatní účastníci kurzu (7 lidí) následně přednesený text rozebrali na prvočinitele, okomentovali a zkritizovali. Poslední slovo měla Dana s Jirkou. Vzpomněl jsem si na svůj dřívější text (Kritika jako dar) Každý z nás si připadal jako nahý a dozvídal se reakce typu:
•ten úvod, co Ti dal asi nejvíc práce, jsi tak vůbec dávat neměl. Je úplně špatně
•máš strašně složitá a šroubovaná souvětí a nakonec jim není vůbec rozumět
•po pěti větách jsem málem usnul, hrozná nuda
•ty obraty jsou strašně složité
Akademie ČTK 29.6. 2020

•prosím Tě, kdo Ti poradil napsat............ Slyšíš jaká je to blbost?
•příběh by to byl vcelku vtipný, ale proč z toho děláš “umění”. Piš jak Ti zobák narost´
•to, co píšeš o té slečně, je tak přeslazený, že to je až nestravitelný
•čeština trpí
Mohlo by se zdát, že některé reakce byly zbytečně drsné, nebo nekonstruktivní. Dana s Jirkou ale vždy jasně a srozumitelně vysvětlili, proč něco kritizují a vždy uvedli i několik příkladů, jak text upravit a přestylizovat. Takže kritika někdy drsná, ale věcná, pomáhající a řešící problém.

Hlavně jednoduše
Většinou to bylo o tom, že méně je více. Máme tendence vše zbytečně složitě a mnohoslovně vysvětlovat. Nejen písemně. Lidé tak i mluví. Naprosto jednoduché věci vysvětlují, jako kdyby popisovali fungování jaderné elektrárny. Navíc používají opakovaně slovní ucpávky. Z mých opravdu oblíbených uvedu: prostě, vlastně a jakoby (Ty vole jakoby).
Kurz bych doporučil každému, kdo má zájem kultivovat svůj písemný projev. A nemusí být zrovna spisovatel nebo blogger. Kurz prospěje i pro běžnou pracovní komunikaci. Pro mě byl navíc uvědoměním si mých rezerv i v běžné konverzaci a mluvě.
Můj text po Danou doporučených úpravách najdete v případě zájmu na webu Psaní podle Lustiga.
Navíc jsem po absolvování kurzu lépe připraven na kritiku mých textů. Takže vážení: “Pusťte se do mě!”



Najde tolik o formu, ale o čtivost.
Je nutné stavět text jako dům z různých cihel a prostředků. Je to prostě řemeslo.
Háček, motiv, akce, následek  + závěr a poučení
Pozor na podobná slova
Uvítal bych nějakou ucelenou prezentaci pravidel.
Oldřich Šubrt




Nedávat nálepky, ale dát prostor čtenářům.
Začátek musí být akční.
Titulek musí zaujmout.
Pozor na mnoho popisů.
Psát uvěřitelně.
Franta Teplý



Všeho moc škodí - dlouhý úvod.
Titulek a první odstavec by měl upoutat nejvíc.
Neopakovat stejná slova za sebou.
Využívat dialogy, přímou řeč.
Lenka Dostálová



Co jsem se naučil na kurzu v Akademii ČTK:
Úvod, zápletka, rozuzlení.
Dialog, popis, akce.
Neopakovat slova.
Uvádět přímou řeč.
Krátké popisy. Krátit obecně.
Marek Greger



Akademie ČTK 29.6. 2020

















Měla jsem nepřekonatelný strach přečíst svou povídku, ale Vy jste mi pomohla obavy potlačit. Líbila se mi teorie stavebních kamenů a to, že záleží hlavně na příběhu a myšlence víc než na formě. To mě uklidnilo. Inspirovala jste mě do práce s tvořivými dětmi.
Miroslava Adamcová



Ahoj Dano,
díky za fajn školení a občas trochu drsnou zpětnou vazbu, ale bylo to potřeba. Rád si nechám poradit. Posílám Ti svůj článek Stíny na duši  upravený podle Tvých rad. Klidně ho dej na svůj blog, pokud chceš. Píšu o tom školení článek pro změnu na svůj blog - posílám odkaz. A co jsem se naučil?
Vím, že úvod je zásadní.
Struktura textu.
Potvrdila jsi mi, že zjednodušování vět je správný směr.
Přijdu na další kurz. Zvýšilo se mi autorské sebevědomí.
Trochu méně bych zdůrazňoval Arnošta Lustiga.
Čekal bych jednu A4 stránku pravidel.
Hezký den
Pavel Pulkráb



Čtvrteční kurz v Butovicích 25.6. 2020
Ahoj Dano,
Tvoje lekce pro mě to byla hodně zajímavá zkušenost.
Zde je v pár bodech i to, co jsem si z kurzu odnesla.
Naučila jsem se, že:
- při psaní musím mít neustále na paměti, kdo přesně je cílová skupina textu, tedy můj budoucí čtenář
- to, o čem píšu, bych měla velmi dobře znát
- základem je zaujmout hned v úvodu, jinak mě nikdo nečte
- méně je mnohdy více
- místo zdlouhavých popisů svižný, úsporný a dobře vypointovaný text
- oživovat vyprávění přímou řečí
Páteční kurz na Dobešce 26.6. 2020
- dialog musí být uvěřitelný
- ať předčítám sebevětší hloupost, můžu hodně napravit přesvědčivým a srozumitelným přednesem
- i psaní je řemeslo.
Ještě jednou díky, otevřela jsi mi úplně nový obzory! Těším se na příště.
Bude kurz pokračovat i o prázdninách?
Kateřina Čásenská



Prostě nemůžu psát texty na první dobrou, chce to aspoň trochu domácí přípravy.
Pointu musím lépe vysvětlit ostatním. Nestačí, když ji chápu jen já.
I když znám alespoň okrajově některé teoretické zásady, uvést do praxe je pořád dost těžké a nezaručí mi to dobrý text.
Jako všude jinde musím znát svou cílovou skupinu a pro tu text přizpůsobit.
Musím čtenáře zaujmout, a to mohu jen tehdy, když vím, kdo ten čtenář je.
Filip Petlička




Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020




















Ahoj Dano,
bylo mi ctí a velkým potěšením strávit s vámi všemi víkend na Loučni a podílet se na vzniku něčeho, co má smysl a třeba i přetrvá, jak píšeš (i kdyby jen pár let).
Ty tři dny mi daly opravdu strašně moc, a přestože něco trochu jiného, než jsem očekával, daly mi mnohem víc, než jsem čekal a dokázal si představit. Pokusím se to shrnout v pár bodech:
1. poprvé v životě jsem měl možnost vyzkoušet si psát dialog jako "literární cíl" sám o sobě navíc v podstatě pro divadelní realizaci.
2. poprvé v životě jsem měl možnost zkusit si zahrát "divadelní scénku" jako "herec" - nikdy jsem nic, ani takhle krátkého, nedělal.
3. měl jsem možnost zažít neuvěřitelné tvůrčí nasazení a rychlost práce, kdy ve 13 h ještě nevíme, co dostaneme za úkol napsat (já konkrétně s Natašou), v 15 h odpoledne nemáme ještě napsáno nic, přitom po 16 h už se od nás očekává výsledek, a ten nejen že skutečně vznikne a ve slušné kvalitě, ale ještě navíc se tentýž den v 19 h večer dialog inscenuje, a to přímo v kulisách zámku a hrají ho kolegové, kteří pár minut před tím, neměli ponětí o tom, že budou vůbec něco hrát, natož aby znali text! A my s Natašou ve vedlejší místnosti jsme v úplně stejné situaci, hrajeme podle cizího textu, který jsme pár minut předtím dostali a půl hodiny před tím netušili, že vůbec budeme něco někdy hrát... Neuvěřitelné, myslím, že to už nikdy nezažiju!
4. Setkání s historií architektury ve chvíli a na místě, kde jsem takové setkání vůbec nečekal a (díky panu Vávrovi) netradiční, velmi příjemnou formou.
Jako člověk, který se zajímá o stavby a "stavění" a přitom také o historii jsem si to užil a dozvěděl se zajímavé věci.
5. Osobní setkání v úzkém kruhu s divadelníkem a příležitostným hercem Davidem Vávrou, díky kterému jsem měl možnost dozvědět se a na přímo si s ním a s vámi popovídat o divadle a filmu.
6. Pohybovali jsme se v historii, kterou mám moc rád, v rozsahu a intenzitě kterou jsem skutečně nečekal. Historie se táhla jako červená nit všemi čtyřmi dny a byla všudypřítomná! 😊
7. Poznání v přímém přenosu, že ledacos v oblasti podnikání a "manažerství" skutečně není nemožné respektive skoro všechno je možné když je přítomná motivace, nasazení a schopnosti. To nám ukázala i celý víkend dokazovala Kateřina a to, co s Loučení v posledních 15 letech dokázala je pro mě velkou inspirací a smekám klobouk!
8. Prožil jsem pár dní s opravdu fajn lidmi. S některými z nich mě pojí mnohé, ale nás všechny kolektivně vášeň pro psané respektive mluvené slovo. Díky tomuhle víkendu jsem měl možnost poznat je/Vás opět víc a opravdu jsem si to užil. Jsem moc rád a těší mě, že do téhle "parádní" party taky patřím!
9. Měl jsem možnost (jako spoluautor textů, které byly žádané) stát se součástí něčeho, co skutečně bylo potřeba vytvořit a bude používáno.
10. A k tomu všemu jsem na vlastní kůži zažil vysoký standard ubytování, jídla a veškerých služeb, prostě krásné prostředí. A ještě jsme stihli jít do lesa a na procházku. No není to ráj a skutečný pohádkový víkend?
Naprosto vážně musím říct, že takový mix informací, vjemů, zážitků, soustředění i odpočinku (navíc v tolika oblastech) během 72 hodin jsme asi opravdu nikdy nezažil a možná ani nezažiju. A nebýt Tebe, že jsi to dala dohromady a dala nás dohromady, by to nebylo! Takže děkuji moc ještě jednou, Dano! 😊😊
Bořik Beránek



Nataša s Věrkou studují během čtené zkoušky v zámecké 
knihovně roli princezny
Armélie👑

Před rokem jsem napsala, že psaní s Danou není žádná procházka růžovou zahradou. A za tím si stojím! Psaní je řemeslo a někdy pěkná dřina vyžadující sebekázeň…
Psaní s Danou je ale také alchymie. A já jsem nadšená, že jsem mohla být součástí alchymistické transmutace na zámku Loučeň. Trvala tři dny a tři noci. Posílená mystérií slunovratu.
Elementálové nám byli, na rozdíl od počasí, nakloněni. A tak se jemná, těkavá esence fantazie několika spřízněných duší zhmotnila v živé obrazy z masa a kostí. Přímo v zámeckých komnatách!
A nebyla jsem, mezi všemi těmi alchymisty – mistry i učedníky – sama, kdo věděl, že je přesně tam, kde chce být.
A dělá přesně to, co ho těší a naplňuje!
Takže, opět sedám ke psaní. S perem (laptopem) v jedné ruce a sekáčkem na led v ruce druhé. Nač sekáček, ptáte se?
Na tu dřinu, přece! Na osekávání textů a odstraňování vycpávkových vět, nadbytečných příslovcí a trpného rodu… Na to je potřeba řádně nabroušený nástroj!
Nataša Richterová



Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020
















Odjeli jste, ale nezůstalo po vás prázdno
Energií naplněný svět sálá
Chodím parkem, přemýšlím, kdy budu mít jasno,
kdo mi vás poslal, a proč vás mám tak ráda

Skládám slova, která sama plynou,
a nemůžu uvěřit, že se to vůbec stalo.
Kdo tahá za ty nitky, jejichž cesta nás sem všechny svedla?
Kdo vlastně ví, co se tady odehrálo?

