Naučili jsme se


Reference:

Co si odnesli z kurzu jeho účastníci

Předvánoční křest knihy o rodičích a dětech MAMI, CO JE TO ČUPÁK v Divadle Dobeška, 2022 



„Ještě vypilujte s Janou Vaňkovou tu rétoriku, já chci, abys byla za hvězdu,“ řekla mi Dana ve čtvrtek, tedy dva dny před literárním večerem V. Stalo se to poté, co mi spolu se spolužáky rozcupovali nejen můj přednes, ale i text samotný. Prý je moc klišózní… A totáč nebyl jen o nedostatku jogurtů a knižních čtvrtcích… „Ale to rudé království tam určitě nech. A ty draky taky. A ten konec je taky dobrej. Víš co, jděte s Natašou překopat prostředek – rozumějte většinu textu – propojte to pohádkou a bude to skvělý.“
Naštěstí nejsem žádný zelenáč, abych si to brala osobně, a ochotně následuji Natašu i s notebookem do vedlejší místnosti.

„Co to zkusit vyprávět z pozice babičky, ta by mohla pak vzpomínat… A provážeme to těma drakama,“ navrhuje Nataša, zatímco já mažu, přesouvám či vymýšlím další paralely totáče a zlých draků.
„Ještě si to projedeme, ať tam máme akci, dialog, akci, dialog a je to,“ slyším vzápětí. Čtu své učesané dílo nahlas. 
„No vidíš, vejdeme se to čtyř minut, to je super,“ kvituje Nataša s radostí a já musím uznat, že tohle vypiplané dítko je prostě lepší. 
Na porodní bolesti provázející jeho vznik už vůbec nemyslím.
V sobotu si cestou autobusem opakuji cenné Janiny rady týkající se rétoriky a pouštím si nahrávky svého čtení - ano, i takovému sebemrskačství se dobrovolně vystavuji. 
V divadle nám Dana s pravou rukou Natašou udílí poslední organizační pokyny, probíhá zvuková zkouška a pak – děj se vůle Lustigova.
„Pořádně vyslovuj koncovky, protáhni krááále a vůůůůbec žáááádnou moc a hlavně – první i poslední větu řekni spatra do diváků,“ rekapituluji si v hlavě. 
Po Zuzčiných Balóncích jsem na řadě se svým Totáčem. „V mé pohádce to sice skončilo dobře, ale já jsem se přesto nemohla zbavit pocitu, že draci nikdy úplně nevymřou,“ zakončuji po necelých čtyřech minutách svůj příspěvek. Sálem zní potlesk.
Hvězdou večera sice nejsem, neboť smetánku slízne, samozřejmě zcela po právu, píšící moderátor večera Marek Greger. Přesto jsem šťastná, že mohu být jednou z hvězd stále se rozrůstajícího souhvězdí Psavců Dany Emingerové.
Anna Vocelová



V předvečer prvního adventu se na pódiu Divadla Dobeška křtila kniha o rodičích a dětech s názvem MAMI, CO JE TO ČUPÁK. Žáci Dany Emingerové, která pokračuje v tradici výuky tvůrčího psaní metodou Arnošta Lustiga, napsali sbírku příběhů odpovídajících na nevinné i zapeklité otázky. Příběhů upřímných, vyhýbavých a někdy drsných odpovědí. 

Křest knihy na Dobešce 26. listopadu 2022

Novou knížku do světa vypravili kmotři - pan profesor Pavel Pafko a Hanka Salajková, neteř Arnošta Lustiga.
Na pódiu se vystřídala dvacítka autorů se svými povídkami. Mnozí z nich stáli na pódiu s mikrofonem v ruce poprvé, ale pokud tam byla nervozita, nebylo to poznat. 
Většinou sálem zněly slávy smíchu, třeba když se zabrousilo do kvantového fyziky, nebo naopak tuhla krev v žilách při zpovědi o šikaně. Nebo ukápla slza při povídce o věcech posledních. 
Autoři dali do čtení srdce a diváci je za výkon odměnili dlouhým potleskem. 
O hudební doprovod se postarala svým sametovým hlasem Darja Kuncová s kytarovými doprovodem Jaroslava Šindlera. Na klarinet zahrál i osmaosmdesátiletý Jiří Eminger.
Nataša Richterová



Tvůrčí psaní podle Arnošta Lustiga a autorské čtení z knihy Mami, co je to čupák - skvělé příběhy, dojemné vzpomínky, vtipný, nepřetékající moderátor, báječná jazzová i vánoční hudba, vzácný kmotr knihy - skvělá společnost, nádherný večer - děkuji, Dano.
Jana Štybnarová



Ahoj Dano, 
moc děkujeme za pozvání do Divadla Dobeška. Užila jsem si to. Hlavně vystoupení Šimona a Kryštofa mě moc pobavilo. Také se mi hodně líbila povídka Kvantová sušenka o metafyzice. Ta paní Zdena a to téma a celé pojetí bylo v takovém souladu a pro mě tak výstižné, že jsem se smála od prvního slova až do pointy.
Hanka Černá



Taxík nás vysype v potemnělé neznámé čtvrti u přízemní stavby připomínající samoobsluhu, před kterou vykuřuje děda s pročervenalým obličejem v opraných džínách a flísové bundě.
„Nespletl jste se?“ optám se taxikáře.
„Ne, Dobešku zná každý! “ zakřičí na mě ven.
Opřu se do dveří a vcházím do sálu, kde se to vše odehraje. Najednou se cítím jako doma. Dana sedí u klavíru a brnká nějakou etudu. Šimon s Kryštofem cvičí svou scénku klubání motýlů a Marek něco řeší s technikem. Projdu do zákulisí a Nataša mě vřele obejme. Potkávám známé tváře a připadá mi, jako bychom se znali odjakživa. Asi je to tím, co nás spojuje. Touha vyjádřit na papíru své pocity, vytvořit si svůj svět a nechat se přitom inspirovat samotným Arnoštem. Přisednu si k Zuzce a Míše a téma konverzace je mi tak povědomé. Sakra, já vůbec nejsem nervózní, a to mám recitovat básně pro milence!
Najednou přichází všemi očekávaný okamžik! Začínáme! Usednu vedle Štěpánky v hledišti a musím uznat, že Safi s motýly je něžně nepřekonatelná. Dialog filozofujících zakuklenců mě dožene k neutichajícímu potlesku a čtení zahajující Nataša je pěkná dračice! Zdenčinou kvantovou sušenkou se dostávám z opojení Proseccem a Yankeen se svou těhotnou hrošicí ve mně vzbuzuje zvědavost, co bude dál?
Vše plyne hladce. Při poslechu srdceryvných příběhů skoro slzím, při veselých historkách s dětmi se chechtám.
A když se na jevišti objeví kmotři naší společné knihy Co je to čupák? a pokřtí ji prchlivým bezedným šampaňským, jsem na všechny psavce hrdá a zároveň vděčná naší učitelce.
Na řadu nakonec přijdu i já. Svůj zrak upírám na zadní sedadla hlediště, na představu toho, pro něhož jsou mé verše napsány. Ačkoliv recituji na jevišti poprvé v životě, nemám vůbec trému. Co se to se mnou stalo? Dobeška je asi magické inspirativní místo a Dana všemu dodává ty správné ingredience.
Závěr si již vychutnávám se sklenkou červeného vína. A kvůli Zdenčině dokonalému přednesu „čupáka“ si jej vylévám na šaty...
A hvězda večera? Tou není žádný z psavců, ale naše zářící Dana (a její tým)!
Moc děkuji! Za připomínky k textům, za Dobešku i kurzy.
Vendula Beaujouan Langová



Právo 6. prosince 2022

114 povídek, 50 autorů, 1 kniha: Dobeška pokřtila další dílo Lustigových následovníků
Čtení, jazz a křest. To vše se minulou sobotu odehrávalo v pražském divadle Dobeška, kde svou knihu MAMI, CO JE TO ČUPÁK křtilo půl sta autorů v čele se spisovatelkou a novinářkou Danou Emingerovou, jejíž kurzy tvůrčího psaní navazují na dlouholetou tradici kurzů slavného českého spisovatele Arnošta Lustiga.
Ve 4 blocích po 5 povídkách nám autoři představili své literární nadání a divák se rozhodně nenudil. Nechyběly slzy, smích, napětí a v úvodu nám dokonce dva účinkující předvedli i divadelní scénku dvou motýlích kukel. V pauzách mezi jednotlivými bloky zazpívala jazzová zpěvačka Darja Kuncová s kytarovým doprovodem Jaroslava Šindlera. Celým večerem potom provázel jeden z autorů, Marek Greger, který svým vtipným nadhledem dokázal dokonale udržet divákovu pozornost.
Samotný křest potom proběhl po přestávce v polovině večera. Patrony knihy se stali profesor Pavel Pafko a neteř Arnošta Lustiga, Hana Salajková.
,,Byl to pro mě kouzelný večer. Moc jsem se bavila a strašně ráda jsem všechny viděla,‘‘ řekla exkluzivně naší redakci jedna z autorek Linda Hájková.
A co je to vlastně ten čupák? To se dozvíte v povídce, která nese stejný název jako kniha sama. Pokud tedy ještě nemáte nápad na vánoční dárek, knihou MAMI, CO JE TO ČUPÁK? Rozhodně nešlápnete vedle.
Petr Polák



Když se řekne Dobeška, vybaví se většině lidí divadlo Sklep. Minulou sobotu však Dobešku zabralo osazenstvo, které míří do takříkajíc vyšších sfér. Jemnocitné duše by podotkly, že i na příslovečný černý, někdy i suterénní humor došlo. 
„Psaní dává křídla!“ je motto kurzu, jež uplatňuje metodu Arnošta Lustiga. 
Již několikátá generace psavců se na vlastní sitzfleisch přesvědčuje, že psaní je řemeslo, kterému se dá naučit. A ten zbytek, to je kouzlo. 
Život není to, co chceme, ale to co máme. Ale občas se to, co máme, vzácně shoduje i s tím, co chceme. A většina psavců chce být publikována. 
Knihu je třeba pokřtít náležitě, s jazzovou hudbou a autorským čtením. A že je autorů požehnaně. Jejich přednes vypiluje lektorka, která nemá čarodějnické pírko na černé šále náhodou, protože oplývá nadpřirozenými schopnostmi a rozmluvila by i příslovečnou Čechovovu pušku. 
Pro některé autory je čtení před početným publikem premiérou, a tak radši pevně svírají mikrofon oběma rukama. Někteří jsou ostřílení matadoři a s klidem zkušeného kabaretiéra si vychutnávají reakce publika. 
Ale všichni ten večer sdílí opravdovou emoci.
Hana Hermanová



Je něco málo před čtvrtou a já vstupuji do divadelní kavárny Dobeška. Dneska se tady bude křtít. Bez faráře, ale s profesorem. Bez vody, ale šampaňským. Zní to dobře, že? Knížku by stejně do kostela nevzali. Asi. Navíc s titulem MAMI, CO JE TO ČUPÁK nemá před oltářem šanci. 
Když se na to podíváme obšírněji, sklepácké prostředí je vlastně tak trochu chrám srandy. V tom případě jsme tady správně...
Dávám si malé preso, voňavé dvojctihodné koláče a snažím se zklidnit rozjitřenou mysl. Poprvé budu vystupovat s povídkou na pódiu. S mikrofonem v ruce.
„Michalo, do čeho ses to namočila,“ spílám sama sobě, nicméně v příští minutě už se těším. A tak pořád dokola. Stmívá se, do divadla se začínají trousit účastníci, první návštěvníci, organizátoři.
„Ahoj, čau, ráda tě vidím. Jé, vy jste přijeli, to je skvělý,“ objímáme se, vítáme. V dáli zahlédnu profesora Pafka, váženou nenápadnou osobu, křtitele naší knižní hrdinky.
S úderem sedmé nezazní gong, ale plný hlas Darji Kuncové, čímž zjistím, že odpoledne pekelně rychle uteklo a je to tady
Přichází Marek Gréger, toho času moderátor, v závěsu s Danou Emingerovou, celého času naší skvělou lektorkou. A novinářkou a spisovatelkou. A hlavně pro tentokrát tvořitelkou naší společné knižní hrdinky. 

Entré účinkujících zahájí kuklící se kluci Pravdovi, poté čtení, zpěv, čtení, křest. Samotný křest. Profesor Pafko v rukou třímá ČUPÁKA a přeje spokojeného čtenáře. Díky. Mluvíte nám z duše, pane profesore.
Čteme. My všichni, kdo do knihy vložili své výtvory. V hledišti je slyšet smích i ticho. To když při povídkách naskakuje husí kůže. Po vzájemném i osobním shit-detektoru se mohou zkrátka zrodit znamenité věci.
Děkujeme Dano, bez tebe by nic z výše uvedeného nebylo.
A že nevíte, co je to shit-detektor? Přijďte na kurz, dozvíte se. 
Míša Čápová



Milá Dano,
literární večer na Dobešce byl opět skvělý. Měla jsi s tím určitě hodně práce, ale zvládla jsi to na jedničku. Všem se to moc líbilo, jen v závěru se ukázalo, že jsi měla opět pravdu (taky jsi Pravdová), že se musí hodně škrtat. Některé příspěvky se zdály naší dvanáctičlenné výpravě opravdu dlouhé. Čupák byl svělý a zařazení této povídky na konec byl výborný tah.
Dnes ráno mi manžel řekl, že mně musí postavit pomník, když jsem teď ta spisovatelka. Už si zase dělá srandičky a to je dobře, byl taky nemocný a tak je vidět, že mu už je dobře.
Ještě jednou díky, byla jsi skvělá.
Bohuna Kopřivová



Se nechci prsit, ale poštěstilo se mi mít povídečku v opravdické knížce. V opravdické, papírem plněné, rozuměj čtenáři. Navíc jsem dostala Tu možnost vzít do ruky mikrofon, číst a nezkolabovat u toho trémou:-) Klaplo to, publikum se i smálo a já si ten večer vyzkoušela, jaké je to vystoupit ze své komfortní zóny.
Děkuji za to vše, Dano. Číst na veřejnosti, ještě ke všemu "něco svého", to je zážitek, který se nezapomíná.
Míša Čápová



Původně jsem si v hlavě chystala vtipnej popis naší cesty na křest knihy MAMI, CO JE TO ČUPÁK. Pořád ho v hlavě mám, jenom ty dnešní okolnosti mi nějak nedovolily hodit veškerý zážitky na papír. Takže jen krátce oznamuju, že křest mám úspěšně za sebou, v knize jsou fakt moje dvě povídky a tu knihu si můžete dokonce koupit. Jako normálně v knihkupectví, chápete.
Fotky z toho večera nemám. Nějak to prostě nešlo, z mnoha důvodů, hlavně asi proto, že celej víkend byl jedna nezřízená horská dráha ve všech ohledech. Ale mám tu knihu a jsem šťastná. A taky vděčná. To teda pořádně! Děkuju❤️!
Zuzana Fajmonová



Ahoj Dano,
chci Ti ještě jednou moc poděkovat.
Celý večer na Dobešce byl prostě kouzelný. Cituji mámina slova "Je vidět, že to Dana dělá srdcem."
Vždycky, když jedu z kurzů domů, tak si opakuju slova Pepiho Lustiga, která řekl na semináři dramaturgie, kdy jsme seděli všichni pohromadě u dlouhého stolu a nechali mezi sebou kolovat čokoládu Milka: "Já to mám ráda."
Linda Hájková



Poslední listopadová sobota patřila v Divadle Dobeška tradičnímu večeru autorského čtení žáků Dany Emingerové. Důležitým bodem programu však nebylo jen samotné čtení, ale také křest nové společné knihy Mami, co je to čupák? 114 veselých i vážných příběhů o rodičích a dětech všeho věku napsalo 50 autorů, kteří prošli kurzy tvůrčího psaní podle Arnošta Lustiga.
Novou knihu pokřtil pan profesor Pavel Pafko spolu s neteří Arnošta Lustiga Hanou Salajkovou.
V průběhu večera se za mikrofonem se svou tvorbou vystřídalo dvacet autorů. Některé příspěvky sál rozesmály, třeba když se diváci dozvěděli, že u pokladen opravdu neprodávají balonky. Jiné naopak přiměly diváky k zamyšlení, třeba nad jednohlavými draky mezi námi. Poslední příspěvek pak objasnil, co se skrývá za tajemným názvem knihy.
Hudební část večera obstarala jazzová zpěvačka Darja Kuncová s kytarovým doprovodem Jaroslava Šindlera.
Anna Vocelová

Děkuji za krásný večer, bylo to super.
Lenka Konopásková



Dádo,
Tvoje vystoupení na Jazzovém štrůdlu v Semaforu bylo strašně vtipný. 
Mám skvělé ohlasy ze všech stran na čtení povídky i to, co jsi říkala o odkazu Arnošta Lustiga. Gratuluju, kolik si tam lidé koupili knih MAMI, CO JE TO ČUPÁK.
Eva


Moc gratuluji k nádhernému večeru! Myslela jsem na vás. Jinak děkuji, Dano
Ty jsi má učitelka tvůrčího psaní a jsi skvělá, protože necháváš své žáky růst a všemožně je podporuješ.
Ne každý to má stejně.
Klára Dvořáková



Eva a Ruda Musil zpívají v Semaforu píseň Za padlé


V Divadle Semafor, kde pořádá moje sestra Eva každoročně před Vánocemi Jazzový štrůdl, zazněla dojemná píseň Za padlé, na kterou jsem mohla navázat vystoupením o Arnoštu Lustigovi a jeho odkazu. Pak jsem přečetla povídku Mami, co je to čupák, takže autorka Zdenička mohla slyšet potlesk až v Brně.
Dana



V bájke nemá byť veľa postáv,
Pri opise postavy v akcii stačí opísať správanie hrdinu v situácií,
Pri spojení literárnych tehál (opis, dialóg...sa zrýchluje dej a je dynamický.)
V práci sa dá teória využiť v tom, aby sme v článkoch/postoch neodbáčali od témy a neopisovali veľmi veľa vecí naraz.
Vieme si pomôcť dialógom a myslieť na to, že čitateľ nie je zainteresovaný
Viktorie Jackuliaková Marinová



4. lekce firemního kurzu v pojištovně Uniqa 2. 12. 2022

Co jsem se naučila na 4. lekci:
1/ Da sa robit popis aj cez ine zmysly ako oci, ale jedna fotka moze tiez stacit 😂
2/ ako si každý projektuje svoje veci do príbehu
3/ zopakovanie popis/akcia/dialog, ako to pomaha "zivosti" textu
Naděžda Legerská



Důležité je pojmenování osoby, 
Nezačínat popis osoby tím, že se člověk "narodil", 
dbát na pořadí informací, aby nedošlo k nepochopení pointy, 
když je volný úvod, lze udělat volnější závěr
Václav Ettler



Když jsme četli texty na téma představení charakteru v akci, tak jsem si strýce charakterově dokázala hezky představit, stylem vyprávění mi Vašek připomněl Saturnina. Úplně mi vyvstala na mysl teta Kateřina...
Babičku Slávku jsem si nevybavila vizuálně a stejně jsem ji vnímala jako silnou osobnost. Spíše se mi vybavovala doba, ve které žila. Zámek v úvodu mě zaujal hned na první dobrou
Lenka Růžková



Popis musí evokovat představu
Domácí miláčci jsou oblíbeným předmětem různých útvarů
Eva Svobodová



Opis v akcii je najlepší, ak strieda "literárne tehly"
Opis vieme urobiť cez popis bez vnímania zrakom, musí priniesť pre čitateľa vizualizáciu toho, čo sa deje.
Beáta Lipšicová



5. lekce on-line kurzu 1. prosince 2022 pro pokročilé o cestopisech a zpravodajství



Z 5. lekce zaměřené na zpravodajství jsem si odnesla, že:
1. Důležité je znát cílovou skupinu (kam to píšu),
2. Titulek musí přilákat ještě víc než název povídky
Anna Vocelová



Ahoj Dano,
zasílám svůj poslední výtvor o křtu na Dobešce bez jakéhokoliv zásahu. Nespletla jsem si kmotra s křtitelem, jen jsem chtěla udržet linku chrám, křest, samotný křtitel, ale uznávám, že mi to nedrželo pohromadě.
😊
Díky za pátou lekci, byla moc fajn, vlastně stejně jako všechny ostatní.
Přeju pohodový advent.
Míša Čápová



Psaní reportáží a cestopisů: mít nápad, nevymýšlet si, psát pro konkrétní cílovou skupinu, na tu text zaměřit
Martin Paruch



Nesmíme zapomínat na rychlost zpracování
Hana Hermanová



Já jsem zažila loňskou lekci s Daniným manželem Petrem Pravdou. Lekce s ním byla naprosto vyčerpávající a díky němu tuším, co a jak kde psát. Hlavní je znát cílovku, pro kterou text píšeme. Vloni jsem zkoušela psát i text pro bulvár, a to byla sranda. Dneska to bylo spíš opáčko
😉
Zuzka Kratochvílová



Jednodenní kurz v Akademii věd 28.11.2022

Psát, který den v týdnu se něco stalo, není důležité. A pokud jo, tak to musí být jasné, proč...
Detaily jako sedmicentimetrové podpatky jsou super. Píšeme obrazně.
Je dobré vědět o možnosti zjednodušeovat - vtip o kopnutí hlavy do příkopu.
U psaní jsou důležité emoce pod povrchem (pitva švába na webu).
Vědět přesně, co chci textem říct.
Těším se na další spolupráci.
Míša Váňová



Používat Hemingwayův shit-detektor - co lze vypustit, spláchni.
Flinta na zdi - je-li tam, musí vystřelit.
Nepřitáhne-li titulek a první věta, je vše ztracené.
Nedávat nálepky, ale představit postavy tak tak, aby čtenář pochopil, jaká postava je.
Přímá řeč ozvláštňuje a rozsvítí text.
Popis detailů je důležitý, ale zároveň se s nimi musí šetřit.
Občas změnit v příběhu realitu a zjednodušit, co reálie, pokud realita nemá dobrý příběh.
Kopnout hlavu do příkopu.
Co říkáte názvu DOBREJ MATROŠ?
Jan Husák



Text má být krátmý, akční, zábavný, aby upoutal pozornost.
V práci potřebuju dělat pozvánky na akce, tak čím kratší text, tím lépe.
Důležitý e nadpis a první věta.
Markéta Fialová



Redukovat popisy
Používat přímou řeč a dialogy
Emoce jsou důležité
Psát pro čtenáře
Používat shit-detektor
Pro naši práci je nezbytné vcítit se do čtenáře, snažit se ho zaujmout a nepřehltit "vědečitnou"
Soňa Ehlerová



Shit-detektor odstraňuje zbytečnou omáčku
Zaměřit se na to důležité je základ.
Jednoduchý a poutavý titulek s nápadem.
Vyvarovat se zdlouhavých popisů a zbytečných klišé.
Psát autenticky, někdy třeba i hovorově, ale bez cizích slov a odborných výrazů.
Používat tečky.
Co jednou vydáš, už neokecáš.
Petr Caletka



Myslet na cílovou skupinu a text jí nabízet.
Klidně se rozepsat, ale pak zbytečnosti přísně vyházet.
Každý člověk si text přebere po svém. Občas i jinak, než autor.
Přidat akci, začít v ději, neunavovat zbytečnostmi popesem všeho od začátku.
Ukázat vlastnosti postav textem, nikoliv nálepkami jako chytrý, hloupý...
Anna Bromová



Školení mě hrozně bavilo! Děkuju.
Musíme se dívat na příběh či napsaný text očima člověka naprosto neznalého okolnosti.
Vynechat detaily, které jsou pro účely gtextu nepodstatné.
Nedávat nálepky, ale vyvolat v příběhu okolnosti, které jednání postav vysvětlí.
Nadpis je zásadní součástí příběhu - může čtenáři pomoci či ho zmást.
Nezahltit čtenáře mnoha linkami příběhu.
I já bych si měla vybrat podstatu sdělení a na to se zaměřit.
Nepoužívat cizí slova, pokud je lze nahradit českými.
Mirka Macháčková



Vypravěč zve čtenáře do svého snu.
Nesmí čtenáře ztratit - pustit ho ven ze sna.
Nezahltit čtenáře informacemi.
80% úspěchu pro získání pozornosti čtenáře tvoří titutlek a 20% první věta.
Text má tři části a čtvrtou neviditelnou - co tím chci říct, proč to vyprávím.
používat shit-detektor.
Daniela Procházková



Sobotní kurz s rétorikou 26. listopadu 2022


Milá Dano,
posílám v jednom Zásah z hůry a Rozpoznání, které jsem četla na sobotním kurzu. Dle rady Šimona jsem opravila „nejisté štrachání klíče" na „klíč nejistě zaštrachá".
Bohunka mi říkala, že se literární večer na Dobešce vydařil, tak to jsem ráda a gratuluji!
Máš úžasné syny. Tedy alespoň ty dva, Šimona a Kryštofa, se kterými jsem se mohla v sobotu seznámit. Jsou milí, inteligentní, vtipní. Kdybych nebyla přestárlá, tak nevím, do kterého se dřív zamilovat!;-)
Na příští lekci nemůžu přijít, a tak se s Tebou i ostatními uvidím až v novém roce. Všechny tedy zdravím a přeji krásné vánoční svátky a v příštím roce spoustu inspirace a dobrých nápadů, aby mohly přijít na svět ty nejlepší literární kousky.😊
A Tobě velké díky, že jsem se mohla rozletět do končin mně dosud neznámých, ale krásných – literárních.
Irena Taterová

PS. Posílám i pro ostatní účastníky kurzu fotku našeho spolužáka a kamaráda Marka, který nás baví tím, že si při čtení svých prací neustále mění svoje troje brýle. (Naposledy donesl i čtvrté😀)
Bylo to foceno s jeho svolením.



Ahoj Dano,
už jsem doma z nemocnice slabý jak třeťák čaj, je mi pořád šoufl, ale jsem rád, že to mám za sebou.
Tož k té sobotě: Přeju moc, aby - když se podařila knížka - tak ať se podaří i její křest. Držím palce. Napadla mě taková drobná slovní hříčka: 

Je smutné, když u páček sedí hlupáček
Je horší, když u pák sedí hlupák 
- a navíc je to čupák...
Zlomte vaz  
Wilson


Bylo to super.  Chcete také zažít tu atmosféru a ten pocit držet v ruce knihu, ve které jsou i vaše písmenka? Přihlaste se na některý z kurzů, který vede Dana Emingerová Pravdová a její tým. Další kurzy Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou začnou v lednu. 
Potkáme se tam?
Míša Štěpánka Sedláčková




Drazí přátelé!
KURZY PSANÍ PODLE LUSTIGA SLAVÍ LETOS DESET LET.
Rádi bychom si s Vámi toto výročí připomněli během literárně-jazzového předvánočního večera, který se bude konat tradičně v Divadle Dobeška 26. listopadu od 19 hodin.
Pokřtíme naši společnou povídkovou sbírku o rodičích a dětech MAMI, CO JE TO ČUPÁK.
Kmotry knihy budou profesor Pavel Pafko a Hanka Salajková, jejíž maminka Hana odešla letos na věčnost za svým bratrem Arnoštem Lustigem.

Večer bude moderovat Marek Greger, autor knihy Vydři-duši.
O hudební doprovod při autorském čtení se postará jazzová zpěvačka Darja Kuncová s kytaristou Jardou Šindlerem a Jiří Eminger.
Srdečně zve
Dana Emingerová

PS. Moje jazzová sestra Eva musela na operaci kolene a Veronika Böhmová je nemocná. Takže možná zahraju na klavír i já - Beethowena.



Milá Dano 😊!
Pro mne byly kurzy v Novém Městě nad Moravou též moc zajímavá zkušenost, která mne obohatila.
Přeji Tvému snažení úspěch a vytrvalost i nadále. Myslím, že frekventantům svých kurzů přinášíš něco, co se penězi měřit nedá. I přes slzy některých z nich a kritiku, kterou těžko nesou, se mi zdá, že děláš lidi lepšími. A to zejména v jejich vlastním sebepoznávání. Neboť jen v praxi poznají to staré dobré rčení: „Co tě nezabije, to tě posílí."
Děkuji za ten link na mé práce a též doufám, že se někdy v budoucnu ještě potkáme. Jsem ráda, že se Ti nahrávka povídky Tvého syna líbí. Ale hlavně Ti přeju, ať se dostaneš ke svému vlastnímu psaní. Já moc dobře vím, že tím, jak se člověk zaměřuje na druhé, někdy nemá čas sám na sebe. Ale tu tvou knihu, až ji jednou zase napíšeš, a věřím, že ji ještě napíšeš, bych si ráda koupila. 
Z Brna pozdravy posílá
Věra Zástěrová-Sasínková



Dlouhodobý kurz tvůrčího psaní 17.11. 22 - 4. lekce pro pokročilé


V příběhu je hlavní jeho uvěřitelnost! Ať už jde o příběh reálný nebo smyšlený.
Jasmin Carmel



Dobrý den z Brna,
chtěla jsem se zeptat, zda-li budete plánovat podobnou variantu literární dílny, jako byla v listopadu 2022 v Novém Městě na Moravě. Měla bych zájem já i moje kamarádka.
Alča Jirásková



Milá Dani,
moje knížka s názvem PRVNÍ ROK BEZ TEBE je na světě. Zatím ji nemám v ruce fyzicky, ale chtěla jsem ti ukázat aspoň takto. Jsou to tři roky, co Petr zahynul.
Křest jsem zatím nepromyslela. Nevím, jak na to. Důležité pro mne bylo mít knížku do konce listopadu.
Teď mohu promýšlet zbytek. Všechno má svůj čas. Zdraví
Lea Mandíková

Lea Mandíková psala rok blog, pojmenovaný po tragicky zahynulém manželovi Petrovi: Mandík 2020+



Ahoj Dádo, 
vidím a čtu kolik máš nových "povídkářů", takže asi nemáš čas, ale já ti to musím zase poslat. Ona je to trochu závislost, a když mi něco odepíšeš, tak mám radost. Někdy ale nevím, zda je to opravdu dobré... Prosím tě, NEŠETŘI MĚ!!! Až si uděláš chvilku tak se podívej, co ti dnes posílám. 
Ahoj a děkuji. 
Zdeněk Hart



Dlouhodobý kurz tvůrčího psaní 16.11. 22 - 4. lekce pro pokročilé

Má smysl dílo rozcupovat, protože to přes to dokážu nejlépe pochopit...
Má smysl si dělat poznámky, protože pak není jeden zaskočen při dotazu, co si z dneška odnesl. Může to pak vyvolat mylný pocit, že si člověk nic neodnesl, a ono si nemůže jenom vzpomenout.
Marek Greger



Danuško, 
děkuji za příležitost zúčastnit se on-line kurzu. Obdivuji všechny literární osobnosti, nebojím se takto dnešní skupinu hodnotit. Připadala jsem si trochu marně, ale určitě ne zničeně. Jen Ty asi dokážeš vyhodnotit, zda na literární tvorbu někdo má, nebo nemá. Pokusím se něco vyplodit, podívat se na psaní jinýma očima.
S úctou a díky
Marie Pražáková



Ahoj!
Můj příspěvek Jak jsem potkal revoluci v podání Haliny Pawlovské. Mám radost.
Pavel Kyselák






Ahoj Dano! 
Takhle jsem netrpělivě dnes ráno v Karlových Varech vyhlížel zásilku s Vaší povídkovou knihou MAMI, CO JE TO ČUPÁK. Těším se na zážitek při čtení. 
Ať se Vám křest na Dobešce vydaří.
Standa Forejtek 



Je mi velkou ctí, že můžu být součástí projektu spisovatelky Dany Emingerové a jejích studentů, kteří společně právě vydali knížku zajímavých povídek na nikdy nekončící téma rodičů a dětí - MAMI, CO JE TO ČUPÁKVelký dík Daně a všem, kteří jste v tom se mnou. Je to dosud zcela nepoznaný pocit, když jsou i moje krátké příběhy najednou v nabídce knihkupectví. 
Tak ti přeji co nejvíce spokojených čtenářů, milá knížko.
Libor Frank



Přátelé, a na to se napijeme! I moje povídky budou k dostání v knihkupectví, chápete to? To je pecka, že su normálně dojatá! 
Děkuju za všechno!
Zuzka Fajmonová



Dobrý den!
Moc děkuji za balík s naší knihou MAMI, CO JE TO ČUPÁK, je úžasná. Moc děkuji a zdravím!!! Je krásná. Nemůžu se dočkat Vánoc. Tak originalní dar sem ještě asi nedarovala. A mám ještě jednu malou radost - Adra otiskla do svých Dobronovin moji povídku.
Je mi ctí, že sem se mohla podílet a vámi na knize. Ať křest na Dobešce vyjde. Všechny ode me pozdravujte. Mrzí mě, že tam nebudu s vámi. A jelikož posedávám po operaci kolene a mám fůru času, píšu a píšu. Takže posílám další povídku. Tentokrát tu opravenou, kde jsem měla špatně uvozovací věty. Snad už v pořádku. Někdy po sobě chyby nevidím. Děkuji za názor, zda jak gramaticky, tak obsahově je povídka O.K.
Bohdana Pufferová



3. lekce dlouhodobého firemního kurzu 15. listopadu 2022 v Uniqa
Realita by mala byť inšpiráciou. Nemusí sa do detailov pretaviť v texte, pretože čitateľ to môže pochopiť inak. 
Toto je dôležité aj pri firemných textoch. Čitateľ s nami nebol na mieste, takže si tam nevie doložiť spomienky. Má k dispozícii len náš text.
Inšpiráciou bola ukazka z knihy Živel Lustig. Pomáhal si v živote humorom. Mal nadhľad. U nás sa hovorí, že sranda musí byť aj keby na chleba nebolo. A to mi tento úryvok evokoval.
Viktoria Jackuliakova Murinova



Ahoj Dani,
hlásím, že mám druhou knížku. 
Jmenuje se V hlavní roli srdce a je to deník z Covidu z Nemocnice na Homolce. Na konci mám zase povídky! 
Doslov mi napsala tentokrat Martina Riebauerová. Moc mile to napsala. 
Brzy ti knížku dodám. Vždyť ses zasloužila o mnohé!!! Vlastně jsi mě k psaní “nakopla”!
Jsem taky rád, že Ti kurzy šlapou! Tys tam měla i našeho bývalého reditele Šubrta... tedy alespoň o tom sám mluvil.
Zdraví
Petr Neužil



Ahoj Dano,
moc ti jeste jednou děkuji. Je mi ctí, že i moje tvorba je soucástí naší knihy o rodičích a dětech. Je krásná. Těším se, že si do budoucna napíšu vlastní knihu svých povídek. Jen mám zatím neumím psát moc vážná témata. Spíš tak nějak inklinuji k humorným příběhům. Snad se k tomu časem propracuji.
Bohdana Pufferová



Ahoj milá lektorko,
posílám ukázku své povídky, jak vypadala před kurzem a po něm (12.11.2022 Litoměřice).
Opravdu ta předělaná má větší švih a spád. 
Jinak také dávám své povídky na blogIdnes jako můj "litoměřický spolužák" Honza Pražák.
Děkuji za přínosný literární kurz a budu se těšit zase někdy na viděnou. 
Irena Bátrlová

Jednodenní kurz v Litoměřicích 12. 11. 22 pro účastníky soutěže Máchovou stopou 2022

Byl to bezva den s bezva lektorkou.
Naučil jsem se, jak je důležitá přímá řeč.
Nesmím podceňovat "háček".
Nedělat dlouhé věty - to je má slabost...
Používat Hemingwayův shit-detektor, ale ne vždy, aby nesežral i to, co nemá
Jan Pražák



Každé dílo musí mít začátek, prostředek a konec a pak důvod, proč jsme to psali.
Seznámil jsem se s osobností spisovatele Arnošta Lustiga
Dialogy - přímé řeči - jsou osvěřením textu.
Musím omezit používám stejných slov v textu.
Příběh se dá napsat i na sedm slov.
Kristián Valeš, 14 let



Prožila jsem v Litoměřicích nejen COOL VERNISÁŽ z mé povídky, ale i COOL CELÝ SEMINÁŘ tvůrčího psaní. Nejen skvělá lektorka, ale i spolužáci. Naučila jsem se, že:
Musím vymyslet zajímavý titulek.
Důležitý je silný příběh.
Nepsat moc dlouhé věty.
Umět přečíst svůj text: čtení je prezentací, jakýmsi PR celého příběhu. 
Zaháčkování čtenáře - první dvě věty a titulek prodávají text. 
Přímá řeč se píše na samostatný řádek. Mělo by jí být v textu více.
Neměla jsem tam odstavce, protože se text musel vmáčknout na jednu stranu.
Irena Bátrlová



Co jsem se naučila v Litoměřicích 11. listopadu:
Jak vymyslet chytlavý začátek.
Sestavit příběh o sedmi slovech.
Měla bych předat ponaučení.
Hemingwayovým shit-detektorem vyškrtávat zbytečnosti.
Poslední věta příběhu je také moc důležitá.
Kurz tvůrčího psaní jsem si moc užila a rozhodně byl velmi přínosný. 
Eliška Drbalová, 14 let



Milá Dano,
ještě jednou děkuji za příjemně strávenou sobotu i za všechny rady. Myslím, že se všichni cítili příjemně a kurz si užili.
V příloze posílám povídku, mírně upravenou dle nově nabytých vědomostí:
Už vím, jaké jsou největší chyby začínajících autorů.
Musím zaujmout čtenáře v úvodu - háček.
Srozumitelné vyjadřování
Neustále držet pozornost čtenáře.
Pokud bys chtěla podpořit mladého nadějného autora, můj román se jmenuje Daniela a předprodejová stránka na www.pointa.cz bude spuštěna 16.11.2022 v 9 hod.
Jiří Černý



Moc děkuji za kurz PSANÍ PODLE LUSTIGA.
Vždy budu myslet nejen na proporce (začáte-prostředek-konec), ale i na čtvrtou neviditelnou část z Aristotelovy Poetiky, abych věděla, proč text píšu.
Resonance je větička na závěr, která dovoluje čtenáři doprožít příběh.
Vyvarovat se pasivních tvarů sloves či dalších gramatických forem (zpodstatnělá slovesa, přechodníky), která berou energii textu.
Psát jednoduše - nešroubovat věty v domnění, že "píšu literaturu".
Měla bych si přečíst něco od Arnošta Lustiga.
Helena Trčková



Hezký večer, Dano,
strašně rád bych Ti poděkoval za včerejší kurz v knihovně v Litomyšli. Představoval pro mě nejen velice příjemný zážitek s milými lidmi, ale přinesl mi řadu námětů na vylepšení mého psaní. Ježíšmarjá, promiň, to jsem napsal hrozně knižně, zkrátka jsem chtěl říct, jaké to bylo fajn:-).
K tomu uvádím stránku svých blogů na Idnes. Vůbec Tě nechci zdržovat, abys mi radila, co je v nich špatně či dobře napsané, jen Ti je nabízím pro případné pobavení, potěšení nebo zamyšlení, kdybys byla zvědavá:-).
Přeji Ti krásné podzimní dny,
Honza Pražák



Každý člověk může dobře psát.
Jedno z nejdůležitějších je vybrat dobré téma.
I v krátkém příběhu jde vše vystihnout.
Přímá řeč rozzáří text.
Přednes je součást dovednosti psát.
Michaela Křivohlavá, 14 let



Dana a Kateřina Tučková

Petr Baušus

Vážené lektorky,
ještě jednou děkuji za Vaši účast a lektorskou práci při sobotním kurzu tvůrčího psaní v Litoměřicích. 
Posílám fotku z vyhlášení výsledků literární soutěže MÁCHOVOU STOPOU, která se koná už od roku 2009. 
Letos psali účastníci na aktuální téma COVIDEM SEM, COVIDEM TAM. 
Níže posílám zpětnou vazbu od účastníků obou Vašich paralelních kurzů.
Petr Bašus, gymnázium Josefa Jungmanna v Litoměřicích



Vážený pane Bašusi,
rád bych Vám poděkoval za příjemně strávenou sobotu. Za skvělou myšlenku, organizaci, občerstvení, program a v neposlední řadě kultivovaný projev.
Snad jedinou výhradu bych měl k rozhodování komise při udělování cen (omlouvám se, to je autorská nadsázka).
Pokud jde o kurs autorského psaní, byl podnětný, záživný, zajímavý a určitě pomůže zejména mladým účastníkům při jejich další tvorbě. Musím říci, že mě mile překvapila úroveň studentů v naší skupině. Zejména Kristián Valeš má podle mého veliký potenciál.
Proto je škoda, že celková účast v této kategorii nebyla tak velká. Čtení a psaní je pro mladé lidi velice důležité pro rozvoj verbální komunikace. Věřím, že se vám podaří do příštích let počet mladých účastníků rozmnožit a budu vám držet palce.