Ptali se mne kdysi, jakým zvířetem bych se chtěla stát
A já vyhrkla, že jedině jelenem
Má štíhlé nožky, umí rychle utíkat
Že by můj bílý jelen přišel za mnou sem?

Kateřina Šrámková, zámecká paní z Loučně



Teď jsi mě dojala!☺️
Krásně napsané a mluvíš mi z duše.
Budu z toho víkendu na Loučni žít ještě dlouho. 💗
Nataša Richterová



Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020






















Moje milé, Dano a Věrko,
u psaní po návratu ze zámku jsem byla tak dojatá, že jsem si musela nalít panáka, abych si zachovala tvář. A prostě jsem ty pocity a slova nechala plynout...
Bylo to strašně krásný. Tak moc krásný, že se už teď těším na další tvůrčí víkend.
Mějte se krásně! Doufám, že se brzy uvidíme.

Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020
Jsou jako moje druhá rodina. Každý odjinud, naprosto rozdílní a dokonale jedineční, se společnou vášní, která nás spojuje. Občas mám pocit, že mezi ně nezapadám, když sedím před otevřeným počítačem a s tupým výrazem čumím na prázdnou obrazovku, zatímco oni vedou oduševnělou diskuzi a píšou dialogy, kterým se dá jenom těžko něco vytknout. 
Navíc nemají vůbec trému. Trochu je podezřívám, že kromě kurzů tvůrčího psaní navštěvují ještě minimálně dramaťák a psychologa, kterej je preventivně z trémy a nervozity léčí. To čtení je totiž zhruba stejně bezchybný jako jejich texty.
Vídám je aspoň dvakrát do roka na víkend. Je to strašně málo, já vím. Kdyby to jen trochu šlo, přála bych si víc takových setkání. 

Víc společného psaní, víc diskuzí, víc večerů na zámku a mnohem víc procházek večerní zámeckou zahradou.
Chtěla bych víc posezení u krbu se sklenkou vína. Víc vtipných historek, víc smíchu a mnohem víc okamžiků, kdy se mi štěstím točí hlava, protože vím, že jsem přesně tam, kde mám být.
Potkala jsem je vlastně náhodou. 
A byla to láska na první pohled. Ten pocit, který vás naplní, a vy nechcete jít spát, protože se bojíte, že se druhej den ráno budete cítit jinak. 
Já ten pocit nechci zapomenout. 
Už nikdy se nechci cítit jako dřív, protože tohle je moje skutečný já. Až po strop naplněný láskou k psanýmu slovu a láskou k lidem, kteří mi dali možnost nahlídnout do spisovatelskýho světa. Trochu bohémskýho, hodně veselýho a neskutečně krásnýho. 
Změnili mě. A já tu změnu miluju úplně stejně jako miluju nezapomenutelnou atmosféru okamžiků, který s nima trávím. 
Děkuju. 
Za vaši laskavou kritiku, báječné historky, za vaše pochopení i za to, že nasloucháte. 
A taky za to, že jste zatím jediní na světě, kteří mě „donutili“ číst nahlas před lidma. 
Děkuju za povzbuzení, přátelství a čas, kterej mi dáváte, protože víte, že ho potřebuju víc, než normálně lidi  potřebujou. 
Možná jsem vám to nikdy neřekla, ale mám vás fakt ráda. 
A jsem vděčná za to, že vás mám. Opravdu jsem!
Zuza Fajmonová 



Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020
Zuzanko, víš, že jsem tvrďák, ale tys mě dokázala fakt rozplakat... teda jen tak, abych si nerozmazala řasenku, že jo :-) Tak krásně jsi to vystihla, že já už teď, kruci, nebudu vědět, co mám napsat. Škoda jen, že jsi psala jenom o těch bystrých, vtipných a inteligentních autorech a nezmínila ses i o mě... No nic, přesto se těším, až se zase uvidíme :-)
Zdenka Součková




Zdeni,
moje drahá, já jsem teď zase ukápla slzu smíchu, protože ty mě dokážeš pokaždé tak krásně rozesmát!
Napiš, prosím, to, co tě absolutně definuje - něco vtipného, krásného, s hlubokou myšlenkou a zároveň srozumitelného. Protože přesně takovou tě znám a mám moc ráda!
Tak dírkám zdar a brzy naviděnou! Už teď mi všichni moc chybíte❤😘!
Zuza Fajmonová 



Ahoj,
zasílám povídku o Bílé paní Loučeňské. Nejvíc práce mi dalo oprostit se od faktů, tak snad jsem jich tam moc nezanesla. Ještě jednou děkuji za nádherný víkend, žiju z něj ještě dnes.
Měj se hezky a přeju pohodové léto.
Míša Čápová



Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020




Dano,
chci ti poděkovat za báječných pár dní, které mi neskutečně pomohly a moc pro mne znamenaly. Přijela jsem a obávala se. Všeho.
Jak to zvládnu, jak obstojím sama před sebou i ostatními, jaké to bude.
Bylo za mnou jaro se třemi kolapsy, kdy jsem nevěřila vůbec ničemu, natož pak sama sobě a svému tělu.
Na Loučni jsem opět zažila nadšení, euforii, potkala lidi, co dýchají pro podobnou věc, nahlédla pod pokličku tvoření a mohla být toho součástí.
Potvrdila jsem si, že pár dalších vidí svět podobnou optikou, tudíž je vše vlastně v pořádku. Že když budu čtyři dny psát, pozorovat, naslouchat, diskutovat a bavit se, bude mne to neskonale bavit.
Najednou jsem si jistá, že když se zapálím pro něco, co mne naplňuje, moje tělo to zvládne, bez problémů, s radostí.
Děkuji, možná je to triviální zjištění, ale pro mne má cenu zlata.
Děkuji ti, těším se na někdy příště.
Pohodové dny.
Michaela



„Mám skvělou zprávu. Na náš zámecký kurz přijede David Vávra!“ oznámila radostně Dana před literární dílnou na Loučni. „Věnuje nám celý večer. Můžete si s ním povídat, o čem budete chtít!“
„Tak to je bomba!“ zaradovala jsem se. Davida Vávru jsem díky Daně už jednou potkala v jeho domovském Divadle Dobeška, ale mít ho celý večer jen tak pro sebe, to se nestává každý den.
Úderem osmé jsem se tedy spolu s další dvacítkou natěšených psavců pohodlně usadila v konferenčním sále a čekala na muže mnoha profesí, které začínají od A jako architekt a vedou přes H jako herec, S jako Sklepák až k Z jako Znalec, třeba šumných měst nebo Nového Zélandu, kde hledal stopy českých stavitelů a architektů.
Než se David Vávra pustil do promítání fotografií se zasvěceným komentářem, upřel svůj pohled na počítač. „Já si s technikou moc nerozumím. Můžete mi to někdo klikat?“ zeptal se. Moje duše zaplesala. „Samozřejmě!“ nezaváhala jsem ani vteřinu a přesunula se do blízkosti Mistra.
„Uděláme to jako u nás v divadle. Já takhle lusknu a vy kliknete.“
Vše bylo jasné.
David Vávra báječně hovořil, o tom, jak vnímal dobu koronavirovou, jaké to je procházet se po zcela prázdném Karlově mostě, jak přistupoval ke svým architektonickým projektům nebo proč považuje kladenského rodáka Antonína Raymonda, tvořícího v Japonsku i Americe, za jednoho z  nejoriginálnějších českých architektů 20. století.
Zatímco mu všichni přítomní sto dvacet minut doslova viseli na rtech, já s dychtivostí hravého psa, kterému majitelé házejí tenisový míček, sledovala hlavně Davidovu ruku, abych přesně na povel jemně ťukla do klávesnice. Konečný dojem je přece důležitý! A že nám to šlo! Stačilo jen naznačit a klik! Už tam byl další obrázek – třeba divadelní scéna, zajímavě řešená restaurace, ale i most, knihovna nebo originální skleničky… Široký záběr architektonických a designových prací byl impozantní.
„Děkuji Vám,“ podal mi David Vávra ruku, zatímco se dlouhý závěrečný potlesk rozléhal místností.
„Není zač! Teď si mohu do svého životopisu připsat další bod: osobní asistentka Davida Vávry.“
Povytáhl obočí a varovně zvedl prst.
„Ale jen na dvě hodiny!“
Věra Staňková




Zuzka s Davidem Vávrou


Gentleman, krásnej a vtipnej chlap, skvělej architekt a výbornej vypravěč.
Už jsem děkovala za nádhernej víkend na zámku Loučeň v minulým příspěvku, ale David Vávra si určitě zaslouží samostatnej status, to jako bez debat!
Jinak Dani, cokoliv, co Ti pošlu, můžeš dát na web.
Máš můj doživotní souhlas.
Děkuji, je mi ctí se od Tebe učit.
Zuza Fajmonová 



Návštěva Davida Vávry na kurzu v Loučni, to byla pecka.
Jsem z víkendu naprosto unesená, jen to ještě stále nejsem schopná vzít všechny své emoce a napasovat je do slov :)
Neuvěřitelně moc věcí jsem se naučila, miluju panství Downton, například, což je seriál o šlechtickém rodu z Anglie (možná jej znáš) a tohle bylo moje panství Dantloučeň, jak úžasným zdrojem inspirace a informací byl rod Thurn Taxis a jak skvěle v jejich stopách pokračuje Kateřina, to mě až dojímá.

Poprvé jsem vlastně dělala rešerše a dohledávala si něco o historických osobnostech a pracovat v takové skupině, kde tvůrčí duch úplně tryská ..to byla neskutečná jízda, jak by řekl můj syn :).
A krásné bylo zjištění jak moc mě tvoření baví :).
Moc a moc děkuji za ten zážitek a příležitost a teď už mi zbývá jen se přihlásit na zářijový kurz na Chodově :)
Ještě jednou moc děkuju.
Lenka Konopásková





Scénka o vzniku chodníčku princezny Almerie 

















Naučil jsem se:
Čím nepřesnější zadání, tím nepřesnější výsledek.
Improvizovat psaním v daném rámci.
Improvizovat i mimo psaní (Pim, pim, pimpim pim)
Spoustu faktů o Thurnech i Taxisech.
Jak to dělají jiní (psavci i nepsavci - Kateřina např.)
Feedback:
Inspirativní, poučné (všemi lidmi, co tam byli, včetně Davida Vávry a Kateřiny)
Energeticky náročné
Jiné, protože na zámku
Ke konci už na mě příliš monotematické
Vzpomínání a opakování hodně.
Velká zkušenost jako odrazový můstek do vyšších pater
Tak zase někdy příště…
Libor



Dano,
zdravím Vás na kurz. Bylo strašně fajn Vás všechny ve čtvrtek večer na zámku vidět. Určitě si to příště nenechám ujít. A ten můj fotbal, co zahráli na zámku, to je tedy fakt úlet. Díky. Užívejte kurz a ať se daří.
Míra Tichý



Atmosféra na tvůrčích literárních dílnách je vždycky skvělá a pokaždé úplně jiná.
Líbí se mi, jak jsou k sobě všichni navzájem otevření. To má na mě až skoro terapeutický, očistný vliv, takže mám spíš pocit, že se léčím z každodenního molochu, než že jsem na vzdělávacím kurzu.
V unikátním prostředí zámku jsem se mohl přenést do minulých století Thurn-Taxisů a prožívat s nimi jejich příběhy v dobových kulisách.
Šimon