Chtěla bych poděkovat paní lektorce Daně Emingerové za inspirativní přístup a přínos kurtu tvůrčího Psaní podle Lustiga. Velké poděkování chci vyslovit samotnému organizátorovi kurzu, panu magistru Bašusovi, za bezchybný průběh celé akce, bohaté občerstvení a velmi příjemnou atmosféru.

Byla jsem ve skupině se spisovatelkou Terezou Boučkovou a musím říct, že to byl nejlepší kurz tvůrčího psaní, jaký jsem s Máchovou stopou zažila. Celou dobu jsme věnovali rozboru našich textů, což mi přišlo daleko přínosnější než teoretické poučky, jak pojmenovávat hlavní postavu nebo zda si ke psaní pouštět hudbu či ne.
Dopoledne jsem byla zmatená z toho, jestli i odpoledne strávíme na Gymnáziu (pomocníci tvrdili, že ano). Taky mi přišlo nešikovné, že jídlo bylo pouze v místnosti druhé skupiny a pro příště by mi přišlo lepší ho rozdělit na obě místa, kde budou kurzy probíhat. Dále jsem litovala, že mezi občerstvením není něco sytějšího (co by mohlo nahradit oběd).
Přišlo mi nefér, že svůj soutěžní text mohli s porotkyní konzultovat pouze dospělí a my studenti jsme dostali pouze písemné hodnocení, které porotkyně odbyla pár řádky, které působily dojmem, že si je po sobě ani nepřečetla. Myslím, že zpětná vazba na text, je velmi důležitá.
Seminář úplně předčil mé očekávání. Lektorka byla skvělá, ostatní kurzisti byli super a celkově mi to zlepšilo den. Fakt jsem si to užil. Děkuji moc.

Finalisté litoměřické soutěže Máchovou stopou 2022



Moc děkuji za fotografie a ještě jednou za organizaci celé soutěže a kurzu. Bylo opravdu moc fajn strávit celý den na kurzu v litoměřické knihovně. Mojí lektorkou byla Dana Emingerová. Pro mě byl kurz určitě přínosný a zábavný. Lektorka byla velmi dobře připravená, součástí kurzu byl jak výklad, tak i hodnocení našich textů, což je ideální kombinace. Každý z nás, myslím, dostal podrobnou zpětnou vazbu ke svému textu, který jsme si měli přinést jako úkol. Takže za mě proběhl kurz ideálně.


Děkuji za fotku i příjemně strávený den.
Kurz s Terezou Boučkovou pro mne velmi potřebný, její kritický přístup mi naprosto sedl. Ještě jednou velké díky.

Vážený pane Bašusi,
děkuji za zaslanou fotografii. Pro mě osobně byl kurz velmi přínosný. Časově akorát dlouhý. Náplň velmi inspirativní. Lektorka (Tereza Boučková) přímá, upřímná, nekompromisní, a proto skvělá. Její slova dokázala v každé práci najít to hezké i upozornit na pasáže, které by se daly napsat jinak, pro čtenáře poutavěji.
Děkuji za Váš osobní a velmi profesionální přístup k celému zajištění soutěže. Celou akci to povyšuje o několik pater.
Mějte se krásně

Mockrát děkuji za možnost zúčastnit se kurzu tvůrčího psaní. Celý den byl moc pěkně naplánovaný a je vidět, že o soutěž pečujete a ona vzkvétá.

Kurz probíhal, v rámci možností, řekl bych nejlepším možným způsobem - každý účastník přečetl svůj text a následně probíhala diskuze. Přínosné nepochybně bylo, že se každý účastník musel vyjádřit k textům všech ostatních účastníků. K organizaci též výhrady nemám. 
V obecné rovině si ovšem nejsem jistý, nakolik může 4hodinový kurz účastníky posunout. Myslím, že kurz tvůrčího psaní je něco, co musí probíhat dlouhodobě. Podruhé bych asi takovýto kurz neabsolvoval. Ještě jednou však opakuji, není to z důvodů špatné organizace nebo zklamání z průběhu, nýbrž mi jde o jednodenní kurz tvůrčího psaní obecně. Doufám, že pro Vás hodnocení nebude zklamáním, věřím, že upřímná odezva je vždy nejlepší. 
Děkuji za organizaci, Vaši snahu i práci, kterou jste do celé soutěže investovali a co týče soutěže jako takové, k té nemám výhrady. Vše probíhalo výborně.
Přeji hezký den.

Letos jsem dorazila domů s pocitem, že psát už nechci a nebudu. Sama jsem kantorka a vím, že věci nepříjemné se vždy dají říct dvěma způsoby. Byť měla Tereza Boučková v mnohém třebas pravdu, chybělo mi povzbuzení a motivace psát dál. Spíše jsem měla pocit, že bych to měla zabalit. Ano, člověk je možná trochu zklamán, že se neumístil, možná v cosi doufal, ale já se tentokrát opravdu těšila na ten kurz, tušila jsem, že se neumístím, povídka o covidu se mi nijak extrémně nepovedla, ale celá ta tvůrčí dílna mi nesedla. Domnívám se, že osobnostně a ani jinak jsem se s autorkou nepotkala. Nálada na kurzu nebyla nic moc, domů jsem dojela vyčerpaná a strašně emočně zbitá.
Měla jsem na škole už několik autorů a autorek, např. jsem dělala rozhovor s Petrou Dvořákovou, nedávno jsem pozvala Michala Vrbu, měli jsme u nás Viktorii Hanišovou i Janu Poncarovou. Byli to velmi milí lidé, s nimiž se dalo mluvit o čemkoliv a v mnohém jsme se třebas názorově rozešli, ale nikdy jsem z toho nebyla tak plná otrávenosti a negativismu. No, po dlouhé úvaze jsem to napsala dost upřímně, ale má-li to být zpětná vazba, tedy ji dávám tak, jak jsem to cítila.

Jednodenní kurz v Litoměřicích 12. 11. 22
Kurz tvůrčího psaní jsem si moc užila a rozhodně byl velmi přínosný. Tak jak byl pořádaný letos mi plně vyhovoval. 

Naše lektorka nezohlednovala, že ve skupině byli kromě dospělích i žáci základních škol. Neustále se chlubila a mluvila o Lustigovi. Celkově mi letošní kurz nic nepřinesl. Více mi vyhovoval systém, kdy dospělý a studenti byli oddělení. A když se v polovině dne vystřídali lektoři.

Kurz pro mne byl velmi přínosný. Paní lektorka Boučková mi poskytla věcnou zpětnou vazbu, nebál jsem se jí na cokoli dozeptat. Panovala přátelská atmosféra, jak díky ní, tak díky ostatním účastníkům. Myslím, že z takových kurzů budou těžit i budoucí finalisté soutěže. Ještě jednou Vám děkuji za společné sobotní literární chvilky.

Rád bych Vám moc poděkoval za možnost zúčastnit se této akce, byla pro mě nejen velkým přínosem z hlediska mého psaní, ale též velmi příjemně stráveným dnem ve společnosti milých lidí. Rád bych ocenil jak odbornou stránku ze strany lektorky, tak i organizační ze strany všech, kteří se ne přípravě podíleli, bylo mi ctí převzít od Vás ocenění.
Pokud jde o budoucí ročníky, rád se zúčastním.



4. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky a pokročilé 10. listopadu 2022

Chtěl jsem ti poděkovat za možnost se zúčastnit kurzu a opětovně nasát onu tvůrčí atmosféru. Bylo to moc fajn.
Budu se těšit na další příležitost.
Míra Tichý



Co jsme si odnesli z rétoriky 10. listopadu 2022:
- Nezačínat tak, takže, ..
- Dotáhnout energii do konce.
- Divadlo se hraje pomalu, rychle, potichu, nahlas, jinak divák usne.
- Otevírat pusu směrem dolů (tzn. ne doširoka).
- Každý den číst nahlas, hodně přehánět.
Jana Venclů



Ahoj Dani,
děkuji moc za e-knížku Živel Lustig, čte se jedním dechem. Moc jsi mě potěšila, že ještě máš výtisk Duši nespoutáš. Knihu preferuji.
Hanka Kotučová



Opět jsem se - spolu s Janou Vaňkovou - přesvědčil o tom, že forma veřejné prezentace psaného útvaru je nesmírně důležitá pro dotvoření celkového dojmu z daného díla. 
Díky!
Správně procítěná může dát lépe vyznít slabšímu kousku a dokážu si představit, že vyloženě špatná může poškodit i dílko nadprůměrné. Důležité je zklidnění, práce s dechem. Rozcvičit- prokrvit "mluvidla". Výslovnost některých výrazů není spisovná, ale archaická [jsem], [jsi]... Obdivuji kolegy, kterým tvorba literární cihly nesklouzne k tvárnici, nebo až panelu a umí potřebné vyjádřit velmi stručně (Jana, Irena). Výborná práce Bohunky na téma muž a žena. Skvělé Mirkovy povídky- motivace pro začínající i krátce pokročilé.
Marek Bucko



Milá Dano, 
díky za pěknou hodinu. Byla jsem ráda, že se moje povídka líbila, je sice ze života, ale trochu přehnaná. Včera jsem měla chuť krátit, ale pak jsem si řekla, že např. mladá generace neví, co byl časopis Burda, a tak jsem to potřebovala vysvětlit, abych nedopadla jako s Iránem, kdy mě překvapilo, že dost lidí neví, že tam je nutné pro ženu zahalení. Měj se moc hezky, zdravím maminku i Milenu a těším se na shledanou. 
Bohuna



Milá Dano,
moc díky za dnešní ranní popovídání nad zázvorem. Je to pro mě vždycky radostné a obohacující setkání 🙏. V Luxoru jsem naší knížku povídek dnes ještě nenašel, stále na ni čekají. Na hvězdy se holt musí čekat…
Libor Frank



Účastníci literární soutěže Máchovou stopou 2022
Vážené lektorky,
Porota již zasedala (Petr Bašus, Markéta Lukášková, Petra Soukupová) a pořadí literární soutěže Máchovou stopou je jasné. Vybírali jsme ze 47 prací ve dvou kategoriích (dospělí a žáci či studenti do 18 let). Úkolem bylo napsat prozaický text do tří stran A4 inspirovaný dobou pandemie, jakkoli reflektující život a události doby zasažené wu-chanských virem. Pro ty nejlepší je v den vyhlášení připraven jako odměna kurz tvůrčího psaní, který povedou spisovatelky Dana Emingerová a Tereza Boučková. Proběhne v sobotu 12.11.2022 od 9.00 v galerii Knihovny Karla Hynka Máchy v Litoměřicích (Mírové náměstí 153). V 15.00 se pak bude konat slavnostní vyhlášení výsledků. Je pozváno 17 autorů-účastníků soutěže; 6 studentů, 11 dospělých.
Petr Bašus, gymnázium Josefa Jungmanna v Litoměřicích



Literární dílna v Novém městě na Moravě 3.-6. listopadu 2022






Tvůrčí psaní nás na začátku listopadu zaválo do Nového Města na Moravě. Do Horácké galerie, mezi sochy. Kamenné, bronzové, dřevěné, sádrové. Nehybné, zakleté ve svých pózách, zdánlivě neživé. Ale jen zdánlivě! My jsme totiž během těch tří dnů zjistili, že sochy mají duši a dokonce, že dokážou k lidem promlouvat. Prostě na nás hned při první prohlídce začaly mluvit. 
Blázni, říkáte si? 
Možná, trochu… Ale tak už to spisovatelé mají. Jejich postavy si s nimi úplně normálně povídají.
Mně například bronzová Eva svěřila, že je jí na schodech smutno a že jí vadí pohledy, které na ni vrhá mramorový Jan Žižka svým levým okem. V podobném duchu hovořila herečka Otýlie Sklenářová. Janáček jí celé dny a noci civí do dekoltu.  
Busta herečky Kvapilové si zase Markovi postěžovala, že na ni busta paní Štursové vrhá nesouhlasné úšklebky. 
Socha tanečnice Aničce u kafíčka pošeptala, že nenávidí svá silná stehna. A sochy lachtanů dokonce předvedly Jasmin souboj samců o teritorium! 
Yakken se dozvěděl od Raněného, že je citlivý na zimu, a Bohunka od několika dalších soch v galerii vyslechla, že se na svých podstavcích nudí. 
Jen doufáme, že jsme příběhy, které jsme o nich napsali a v galerii přečetli, milé sochy alespoň trochu pobavily.
Nataša Richterová



Ve vymazleném podkroví Horácké galerie se procházím kolem vystavených obrazů a předčítám si svůj příspěvek. Příspěvek k tomu, jak se lidstvo má na této planetě 6.11. 2022. Chci dnes večer číst... 

Pro všechny, kdo ve svých rukou nesou
tento krásný ztřeštěný a jediný svět
a pomáhají mu přes klatby papežů a sliny velkozlodějů, přes všechny strejčkovské demokracie, mory a války.

Kultivované prostředí vybírá z mé paměti verše Václava Hraběte, a také proto jsem tady. S lidmi, kteří si v nabídce světa vybrali tady a teď. Se mnou. S vděčností a s dojetím čtu nápisy na stěnách u obrazů. Hledám, kde je ta zpráva o nás a pro nás, která tu vždycky byla, jako potvrzení, že čas je singulární. Tím, že pátrám po Jungových sinchronicitách, hledám vlastně Boha, nebo moderně řečeno chci důkaz kvantové teorie v našich životech.
A nacházím!
Jako odměnu pak dostávám k přečtení Kvantovou sušenku, a mé nesmrtelné Já, je spokojeno. Rádo se chechtá.
Beru ho tady na procházku Galerií, smíme i do depozitáře.
Jedna jeho část je zasažena zoufalstvím Raněného a jiná si potřebuje z toho dělat srandu. Další zažívá satisfakci z odložených lumpů, i když jsem si smetiště dějin představoval jinak.
Ještě jiná část by nejraději kopulovala se sochami krásných žen, všeho stáří, mládí a proporcí. Jsem muž, uvědomuji si s každou další z nich, a inspirován volám domů, té, která promne je bránou, k tomuhle krásnému tajemství. Domluvám si rande s mojí ženou a tím už vím, co s touhle inspirací.
A je tu zase Vděčnost. 
Existence, jak Ty se o mne staráš.
Veřejné čtení začíná. Vytváříme společenství s těmi, kteří dnes přišli, a tím je každého z nás o troch víc. Čteme. Posloucháme. Hudbu slov a slova hudby.
Sedíme večer kolem stolu. V blízkosti člověčenství se potkáváme nazí. Odhalení. V hlubině naší společné duše každý září.
Jasně, je to všechno zpřeházené. Ale je to jedno.
Jedno jediné jsoucno. Protože jak jinak by tohle všechno mohl dávno a přesto dopředu vystihnout verš, co jsem našel na zdi?
Diamantové moře
ryby jako šperky
Hlubinou září
Klenotník mlčí
Yakeen J. Helus  



Literární dílna v Novém městě na Moravě 3.-6. listopadu 2022


Sedím a zírám na bílý papír, přesněji, na nový, prázdný, dokument Word.
Co napsat? Od čtvrtečního odpoledne se toho tolik událo, řeklo, cítilo, nevyslovilo, prožilo.
Po napsání prvního úkolu jsem se lehce vnucovala Daně. ,,Dani, ráda bych slyšela názor účastníků kurzu na můj příběh k tématu Jan Štursa.“
,,Jo, jasně, přečteme, řekneme,“ cítím, že je Dana myšlenkami jinde. Chápu ji, je toho zkrátka moc. A nejsem tak ,,profláknutě“ dobrá ,,spisostudentka“, zkrátka žádná sázka na jistotu.
Nejde o život a nejde-li o život, jde o …
Nevadí, užiju si své spolukurzanty.
Jsme tak jiní, je tady opět skvělý mix lidských duší. Každou další společně prožitou chvílí, společnou prohlídkou soch Jana Štursy máme k sobě blíž a blíž, víc a víc témat k hovoru.
Kombinujeme možnosti jeho důvodů tvorby. Kurátorka Petra nás zásobuje ověřenými informacemi i drby z jeho života. Trpělivě odpovídá a na sebeblbější dotazy. ,,Sochy mají kostru? Proč má některá socha zelenou a jiná hnědou barvu. Ty jo a tato sličná dáma má horní polovinu těla do zelena a spodní do hněda. Co a kde je originál? Jak se cizeluje socha? Má tu model milenky, manželky?“
No ano, to se dotazuje naše ženská část ,,spisostudentů“. Chlapi se zajímají o technické postupy, to mi nic neříká, tak se ani nesnažím pochopit to.
Přemýšlím, na co asi Jan Štursa myslel, když sochy tvořil, kde je tvořil? Dělal sochy rychle, jednu po druhé, nebo rozpracoval více soch najednou a postupně se k nim vracel?
Novinky, listopad 2022

Možná není jako já, aby dělal deset věcí naráz, ale co když ano? Co když nějaký čas pracoval na ženském aktu a když ho naštvala, city ho rozervaly. Obrátil se tedy s důvěrou k mužské síle rozumu a tvořil bystu, třeba Komenského.
Docela mě pobavila představa umělce cizelujícího dámské boky a za chvílí ladící plnovous Jana Ámose. Ale před chvílí jsem si u strýčka Googlu ověřila, že to měl systematicky, jako správný muž, seřazené. 
Nejdříve potěšení mladého muže, označila jsem si to pro sebe jako ženské období. Přes ztvárnění životních zážitků, terapie vmáčknutá do soch raněný a vítězství. Až po vyjádření úcty umělce, zralého muže, k moudrosti a umění, vytvořením portrétů Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Aloise Jiráska, Boženy Němcové, mého favorita Jana Ámose Komenského a mnoha dalších.
Vytvořil, přeneseně i naše sousoší. Listopadové sousoší Horácké galerie na námět jeho ředitelky. Ředitelky tělem i duší, Věry Staňkové. Sousoší kurzu Dany Emingerové a jejích pobočníků Nataši a Yakeena.
No, už zase nestíhám, pokračování příště.
My jsme tady vlastně na arteterapii. Krása, umění, snídaňové debaty, večerní setkání, to vše mě přitahuje, potřebuji sdílet čas, prostor, nápady, bohužel někdy i ty sebeblbější. Ale jsem moc ráda za schovívavost nás všech k sobě navzájem.
Jana Bednářová



Dovoluji si co nejsrdečněji pozdravit a poděkovat za jedinečný zážitek v Horácké galerii.
Jiří Pokorný, vydavatel měsíčníku Novinky a fotograf amatér



Zase jsem tady. Už podruhé. Setřásla jsem ze sebe paragrafy, celou justici. Je to naprosto osvobozující. Koneckonců i svou rodinu nechávám daleko za sebou.
Pro mne to není seminář nebo kurz, spíše ho lépe vystihuje slovo dílna. Tvoříme z ničeho něco, často tak jako řemeslníci. Někdy se to povede, někdy ne, brousíme, ořezáváme, zkracujeme. Taky by se dalo říct, že cizelujeme. 
To slovo jsem neznala až do této víkendové dílny v Novém Městě na Moravě. Vysvětlili nám, že cizelování znamená, že sochaři brousí v konečné fázi kovové odlitky svých soch.
Totiž Danu a nás, její tovaryše písma, tentokrát hostí ředitelka Horácké galerie, Věra Staňková. Prvotním povoláním novinářka. 
Tak jako na mé první dílně na zámku v Loučeni si rozšiřuji obzory nejen o historii zámku, a teď galerie, ale i o tom, jak někdo, původně jiné profese, dokáže šířit kulturu v pravém slova smyslu. Zase koukám jak blázen, že žurnalistka se vrátila do svého rodného města, aby vplula do uměleckého světa a řídila kurátory, oprašovala a hlídala nejen sochy a obrazy.
Když nás paní kurátorka provedla po expozici sochařských děl Jana Štursy, přišlo to. První úkol.
Dana velí: „Napište cokoliv o galerii nebo o sochách ve vztahu ke Štursovi.“ Vybírám si téma, jeho sochu ‚Raněný‘. Trochu spoléhám na to, že když jde o jeho nejznámější dílo, které stojí v nadživotní velikosti na hlavním náměstí, najdu v přinesených knihách a materiálech něco duchaplného, a něco mě napadne.
Času není moc, začínám. „Hm, socha, asi bude mluvit. Ostatně, umění prý k nám promlouvá. No dobře, co dál.“ 
Štursu k vyhotovení toho díla inspirovaly jeho zážitky z války, trochu těžké téma. Je to trochu patetické, no nic, něco jsem zplodila. Nejsem moc spokojená, ale už to nechávám tak.
Své literární počiny začínají číst ti zkušenější. Řežeme se smíchy nad Markovým dialogy soch s ním jako návštěvníkem, který omylem, místo do nákupní galerie Myslbek, zavítal poprvé v životě do té umělecké. Nebo nad textem druhého Marka, jak asi vznikala socha tanečnice Sulamit Rahu. Zase je to tady. „Hele …, nechtělo by to zkrátit ? Víš ten začátek.“ 
„Hele…, nemá to dva konce ? Jak si to myslel s tím krokem u té tanečnice?“ není jasné Janě. „A jak to na vás působilo?“ ptá se Dana ostatních.
Zase je tady metoda zpětné vazby Arnošta Lustiga. Trochu jako tesání do kamene. Je to ale nutné, aby byl výsledek byl lepší. Hold, co se může líbit autorovi, nemusí být k poslechu pro ostatní.
Jsem na řadě. Dočetla jsem příběh o Raněném. Čekám na verdikt. Dana na to: „Hele, jo dobrý… ale víš, je to trochu ‚klišózní‘. Hele co, bys řekla tomu, že to dáš do DU formy. Yakeen ti s tím může pomoct, je na to odborník.“ 
Tak jo, trochu váhavě souhlasím. Po obědě se do toho Yakeen pouští. Začíná bušit do notebooku. Mám pocit, že do klávesnice udělá díry. Asi mu to válečné téma prošlo až do prstů. Zřejmě nezůstane kámen na kameni. Musím ale uznat, že výsledek je fakt opravdu lepší. Ještě s úžasnou koučkou rétoriky Věrkou pracujeme na přednesu.
Večer čteme své výtvory před prořídlým publikem. Pět hostů. Navíc, byli to kamarádi místních frekventantů kurzu a tetička ředitelky Věrušky. A ještě fotograf, ale poslouchá. 
Vadí nám to? Jsme nebo nejsme zklamaní? 
No, já jsem to skvěle užila. Za mě to vůbec nevadilo. Myslím, že slova našich textů, proložené několika krásnými písněmi Erdelky ve zdech galerie zůstaly.

Na hotelu potom debatujeme, proč přišlo tak málo posluchačů. Totiž sobotní večer v galerii byl i jakousi generálkou na autorské čtení v divadle Na Dobešce, která se koná o prvním adventním víkendu. Padají tam nápady. Marek dává k dobru své zkušenosti ze standupů. 
„Co povýšit Literární dílny ‚Psaní podle Lustiga‘ na autorská čtení a jezdit s tím jako zájezdové divadlo.“ 
No nevím, myslím si, že to Danu trochu vyděsilo. I další mají dobré připomínky k tomu, jak řady diváků v Praze rozšířit.
Nakonec v hotelu se kolem druhé ranní po douškách dobrého vína všichni shodneme, že sejít se v tak dobré partě, vyměnit si a podělit se vzájemně o své veselé i smutné životní zážitky vyváží to, že na večer nepřišlo tolik lidí.
Děkuji Ti, Dano. Opět z toho budu žít minimálně dalších několik měsíců.
Jen si musím dát trochu pozor, abych metodu zpětné vazby nepoužila zítra v soudní síni.
Radka Vodičková



Aby pro mě něco mělo smysl, musí to mít nějakou přidanou hodnotu, dále pro zkrácení, jak nám Dana ustavičně vštěpuje do hlavy, jen PH. Na naší čtyřdenní literární dílně v Novém Městě na Moravě se mi jí dostalo vrchovatě. Nechápete? Tak poslouchejte.

První PH – trénink trpělivosti

„Budeme u tebe s Bohunkou mezi druhou a půl třetí,“ informoval mě řidič Marek. Věrna své zásadě ,hlavně nezdržovat‘ jsem od půl druhé čekala připravena u okna a vyhlížela modré auto.
„Tak to vypadá spíš na třetí…“ začínal další telefonát. „Nabral jsem nějaké zdržení cestou."
Dobře, dobře, tak si radši dojdu ještě jednou na záchod, překontroluju popáté, jestli mám všechno, hlavně počítač, nabíječku, pláštěnku a proviant ke svačině. Vtom před okny přibrzďuje modré auto. Hurá! Rychle si obouvám boty a… ono jede k sousedům. No nic, snad to stihneme. Ve tři jsem se dočkala. Cestou jsme se bavili na účet Markova zapomenutého notebooku, Bohunčiny chybějící vody a ani jsme nakonec nedorazili poslední.

Druhá PH – nemusí pršet, stačí, když kape
Zatímco v roce 1938 rozhodovali v Mnichově o nás bez nás, my jsme na večeru autorského čtení četli pro diváky takřka bez diváků. Tímto děkuji Ondřejovi, Karle, Alici, Jirkovi, Karle, Editě a Haně, kteří nás vydrželi poslouchat až do konce. Užila jsem si to. A jak by řekla teta Kateřina v Saturninovi: „Nemusí pršet, stačí, když kape.“ 
Přesto bychom byli, myslím že všichni, rádi, kdyby nám 26.11. na Dobešce pořádně sprchlo.

Třetí PH – bezva parta
O tom, že se budeme věnovat literárnímu oživování soch Jana Štursy, jsem věděla už z pozvánky. Přidanou hodnotu večerů nad sklenkou vína, dobře, v mém případě nad sklenicí vody, jsem však mohla jen tušit. A tušila jsem správně. 
16 lidí rozličného věku, různých charakterů, zajímavých osudů vedlo debaty vážné i veselé, sdílelo zážitky vtipné i vážnější, přímo i s podtextem. Přesně tak, jak nás to Dana učí na svých kurzech. Vím, že to možná bude znít jako klišé, ale pro mě je právě tato vzájemné poznávání k nezaplacení.

Děkuji vám, Dano, Natašo, Věrko, že jsem tu mohla být. A vám, milé spolužačky a spolužáci, děkuji za náměty pro mé další literární snažení. Ale nezapomeňte, že pokud byste se v některé povídce třeba našli, bude se jednat o podobnost čistě náhodnou a čirou literární fikci. Literární pravda má být přece pravdivější než pravda, hlavně když to funguje.
Anna Vocelová



„Tak se tu mějte, a zítra zase v devět,“ loučím se se skupinkou psavců, která u vína ještě před půlnocí diskutuje o literárním večeru. O tom, co právě skončil, a také o tom, co se chystá za tři týdny na Dobešce.
Jak dát o sobě vědět? Neměli bychom změnit způsob propagace? Jak šest diváků rozmnožit na 60 nebo na 600? Chceme být profíci nebo amatéři? Máme vytvořit nový marketingový produkt a cestovat s ním po divadlech? Vyslat Zdeničku Na stojáka s inovací Na sedáka? Iniciovat přátelský souboj psavců s týmem Reného Nekudy? Zdeni, s tím stand-upem to vůbec není špatný nápad! A s tím soubojem také ne! Ale jinak vám řeknu, že jsem asi konzervativní. Moc bych toho neměnila. Být tady je jako být členem dobrodružné literární výpravy. 

Líbí se mi být u procesu tvoření, kdy Radka napíše text, který se pod tlakem času i skupiny promění z ich formy do naléhavější du formy, pak sledovat ten vnitřní zápas autorky, pro kterou není snadné se během chvilky vypořádat se škrty a novými větami, a pak vidět úplně zblízka na autorském čtení, jak pod vedením učitelky rétoriky Věrky se k této výzvě postaví čelem a čte příběh takovým způsobem, že z toho mají všichni husí kůži.
A to je vlastně všechno. Co k tomu dodat? Prostě CESTA JE CÍL.
Věra Staňková



Ahoj Dano,
mockrát děkuji, bylo to inspirativní a moc jsem si to užila :)
Co jsem se naučila na čtyřdenní literární dílně v Novém Městě na Moravě:
1) Základní stavební kameny příběhu :), hurá - jen je ještě poznat
2) Dívat se na příběh pohledem čtenáře / posluchače - to mě nikdy nenapadlo - aby byl příběh od začátku srozumitelný.
3) Nehonit sedm zajíců, ale jen jednu dějovou linii. Uvědomovat si čtvrtou neviditelnou cihlu - proč příběh vyprávím.
4) Škrtat a škrtat
5) Vím, jak se píší uvozovky :) a nevím zda je mám všude správně.
6) Že jsem náčelník a nevím, co s tím :)
Těším se na další kurz a ráda pomohu. Ještě jednou děkuji za hluboký zážitek.
Jana Víchová - Erdela Teriérová



Literární dílna v Novém městě na Moravě 3.-6. listopadu 2022

„To muselo dát práce! … A přitom taková blbost, že?“ Hláška ze známého filmu mi mnohdy probleskne hlavou, když dokončím nějaké svoje literární dílo. Ano, dovoluji si svoje výplody takto nazvat. 
Dana nás totiž učí nebýt skromní a umět si stát za svým. A člověk časem zjistí, že každý si najde svoje vděčné posluchače, vytvoří si vlastní fan klub. Ten můj se zatím skládá převážně z členů mé rodiny, píšících spolužáků a pár kamarádů, ale věřím, že je to jen otázka času, kdy přibydou další. Škoda, že jsem ke psaní přišla až na, no dejme tomu, středně stará kolena, že si svoji spisovatelskou kariéru nemůžu rozplánovat na příštích třeba padesát let. I když, kdo ví, kam medicína pokročí.

Vidím se naloženou ve výživném roztoku, jen hlava napojená na trubice. Koneckonců na co tělo, když píše hlasový automat a na autorské čtení dovezou moji hlavu v plastové krychli, pečlivě zabalené do bublinkové folie. A už se vítám se svými spolužáky, 126 autorské čtení, opět v Novém Městě na Moravě. Srdečně se vítám s ostatními plastovými krychlemi, ještě že je každá pečlivě označená jmenovkou. Paměť už tolik neslouží, i když já jsem byla vždycky na jména slabá. Škoda, že se nemůžeme obejmout jako dřív, ten fyzický kontakt přece jenom chybí. Večírek na uvítanou, do živného roztoku nám kápnou trošku čistého alkoholu, ať se nálada pěkně uvolní.
Ubytovaní nám paní ředitelka Věrka zařídila dole v depozitáři Horácké galerie, naskládají nás do volných míst v regálech mezi sochy. Masaryka šoupli blíž k Leninovi, Komenský se přitulí ke Gottwaldovi, no však to ty dvě noci vydržíme. K slavnostní večeři nám do hadic pustili trošku fyzáku s příchutí uzeného kolena, bohužel nebyl křen, prý by mohl hadice naleptat.
A už nás vezou na slavnostní večer do Zámeckého podkroví. Netrpěliví diváci zaplnili sál do posledního místečka, horní galerie doslova praská ve švech. Krabice máme slavnostně naleštěné, některé parádnice si je dokonce ověsily ozdobnými stužkami, vida, to musím na příště taky doladit. Danu s Věrkou vezou ještě vcelku na vozíčkách, nojo, mladý děvčata. Večer jako vždy začíná Yakín, nasadí laťku hodně vysoko, to mě vždycky zneklidní. Marek celou šou vtipně uvádí, je vidět, že je ve svém živlu. Nataška ve svátečních šatech se vyhřívá v blescích fotoaparátů, ještěže může umělé nohy ukrýt pod dlouhou sukní. Erdela zpívá svůj šanson, trošku už zapomíná text, ale její šarmantní tralala, tralala vypadá, že do textu patří.
Konečně jsem na řadě. Dnes mám takové malé výročí, po 999 čtu svoji povídku „Láska skrze kalhotky“. Lidem se to asi pořád líbí, tleskají. Doufám, že budu ještě v listopadu dopravena na Dobešku, abych to dotáhla do té tisícovky.