Ahoj Dano, Šimone,
na tomto kurzu jsem se naučila, že síla nápadu je obrovská. Potvrdilo se mi mé oblíbené motto "Kde je vůle, tam je cesta". V tomto případě to platí dvojnásob. Být na vlastní oči svědkem projektu od jeho začátku až k úžasnému výsledku bylo skvělé a já za tuto příležitost děkuji.
Potvrdila jsem si, jak je obohacující, když se dává v bezpečném prostředí konstruktivní zpětná vazba k našemu tvoření.
Během celého víkendu jsem nezažila jediný náznak soupeření, předhánění či ubližující kritiky. Vše probíhalo v příjemné atmosféře. To jsem si moc užila.
Celý víkend byl hodně intenzivní, časově opravdu našlapaný, a přesto jsem si nějak odpočinula. Sice ne fyzicky, ale myšlenkově jistě.
Děkuji, že mohu být součástí vašeho týmu a moc se těším na vše, co nás společně ještě čeká.
Katka Hovadíková



Sobotní procházka do Svatojiřského lesa



















Ahoj Dano,
s Jasmínkou posíláme příběhy z literární dílny na Loučni. Kurz se nám oběma moc líbil. Jasmínka říká: ,,Supééééér!"
Moc si užila ten večer improvizace a v neděli byla smutná, když jsme se vracely domů. Prostředí bylo velmi inspirativní.
David Vávra byl prostě úžasnej, vtipnej, inspirativní a myslím, že nám všem dodal mnoho pozitivní energie :-)
Všichni účastníci kurzu byli moc fajn. Bylo hodně veselo.
Velmi přátelská atmosféra. Dostatek výborného jídla i pití. Kurz byl intenzivní.
Jediné, co mi tam chybělo, bylo trochu individuálního volna přes den, třeba na krátkou procházku na čerstvém vzduchu :-)
Moc zdravíme a těšíme se příště!
Vanda a Jasmínka Carmel



Krááásný…!!!
A jen se přidávám k díkům… a ani nevím, proč se při vyslovení „psaní na zámku Loučeň“ tak usmívám!? 😊
A jinak (zpět do reality) kompletuji jako o život dialogy pro zámecké prohlídky, je to celkem 35 scének v „seriálu“ a další volné… Z toho je vidět, že to byl opravdu „fičák“! 😊  Už to živě vidím!
Věra



Ještě jednou děkuji za báječný pobyt.
Kurz jsem si užila a jsem šťastná, že jsem mohla být součástí tohoto projektu.
Literární dílna na zámku Loučeň byl prostě zážitek. Inspirace, přátelství, síla týmového ducha, legrace, dřina, pohoda. Tohle všechno tam bylo. A na takové zážitky se jednoduše nezapomíná.
Katka




Milá Dano,
tak krásné poděkování bych ráda poslala Tobě, ale neumím to tak. Co jsem se naučila, ukáže až čas, ale doslova jsem si "rozšířila obzory". Nikdy jsem nezažila takovou týmovou práci lidí, kteří jsme se mnohdy viděli poprvé a jak nás tvořivý zápal dokázal spojit.

Samozřejmě největší podíl máš na tom ty jako režisér a další rovněž vynikající pomocníci.
Je to krásný pocit stát se členem takového tvůrčího seskupení lidí různých profesí, pro které je psaní koníček. Uvědomila jsem si, jak důležité je naslouchat druhým, přijímat jejich názory a připomínky a dle možností se jimi řídit.
Připravila jsi pro mne nezapomenutelný zážitek a ještě jednou velké díky.
S obdivem Bohuna



I když jsem měla možnost se účastnit literární dílny na zámku pouze jeden den, tak to bylo super. Šéfová Katka je úžasná, má šmrnc a má jasno, co chce. Je to obrovský záběr, co dělá, a velký kus odvedené práce. Byla to super souhra - pro nás i pro ni velký přínos.
 Říkala jsem si, jestli bychom v takovémto duchu nemohli pokračovat i dál. Mám kamarádku, která se zná velmi dobře s kastelánem Karlštejna. To co mne napadlo je mu navrhnout nějaký obdobný koncept, třeba v menším rozsahu - napsání pokračovacích příběhů do jednotlivých komnat na Karlštejně.
Lucka Svibová



Co mi dal pobyt v zámeckém resortu Loučeň paní Kateřiny s týmem spřízněných duší tvůrčího psaní Dany a Věrky:
1. Poznání nových míst a zajímavých lidí.
2. Opětovné setkání inspirativních duší tvůrčího psaní, členů rodiny psavců.
3. Upřímnou radost ze setkání.
4. Existuje! Existuje přísnější šéfová, než je naše Dana. Ano, paní Kateřina. (Hned mi naskočil Saturnin.)
5. Bez práce nejsou koláče.
6. Vocamcáť, pocamcáť, všeho s mírou.
7. Týmový duch, spolupráce, to je hnací motor nás všech.
8. Kritika, dobře mířené a míněné doporučení je to nejcennější. Zábava, sranda, improvizace všeho druhu. PŘÍJEMNO.
9. Zámek tak trochu jinak.
10. Knížecí a princeznovská jízda, jedeme dál.
Jana Bednářová



Milá Dano,
několik dní jsem se odhodlávala ti napsat.
Z vlastního profesionálního postižení jsem se děsila, že až budeš číst tyto řádky, budeš se smát, jak píšu.
Ale co, odvaha přeje připraveným.
Chtěla jsem ti jen napsat, jak moc mě těšilo tě poznat.
Doufám, že se zase brzy uvidíme. Mně v hlavě pořád vrtá ten tvůj kurz tvůrčího psaní.
S pozdravem Lucie Janků



Literární dílna na zámku Loučeň 18.-21. června 2020












Cítím to vždy stejné. Nervozita, těšení, pokora, obdiv, pocity štěstí a vím, že jsem správně. A taky, že při odjezdu se už těším na další příště ☺️
Hana Kavalová



Dobrý den,
moc děkuji za Váš skvělý seminář. Já jsem byla velmi spokojena.
Prosím, mohla bych se Vás zeptat i na budoucnost? Byla bych moc ráda, kdybyste přijala pozvání k nám do školy a mohla našim žákům povědět o svojí práci spisovatele a novináře. A také, kdyby jste nás mohla seznámit se základními cihlami tvůrčího psaní...
Máme možnost si připravit s Vámi vyjímečný den, kdy bychom mohli dát i 3 hodiny v celku. Pokud mi dáte nějakou časovou možnost. Slibuji, že žáky na Váš příchod připravím a že budou motivováni. Mimochodem oni jsou opravdu mimořádní. Jedná se o 7. třídu - www.skolahermanek.cz a náš blog psaní je www.hermanekblog.cz (to Vám píšu se chvěním...)
Mohla bych se s Vámi domluvit i na on line kurz? Moc se omlouvám, že Vás s tím tak obtěžuji, ale mám za úkol, napsat knihu o zakládání soukromé škole k jejím deseti letům. Přemýšlela jsem i o dopoledním kurzu, našla jsem čtvrteční či páteční? Můj problém je ten, že učím ve st - pá a muselo by se všechno kolem mně měnit a tak spíše bych raději on line.
Mirka



Děkuji, že jsem mohl být alespoň chvilku součástí něčeho tak skvělého.
Tomáš Král



Ahoj Danuško a Věruško,
trošku jsem omdlela, když jsem si přečetla všechny podklady pro Loučeň... to už jsem měla začít studovat přinejmenším vloni! Jdu si nalít pořádnou sklenici vína a trošku si zapláču nad svým nelehkým osudem :-).
Jinak díky, už se na zámek móóóc těším !!!
Posílám sterilní pusu a pa
Zdenka Součková



Co jsem se naučil na kurzu psaní během letního semestru 2020:
1) Nebát se psát.
2) Každá věc má čtenáře, takže se dá psát cokoliv.
3) Psaní je hodně o koukání na prázdný papír a říkání si: „Už něco napíšu.“
4) Psaní delších příběhů je hrozně komplikované/těžké.
5) Moc ve svých příbězích tíhnu k popisu/líčení, což se mně líbí, ale chápu, že to není moc zábavné čtení.
6) Nestydět se za to, co píšeme. Chybami se člověk učí.
7) Kombinovat styly (popis, dialog atd.), aby byl text zajímavější.
8) Nedá se zavděčit všem čtenářům.
9) Název a první věta příběhu je velmi důležitá pro zachycení pozornosti čtenáře.
10) Můžeme porušit pravidla psaní, ale musí to mít smysl.
Jan Rejholec, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Zámek Loučeň





















Dnes začíná čtyřdenní literární dílna na zámku Loučeň (18.-21. června 2020). Děkujeme všem za velký zájem!!! Je nabyto do posledního místa. Na kurzu píšeme příběhy a dialogy, které později na zámku průvodci využijí při prohlídkách.
Každý proto dostal ke zpracování jiné "zámecké" téma. Jde o historky ze života knížecího rodu Thurn-Taxisů, kteří obývali zámek Loučeň i blízké Mcely. Je to kraj Bedřicha Smetany, pobýval tu i básník Rilke.

Na blízkém vrchu Chotuc žili Keltové i první Slované, ve Mcelích se zjevila třem děvčátkům v 19. století Panna Marie. Zdejší šlechta investovala do cukrovarnictví, do poštovních služeb, dostavníků a posléze i začínající automobilky Laurin & Klement. Tady vznikl první fotbalový klub v Čechách.
Začneme v podvečer. Po příjezdu se nejdřív všichni ubytují, rezervaci na jména máme v zámeckém hotelu Maxmilian.
Po příjezdu se nejdřív všichni ubytují, rezervaci na jména máme v zámeckém hotelu Maxmilian. Společně se sejdeme v 18 hodin. Sraz je před zámkem a vydáme se do zahrady.
Zámek si prohlédneme o den později, neboť hned první večer nás po jídle čeká povídání s milým hostem - hercem a šumným architektem Davidem Vávrou.
Sklepák David Vávra
Náš host je vskutku renesanční osobností, která má neuvěřitelně široký okruh zájmů od hraní v divadle Sklep a úžasné televizní pořady o architektuře, přes obrázky a koláže až po sport na velmi vysoké úrovni (fotbal, hokej, kolo, lyže, běžky).
V pátek a v sobotu odpoledne se skupiny vystřídají ve výletech po malebném okolí Svatojiřského lesa.
Budeme pracovat ve dvou skupinách se čtyřmi lektory tvůrčího psaní (Dana Emingerová, Yakeen, Věra Staňková, Petr Holub), včetně krátké užitečné výuky divadelní rétoriky s Janou Vaňkovou při prezentaci dialogů.
První skupina nejpokročilejších už si přiveze hotový příspěvek s sebou a bude ho pilovat od pátečního dopoledne.

Některé příspěvky už najdete zde.
Druhá skupina má za úkol prostudovat základní loučenské informace i zaslané podklady k individuálním povídkám a své příběhy bude psát až na místě.
Dana Emingerová
a lektoři Věra Staňková, Yakeen, Jana Vaňková a Petr Holub



Posílám své výplody. Prosím o posouzení možného veřejného čtení, zejména fotbalové povídky Jak se princ Erich nudil na zámku Loučeň. Je to taková, snad veselá kombinace fikce a pravdy. Taková moje literární pravda. Potom ještě takovou libůstku Kongres bublin, co se ze mě tak vypadla prostě jen tak. Těším se na zpětné vazby i na případné setkání v Loučni.
Měj se moc hezky a budu se těšit na viděnou
Míra Tichý



Děkuju Mladému světu, že jsme se našly. Fotbal je boží!!! Už se na Vás v Loučni moc těším :-) A máme pro Vás překvapení...
Kateřina Šrámková



Děkuji moc za podklady k výstavbě zámku Loučeň. Jsou krásně zpracované. Pokusím se o dialog mezi Karlem Arnoštem a barokním stavitelem Františkem Maxmiliánem Kaňkou o tom, jak má zámek i kostel vypadat. Už se těším.
Lenka

Karel Arnošt z Valdštejna nebyl spokojen s žádným ze svých zámků a rozhodl se tedy zahájit stavbu nového zámku na loučeňském návrší. V místech, kde stávala středověká tvrz, byl postaven v letech 1704 až 1713 barokní zámek Loučeň podle projektu F.M.Kaňky. Ve druhé polovině 18. století byl upraven do nynější podoby podle návrhu Františka Ignáce Preéa. Stal se rodovým sídlem české větve Thurn-Taxisů. Zde se dají krásně vykreslit motivy Karla Arnošta ke stavbě zámku a i jeho pozdější přínosnost pro místní osadníky - kostel a domek pro zámeckého kaplana. 




Páteční dopolední kurz 12. června  2020

























Dnešní kurz na Dobešce byl čistě holčičí, ale vyprávěná tajemství erotiky pohltila všechny. Mnohé z povídek však ještě musí projít vnitřní transformací od rizikové reality do bezpečí "literární pravdy".
Dana Emingerová











"Chudák Federer, taková tenisová hvězda, sympaťák a přece se mu rozpadá to nejcennější... rodina," říkala jsem si, když jsem si ve Zprávách Seznamu přečetla dnešní palcovou upoutávku na první stránce: S RODINOU SE UŽ NEMŮŽU VYSTÁT, PŘIZNAL FEDERER.
Můj kamarád Jiří Chrást říká, že dobrý titulek tvoří 80% úspěchu. Jeho rolí je přitáhnout čtenáře k první větě. Stejně tak dobrá první věta, která zaujme, čtenáře nutí pokračovat ve čtení textu. Pokud tuto roli titulku a začátku článku autor podcení, čtenář už se většinou k pokladům uvnitř pisatelova díla neprokouše. Ovšem vymyslet dobrý titulek je těžké. A někdy to může dopadnout opravdu žalostně. Ne proto, že by titulek nepřitáhl pozornost, ale pro svou nechutnou bulvární podstatu. A to je opačný extrém. Jak to vypadat nemá, vídám často ve zprávách SEZNAMU.
Právě dnes jsem si přečetla v upoutávce, že "Federer se nemůže vystát s rodinou". Ve skutečnosti však řekl něco úplně jiného, což jsem našla až v článku. Ten má opět zavádějící titulek, protože hovoří o jakémsi smutném přiznání. Federer prý "smutně přiznal", že mu nechybí tenis. A ejhle, pak se dozvídáme, že je to proto, jak je rád konečně se svou rodinou...
Přestože jsou čtenáři čtenáři v diskusi těmito pitomými titulky pobouřeni, nikdo je nestáhne, protože tento bulvární přístup seznamu zdvihá čtenost...

A další titulek z minulého týdne, který jen jitří závistivé a nepřejícné vlastnosti davu: "Imunita národa je v rukách ženy, jež má příjmy jako prezident". Vůbec nechápu, co má imunita společného s příjmy...
Takže takto ne, přátelé!
Dana Emingerová













Ahoj, Dano,
zrovna jsem se setkal s Jitkou Langovou a zmínila se, že tento víkend jede na Loučeň. Mrzí mě, že tam nebudu. Prosím, pozdravuj všechny účastníky dílny, a jakmile to půjde, rád se vrátím do Tvých kurzů :-) Se srdečným pozdravem
Jiří Hlaváček



Cukrovar TTD Dobrovice
Ahoj Dano, opravdu jsem koukala, jak jsou na pátečním kurzu všechny holky schopné. Jsem ráda, že jsem tam byla. Pokud budu mít volné téma, tak se zaměřím na cestopisy, to mám takových nevšedních zážitků hodně... ale z oblasti sexu zas tak moc ne.
Byla jsem opravdu pyšná na to, jak jsi mě ve čtvrtek za lovce lebek pochválila. Také děkuji za podklady k Loučni a mám několik "všetečných" dotazů. Jak má být ta moje Cesta cukru dlouhá? Mám připraveno "divadlo" tedy dialog ke zpestření zámecké prohlídky o knížecích cukrovarech. Už se na zámek Loučeň moc těším.
Zdraví Bohuna Kopřivová



Dobrý den,
posílám finální práci k zápočtu, snad se Vám to bude alespoň líbit, je tam pár nelogických věcí a je to dlouhé, ale i tak jsem se snažil jak jen to šlo, aby to bylo co nejkratší a nejsrozumitelnější.
Dále bych Vám chtěl poděkovat, za skvělou výuku a chtěl bych se zeptat jestli by bylo možné příští rok třeba občas na nějakou hodinu přijít.
10 věcí, které jsem se naučil:
 1. Věta a nadpis musí být úderné, musí zaujmout čtenáře.
 2. Měl bych znát cílovou skupinu pro kterou píšu, kterou chci oslovit.
 3. Každé literární dílo “musí” mít 3 celky.
 4. Není vždy ideální být otrocky věrný realitě. Realita x literární realita.
 5. Je důležité střídat popis, dialog a akci pro vytvoření zajímavého příběhu.
 6. Při psaní bych měl znát (alespoň zhruba) záměr textu, vývoj postav atd.
 7. Autor by se měl snažit si hrát se čtenářovými smysly.
 8. Místo frází typu řekl výhružně je lepší napsat např. Zařval.
 9. Příběh se musí vyvíjet, gradovat.
 10. Člověk většinou nejlépe píše právě ten žánr, který má nejraději.
Adam FábikFakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Čtvrteční odpolední kurz 11. června  2020




















Zápletka je základ dobrého příběhu. Na počátku tvorby nemusí být jasná, může přijít až časem. Počáteční nápad se může týkat „jen“ zajímavé postavy či události.  Zápletka je však nezbytná. Je středem příběhu a dodává mu smysl, šmrnc.
Vyvrcholení zápletky musí být smysluplné a přesvědčivé. Pokud takové je, musí čtenáři pochopit faktické i emotivní záležitosti příběhu. Autor musí tyto věci čtenáři dovolit prožít, tedy ukázat takovým způsobem, aby byl děj dramatický a neobsahoval „odbočky“ k informacím, které jsou zavádějící či bezpředmětné. A u toho všeho je potřeba dodržet rytmus, aby se čtenář nezačal nudit.
Přiměřenost – hlídat si návaznost scén a jejich správné tempo – připravit si situace a popisy dopředu, aby náhle mohlo dojít k akci, která bude dramatická a zároveň bude čtenář vědět, kde se v příběhu nachází a jaké jsou okolnosti kolem hlavních postav.
Logika příběhu – V příběhu je třeba respektovat, že určité motivy a projevy chování si čtenář umí představit a některé ne. K tomu, aby postava udělala něco velkého či nečekaného, musíme čtenáři připravit uvěřitelné okolnosti, které ho k jeho jednání podnítí. Je tedy potřeba vykreslovat i pohnutky, vnitřní postoje a hodnoty postav – bez nálepek.
Hlavní postava - Hlavní postava musí „ladit“ se zápletkou příběhu. Čtenář musí věřit, že zrovna tato postava je pro příběh „tak akorát“. Hlavní postava musí jednat a ne s ní být tedy jednáno – nedělejme z hlavních postav chudáky, oběti.
Vedlejší postavy – Vedlejší postavy a jejich vliv na postavu hlavní mohou poskytnout ověřující důkazy pro zápletku příběhu a pochopení motivů hlavní postavy. Vedlejší postavy musí být dostatečně výrazné a barvité, abychom uvěřili, že hlavní postavu opravdu ovlivnili.
Postavy ploché a plastické – doplňují děj, podporují zápletku. Plochá postava (hloupý Honza) má omezenou kapacitu, nemůžeme mu tedy v příběhu připsat velké úkoly a zásluhy. Pokud od něj chceme něco mimořádného, musíme mu navýšit kapacitu. Naproti tomu plastické postavy jsou „pohyblivé“, během děje se vyvíjejí, nevíme co přesně od nich čekat. Často svými skrytými pohnutkami překvapí.
(Referát z učebnice Kouzlo psaní knih str. 32 – 35)
Katka Hovadíková




Ahoj, Dano, Věrko!
Děkuji za vyčerpávající informace! Moc se mi líbí ten tajemný kopec Chotuc.
Těším se na všechny účastníky!!!
Nataša Richterová

Chotuc je poutní místo. Kopec převyšuje terén o 50 metrů – byly zde nalezeny pazourky, nože pravěkých lovců, keltská svatyně + je tu zvláštní přírodní květena.



Ahoj Dano,
dovoluji si poslati jednu povídku předloučeňskou Automluva, s tématem zámeckým však nesouvisející. Tak mi tak přišla… Ač to někdy zní neuvěřitelné, věci se stávají. No, nějak se v poslední době pohybuji na hraně :o)
Pěkné pondělí přeji a těším se na setkání v Loučni.
Libor




Čtvrteční odpolední kurz 11. 6. 2020
Milá Dano,
hned ta  první náhledová hodina měla pro mne význam. Přesto, že jsem psala povídky pro Elle v době K. Fialová, Cosmopolitan s Anastázie K.atd, později scénáře. 
Kniha je disciplína, která mne překvapila svým prostorem. 
Ráda bych s Tebou pokračovala v nějakém kurzu a ráda bych se domluvila nějak operativně na setkávání.Pozdravuju.a z okna mávám.
Markéta Johnová




Ahoj Dano,
přeposílám dnešní povídku. Je mi teď líto každé vteřiny, kdy jsem vůči mámě cítila cokoliv jiného, nežli lásku. Okamžik smrti je okamžikem pravdy, jak laserovým mečem je odseknuto vše lživé. Najednou vidím, jak veškerý můj hněv vůči mámě byl jenom hněv vůči projekci mého vlastního nitra. Ano, velké prozření, za které jsem moc vděčná. Užijte si to na zámku Loučeň a těším se 26. června!
Jitka



Kurz byl super a moc jsem si ho užila! Zároveň to bylo pro mě, jakožto pro "nováčka do světa psaní," hodně náročné.
Získala jsem na text úplně jiný pohled.
Už lépe chápu, jak by vypadat měl a jak naopak ne. Beru to jako takový první krůček na dlouhé cestě ke zlepšení.
Všechny rady si beru k srdci a budu poctivě trénovat. Moc ráda se někdy v budoucnu opět zúčastním.
Posílám některé výtvory, o které jsem se o víkendu pokusila.
Míša Sirovátková



Ahoj Dano!
Nevím ještě, který den přesně na Loučeň přijedu, ale chci se zapojit. Určitě nebudu srágora a pokusím se něco napsat o tom fotbalu. Pošlu ti to k posouzení, jestli to bude vůbec k nějakému veřejnému čtení.
Míra Tichý



Kurz psaní cestopisů s National Geographic 6.-7. června 2020
























Dneska jsem se naučil, že napsat knihu není ve skutečnosti raketové inženýrství, ale že to je umění jako každé jiné.
Hlavní je, aby člověk vždy dokázal najít ta správná slova pro svoje myšlenky a snažil se pochopit, že jeho knihu nebude číst on, ale nějaký člověk, kterého v životě neviděl. Že se literatura stejně jako každé reprodukční umění jen vlastně opakuje.
Liší se jen reáliemi a prostředky typickými pro daný čas a prostor. A hlavně, že pokud člověk něco nezkusí, tak nezjistí, jestli mu to jde, anebo ne. Takže si vezměte papír, tužku a sdělte světu zákoutí vašich duší.
Honza Flajžík