Ale konec snění, zpátky do reality. Místo jednoduchého naleštění krabice se musím pracně namalovat, natáhnout punčocháče až těsně pod prsa, aby mi nedělaly faldy na břiše. Volné šatky pěkně načechrat, trošku bych měla zatáhnout břicho, ale není kam. Uvnitř se ještě válí celá obrovská obložená topinka, přes kterou nemůže ani protéct to zatracené pivo.
Než začnou chodit první návštěvníci, ještě malá generálka. Kdo, kdy, kam, před kým a po kom. Zkouška mikrofonů. Pár hltů vody do staženého hrdla. Začíná mě pálit žáha a tlačí mě pravá bota. Říká se, že na jevišti herce všechny neduhy přejdou, no tak to půjdu vyzkoušet. Marek už vítá první, a doufáme, že ne poslední, návštěvníky. A Dana slavnostně zahajuje. Erdela krásně zpívá, autoři krásně čtou, ani nemám moc trému, když jdu na řadu. Dočtu a ejhle, lidi tleskají, bota netlačí a žáha se uhasila. I když horní ani dolní galerie nepřetékaly nadšenými diváky, nevadí. Dokážeme si to užít i tak. A hlavně jsem ráda, že můžeme zatím všichni tleskat a objímat se, a náš smích není tlumen plastovou krabicí.
Škoda, že je ten víkend vždycky tak krátkej ... :-)
Díky za vše, Zdena Součková



Foto: Jiří Pokorný
Literární workshop - neboli- dílna - v Novém Městě na Moravě. Den třetí. Den „D“, večer „V“!
Že workshop znamená dílna vím z práce. V korporátní firmě máme pouze workshopy. Dílna je pro nás sprostá a smrdí olejem, potem, či pilinami. Když jsem však jednou na otázku vcelku osvíceného školitele: „Víte, co vůbec znamená workshop?“, odpověděl, že „práceobchod“, sdělil mi to tajemství s dílnou. Vzhledem k tomu, že anglicky umím pouze: „hotdog, ňújork a malboro“ a ještě s mizernou výslovností, otevřel mi nový obzor. Tady v Novém Městě na Moravě jsem naštěstí pouze v dílně. Zdejší společnost je totiž korporátuprostá. Zapomínám na své zaměstnání. Nechci vystupovat v roli dvojitého agenta. Maximálně fešného myslivce, kterého tlačí v botě kopýtko a v kalhotech se tísní dlouhý chlupatý ocas. (Ale no tak dámy, uklidníme se, vždyť víte, jak to myslím). Hlavně tady ale nikomu nesmrdí vůně vzájemné podpory, příběhů a čerstvě potištěného papíru. Nikdo si na nic nehraje a úspěch druhému tady přeje více než sobě. A to nemají v korporátech, v pekle a bůh ví, jestli v nebi.
Ovšem zpět k večeru „V“. Součástí a zlatým hřebem (trémou jsem měl pocit, že mě do rakve) bylo autorské čtení. Zjistil jsem to jednak tím, že po městě a v galerii, která nás hostila, všude visely, ležely a vystavovaly se letáky s programem s pozváním na tento večer a za druhé jsem to věděl. Na letácích jsem vyfocen nebyl. Protože jsem ještě veřejně nikde nic nečetl a můj dabér podoby George Clooney, neměl čas se za mě fotit- točil nějakou sračku v jakémsi kouzelném lese v Americe. Asi tamní vánoční pohádku. 
Celý den jsem byl nervózní jak špatnej spisovatel v Dobříši a čekal na večer. Nejprve vybrat, co ze svého rozsáhlého díla přečtu. Jak to udělat? Losem? 
Nakonec jsem po tvůrčím brífinku s Danou a Natašou rozumě rozhodl, že přečtu kratší z těch dvou píčovin, co jsem za půl roku zplodil. Ovšem, jak jsem již naznačil, i vizuální stránka je důležitá. 
Vyčistil jsem si zuby… Ne, ne, tím raději nebudu své vyprávění zdržovat, mám jich 32 a přijde i na jiné partie a k této reportáži by se mohla dostat i mládež. A fakt, že jsem někdy v koupelně zcela neoblečen, by nemusel působit výchovně. 
Chtěl jsem se též oholit. Ale jednak ctím „Movember“ a hlavně si patrně strojek zase půjčila manželka (bůh ví co si s ním holila, když nemá vousy) a zcela mi ztupila břity. Už jí ho nebudu půjčovat, ať si prevít soused užije…
Dál jsem si oblékl nejlepší jediné společenské kalhoty, které mám, košili č. 51, vypůjčenou kravatu a vrhl se do víru maloměsta.
Přišli jsme do nádherného podkrovního sálu Galerie. Prý: „Budete mluvit na mikrofon…“
„V pohodě,“ myslím si a zkouším to: „Raz, dva, tři - zkouška zvuku,“ slyším za sebou cizí hlas nějakého mutujícího puboše. Zvuk se navíc při zkoušce v sále bez diváků tluče, jak dvě holky v bahně.
„Zkus ten hlas nasadit trochu níž,“ radí mi rétorka paní Věra. 
Níž to ale bohužel nejde. Asi jsem v mládí málo chlastal a kouřil a hlas neohrubl. S tím by jistě nesouhlasila moje paní. Nebo mám hlas vyšší, protože už mám málo mužské síly a testosteronu. S tím by bohužel moje paní asi souhlasila. 
To už se ale začali trousit první diváci. První a poslední. 
Poté, co se s nimi se všemi moderátor večera Marek seznámil, si s dívkou vyměnil i telefon. A za nesrozumitelného brumlání (něco jako, že měl vzít raději tu zábavu v Březiněvsi), odešel do zákulisí na panáka.
Ovšem „show must go one“, a tak i my jsme začali. Veselá povídka střídala povídku k zamyšlení, Erdela zazpívala a zahrála - naštěstí pro mě ne k tanci - jen k poslechu a večer se náramně vydařil. Dokonce i mně zatleskali - zdejší jsou zřejmě slušně vychováni. 
A kdo z diváků nepřišel, jeho chyba. Má možnost reparátu na Dobešce.
Marek Bucko



„Hele, jenom předem upozorňuju na to, že pět diváků je moje minimum. Pod tenhle počet nezačnu,“ ujišťuje nás Marek, náš spolužák z kurzů tvůrčího psaní. 
Nacházíme se v podkrovním sále Horácké galerie, a čekáme na úder šesté večerní hodiny, abychom mohli zahájit naše autorské čtení pro publikum. No, ono se řekne publikum… pod tímhle slovem si představíte sál nacpaný k prasknutí a ne pět lidí, většinou známých našich čtenářů. Teda pardon, šest. Nesmím zapomenout na fotografa. Takže naše publikum je vlastně taková pět+jednička. 
Markův zahajovací počet to sice splňuje, ale i tak stále napjatě čekáme, zda dorazí ještě někdo. Je 18:05. Počet nově příchozích-nula. 
Vidím, jak Dana, naše učitelka, skoro až zoufale objímá Yakeena, a pak zklamaně a vyčerpaně kýve na Marka, aby zahájil naši „hvězdnou show.“ 

Ten se nadechne, a pak, jako rozený stand up komik předstoupí před diváky. „Dobrý den, vážené dámy a vážení páni. Jak vidím, sešli jste se tu dnes v opravdu hojném počtu…“ 
Trochu mi cuknou koutky úst nahoru, a zároveň ho obdivuju, že má takovou odvahu, postavit se před prořídlé divácké řady, a promlouvat k nim, jako by měl před sebou vyprodaný sál Národního divadla. 

Po Markově úvodu přichází na řadu hudební vystoupení Erdely Teriérové, při kterém se snad přece jen v pěti párech diváckých očí a objektivu fotografa zaleskne zájem. Její úvodní píseň Atlas mraků nás všechny prostupuje. 
Potom přichází na řadu první blok čtenářů. Jsem mezi nimi. Cítím lehké brnění v nohách, jako vždy, když mám číst na veřejnosti. Ne z trémy, ale ze vzrušení. Ten pocit je nenahraditelný. 
Postavíte se před diváky, pak se nadechnete, a začnete číst svou povídku. V hlavě mi zní rady naší koučky na rétoriku, Věry: „Mikrofon dej do téměř vodorovné polohy, a měj ho přímo před ústy, ať mluvíš do něj a jsi slyšet. Nezapomeň, že j, se například ve slově jsem nevyslovuje...“ 
A to jsem si vždycky myslela, že čeština se čte tak, jak se píše. 
Také se mi vybavují Věřina slova o tom, ať lehce poklesnu v hlase u poslední věty, ať dělám mezi větami pauzy a nečtu moc rychle. „A hlavně dobře artikulovat!“ 
Přede mnou vystupují další tři lidé a když přichází řada na mě, přebírám mikrofon, zhluboka se nadechnu a vydechnu na čtyři doby a pak začnu číst. Mám svůj osobní příběh o šikaně, co jsem zažila na základní škole. 
Když skončím se čtením, i od pěti lidí se ozývá celkem hlasitý potlesk. 
Fotograf pobíhá po sále a mačká spoušť fotoaparátu. Cítím, že emoce z mého příběhu na posluchače dolehly. Mám obrovskou radost. I kvůli těm pěti lidem. 
Náš večer pokračuje dál, Marek moderuje výborně, snaží se ze všech sil a vystoupení prokládá vtipy a svým osobitým humorem. 
Po přestávce dokonce zjišťuji, že prý máme i „televizní diváky“. Máváme tedy do bezpečnostních kamer umístěných na levé straně místnosti. Povídkový večer je prokládán nápaditými Erdulinými písněmi a také reklamou na dvě knihy, které vznikly na Daniných kurzech a povídky v nich napsali její žáci. Nesou názvy Mami, co je to čupák? a Jak mě připravil o panenství dřímající hrom. I já mám v první z nich dva své příběhy. 
Zdena, známá svým jedinečným humorem a vtipnými povídkami, čte svůj příběh, podle kterého je pojmenována první a novější kniha. 
Vystoupení se po asi hodině a půl chýlí ke konci, naši posluchači odcházejí. 
Když se pak ještě ten večer sesedáme ve společenské místnosti na hotelu, kde jsme ubytovaní, je ve vzduchu cítit zklamání z toho, jak málo lidí se na nás přišlo podívat. 
Všichni dáváme hlavy dohromady a přemýšlíme, co pro příště změnit a udělat lépe, jak lidi navnadit… Padá spousta dobrých nápadů a zároveň zpětných vazeb pro nás, čtenáře, jak číst zajímavěji pro posluchače. I na mou hlavu se snáší kritika, a já jsem si plně vědoma toho, že si ji zasloužím. 
„Špatně jsi držela mikrofon,“ dozvídám se vzápětí. 
„Moc daleko a nízko, takže tě téměř nebylo slyšet. A také jsi polykala některá důležitá slova.“ 
„Já vím,“ odpovídám, „ale pokusím se to pro příště změnit. Více se vžiju do svého příběhu a budu mluvit tak hlasitě, až budou diváci prosit o špunty do uší. “
Dál debatujeme, co změnit, až budeme 26. listopadu číst při křtu naší knihy v divadle na Dobešce. 





Poslouchám ostatní, a i přes všechny naše nezdary si říkám, že se ten večer přece jenom nakonec vydařil. I když bylo málo posluchačů, stálo to za to. 
A já navíc pevně věřím, že jednou naše Autorské čtení opravdu překoná počtem diváků i Národní divadlo.
Jasmin Carmel



Mladý svět 11/2022

Ahoj Dano,
moc děkuji za rozhovor pro Mladý svět. Tam jedině s Tebou... 
Jinak je to síla, že když se člověk musí vejít do daného malého rozsahu. Pak kolik hezkých věcí musí pryč . Ale super.
Kateřina Šrámková



Ahoj Dano,
Posílám Ti pár povídek, básniček a tak, které asi neznáš. Když budeš chtít, klidně je přidej na tvé stránky. Budu rád. Pokud máš nějaké víkendové, či dlouhodobé kurzy, jako byly kdysi ty čtvrteční, budu rád za info a za možnost občas přijít.
Dále bych Ti byl vděčen za případné nasdílení či zmínění se o stránkách textguláš.cz na tvých stránkách či kurzech. Máš daleko větší dosah než já a mých cca 90 přátel na FB. 
Jde jen o to, dát tomu šanci, trochu to rozšířit a nechat žít vlastním životem. Má-li to nějakou kvalitu, nechť to žije a prosadí se, pokud ne nechť to zhyne na úbytě.
Tak Ti moc děkuji a těším se někdy na viděnou. Určitě už ve čtvrtek na Vinohrady dorazím.
Mirek Tichý



3. lekce s Klárou Dvořákovou 3.11.22

On-line lekce s Klárou Dvořákovou byla moc fajn, jako vždycky. 
Co jsem se naučila:
1) jak psát humor: přehánění, komičnost situací, trapnost situací, absurdní situace, humor vznikající z pointy - nejtěžší forma - těžké to vymyslet
2) stále mít na paměti: Proč to píšu? Co z toho bude čtenář mít? Jakou emoci prožije?
3) v erotice náznaky a emoce fungují lépe než popis (buď to bude směšné nebo porno)
4) lidé se rádi bojí v bezpečí svých obýváků
5) lidé chtějí u knih prožívat emoce (strach, láska, humor...)
Zuzka Kratochvílová



Ahoj, posílám pár slov k lekci s Klárou. Oproti počátečnímu předpokladu se nás nakonec dostavilo na lekci dost, takže se nestihlo číst vše, co kdo měl připraveno. Ani já jsem nečetl svou "tragédii." To samozřejmě nevadí.
Klára nás vedla pohodově. 
Co hodně rušilo, byla technika spojení. Vendula nebyla skoro slyšet, byly kvůli tomu dlouhé prodlevy a dost to narušovalo spád.
Na konci jsme se dostali k teorii o psaní humoru. Je jasné, že tohle, má-li se psané líbit, je kategorie z nejtěžších. Klára celkem přehledně zdůraznila, jak takové psaní uchopit, z jakých pohledů na legraci v psaní jít. A humor má být i v úkolu, který jsme dostali.
Celkově - až na zádrhel se spojením do ciziny, byly tyhle více jak 3 hodiny fajn. Díky. Jinak jsem od 16 listopadu hospitalizován ve FN Olomouc. Proto se příštího setkání nemohu zúčastnit. Humorný příběh napíšu a přečtu až budu redy. Ahoj. 
Wilson



Máme-li napsat vtipný příběh, není důležitý formát, ale abychom se skutečně zasmáli.
Vysvětlili jsme si na příkladech, že napsat něco vtipného lze více způsoby - komické a absurdní situace (SaturninDeník Bridget JonesovéS velkýma musíte v květnu...), přehánění do absurdna (Deníček moderního fotraPoslední aristokratka,...), komické postavy, konfrontace s upřímností dětí, nebo vypointováním na závěr.
Na kurzu jsme se také bavili o tom, proč lidé čtou. Co je k tomu vede a co u toho chtějí prožívat? Strach, dobrodružství, láska, napětí, smích, relaxace, přenesení do alternativní reality... Shodli jsme se, že čtení je hodně o emocích. Proto je dobré se vždy u textu zamyslet, jestli napsaný text nějakou emoci obsahuje.
Klára Dvořáková



Dobrý večer,
posílám tragédii z poslední lekce, nedostalo se na ni, ale je mi líto ji uchovávat v šuplíku. Klára byla skvělá! :))
Děkuji
Linda Hájková



Po minulé lekci s Klárou jsem zjistila, že jsem se po celou dobu kurzu nenaučila vůbec nic. Takže nenaučila jsem se shit detektor, používám flintu na zdi, neumím psát erotické cihly. 
(Chtěla jsem si pořídit doporučenou literaturu Dávám ti své tělo - Jak píšu milostné scény, bohužel je vyprodaná.)
Dozvěděla jsem se, co čtenáři očekávají od knih. Je nutno používat více emocí, které v příbězích hledají a chtějí se jich účastnit. Naučila jsem se jak psát humorné povídky.
Po minulé lekci jsem měla několik bezesných nocí a přemýšlela jestli pokračovat, neboť mi to zcela vzalo chuť do napsání mé knihy. 
Tento pocit jsem naposledy prožila před dvaceti lety, kdy jsem navštěvovala kurz angličtiny a lektorka mi tak ubírala sebevědomí, že po čtyřech letech jsem se bála říct větu. To mě vyprovokovalo, abych se jela naučit angličtinu do cizí země a tato zkušenost mě velmi posunula nejen v mém profesním životě. Rozhodla jsem se tedy v kurzu pokračovat, neboť jsem si ho zaplatila a budeme tedy trpět na obou stranách. Vy budete poslouchat mé špatné příběhy a já budu poslouchat, jak to špatně píšu. 
Doufám, že dojde k nějakému zvratu a opět mě to posune dál.
Hanka Kotučová



Dobrý den, Hanko,
dostalo se ke mně tvé hodnocení hodiny a myslím, že jsem udělala velkou chybu, za kterou se ti chci omluvit. Protože mě to opravdu a upřímně mrzí. Myslím, že z tebe bude skvělá spisovatelka a už ses toho i hodně naučila. To, že se jeden příběh tak trochu nepovedl, není žádná tragédie a už se nám to všem stalo mockrát. Zcela upřímně, kdyby se to nedalo opravit, a to celkem jednoduše, tak bychom ti o těch chybách ani neříkali. Když někdo napíše něco opravdu ale opravdu špatně, je kolem ticho a rozpaky. A nikdo k tomu nemá co říct. Skutečně.
Tvůj příběh stačí trochu prokrátit, dát pryč tornádo a trochu učesat tu milostnou scénu a bude z toho vtipný milostný příběh, po kterém ráda sáhne každá milovnice romancí. A to je také to, o co společně usilujeme.
Nevím, jestli jsi už slyšela Danu vyprávět, jak si i Arnošt Lustig nechával recenzovat své práce od žáků a chtěl, aby mu je pořádně strhali. Věřil tomu, že tím se jeho práce posune a zlepší.
Jestli jsme to na posledním kurzu přehnali a bylo toho na tebe moc najednou, tak mě to velice mrzí. I lektoři dělají chyby. Za sebe slibuji, že už se to nestane. Protože zpětná vazba, ač dobře míněná, nikdy nesmí autora odrazovat od dalšího tvoření. Byla by to velká škoda. Protože psaní se opravdu dá naučit, a i ty se neustále zlepšuješ, i když ti to teď tak možná nepřipadá. Ten posun tam je. Teď už jen vytrvat. Těším se na tvé další příběhy!
Klára



31. října jsem přivezla 436 knih z tiskárny 



A je to tady!!! Povídková kniha MAMI, CO JE TO ČUPÁK dnes opustila tiskárnu. Takže ji už beru s sebou na literární dílnu do Nového Města na Moravě, případně mi dejte vědět, kdo by měl zájem si ji přednostně vyzvednout u nás na Dobešce.
Dana



Milá Dano a Mileno, 
knížka MAMI, CO JE TU ČUPÁK je skvělá, zapomněla jsem skrz její čtění vystoupit v metra. 
A ještě prosba, jsou už vstupenky na její křest? 
V případě, že ano tak ještě prosím o dva kousky. Díky a na kurzu na shledanou.
Obě zdraví Bohuna Kopřivová



To je paráda! Tobě i všem autorům knihy gratuluji ke splnění snu. Držet knížku s vlastními texty je skvělý pocit a ty jsi to všem svým studentům umožnila.
Klára Dvořáková



Congratulations, Dano. Uz se tesim ze si MAMI, CO JE TO ČUPÁK pri me dalsi navsteve Cech koupim!!
Jerry Soltys
 
Listopadový Zpravodaj


Objednávky knihy
Díky za listopadový Zpravodaj. Krásná fotka, krásná Dana. Spousta pozitivní energie. Už se moc těším na autorské čtení na Dobešce. Lístek jsem si už koupila a doufám že ta pozitivní energie, která dýchá z fotky je nakažlivá.
Květa Nevěřilová



Já chci taky knihu MAMI, CO JE TO ČUPÁK. Pošleš mi ji i s podpisem? 
Standa Forejtek



Nádhera! Děkuju, že můžu být součástí.
Zuzka Fajmonová



2. lekce kurzu v Uniqua 2. listopadu 2022



Pri opise vlastných zážitkov nemusíme opisovať úplnú realitu. Kreativite sa medze nekladú.
Hačík musí byť ostrejší a úvod kratší.
Musíme si uvedomiť, že čitateľ v udalosti s nami nebol a preto musíme dbať na lepší opis miesta
Nesiliť to, aby sa čitateľ dostal do našej hlavy. Nemusí vidieť farbu rovnako ako my, Každý čitateľ si predstaví niečo svoje. Dôležité je aby zostal s nami v príbehu i keď si detaily prestaví sám. Preto nemusíme opisovať všetko detailne.
Dôležitosť podtextu.
Viktoria Jackuliakova Murinova  



1/ zopakovanie nevyhnutnosti dobrého úvodného háčiku 
2/ dôležitosť dialógov, priamej reči na vygradovanie a pripútanie k príbehu 
3/ nemusí to byť vždy pravda - dá sa to literárne "odľahčiť" "ohnúť"[
4/ čo je to podtext a ako pomáha dotvoriť atmosféru resp. popis, bez priameho popisu 
5/popis nemusí byť veľmi detailný a mal by fungovať s príbehom. Resp. môže vychádzať aj z kontextu/skúsenosti, ktorý má cieľová skupina a stačí minimum, aby si situáciu/akciu predstavila podľa vlastnej skúsenosti
Nadezda Legerská  



Co mi stačí jako popis nemusí stačit druhému - viz okno přes celou štítovou zeď v mém příběhu Nebezpečná zvědavost nemusí každému hned evokovat, že jsme v podkroví. Více pohlížet očima čtenáře, ne vypravěče.
Popis má být zasazen do příběhu, není nutné se držet reality a všech podrobností
Lenka Růžičková



Čtenář musí situaci prožívat s autorem.
První dvě věty rozhodují, jestli čtenář bude číst dál.
Literární pravda nemusí být reálná pravda.
Cílová skupina rozhoduje, jak podrobný má být popis.
Flinta na zdi
Vypointovat závěr
Eva Svobodová



3. lekce dlouhodobéh kurzu pro začátečníky a pokročilé s Klárou Dvořákovou 27. října 2022






Na 3. lekci jsem si s Klárou zopakoval, že i bajka je lepší krátká a s nejnižším počtem postav, které vysvětlí poučení.
Časy se mohou střídat, pokud to má smysl ve vyprávění a uvedu čtenáře do toho, proč se tak děje.
Každý příběh by měl mít vlastní literární útvar- nespojovat jich více do jednoho.
Je dobré mít profily hrdinů napsané ńa papíře, i kdybych to později potřeboval jen pro barvu očí.
Úloha redaktora (literární skript)
Marek Bucko



Ahoj Dano,
včerejší kurz za mne proběhl velice hezky. Jediná věc, která mě zaskočila je, že přišli jen 4 lidé z 10, které jsem měla na seznamu. Doufám, že to bylo tím, že druhý den byl svátek a všichni odjeli na prodloužené víkendy... 
Prostory na Vinohradech jsou opravdu moc hezké a moc pěkně se tam učilo! Bohunce velké díky, že mne provedla. Hodně mi to usnadnila s orientací.
Číst stihli všichni. Všem jsme to všichni rozcupovali i pochválili. ;)
Bohunka četla dvě bajky a text o Izraeli. Je to pilná žačka, zážitky k předání má úžasné. Také se o nás moc hezky starala a byla jedním slovem skvělá. 
Andrea četla „pohádku“ ze svého blogu o rychlém a pomalém mozku a druzích stresu. Hodně jsme řešili cílovou skupinu a jak s ní pracovat. Andrea byla také dobrá záminka, proč opakovat základy, které porušovali nějakou formou všichni. Všichni ochotně spolupracovali při zaučování nováčka.;)
Za domácí úkol dostali napsat jakýkoliv útvar (dialog, cihličku, povídku…), ve kterém bude postava, protivenství, ať už jakékoliv, a KONFLIKT. Aby si osahali, že příběh se rodí v konfliktu a čtenář potřebuje při čtení prožívat EMOCE. Čtenář jim musí rozumět a znát MOTIVACI, aby se uměl do příběhu vžít a prožívat ho se svým hrdinou.
Klára 😉



Na zámku v Novém Městě na Moravě budeme nejen psát, ale i číst své příběhy před novoměstským publikem, což bude skvělý trénink před křtem naší společné knihy o rodičích a dětech v Divadle Dobeška 26. 11. 2022.
Milena Pravdová



Bajka je stručný (často vtipný či satirický) příběh s morálním poučením.  
Na kurzu píšeme bajky, které mají začátek, prostředek, konec a jasně napsané poučení. Mělo by být jen jedno. Pokud jich máte více, vyberte to nejlepší. 
Poučením může být i přísloví. 
Bajky mohou obsahovat poučení již rovnou v textu (bez vypsání na konci), pak mu říkáme jinotaj (alegorie) a čtenář si na něj musí přijít sám. 
Každá bajka má, stejně jako jiné texty, název (nadpis). Mnohdy jsou to postavy z děje (O slepé kočce, O vráně a sýru). 
Bajka může být napsaná formou prózy nebo veršovaná. 
Ideálně by měla být vtipná, krátká, jasná a výstižná. 
V bajce mohou vystupovat zvířátka, hmyz, stromy, rostliny, ožívat a mluvit věci (moderní bajka). 
Bajka má emoce, jde na dřeň. Je satirická, emocionální nebo dramatická. Často kritizuje lidské chyby a slabiny. Vždy nese sdělení. 
V bajce se mohou potkat i nepravděpodobné dvojice či skupinky, ale čtenář by neměl přemýšlet, jak se to mohlo stát, pokud to není pointou příběhu. Protože pak se nevěnuje ději. V každém příběhu je třeba čtenáře ukotvit, aby mohl začít snít a příběh si představovat. 
Přestože v bajkách mluví zvířátka, hmyz nebo věci, čtenář by měl věřit tomu, že se to mohlo stát. Pozor na faktické chyby např. pávice nemá jasně zbarvená pera jako páv. 
Žádné dlouhé vysvětlování, popisy a pocity. Výborně fungují dialogy.
V bajkách neplatí, že si na vlastnosti postav musí čtenář přijít sám. K vyjádření vlastností se používají příměry: chytrý jako liška, hloupý jako ovce, rychlý jako lasička… 
Psát můžeme od konce – od poučení, nebo ho nechat vyplynout až z příběhu. Pro mnohé je snazší první varianta. 
Klára Dvořáková

Nejslavnější pisatelé bajek:
Ezop – řecký autor zvířecích bajek (6. století před n. l.).
Bidpaj – staroindický mudrc (Pančatantra; indické bajky 3. st. př. n. l. – 2. st. n. l.)
Jean de La Fontaine – Francouz, veršované bajky (17. st.)
Ivan Andrejevič Krylov (18. st.) – kritizuje politické poměry své doby pomocí příměrů;
Ivan Olbracht – O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (převyprávěné bajky Bidpaje)
Karel Čapek – moderní bajky kritizující společenské nešvary (Bajky a podpovídky)
Jiří Žáček - Bajky a nebajky pro malé i velké děti 



Přispívám do sci-fi cvičení na Facebooku a zrovna jsem tam dal příspěvek s názvem Mistrovo poučení, který by mohl být k užitku na vašem webu. Mistrem je Arthur Machen (1863-1947), Lovecraftův předchůdce v oboru literárního hororu V rozhlase teď mají sérii děsuplných povídek od světových autorů a zařadili i Machenovu povídku Změna. Poslechněte si ji, je to na půl hoďky. Zaujala mě po stránce stavby povídky. 
Arthur Machen 

Ve všech literárních workshopech, do kterých jsem se zapletl, jsem pranýřoval a odmítal stavební princip, kterému říkám „čáry máry fuk“. Je to nevykořenitelný mor. Funguje tak, že autora napadne geniální nápad. Třeba že je ve špajzu Marťan. Takže napíše povídku, jak babička upekla bábovku a zaběhl se pes a přišel Franta od vedle, tohle plácání se táhne... a na konci se dozvíme že je ve špajzu Marťan. To je princip „čáry máry fuk“. Vždycky jsem nabádal, stavět povídku tam, že hned v prvním odstavci se najde Marťan ve špajzu a co pak z toho plyne, jak ovlivní babiččinu bábovku, co má společného se psem a jak s ním vyjde Franta od vedle. OK, to je klasika.
Machenova povídka mě zaujala tím, že ve své podstatě JE TAK TROCHU „čáry máry fuk“. Zavede nás do přímořského letoviska, prázdniny tam šťastně tráví tři početné rodiny. Žádný Marťan na začátku, naopak, totální idyla. Je to stavěno jako Ravelovo Bolero – zprvu klídek, postupně trochu rozruchu a na konci zvukový masakr s hýkáním velbloudů. Tak Machen: klídek, první znepokojení – chůva děti je snědé pleti (dnes v tom vidíme skrytý rasismus), následně se ukáže, že lidé ve vesnici nechávají přes noc rozsvíceno, pokračuje výlet do skalních jeskyní a nastává masakr se vším všudy.
Jak ale to zařídit, aby laskavý čtenář přežil tu první idylickou čtvrtinu?
Machen si vypomůže úplně rekvizitou, papírem se zapsanými nesmyslnými slovy složenými jen ze samohlásek. Ten papír pak v příběhu nehraje žádnou roli (v závěru ho najdou zahozený v jeskyni, ale to už hrůza jede na plné pecky), to je jen návnada pro čtenáře, aby začal číst a čekal, kdy přijde další záhada (snědá dívka) a pak další (rozsvícená okna) a pak už to jeden samospádem s kopce. Je to trik. Je to OBEJITÍ zásady „čáry máry fuk“ tím, že z toho „fuk“ vezmu motiv, stopu, náznak – a vrazím ji do prvního odstavce.
Zkrátka, ten háček na sumce MUSÍ být už na začátku. Toť tedy poučení od Mistra.
Ondřej Neff



K tomuto referátu mě inspirovaly dvě knihy: Uzdravení Rose Gold Watsové od Stephanie Wrobel a Zkurvenej příběh od Bernarda Miniera. 
První je vyprávění matky a dcery, kdy do poslední chvíle nevíte, která je „ta špatná", komu máte fandit a jak to celé dopadne. Ve druhém případě Bernard Minier vypráví příběh šestnáctiletého Henryho, jehož přítelkyni někdo zavraždil. Postupem času přicházíme na to, že Henry není takový svatoušek, jak se stavěl na začátku. 
Obě knihy používají techniku nespolehlivého vypravěče. Během vyprávění ve čtenáři začne klíčit nejistota a tím se zvyšuje napětí a potřeba číst dál. 
Kdo mluví pravdu? A jak to tedy doopravdy bylo? Nespolehlivý vypravěč je vypravěč, jehož důvěryhodnost je ohrožena. Hlavním zdrojem nespolehlivosti jsou omezené vědomosti vypravěče, jeho osobní angažovanost a pochybný žebříček hodnot. Omezené vědomosti může mít mladý, teprve dospívající vypravěč či dítě. Pokud vypravěč nenávidí některou z postav, je osobně citově angažovaný. Nebo je vypravěčovo sdělení zabarveno pochybným žebříčkem hodnot, nebo má pochybné morální hodnoty.
Typů nespolehlivého vypravěče je několik. Může to být lhář, který záměrně zkresluje fakta, často aby zakryl své nevhodné, nebo dokonce trestné chování v minulosti. 
Tuto techniku používá Vladimir Nabokov. Humbert Humbert, hlavní postava a vypravěč Nabokovy Lolity, líčí příběh takovým způsobem, aby ospravedlnil svou fixaci na mladičké dívky a zejména svůj sexuální vztah s dvanáctiletou nevlastní dcerou.
Může to být například člověk typu klaun - vypravěč, který nebere vyprávění vážně a vědomě si hraje s konvencemi, pravdou a očekáváními čtenáře. Dalším typem je šílenec - vypravěč, který prožívá mentální obranné mechanismy (posttraumatické disociace a sebeodcizení nebo závažné duševní onemocnění, jako je schizofrenie nebo paranoia).
Může to být člověk svým způsobem naivní, třeba i dětský vypravěč. Nebo někdo jako byl například Forrest Gump - prostoduchá postava vypráví svůj životní příběh. Z jeho naivity plynou nedorozumění, která jsou divákům jasná: Apple je ovocnářská společnost, nebo tvrdí, že otec jeho milované Jenny se k ní choval dobře, aniž by pochopil, že nevhodné líbání a dotýkání svědčí o sexuálním zneužívání.
Nespolehlivý vypravěč může být také člověk se sklonem k přehánění a sebechvále, zkrátka někdo s pořádně nafouknutým egem. Já já já!
Nespolehlivý vypravěč nejčastěji hovoří v ICH formě.
Nespolehlivý vypravěč oddaluje odhalení až do konce příběhu. A někdy ani to ne. V některých případech nespolehlivost vypravěče není nikdy plně odhalena, ale pouze naznačena, takže čtenář se ptá, jak moc může vypravěči důvěřovat a jak si tedy příběh vyložit.
Pokud čtenář zjistí, že v předchozím vyprávění vypravěč zakryl nebo zkreslil důležité informace, takové odhalení nutí čtenáře, aby přehodnotili svůj úhel pohledu a mění celé vyznění příběhu. Nespolehlivý vypravěč spolehlivě udrží napětí a pozornost čtenáře.
Nataša Richterová



Bakalářská práce Báry, Fakulta designu a umění v Plzni

Krásný den přeji,
moc vám děkuji za přečtení mých básní a za rady. S tím, kdo básně píše, je malinko problém. Asi se mi víc líbí psát z mužského pohledu, jelikož to není tak osobní a přijde mi mužské pojetí lásky takové syrové v té své podstatě, ale zároveň píšu jako žena... Určitě si v tomhle nechám od vás poradit, jestli bych to měla sjednotit, protože si právě nejsem jistá tím chaosem, že chvíli píšu tak a chvíli onak. Ovšem vzhledem k tomu, že na všech ilustracích bude ženské nahé tělo, tak zas nevím, jestli by to bylo hezké psát vyloženě nějak vytříbeně. Asi je pro naši generaci hodně výstižné to, co o volnosti gendrů píšete, takže to možná nechám tak, jak to samo narostlo. Co myslíte?
Určitě mi bude ctí, když mé básně zveřejníte na vašem webu.
Barbora Macko



2. lekce dlouhodobého on-line kurzu 20. října 2022



Ernest Hemingway kdysi řekl, že každý opravdový příběh končí smrtí. Tragédie není jen pouhým zobrazením utrpení.
Hlavní hrdina by měl na něčem lpět a jeho lpění by mělo být vyřčeno.
I U tragédie je nutné myslet na tři nejdůležitější věci: začátek, prostředek a konec. Obzvláště silný závěr je nutný! Závěr, který čtenáři nepřináší poučení, působí, jako by postrádal moment katarze - tu vnitřní očistu člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo setkání se zlem. Zkrátka tragédie bez katarze přestává být tragédií.
Nataša Richterová



Příběh, kde se autor pokusí čtenáře rozesmát, je komedie. Pobavit je mnohdy těžší než dojmout. Humor může vzniknout absurditou, přeháněním, uváděním postav nebo autora do trapných či fatálních situací nebo až na závěr překvapivou pointou.
Komedie většinou končí šťastně.
Cílem autorů komedií je rozesmát své čtenáře. Aby bylo něco vtipné, musí oslovovat spíše intelekt, než emoce a nesmí být urážlivé.
Komedie je ze své podstaty lidská. Něco je vtipné jen potud, pokud to divákům připomíná lidskost. Nezpůsobuje bolest ani destrukci. Je zkreslené, ale bezbolestné.
Lidé se smějí - dokud si neuvědomí, že si ten člověk zlomil nohu. V tu chvíli už akce není humorná.
Klára Dvořáková



Akademie ČTK 6. října 2022


Dana dostala do vínku hned několik darů. Především umí psát. Když čtete její knihu, cestopis, rozhovor, máte pocit, že psaní je snad ta nejjednodušší věc na světě. Tak snadno a dobře se to čte. Když dočtete její knihu Živel Lustig, chcete se vrátit na první stránku a znovu si počíst. Dana ale umí nejenom psát, také vás dokáže pro psaní získat. Umí vám vysvětlit, co v psaní funguje, i to, co dokáže vaše dílo zabít. Dana je tělem i duší sportovkyně. Na jejích seminářích okamžitě zjistíte, že je kamarádská a hraje fair play. Není to rozhodčí věčně s píšťalkou v puse, je zkušená kapitánka týmu. Dana pracovala jako manažerka ve velkých společnostech. Díky tomu moc dobře ví, jaká je to úleva, když rigidní korporátní jazyk pustíte z hlavy a propadnete kouzlu hry se slovy. Povznášející. Dostala Dana do vínku ještě něco? Dostala. Je nabitá pozitivní energií, na svět se usmívá. Chcete to s ní zkusit? Nakazí vás.
Jiří Chrást, zakladatel a emeritní ředitel Akademie ČTK



Dlouhodobý kurz v pojišťovně Uniqua první lekce 14. října 2022, nalejvárna 3. října


Co jsem se naučila na první lekci 14. října 2022:
Zajímavý úvod.
Psát pohledem cílové skupiny.
Méně je více.
Flinta na zdi.
Zajímavý závěr s větou rezonance, která nemusí souviset s tématem textu, ale ucelí ho.
Lenka Růžková



Děkuji za dnešní setkání. Zaujalo mě: 
Flinta na zdi.
Přímé řeči.
Sračkoměr - shitdetektor
Pohled jiných očí.
Václav Ettler



Dakujem za dnesnu prijemnu lekciu. Naučila som sa:
Využívať priamu reč, nemusí byť scenár. 
Urobiť zaujímavý háčik. 
Pointa môže prísť aj celkom na konci (Evka). 
Vedieť pre koho píšem. 
Príbeh má mať výkyvy (nie všetko v jednej úrovni)
Naděžda Legerská



Co jsem si uvědomila na první lekci 14. října 2022:
znát cílové skupiny
krátit balast
začátek musí chytit
závěr optimálně také
přímá řeč rozsvtí text
Eva Svobodová



Priama reč je výtaná
Dej nemá byť monotónny ale má mať dynamiku
Úvod je najdôležitejší
Treba dbať na konzistenciu
Dôležité je vcítiť sa do čítateľa, ktorý náš príbeh neprežil
Viktoria Jackuliaková Murinová



Najdôležitejšia je prvá veta/úvod
Uvedomovať si, pre koho píšem a tomu prispôsobiť štýl a jazyk
dynamiku udržovať vkladaním priamej reči
nezahlcovať text vatou
dôležitá je pointa - z
záver
Beáta Lipšicová



Druhá lekce dlouhodobého prezenčního kurzu na Vinohradech 13. října 2022


Ahoj Dano,
na on-line kurzu, který jsem absolvoval místo prezenčního zameškaného Covidem, jsem zachytil téma- něco jako- kam kráčíme, migrace lidí atd...  Přiznávám ale, že jsem již dlouhou dobu nosil v hlavě námět, který s tímto- zdálo se mi - souvisel. Napsal jsem tedy následující povídku, ale je to hodně, hodně dlouhé... Příběh je ale dle mého natolik složitý, že po zkrácení by nedával smysl, nebo by tam byly faktické nelogičnosti a nesmysly. Je to laděno do scifi... Kdyby se Ti časem podařilo na to kouknout a nějak posoudit, byl bych moc rád.
Marek Bucko



2. lekce dlouhodobého kurzu na Vinohradech 13. 10. 2022
Zasílám ještě pár vět k ukončenému dlouhodobému kurzu: Opět jsem si připomněla, že popisování skutečného příběhů může být pro čtenáře někdy velice nepřehledné, nevěrohodné a pro autora zbytečně svazující.
Snažila jsem se naučit, jak jít bez okolků rovnou na věc, umět škrtat a rozloučit se nemilosrdně s veškerými zbytečnostmi, používat správně takzvaný shit detektor.
Červenala jsem se, ale snažila jsem se překročit jeden svůj pomyslný blok, a to psát o choulostivých tématech.
Dostala jsem příležitost správně si pohrát s pravdou a fikcí.
Stále bychom si měli opakovat větu Ověřovat si fakta!
Děkuji za takovou příležitost, je mi mezi vámi hezky. Jsem ráda, že toto vše mohu zažívat.
Ještě jednou díky a těším se na pokračování příští čtvrtek.
Míša Čápová



Kurz mi dodal odvahu psát, přemýšlet o textu analyticky, pochopila jsem základní strukturu příběhu, jaká slova nepoužívat, vědět, kdy příběh ukončit.
Budu ráda za další informace.
Hanka Svačinová



12. října 2022
S lektorem Reném Nekudou jsme se opět sešli na Vyšehradě v Kavárně Čekárna a plánujeme společný vyšehradský projekt!
Dana



PRO BUDOUCÍ AUTORY KNIHY:
Rozmyslet si, o čem by měla vaše knížka být. Vyprávěj děj své kamarádce/kamarádovi, který je cílovou skupinou pro tvůj příběh. Nejde o anotaci, ale o popis děje. Zvaž, zda prozradíš konec, nebo napneš publikum.
Otázky, které ti pomohou v přemýšlení, ale nečekáme na ně odpovědi v textu, který budeš psát.
Kdo je hlavní postava?
Je něčím zvláštní? Liší se?
Kdo je další (druhá) hlavní postava?
Kdo je antihrdina (antagonista)? (Nemusí to být člověk, mohou to být okolnosti, nemoc, situace, kouzlo, prokletí...)
Jaké máš vedlejší postavy příběhu?
Jaké si klade základní otázky?
Bojuje proti něčemu nebo někomu?
Jaká je zápletka?
Jaký bude její první konflikt?
Druhý konflikt?
Třetí konflikt? (Vypadá to beznadějně?)
Jak to postavu posune? Jak jí to změní život?
Jaký je konec?
Klára Dvořáková



Akademie ČTK 6. října 2022

Co jsem se naučila na kurzu v Akademii ČTK 6. října:
Méně je více. Povídku tvoří literární cihly: dialog-popis-akce. Přímá řeč rozsvítí celý příběh. Dialogy musí obsahovat uvěřitelnou komunikaci. Snažit se vlézt do hlavy postavy.
Marie Pražáková



Důležité je, co si odnáší čtenář, protože má k dispozici jen slova na stránce papíru. Literární pravda je pravdivěšjí než pravda (realita). Příběh se dá vepsat do sedmi slov. Časová osa dává příběhu řád a smysl.
Jaroslav Homolka



První lekce dlouhodobého on-line kurzu 6. října 2022


Naučil jsem se vše o psaní anotací, jak je důležité správně pojmenovat postavy, aby v tom čtenář neměl guláš, že mnoho účastníků kurzu neprospívá.
Jiří Wilson Němec



Rád bych dostal do nějaké knížky svoje zážitky z cestování. Spousta let, spousta intenzivních zážitků i spousta zemí. V jedné knížce. Mix příběhů, vtipných situací a "zeměpisu". Chci zjistit, jak na to:-)
Martin Paruch



Naučila jsem se: přidávat akci do příběhu! Je důležité znát kostru svého příběhu. Mít dobrý nápad, důležitý je název. Anotace musí být zajímavá.
Jasmin Carmel



Ahoj,
na vlastní knize nepracuju (resp. nějakým způsobem pracuju na čtyřech, ale tématicky nejsou pro kurz moc vhodné), ale rád bych si zkusil nějaký cestopis, reportáž a klidně i nějaký rozhovor. Ale i ta zadávaná témata, která by mě samotného nenapadla, mě baví.
Posílám člověka naší doby k tématu: Možná je náš svět jen hrou nějakých vyšších bytostí, které nás řídí jako počítačovou hru.
Michal Hejna



Dnes jsem se naučil, že je anotace, co to je, k čemu slouží a minimálně teoreticky jak ji napsat. Nejzajímavější mi přišlo, že může být na tutéž knihu velmi rozdílná- dle pisatele a cílové skupiny.
Marek Bucko



Mám ráda učení pomocí zpětné vazby, ráda se setkávám (alespoň virtuálně) se známými tvářemi a doufám, že se jednou setkáme i osobně. Hledám inspiraci pro mou další tvorbu.
Co čekám od dalšího turnusu dlouhodobého kurzu pro superpokročilé? Pokračovat v tom, co děláme teď
zkoušet si nové žánry, způsoby psaní (překvapilo mě Falknov Calling - psalo se mi to dobře a docela snadno). Nezkusila jsem ještě psát poezii (je to spíš vlastní úkol pro mě samotnou - brát to jako formu hry/zábavy/vyzkoušení něčeho nového)
Těším na viděnou.
Zuzka Kratochvílová



Tvůrčí skupina Rozmazlení v divadle Semafor 7. listopadu 2021

Křest knihy VYDŘI-DUŠI  6. října 2021
Jak psát anotace Vašich budoucích knih:

Co není anotace?
Nepleťte si anotaci s recenzí. 
Recenze je delší text, rozbor vašeho díla a jeho hodnocení, které se objeví v tištěných médiích nebo na webových stránkách knihkupectví či knižních blogerů. 
Autorem recenze bývá profesionální novinář, kritik, publicista… 

Křest knihy 10. dubna 2019

Co je anotace?
Krátké a výstižné představení vaší knihy tak, aby upoutalo pozornost redaktora / vydavatele / čtenáře. 
Stručně v něm představujete, o čem váš příběh vypráví – žánr, postavy a krátce zápletka. 
Hlavním cílem anotace je zaujmout, upoutat pozornost. Je to marketingový text, reklama na vaši knihu. Tento kratičký text může rozhodnout o tom, zda se nakladatelství či čtenář bude vaší knihou dále zabývat. 

Kde ji budete potřebovat?

1/ Pro distributora. Na základě anotace distributoři odhadují, jak se bude kniha prodávat a podle toho si objednávají počet kusů na sklad.

2/ Vyskytuje se u všech popisů knihy v internetových obchodech, popisuje knihu v knižních databázích a často se dává na zadní stranu knihy, aby zájemce přeměnila v kupujícího.

3/ Na zadní obálku Vaší knihy.

4/ Pokud pořádáte crowdfundingovou kampaň (Startovač, HITHIT, Donio…), bude anotace jedna z prvních věcí, kterou musíte mít. 


Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga


Jak napsat anotaci?
Anotace musí být napsána lákavě, avšak pravdivě! 

Nalákat na něco, co v textu nakonec nebude, se nevyplácí, protože dílo si čtenáři přečtou s určitým očekáváním, které obdrželi právě v anotaci. 
Jde o reklamní text, který se řídí spíš psychologií prodeje než čímkoli jiným. Je dobré se poradit s někým, kdo se zabývá marketingem, popř. sepsání anotace zadat. Ale vy znáte svou knihu nejlépe! Proto je dobré vytvořit alespoň koncept anotace.
Anotace nesmí prozradit, jak příběh dopadne, aby měl čtenář zájem si knihu přečíst a dozvědět se to. Můžete však zmínit, jaká zlomová či krizová situace v knize nastane, aby to v čtenáři posílilo zvědavost.

Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga

Tip: Zkuste anotaci začít otázkou, která pomůže čtenáře patřičně navnadit.

Pro inspiraci odkaz na anotace knih Dany Emingerové a Rozmazlených


ŽELEZNÝ DĚDEK Ireny Lahodné


 
Co by měla obsahovat?
- o jaký se jedná žánr
- v jaké době se příběh odehrává;
- kdo je hlavní postava/-y;
- jaká je hlavní zápletka.
- neměla by obsahovat klišé typu „kdo lže, ten krade“ nebo „láska hory přenáší“


Duši nespoutáš
Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga

Můžete doplnit:
- Co je na knize nejzajímavějšího a čím je jiná, než ostatní podobné knihy? Jaké oproti nim nabízí výhody?

- Co kniha čtenáři přinese, jakou jeho potřebu uspokojí? Podívejte se na to z pohledu čtenáře. Jakou potřebu byste museli mít vy, aby vás kniha zaujala a koupili jste si ji, kdybyste nebyli jejím autorem?

- Obsahuje kniha odpověď na nějakou neobvyklou otázku? Obsahuje nějaké tajemství? Najděte absurdní momenty, neobvyklé situace, nečekaná rozuzlení. Položte otázku, která vzbudí zákazníkovu zvědavost, nakousněte napínavé téma a nechte ho nedořešené.

- Je něco mimořádně zajímavého na autorovi, na procesu, jakým kniha vznikala nebo třeba na vzniku původní myšlenky?

- Je to spíš marketingový než umělecký text. Proto se neostýchejte knihu pochválit a vyzdvihnout její kvality. Ale pozor, neměla by obsahovat jakékoli subjektivní informace ("Úžasná kniha, stojí za přečtení, nebudete litovat... apod.)

- Je naprosto zásadní si ujasnit, co je na knize jedinečné. Co čtenáři dá, proč stojí za to si ji přečíst. S tím pak můžete pracovat nejen v anotaci, ale i v dalších textech na stránce s předprodejem. A po vydání třeba v rozhovorech s novináři.

- Představte si cílovou skupinu, která bude vaše texty číst. Zkuste se na text, který tvoříte, dívat očima potenciálního čtenáře. Zaujme jeho pozornost? Bude pro něj srozumitelný? Hovoří jeho jazykem? Jsou pro něj sdělované informace důležité?
Rozsah anotace: 5 – 10 řádků (zhruba 450 až 550 znaků)
Nataša Richterová

Příklad velmi nápadité anotace na knize ZE ŽIVOTA FOTOGRAFA od Petra Jana Juračky, který je také žákem kurzů:

Také jste si jako malí představovali, co všechno zažijete, až budete dospělí? Petr Jan Juračka na své sny nezapomněl. I díky tomu je dnes přírodovědcem a světově uznávaným fotografem. Jak? To psal celých 7 let do své knihy.

„Když se narodíte jako zrakově postižené dítě s křivou páteří a s plochýma nohama, v patrně nejplošším místě ve vesmíru, totiž Pardubicích, Vaše šance na to stát se světově uznávaným fotografem, horolezcem, anebo vědcem zabývajícím se fotografií mikroskopického světa nejsou příliš velké. Jenomže občas se stane, že se u kolébky zjeví dezorientovaná sudička a začnou se dít věci. Já tohle štěstí měl a kromě vědecké kariéry na Univerzitě Karlově jsem se napříč všem prognózám podíval přes hledáček fotoaparátu na šest světových kontinentů, lezl na druhou nejvyšší horu světa a popsal nový živočišný druh. Celou tu dobu si píšu deník a nyní nastal čas proměnit všechny ty poznámky v jeden ucelený příběh. V knihu, která je přímým důkazem toho, že zázraky se dějí a že Bůh má blázny rád.” – Petr Jan Juračka




Už vím, co je to anotace. Musí být krátká, zaujmout, mířit k cílové skupině, naťuknout tajemství. 
V příběhu používat literární cihly - dialogy, akce, popisy.
Hana Kotučová



Víkendový kurz psaní cestopisů 1. a 2. října 2022


Milá Dano,
sedím ve vlaku do Budějovic a říkám si, jak byl tento víkend povedený. Dlouho jsem nebyl na takovém kurzu, a ještě k tomu sám - rozuměj bez nikoho známého - a strašně jsem si to užil. 
Doufám, že se mi povede aspoň jednou dvakrát v týdnu k zasednout k počítači a něco napsat. 
Určitě se zúčastním nějakého pokračování - láká mě dlouhodobý kurz, ale musím doma vše nějak sladit, protože on-line kurzy jsou pro mě složitější v tom, že mám doma prcka, psa a manželku, kteří jsou (ačkoli je mám rád) pro tvorbu rušivými elementy. Případně bych se zúčastnil nějakého prezenčního kurzu v Praze, i kdyby se na něj nevztahovala Tebou zmíněná šprtí odměna :-D
Děkuji moc za vše a hlavně inspiraci pro mé hodiny - hned příští týden něco vyzkouším.
Měj se krásně a přeji jen samé pilné a snaživé posluchače.
Martin Jakubík

Víkendový kurz 1.-2. října 2022


Zaháčkuj, zkracuj! 
Kopni hlavu do příkopu, vystřel z flinty a pamatuj, že příběh je grunt.
Piš pro čtenáře, ne pro sebe. Pro sebe už ses napsala dost.
Otáčej čudlíkem "ZESILOVAČE VYPRÁVĚNÍ"
Začni v dramatickém momentě
Není důležité povídat, ale rozumět si
Cti svatou trojici DIALOG, POPIS, AKCE
Když se ti to nebude dařit, nezapomeň, že všechno má začátek, prostředšk a konec.
Radka Myšková



Co jsem si vzal nebo připomněl na kurzu psaní cestopisů 1. října:
Proč jsme ten text psali: vybrat úhel pohledu
Psaní s podtextem: myslet
Vybalancování: příběh/povídka x zeměpis
Martin Paruch



Zopakovala jsem si mnoho věcí, které už jsem znala, ale hodně zapomněla. 
Bylo to skvělé! Díky!
Bohuna Kopřivová



Víkendový kurz 1.-2. října 2022
Shit-detektor, flinta na zdi a hlava v příkopě
Proč to píšeme
Příběh na 7 slov
Dobře rozmyslet tři část
Naučili jsme se psát dialog a popis očima jiného člověka
Představení charakteru v akci
Proč cvičíme bajky s poučením a co je jejich podstatou
Martin Jakubík



Děkuji za milý, zábavný a poučný víkend.
Naučila jsem se, že:
Všichni máme šanci psaní zvládnout
Méně je více
Co jsou literární esence - veselý, smutný, hnusný, krásný
Tady jsou šprti vítáni
Naučila jsem se, jak vypadá příběh a jak se nepíše
Bez fantazie to nepůjde
Musím si přečíst něco od Hemingwaye, nejen Stařec a moře
Bajka není mrtvá
Daniela Vočadlová



Víkendový kurz 1.-2. října 2022
Pět nejdůležitějších věcí z dnešního dne v kurzu:
1. Shit detector
2. Slovesa zrychlují děj
3. Neopakovat slova o stejném základu
4. Nepojmenovávat, ale popisovat
5. Mít jasné "Proč"
První věta by měla být úderná, krátká a snadno zapamatovatelná
Pozor na pasivní tvar sloves
V příběhu strídáme dialog,popis, akci
Nic nevyhazovat - může se hodit příště
Veronika Bělinová



Mockrát děkuji za kurz. Co jsem se naučila: 
Musím vědět, komu je text určen, na koho cílí
Název je důležitý - nemá být zavádějící
Psát tak, aby se do příběhu mohl čtenář vžít, aby to bylo uvěřitelné
Hlavu kopnout do příkopu jako v tom vtipu - zjednodušovat
Pasivní tvary sloves jsou spisovatelský hřích
Rytmus: dlouhé, krátké věty, ošklivé, krásné, veselé, smutné
Dialogy oživují text
Popis 
Nemíchat úhly pohledu - ich-forma x er-forma
Pozor na citlivá témata (např. popis nehody)
je potřeba znát cílového čtenáře
Text má začátek, prostředek, konec a neviditelnou část (krom bajky) - proč jsme to psali, co si z toho má čtenář odnést
Tereza Vaňková



Někdy méně je více
Název a první věta jsou nejdůležitější pro chycení čtenáře
Je potřeba vždy "vystřelit z flinty"
Nepsat zdvojující slova
Čtvrtá neviditelná část, proč jsm to psali
Před uvedením více jmen nastínit rámec
Pasivní tvary sloves jsou spisovatelský hřích
Pravidla se můžou porušovat, když to funguje.
Tadeáš Pešek



Dobrý jednoznačný název
Příběh musí mít tři části (začátek, prostředek, konec) a čtvrtou neviditelnou věc (proč jsme to psali)
Slovesa ženou příběh dopředu, přídavná jména berou svižnnost
Spisovatel musí znát dokonale své postavy
Neopakovat slova se stejnými slovními základy
Kratší věty jsou dramatičtější
Pasivní tvary sloves nejsou dobrý
Naučila jsem se, co je popis, dialog, bajka
Nikdy nevyhazovat nic, co jsme napsali  - může se hodit jindy
Nepoužívat přídavná jména slovesná (slova s koncovkou "ící") a zpodstatnělá slovesa ("ání")
Pavlína Hošková



Věrka Staňková, kterou znáte jako bývalou manažerku kurzů Psaní podle Lustiga, působí už dva roky jako ředitelka Horácké galerie. Sídlí na zámku v Novém Městě na Moravě, kam nás pozvala od čtvrtka do neděle 3.-6. listopadu na čtyřdenní literární dílnu pro pokročilé i začátečníky. 
Na zámku budeme nejen psát, ale i číst své příběhy před novoměstským publikem, což bude skvělý trénink před křtem naší společné knihy o rodičích a dětech v Divadle Dobeška 26. 11. 2022.
Dana



Já su tak dojatá, děkuju za všechno. Na knížku se moc těším. 
Zuzka Fajmonová



Ahoj Dano,  
dík za říjnový Zpravodaj. Nastoupila jsem na střední školu a je tady teď tolik nového! Vlastně mi to dalo inspiraci k napsaní asi dvou povídek... Až je ještě trochu doladím, taky Ti je pošlu. Také bych se ráda účastnila desetidílných on-line kurzů. V příloze ti posílám svou povídku o šikaně ke čtení na Dobešce. Už teď je mi jasné, že mě zase donutíš tam "pozabíjet moje miláčky", ale dofám aspoň, že ta kostra příběhu je dobrá, a že odpovídá tématu, cos mi zadala. Něřeší se tam ani tolik samotná šikana, jako spíš její důsledky a dopady.  A ráda bych si objednala knihu Mami, co je to čupák. Bude i v knihkupectvích?
Jasmin



Seminář dramaturgie s Pepi Lustigem 14. září 2022

Ahoj Dano,
chtěla bych Ti moc poděkovat, že jsem mohla přijet na lekci dramaturgie a poznat trochu té Lustigovské energie. Pan Lustig je úžasný vypravěč. Stránky notesu mám opět popsané všemi krásnými a nevšedními slovními obraty, které ten večer padly od vás všech. A to mě právě baví :)) Jsem ráda, že toho můžu být součástí.
Domů do Děčína jsem odjížděla nadšená a zároveň zklamaná, že jsem tam s Vámi nemohla kvůli spoji domů vysedávat déle. Ale budeme doufat, že to se příští rok změní a budu studovat v Praze :))
Jak by řekl pan Lustig: "Já to mám ráda".
Děkuji Ti za tyhle světy.
Linda Hájková



Pan Pepi Lustig mi svého tatínka dost připomíná, na té společné fotce bych si ho i spletla...
Markéta Mrázková



Moc ráda vzpomínám na skvelou a tvurci atmosferu, která na kurzech panuje. Doufám že se mi letos podaří zase se do kurzu prihlasit. 
Květa Nevěřilová



Zpěv straky 
Už to jsou aspon dva roky, co jsem byla na tvém kurzu četla tam začátek své rozepsané knížky. Tak hlásím, že se povedlo dopsat i to ostatní. 
Za dva dny mi kniha vychází pod názvem Zpěv straky v nakladatelství Host.
Dana Beranová



Dobrý den, Dano,
pracuju ve firmě na výrobu horkovzdušných balónů. Letos slaví 30 let (výroba balónů v ČR 40 let) a chtěli bychom vydat knihu o tom, jak z nápadu u piva vyrostla jedna ze tří největších továren na horkovzdušné balóny na světě.
Máme dané podklady a zdokumentovanou historii firmy, příběhy od památkářů, a potřebovali bychom šikovného autora, který by příběh sepsal. A tak se chci zeptat, jestli byste se do toho chtěla pustit nebo jestli nemáte tip na někoho, kdo by se na to hodil.
Wendy Vítková



Vážená paní Emingerová,
pověděla mi o Vás paní Lustigová, tak si dovoluji Vás oslovit.
Žila jsem několik let v Mexiku, studovala, hodně cestovala a milovala (ano bez lovestory by to nebylo ono, že? :-)) )
Bublá to ve mně už dlouho a tak bych konečně ráda moje zápisky a spisky z cest i z duše vepsala do knížky. Ale úplně nevím, jak na to? Nějaké texty mám - psala jsem rok a půl blog....
Eva mi pověděla, že byste mohla poradit?
Radka Myšková



První lekce dlouhodobého kurzu 29. září 2021



Co jsem se naučila 29. září 2021:
1. Snést kritiku
2. Neplést slevesné časy dohromady
3. Neopakovat slova
4. Některé věty jsou zbytečné
Tereza Gardavská



Milá Dano a Mileno,
posílám včerejší cestopis o Tibetu a cvičení z hodiny. 
Existovalo tam i Nejvyšší oratorium, sídlo orákula – věštce, který měl předpovědět podrobení Tibetu Čínou. Kdyby nebylo věštcem předpovězeno obsazení Tibetu, bylo by ještě mnohem více obětí. Když to ale předpověděl orákul, nedalo se nic dělat, museli to přijmout, říkali si místní a nebouřili se. I tak za oběť padla celá pětina původních obyvatel.
Bylo to zase moc fajn. jsem ráda, že jsem to "dala", i když mám po zářijovém úrazu trochu problémy s hlavou. Budu těšit na další lekce.
Bohuna Kopřivová



Co jsem se naučila na první lekci dlouhodobého kurzu 29. září 2021:
1. Flinty na zdi
2. Začátek, prostředek, konec a poučení
3. Důležitý je nadpis 
4. Musm vymyslet úderný začátek
5. Používat přímou řeč
6. Bajka musí mít poučení
Irena Taterová



Milá Danuško,
Jsi životabudič a ani to možná o sobě nevíš. Kdyby Tě poznalo víc lidí, jistě by se spotřeba kávy, pervitinu i kokainu významně snížila. Myslím, že máme podobné životní krédo. 
Není nad to, posílit a podepřít toho druhého. Jsem rád, že mi Tě osud postavil do cesty. 



Krásný den, paní Emingerová,
obracím se Vás s poptávkou na školení popularizátorů vědy pro 10-15 účastníků. Jsou to naši PR lidé na jednotlivých ústavech AV ČR, jejichž úkolem je prezentovat poznatky vědy široké veřejnosti. Líbil se mi kurz Kreativní psaní nebo Řekni to jasně. Místo školení je hlavní budova AV ČR, Národní 3, Praha.
Ing. Michaela Váňová

Oslavy 20 let vydávání časopisu National Geographic Česko v Národním muzeu 13. září 2022



Ahoj Dani,
při procházení monitoringu médií jsem si na Tebe vzpomněla a posílám pozdrav – třeba z toho uděláš zajímavé cvičení pro Tvé lekce. 
Kéž bych zase mohla chodit. Napiš mi, prosím, možnosti, jaké máš teď od podzimu pro chronické začátečníky, jako jsem já.
Eva 



Závěrečná 10. lekce dlouhodobého kurzu pro superpokročilé 22. září 2022

Dnes jsem to nejzajimavějši vinou selhání techniky neslyšela, jsem z toho smutná. Ale to, co jsem slyšela, bylo skvělé.
Bohuna Kopřivová



Během kurzu jsme si zdokonalovali Aristotelovy zásady psaní. Líbí se mi zpětné vazby. Jsme úžasná parta psavců. Stojím o bližší lektorský kontakt s Danou i Natašou.
Jiří Wilson Němec



Potkala jsem se s lustigovskou energií a v hlavě mi rezonuje spousta myšlenek. O literatuře, o filmech, o tom, jak učit psát. O postavách, které jsou vrstevnaté, jako cibule. A v průběhu příběhu odlupuju jednu vrstvu po druhé a odhaluju čtenáři charakter. O tom, že opravdu nejlepším způsobem psaní je představit charakter postavy v akci, protože to tak dělal Arnošt, učí to Dana, ale i Pepi takto přednáší svým studentům. O tom, že filmový jazyk se podobá spíše hudbě než literatuře. A pokud někdo přenáší literaturu na filmové plátno, musí postihnout spíše ducha díla nežli prostředí a repliky. Zkrátka mi opět došlo, že je báječné být autorem! Nejen proto, že si můžu vymýšlet, ale protože literatura je jediná činnost, kdy jako autor znám nejhlubší tajemství člověka, o kterém píši.
Nataša Richterová



Ahoj Dano, 
konečně jsem dotáhl své webové stránky. Jsou pojaté jako takové snad zajímavě dělané úložiště. 
Když se jukneš, budu rád. Jestli se budou líbit a žít si vlastním životem, budu ještě raději. 
Doufám někdy na viděnou.
Mirek Tichý



Seminář dramaturgie s Pepi Lustigem 14. září 2022

Ahoj Dani, Mileno,
zasílám malý postřeh ze středečního semináře dramaturgie s Pepi Lustigem: 
Na počátku bylo slovo. Spíše slova, spousta slov. Zajímavých, podnětných, inspirativních. Otevřela jsem proto v dobré víře notebook, že si vše poznamenám. Ale ouha, nemám nic, šlo jen poslouchat. Gejzír myšlenek, informací, fórků nelze jen tak zaznamenat, to se musí prožít teď a tady. Porušila bych vlastně sama pro sebe jedno z hlavních poselství celého semináře. Vměstnat do příběhu (rozuměj filmu) pocit, touhu a nevracet se do minulosti. K čemuž by při psaní poznámek jednoznačně došlo, protože kdo z vás zvládne tisíc úhozů za minutu? A ještě ke všemu s odkazem?
Ještě jednou moc děkuji, že se seminář dramaturgie uskutečnil a že jsem při tom mohla být. Máte skvělé nápady.
😊
Míša Čápová



Na semináři dramaturgie s Pepi Lustigem jsem si uvědomila, že válka a holokaust byly strašlivé, že vypsat se z toho byl pro Arnošta Lustiga druh terapie. A zároveň - život jde dál. Arnošt má syna a vnoučata a ti už holokaust řešit nemusí.
Seminář zábavný, mnohokrát děkuji. 
💚
Jitka Sova



Co jsem se naučila:
1. Všechna pravidla lze porušit, když to funguje
2. Lze stavět na literárních cihlách: popis, dialog, představení charakteru v akci
3. Je dobré situaci vyhrotit, aby lepší bylo ještě lepší a horší bylo ještě horší
4. Aby v příběhu neběhalo moc „zajíců“
5. V příbězích nedávat „nálepky“, ale v bajce to funguje
6. Nebát se otevřít
Radka Vodičková



Mila Dano, 
setkani s Evou Lustigovou v Bruselu bylo velice srdecne. Posílám prispevek o putovní výstavě a jak v ni Arnošt Lustig figuruje, včetně oživení a průběhu inaugurace.
S pozdravem a těším se na lekci příští čtvrtek .
Vendula



Milá Dano!
Moc Ti děkuji za krásná slova. Také míříš ke hvězdám tím, co děláš, a vůbec svojí povahou.
V Bruselu na výstavě o Arnoštovi JÁ CHCI BÝT ČLOVĚK nám budeš chybět. 
Jsem ráda, že Jana Cercel a Vendula Langová přijdou a přidávám je na náš seznam hostů, který se rychle zaplňuje...
Eva Lustigová



Ahoj Dano,
děkuji za pozvání na lekci dramaturgie s Pepi Lustigem. Koncept kurzu by mě moc lákal, ale nedávám to válečné téma, holocaust. Mám to podobně s válečnými filmy... Zkoušela jsem Lustiga číst - je to úžasný spisovatel se skvělými texty, ale nedokázala jsem dočíst ani třetinu knížky. Je to pro mne moc silné téma, naprosto nechápu, jak tohle může dělat člověk člověku a mám z toho strašlivé pocity. Představa, že se do toho noříme půl dne... Prostě nemůžu.
Omlouvám se. Věřím, že kurz se vydaří a že většina nejsou takové "citlivky";)
Klára



Objednávky knihy
Ahoj Dano!
Já už se tak těším na tu knihu. 
Budou to speciální Vánoce, mám v plánu darovat ji svým blízkým s věnováním. Jsem ráda, že zrovna teď vyšlo tohle krásné téma Rodiče a děti. 
Mami, co je to čupák - úžasná památka i pro má vnoučátka, pravnoučátka a budoucí generace.
Bohdana Pufferová



Dani,
Ještě jednou děkuji za uvedení do života psavců 😊 Posílám opravenou, osekanou povídku o potopě v poušti. Snažila jsem se použít to, co jsem se v kurzu naučila. Doufám, že to bude aspoň o trošku lepší. Přeji Ti mnoho nadaných psavců. Naučila jsem se:
Psaní metafory
Psaní bajky
Pravidla přepisování
Charakter v akci, vědět vše o osobě, princip kry, jen to co vyčuhuje
Nepoužívat nahodilý rým,
Více používat přímou řeč, krátké věty, více sloves, méně přídavných jmen, příslovců, vyhýbat se trpnému rodu.
Naše zkušenosti jsou inspirací.
Vtáhnout čtenáře do děje.
Shit detektor, osekat text.
Kurz mě prozatim naučil používání vice sloves, ženoucí text dopředu a omezit přídavná jména, která text brzdí.
Nutnost představit charakter, vyhnout se postavě, která se dále v povídce neobjeví,tzv. Flinta na zdi.
Nadpis a první věta musí oslnit a zaujmout.volit raději krátké věty. Používat přímou řeč.
Využívat popis jinýma očima.
Používat emoce
Děkuji za krásný a zábavný kurz a budu se těšit na příště.
Hanka Kotučová



Milá Dano a Natašo,
za všechno moc děkuju. Bylo mi se všemi fajn. 
Bohužel, kvůli nečekaně zkomplikované rodinné situaci se musím s lítostí omluvit ze semináře s Pepi Lustigem, na který jsem se moc těšila a připravila. 
Stejně tak se zatím dál nebudu moci zúčastňovat dalšího pokračovacího kurzu. 
Budete mi scházet, protože tak vynikající lektorky jsem snad ještě ve svém nijak krátkém životě nepotkala. Budou mi scházet i všichni moji milí "spolužáci" z on-line kurzů, a stejně tak jejich povídky, které z větší části byly pro mne poučením i inspirací. 
Nadále však budu pečlivě sledovat Zpravodaj (snad ho budu moci nadále dostávat?) a za sebe doufám, že mi to snad vyjde později a znovu se na nějaký dlouhodobý kurz přihlásím. 
Jednou jsem napsala, že se pro mne tato setkávání stala bezmála drogou, a tak nevěřím, že vydržím abstinovat trvale...
Jarka Rymešová



9. lekce kurzu pro super-pokročilé 8. září 2022


Milá Dano a Mileno,
posílám svou povídku na téma NESPOLEHLIVÝ VYPRAVĚČ. Bylo to včera moc fajn lekce a jsem ráda, že jsem to po svém letním úrazu "dala", i když mám s tou rozbitou hlavou trochu problémy. No, mohlo to dopadnout hůř a jen doufám, že se to ještě zlepší, ale kdo ví, v mém věku... Tak se budu těšit na další lekce. 
Bohuna Kopřivová



Srdečně zdravím Danu a její tým,
tak za opět se to stalo. V pondělí, po literárním víkendu s Danou a dalšími inspirativními lidmi, jsem opět spadla "na prdel".
Těžká realita všedních dnů mě snesla honem rychle z obláčku literárních esencí. V pokusech o literaturu hledám to dobro a v žalobách a u soudu většinou ukazuji, co je na tom druhém špatné.
Díky za to, že právě těmto chvílím je ještě možné potkat lidičky, kteří s pokorou se chtějí rozvíjet, vystoupit ze své "komfortní zóny" a pojmenovávat "co je dobré". Psavcům navzdory jejich trémě a obavám, že neumí psát, že nic nevymyslí, že stydí se před ostatními, to najednou funguje.
Myslím si, že je to řetězení a předávání něčeho dobrého, něčeho výjimečného. Arnošt Lustig na to přišel, jak na to, Daně to předal a ta to se svou neobyčejnou invencí předává dál. Pohodu, naději ve víru v sama sebe a cestu, jak na to jít. Tak by to mělo být v každém oboru.
Ještě jednou DÍKY.
V listopadu se těším. 
Radka