Mila Dani,
dekuji za fotecku z kurzu a hlavne za nove poznatky, kterymi nas obohacujes. Nevim, jak Ty to vidis, mne pripadlo ve srovnani s s mymi predchozimi kurzy, ze tentokrat se tam sesly talenty. Zasnu, co dokazi vytvorit a casto za tak kratky cas.
Take si kladu otazku: Kam takove texty umistit? Kdo by je rad cetl? Mnozi se snazi mit vlastni blog.
A opet: Cte ho pak nekdo? Zda se mi, ze uz je preblogovano. Nekdy me napada: Vsichni pisi, nikdo necte…. Mam ted na mysli cestovatelske texty a reportaze.
Dekuji za pochvalu clanku Lavoir z Francie. Ano, spolupracuji uz leta prilezitostne s magazinem Lide a zeme.
Rada spolupracuji s magazinem Caravan. Cestujeme pracovne vetsinou s obytnym autem a vim presne, co ctenari takoveho casopisu ocekavaji a radi ctou.
Obcas take publikuji v casopisu Koktejl. V poslednim cisle 06/2020 mam clanek Polapeni v Everglades. Clovek je rad, kdyz se reportaz dostane ke ctenari.
Casto se ptam sama sebe: Proc to vlastne pisi? Je to spousta prace, dodavam i fotografie. Jak rikal Marcel: Zahodit fotak, tuzku a jen si uzivat cesty……..
Preji Ti moc hezke dny a hlavne, at mas sama cas na sve zajimave texty. Obdivuji, ze to dokazes po takovych kurzech, co vedes. Ale my studenti jsme za seminare s Tebou moc vdecni. Tak prosim pokracuj, rada se zase nekdy zucastim.
Srdecne pozdravy
Irena Feňová



Úvod by neměl být zdlouhavý, je lepší přejít k samotné akci.
Hned ze začátku musíme čtenáře něčím zaujmout.
Je lepší nenálepkovat
Nepoužívat příliš zbytečných přídavných jmen, jejichž sdělení z textu vyplývá.
Neodbíhat od hlavní myšlenky textu.
Nepřisuzovat vlastnosti, ale ukázat charaktery v situaci nebo rozhovoru.
Nepoužívat pasivní tvary.
Zuzana Rejmonová



Milá Dano!
Jak jsme dostali za úkol nastudovat si dialogy, přečetla jsem ukázky a musím napsat, že jsem se náramně pobavila Tvým Trošku mrtvým pavoukem, smála jsem se u toho a hned to četla Bohoušovi. Jen nevím, zda máš ty geniální děti nebo jsi geniální ty. Možná obojí. Fakt úžasný.
Zdraví Bohuna Kopřivová



Milá Dano!
Na své texty se po kurzu dívám jinýma očima, vidím chyby, které jsem předtím neviděla. Doplňuji: jen u kratších věcí. U těch delších pořád nemám představu, kde je ta míra. Asi především v popisech lidí.
Budu se soustředit na vyškrtání některých přídavných jmen. A dám si pozor na slovesa trpná. Pokusím se, aby nebyly dlouhé nájezdy do příběhu.
Snad by pomohlo začít od prostředka a pak se vrátit v čase. O kurz bych měla zájem, pokud by byl víc zaměřený na povídky, romány. Bez odboček k focení nebo cestopisům. Třeba i stavění delších textů.
Přiznávám, že jsem byla překvapená, že je většina účastníků zaměřená na cestopisy. Ale vím, že ses maximálně snažila mi to vynahradit a vážím si toho.
Tvůj způsob psaní i korekce našich věcí se mi moc líbí. I to, jakou dokážeš vytvořit atmosféru na kurzu.
Danina prvotina 
V upoutávce na tvůj kurz jsi měla ještě jako jeden z bodů: pět nejlepších způsobů, jak posunout děj. Na to jsem se chtěla zeptat, ale zapomněla jsem. Dá se to nějak stručně shrnout? Třeba to najdu v Tvé knížce nebo Tě navštívím na Dobešce.:-)
Děkuju za krásný a přínosný víkend. Pokud někdy mrkneš do mojí knížky Eva a Kniha poznání, předem říkám, že bych spoustu věcí už napsala jinak. Není v tom žádná práce redaktora, což je bohužel znát. Ale určitě je tam poučení, nějaké sdělení, které jsem chtěla předat.:-)
U Evy mám větší ztotožnění se s hrdinkou i prostředím, než s Henrietou, kterou píšu teď.
Pro mě je psaní fantasy takový způsob, jak napsat myšlenky, které bych jinak sdělit nemohla. Nepovažuji se za čistokrevného fantasáka:-)
Ještě jednou díky. Měj se moc hezky.
Dana Beranová



 Milá Dano,
trochu jsem poopravila své lovce lebek. Vybrala jsem pár fotek, je to od "domečku" přes pojídání čolků od manželky náčelníka až po rozloučení s rozkošnou maminkou náčelníka. Ta jistě pamatuje doby, kdy se lidé ještě jedli.
Zdraví Bohuna Kopřivová



Kurz psaní cestopisů s National Geographic 6.-7. června 2020










Ahoj Dano!
Moc děkuji za kurz, bylo to pro mě velice zajímavé setkání a zpestření. Přeci jen, přijížděl jsem jako člověk, který zatím nic nepíše. Teď už je to hlavně na mně, zda s tím dobře naložím. Nejprve shrnu zpětnou vazbu. Kurz měl zajímavá cvičení, zpětná vazba byla zásadní. Přišlo mi trochu škoda nerovnoměrnost zpětných vazeb na domácí úkol. Viz příklad Dana, která šla první a dostala zpětné vazby opravdu hodně. Pak ke konci už té zpětné vazby bylo pomálu. Ale vím, že spoustu chyb se opakovalo, lidi si to uvědomovali a čas se neúprosně krátil. Ale možná nám tak mohli uniknout jiné zajímavosti, které bys rozpoznala asi především Ty.
Také bych za sebe předem lidem řekl, pokud v rámci domácího úkolu nebudou psát samostatnou povídku, ale budou vybírat nějakou část ze svého již napsaného většího díla, aby se z toho pokusili udělat celek. Lidem to zbytečně odvádí pozornost právě z důvodu, že jim to přijde neúplné a zbytečně se o tom pak bavíme.
Jak jsme se bavili, asi by si kurz zasloužil pokračování s větším důrazem na cestopisné žánry. Přeci jen tento kurz byl poplatný prakticky jakémukoli žánru.
Užitečné mi přišly tréninky dialogů bez explicitního zmínění, kdo mluví. Jak už jsem včera psal, je to skvělý prostor pro trénink představivosti.
Výzva je pro mě využití vyprávění situace z pohledu jiné zúčastněné osoby. Tohle mě hodně bavilo, ale zatím nemám představu, jak bych to v nějakém cestopisu zakomponoval tak, aby to dílo osvěžilo, ale abych z něj dokázal plynule navázat na další zážitky (přeci jen ta naše Vuvi s námi nebyla celou cestu Vietnamem).
No, ale závěrem – skvěle jsem se bavil, byla skvělá atmosféra, kurzu budu rád dělat dobrou reklamu. Někteří účastníci byli až příliš skromní a pak z nich padali perly. A škoda, že jsem neměl možnost je více poznat po kurzu.
Ještě jednou moc děkuji a snad zase brzy někde na viděnou (ideálně při schvalování mého článku do NG :-) ).
Michal Meissner



Ahoj Dano!
Díky za workshop. Pro mne to bylo velmi zajímavé. Hlavně to, jak jsem viděl odlišnost v přístupu různých autorů.
Marcel Konečný



Milá Dano,
děkuji za květnový Newsletter. Je to počteníčko ke zlepšení nálady.  Hezky jsem si včera zavzpomínala na Tvůj kurz. Musím se Ti přiznat, že to pro mne byl psychický i fyzický "záhul", neb jsem pár let důchodce s klidnějším rytmem života. Od neděle večer jsem spala jako dudek asi tři dny, jen s přestávkami na jídlo a cvičení. Ale s radostným pocitem, že jsem to zvládla.
Štěstí bylo, že jsme byli dobrá parta a při tvoření a mučení jsme se i nasmáli - určitě zásluhou lektorek. Dobrá byla kolečka, kdy se každý měl vyjádřit k tématu. To jsem se bála jako malé dítě "co budu dělat, když mne nic nenapadne ".
Myslím, že mimo návodu na tvrdé řemeslo " psaní " rozdáváš i radost do života.
Jak nás "rizikovou skupinu zavřeli doma" tak jsem si začala psát deník. Propiskou do sešitu, moc mi to baví. Dokonce jsem si "vypsala ruku" a už "neškrábu" jako kocour.
Přeji všem hodně zdraví a štěstí
Jarka Kosková

První a druhý Newsletter.



Ahoj Dano,
posílám svoje dílka z uplynulého víkendu. Cestopis z Pompejí musím ještě dotáhnout. Díky kurzu jsem zase dostal chuť psát.
Měj se krásně
Michal Borovan



Milá Dani,
naplníš vždy celý kurz svou pozitivní energií a ještě nás k tomu učíš psát. Moc za to děkuji. Ráda se zúčastním kurzu i spolu s kurzem fotografie.
Dobrou noc a vše hezké
Irena Feňová



Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 19.2.2020
Na tento predmet som sa tešil, už keď som ho videl prvýkrát v rozvrhu, a mal som veľké očakávania. Na komiks a detskú ilustráciu som sa hlásil dúfajúc, že sa okrem zlepšenia v umeleckej tvorbe naučím aj tvorbe príbehu. Počas Vašich hodín som sa naučil hromadu vecí, o ktorých som doposiaľ nepočul, a drvivá väčšina z nich pre mňa boli novinky. Tento predmet vo mne prebudil chuť písať a tvoriť iné reality.
Ako svoje hobby hrám spoločenskú hru Dungeons & Dragons, kde sa človek so svojou skupinou vydáva na dobrodružstvá, ktoré organizuje jeden rozprávač, a ten je hlavným tvorcom príbehu.
Všimol som si, že štýl môjho rozprávania a tvorby príbehu sa rapidne zmenil po tom, čo som sa u Vás začal učiť písať. Krátko po tom, čo ste nám odporučili čítať tvorbu, ktorú chceme sami tvoriť, som si založil kartu v mestskej knižnici a začal požičiavať knihy zo série Zaklínač od Andrzeja Sapkowskeho. Podvedome som v tvorbe iných nachádzal techniky, ktoré ste nás učili. Jedna z vecí, ktorú by som sa chcel naučiť, je vyvarovať sa gýčom v písaní, a čo sa v písaní považuje za gýč.
Ďakujem a teším sa na ďalšie lekcie.
Ján Sorokáč, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Co zajímavého jsem se dnes naučil na kurzu psaní cestopisů:
1. Pro lepší dramatičnost je dobré vhodně střídat popis – dialog – akci, měnit délku vět, střídat emoce.
2. Cvičení dialog, kdy přímou řečí dávám vědět, kdo se baví, aniž bych explicitně vyzradil, o koho se jedná. Přijde mi to jako výborný prostor pro trénink představivosti, cestou z kurzu mi to pořád šrotovalo :-)
3. Vidím detaily v tom, co píšu, co má pro mě hodnotu, ale čtenář je v tom nemusí najít. Musím se na to podívat i z jeho nezaujatého pohledu (paradoxem je to, že tohle je rada v závěru mé historky viz příloha)
4. Osvěžení historky v podobě pohledu jiné zúčastněné osoby. Tohle je pecka, tak trochu souvisí s bodem 3 :-)
5. Skvělý autor nenapíše „bylo to těžko popsatelné“. Hodně zajímavá myšlenka, nikdy by mě asi jen tak nenapadla. Dobrou noc a těším se na pokračování.
Michal Meissner