Víkendový kurz 3.-4.9.2022

Ještě jednou moc děkuji za úžasný víkend, bylo to skvělé jako vždy! Naučila jsem se:
- Že i když nenaplním téma, můžu mít dobrou povídku, protože čtenář nezná zadání
- Že vypravěč nemusí říkat pravdu
- Že není jeden návod na to, jak vymyslet zápletku – buď předem, anebo postavy jen hodit do určité situace

- Že je občas lepší psát o něčem, co neznám tak dobře, abych pořádně popsala příběh
- Že nespisovná čeština se hodí jen někam
- Že i když nenaplním téma, můžu mít dobrou povídku, protože čtenář nezná zadání
- Že vypravěč nemusí říkat pravdu
- Že není jeden návod na to, jak vymyslet zápletku – buď předem, anebo postavy jen hodit do určité situace

- Že je občas lepší psát o něčem, co neznám tak dobře, abych pořádně popsala příběh
- Že nespisovná čeština se hodí jen někam
- Že musím vytvořit rámec a do něj vložit postavy
- Dramatickým věcem dát sílu a hlavně prostor, který může být větší než v reálu
- Vyhýbat se pasivním slovesům (byli jsme pozváni) – zní moc úředně
- Že nesmím pustit čtenáře ani na chvíli ze snu
- Že spisovatel se nesmí bát žádného tématu
Sofie Epsteinová



Anička a Tereza (13 let)
-Přídavná jména a příslovce brzdí průběh vyprávění.
-Text by měl být uspořádaný – začátek, prostředek, konec. Ale ne moc uspořádaný.
-První věty musí být poutavé aby zaujaly.
-Pokud autor hraje na emoce -> jedině dobře.
-Někdy je to moc. Moc opakovaných slov nebo moc detailů.
- Flinta na zdi.
- Nemíchat er a ich formu a přítomný a minulý čas.
- Pravidla se můžou porušovat pokud to funguje.
- Třídit důležité a nedůležité informace.
-Každý muže psát.
-Vyhýbat se pasivním slovesům -> zní to moc úředně.
-Nevěsit flintu na zeď jen tak.
-Shit detektor je dobré používat.
-Ne vždy musí člověk vědět co se stane na konci příběhu.
-Všechny pravidla se dají porušit když to funguje.
-Vyhrocení -> nejlepší ještě lepší a nejhorší ještě horší.
-Psát přirozeně.
-Musíš o postavě vědět všechno.
-Zkušenosti inspirují vaše příběhy, ale nepište úplně podle reality.
Tereza Anna Polívková



1) Občas je dobré nerozepisovat se o zbytečných detailech
2) Když dostanu nějaké zadání nemám na něj v textu upozorňovat
3) Když někam jedu nepsat zdlouhavou cestu, ale spíš začít příjezdem
4) I když je zpětná vazba občas pichlavá je dobré se nad ní zamyslet
5) Používat přímou řeč se vyplatí
6) Udržet dlouho pozornost
7) Přídavná jména a příslovce zdržují
Anička Barešová



5 věcí, co jsem se naučila 3.-4. září:
- Psaní je hodně o detailu a věty by měly být kratší.
- Nemíchat ich a er formu
- Zaujmout text emocí
- Častěji používat přímou řeč
- Při psaní příběhu nemíchat více příběhů dohromady, soustředit se na jeden základní a více ho rozvést
- Příběh se dá vyjádřit i sedmi slovy
- Začáteční věta musí být úderná a kratší.
- Do příběhu sem tam začlenit metaforu.
- U bajky mít představení postav, zauzlení a rozuzlení, a hlavně nějaké poučení.
- Vyhýbat se pasivním slovesům a trpnému rodu.
- Psát tak, aby čtenář nechtěl přestat číst. (Vše viděl jako film)
- Nebát se otevřít, pravidla lze porušit, když to funguje.
- Melodie textu. Hlídat si časy.
Kristýna Kučmínová



Dobrý den, Mileno,
víkend byl moc fajn. Netušila jsem, že si při psaní a povídání o psaní může člověk odpočinout. Moc ode mě Danu pozdravujte a ještě jednou jí za mě vysekněte poklonu za skvěle vedený kurz: "sek :)". 
A co jsem se naučila: 
text má úvod, stať a závěr a 4. neviditelnou část - proč text píšeme
literární cihly: popis, dialog, akce
první věta, to je to oč tu běží
méně (příslovcí, přídavných jmen), znamená více
dozvěděla jsem se i něco o sobě
A co mi to dalo? 
chuť něco napsat
osobní zkušenost, jak je fajn být na jednom školení společně s dětmi, které to baví - budu ráda šířit při své práci, často slyším, proč něco nejde a že je třeba počkat, až dětem bude 18
vděčnost svému muži, že mi dal hezký dárek a pokoru, jak mě dobře zná
relaxaci a odpočinek od povinností a jiné práce
Johana Mertová



Víkednový kurz 3.-4.9.2022
Co jsem se naučil: 
Vynech všechno, co je nepodstatné. (Puška na stěně.)
Musí být nadpisy - názvy - zejména u novinářského článku (ale mě jsou lhostejné)
Musí zaujmout první věta. (1 a 2 jsou jako marketing.)
Začátek, prostředek, konec - a to tehdy, kdy je k tomu vhodná doba.
Musí být něco, co není napsáno musí být v pozadí - to je podtext.
Důležitý je pohled ostatních na text (nebo si to jen připravit) - sám totiž vím víc (ledovec) a text má jen špičku ledovce
Čtenář potřebuje nápovědu, aby nebyl ztracen.
Ztracen může být i v případě, že text skládá z mnoha ingrediencí.
Dynamika se musí střídat, aby čtenáři neusnuli.
Psát pohledem jiného je občas atraktivnější.
Přímý text, krátké věty. Pak to je jako ze života.
Slovesa nesmí trpět = vynechávej trpný rod, trpný je, že se s podmětem něco dělá, "Schůze byla ukončena." x "Schůze skončila"
Bajky: Stručně a úderně. Jedna hlavní zápletka. Poučení.
Autor ví o postavě vše. Čtenář ale vidí jen špičku ledovce.
Jak psát? Povídat, vyprávět, představit si pro koho
Představit si, že ten, kdo to čte, neví ostatní
Napsat, co postava dělá, ale nepsat "je sprostá zdravotní sestra".
Důležitý je název, aby zaujal a začátek, který ohromí. První věta.
Obecně. Přídavný jména a příslovce: je nutné šetřit.
Aristoteles: Začátek, Prostředek, Konec
Neviditelná část: proč jsme to psali (viditelná je jen u bajky).
Puška na stěně = zmíněná věc musí mít roli (nebo roly)
Literární cihly = popis, dialog, akce
František Tichý



10. lekce dlouhodobého kurzu pro mírně pokročilé 1. září 2022 s Natašou a Klárou
Ahoj Dano, 
děkuji Ti, že jsi věnovala mé povídce čas. Tak, jak si to opravila, je maximun, co se dá udělat. Ale četl jsem jednu krásnou věc, která se hodí k mé žádosti, abys napsala, co si o té povídce myslíš:
Vážený pane, 
žádáte mne o radu. Přečetl jsem si rukopis Vašeho románu a mohu Vám zodpovědně říct: Jezte víc ryb! Obsahují fosfor, který podle lékařů napomáhá rozvoji inteligence. Soudím, že by Vám stačily dvě velryby střední velikosti. 
S pozdravem Mark Twain.
Já myslím, že bych taky potřeboval jíst víc velryb.
S pozdravem a díky
Zdeněk



Ahoj,
děkuji za výborný kurz, škoda, že musím psát diplomku a nemám čas. Snad se v budoucnosti k literárnímu psaní zase dostanu, když teď se držím spíše té sportovní novinařiny. Co jsem se naučil 3.-4. září na víkendovém semináři:
1. Musm znát publikum, na které cílím
2. Psát očima někoho druhého /něco co neznám
3. Flinta na zdi
4. Slovesa ženou děj, přídavné jména/příslovce zpomalují
5: Včas příběh utnout.
6. Teorie postav, jako autor musím vědět o ní všechno
7. Otáčet slovosled /rytmus vet
8. Kouzlo krátkých vět
9. Hlídat si časy
10. Říkat věci na přímo jako kamarádovi
Michael Frederick  



Ahoj, 
díky za zářijový Zpravodaj. Už teď se na vás těším, v listopadu, pokud mě to osud dovolí, na Dobešku přijdu a knihu Mami, co je to čupák si určitě pořídím. Tímto si jako obvykle zamlouvám výtisk... ale nikdy neodolám a neodchazím s jednou knihou. 
Tak nashledání 
Pavla Smitková



Nemůžu se ČUPÁKA dočkat. 
Bohdana Pufferová



Už to začíná mít podobu, přátelé! A taky název. Mami, co je to čupák... A samozřejmě datum křestu, že ano - 26. listopadu.
Na vzniku téhle knížky jsem se podílela a mám z toho fakt velkou radost. Je to takovej nácvik na kompletně vlastní dílo. 
A pro mé blízké možnost udělat si radost a pobavit se i příběhy ze života mých spisovatelských přátel!
Děkuju za možnost být součástí toho všeho!
Zuzka Fajmonová



Ahoj Dani,
u nás v UNIQA zase svitla možnost, že bychom měli firemní kurz tvůrčího psaní, takže jsem dostala za úkol posbírat nějaké nabídky od různých lektorů, z nichž si naši šéfové vyberou. Šla bys do toho výběru? Účelem je obecně zlepšit psanou formu projevu, oprostit se od korporátštiny a uměl zaujmout.
Nicméně měl by to být „lidský kurz“ se zajímavými úlohami z obecného literárního psaní (Tvoje cihly), a pak na to navázat i nějakým tím firemním textem.
Kurz by měl být tak cca na 3-4 měsíce 1x za 14 dnů s pevným termínem s domácími úkoly a pak společným čtením a hodnocením. Docházelo by cca 4-8 osob, většinou ti, kdo píšou často nebo je to jejich náplň práce. Částečně prezenčně, částečně on-line.
Děkuji moc a měj se hezky, snad zase brzy na viděnou.
Eva Svobodová



Lektorky Klára, Dana a Nataša

Semináře se pro mne staly tak trochu návykovými. Na každou lekci se těším, i když mívám často smíšené pocity, zda budou mé příspěvky splňovat všechny nároky a uspějí. 
Nejen přístup všech lektorů, ale hlavně fakt, že si mohu vyslechnout vesměs velmi dobré povídky svých "spolužáků" mi dává nové impulzy, abych se sama zdokonalovala. Dost věcí jsem se naučila a mnohé z toho - hlavně ta různá nápaditá zadání a úkoly - s úspěchem využívám při práci se svými mladičkými žáky na ZUŠ. Velku inspirací a výbornou učebnicí je i knížka Kouzlo psaní knih podle Lustiga. Díky.
Jarka Rymešová z Chebu



Dlouhodobé i víkendové kurzy s DE

Psaní s Danou rozhodně není procházka růžovou literární zahradou! Ale nechci strašit zájemce o kurz, naopak! Za sebe velmi doporučuji vyzkoušet si kurzy na vlastní kůži! A co vás vlastně čeká? Kromě teorie, samozřejmě i praxe. Před ostatními účastníky přečtete svou povídku. Například příběh o vašem dědečkovi. Příběh, který vás stál mnoho bezesných nocí, ale možná, že jste ho jen narychlo upletli během cesty vlakem. S bušícím srdcem čekáte na reakce spolužáků. Zasmějou se? Dojme je to? Co na to řeknou? Možná, že se i zasmějou, možná vás i pochválí, ale pak nastoupí Dana.
A pokud jste už trochu pokročilý student, Dana vezme to vaše dítě, to pracně vypiplané miminko, nad kterým jste proseděli tolik hodin, a začne ho cupovat na kousky. A vy jen sedíte, posloucháte, rudnete a blednete a nestačíte se divit. Nestíháte si ani dělat poznámky a pozorujete, jak z toho vašeho majstrštyku, z té vaší katedrály, zůstává v prachu jen hromada kamení. A chce se vám brečet. 
Ale když se prach usadí a slzy oschnou, něco v té suti se najednou zaleskne. A to pak je ten diamant, o kterém píše Arnošt Lustig, Stephen King a další velcí literáti a učitelé psaní. Diamant, nad kterým se posadíte, uklidníte své rozjitřené emoce, že se s vaším miláčkem tak necitlivě zacházelo, a začnete ho vybrušovat.
Dana Emingerová ve Všechnopárty
A když si přečtete pátou, sedmou či desátou verzi, vidíte a slyšíte, že je to konečně to, co jste vlastně od začátku chtěli sdělit světu. Nebo je to naopak něco úplně jiného, protože to, co jste původně chtěli světu sdělit, byla pěkná ptákovina. Zkrátka, že Dana měla pravdu, když vyškrtala celou úvodní pasáž a z dědečka udělala, kvůli větší věrohodnosti, babičku. Ať tak, či onak, nakopne vás to k dalšímu psaní. A díky Daně začnete psát víc. Protože Dana samozřejmě nejen, že cupuje vaše díla, ale hlavně povzbuzuje k napsání dalších. A bude vás učit, jak na to a vy si budete zase o kousíček víc věřit. Ale hlavně, bude vás to bavit!
Nataša Richterová

Uvažujete o originálním dárku pro své přátele a blízké? Přihlásit se na kurzy Dany Emingerové můžete zde.



Letní 8. lekce dlouhodobého kurzu pro pokročilé 18. srpna 2022


Ahoj holky,
když na mém prvním dlouhodobém kurzu v Butovicích Nataša v rámci úvodního představování řekla, že chodí na kurzy psaní pořád dokola, protože je to pro ni vlastně droga, nedovedla jsem si tak úplně představit, že bych někdy řekla totéž. A je to tady. Rok se s rokem sešel a jsem závislá taky... Takže ano, mám zájem o pokračování.
Na čem bych chtěla pracovat?
Bavila mě práce na společné knize o rodičích a dětech, protože je to pro mě ze života (byť třeba fiktivního). Ráda budu přispívat do projektu "Člověk naší doby", protože se nemusí jednat jen o sci-fi a vize, kam se naše civilizace řítí. A taky bych se výhledově ráda dopracovala ke své vlastní knize, jejíž směr zatím nechávám uzrát.
Obecně - jak už jsem říkala dříve - netluče mé srdce pro cestopisy, sci-fi a historické věci s přesahem (jako jste tvořili na Loučeni).
Užijte si dovolenou, nebo aspoň sluníčko na zahradě. Hlavně žádné povodně, hurikány a jiná zvěrstva.
Anna Vocelová



Milá Dano,
poslušna Kingových rad o tom, že se má člověk vracet k rozepsaným věcem ve chvíli, kdy mu skoro přijde, že to ani nenapsal, jsem vyhrabala ze šuplíku knížku, kterou jsem začala psát v roce 2009. A přijde mi to docela dobré, jen moc nevím, co teď s tím. Jestli pokračovat a snažit se to dopsat, nebo naopak osekat a udělat z toho delší povídku. Nebo vrátit do šuplete...
Zábavné je, že vlastně pořád píšu o podobných věcech 
Hana Hermanová




Dano, 
moc děkuji za vzpomínku na maminku. To se tak hezky čte. Jsi moje spisovatelská hvězda... Jsem velmi ráda, že jste s maminkou v červnu oslavili její 98. narozeniny. Měla Tebe i Tvého Petra moc ráda.
Hanka Salajková



Už jsou spolu na věčnosti. Sourozenci, kteří se milovali, i když je režim na mnoho let rozdělil. Hana a Arnošt.
5. srpna 2022 zemřela brzy nad ránem v 98 letech Hana Hnátová Lustigová, starší sestra Arnošta. 
Měla moc ráda setkávání s mladými lidmi.
„To totiž je o životě a o zábavě a nejen o nemocech a vzpomínkách,“ říkávala.
Moc fandila tvůrcům z kurzů Psaní podle Lustiga a pravidelně bývala ozdobou našich večerů autorského čtení. Všichni na ni s láskou a úctou vzpomínáme...
Dana Emingnerová



20. června 1924 - 5. srpna 2022
Mám smutnou zprávu. 
Dnes nad ránem odešla moje maminka Hana Hnátová. Říkala, že tady každý dlužíme jednu smrt. 
Její odchod jí byl vysvobozením. Už chtěla za maminkou a za Arnoštem
Hana Salajková



Ahoj Dano,
děkuji Ti za Zpravodaj
Ráda bych popřála hodně životní sil velké dámě české společnosti - statečné Haně Hnátové Lustigové k jejímu krásnému jubileu. 
98 let je požehnaný věk. A paní Hana je navíc studnicí silných příběhů, které předává dál jako její bratr Arnošt. Její životní optimismus po tom všem, co si v koncentrácích protrpěla, je obdivuhodný.
Vlaďka



Ahoj Dano,
děkuji Ti za srpnový Zpravodaj. I když nejsem už aktivní, tak si ráda přečtu, co je nového. Je to pro mne jako babičku milé rozptýlení.
Hezký zbytek léta přeje
Jarka Kosková 



Všechno je jednou poprvé. Jak jsem se dozvěděla z červencového ZPRAVODAJE, v knížce o rodičích a dětech CO JE TO ČUPÁK budu mít dvě povídky, tak svoje písmenka uvidím poprvé vytištěná v opravdové knize. 
Děkuju Dano, že nám kurzy Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou ukazuješ další a další zákoutí, kam nás může přivést naše vášeň psát. Děkuju všem, kteří mě v mém psaní podporují a přináší jim radost stejně jako mně.
Míša Štěpánka Sedláčková




Ahoj Dano,
Náplň a forma kurzu mi vyhovuje. Nejvíc se naučím na konkrétních příkladech - přesně jak to děláme teď - rozebírat naše texty, zkoušet s nimi experimentovat (přesouvat odstavce, měnit úhly pohledu nebo ich-formu a er-formu) a k tomu vždycky trocha teorie s úkolem na vyzkoušení. Jsem ráda, že si můžeme vyzkoušet i různé literární formy - reportáž, cestopis, bajka, verš atd.
Zuzka Kratochvílová



MALÉ PŘÁNÍ K POUSMÁNÍ 
Narozeniny dnes slaví naše úča nejmilejší,
tak jí přeji hlavně zdraví, ať je čím dál veselejší.
Od cihličky k cihle jdeme postupně a pomaličku,
můžem si psát, už co chceme, když tedy zvládnem bajčičku.
Flinty na zdi vymýtíme, i když to jde někdy ztuha,
trefný název vymyslíme, pochvala je totiž vzpruha.
Ocelové má snad nervy, nikdy jí nic nebrání,
aby zase plna vervy nutila nás k škrtání.
Kdo dýl píše, ten víc maže, Dana zvedá nároky,
shit-detektor pětkrát ba že, jsme snad psaní otroky?
Jistě že jsme, ale šťastně, byť to mozek zavaří,
lebedíme si pak slastně, když se textík podaří.
Daně patří velké díky, nejen že dnes oslavuje,
naučila nás od píky, jak se čtivé dílko kuje.
Anna Vocelová



René Nekuda
O tvoření postav a zápletek z pohledu více teoretiků
„Jak je těžké někoho doopravdy poznat v běžném světě?“
To byla první věta, která na mě vyskočila, na blogu známého českého lektora tvůrčího psaní, René Nekudy.
„V některých případech je to až nadlidský výkon“ pokračuje René.
Jeho myšlenka mě velmi pobavila. Ale i přestože se držím pravidel a mám pocit, že jsem našla svůj styl, se čas od času, ocitnu ve slepé uličce a nevím kudy kam.
René Nekuda v článku s tučným titulkem „Jak vytvořit literární postavu?“ doporučuje vyzkoušet známý Proustův dotazník. Funguje to podobně jako novinový rozhovor. Ptáte se na různé otázky, na
které tedy odpovídáte přímo hlasem vámi vymyšlené postavy. Například:
„Jaký talent byste chtěli mít?“ nebo „Kde byste nejraději chtěli žít?“ či „Jakou nejdražší věc vlastníte?“
A právě, čím hlouběji pronikneme do životů našich postav, tím více se naším čtenářům zalíbí. A za mě sednout si k šálku kávy nebo čaje se svým smyšleným hrdinou a pokecat o jeho životě o tom,
čeho se nejvíce bojí nebo kým pohrdá, není vůbec špatný nápad.
Ovšem další známí a úspěšní spisovatelé by na to šli z druhého konce. „Já spoléhám na intuici,“ tvrdí například Stephen King ve své knize O psaní.
„Obvykle vložím postavu do jedné z nepříjemných situací a pak jen sleduji, jak se z ní snaží dostat ven.“ 
Podobně pracuje i česká spisovatel science fiction Ondřej Neff, který nám říká: „Vemete figuru, vhodíte ji do průseru a sledujete, co se s ní stane. A to je ono.“
Všimněme si toho, že oba spisovatelé kladou důraz na to, že naším úkol není pomáhat hrdinům na svobodu, ale pouze jako divák, co se bude dít dál a zapsat to.
Ať se rozhodnete pro interview se svým smyšleným hrdinou nebo ho hodíte rovnou do průseru, nejdůležitější stejně je a bude, a tvrdí i Hemingway a Arnošt Lustig, vědět o své postavě toho desetkrát více, než se odvážíte cokoliv napsat.
Ať už naším první nápadem byla událost, zajímavá postava nebo dokonce téma či prostředí. Tak se každém konci naší práce na se musí spojit dva body, které se vzájemně doplňují.
Postava sice je velkým literárním jádrem, ale její pouhá existence nemůže mít trvalý dopad. Součástí autorova plánu by měla i zápletka. Tedy ten průser, do kterého postavu hodíme.
Na tu lze jít třemi způsoby.
1. půjčí si nějakou tradiční zápletku nebo děj ze skutečného života
2. vrácíme se cestou zpět od vyvrcholení příběhu
3. tápáme kupředu z úvodní situace
Samozřejmě nikdo z nás obvykle nevymyslí celou zápletku najednou. Můžeme na ní pracovat dny, měsíce i roky. Můžeme jít dopředu, dozadu, doleva doprava nebo všemi směry najednou! Zkoušíme a ochutnáváme nové možnosti, děláme si poznámky a necháváme nápad v hlavě chvíli uležet.
Cokoliv, co se nám v životě stane může být možný námětem pro zápletku, postavu, téma, prostředí.
Ať jde o hádku s partnerem, konverzaci s přáteli, podivnou zprávu z novin nebo cestu autobusem.
Na kurzech psaní se učíme o pravidlech, kterých bychom se měli držet stejně, stejně jako správný autor se drží svého plánu.
Ale víte, co se říká „Pravidla jsou od toho, aby se porušovala.“ A když to funguje, má to úplně jiný grády.
Linda Hájková



Milá Danuško,
moc ráda bych tě požádala, zda-li bys mi mohla napsat pár řádek o mém Blogu. Byla jsi blízko, když se to všechno stalo. Proto myslím, že budeš ten pravý člověk.
Moje knížka se jmenuje PRVNÍ ROK BEZ TEBE. Už má téměř všechny náležitosti, řeším nyní tiskárnu a obálku. Až vyjde, snad už konečně v sobě tuhle tragickou životní kapitolu uzavřu. I když mi Petr chybí, musím jít dál.
Lea Mandíková


Ahoj Dani,
strašně moc děkuji za to, že jsi zařadila moje mateřské postřehy do chystané knihy o rodičích a dětech. Jsem úplně dojatá. Moc, opravdu moc mě to povzbudillo! 
Strašně mi všichni chybíte.
Zuzka Fajmonová



Vážená paní Emingerová,
musím Vám zpětně poděkovat za podněty, které mě nasměrovaly k psaní. Na Váš kurz jsem sice nedojela, ale vše, co jste o tvůrčím psaní někde napsala, mi pomohlo uvolnit nečekané schopnosti. 
Psala jsem jen tehdy, když to na mě přišlo. V hlavě mi od probuzení běžely celé věty, které jsem okamžitě zapisovala. Pauzy mezi takovými stavy byly poměrně dlouhé, někdy celý měsíc a moc jsem nevěřila, že svou představu dotáhnu do konce. No, a vidíte, kniha je na světě a mám na ni krásné ohlasy. Díky též za červencový Zpravodaj.
Nepovažuji se za spisovatele, vše, co jsem napsala souvisí s mou terapeutickou činností a osvětou ohledně automatické kresby a osobního rozvoje. 
Rozpomínala jsem se na skutečné události, které jsem zažila buď já, nebo mí klienti. Cílem mé knihy bylo propojit příběhy s poučením, pochopením způsobu, jak o životě přemýšlím a jak pracuji s emocemi a myšlením, dát lidem určité návody ke změně myšlení, což dělám leta, ale doposud jsem to téma neuchopila literárně.
Takže ještě jednou Vám děkuji a pokud by Vás zajímalo, co dělám, najdete vše na webu automaticky.cz.
Alena Vychodilová



DUŠI NESPOUTÁŠ objednáte zde.
Hezký den, paní Emingerová,
tímto si Vás dovoluji kontaktovat jako spoluautora knihy DUŠI NESPOUTÁŠ, kterou máme v knihovně. Oslovila naši čtenářku Hanu, s tím, že by ráda panu Tomáškovi poděkovala a poslala mu příspěvek 2000 Kč na číslo účtu, který je uveden v knize 4340368053/0800.
Děkuji moc a přeji hodně úspěchů a více takových vydařených projektů
Petra Bažilová, místní knihovna Davle



Ahoj Dano, 
dohodli jsme se s Wilsonem, že zkusíme během léta psát společnou povídku na pokračování. Pokud nám to půjde, budeme ji zveřejňovat ve skupině. Bylo toho teď na mě hlavně v kanceláři moc, psaní jsem měla jen jako ventil a nedokázala jsem se už moc soustředit na cokoliv dalšího strukturovaného. Přes léto se projdu úkoly, které jsi posílala a budu psát. Pokud psavci nějak rozvinuli nástřel povídky na pokračování, můžeš mi je poslat, zkusila bych nápady zapracovat do povídky, tak aby se případně dalo zase navazovat dál a kdo bude chtít, mohl by se v létě zapojit. Užij si léto, těším se na další potkávání a děkuji za povídky v knížce.
Míša Štěpánka Sedláčková



7. lekce dlouhodobého kurzu pro super-pokročilé s Danou a Natašou 30. června 2022

Milá Dano, 
děkuji za 7. lekci věnovanou i cestopisům, bylo to fajn. A teď co jsem si z výuky odnesla:
- cestopis se liší od povídky
- musí být pravda
- obsahovat základní údaje
- pisatel musí vědět, kdo je cílová skupina a na čem cestopis postavit
- důležitý je titulek i perex
- používat spíš stručné věty, dlouhé věty odrazují
- dělat odstavce
- nepsat jen průvodce, je dobrý osobní komentář
- nepsat svoje hodnocení a nepoužívat slova jako krásná, jedinečná, mimořádná a pod., pisetel simusí tento obrázek udělat sám
- používat jen jeden čas
- dát si pozor na opakující se slova, ale to platí i u ostatních útvarů
- zaměřit se pouze na jeden příběh a nenastavovat to ničím dalším, aby to nemělo několik konců
- pokud se o něčem zmíním, mělo by se to v textu ještě objevit.
Určitě toho bylo ještě víc... teď ještě abych se toho držela. Vím že dělám stále stejné chyby. Jsem nepozorná a nepoučitelná. 
Moc tě zdraví Bohuna

Milá Bohunko,
protože jsem se rozhodla, že tu knihu KAM CESTOVKY NEJEZDÍ prostě musíš napsat a dobře, budu strašně přísná úča a vymyslela jsem pro Tebe dosti šílenou výukovou metodu. Takže:
1. máš zakázáno používat slovo: ZDE (zní velmi úředně)
2. za každé "nálepkové" přídavné jméno jako: NÁDHERNÝ, JEDINEČNÝ, KRÁSNÝ, SKVĚLÝ, VÝBORNÝ, NEPOPSATELNÝ, NEZAPOMENUTELNÝ, DECHBEROUCÍ dostaneš trest v podobě dvou vět, kterými obsahy těchto slov konkrétně vyjádříš a nahradíš. Příklad:
Měli jsme hezkou dovolenou u moře. x Prázdniny jsme strávili na vzdálených ostrovech v Chorvatsku, kde jsou mezi skalami romatické pláže skoro bez lidí, průzračná voda a v moři spousta ryb.
Tož takhle tě budu mořit. 
Vlastně ty sama se budeš mořit: Než svůj cestopis přečteš na kurzu, projedeš ho tímto SHIT-DETEKTOREM, sama se ztrestáš, a tím dosáhneš autorské dokonalosti. 
😃Dana

PS. Užitečné rady pro psaní cestopisů najdeš v učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH na str. 150, 148-9, 163-173 a pak na str. 40.
PSS. Argentinský povídkový film, o kterém jsme na kurzu mluvili, se jmenuje Divoké historky. 




Co jsem se naučila z cestopisů na 7. lekci:
Musíme vědět, proč to píšeme a přinést nový pohled (nepsat desátého průvodce).
Co napíšeme, musí být pravda - není prostor pro autorskou fikci.
Titulek musí korespondovat s obsahem cestopisu, musí ho vystihovat.
Měli bychom se vyhnout obecným pojmenováním a slovnímu balastu.
Nehodnotit, ale popsat tak, aby si čtenář místo/situaci zhodnotil sám.
A na závěr dodám, že stejně jako asi nikdy nebudu cílovou skupinou pro cestopisy, nebudu dobrovolně ani jejich nadšeným autorem:-).
Anna Vocelová



Milá Dano,
mám na lekci připravený kousíček cestopisu z Barmy a k tomu bych chtěla ukázat pár fotek. Tak jen malinko pro představu, aby to bylo k tomu, co jsem napsala. 
Nevím, jak bych to na kurzu udělala, nemám zde své "počítačové experty", a tak tě prosím, jestli by to nebyl problém to po přečtení ukázat. 
Pokud by to nešlo, udělám to jako minule s Kahau, ukážu na kameru fotky. 
Byl to problém něco vybrat, mám toho strašně moc a všechno zajímavé. Díky a na zítra se těší
Bohuna Kopřivová



Co jsem se dozvěděla o cestopisech:
musí to být pravdivé, obsahovat fakta (kdo, co, kdy, kde, jak a proč)
musím znát cílovou skupinu
proč to píšu, co tím chci sdělit
dobré je koření autora - třeba špičkování s manželem u Bohunky
perex - vybrat scénu, která je zajímavá
stručnost, jasnost, jít na věc
vytvořit představu a nenálepkovat
ne složité věty
Zuzka Kratochvílová



Ahoj Dano, 
dovoluji si, vzhledem k termínu zmiňované červnové uzávěrky, zaslat ještě povídku na téma O rodičích a dětech všeho věku pro společnou knihu. Jmenuje se NA POHOTOVOSTI a podle jedné z věcí, cos´ mě zatím naučila (věřit svému výtvoru a sobě), si myslím, že je dobrá J... Vytknul bych jí snad jen větší délku - zabíjení miláčků mi stále moc nejde...
Když by se i přes pravidlo jeden člověk - jedna povídka, vmáčkla do knihy, budu šťastný. Budu však vděčný i za otištění na webu, nebo připomínky, až se uvidíme na dalším kurzu.
Marek Bucko



9. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky a mírně pokročilé 23.6. 2022

Ahoj Dano!
Pomáháš mi posouvat hranice a objevovat sebe, a za to jsem Ti moc vděčná! Když to půjde, přijedu se za vámi zas někdy podívat. Na podzim bych chtěla v kurzech určitě pokračovat. Čeká mě teď sice maturitní ročník, ale to nějak zvládnu.
Psaní je pro mě můj útěk a kurzy mě baví, už jste prostě mojí součástí.
Teď o prázdninách chci začít pracovat i na něčem svým. Jestli se něco povede, pošlu.
Linda Hájková



Covid mě trochu přestal trápit a dny v izolaci jsou dlouhé, tak jsem ještě trochu přepsala ten text o influensterovi na zakládě připomínek mladší generace (prý už se třeba neříká válet si šunky nebo prďácký  ). 
Taky posílám hudební vzpomínku, ze které nakonec vyšla spíš vzpomínka filmová.
Hana Hermanová



Drahá Dano, Natašo a Mileno,
ráda bych vám poděkovala za inspirativní kurz, při kterém jsem se naučila mnoho užitečného pro své "psaní". Díky vám vím, že cokoliv se mi v životě stalo a stane, může být materiálem pro dobrou zápletku a že bych o každé postavě svých příběhů měla vědět desetkrát víc, než si dokážu představit... 
1. Je nutné stanovit si hlavní myšlenku příběhu a zamyslet se nad tím, o čem to celé je.
2. Své rozepsané příběhy není dobré dávat komukoliv číst, odvádí to dějovou linii.
3. Než začnu vyškrtávat a přepisovat, uložím materiál na několik dní do šuplíku a nechám ho být (tzv. „vykynutí těsta“).
4. Pokud zprůměruji lidi ve svém okolí, dostanu „ideálního čtenáře“; co člověk, to názor, před finální úpravou, dám příběh přečíst blízké, ale zároveň kritické osobě.
5. Aristoteles rozlišoval pět základních způsobů rozvíjení zápletky:
popis, zásah shůry (umělé řešení), vzpomínku (dává smysl tomu, co se právě děje), rozpoznání (úsudek, vývoj zápletky směřující ke konci, který nemusí být dopovězen), představení charakteru v akci
Bylo mi potěšením setkávat se a vzájemně si s ostatními dávat zpětnou vazbu i cenné rady.
Budu se těšit na letní setkání i poslední lekci. V kurzu pokračovat nebudu, protože mi prozatím to množství nových informací stačí, ale nadále budu sledovat dění na vašich stránkách a ráda se zúčastním některého workshopu, nebo semináře.
Veronika Štětková



Milá Dano, Natašo a Mileno,
moc se omlouvám za své poslední absence v kurzu.  Všechny Vás moc zdravím a opravdu mě to mrzí, že jsem už o tři lekce přišla, protože při nich člověk načerpá spoustu energie a inspirace.
Vendula Langová