Devadesátiletý spisovatel Miloš Hoznauer možná zase zavítá i na moje kurzy





























Spisovatel Miloš Hoznauer, můj oblíbený profesor češtiny z gymplu, překročil devadesátku. Jeho jubileum jsme oslavili i spolu. Uvařil mi skvělou polévku a pochutnali jsme si na ovoci a duševní potravě v podobě čtení z našich posledních děl.
Akademie ČTK 30. května 2017
Pan profesor je totiž autorsky čím dál aktivnější.
Jeden z nejkrásnějších rozhovorů ve své profesní dráze jsem vedla právě s ním v roce 2016 u příležitosti vydání jeho bestselleru Stařec na čekané. Nyní píše dokonce tři knížky najednou. Možná brzy zavítá i na moje kurzy jako kdysi v Akademii ČTK.
Dana Emingerová



Seminář tvůrčího psaní na Fakultě designu a umění mě s Vámi velmi bavil, takže velíce děkuji za ten krátký čas, co jsme se poznaly. Jestli bude taková možnost, s radostí bych se s Vámi viděla další semestr. A vím, že budu pokračovat v psáni a se učit novým věcem. Zatím vím, že:
1. Název tvoří 80 % úspěchu textu.
2. Předtím, než začnu psát, mám vědět, co chci napsat a co sdělit.
3. Struktura textu! Začátek - střed - konec.
4. Dodržovat pravidla pravopisu.
5. Vždy přečíst text nahlas, abych zkontrolovala, jak zní.
6. Vytvářet asociace.
7. Aby byl příběh živý, nemusí být zcela pravdivý.
8. Používat přímou řeč.
9. Ukazovat své texty a dostávat zpětnou vazbu, opravovat se a zlepšovat.
10. Psaní hodně rozvíjí představivost.
Vy jste úžasná! Díky! :)
S pozdravem a mějte se krásně
Nasťa Korliuga, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni





















Dobrý den, Dano,
v Dolní Moravě letos otvíráme piknikovou stezku. Budou ji provázet lavičky v podobě zvířátek, která jsme dali vyřezat podle lesních pohádek napsaných Vašimi žáky při literárních pobytech pod Králickým Sněžníkem.
Jen prosíme, zda bychom mohli změnit konec pohádky o káněti a výrovi od Yakeena J. Heluse, aby se nám děti nepolekaly...
Co kdyby výr to káně nesežral?
Děkujeme za dlouholetou spolupráci.
Tomáš Drápal, marketingový ředitel resortu Dolní Morava



Milá Dano!
Dívala jsem se na Tvé nové webové stránky a moc se mi líbí. Jsou takové živé a určitě přehledné, dle mého tam je více informací. Teda, Ty máš spoustu nových projektů, to je bezvadné.
 Myslela jsem, že budu v důchodu více psát, ale zatím vstřebávám všechny ty změny a nemám v hlavě dosti klidu. Blízko teče řeka Rokytná, kde jsou bobři. Měla jsem úmysl, že budu zapisovat drobné denní události z mého nového života - Deník babičky od Bobří řeky - ale zatím jsem nezačala, ach jo. Událostí by bylo dost - boj s vlaštovkami, první ředkvičky, vrabčí hnízdo nad stolem, návod na zničení COVIDU dle našeho Tomáše.
Dobrovolničím v neziskovce Barevný svět denní centrum pro dospělé mentálně postižené a s nimi zažívám také spoustu obyčejných radostí. Tak snad už najdu disciplínu a začnu více psát :)). Dano, přeji Ti krásné dny a díky moc za Tvoji přízeň
Lenka Štraubová



29.5. začal dlouhodobý kurz na Dobešce
Ahoj!
Páteční kurz s Danou mne utvrdil v pár věcech:
psaní, čtení a vůbec slovo v jakékoliv formě mě opravdu moc baví.
I negativní zpětná vazba je cenná a přínosná (odpozorováno u spolužáků).
Emoce létající vzduchem nemusí vždy vycházet od mne...  a vůbec: těším se na další pokračování a doufám, že konečně začnu pořádně psát!
Díky moc a další pátek na viděnou
Jitka


Oceňuji malou skupinu a individuální úkoly, tzn. také přizpůsobení se potřebám posluchačů. Celkově to bylo takové hektické dopoledne :) .
Dechová cvičení a rétorika se mi jeví jako fajn. Asi bych dala prostor kolegyni z DAMU pro její dovednosti. Pokud by to bylo na mně, tak bych se s ní domluvila na dvou dechových cvičeních v délce cca 3 minuty na začátku kurzu (po úvodu) a pak po přestávce. Její poznatky mohou být přínosem pro všechny a zároveň nemohou převážit gro výuky.
Takže bych ji ještě zaúkolovala, aby na každý další seminář si přinesla a naučila nás nějakou zajímavost z rétoriky (časová dotace max 5 minut) - např. nezačínat větu ale.... nezvučné J u jsi a pod. Tady bych po ní asi chtěla plán na všechny semináře dopředu. Prostor bych jí dala po přestávce po jejím dechovém cvičení. Asi bude třeba pečlivě hlídat čas.
Já osobně bych se, vzhledem k různosti názorů, také vyhnula jakýmkoliv konfrontacím mezi některými kolegy - tzn., že bych asi ani nechtěla, aby po sobě opakovali obsah. Je fajn, když se rozpoutá debata o nějakém článku nebo příspěvku. Tady mi to přišlo kontraproduktivní.
Lucka



Dobrý den, Dano!!!
žiju a dávám se do kupy po životním šoku a zemětřesení. Povznášející na tom je, že v nejhorších chvílích mě naplňovala myšlenka na vysněný tisk knížečky s pár povídkami z vlastní tvorby sepsaných od minulého do letošního února.
Kdybych se s Tebou nepotkala a nedostávala průběžně v mailech naději, že snad je to trochu čtivé a mohlo by to i někoho dalšího zajímat, nebylo by to možné.
V pátek mi sešitky z tiskárny dovezli vonící barvou. Knížka se jmenuje Všechny krásy žití. Zářím štěstím a mám motivaci. Většinu povídek už jsem Ti jednotlivě posílala, ale některé jsou přece jen nové. Krásné dny ku Praze a DĚKUJU.
Jana Faitová



Děkuji za možnost nahradit si zameškané hodiny. Zatím s velkou chutí na stránkách čtu, co krásného všichni napsali a za takové povzbuzení moc děkuji. Přeji krásné léto a těším se na setkání
Květa Nevěřilová



Obnovení čtvrtečního dlouhodobého kurzu 28. května 2020



















Milí přátelé,
jsem ráda, že jste všichni zdraví a koronavirus nikoho z Vás a vašich blízkých zásadně nepostihl.
Neustále píšete, jak už jste lačni dalších kurzů. Takže jsme znovu OTEVŘELI:
Z dubna jsme přesunuli literární dílnu na zámku Loučeň na 18.-21. června. Čtvrteční večer s námi stráví jako host herec a architekt Sklepák David Vávra. (Už je plně obsazeno.)
Dlouhodobé kurzy začaly na konci května: čtvrteční 28. 5. v 17.00 v Nových Butovicích a páteční 29. 5. na Dobešce.
První víkendový kurz se bude konat 6.-7. června.
Nově jsme připravili i třetí Newsletter Psaní podle Lustiga, do kterého jsme vybrali Vaše nejlepší práce.
Moc se na Vás těším a děkuji všem, kdo jste se zapojili do virtuálního kurzu. Vaše práce z doby koronavirové najdete zde.
Brzy ahoj
Dana

První a druhý Newsletter.



Milá Dano,
moc jsem uvítala tvoje sdělení, že budou pokračovat kursy a taky to, že jsou ještě místa na zámku Loučeň. Prosím o jedno místečko, závazně.
Mám za sebou dva testy na koronavirus, jsem negativní, ale o to víc pozitivní.
Bohuna Kopřivová



Zdravice pro účastníky kurzů Psaní podle Lustiga:
Koronavirus je spisovatelův přítel: všechno je zakázané, jen sezení na zadku a psaní dovoleno. Využijte toho!
Ondřej Neff



V literatuře se ti hodí všechno. Všechno, co zažiješ, můžeš do svého příběhu použít! Dobrý, špatný, krásný, hnusný. Všechno ti slouží.
Arnošt Lustig



Hurá Dano,
ráda o Tobě díky Newsletteru slyším. Posílám příběh z doby koronavirové. Bydlím už v Jaroměřicích nad Rokytnou a čas důchodu mi naplňují vnoučata a zvykání si na nový domov.
Občas něco napíšu a vzpomínám často na Tvoje kurzy, třeba někdy... ale jinak se mám dobře na vesnici.
Lenka Štraubová























· Každá část textu musí odpovídat ostatním, aby úvod nebo finál nebyl moc dlouhý nebo krátký, aby čtenář neztratil svůj zájem.
· Vždycky se můžeme pohrát s chronologii příběhu a nemusíme popisovat úplně všechno.
·  Nezapomínat na název – ten váš text prodává.
· Kurs pomáhá přistoupit k zadání z úplně nového hlediska: můžeme zničit všechny šablony.
· Dá se napsat něco, i když máte špatnou jako cizinec gramatiku, když ostatní opravdu chtějí vás pochopit.
· Je to možné napsat text na úplně kterékoliv téma.
· Moc nepoužívat pasivum.
· Když přečtěte svůj text nahlas, můžete najít nové chyby.
· Neopakovat stejné slovo v každé větě.
· Používat dialogy.
Kristina Nol, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Fakulta designu a umění v Plzni, letní semestr 4.3.2020

1.Přednést svoji práci sebevědomě.
2.Začátek, prostředek a konec.
3.Oživit příběh přirovnáním.
4.Nespoléhat se jen na zrak, ale také rozvíjet sluchové, chuťové a hmatové pocity.
5.Dialogy pro prokrvení situace.
6.Kdo mluví ten neposlouchá.
7.Neopakovat slova například slovo být.
Já podnikám na místo já jsem podnikatelka
8.Číst knihy a inspirovat se. Četla jsem Idiota. Vzpomněla jsem si na učitele ze střední, jak nám vykládal o tom, co dělat s člověkem, když má epileptický záchvat. Řekl "To mu dáte knihu do pusy a praštíte ho do zátylku". Doufám, že nikoho s padoucnicí nepotkal.
9.Literární pravda
Je lepší napsat nepravdivou věc, ale uvěřitelnou, než pravdivou, ale neuvěřitelnou.
10.Čapek doporučuje psát sprostá slova jedno ku tisícům.
Leona Schillerová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni




Kurz asistentů 23.3.2020
Děkuji své žákyni Katce Hovadíkové za proškolení mého asistenta v záběhu na chomutovském semináři. Jsi dobrá, Tvůj kurz se Šimonovi líbil a nejvíc praktická cvičení. Doufám, že už konečně postoupí "ze záběhu" k nepostradatelnosti.
Dana Emingerová




Vítám obnovení spojení. Píšu si pocity z této kowi-doby do šuplíku a učím se být sama se sebou. Mám to štěstí, že nemám daleko do přírody. Objevuji zákoutí za svými humny a výlet na luka mého mládí je radost z přírody, která mi už byla obyčejná. Dnes mne tam doprovázel i zlatý bažant. Vůbec se mě nebál, asi hledal domov a já byla bezmocná a smutná, že nevím, odkud je a kam ho dovést. Prosluněná luka dýchala klidem jarního dne. Natrhala jsem si kopřivy a tužebník, nabyla se zase na další chvíle do dobrovolného vězení v domě.
S lidmi mne spojuje tenká niť chytrého mobilu. Masírování sdělovacích prostředků už neposlouchám. Klasická hudba mne naplňuje klidem. Naučila jsem se nestarat o děti a vnoučata, teď musím sama za sebe.
Moudrost stáří si mohu strčit za klobouk, učím se vše znovu a každou chvíli pronáším větu: musím to zvládnout, tak jak mám,- ale nevím co to je jak.
Zdravím do Prahy a všechny, co nemohu do přírody, a posílám hodně té mé dnešní pohody.
Můj nejsilnější kalibr je - táta přežil 4 roku koncentráku - stydět bych se musela - fňukat.
Tak, tati, já se znovu učím žít život nově.
Až po tom vše bude, bude zase jiný život a už jsem ten minulý oplakala a jsem smířená s tím, že bohužel, vidím, jak končí vyspělá lidská civilizace svojí vlastní rukou a barbaři stojí na hranicích a kolotoč dějin lidstva se roztáčí dál.
Pane Lustig co by jste tomu říkal?
Hana Lhotská z Jaroměře




Ahoj Danuško.
Knížka Zavolej mi včera je na světě.
Netradiční doba si žádá netradiční foto. Je jediné, které zatím s knihou mám.
😊
Je docela příznačné pro tuto dobu. Mám nejlepší kamarádku již 40 let. Váže nás spolu nádherné přátelství. Jednoho dne ukončila krátký, asi hodinový telefonický hovor a rozloučila se slovy: "Zavolej mi včera".
Obě jsme se začaly smát, jaké jsme poplety. A já na to tehdy řekla: "Ty jo, to je super. Takhle se jednou bude jmenovat má kniha."
A sliby se mají plnit.
😊
A proč "1.PADesát"?
Je to slovní hříčka... Prvních padesát let, prvních padesát básní, první životní pády a taky šílený pád na kole před třiceti léty.
Jakmile jsem knihu obdržela z tiskárny musela jsem ji okamžitě předat právě mé kamarádce. A tak jsem sedla na kolo, vzala roušku a vydala se na cyklovýlet. Na zahradě s rouškou, v uctivé vzdáleností dvou a více metrů slavnostně a desinfekčně jsem knihu předala a vznikla tahle kouzelná fotka. Je přirozená, a tak to asi má být. Krásný den.
Hana Kavalová



Co jsem se naučila během letního semestru 2020:
 1. je důležité psát pravidelně
 2. je mnohem lepší vlastnosti postav ukazovat akcí, než je popisovat holými slovy
 3. co nejvíce omezit uvozovací věty on řekl, ona řekla...
 4. nepsat nepřiměřeně dlouhý úvod
 5. střídat popis dialog a akci
 6. nepoužívat trpný rod
 7. nenudit dlouhými popisy, radši rychle skočit do okce a pak to ukončit
 8. dobrá metafora je nad zlato
 9. neopakovat slova, pokud nechceme něco zdůraznit
 10. občas se může nějaké pravidlo porušit, když to vyzní nakonec dobře
 Moc se těším na literární seminář na zámku :)
TaTáňa Zouharová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Můj drahý muž mi koupil knihu. Splnil mi sen, protože dlouho byl tenhle skvost vyprodanej (nebo neumím hledat na internetech, to je taky možný!).
Takže teď budu u sklenky vína studovat, jak psát. A bude mě to strašně bavit, protože cokoliv, co se týká psaní, mě baví, inspiruje a naplňuje a vlastně mám pocit, že to je to, co chci v životě dělat.
Jakoby všechno mezitím byly jenom přestupný stanice vlaku, kterej vás nakonec doveze přesně tam, kde máte doopravdy bejt.
Doufám, že mi tahle euforie vydrží hodně dlouho.
Jakože nejlíp navěky!
Zuzka Fajmonová



Ahoj Dano,
moc děkuji za zprávu o kurzu na zámku Loučeň. Ať už se rozhodneš pro jakýkoliv termín, budu ráda, těšila jsem se. Takže i červen je parádní varianta.
A jak současnou situaci zvládáme? Zajímavě. Barvitější období bych těžko hledala. Smekám před všemi maminkami, které se rozhodly své děti učit doma. Od toho se odvíjí celé naše rodinné klima. Zatím nejsme ve skluzu, což považuju za malé vítězství a naše děti se doma kupodivu zklidnily (je jim 10 a 8 let). Těším se na kurz a hlavně, ať jsme všichni zdraví.
Míša Čápová




Co jsem se naučila na kurzu psaní během letního semestru 2020:
1. Mluvit mezi lidmi
2. Prezentovat své nápady
3. Přemýšlet o textu
4. Práci s dialogy a monology
5. Zkušenost se všemi žánry.
6. Číst nahlas
7. Spolupráci
8. Popis smysli
9. Psaní je zábava bez omezení
10. Poznala jsem své spolužáky jinak
Gabriela Farkašová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Ahoj Danuško.
Dnes jsem si přidala na FB do přátel Mirka T.
Stal se tak mým "stým přítelem" na FB. Tento okamžik se zdál natolik slavnostní, že jsem ve vteřině za nás oba demokraticky rozhodla, že by si to zasloužilo povídku. Mirek mou vyzvu přijal. Tak Ti ji oba posíláme, abys jako správná naše "paní učitelka" viděla, jak jsme se s tématem stovky na FB poprali.
Krásný večer.
Hanka

PS: Fakt, ale fakt nejsme blázni. 😊



Ahoj přátelé
posílám vám takový můj pohled na aktuální téma - Padesát odstínů korony. Je to spíš taková koláž mých synapsí. A bacha - nejsem úplně lehký případ 😊. Nehledejte v tom prosím příliš literární kvality a také mi odpusťte případná mluvnická zaváhání 😉.
Mějte se krásně a doufám někdy brzy, už v době nerouškové, na viděnou.
Míra



Ahoj Dano!
Tvoje povídka o rodinném obraze se mi moc líbí. Nádherné! Je krásné vidět v Tobě stále ten kousek malé holky... To jsem ti chtěl napsat... Jako žák, co chválí profesorku 😉.
A mimochodem jsi mě inspirovala. Tvoje vyprávění ve mně stvořilo to moje o dvouchlapovém autě. 😉 Musel jsem to sepsat. Kdyby se Ti to třeba líbilo, mám samozřejmě dobovou fotografii.
Libor Frank



Studio Dobeška 13.3.2020, poslední lekce před KORONAVIREM























Milá Dano,
přeci jen teď nemám tak velký fofr, a tak jsem si např. znovu přečetla Zelené pahorky africké.
Tu knížku jsem opravdu nemusela, viděla jsem jen ta zvířata a naprosto mi unikly ty krásné popisy přírody a lidí tam. Já, která se zúčastnila safari několikrát, ale jen na podívání na zvířátka a maximálně jejich focení, jsem neměla Hemingwaye skrz tuto knížku ráda. Představovala jsem si ho jen, jak loví zvěř, koupe se ve skládací vaně a pije whisky nebo pivo.
Až nyní jsem si uvědomila, že to není jen o tom, ale o mnoha jiných zážitcích, které jsem nechtěla vidět. Spisovatelka ze mne asi nebude, ale i to, jak se dívám na věci jinak, je pro mne veliký přínos, a za to ti děkuji.
Bohuna Kopřivová




Studio Dobeška 13.3.2020
Ahoj!
Musím přiznat, že až na pár drobností, které mi občas chybí, jsem v karanténě vlastně šťastnější. Je to náročné s dětmi, ale zároveň jsme pořád spolu a užíváme si krásné chvíle.
Doufám, že doba nebude příliš těžká a všichni to, co přijde, zvládneme. Těším se, až se uvidíme na nějakém dalším kurzu nebo víkendu.
Snad to bude brzy.
Pozdravuj všechny!
Zuzka Fajmonová



Ahoj Dano,
napsala jsem pohádku o šicím stroji. Nakonec je to spíš dopis, nějak to vyplynulo ze situace :-)
Kateřina Hovadíková



Milá Dano,
Jelikož jsem posera, asi bych preferovala termín pozdější, než do prázdnin. Pokud by to ovšem šlo. Ke zprávě "o stavu vody na českých tocích": nic mi není, tedy snad. Ovšem veselí je už skoro vyčerpané. Momentálně mám na hlavě natáčky, ale nevím vlastně proč, stejně nikam nejdu.
Před asi pěti lety jsem si naštípla kotník na noze a seděla doma přes léto s ortézou a dvěma franckama asi dva měsíce. Pár týdnů bez kina, divadla, hospody, kámošů, práce atd. mi problém ani tak nedělá, pozitivní teď je, že můžu chodit, tudíž i hrabat ve skříních apod. Ta doba byla tenkrát ale jiná, na konci byla vidina, že vyrazím zase zvesela po svých. Snažila jsem se, cvičila, matlala na nohu mastičky, strkala ji do zázračných vodiček atd.
Tady ta vlastní snaha moc nepomůže, to "potom" je trochu v nedohlednu a nemá to žádný tvar.
Zatím to nahrazují ty obligátní natáčky, ale jak dlouho mi tahle hra na normálno vydrží, nevím.
Jinak si myslím, že by třeba šlo udělat nějaký kurz jako videokonferenci.
Podívám se na Tvoje stránky, třeba mě napadne také nějaký námět k tématu "za časů koronaviru".
Moc zdravím, děkuju, držím palce a přeju pevné zdraví a dobrou mysl.
Hana Havlová



Milá Dano,
dostala jsem chuť něco napsat. Myšlenku mi vnukla kamarádka, která mně do telefonu popřála, že jestli se dostanu na testy, ať jsem negativní. To mě rozveselilo. A tak jsem stvořila úvahu o pozdravech s názvem Buďte negativní! Je to samozřejmě pěkná ptákovina, ale chtěla jsem současnou neveselou situaci trochu nadlehčit.
To neznamená, že si z toho dělám legraci, ale asi jsem i já tu nemoc měla... Jak říkala moje dcera: "Matko, ty musíš mít všechno."
Horečku jsem prý neměla proto, že do mě cpala i léky proti teplotě, protože jiné příznaky jsem měla všechny. No, nevím... A testy mi asi už nikdo neudělá, když jsem mnohokrát volala na hygienu a nic. A to mi tehdy bylo opravdu mizerně.
Teď už je to dobré. Žiju. Jen se bojím k pravnoučatům, jestli nejsem bacilonosič.
Je mi opravdu dobře, jen s hlasivkami mám stále problém. No, ještě že stejně se nadá "v hospodách" zpívat. Měj se hezky. Zdravím i asistenta Šimona.
Ať jste negativní! Můj pozdrav pochopíte až po přečtení přílohy.
Bohuna Kopřivová



Ahoj Dano!
Mnohokrát jsem na Tebe myslela za dobu toho bláznivého koronavirového období. Jsem rada, že Tě vidím na fotkách na FB a že tam vidím i nové příspěvky a také, že kurzy konečně budou zase moci běžet! Určitě budu moc rada, když cokoli překlopíš a mohu i já cokoli od Tebe - kdybys o to stála. Často se tam o tvůrčím psaní a o kurzech u Tebe zminuju a lidé mi i na to reagují se zájmem a rádi by si dozvěděli víc. Chtěla bych občas dorazit na kurz, sice mám stále od doktorů nakázanou karantenu a vyjma dvou venkovních setkání s rodinou jsem už dva měsíce zavřená doma, ale už je to hodně na hlavu, tak pomalu začnu rozvolňovat a vycházet trochu ven (myšleno mezi lidi - do přírody chodím hojně a denně se psem udrzuju aspoň pohyb chůzí).
Sociální kontakt mi ale moc chybí! Na druhou stranu, měla jsem prostor plně respektovat svoje aktuální síly a možnosti a mohla jsem se věnovat psaní blogu, který mi děla velkou radost! Mám i hezkou odezvu a snad se mi povede můj záměr, že bude blog oporou a inspirací pro další marody.
I to, jak píšu, lidi baví a líbí se to, tak snad Ti dělám aspoň trochu dobré renomé jakožto lektorce 😉 No, a jak se vede Tobě, Dano? Zvladas vše ok?
Všichni doma jste zdraví? Rodiče také, soudím dle fotek?
A nezpůsobil Ti nouzový stav trable v podnikání a finanční situaci? Moc doufám, že ne!!! Moc se těším, až se uvidíme a až zase budu moci být na setkáních kurzu!!! Díky moc za zprávu a jsem děsně ráda, že se Ti blog líbí! To je pro mě pochvala nejcennější.
Irena