Co ji to, propáníčka, napadlo? Tvůrčí psaní podle Lustiga u Dany Emingerové? To jí snad musel nakukat sám pes baskervillský. Fuj! Být pobožný, tak se teď snad pokřižuju! To si pořád stěžovala na nějaký kolena, že už jsou starý, a procházky mi kvůli tomu zkracovala, jak to jen šlo. A teďka jí ty její starý kolena najednou nevadí?!
No, prosím, miska už je prázdná celou věčnost, a ona? Zírá do tý černý bedýnky s nepříjemně blikajícím modrým světlem, u ruky jí stydne už kdoví kolikáté kafe, drobí sušenky po koberci a jen vzdychá. A vzdychá. Kdo to má snášet?
Nechceš se takhle náhodou zvednout z tý židle a nasypat mi konečně aspoň granule? Mám už hlad jako ten můj nedomestikovaný příbuzný. Jenže ten si aspoň něco uloví. Ale já? Kde tady najdu nějakou ochotnou ovečku, která by mě nasytila...
Jéje, konečně! Zvedla se! Paráda. Hele, podívej se, jak mi teď samou nedočkavostí kmitá ocásek. Jsi přece jenom moje zlatá panička. Tak honem, pospěš... nemůžu se dočkat.
Né, to je zlý sen. Jo, zvedla se, ale aby začala pochodovat pokojem. Sem, tam, sem tam, a přitom si pro sebe něco brebentí. To vážně zapomněla, kde má schovaný ten pytlík s dobrotami? Přece tam za těmi dveřmi do špajzky. Slyšíš? Neslyší. Teď se dlouze kouká z okna ven, a zase maže zpátky k té prokleté bedýnce. Haf! Haf! Jsem tady. Tvůj mazlíček! Tak se na mě aspoň podívej.
Nemám otravovat? No tohle! To mi neřekla už hodně dlouho, snad když jsem byl ještě mrňavé štěně. Mám počkat, až dopíše nějaký domácí úkol? To dřív umřu hlady. A vůbec, co to je domácí úkol? To jako, že jsi kvůli tomu pořád mimo? Nejsi na to takhle už trochu stará? To jako znamená, že chvíli ťukáš prstíkem do kláves, pak dlouze tupě hledíš kamsi do dálky, zase si zaťukáš, a pak pochoduješ s tím protivným vzdycháním po pokoji? Ještě z toho zblbneš. To bych si vážně nepřál. Ještě mi místo granulí začneš kupovat hlávkový salát. Ach jo. To už ani pes nevydrží.
Cože, ty si jdeš zase vařit kafe? Vždyť jsi... aha! Ne, jdeš k lednici! Hurá!!! Tak přece jen... Jú. Vytahuje sádlo, krájí chleba! No jo, už jsi aspoň přišla na to, že se u pořádnýho dlabance líp přemýšlí, viď? Proč jsi se na to nezeptala mě? To bych ti řek hned. Tak co, dáš mi taky?
Nedáš. Já to věděl. Už zase sedíš, žvýkáš si tu lahůdku a moje teskné psí oči tě nechávají v klidu. Ale aspoň jsi začala zase psát. Vypadá to, že to vydatný jídlo zafungovalo a pořádně jsi to u té bedny rozjela. Tak už jen, abys taky skončila a konečně si všimla, že tu kromě toho tvého, jak tomu říkáš, domácího úkolu, máš taky ještě jednu povinnost. A to jsem já. Já.
Konečně to modrý světýlko zhaslo. No jo, teď se ke mně nelísej. Teď jsem zvědavý spíš na to, co mi nasypeš do misky než na nějaký tvoje lísání. To si nech až na potom... Jú, krájí mi masíčko. Hovězí! Mňam. Můžeš mě teď začít hladit, klidně až do vyhlazení. A jako že půjdeme hned teď spolu ven? No ne! Vše odpuštěno.
Ale co zítra? Pozítří? Kolik těch úkolů vlastně ještě máš? Déle už to vážně snášet nehodlám. Já bych ti o tom, co si myslím o tom tvém vysedávání u počítače, nejraději něco řekl pěkně od plic, abys to pochopila. Jenže jak? Už to mám. Já se na to tvůrčí psaní přihlásím taky. A pak ti to všechno pěkně napíšu. A věř, za rámeček si to nedáš!
Jarka Rymešová



Jiří Wilson Němec
PŘEDKURZOVNÍ HOREČKA
Nic mi neříkej. Já sám vím, že jsu nervózní jak prase. No dobře. Nechytej mě za slovíčka. Já vím, že nevím, jestli prase může být nervózní. Ale víš co? Nejspíš jo. Když jsem byl naposledy na zabíjačce, to už je takových třicet let, tak to Vágnerovic prase vědělo, co ho čeká. Vědělo, že jde na porážku, že je konečná. Chovalo se úplně jinak, než jiné dny, kdy jej pouštěli proběhnout se na dvůr. Fakt. Nelžu.
Já si asi dám panáka, Já su tak nervózní…
Já vím, že mě ta Dana Emingerová neukousne. S tím Šípem když byla, byla úplně v pohodě, ale znáš to. Bůh ví, jaká je v reálu. V televizi sladká a pak tě rozdrtí jak šutr parní válec.
Ne, nemám chuť cokoli jíst. Normálně mám žaludeční třesavku. 
Co jsem dělal přes den? To jsou mi otázky! Tak dobře, no. Ráno normálka. Ty odjíždíš do fachy, já vstávám. Hygiena, kafe, ne nejdřív jsem si udělal čaj. Snídaně, pak až to kafe a pak jdu k počítači. 
Kolik je hodin? Tři čtvrtě na pět. Ty bláho, to abych už… 
Pak jedu pro noviny. Pustím rádio ČR dvojku. Poslouchám ráno Gondíka a jeho partu. Ti mě baví. Akorát ty jejich srdcovky od dvojky, to fakt nemusím. Furt na stejný brdo. Stejný vykopávky dokolečka každý den. Mě baví povídání a rozhovory, však víš, co myslím.
A je pět hodin. Já už ten kompjútr zprovozním. Říkala, že máme být na příjmu tak deset minut před začátkem kurzu, že ať se navzájem vyladíme. To už je za chvíli, že jo? Čisté tričko jsem si vzal. Co? Deodorant? Ses pomátla nebo co? Dyť je to na dálku. Pro tebe se milerád napajcuju čímkoliv, co si budeš přát, ale pro Emingerovou na displeji? Naživo jo, to by byla jiná, ale obrazovce fakt vonět nemusím, té je to fuk. Lepší pocit, lepší pocit… já si dám toho panáka a hned budu mít lepší pocit. Tak si ho nedám. Máš pravdu. Čistá hlava je lepší, ještě by sem udělal ostudu. Ale stejně, jeden panáček by… Dobře, až potom, podle toho jak to dopadne, jaký bude dojem a hlavně výsledek, že jo?!
Kolik je? Čtvrt na šest. Tak já jdu na to. Drž mi palce. Jo, vodu tady mám, úkol mám v liště a do boha! Zrovna teď! No, musím na wecko. To ta nervóza. Snad to stihnu. Uf. Kolik je? Za pět půl. 
Tak jo. Jdu na to. Co? Jo, mobil jsem si vypnul.
„Ahoj! Zdravím. Já jsem Dana Emingerová. My si tady všichni tykáme, tak jestli by to nevadilo… Ne? Fajn. Je půl a můžeme začít…“
Jiří Wilson Němec



Dana je skvělá učitelka, která v nás umí rozdmýchat vášeň pro psaní. Tak se z jejích dlouhodobých kurzů stala pravidelná náplň mého čtvrtečního podvečera a ze psaní přirozená součást života, která mi přináší radost.
Míša Štěpánka Sedláčková



První a poslední věty z knih:

Harry potter a kámen mudrců
Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání.  

Lolita
Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. 

Anna Karenina
Šťastné rodiny se vzájemně podobají, ale nešťastné rodiny bývají různé. 

Obraz Doriana Graye
Taky máte svoje oblíbené? 

Děvče proměněné ve skálu

Dodnes se tomu místu říká Stojící Skála. 

Sherlock Holmes - Studie v šarlatové
Vypískali mě, ale já si mnu ruce a penízky svý si počítám.
Adéla Podrazká



Mimořádný on-line kurz scenáristiky s režisérem a hercem Milanem Šteindlerem 20. 6. 2022
 


Ahoj Dano,
dík za dnešní velmi zajímavou a přínosnou lekci s Milanem Šteindlerem. Je dobré slyšet od různých lidí, jak stejná pravidla platí ve filmu, v divadle i v literatuře... Co jsem se naučila:
1. je důležité dodržovat strukturu, ale zároveň ji můžeme porušit, když to funguje
2. diváka baví vtažení do děje, musí si klást otázky a dostávat odpovědi
3. děj nejlépe posouvá dialog - na základě dialogu se dozvídáme spoustu věcí o charakteru postavy, jejích pohnutkách, postojích, názorech, pocitech atd.
4. celek tvoří jednotlivé části, které spolu navzájem souvisí
5. jak jsou důležité body zvratu (plot pointy)
Děkuji za možnost se zúčastnit a těším se na další hodinu.
Zuzka Kratochvílová



Ahoj,
dnešní hodina s Milanem Šteindlerem byla příjemným zpestřením.
Naučila jsem se:
1. I scenáristika vychází z Aristotelovy Poetiky, proto i informace dnes zaznamenané můžeme uplatnit v běžném psaní.
2. Psát tak, aby čtenáře stále zajímalo, jak to bude dál (ve scénáři i próze).
3. Musím znát dokonale postavu - její charakter (osobní, profesní a soukromý život); vnitřní život postavy utváří její životopis (z čeho vzešla, z čeho čerpá, co ji formovalo), vnější život pak odkrývá její charakter, chování apod.
4. Hrdina má nějakou potřebu (motivaci) a my mu klademe překážky, se kterými musí bojovat; nutný konflikt (s někým nebo sám se sebou), protože bez konfliktu není drama.
5. Můžeme si pomoci vnitřním monologem (co si myslí), ale nesmí toho být moc.
Poznámek mám samozřejmě mnohem víc, ale tohle je má "top pětice":-).
Prosím, bylo by možné získat nakreslená schémata? 
Zápisky z přednášky mám, ale schémata jsem neviděla vždycky celá. Děkuji moc.
Anna Vocelová



Ahoj Dano
Milan byl poslouchatelný a výživný. Příště zas...
A teď co si odnáším ze semináře. Tak vesměs jsou to už z dřívějška opakovačky, ale v novém kabátě:
-počátek - prostředek - konec a rezonance na závěr (tedy rozuzlení, ale to ještě není konec)
- vědět vše o hlavní postavě
- hned od počátku musíme vědět o konci
- důležitost postavy (její fyzický a vnitřní-duševní projev)
- dobrý scénář musíme umět nabídnout v jedné větě
- rozdíl mezi americkou a evropskou délkou (počtem stran) filmového scénáře (120 versus 90 stran) a poměr počtu stran pro uvedení do děje, zápletky a rozuzlení. 
A taky v příloze posílám ten minutový minipříběh dle Milanova zadání. Pokusil jsem se také napsat dramatický příběh na minimální ploše.
Wilson



Několik věcí, které jsem se na on-line kurzu s Milanem Šteindlerem 20. 6. 2022 naučila nebo si je po Loučeni zopakovala:
1. Základem scénáře je: Expozice, konfrontace, rozuzlení
2. Začátek filmu není expozice. Závěr - rozuzlení filmu, není konec filmu.
3. Psaní scénáře je řemeslo a jako takové má své pravidla, svoji strukturu. Ovšem, když jsi geniální, nemusíš je dodržovat.
4. Vždy musíš o své postavě vědět vše. Kdo je, proč tak jedná….
5. Když chceš rozvíjet příběh, musíš znát i jeho konec. Vědět o bodech zlomu, posunu. Jaký je smysl, co tím příběhem chci sdělit.
6. Kladu otázky, odpovídám na otázky, proč se to děje, protože …..
7. A umět říci jednou větou o čem můj scénář je.
Jana Bednářová



Šteindler byl naprosto super, moc díky.
Martin Paruch



Dík za Milana Šteindlera. Bylo to senzačmí. Všechno, co jsem vyslechla, a snad i něco z toho zaznamenat, bylo užitečné. 
Ujasnila jsem si rozdíl mezi románem a filmovým scénářem. 
A určitě bych si přála pokračování.
Jarka Rymešová



Děkuji Milanovi Šteindlerovi za výklad o filmech a scenáristice. Teď už bude psaní brnkačka. 😄 Zaujalo mě paradigma scénáře. Tipy na literaturu k psaní scénářů. Příklady filmů, které (ne)dodržují paradigma. Jak zaujmout producenta a diváka. Zmiňovaný detektiv Jake Gittes vystupuje ve dvou filmech: Dva Jakeové a Čínská čtvrť.
Ilona Vystavělová
 


Všichni znáte ty scény z amerických westernů, kde chlapi seděj okolo ohně. Vy víte, že nazítří bude přestřelka, protože šerifové už po nich jdou. Postavy popíjejí whisky z plecháčků a vyprávějí si takový: „Víš, já ti něco povím, říkal to už můj táta… že správnej chlap musí mít vždycky teplý prádlo.“ Takhle filozofují… a tím se zvyšuje napětí před závěrečným bojem... zatímco v jiné části příběhu by to vůbec nefungovalo.
Milan Šteindler. 

PS. Právě taková scéna bude vaším úkolem. K tomu musíte promyslet, jaká historická (nebo vymyšlená) dramatická událost bude následovat.



Ahoj Dano, 
koukala jsem na poslední číslo tvého červnového Zpravodaje a napadly mě dvě věci:
1) K té lekci scenáristiky Milana Šteindlera, na kterou se tímto hlásím, jsem chtěla navrhnout něco k obsahu. Nemohl by Milan nějaký vzorový scénář ukázat? Myslím, že většina z nás netuší, jak taková věc vypadá, nebo spíš má vypadat. Našla jsem si to na internetu, ale myslím, že to v kurzu tak trochu chybělo. A asi by nebylo od věci nějaká rada, jak takový scénář začít psát. Myslím tím techniky i náležitosti (formát - něco jako tady od slidu 21). A čím se liší filmový scénář od povídek či románů. Jak se liší scénář pro film a třeba pro rozhlasovou hru? On už něco z toho říkal na Loučeni, ale pro nováčky by to asi mělo zaznít. Abych shrnula, kam tím mířím - říkala jsem si, že by každý, kdo se kurzu účastní, měl mít dojem, že může napsat scénář. 
2) Navrhovala bych do lektorského družení přibrat Veroniku Matysovou (školí už také na plný úvazek, hlavně kurzy on-line a soustředí se na kurzy, jak si splnit sen a napsat knížku. Dělá to z různých úhlů a dělá to moc dobře. Nedává zpětnou vazbu, na kurzech se práce studentů nečtou - jsou k tomu diskuse na FB vytvořené pro daný kurz. Ale dává hodně sofistikované návody, jak na to. Má skupinu Odstartujte svoji knihu, kde má téměř 7 tisíc sledujících.
Mimochodem, kurz pro ty, kteří chtějí napsat knihu, by mohl být tvým dalším on-line kurzem pro super-pokročilé.
Krásný den a držím palce s dalšími akcemi. Pokud budou nějaká školení, tak se hlásím;)
Klára Dvořáková



PORUŠOVÁNÍ PRAVIDEL
· Začátečník potřebuje získat zběhlost a rutinu.
· Veškerá očekávání, vzbuzená ve čtenáři musí být v díle uspokojena.
· Všechny otázky co si čtenář klade by měli být zodpovězeny.
· Pokud bude v příběhu zmíněna nějaká věc, mělo by být vysvětleno za jakým účelem tam je.

PRAVIDLA NESMÍ OMEZOVAT TVŮRČÍ ROZLET
· Estetická pravidla jsou pro umělce spíše nepřítelem než pomocníkem.
· Každý spisovatel si musí vypěstovat cit pro to, co funguje a proč.
  
PRAVIDLA VERSUS ZÁKONY ESTETIKY
Nepište bez základních znalostí kompozice
Nesnažte se psát jenom o tom, co znáte
Vyberte si žánr
Vytvářejte ve čtenářově mysli iluzi snů
Vyhýbejte se jako čertu čemukoliv, co by ho od toho snu odtrhlo
Než se naučíte používat hlavní formy beletrie, nesnažte se o porušování základních pravidel

· Žádná z výše uvedených pravidel nemá nic společného se zákony estetiky nebo s návodem, jak správně psát.
· Žánry mají společný prvek = fiktivní sen
· Dříve si mnoho spisovatelů myslelo, že beletrie má říkat pravdu nebo vyjádřit intuitivně realitu. (s tímto tvrzením jsou problémy)
· Existuje více správných způsobů
· Možnosti a volby jsou všude. Základní kameny stavby beletrie jsou pevně zaklíněné ve struktuře samotného vesmíru i v lidských srdcích.

O ČEM PSÁT?
· Musíme dobře ovládat gramatiku, sloh, struktury odstavců atd. (nesmíme se zdržovat učením pravidel, která máme znát ze středních škol)
· Při psaní nesmíme vycházet jen ze sebe.
· Správný příklad (ukradli jste peníze- můžete popsat, jak jste je ukradli a pochybnosti, které vás přivedly k tomu, abyste to neukradli.)

TŘI DIMENZE PSANÍ- MOTIV, AKCE, NÁSLEDEK
· Psaní o sobě musíte doplnit do tří Aristotelových dimenzí: tady a teď, akce, tam a tenkrát, motiv k akci, tam a jednou, výsledek akce
· To je tvůrčí, čím to doplňujete, co se opravdu stalo
· Doplnit každou akci ve třech dimenzích: v původu(minulosti), v rezonanci (budoucnosti) a mezitím akci.
· Začátek, prostředek a konec + poučení

JAK TO VIDÍ VÝTVARNICE- POHLED STUDENTKY
· Autor se má vyhnout psaní o tom, co sám zná a prožil
· Autor skládá scénu z drobných detailů, které jsou mu známé, a zasadí je do prostředí, které existuje nebo ho inspiruje.
· Nemusíme psát o události přesně jak se nám stala.
· Stačí příběh vybudovat s reálnými detaily a odůvodněným chováním postav.
· Spisovatel si musí do podrobna všímat detailů ve svém okolí.

MÍCHÁNÍ ŽÁNRŮ
· Pokud autor usiluje o nezvyklost, může si vypůjčit strukturu jiného díla (např. divadle nebo filmu)
· Křížením žánrů (čas od času vzniká nová forma)
· Kombinace prózy a verše (zvyšuje emocionální náboj dramatu)
· Kombinace klasického italského stylu se stylem anglických lidových taškařic
· Míšení konvencí tragických a komických ve stylu černého humoru
· Povznesení brakových témat tradiční metodou inovací v literatuře
· Příkladem pozdvihnutí braku jsou knihy Tolkiena
Vojta Polák  



Letní semestr na Fakultě designu a umění v Plzni 2022
Pět věcí, které jsem si odnesla jsou: charakter postavy je lepší popsat jejími reakcemi než přímým slovním popisem; popis by neměl být moc zdlouhavý, protože čtenář snadno ztratí pozornost; v kratších slohových útvarech je lepší se vyhnout velkému množství jmen a postav; název je velmi důležitý, je většinou právě tím, co čtenáře ke čtení přiláká; při popisu velmi dobře působí zapojení metafor a poetických přirovnání.
Lenka Holá



Co jsem se naučila v první hodině tvůrčího psaní: 
Naučila jsem s co je literární pravda - „potřeba vypustit pravdivé prvky, aby literární dílo znělo pravdivěji.”Dále je nutné používat přímou řeč k tomu, aby text víc zaujal. Naopak abych se vyvarovala nezaujatosti tak je potřeba méně věci zdlouhavě popisovat.
Nesnažit se být literární a knižní.
Nepoužívat pasivní tvary sloves.
Nguyen My Linh



Pět věcí, které jsem se naučila
1) v textu by se ve vhodném poměru měl střídat popis, dialog a akce
2) psaní je řemeslo - naučit se psát jako světový průměr není těžké, když se řídíme určitými pravidly
3) je dobré, když je v textu nějaké neviditelné poselství, jako je třeba poučení v bajkách
4) u přímé řeči bychom měli šetřit slovy jako “řekl” a místo něj využívat jiná - uchechtl se, poznamenal…
5) když chceme dobře psát, měli bychom hodně číst
Anežka Strnadová



2. LEKCE - Co jsem se naučil:
1) Pro popis je důležité zapojit více smyslů.
2) Titulek a první věta jsou nejdůležitější pro upoutání pozornosti čtenáře.
3) Vyvaruj se častému opakování stejného slova.
4) Při vypravování dej pozor na zbytečně nudné a popisné části.
5) Pro oživení textu používej více přímé řeči.
Adam Roskovec



CO JSEM SE NAUČIL
Dialogy jsou zábavné a rychle posouvají děj
Popis je zajímavější, když se zapojí více smyslů
Dialog může rozvíjet osobnost postavy
Ke třem dimenzím patří neviditelná dimenze (ponaučení)
Popis zpomaluje děj1.
Esence jsou těžké k vytvoření
Je lepší pojmenovat věc konkrétně než abstraktně
V reformě vypravěč může být vševědoucí nebo omezený
Nepoužívat moc pasiva
Objektivní vypravěč pouze pozoruje a nezasahuje do děje
Vojtěch Polák



Co jsem se naučila:
Zapojovat do textu dialogy a přímou řeč pro zajímavější zpestření textu.
Psát jen to co je důležité v příběhu (nemusím tedy popisovat vše co se stalo, co není nezbytné pro příběh samotný).
Když něco předložím, musím dát i důvod, aby čtenář měl chuť číst (i v popisu například napíšu něco je hezké tak proč je tomu tak).
Hodně popisovat detaily.
Název příběhu musí být poutavý, stejně tak i první věta aby nás vtáhla hned do čtení.
Sára Schejbalová



6. lekce kurzu pro super-pokročilé s Danou 16. června 2022




Ahoj,
mám zajímavé téma na některou příští lekci - jak psát přímé řeči, když se vede komunikace mezi více lidmi několika různými jazyky zároveň a ještě spíše nonverbálně.
Mimochodem, našel jsem v knihobudce Dobrodružství v pěti dílech světa od Egona Ervina Kische. Na takovou úroveň cestopisů a reportáží bych se chtěl někdy dostat, není-li to moc ambiciózní.
Michal Hejna



Zkoušeli jsme vypilovat cestopisný text Bohunky Kopřivové Žirafí ženy. Vaše úpravy jsou zde.
Nezačínat od Adama, to nikoho nezajímá.
Pepi Lustig v červnu 2022 v Praze
Logika se vyvinula z instinktu (chňapni, sežer, oplodni), instinkt pomáhá překonat konvence.
Nevzdělaný a nesečtělý autor se těžko stane dobrým spisovatelem. 
Spisovatel musí hodně číst a hledat inspiraci ve všem, co je kolem něj řečeno.
Potkala jsem dnes v Praze Arnošta Lustiga. Chlapcům tradičně říká TY BEJKU. A jmenuje se Pepi. Arnoštův baječný syn... Přijde mezi nás na podzim vyprávět o scénaristice a filmech.
A ještě pro Michala odkaz na inspirativní povídkový film DIVOKÉ HISTORKY.
Dana Emingerová



Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít.
(Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
Můžeme zkusit začít uprostřed. Představte si úvodní scénu: Žena stojí v noci v uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit hned další věc, která se stane, pak další a další. A zkuste napsat celý příběh. Jak to dopadne, je jen na vás. Nebojte se použít všechny cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
Nataša Richterová



8. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky a mírně pokročilé 9. června 2022



Dialog je motor.
Vše musí být uvěřitelné.
Aristoteles říká, že text má tři části - začátek, prostředek a konec (podle Hemingwaye včera, dnes a zítra nebo motiv, akce, následek)
Čtvrtá je neviditelná část - proč jsme text psali (tu má viditelnou jen bajka)
Není na škodu používat Hemingwayův "shit-detektor" neboli sračkoměr
Je třeba zabíjet své miláčky
Linda Hájková



O přepisování (Stephen King)
 1. První verzi povídky či románu by neměl autor nikomu číst ani vypravovat, aby jej názory jiných lidí neovlivnily a nenarušily jeho vlastní představu. Čas na posouzení ze strany další osoby by měl přijít poté, kdy jsou povídka či román dokončené, tedy, až když už má autor hotovou druhou verzi.
2. Čas „kynutí“. Autor by měl rukopis na nějaký čas, tedy na dobu, kdy jeho silné ztotožnění se s dílem opadne a on i pozapomene, uložit někam hluboko do šuplíku a po tu dobu se k němu vůbec nevracet, ani kdyby cítil silné nutkání. Tento čas „kynutí“ autorovi umožní, aby získal od svého díla potřebný odstup, nadhled. Ideální je, když svůj výtvor čte, jako kdyby ho napsal někdo jiný.
3. Poté, kdy autor uzná, že doba zhrání je dostatečná, zavře se v pokoji, vypne telefony, a pustí se do čtení s tužkou, případně záznamníkem.
a) Nejprve „uklízí“ překlepy, nesrovnalosti, nepřesnosti.
b) Vyškrtává nadbytečná slova: příslovce, přivlastňovací zájmena, přídavná jména ...
c) Likvidace „miláčků“ – nadbytečné věty, odstavce, popisy aj. U cizích to jde totiž vždy snáz, protože jinak autoři u čerstvě dopsaného díla mají pocit, že právě tyhle věty, popisy, postřehy apod. jsou „geniální“, a jen velice neradi a obtížně se s nimi loučí (je to jako by řezali sami sebe).
d) Díky časovému dostupu snáze objeví „díry“ v ději (tj., kdy zjistí, že je třeba do děje přidat další pasáž, aby se stal srozumitelnější a aby vše logicky navazovalo) či v jednání svých postav. Je-li například rdina vykreslován jako čestný člověk, nemůže například v polovině příběhu najednou udělat něco, co je s jeho dosavadním jednáním v naprostém rozporu.
e) S předchozím souvisí naopak dopisování objasňovacích a doplňovacích vět a odstavců tam, kde je to nezbytné pro lepší vykreslení a pochopení příběhu.
4. Po přečtení a opravách by si ještě autor měl klást otázky jako: „Drží ten příběh pohromadě? Plyne přirozeně? Nejsou v něm nějaké zbytečné odbočky, které by odváděly čtenářovu pozornost od hlavního děje?
5. REZONOVÁNÍ. V této konečné fázi by se měl autor zeptat sám sebe, zda napsané je schopno udržet se v mysli čtenáře ještě nějakou dobu poté, kdy knihu odloží. Vyvolat v něm onu kýženou rezonanci, kterou svým příběhem vyvolat zamýšlel.
6. Po odstranění a zapracování všeho, co odstranit či doplnit chtěl, napíše autor druhou verzi, kterou již může dát k nahlédnutí dalším osobám. King uvádí, že jako prvnímu by to mělo být jeho tzv. ideálnímu čtenáři, tedy někomu hodně blízkému, kdo ho zná a současně dokáže být zdravě kritický (což je v případě S. Kinga jeho žena).
7. Autor musí počítat s tím, že co čtenář, to také jiný názor. Co se líbí jednomu, nemusí vůbec vyhovovat druhému. Jeden je nadšen z konkrétní postavy, druhého naopak může tato postava odpuzovat a přidat mu nevěrohodná. Nemůže nikdy očekávat jednomyslný názor.
8. S tímto subjektivním hodnocením posuzovatelů má autor nakládat opatrně, a nemusí vždy na takové různorodé názory brát zřetel. Jedině, pokud se většina posuzovatelů shodne, že jim v díle něco přišlo nepravděpodobné, příliš vykonstruované, pak by se měl určitě nad tím zamyslet a příslušnou část i změnit.
9. Vítané jsou v každém případě připomínky, které se týkají nějakých zcela konkrétních popisovaných reálií (například zbraní, automobilů, historických událostí aj.) a které napíše člověk, který je v dané oblasti odborník. Tyto poznatky je pochopitelně třeba vítat, brát vážně a podle jeho připomínek změnit.
10. Závěr: Pište pro „ideálního čtenáře“ radí S. King. Pište tak, jako byste psali jenom pro něj. Ptejte se: Dokázala by ho tahle epizoda rozesmát, roztesknit, rozplakat, vyděsit? Je tohle pro něj dost dobré? Jak by asi reagoval na tohle......?
Jarka Rymešová  



Je zajímavé, že to co vám vadilo v první verzi Kainova pokání, teď tam chcete - viz vrahové. A chtěli jste u nové verze uvěřitelnější konec, to mě pobavilo. 
Ale máte pravdu, něco s tím udělám. Díky všem.
Martin Tomášek



Dobrý den,
moc děkuju za včerejší skvělou 8. lekci. Posílám příběh ženy s nožem a krátký dialog k tématu Klid před bouří  z minulé hodiny.
Moc mě psaní baví (jen je to teda hrozný žrout času).  
Hana Hermanová



Přečtěte si znovu vaše povídky a pokuste se definovat hlavní myšlenku příběhu. Jak na to? 
Například hlavní myšlenka Orwellova románu 1984 by mohla znít: Totalita je zrůdný systém. 
Romeo a Julie má jako hlavní myšlenku: Velká láska překoná i smrt. 
Král Lear: Slepá důvěra vede ke zkáze. 
Othello: Žárlivost ničí sebe sama i objekt své lásky.
Zkuste najít ve svých příbězích hlavní myšlenku, základní pohnutku, hnací sílu... A zvykněte si hledat ji vždy. Když dopíšete, zamyslete se nad tím, o čem to vlastně je. A pokud to najdete, tak podle toho příběh upravte. Vaše příběhy tak dostanou další rozměr.
Nataša Richterová



1. Nepoužívat trpný rod
2. Názvy vymýšlíme podle cílových skupin
3. Máme šetřit s vulgarismy
4. Expozice končí incidentem
5. První věta může začít otázkou
Vojta Polák



První a poslední věty z knih:

Zelená míle - Stephen King
Stalo se to v roce 1932, kdy státní věznice byla stále v Cold Mountain. A bylo tam samozřejmě i to elektrické křeslo.
Každý musí umřít, neexistují žádné výjimky, to dobře vím, ale někdy - ach, Bože - je Zelená míle tak dlouhá.

Spad - František Kotlet
,,Říká se, že zrzaví lidi nemaj duši.”
Kouřili jsme, dívali se na vlajku třepotající se ve větru na pozadí černého kouře a bylo nám dobře.

Stopařův průvodce galaxií - Douglas Adams
Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce.
"Prima. Tak se drž, chlapče, skočíme si něco zhltnout do Restaurantu na konci vesmíru."

Volání netvora - Patrick Ness
Netvor se zjevil těsně po půlnoci. Tak jak to netvoři obvykle dělávají.
Conor svoji maminku pevně držel. A tak ji konečně mohl nechat odejít.
Anežka Strnadová



První a poslední věty z knih:
451 stupňů Fahrenheita
Byla to rozkoš – pálit. Pozoroval s obzvláštní rozkoší, jak jsou předměty pohlcovány, jak věci černají a jak se mění.
Na poledne… Až přijdeme do města.

Bílá nemoc
Mor je to, mor.

Robinson Crusoe
A Robinson vedl dlouho velmi spokojený, ale až do stáří pohnutý život.
Vojta Polák



Víkendový kurz pro začátečníky i pokročilé 4.-5. června 2022 na Vinohradech




Méně je více - ani kaviár se nedá jíst po hrstech a pořád.
Šetřit s metaforami.
Nechat čtenáře snít můj příběh a nerušit ho (např. zbytečnými detaily).
Psát více dialogů, než přímé řeči lopotně opisovat a pořád něco vysvětlovat.
Používat Hemingwayův "shit-detektor" na prosívání textu (vyhodit hovna, ať mi v textu nesmrdí)
Nechat někdy na konci rezonanční větu.
Alexandra Safi Narwa



Literární pravda neznamná totéž, co realita - vše musí být uvěřitelné a přehledné.
Nálepky - popisovat postavy akcí, jak jednají, nikoliv přívlastky.
Pasivní rod, příslovce a přídavná jména brzdí energii, dialogy a slovesa ji dodávají.
Vědět, proč jsem text psala - směrování, pointování
Text by neměl mít dva konce, ale může mít za koncem ještě rezonanci.
Musíme umět "zabíjet miláčky" - tedy zestručňovat text, čemuž slouží i Hemingwayův "shit-detektor".
Lenka Němečková



Víkendový kurz pro začátečníky i pokročilé 4.-5. června 2022
Nebát se při psaní se odvázat.
Dbát na Hemingwayův "shit-detektor" - nepsat zbytečnosti
Příběh má mít začátek, prostředek a konec
Nenálepkovat své postavy
Vyvarovat se příliš mnoha metafor.
Děkuji za dnešní den.
Jana Öztürk



Snažit se nepustit pozornost čtenáře.
Dokončit všechny metafory a dát jim souvislosti.
Nic nepřehánět.
Pokusit se text vyvažovat, aby měl v proporcích začátek, prostředek a konec.
Emma Adamcová


 
Psaní nesmí být nuda.
Jak zaujmout čtenáře - háček k příběhu.
Napsat příběh na sedm slov.
Pojmenovávat zajímavě a poutavě své povídky.
Analyzovat a rozebírat příběhy - všímat si chyb svých i chyb ostatních 
Jsem pokročilá, takže už jsem všechnu teorii znala z předchozích kurzů
Jasmin Carmel



Vyvarovat se pasivních tvarů sloves.
Nevěšet na zeď flitny, ze kterých se nevystřelí.
Odosobnit se od svého příběhu - dívat se na něj zvenčí jako "neznalec".
Střídat popis, dialog, akci.
Méně je někdy více (metafory, vtipy).
Marek Bucko



Metaforami šetřit - jako šafránem.
Hemingwayův "shit-detektor"
Spisovatel je služebníkem čtenáře.
Energii textu dodává: přímá řeč, slovesa v aktivním tvaru
Udržet čtenáře ve snu.
Hana Hlouchová


 
Víkendový kurz pro začátečníky i pokročilé 4.-5. června 2022
Dnešní kurz byl opravdu skvělý. Potřebuji věci slyšet hlavně vícekrát, aby mi došly.
Není to se mnou tak špatné - konečně jsem napsala strukturovaný text, ale neumím to rychle.
Líbilo se mi zařazení citací z Aristotelovy Poetiky - ráda bych něco využila při výuce svých žáků v ZŠ Heřmánek.
Důležité jsou nadpisy
Text může mít na konci rezonanci.
Musíme dávat pozor na opakování slov.
Mirka Adamcová



Uvědomila jsem si důležitost chytrého dialogu.
Stručnost - líbily se mi příběhy na sedm slov.
Konec s rezonancí.
Vtip o kovbojovi a Indiánovi krásně ukazuje míjení v komunikaci.
Představení postav v akci.
Renata Libal


 
Ahoj Dano,
děkuji za dnešek. Bylo to pro mě moc zajímavé, přínosné, jiné… Manžel mně včera řekl: „Nemusíš tam chodit, není to nutné. Prostě to propadne.“
A já jsem ráda, že jsem překonala obavy. Pocit, že tam má být místo mě moje dcera. Lítost, že tam není. Takže: Všechno zlé je k něčemu dobré.
Pozdravuj Renatu. I její komentáře byly velmi přínosné. Je to zajímavá osobnost. 
A co jsem se naučila?
Čtenář se nesmí nudit. Musí zůstat v našem snu.
Nestydět se na to, co píšeme.
Hodně používat v textu slovesa, méně přídavná jména a příslovce.
Flinty na zdi.
Dialogy dodávají textu energii.
Vyvarovat se pasivních tvarů sloves.
Používat Hemingwayův "sračkoměr".
Irena Taterová



Dobrý den Dano, Natašo a Kláro!
Jak moc je důležité, aby knížka měla anotaci a je nějaká statistika, kolik lidí vybírá knížky podle anotace, kolik podle názvu knížky a kolik podle první věty?
Petra Zelenková



Dobrý den, paní Petro,
psaní anotace se nevyhnete. Je upoutávkou na knihu. Ukazujete čtenáři zápletku, vyvoláváte otázky, představujete hlavní postavu, styl psaní i žánr. Sice možná lze někde vydat knížku i bez anotace, ale tím se vzdáváte mocného prodejního nástroje. Navíc budete anotaci potřebovat i při komunikaci s případným vydavatelem. A i když se rozhodnete knížku vydat sama, budete anotaci potřebovat v prodejních textech při představení knihy čtenářům na webu nebo sociálních sítích. Na základě anotace si vybírá distributor knihy pro prodej a odhaduje její prodejnost. Anotace se dává do databáze knih...
Ano, občas to někdo řeší ukázkou z knihy, ale jsou to spíš výjimky. Většina čtenářů postupuje takto: pohled na obálku - vizuál, název knihy, pak anotace a až potom případně otevřou knihu a čtou první větu... Statistiky bohužel nemám. Jen zkušenost z nakladatelství a z kurzů od vašich kolegů. Jak si vybíráte knížku vy? Otevíráte je rovnou a čtete první větu? Možná ano, ale myslím, že jste tím spíše výjimečná.
Za sebe bych vám dokonce doporučila napsat si anotaci ještě dříve než celou knihu;)). Umožní vám to napojit se na její chemii a neopomenout to podstatné, o čem kniha má být. Kdykoliv ji pak můžete šperkovat a přepisovat.
Klára Dvořáková



5. lekce dlouhodobého kurzu pro super-pokročilé 2. června 2022


Dnes jsem se u super-pokročilých naučila:
1) Nesměšovat vypravěčské formy (ich a er formu) v rámci jednoho textu
2) Šetřit se zásahy shůry (deus ex machina) - příliš mnoho náhod v jednom textu jej znevěrohodní
3) Být pokorně hrdí na své psaní (věřit v nejlepší možný výsledek, ale mít pokuru ke čtenáři, sdílet, ale neexhibovat)
4) Sokotra je ostrov v Arabském moři, kde se mluví sokotránsky, a nad Viktoriiny vodopády je pořád duha
5) U pokročilých je prima parta a ostré tempo
Hana Hermanová



Ahoj Dano,
na základě naší včerejší debaty o mém cestopisu ze Sokotry prosím o názor, jak se vypořádat se společným vyprávěním dvou atorů. Může jít třeba i o líčení manželské dvojice, kdy na návštěvě vyprávějí společně nějaký zážitek a navzájem se doplňují svými pocity typu - to jsem tenkrát myslel, že...
Na papíře by v tomto případě ale přímá řeč nefungovala, protože by rušila plynulost vyprávění. Na druhou stranu použít er formu se mi nechce, protože to jednak snižuje autenticitu, jednak by to vypadalo zvláštně, když je zřejmé, že to vypráví autoři. Celý článek o Sokotře přikládám.
Michal Hejna



Děkuji za dnešní pátou lekci a těším se na tu další.
Posílám své výtvory - tři verze příběhu a také celou povídku, ze které jsem "tři verze příběhu" vytrhla, aby se případní zájemci dozvěděli, kde se najednou v povídce vzalo čtyřleté dítě:-).
Jo a abych nezapomněla - potvrzuji rovněž svou účast na bonusové hodině Milanem Šteindlerem.
Anna Vocelová



Ernest Hemingway řekl, že každý opravdový příběh končí smrtí.
1/ Tragédie však není jen pouhým zobrazením utrpení.
2/ Hlavní hrdina by měl na něčem lpět a jeho lpění by mělo být vyřčeno.
3/ příběh musí mít proporce: začátek, prostředek a konec. Obzvláště silný závěr je nutný! Závěr, který čtenáři nepřináší poučení, působí, jako by postrádal moment katarze - tu vnitřní očistu člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo setkání se zlem. Zkrátka tragédie bez katarze přestává být tragédií.
Nataša Richterová



Dvoudenní kurz  30.-31. 5. v Českých Budějovicích


Naučila jsem se kreativně pracovat.
Pochopila jsem, jak se mají psát příběhy - co by měly obsahovat, co je dobře, co je špatně. 
Ne každému se musí líbit to samé, každý má na věci jiný názor.
Alexandra Melicharová



Správné psaní přímé řeči
- Přímá řeč je vždy ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel nebo klidně i šeptal. Je to doslovné přepsání jeho řeči. Pokud bychom přepisovali větu do komiksu, přímá řeč by byla tím, co by se objevilo v bublině.
- Uvozovací věta uvozuje přímou řeč, nějakým způsobem ji v textu uvádí. Jsou to věty typu: řekl, zeptal se, zvolal, odpověděl, požádal apod. Uvozovací věta nám říká, kdo a jak mluví.