 Ahoj Dano,
posílám své pojetí pohádky o šicím stroji. Strašně dlouho jsem se rozhodovala, jestli ji nazvat "Pohádka o šicí Ladě", nebo "Pohádka o šijící Ladě" - tedy jestli ji pojmout víc jako šicí stroj (a už v názvu tak naznačit, že Lada je stroj), nebo naopak ten stroj "polidštit" a udělat z ní šijící...
A protože jsem se rozhodnout nedokázala, prosím o rozhodnutí Tebe...
 Děkuji moc a přeji kromě zdraví fyzického i to psychické...
Anna Vocelová




Posílám svou pohádku o šicím stroji. Pořád jsem o tom přemýšlela, že jsem to ve finále moc rychle zakončila. Prosím o radu, jak to ještě trošku posunout... Těším se na shledání s Tebou! Snad zase brzy vyjde nějaký Tvůj báječný kurz.
Děkuji a přeji krásný jarní den
Šárka Končálová 



Dobrý den,
přeji pevné zdraví a nervy a určitě bych ráda zůstala ve spojení. Počítám čas strávený na Vašich kurzech mezi ty nejhezčí okamžiky v poslední době. Vykročení z panoptika, které vládne všude kolem do milé přátelské atmosféry. Proto bych se moc ráda zapojila do virtuálního kurzu.
Předem moc děkuji
Květa Nevěřilová



Ahoj Dano, Šimone,
abych se z toho úplně nezbláznila a abych si ten vynucený home office (naštěstí preventivní, nikoli karanténní) zpříjemnila, napadla mě ráno při pohledu z okna báseň poněkud protipandemická:-).
A když jsem si pak na FB přečetla poslední příspěvky (vzkaz od pana Neffa a básničku Martiny Majorošové), rozhodla jsem se vás taky pobavit:-).
Hlavně nepodlehnout trudomyslnosti...
Anna Vocelová



Milá Dano,
zdravím Tě z první linie. Nevím, jak by ten virtuální kurz vypadal... Jsem ale od rána do večera v práci a večer padnu mrtvá. Myslím, že si raději počkám na osobní setkání s Tebou i s ostatními, virtuálu mám teď plné zuby.
Když nejsem fyzicky v lékárně, sedím na PC a snažím se sehnat blbý paralen, teploměry, dezinfekce, roušky.... Peníze vrátit nechci. Nechám si je u Tebe do lepších časů.
O víkendu bych ale opravdu měla sedět na tom zmíněném zadku (že je to ale pořádný zadek!) a na psaní se už těším. Tak uvidíme, přisedne-li si i múza!
Posílám hodně pozdravů.
Z Nových Butovic mává
Jitka Junová



Jako účastnice skvělého kurzu tvůrčího psaní přispívám k pandemii svým příspěvkem. Další najdete na mých stránkách Veršovaný svět.
Martina Seifrtová Majorošová



Dobrý den!
Pracuju v nemocnici, tak bych teď asi další úkoly nezvládla:-). Na další termín kurzu se ale těším. Vzhledem ke službám musím nějak skloubit termíny volna a práce, ale to snad nebude problém.
Přeju klidné dny.
Dana Beranová



Víkendový kurz v Brně 7.-8. března 2020


















Milá Dano!
Odhaduji, že ztížené podmínky potrvají nejméně měsíc, spíše dva, nedejbože déle. Uvítal bych webinář a tohle mě k němu napadlo:
- Na našich setkáních funguje skupinová dynamika, kde Tebe vnímám jako stěžejní prvek.
- Ta určitá dynamika, jak ji známe, by byla v online oslabená. Fungovala by ovšem zase jinak.
- Možná bych to zkusil ve formátu 2x 1,5 hodiny, jako máš ty kurzy v týdnu.
- Mohla bys pro osvěžení dopředu natočit ukázky, které jinak čteš z knih od Lustiga nebo ze svých. Mohli by je číst jiní lidé.
- Některé texty by se daly sdílet mezi účastníky, pokud někdo čte tak nemožně, jako třeba já.
- Mohli by se účastnit Tvoji méně známí kolegové, dostali by se do povědomí Tvé komunity a snadněji by pak fungoval Tvůj projekt tvůrčího psaní v době pokoronavirové.
(Pořád se mi připomíná paradox: Tebe osobně vnímám jako nejsilnější prvek projektu a obtížně si představuji, že by Tě někdo mohl nahradit. Závislost na Tobě zároveň tedy vnímám jako nejslabší prvek projektu. Myslím na to, s jakým úsilím a sebezapřením jsi vedla seminář před Vánoci, kdy jsi nebyla úplně zdravá.)

-Tvůj asistent Šimon by Ti to určitě dokázal připravit technicky, aby ses mohla soustředit na obsah.
- Platba předem, cena s ohledem na nižší výdaje.
- Přes internet by se projekt dostal do širšího povědomí, mohl by se zvednout zájem.
- Dnešní doba nahrává takové aktivitě, protože mnoho lidí musí sedět doma. Mají čas a mnozí by si ulevili od nečinnosti i od napětí.
- Na druhé straně je tu nebezpečí, že Ti někdo sebere know-how a bude Tě napodobovat plytce a blbě. *)
Všechno jsem Ti to nakonec vypsal proto, že nejvíce věřím v tvůrčí schopnosti člověka, jemuž naděje dává sílu překonat všelijakou nepřízeň. Jak krásně je po bouřce, když slunce vysvitne :-)
Se srdečným pozdravem
Jiří Hlaváček

*) Follow efekt pozorovaný na tichomořských ostrovech po 2. světové válce. Na opuštěné plochy, kde za války přistávala americká letadla, chodili občas domorodci, hleděli k obloze a s otevřenými dlaněmi mírně nad hlavou mávali rukama dopředu dozadu. Za války viděli stejné chování u leteckého personálu. Potom obvykle dostali dobré jídlo, přivezené v těch letadlech.



Ahoj Dano,
koukej, co jsem si zrovna vytáhl ke čtení.
Petr Beneš



Ahoj Dano,
Jak zvládáš karanténu? Věřím, tomu, že dobře. Dáš si kafe na tom balkonku s krásným výhledem na Prahu, necháš se trochu ovanout jarním vánkem a veškeré potencionální chmury dostanou tím pádem přes držku.😊
Posílám ti takovou pocitovku - Modré hory. Chtěl jsem se trochu vyznat z mé lásky k přírodě (to zní hrozně, ale je to fakt – příroda je prostě nejvíc). A zároveň si chci vyzkoušet, jestli dokážu psát bez přímé řeči, jestli to bude čtivé a bude to čtenáře tzv. držet.
Já jsem to napsal asi za hodinu. Byla to taková ta věc, co šla prostě sama. Je to stejně mazec, jak to někdy jde úplně samo a někdy to člověk neporodí, kdyby se na hlavu stavěl.
Díky za případnou zpětnou vazbu.
Měj se moc hezky a přeji tobě a tvému okolí jen to dobré.
P.S. Povídka se nezakládá na pravdě (respektive ano, ale pouze na té literární 😊)
Pokud možno, krásné dny
Míra



Milá Dano,
přes den od rána do večera funguji jako amatérská šička roušek a během šití mám fůru času na témata k psaní. Prosím Tě o názor, o kritiku. Opatruj se a těším se na setkání
Šárka Končalová



Národní muzeum 29.1.2020
Milá Dano,
doufám, že se máš dobře. Člověk je týden doma a už se mu stýská po práci v muzeu, ale hlavně po lidech tam. Jindy bych byla týden doma ráda, ale když je to vynucené, má to o dost jiný rozměr.
Chtěla jsem Tě jen pozdravit, když teď nemáme kurzy :-)
Hezké a klidné dny přeji, a ať jsou všichni v pořádku...
Jiřina Dašková



Milá Dano,
hned, jak jsem dostala zadání DÚ psát rodinné příběhy, jsem sedla a psala. Byla jsem inspirovaná "kreativitou" našich vnoučat a řekla jsem si, že musím napsat něco veselého. Třeba se to bude někomu líbit a budou si i ostatní doma hrát na karanténu.
Zkus to na svém asistentovi Šimonovi. Kdyby náhodou zlobil, zamkni ho do pokoje. Ale to jistě nebude třeba.
Můj stav se lepší, ale žádná hitparáda to ještě není. Ale bude líp.
Bohuna Kopřivová



Ilustrace: Ján Sorokáč
Dobrý večer,
keďže škola budúci týždeň nebude, tak posielam dialóg Hlboké rany s ilustráciou, ktorý sme mali na semináři čítať. Ďakujem, ja by som úlohy určite prijal. Baví ma to a chcem to precvičovať.
Ján Sorokáč, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Milá Dano,
když nemáme kvůli pandemii lekci, posílám svá "díla". Oprav, prosím, ty nejhorší zhůvěřilosti, pokud budeš mít trochu čas. Jak to začnu opravovat bez připomínek odborníka, tak je to horší a horší. Jinak se s tím ale nezatěžuj, jen mi pak řekneš, jaké to je.
Děkuji a zdravím i asistenta Šimona.
Bohuna Kopřivová



Ahoj,
s ohledem na koronavirové šílenství, které jsme na personálním museli řešit, jsem se k finální úpravě svých textů dostala až o víkendu. Posílám je tedy přílohou. A jako bonus přikládám pro pobavení "Sedmero pro celoživotní derby", které jsem dávala jako přání ke svatbě dvou lidí, z nichž každý byl "z jiné polokoule"😊 - Sparťanka a Slávista.
Musím také říct, že mi dost zvedají náladu pandemické bajky - je to trefné březnové téma:-). Tak se mějte, dost se smějte a hlavně se nevzdávejte;-).
Anna Vocelová


Začátek karantény 16. března 2020



































Milí přátelé,
vzhledem k celosvětovému zamoření koronavirem se všechny kurzy Psaní podle Lustiga posouvají do příhodnějších časů. Prosím o trpělivost. Jakmile to půjde, vypíšu náhradní termíny. A kdo by chtěl, může se zatím zapojit do virtuálního kurzu.
V těchto dnech je populární dávat na Facebook fotky z dětství. Ovšem nemusí to být jen osobní fotografie, které mohou připomínat „staré časy“, ale i různé věci, které se dědí z generace na generaci, anebo rodinné historky, které se vyprávějí u jednoho stolu. Pojďme si spolu doma více vyprávět a třeba o tom i psát. Tady je jeden můj příběh pro inspiraci.
Dalším úkolem je vymyslet pohádku o šicím stroji.
Držte se a buďte zdrávi!
Dana



Studio Dobeška 13.3.2020, poslední lekce před KORONAVIREM




















Dobrodružná cesta Moravandy Zuzky na poslední jarní kurz do Prahy před karanténou:

Milá Dani,
náš vlak zastavil v Pardubicích a nevím, se vůbec dostanu do Prahy. Prý s námi v jiném vagónu jeli nějací kašlající Italové, takže situaci momentálně řeší policie a já bohužel nemůžu nic jiného, než čekat. Což je trochu pech teda, na kurz jsem se moc těšila. Ozvu se, jakmile budu vědět víc. Pa! (7.45)