Přímá řeč a za ní uvozovací věta
- Na začátku přímé řeči musíme vždy napsat velké počáteční písmeno.
Př.: „Dobrý den!“ pozdravil Jeník vesele a vstoupil do obchodu.
„Jen počkej, zajíci!“ volal zuřivě vlk.
„Jak se máš?“ zeptal se mě hned po příchodu Karel.

- Jestliže následuje za přímou řečí uvozovací věta, nepíšeme na jejím konci nikdy tečku. Místo tečky píšeme čárku. S tím souvisí i to, že na začátku uvozovací věty píšeme malé písmeno.
Př.: „Tak už jsem konečně doma,“ zaradoval se pocestný.
„Dlouho jsem tě neviděla,“ usmála se na mne Jitka.
„Dnes si zopakujeme vyjmenovaná slova,“ začal hodinu učitel.

- I v případě, že končí přímá řeč otazníkem nebo vykřičníkem, píšeme na začátku uvozovací věty malé písmeno. Pokud uvozovací věta stojí za přímou řečí, kterou uvozuje, nikdy nezačíná velkým písmenem.
Př.: „Stůj!“ zvolal policista.
„Jak se máš?“ zeptala se mě starostlivě matka.

Uvozovací věta a za ní přímá řeč
- Jak už jsme si řekli v předešlém případě, přímá řeč začíná vždy velkým písmenem. Uvozovací věta je od ní oddělena nejen uvozovkami, ale také dvojtečkou.
Př.: Babička pravila: „Chlapče, podej mi šití.“
Udiveně se zeptala: „To už je tolik hodin?“
Zuzka nadšeně křičela: „Hurá, už jsou prázdniny!“

- Uvozovací věta může ale klidně malým písmenem začínat, i přestože stojí před přímou řečí.
Př.: Přišel za mnou a zeptal se: „Proč jsi dorazil až teď?“ Pavla se prohlédla v zrcadle a prohlásila: „Myslím, že už můžeme jít.“

Přímá řeč rozdělená uvozovací větou
- Pokud je přímá řeč rozdělena na dvě části, druhá část už velkým písmenem nezačíná. Navíc platí pro první část přímé řeči to, že nemůže končit tečkou. Vložená uvozovací věta začíná malým písmenem.
Př.: „Chlapče,“ ozvala se babička z pokoje, „podej mi šití.“
„Hurá,“ křičela nadšeně Zuzka, „začaly prázdniny!“
„Zajíci,“ volal vlk naštvaně, „jen počkej, až tě chytím!“

- Za uvozovací větou píšeme čárku. Můžeme tedy říct, že vložená uvozovací věta je od přímé řeči oddělena z obou stran čárkami.
Př.: „Karkulko,“ oslovil holčičku vlk, „kampak jdeš?“
„Nevím,“ ozval se Patrik, „proč bych nemohl jít taky.“



Ahoj Dano, 
napsala jsem dnes Vánici - první verzi háčku na společnou povídku. Inspirovalo mě víkendové sněžení v Krkonoších, včerejší výpadek proudu a Dekameron. 
Chtěla jsem vytvořit rámec, kam se "vejde všechno", a chtěla jsem, aby to pro zúčastněné byla co nejvíc hra. Jako když na pláži stavíš hrad a tak. Každý tam přidá něco svého a vznikne půvabná směsice všeho možného, aby to bylo co nejotevřenější pro každého, kdo si chce hrát a mělo to co nejméně limitů. 
Mám představu, že každý, kdo by se chtěl zapojit, by se představil jednou větou, jak je uvozeno v závěru prvního textu. A pak by to přes nějakou základní kostru příběhu (co všechno se může stát ve sněhem zasypaném hotelu) pokračovalo přes vyprávění krátkých příběhů každého z nás. 
O té kostře bychom mohli vést diskusi, kam by to lidé chtěli směřovat a tak. Měla by to být zábava. Takový písmenkový mejdan. Je to nástřel a první verze, tak dej vědět. 
Míša Štěpánka Sedláčková



Tohle mě žene dál!
Anežka, studentka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara na ZČU v Plzni nám napsala po ukončení kurzu tvůrčího psaní v letním semestru:
"Dobrý den, paní Emingerová a Richterová!
Moc děkuji za Vaši práci, seminář mě ohromně bavil.

Co mi dal? Lásku k psaní! Psát dokáže každý. Potřeba je k tomu jen propiska, kus ušmudlaného papíru a odhodlání.
Během semináře jsem se i o něco víc sblížila se svými spolužáky, se kterými jsem sice už půl roku skoro každý den, ale díky společným hodinám, kdy jsme všichni seděli v kroužku a ukazovali kousky své duše, jsme se poznali zcela novým způsobem.
Taky se mi líbila okamžitá zpětná vazba. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Jo, občas se mě nějaký učitel zeptal, jak bych ohodnotila práci nějakého svého spolužáka, ale vždycky to bylo tak, že jsem dotyčného chtěla trochu podpořit a případně mu zlepšit známku. Tady nikdo nikoho neznámkoval a všichni jsme zpětnou vazbu slyšeli rádi, protože jsme sami na sobě mohli pozorovat, jak se každou hodinou zlepšujeme.
Sama od sebe bych se na podobný kurz asi nikdy nepřihlásila, ale teď jsem moc ráda a děkuji člověku, kterého napadlo napsat nám, komiksákům, zrovna tvůrčí psaní jako povinný předmět.
A hlavně děkuju vám dvěma za to, jak krásně jste nás seminářem provedly."
Nataša Richterová



Lustigovy hranice autorské etiky 
(referát)

Co ještě psát a co už ne, najdeme v knize Živel Lustig či Kouzlo psaní knih přímo v citaci slavného spisovatele:
"To říkal už Herakleitos, bezvadný chlápek, že výsledek se rodí z konfliktu. Ty zvažuješ, co tomu řekne maminka, pan řídící, tvůj rabín – to je normální proces… Ovšem nakonec ty jako autor rozsoudíš, co napíšeš, protože v povídce jsi ty ten bůh, co si vytváří svoje nový nebe. A při tom musíš bejt odvážnej, to je úděl spisovatele. Pokorně sloužíme jen dvěma pánům. Prvním je román, povídka – ta věc, kterou píšeme. Druhým, stejně důležitým, je čtenář… Dlouho potom není nic. A teprve úplně nakonec můžeš přemýšlet, jak svým psaním potěšíš milenku – a bude povolnější – či zda náhodou nenaštveš pana faráře… 
Kdysi jsem do své povídky napsal, že ‚holka byla krásnější než Bůh‘. Pak jsem se zhrozil, že až to bude číst moje máma, propíchne mě největším kuchyňským nožem… Ale nakonec jsem to tam nechal, neboť jsem to tak opravdu cítil. 
Mé mamince se ledacos nelíbilo. Když mi v Mladé frontě udělili cenu za Démanty noci, byli jsme spolu na slavnostním čtení. Máma se moc hněvala, když zaslechla příběh naší rodiny: ‚Vždyť babička vůbec nepila, nikdy nevzala pivo do pusy, jak jsi to mohl napsat?!‘ hubovala mě. Já jsem totiž do povídky potřeboval babičku, která se opije černým pivem. ‚Bábo, vždyť to je fantazie, fikce,‘ vysvětloval jsem. A ona říkala: ‚Jakmile je to jednou napsaný, tak je to pravda…‘ 
 V literatuře nesmíte lhát, protože předmětem vašeho pozorování je pravda. A čím víc té pravdy postřehnete, tím lepší jste autoři. 
V Texasu žije slavista, který třicet let studuje rukopisy Lva Nikolajeviče Tolstého. Ten přiváděl k šílenství své příbuzné, protože všechno, co o nich věděl, dal do svých knih. Ale zaměňoval to. Když zjistil, že neteř má určité vlastnosti, dal je bratranci, bratrancovy příběhy připsal strejdovi, takže s ním nikdo v rodině nemluvil. Cokoliv zaslechl, strčil do svého psaní. A pořád to měnil. Ten chlápek v Texasu to sleduje, aby napsal knihu, jak pracoval Tolstoj. Jeho Vojnu a mír či Annu Kareninu obdivuje už několik generací čtenářů a nikoho z nich, až na pár literárních badatelů, nezajímá, koho svým psaním ruský klasik popudil."
Hana Dostálová



Dvoudenní kurz v NaturaMed Pharmaceuticals 30.-31. května v Českých Budějovicích


Když vyprávíme příběh, neměli bychom obíhat od tématu.
Nechodit kolem horké kaše, protože tím čtenáře odvedeme od příběhu a on se pak v ději ztrácí.
Naučila jsem, se, že příběh oživí přímá řeč, vtáhne čtenáře více do děje.
Klára Fantini



30. května v Českých Budějovicích
Nepsat bláboly, které nikoho nezajímají.
Když chci zaujmout čtenáře, osmdesát procent práce odvede nadpis, dvacet procet perex.
Neupoužívat "flintu na zdi", která do příběhu nepatří.
Zapojit přímou řeč.
Neodbíhat od tématu.
Psát efektivně, aby měl text energii.
Znát cílovou skupinu, pro kterou píšu.
Honza Řepa



Neodvádět čtenářovu pozornost od tématu
Musím přesně vědět, o čem a pro koho píšu.
Marek Greger



Ahoj Dano,
jak jsem slíbil, posílám písemné cvičení, které jsme dělali na našem italském kurzu vedeném "Scuola Holden". Nejdřív jsme si měli prohlédnout fotografii a přečíst popisný text k ní. Pak postupovat podle pokynů, které nám dal učitel.
Samozřejmě, napsat to v rodném jazyce (italština) je něco jiného, než to přeložit do angličtiny, ale stejně Ti to posílám s popisovanou fotografií. Jsem zvědavý na Tvůj názor. 
Čau a přeju příjemné čtení (doufám 😉)
Fabio



Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít.
(Pozn.: Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
Je zajímavé začít třeba uprostřed úvodní scénou: Žena stojí v noční uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit, co následuje. A pak hned další a další věc, která se stane, až vznikne celý příběh. Měl by mít začátek, prostředek a konec, použijete všechny literární cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
Nataša Richterová



7. lekce dlouhodobého kurzu s Danou a Natašou 26. května 2022 pro začátečníky i pokročilé

Nejvíc mne zaujal pokus charakterizovat ve dvaceti minutách jednu hodinu života obyčejného člověka, a to tak, abychom byli schopni poznat z toho, co si myslí a jak jedná, jaká je to osobnost.
Jarka Rymešová



Oba dlouhodobé on-line kurzy se v květnu přehouply do druhé poloviny a jedeme dál! Vytáhla jsem na studenty svého miláčka - Virginii Woolf . 
Sice se stále snažíme, aby naši účastnící psali dramatičtěji, aby konflikty byly ničivé, dialogy uvěřitelné a závěry strhující, ale... není na škodu si vyzkoušet psaní takzvaného proudu vědomí. Ponořit se do hlavy úplně obyčejného člověka v úplně běžný den jeho života, podobně, jako to udělala Virginia v Paní Dallowayové. 
Takže vyberte si postavu a popište běžnou hodinu v jejím životě. Nevybírejte si dobu, kdy se postavě stalo něco významného (např. spáchala vraždu nebo se zamilovala). Místo toho si vyberte obyčejnou hodinu v životě člověka, kde se nic zvlášť důležitého neděje. Ale snažte se svém hrinovi napsat co nejvíce podrobností, včetně vzpomínek nebo flashbacků, které vyprovokovala například vůně nebo zaslechnutá poznámka, písnička… (Omezením časového úseku - jedna hodina - získáte strukturu, která se nespoléhá na zápletku, ale pokud zahrnete významné detaily, můžete být příjemně překvapeni, kolik toho o postavě můžete získat.) 
Nataša Richterová



Je moc zajímavé, kolik lidí má rozdílné názory na stejnou věc.
Bohuna Kopřivová



1. ubrat na vysvětlování
2. ponořit se do hlavy postav
3. myšlenky postav nejsou na škodu
4. procítit jejich situaci, daný moment
5. hrát si s metaforami
Linda Hájková



Naučila jsem se, jak lze během krátkého vyprávění popsat postavu
Hanka Tučková



Málo je více, práce s detaily, pozor na opakování slov - přečíst si text po sobě 😃, rytmus a melodie v textu
Petra Petrlíková



Čti si po sobě svůj text nahlas a pečlivě. Je trapné, když koktáš.
Mirka Adamcová



Vypointování příběhu, vykreslení postavy, důležitost dialogu
Vendula Langová



Utnutý konec lze zlepšit změnou rytmu, prohozením slov či přidáním slov.
Jana Venzlů



4. lekce kurzu pro superpokročilé s Klárou 19. 5. 2021


Co jsem se naučil 19. května na lekci s Klárou:
1. Nevím, zda naučil, ale pochopil jsem, jak důležité je vyhmátnout v textu, kdy stačí jen dialog a kdy je dobré jej obohacovat uvozovacími větami a dalším vrstvením (např. co se postavám honí v hlavách)
2. Vykreslení charakterů hrdiny a antihrdiny
3. Charakteristika hlavní postavy - co vše o ní musíme vědět
4. Mary sue - postava bez vad, kterou čtenáři nemají rádi (nerealistická černobílost postav)
5. Seznámení s Klárou jsem vyhodnotil jako velmi příjemné...
Jiří Wilson Němec



Zabývali jsme se vytvořením uvěřitelného antagonisty a možnostmi, kdo/co to může být. Téma na příště zní Z deště pod okap. Úkolem je vytvořit kladnou či zápornou postavu, která se ocitne v průšvihu. Poté vymyslíme krátkou povídku (kapitolu knihy, která má začátek, prostředek, konec), kde postava ve snaze svoji situaci vyřešit, ji naopak zhorší. Prostě to nevyjde/zamotá se/zkomplikuje/zhorší se to ještě více. Konec může být uzavřený i otevřený (jinotaj, rozpoznání), jak kdo chce.
Klára Dvořáková

PS. 
Bohunka četla cestopis. Většina ji chválila. Mluvili jsme o tom, pro jakou cílovou skupinu píše a že existuje více variant, jak by to mohlo vypadat pro cestovatele a jak pro čtenáře příběhů. Wilson jí nabídl svoji povídku na cestovatelské téma se zápletkou. Bohunka vypadala moc spokojeně a potěšeně.



Ahoj Wilsone,
moc díky, povídku Švédsko jsem přečetla jedním dechem, je skvělá. Moc jsem se bavila, vzpomínala i bála o tebe. To víš podobné zážitky máme všichni, moje kamarádka se dokonce rozbrečela před supermarketem, když viděla tolik různých jogurtů. No, a jak jsi se ztratil, bylo popsáno tak barvitě, že jsem měla přímo ztažené hrdlo. Ještě jednou díky, je to dle mého naprosto skvělé.
Zdraví a těší se na příště
Bohuna Kopřivová



Ahoj Dano! 
Mám problém. Nedokážu vlézt do hlavy zdravého chlapa. Od handicapovaných holek, jako jsem já, vím, že mají zdravou známost, takže konec povídky o seznamkách mám, ale prostředek ne. Nevím, jak se k ženám muži chovají a tak... 
A ke "smutnému znásilnění" od Petry: Kdyby takhle řešily znásilnění všechny ženy, tak nejsou úchylové...
Martin Tomášek



Ahoj Dano!
Jasmin Carmel byla vybrána na konferenci TEDxPragueED. Mám z toho velkou radost. A je to vlastně Tvá zásluha DĚKUJI .... potkala jsem ji u Tebe na loučeňském literárním workshopu.
Teď ji připravuji na přednášku. Prochází u nás takovým drobným mediálním tréninkem. Musím říct, že je na svůj věk velmi šikovná.
S velkou pravděpodobností ji zapojíme i do dalších osvětových akcích našich i cizích - má velmi silné téma o šikaně. Tak si myslím, že bude mít hodně literárního námětu na další povídky. 
💐
Lilly Ahou Král



Zkuste si při sledování filmu po deseti minutách říct, zda vás děj baví, či ne. Dobrý scénář diváka během první půl hodiny chytí, déle se dívat nebude... a víc šancí není. Každá scéna musí nějak posunovat příběh dopředu. Neustále kladete před diváka otázky a zároveň mu dáváte odpovědi.
Když se film jmenuje Bitva u Little Big Hornu, tak předpokládáte, že k té bitvě v příběhu dojde.
Milan Šteindler



Víkendový kurz 14.-15. května 2022



Dani, 
mockrát děkuji, že jsem mohla pobýt s lidmi, kteří jsou osobití, inspirativní a milí. To, co mi bylo nejužitečnější, je uvědomění si, že na rozdíl od té reálné existuje literární pravda. Není potřeba psát celou realitu. Ta vlastně nikoho nezajímá. Prostě musíme se naučit zabít svoje „miláčky". Také jsem si zapamatovala, že z 80% zaujme titulek a z 20% první věta. A děkuji za to, že snad mám o trošku blíž k zákonitostem cestopisu, což bych ráda psala.
Jana Štybnarová



Děkuji moc, bylo to úžasné, osvěžující, inspirující. 
Naučil jsem se, že mám více dbát na motivace osob, lépe vysvětlovat důvody jejich konání.
Kratší věty, jedna věta, jedna informace.
Úvod – prostředek – konec – vše by mělo být v souladu + čtvrtá neviditelná část – proč to všechno
Dialog rozbíhá děj, s podtextem
Nechytat mnoho zajíců najednou.
Literární pravda nerovná se skutečná historka.
Co mi dala rétorika? Že nemám chvátat, soustředit se na koncovky, nepolykat je, lépe dýchat.
Jan Kössl



Co jsem se naučila o psaní:
· Uvědomit si, co vlastně chci příběhem říci a psát o tom.
· Odosobnit se od svého příběhu, nechtít psát celou realitu.
· Při popisu je dobré být střídmý a vystihnout jen to, co je charakteristické, neutahat popisem posluchače.
· Dozvěděla jsem, jaké jsou stavební cihly (=popis, akce, dialog).
· Dozvěděla jsem se, co je dialog s podtextem a jak se píše.
· Vyzkoušet si, jak funguje háček. První věta musí být atraktivní.

Rétorika s Janou Vaňkovou 14.5.22

Poznatky k rétorice:

· Naučila jsem se, že mám číst pomalu a zároveň dát nadpisu svoji váhu, důležitost a nechat doznívat důležité věci, aby to posluchačům „doteklo" do hlavy.
· Vynechávat plevelná slova.
· Čelist dolů.
· Číst jako bychom mluvili.
· Nadechnout se na dlouhá souvětí.
· Nepolykat koncovky
Jana Štybnarová



Na rétorice s Janou Vaňskovou jsem se naučila:
- dechová cvičení, používání bránice – rezonance zvuku
- že správné výslovnosti pomůže otevírat čelist směrem dolů a hodně
- že při čtení textu musím některé věci nechat doznít a udělat pauzu
- navázat spojení se čtenářem, jako bych vyprávěla historku, živě
- že se nemají používat výplňková slova, nemusím se bát ticha
Sofie Epsteinová



Dojmy z kurzu:
- nové prostředí, nové tváře, mladé a sympatické, velká vzpruha pro důchodkyni
- zajímavá práce, zadání,
- čtení našich prací – vtipné, některé se silnými emocemi
- rétorika – základy – čtení, vyslovování, temporytmus, vyprávět tak abych zaujal posluchače
- popis, zasazení příběhu do děje
- háčky – úvod který nás zaujme
- můj problém – odosobnění, psát příběh z pohledu někoho jiného
Vladimíra Kuchařová



Co jsem se naučila na kurzu:
- „stavba“ příběhu – 4 části
- držet se hlavního tématu příběhu
- logické melodické střídání krátkých vět a souvětí
- důležitost názvu a první věty – skočit rovnou do děje – zaháčkování
- uvěřitelné dialogy
- napsat, nechat uležet a přepsat
- jasně se držet toho, co chci sdělit
- psát z pohledu někoho jiného
- detaily a dialogy vtáhnou do děje
- vyvolat silné emoce

Co mi dala rétorika:
- vyprávět pomalu a hlavně posluchači
- pauzy, doříkávat koncovky, rozhýbat bradu, temporytmus (pomalu, rychle, potichu, nahlas)
- dech
Žaky Jacqueline Štěpanovská 



Moc děkuji za dnešek, byl to úžasný den a velice se těším na zítra.
Co mi kurz dal: setkání s novými a zajímavými lidmi
Rozdělení textu na popis, dialog a akci
Dialog s podtextem, příběhy na 7 slov
Střídání dlouhých a krátkých vět
Rétorika - velice milé setkání s paní Janou a její rady: 
Nebát se ticha, důraz na slova, a tím zatáhnout posluchače do děje, resp. přesvědčit ho, že čtu pro něj.
Správné dýchání při mluvení, důkladné otevírání úst - spodní čelist apod.
Jiřina Dubová



Pro literaturu je realita jen inspirací k příběhu. Jak říká Ondřej Neff: vezmeš postavy a hodíš je do průšvihu.
Dana



Ahoj milá Dano,
ještě jednou děkuji za fajn víkend plný inspirace. Bylo to báječné a moc jsem si to s celou partou užila. Děkuji za super program a také za hodinu rétoriky s paní Janičkou Vaňkovou. Bylo to velmi přínosné. 
Jsem nabitá energii a hned po návratu jsem se rozepsala. 
Cítila jsem dobrou atmosféru. 
Ač se natáčelo, myslím, že všichni s tím byli uplně srovnaní. Takže se těším na video, asi na tvém webu někdy, viď?
A CO JSEM SE NAUČILA?
Retorika:
• správně dýchat do břicha
• dobře vyslovovat a vyslovit také poslední hlásky slov
• obejít se o slova jako vlastně, jakože, jakoby
• naučit se část příběhu, který čtu zpaměti
• mějme při čtení oční kontakt s posluchači, vneseme tak do příběhu emoce a vzbudíme zájem
• dělejme spíše kratší věty a také pauzy mezi nimi. Posluchač se bude více těšit, co bude dál.
• otevírat více pusu směrem dolů tlačit bradu
• nechat zvuk pěkně rezonovat v dutinách hlavy
• nebojme se ticha mezi větami, přestávky nevadí
• mluvit potichu, nahlas, tiše a rychle i pomalu. Prostě střídat.
K psaní DÁLE:
• zapojit více fikci
• odosobnit se od příběhu / mám ho v hlavě jen já, ostatní tomu nemusí rozumět/
• nedávat do příběhu tolik postav, ať nevznikne chaos
• jedna věta - jedna informace
• nechytat tolik zajíců najednou
• chytit posluchače háčkem
Díky za milý víkend s tebou a celým týmem.
Bohdana Pufferová



Úvod, stať a závěr plus něco navíc: proč jsem to cosi napsal
Popis něčeho očima někoho.. ne nutně člověka, postavy…
Představit postavu v akci, co dělá...
Dialog posouvá děj, rozbíjí nudu popisu.
Popis, dialog, akce 
Dialog posouvá děj…
Dialog musí být uvěřitelný.
Postavy mluví v dialogu svým jazykem podle charakteru postavy.
Dialog s podtextem.. v rámci dialogu jsou informace, které se dozvíme jaksi „mimochodem“.
Je potřebná odvaha při psaní
Cestopis – náročná disciplína. Nedělat.
Dialog – poprvé
Bajka – pouze jedno poučení
Cvičení na nějaký námět..
Jakoby – nikdo nepoužil ani jednou, kromě Marka.
Rétorika – pomalu, pomalu, pomalu. Vyslovovat CELÁ slova, pozor na vyslovování jmen.
Pavel Doležel



Ahoj Dano, 
bylo to skvělé jako vždy. Úžasní lidé a Jana Vaňková s rétorikou je výborný nápad.
Naučila jsem se správné dýchání, výslovnost. Sykavky, důraz na správné vyslovování.
Důležité jsou mezery. Intonace.
Správný háček. 
Chytit posluchače už jen názvem. První větou.
Nepoužívat - berličky - takže, jakoby, vlastně, atd.
Přednes - přednášet nejlépe vlastními slovy. 
Občas kontakt s posluchačem/divákem.
Pokusit se to napsat a přednést jako svému kamarádovi.
Moc děkuji a těším se na další setkání.
Majka Kuchařová



Ahoj Dano,
budeš na mě hrdá. Už jsem v půlce nové povídky a konečně to má koule. Jupí. Psaní je bomba díky Tobě, Arnoštovi a Lindě
Díky prvním dvěma jsem pochopil techniku psaní a Linda mi ukázala něco, co by mohlo fungovat napříč čtenáři. A pokud ne, i tak to bude TO NEJLEPŠÍ, co jsem kdy napsal. Ještě jednou moc moc moc děkuji všem třem.
Martin Tomášek



Srovnání přístupů různých autorů a litrárních teoretiků k vytváření zápletky a postav

Ernest Hemingway přišel na to, že o svých hrdinech musíte vědět desetkrát víc, než napíšeme. Potom jsou postavy opravdové. A Fjodor Michajlovič Dostojevskij radil, že chceme-li vytvořit zajímavou postavu, musíme spojit tři zcela odlišné charaktery.
„Já jsem chtěl napsat knížku o svém tátovi,“ vyprávěl Arnošt Lustig. „Ale pořád mi z toho vycházely strašné banality. Teprve když jsem jeho charakter smíchal s povahami jiných lidí, najednou z toho vyplaval můj otec. Úplně věrohodně. Ta knížka se jmenuje Dům vrácené ozvěny. Ale kdyby ji táta četl, na každé druhé stránce by říkal: ‚Jak sis mohl dovolit tohle o mně napsat?!‘ Proto Egon Ervin Kisch doporučuje, abychom nepsali o živých: ‚Pište jen o těch, kteří se nemohou bránit.‘ Anebo jim dejte jiná jména! To je důležitá rada.“ 

Ondřej Neff, kterého jsme měli na semináři, nám radil hodit hridny do průšvihu a nechat je se z něj vyhrabat. 

Stejně pracuje i Stephen King. A své knize O psaní dokonce tvrdí, že nevymýšlí žádné zápletky: "Já mnohem víc poléhám na intuici. Moje knihy vycházejí více ze situace, než z příběhu. Situace přijde první, až za ní pak postavy - na začátku vždycky ploché a nevýrazné.  Obvykle vložím jednu nebo několik postav do nějaké nepříjemné situace a pak sleduji, jak se z ní snaží dosatat ven. Mým úkolem není jim pomáhat dostat se na svobodu, ale sledovat, co se bude dít, a pak to zapsat. Často mám určitou představu, jak se to asi vyvine, ale nikdy jsem žádné postavy nenutil, aby jednaly po mém. Občas to pak dopadne, jak jsem si představoval, ale většinou se stane něco, co jsem vůbec nečekal.
Pro spisovatele příběhů je to báječná věc. Pokud nedokážu ani já zhruba odhadnout, jak se ta zatracená věc vyvrbí, můžu si být poměrně jistý, že i čtenář bude netrpělivě obracet stránku za stránkou."

Americký spisovatel a teoretik John Gardner, podle kterého učil i Arnošt Lustig, naopak staví hlavně na zápletce: "Spisovatelův první nápad na povídku – to čemu Henry James říkal „zárodek“ – nemusí být událost, ale zajímavá postava, prostředí nebo téma. Ale ať už je původ nápadu na povídku jakýkoliv, spisovatel nemá povídku, dokud nevymyslí zápletku, která ten nápad elegantně a účinně vyjádří. I když citovým jádrem velké literatury je postava, a přestože děj bez dalšího významu než pouhé existence nemůže mít trvalý dopad, zápletka je – nebo se dříve či později musí stát – středem každého dobrého autorova plánu. Spisovatel vypracovává zápletku jedním ze tří možných způsobu: 
1) půjčí si nějakou tradiční zápletku nebo děj ze skutečného života (metoda Řeckých tragédů, Shakespeara, Dostojevského a mnoha dalších, moderních i pradávných autorů), 
2) vrátí se cestou zpět od vyvrcholení příběhu, nebo 
3) tápáním kupředu z úvodní situace. 
Člověk obvykle nevymyslí celou zápletku najednou, ale spíš nad ní dumá a zkouší si představit různé možnosti, dělá si poznámky, nosí ten nápad v hlavě jako člověk, co si čte v čekárně, pracuje a přepracovává jí dni a měsíce nebo někdy i roky, může pracovat dopředu i zpětně a všemi směry najednou. Cokoliv se v životě stane – podivná zpráva, kterou člověk najde v novinách, úryvek konverzace, hádka s panem domácím – to vše se stává možným námětem pro zápletku, postavy, prostředí a téma, který ovlivňuje zápletku."

A podívejme se ještě do českých teoretických vod.
Lektor René Nekuda jde na věc vědecky: "Existují postavy dynamické a statické. Ani jedna z těchto kategorií není lepší nebo horší, jen je skutečně dobré promyslet si, zdali můj hrdina projde v průběhu příběhu nějakou změnou… I když není nutné za každou cenu vytvářet dynamické postavy, je dobré předem vědět, zdali se charakter hlavního hrdiny změní, nebo ne. 
Dynamické postavy jsou ty, které se vyvíjejí (Frodo Pytlík, Anakin Skywalker). Naopak statické postavy se v příběhu nevyvíjejí (Sherlock Holmes, Voldemort, James Bond). Nezaměňujte však statické postavy s postavami tzv. plochými. Sherlock Holmes je relativně konstantní charakter (výstřední a geniální), čili to je postava statická. Ale rozhodně to není postava plochá! Ploché postavy vycházejí ze zavedených stereotypů, často jsou v pohádkách - hloupý Honza, princezna..."

Další lektorka, Veronika Matysová, hovoří o backstory - osobních příbězích hrdinů (vše, co mělo vliv na jejich charakter a motivaci) a nabízí dokonce pracovní listy, podle kterých lze postupovat, při vytváření úplného profilu každé postavy. 
Pak na příkladech vysvětluje rozdíly, co do literárního díla použít a co ne: "Backstory je vše, co Vaše hrdiny formovalo do chvíle, než se začala odvíjet hlavní zápletka. Není to přitom zcela totéž co minulost. Je možné, že Váš hlavní hrdina jezdil každý rok na letní stanový tábor. Patří to ale do jeho osobního příběhu jen tehdy, když ve Vašem příběhu následně musí přežít v divoké přírodě a má k tomu patřičné znalosti. Vy o svých hrdinech samozřejmě potřebujete vědět i to, jestli trávili dětství na stanových táborech, zkrátka proto, že potřebujete znát jejich dětství. V příběhu to ale nemusí zaznít. Pokud však hlavní hlavní hrdinku na táboře zneužíval některý z vedoucích a ona má teď problém ve vztazích s muži, v příběhu by to naopak zaznít určitě mělo."
Takže každý lektor či autor nabízí jiné pojetí... Inspirujte se tím, co vyhovuje Vám.
Hana Dostálová



Každá scéna musí nějak posunovat děj dopředu. Neustále kladete před diváka otázky a dáváte odpovědi. Když se film jmenuje Bitva u Little Big Hornu, tak předpokládáme, že k té bitvě v příběhu dojde.
V Amerických filmech speciálně jsou skvělé momenty: Všichni znáte ty scény z westernů, kde chlapi seděj všichni okolo ohně. Vy víte, že zítra bude přestřelka, protože šerifové už po nich jdou. Postavy tam pijou whisky z plecháčků a sdělují si takový: „Víš, já ti něco povím, říkal to už můj táta… že správnej chlap musí mít vždycky teplý prádlo.“ Takhle filozofují… a tím se zvyšuje napětí před závěrečným bojem.
Milan Šteindler



6. lekce dlouhodobého kurzu s Danou a Klárou 12. května 2022 pro začátečníky i pokročilé


Co jsem se naučila na 6. lekci:
1. klást důraz na pointu 
2. vyškrtávat i ty věty, ke kterým jsme si vytvořili citový vztah 
3. dialog je motor všeho
Linda Hájková  



1. Přiostřit při vyškrtávání 
2. Neopomínat pointu 
3. Musim se trochu zaměřit dialogy, aby měly větší smysl
Petr Polák



Uvědomila jsem si, jak důležité je umění proškrtávat, umět zkrátit, aby měl příběh spád. 
Vyvarovat se zbytečného vysvětlování, které nám připadá nezbytné, ale vlastně jen brzdí děj.
Míša Čápová



12. května  lekce pro pokročilé s Danou
Ahoj Dano,
na včerejší lekci jste měli všichni pravdu, co se týká mého příspěvku RŮZNÉ ŽENY NA SEZNAMKÁCH
Chápu, co jsi po mě chtěla, a povídku napíšu, ale realita je úplně jiná než příběhy. A mně šlo o to přiblížit prostředí seznamek malinko víc, než jsem popsal v knize DUŠI NESPOUTÁŠ. Chtěl jsem vše doložit konkrétními příklady, což se evidentně nepovedlo. Ten příběh z pohledu holky je fajn nápad a možná bude mít i dobrý dobrý konec, protože chlapi jsou v tomto ohledu odvážnější. 
Vždycky, když jsem říkal, že mi je smutno, radila jsi mi: "Vypiš se z toho." Poslal jsem to jen pro ty, kdo si něco takového o problémech vozíčkářů chtějí přečíst. Víš, můj život je plný trápení a bolesti, ale osobní stránka vztahů mě trápí nejvíc. Jediná zbraň proti tomu, abych se z toho nezblaznil, je psaní.
Spíš jsem čekal, že spolužákům předložíš mou novou verzi apokryfu o Kainovi. 
Martin Tomášek



Dnes to bylo moc zajímavé, různorodé. Lekce plná překvapení, jak jsou účastníci úžasní. Jen mne zlobil počítač...
Bohuna Kopřivová



Milá Dano!
děkuju za shit detektor a přikládám i bajku (tentokrát je opravdu krátká). Také dík za poklonu, velmi si toho vážím. Já jsem u začátečníků ráda a mám pocit, že se vždycky něco naučím (například mi ze začátku přišlo působivé a úderné opakovat slova, ale teď už to nedělám). Navíc je tam moc prima parta. Moc děkuju za krásný kurz, velmi mě to baví.
Hana Hermanová



Půldenní seminář pro zaměstnance lékáren Dr. Max v Brně - Rozdrojovicích 5. května 2022

Dobrý den, 
ještě jednou moc děkuji za všechny zúčastněné. Měla jsem možnost si je všechny zvlášť obejít a velice se jim seminář tvůrčího psaní s Danou Emingerovou po všech stránkách líbil. Za sebe jsem si to také užila. 
Ty čtyři hodiny byly opravdu napěchované spoustou užitečných informací a cvičení. 
Moc se mi líbilo prokládání praktických částí krátkým motivačním komentářem. Zúčastnění hodně oceňovali a vyzdvihovali způsob, jakým paní Emingerová podávala zpětnou vazbu k jednotlivým pracem. Oceňovali, že nám "nemazala med kolem pusy" a zároveň to bylo podané příjemnou vstřícnou formou. 

Hodně jsme se nasmáli, spoustu nového naučili, něco potrénovali, víc se poznali - prostě skvěle strávený den. Předběžně mám schváleno, že si začátkem podzimu můžeme dát další školicí den. Z konference pro lékárníky zdraví
Markéta Gajdošová


Milá Dano,
dnes jsem si přečetl aktuální májový Zpravodaj psavců a udělal mi obrovskou radost uveřejněný článek o mém projektu FrankJoy. Děkuju za Tvou podporu, moc si toho vážím!!!
Libor Frank



První a poslední věty z knih

Vejce a já – Betty MacDonald
- Mimo to, že se skopové dělá na česneku a že se dáma nikdy neškrabe na hlavě ani neplivá, naučila matka mé sestry a mne, že povinností ženy je dohlédnouti, aby její manžel byl šťastný v svém povolání.
- Pánem je slepice.

Kdokoli může dělat cokoli – Betty MacDonald
- Nejlepší na krizi bylo, že znovu sjednotila naši rodinu a poskytla mé sestře Mary ohromnou příležitost dokázat, že kdokoli může dělat cokoli, zvlášť naše Betty.
- Svěřila jsem se jí s tím podivným pocitem okouzlení a Mary řekla: „ty máš jenom pocit úspěchu, ale představ si, jak je mně! Zničehožnic se začaly splňovat mé velké lži!

Morová rána – Betty MacDonald
- Onemocnět tuberkulózou vprostřed života je, jako když se vydáte do města vyřídit spoustu naléhavých záležitostí a přejede vás autobus.
- Vůbec to nejhlavnější je, kdo je s kým.

Hoši od bobří řeky – Jaroslav Foglar
- Až do čtvrtka 12. března žili Vilík a Jirka takovým obyčejným životem, jakým žijete vy a s vámi tisíce a tisíce jiných chlapců na světě.
- A všichni cítili, že to vše je jen předzvěstí mnoha dalších krásných příhod a dobrodružství, jež na ně čekají tam někde daleko, kam slunce chodí spát a kam večer plují barevné mraky, víte – tam někde daleko – daleko – tak velmi, velmi daleko…

Zelené pahorky africké – Ernest Hemingway

- Seděli jsme v úkrytu, který ndorobští lovci vybudovali z větví a haluzí na kraji lizu, a najednou jsme slyšeli přijíždět nákladní auto.
- „Jednou ti napíšu knížku a v té knížce to bude.“

Fiesta – Ernest Hemingway

- Robert Cohn byl kdysi na Princetonské universitě šampiónem střední váhy v boxu.
- „Není to aspoň pěkná představa?“

Lolita – Vladimir Nabokov

- Lolita, světlo mého života, žár mých slabin.
- A to je jediná nesmrtelnost, kterou my dva můžeme sdílet, má Lolito.

Löwensköldův prsten – Selma Lagerlöfová
- Vím dobře, že bývalo za starých časů hodně lidí, kteří nevěděli, co je to mít strach.
- Chudé děvče si věru musí rozmyslet pohrdnout dobrým místem.

Charlotta Löwensköldová
- Kdysi žila v Karstadu paní plukovníková; jmenovala se Beata Ekenstedtová.
- Mladý patron mohl proto využít Charlottina dovolení.

Anna Svärdová
- I když člověk může mít proti Thee Sundlerové to či ono, musí uznat, že to s Karlem Arturem Ekenstedtem uměla líp než kdokoli jiný.
- Co mu odpoví?

Paměti – Farah Pahlaví
- Srdce se mi sevře žalem, drásavým, stále živým, kdykoli si vzpomenu na ono lednové ráno roku 1979.
- Vím, že světlo zvítězí nad tmou a že Írán jako bájný pták Fénix znovu povstane z popela.

Jak krtek ke kalhotkám přišel – Zdeněk Miller/Eduard Petiška
- „Tady mě máte!“ volá krtek.
- „Ať ti slouží a hezky si je užij!“
Jana Venzlů



Producent si přečte prvních deset stránek, a pokud ho scénář nezaujme, hodí ho do koše a řekne: "Nebylo to špatné, ale není to můj šálek kávy..."
V Americe organizují producenti tzv. peaching - sezení producentů, na které přicházejí scénáristi a mají čtyři minuty na to, aby odvyprávěli svůj příběh. Zkuste si vyzkoušet napsat krátce představení takového příběhu, který v prvních minutách zaujme.
Sami to znáte. Díváte se na televizi a po deseti minutách víte, zda vás děj baví, či ne. Dobrý scénář diváka během první půl hodiny chytí, déle se dívat nebude... a víc šancí není.
Milan Šteindler



Jak se píše o lásce
,,Láska nemá definici, jako spravedlnost nemá definici. Ale má ji nespravedlnost, případ od případu. Úzkost má definici. Ale láska ne.” - Arnošt Lustig

Láska je důležitou součástí každého z nás.
Láska lidi zněžňuje, vyvolává pocity, kdy zamilovaný vidí v druhém to dobré, lepší. 
Naše láska se nemusí poutat jen na druhé lidi, naopak ta nejdůležitější forma lásky je ta uvnitř nás. Láska k životu, ke všemu, co děláme, k nám samým, láska k celé realitě ve které existujeme.
Milovat znamená žít. 
Bez lásky jsme jen prázdnou schránkou.
Psaní o lásce samotné nemá žádná jasná pravidla. Tento cit sám o sobě je nespoutaný, nepředvídatelný, tvárný, komplikovaný. 
Podle mě autor musí určit sám, jak lásku převést do slov, jak ji vepsat do svých charakterů. Je to to nejosobnější téma v literatuře a to nejtěžší napsat a komunikovat čtenáři.
 
Moje interpretace lásky
Láska je pohon života. Je to to, co nás drží od toho si uvázat mašli. To, co z přežívání dělá žití. Jen pomyšlení na naši lásku k blízkým, k sobě, k životu samému, ke světu, nás dokáže hnát dál každodenními výzvami. 
Tajemství lásky nespočívá v druhých lidech ani v materiálním světě. Je to něco mystického, nepopsatelného a vymykajícího se jakékoli tělesnosti. 
Člověk musí najít lásku nejdřív v sobě, aby ji mohl přijímat a darovat ostatním.

Jak se píše o sexu
Láska a sex chodívají ruku v ruce, ale nemusí. Láska se dá vyobrazit či projevit bez nutnosti sexuálních aktů a sex se dá napsat jakožto pouze fyzický akt bez žádného emocionálního spojení. Autoři k lásce a sexualitě mají tedy různé přístupy.
Arnošt Lustig rozeznává tři druhy sexu: 
1) To, co se podobá páření psů 
2) Kamarádský sport 
3) Propojení dvou lidí z lásky
Platon řekl: ,,Láska začíná pohledem, od pohledu jde ke slovu, od slova k doteku, od doteku k objetí a s objetím k tomu božskému.” 
Důležitou lekcí je nepsat o sexu z hlediska gymnastiky. Nepsat detaily tělesných pachů a tekutin, ale city dvou lidí, kteří mezi sebou sdílí hluboké spojení. Je nutné psát o tom, co charaktery polidšťuje a naopak.
Vášnivé scény je náročné psát, snadno se spisovatel může dopustit porušení vkusu. Hlavně tehdy, kdy se příliš zaměřuje na zmíňenou tělesnost a ne na citovou esenci. Chodí se po tekném laně mezi fascinovaným zaujetím a nepohodlím čtenáře.
Adéla Podrazká



1) Neměnit během příběhu formu vyprávění
2) Nepoužívat až moc sprostých slov
3) Jak vymýšlet originální názvy
4) 1 věta je stejně důležitá jako ta poslední
5) Tři slova jako příběh (ovce, vlna šála,- zima, kašel, chřipka)
Simona Maňousková



3. lekce pro superpokročilé 5. května 2022

Mám-li být naprosto upřímná, tak jsem si na začátku chvilku připadala jako major Terazky (vola ako zmätená). A nějak se v tom psaní rozhlasové hry ztrácela. Můj problém, že jsem hned nepochopila, že povídka měla být zdramatizovaná. Takže si sama sobě ukládám si o tom, jak se dělá dramatizace, něco podrobněji nastudovat. Vím o tom jen hodně málo.
Ale jinak vážně, bylo to super, a díky za to. Dost věcí jsem si posléze v průběhu semináře pro sebe ujasnila, ozřejmila. Jasně, že taky naučila (teda aspoň doufám:-D:-D). Teď jsem se pokusila už napsat ten zadaný úkol na 19. 5., tři verze. A protože mě tohle bavilo (na rozdíl od pinďourů, myslím samozřejmě literárních), tak si zkusím ještě vymyslet a stejně zpracovat další konflikt.
Takže sečteno a podtrženo: Dost dobrý, přestože mi ta těžší témata dávají dost zabrat.
Jarka Rymešová



Ještě pár vět k semináři s panem Ondřejem Neffem, na který navazují úkoly pro 3. lekci:
Poznamenala jsem si tučným písmem slovo Nevysvětlovat. A přitom by si jeden pomyslel, jak důležité je uvést čtenáře do situace. 
Plynule tím přecházím k další radě Být akční už od začátku
Také Vymyslet zajímavý konflikt
Umět ve čtenáři vyvolat pocit, že je Součástí filmového příběhu
Nic není skryto, vše je pochopitelné, viditelné. Čímž se dostávám ke kouzlu Vnitřnímu hlasu. Jak ten mi kolikrát pomohl. Máme s ním však šetřit. Dokreslit jím pouze samotnou figuru, atmosféru, situaci. Nejlepší na závěr, Pointa. Jaké klišé. Pryč s ní ze závěru. Promyslet zkrátka příběh jinak.
Poznámky se zdají být logické, pochopitelné, přeju proto sama sobě i všem ostatním, abychom je dokázali vměstnat mezi řádky s lehkostí motýla.
Míša Čápová



K čemu nám může pomoci cvičení s rozhlasovou hrou?
Představte si svůj text jako scénku pro divadlo, kde je vyloučený zrak, takže vše musíte převést do jednání postav v dialozích. Žádný vypravěč tam nemá co dělat. Jen dialogy. Ne že by se takto muselo psát, ale je to trénink... Vyzkoušet si, jak se zbavit "nešvaru" stálého vysvětlování a pracovat více dramaticky.
Jako příklad poslouží rozhlasová hra Ondřeje Neffa, která získala cenu Mezinárodního rozhlasového festivalu Prix Bohemia Radio 1989.
Milena Pravdová



Zkusila jsem si psát o bezpohlavní společnosti jako sci-fi...
Vendula Beaujouan Langova 



Svižný dialog je víc než vysvětlování a popis.
Konec pinďourů! Hurááá!
Zuzka Kratochvílová    



Důležité je držet časovou linii a nepřeskakovat. Dialogy jsou důležité, ale nejsou všespásné. A posílám ten vánoční důkaz...
Anna Vocelová



Dialog vždycky všechno neunese.
Michal Hejna



Především jsem rád, že jsem se sám pinďourům vyhnul. 
Obohacující bylo samotné povídání o zvládnutí dialogu. Také něco o detailech.
Jiří Wilson Němec 



Jenom dialog nemůže být nikdy úplně nosný
Už žádný pinďoury!
Jarka Rymešová



Pinďoury jo, ale ne v povídkách. 😃
Když píšeme retrospektivu vloženou do textu, který se odehrává v současnosti, je třeba udělat jasný přechod.
Míša Štěpánka Sedláčková



6. lekce tvůrčího psaní na Fakultě designu a umění v Plzni 4. května 2022





Dobrý den, paní Emingerová a Richterová!
Moc děkuji za Vaši práci, seminář mě ohromně bavil. :) 
Co mi dal? Lásku k psaní! Psát dokáže každý. Potřeba je k tomu jen propiska, kus ušmudlaného papíru a odhodlání. 
Během semináře jsem se i o něco víc sblížila se svými spolužáky, se kterými jsem sice už půl roku skoro každý den, ale díky společným hodinám, kdy jsme všichni seděli v kroužku a ukazovali kousky své duše, jsme se poznali zcela novým způsobem. 
Taky se mi líbila okamžitá zpětná vazba. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Jo, občas se mě nějaký učitel zeptal, jak bych ohodnotila práci nějakého svého spolužáka, ale vždycky to bylo tak, že jsem dotyčného chtěla trochu podpořit a případně mu zlepšit známku. Tady nikdo nikoho neznámkoval a všichni jsme zpětnou vazbu slyšeli rádi, protože jsme sami na sobě mohli pozorovat, jak se každou hodinou zlepšujeme. 
Sama od sebe bych se na podobný kurz asi nikdy nepřihlásila, ale teď jsem moc ráda a děkuji člověku, kterého napadlo napsat nám, komiksákům, zrovna tvůrčí psaní jako povinný předmět. 
A hlavně děkuju vám dvěma za to, jak krásně jste nás seminářem provedly.
Anežka Strnadová

Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Co mi dalo tvůrčí psaní:
Naučil jsem se, jak komunikovat a rozebírat vlastní i cizí tvorbu.
Naučil jsem se nahlížet na příběh z několika různých úhlů.
Naučil jsem se vnímat a rozeznávat různé styly psaní.
Vyzkoušel jsem si psát žánry, které jsem nikdy nepsal.
Zjistil jsem, jak na určitá témata nahlížejí ostatní autoři.
Dozvěděl jsem se, v jaké míře užívat sprostých slov.
Zlepšil jsem se v psaní celkově.
Dozvěděl jsem se nové věci o spolužácích.
Zkusil jsem si vymýšlet příběh během pár minut.
Zjistil jsem, že mě psaní baví a chci v něm pokračovat.
Vasil Janko



Díky tomuto semináři jsem získal mnoho nových zkušeností ohledně psaní literatury. Odboural jsem hranici omezující mé psaní textu ze střední školy. Naučil jsem se nestydět se přečíst své texty před ostatními. I když je to napsané s chybami, tak už vím, že každá zpětná vazba je dobrá pro mé ponaučení. Naučil jsem se šetřit vulgarismy. Zjistil jsem, že se nemá používat trpný rod. První věta a název příběhu je velmi důležitý. Dialogy rychle posouvají děj. Naučil jsem se, že expozice končí incidentem. Nemáme používat pasiva. A také už vím, že neviditelná dimenze je součástí bajek.
Vojtěch Polák



Děkuju moc za kurz tvůrčího psaní v letním semestru, bylo to super. Cítím se teď ve psaní mnohem jistější. 
Naučila jsem se, že:
1) Psát může každý
2) Dozvěděla jsem se nové věci o spolužácích
3) Kritika nás posouvá dál
4) Zmizel strach ze čtení nahlas
5) Atmosféra se dá navodit jednou větou
6) Název díla by měl být zajímavý a poutavý
7) Spisovatel musí vědět úplně všechno o svých postavách a světě
8) První věta a poslední jsou důůležité pro zaujmuté čtenáře
9) Psát lidsky a nepoužívat klišé
10) esence- pár vět a co dokáží. :)
Simona Maňoušková



Spisovatel většinou celou zápletku nevymyslí najednou ale buduje ji postupem času. Přemýšlí nad různými možnostmi a vyvrcholeními. Do zápletky se mohou promítnout každodenní problémy nebo prostředí a témata. Zápletka by měla být středobodem celého autorova plánu.
Způsoby jak zpracovat zápletku a vybudovat příběh:
1) vypůjčit si nějakou tradiční zápletku nebo děj ze skutečného života
2) vrátit se cestou zpět od vyvrcholení
3) tápání kupředu z úvodní situace
Vyvrcholení zápletky by mělo být vždy smysluplné a přesvědčivé.
Spisovatel nám vše musí ukázat pomocí dramaticky se odehrávajících scén a nesmí představit více vedlejších dějů nebo postav, než je bezpodmínečně nutné. Zároveň tak musí učinit v napínavém souladu scén tak, tak aby tempo příběhu měnilo pravidelně rytmus.
Kromě kontrolování rytmu a tempa musí spisovatel také dávat pozor na stavbu scén a jejich provázanost, význam a funkci.
Vasil Janko  



Ještě jednou děkuji za nádherné hodiny psaní, byl to jeden z mých oblíbených předmětů. 😊
Sára Schejbalová



Co jsem se naučil v letním semestru na semináři scénaristiky:
-důležitost přímé řeči
-o takzvané flintě na zdi
-dynamický začátek povídky
-vhodnost používání vulgarit
-popisování charakteru postav
-nepoužívat zbytečná přirovnávání
-rychlá forma není vždy vhodná
-používání ich a du formy a vypravěče
-racionalita příběhu
-zajímavý název
Děkuji a mějte se hezky
Matyáš Souček



Rád bych poděkoval za skvělý kurz, během kterého jsem se naučil mnoho věcí:
1) Pokud si text párkrát přečtu před hodinou, číst před spolužáky není tak zlé
2) Titulek a první věta jsou nejdůležitější pro upoutání pozornosti čtenáře
3) Vyvaruj se častému opakování stejného slova
4) Při vypravování dej pozor na zbytečně nudné a popisné části
5) Pro oživení textu používej více přímé řeči
6) Nechtěný rým může zbytečně vyrušit čtenáře ze snu
7) Vulgarismy by se mělo šetřit
8) Kreativní psaní se může stát tím nejoblíbenějším předmětem i pro dyslektika
9) Díky psaní jsem poznal lépe své spolužáky
10) Jsem kritičtější k sobě a ostatním
Adam Roskovec



ZŠ Heřmánek 
ZŠ Heřmánek .
Naše škola Heřmánek Praha, základní škola a gymnázium rozvíjí komunikaci a to za 11 let svojí existence především komunikaci verbální. Naši učitelé chodí na kurzy tvůrčího psaní, a tak jsme se seznámili s lektory tvůrčího psaní a napadlo nás je požádat, aby pro naše žáky uspořádali semináře. V týmu Dany Emingerové se nám v kurzu zaměřeném pro žáky naší školy věnoval lektor Šimon Pravda.
Ve 12 lekcích lektor pracoval s 11 žáky a bylo to skvělé i náročné. Žáci psali úkoly z týdne na týden a připravovali se na další kurzy.
Hledali jsme společně také formu a metodu, jak s žáky ve třídě pracovat.
Z jedenácti žáků mluví deset o pozitivní zkušenosti:
Získal jsem víc trpělivosti na práci na text.
Učím se, jak mít vícebarevné texty.
Získala jsem jiný pohled na psaní.
Napadá mě více nápadu na příběh, mám větší představivost, osvojila jsem si detailnější popis a trpělivost na psaní.
Získala jsem vědomosti o tom jak vyrovnat povídku a naučila jsem se nebo se ještě učím aby povídky co napíšu nebyly těžko čitelné.

Jen jedna žákyně nebyla spokojená a napsala: Získala jsem z toho víc úkolů a stresu.
Pro příští kurz máme řadu zkušeností a možností a budeme rádi, když si Šimon Pravda na nás udělá čas a budeme v dalších tvůrčích aktivitách pokračovat. Rozhodně metodu tvůrčích dílen doporučuji, co ovšem doporučuji také je, spojení ochoty školy věnovat se tvůrčímu psaní, ale ve spojení se zkušeným a tvořivým lektorem, který pomůže žákům i učitelům budovat dovednosti tvůrčího psaní se jedná skutečný krok k literární gramotnosti, ať již z účelem podporovat žáky v jejich radosti z psaní či v jejich budoucí profesionální dovednosti se vyjadřovat.
Za žáky z třídy Surikat (8. ročník základní školy)
Mgr. Miroslava Adamcová, zástupce ředitele školy pro projekt Teen Heřmánek Praha, základní škola a gymnázium



5. lekce dlouhodobého kurzu s Danou a Natašou 28. dubna



Dobrý to bylo, znovu a mnohem důkladně jsem si zopakovala, co je bajka... a jak mne dřív bajky "nebraly", teď mně to zajímá o mnoho víc. 
Dobrá lekce. Dík.
Jarka Rymešová



Dva pristupy k bajce: zacit od pouceni, nebo naopak unest se pribehem a postavami...
Film, o kterém jsme mluvili v souvislosti s dialogem Jany Bednářové, se jmenuje Vlastníci.
Hana Hermanová



Já jsem se snažila pochopit bajku. Snad jsem se přiblížila.
Poučení k bajce pro příští úkol je: Když čekáme lepší časy, přijde blbá doba. 
Mirka Adamcová



Všeho moc škodí.
Tedy dialog by měl být dramatický a netřeba vysvětlovat...
Veronika Štětková



Vyšehradská kavárna ČEKÁRNA - 1. setkání s René Nekudou 22. 4. 2022

Dneska jsem se potkal s Danou Emingerovou, která taky učí tvůrčí psaní. Bylo to moc príma a jsem rád, že jako profesionálové v oboru dokážeme na něčem spolupracovat. Markétě Dočekalové obratem volám a vy (psavci) se máte na co těšit…
René Nekuda



VĚTA POSLEDNÍ
Poslední věta/odstavec knihy je jednou z jejích nejdůležitějších částí, může knihu zachránit, ale také ji naprosto potopit. Poslední věta či věty by měly způsobit, že čtenáři spadne brada a řekne si: „Pááániii…“ nebo „Aaach!“ a bude to chtít číst znovu nebo si bude žádat nášup!

U posledních vět by děj měl být ukončený, všechny dějové oblouky pěkně zakroužené. 
Poslední věta dílo zapečetí.

1. Spojte všechny nedořešené věci do závěrečné tečky a přidejte k tomu ještě malé tajemství. Donutíte čtenáře o příběhu ještě jednou přemýšlet.
2. Uvažujte nad koncem jako nad novým začátkem. Nechť vaše poslední slova nejen vyřeší příběh, ale i otevřou nové otázky, které vrhnou na děj nové světlo a naznačí nový začátek pro vaše postavy…
3.  Zanechte ve čtenáři po dočtení pachuť. 

Další dobrý způsob, jak zakončit váš příběh, je zanechat ve čtenáři po dočtení knihy jistou pachuť po základní esenci vašeho textu. Zkuste znovu shrnout elegantním způsobem obsah, který zůstane pěkně (a dlouho) viset ve vzduchu… 
„Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.“ – George Orwell, Farma zvířat
Jako například v knize Charlese Bukowského – Hollywood:
„A co budeš dělat dál?“
„Napíšu o tom knihu.“
A tak jsem ji napsal. A vy jste ji teď dočetli.

Zde, až na úplném konci, čtenáři dojde, že to nebyl smyšlený román, ale že četl autobiografický příběh.

A třeba John Irving nejprve vymyslí poslední větu a pak na ní už do konce psaní „zbytku knihy“ nic nemění. Poslední věta je první, co ho napadne.
John Irving - Poslední noc na Klikaté řece: „Cítil, že velké dobrodružství jeho života právě začíná. Tak jako to musel cítit jeho otec během těch hrozných chvil poslední noci v Klikaté řece.“

Poslední věta je místo pro doznívání a rezonanci. 
Rezonance je důležitá jak pro dílo, tak pro život! Jsou to prchavé prožitky, kdy člověk a svět kolem něj nebo čtenář a spisovatel spolu rezonují. Máme pocit, že se nás svět určitým způsobem dotýká, že se nás autor dotknul. Cítíme zvědavost a vášeň. Vnímáme, že naše existence a konání mají nějakou odezvu v našem okolí. Nemáme nad tím plnou kontrolu. Nejčastěji to přijde, když to nečekáme.

Podle německého sociologa Hartmuta Rosy podobné zážitky – ostrůvky rezonance – bytostně potřebujeme. Ale najdeme je, jen pokud zpomalíme...  v životě, v práci, ve vztazích. „Když totiž nerezonujeme,“ tvrdí Rosa, „můžeme skončit s depresí či syndromem vyhoření.“

Rezonance umožní čtenáři, aby se zorientoval v tom, co bylo řečeno. Je to jako čas na přemyšlení a pochopení celého příběhu. I když ta konkrétní slova či věty s příběhem nemají vůbec nic společného. Čtenář během rezonance dopisuje příběh, dostává čas, aby se vžil do jiného života. V tom je kouzlo. A mistr spisovatel v povídce resonanci vždycky má:

Jako příklad James Joyce. Ten ve své sbírce Dublinané má povídku Mrtvý. (Učebnice Kouzlo psaní knih str. 13): 
Joyce popisuje, jak sněží nad Irskem, zatímco čtenář přemýšlí o ženské, která se rozplakala, a proč její chlap na začátku zuřivý a pak najednou projeví porozumění.

Příklady, které našli studenti v předchozích kurzech:
 
Mario Puzzo, Kmotr: 
Omilostněná prosebnice, očištěná od hříchu, sklonila hlavu a sepjala ruce nad zábradlím oltáře... Pak s hlubokou a z hloubi duše pramenící touhou uvěřit, být vyslyšena, odříkávala modlitby za spásu duše Michaela Corleona...

Francis Scott Fitzgerald, Velký Gatsby:
Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Dnes nám unikla, ale nevadí – zítra doběhneme rychleji, rozpřáhneme paže dále... A jednoho krásného rána – 
A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.

Caite Dolan-LeachSestry až za hrob (thriller o dvojčatech):
„To, že s mrtvými už nemůžete mluvit, bolí až k zbláznění. Možná se mi Zelda snažila říct, že mluvit s živými je téměř stejně složité.“

Henryk Sienkiewicz, Quo vadis:
„A tak skončil Nero. Stejně jako končívá vichřice, bouře, požár, válka nebo mor. Ale Petrova bazilika vládne dosud z vatikánských výšin městu i světu. A u někdejší Capenské brány stojí dnes malá kaplička a na ní je už poněkud setřelý nápis: Quo vadis, Domine?“

Orwell, 1984:
„Miloval Velkého bratra.“

Mika Waltari, Plavovláska: 
„A pak se nad světem přehnala válka a smetla všechno to, co bylo.“

A co poslední věta z nejčtenější knihy? 
„Milost pána Ježíše se všemi.“
 Nataša Richterová



Rozbor bajky Jana Wericha O orlech a hovniválech
Obsah:
Orel který kroužil nad Řeckem jednoho dne zahlédl zajíce, který byl rychlejší než jeho stín. Uražený nad tím, že si zajíc dovoluje s ním soutěžit, začne ho nahánět. Zajíc zakopne a spadne do doliny, kde je chrobák. Chrobák mu nedokáže pomoci, orel přiletí, zajíce zabije a chrobákovi se vysměje: ,,Ty jsi jen hovnivál!” 
Hovnivál je uražený: ,,Copak já jsem JEN hovnivál?” A touha po pomstě mu nedá spát. Nechce se smířit s tím, že je jen hovnivál. Nejí, nespí, nepije, jen leze orlovi do hnízda a vyhazuje jeho vajíčka. Pokračuje to takhle dlouho dokud orel nepožádá Dia o pomoc, aby hlídal hnízdo na jeho klíně nad Olympem. Ale Hovnivál zaslepený pomstou uhněte kuličku a s námahou s ní vyletí až k Diovi. Shodí mu ji do klína a znechucený Zeus se oklepe, při čemž shodí orlovo hnízdo. Hovnivál vyčerpaný tou námahou padne mrtev a poslední vajíčka, poslední naděje, je rozbitá a rod orlů vyhyne. Ponaučení, která Werich uvádí jsou hned tři: 
1) I když jsi orel, nesměj se chrobákovi 
2) I když jsi jen hovnivál, smiř se s tím nebo dělej něco jiného 
3) Když jsi zajíc, nedá se nic dělat
Užívání moderních pojmů, např. strojových v kontextu částí těla zvířat ,,odposlouchávací zařízení, podvozek”.
Hovorová mluva zvířat
Zajímavá a neobvyklá lidská, občas až vesnická přirovnání, prvky a odbočky v textu
Použití symbolismu zvířat - Orel (hrdý, pyšný, silný) Zajíc (plachý, vystrašený, oběť) Hovnivál (ošklivý, pracovitý, tvrdohlavý)
Členění děje podle struktury bajek :
- uvedení do děje : orel nahání králíka a potká chrobáka
- zápletka : orel urazí hovnivála a ten se jde pomstít
- rozuzlení : hovnivál zaviní vyhynutí orlů a sám při tom zemře
- čtvrtá dimenze ponaučení : viz ponaučení nahoře
Neobvyklé podání ponaučení, jsou tři, vztahují se na zmíněná zvířata narozdíl od klasických přímých ponaučení v bajkách
Poznámka: S tímto úkolem si už moc nevím rady, pokusila jsem se najít neobvyklosti na této bajce, ale moc jsem jich až na klasický Werichovský styl nenašla. Wericha poslouchám často a jsem zvyklá na jeho vypravování. Nejsem natolik sečtělá v bajkách, abych to dokázala lépe rozebrat. Snad stačí alespoň tato snaha.
Adéla Podráská  



Druhý on-line seminář s Ondřejem Neffem 21. dubna 2022





Je toho mnoho, co jsem se dozvěděla na semináři s Ondřejem Neffem, kde mluví ke konkrétním příspěvkům. Poslouchala jsem opravdu se zájmem. Toto je pouze to, co mně opravdu utkvělo v paměti (tak jen se podle toho chovat):
- máme ještě daleko k tomu, aby z nás byli spisovatelé
- míváme sice dobré nápady, ale většinou je to jen popis procesu
- často nemáme v povídce konflikt, žádný zvrat, aby se to posouvalo dál
- ztrácí se motiv, stálé vysvětlování a zdržuje to povídku
- osoby musí být rozeznatelné, dialogy je mají charakterizovat, jinak se v nich čtenář ztrácí, každá postava by měla být jiná
- pokud se používají expresivní slova, vše musí mít význam a dynamiku.
Bylo to moc zajímavé a Daně děkuji, že nám toto setkání umožnila.
Bohuna Kopřivová



Přestaňte vysvětlovat, musíte rovnou na věc!
Ahoj Dano,
chtěl bych poděkovat za seminář s Ondřejem Neffem. Je super, že děláš takovéhle akce. Užil jsem si to.
Co jsem si odnesl:
1. Vše, co znesnadňuje čtení, je k neprospěchu věci (zbytečná vata, proklamace - čtenář neudrží pozornost) 
2. V krátkých povídkách musí být silná motivace k jednání - konflikt 
3. Postavy se musí od sebe odlišovat, aby si je čtenář zapamatoval (tlustý, zakrslý, kněz, zrzavý…) 
4. Stylizace mluvy vystihuje osobnost postavy 
5. Vulgarismy musí mít smysl a je třeba jimi šetřit
Standa Rokos



Postřehy ze semináře s panem Neffem:
1. Charakter postavy nejlépe vystihnu její řeč => nutná stylizace postavy (nemohou všichni mluvit spisovně).
2. V povídce je důležitý konflikt a jasný motiv (přijde kdo a řekne co).
3. Vše, co znesnadňuje čtení a pochopení, je k neprospěchu => nezamlžovat děj vysvětlováním, přílišnými podrobnostmi a odbíháním jinam.
4. Vyhýbat se deklarativním pasážím => nepopisovat, nevysvětlovat.
5. Postavy je dobré nevymýšlet, ale znát (Hašek Švejka a paní Müllerovou znal ze života, nevymyslel si je)
Anna Vocelová



Dnešní seminář byl pravdu velice zajímavý, podnětný a osobně mi hodně dal. 
Dost jsem pochopila. Byl to zase úplně jiný úhel pohledu. 
A doufám, že se tím i o kousek posunu dopředu. Paráda!!! 
Děkuji také velice moc Daně, že nám tyto semináře s Ondřejem Neffem zprostředkovala.
Jarka Rymešová  



Dnes to bylo super, moc děkuji, že jsem tu mohla být..
Přijde kdo... řekne co!! 
A nevysvětlovat...
Poslechněte si zadání k jednomu z takových zajímavých úkolů, jak říkal Ondřej Neff, které jsem našla v rozhlaseAnna a Pavel spolu někam jedou. Do jejich životů vstoupí stopař... Zpracujte téma v různých žánrech (akční drama, horor, detektivka, muzikál, western, mystery, pohádka, rodinné drama, sci-fi, triller, válečné drama) 
Lenka Konopásková



Moc vám děkuji za za tento kurz. Myslím, že jste mě hodně posunul.
Já mám ten problém s vysvětlováním v každé povídce.
Martin Tomášek



Druhý seminář s Ondřejem Neffem 21. dubna 2022

1. Slova mají nějaké zařazení, nějako výrazovou souvisost (pinďour není pindík). 
2. Dodržení zadání rozsahu vede k autorské kázni. 
3. Nepoužívat jen banální jazyk s tramvaje bez pokusu o stylizaci. 
4. V krátké povídce musí mít všechno nějaký smysl. 
5. Pointa v poslední větě - cliché.
Jana Venzlů  



Ta knížka, co o ní mluvil Ondřej, se jmenuje Jak blafovat (19:32).
Michal Hejna



Motivace k akci musí být silná. 
Konflikt musí být ostrý. 
Dvě postavy, které jsou ve stejné situaci, nerozvíjejí děj.
Nataša Richterová  



Velice děkuji za toto setkání. Je to pro mě mimořádná věc, že si můj výtvor pan Neff vůbec přečetl, děkuji za komentář.
Kateřina Pospíšilová



Co jsem se naučila na lekci s Ondřejem Neffem:
Důležitost konfliktu, 
motivace figury, 
stylizace dialogů, 
dynamika, nikoliv deklaratornost, 
psát jako rozhlasovou hru, 
inspirovat se lidmi, co známe
Zajímalo by mě, nakolik se do svých hlavních postav autor vžívá, když píše...
Vendula Beaujouan Langova
 


Důležitost zadání - počet řádku, název (Pinďour): respektování je důležitá součást, zodpovědnost 
Jasná motivace k chování/jednání figury 
Ne vysvětlování, zájem o něco…, střety! 
Dělat short short story: 2-3 odstavce, 25-30 řádek, jedna situace 
Pozor na převahu deklarování!! 
Cokoliv: jasná vůle, motivace
Martin Paruch  



Děkuji a poznamenala jsem si: 
Dodržovat pravidla. Kdo, co, proč? 
Přijde kdo, řekne co? 
Motivace, akce, dialogy, žádné deklarace. 
Jednoduše, přehledně, drama, zvrat, vývoj
Jana Bednářová  



Dialogy, konflikty, nedeklarovat, přjide KDO a řekne CO, bylo to super! 
Stylizovat postavu její řečí
Martina Talířová



Nejjednodušší řešení je to nejúčinnější 
Nezáplatovat vystydlý motiv jiným motivem 
Vnitřní hlas=dokreslení postavy 
Jasné vůle/motivace a směřování k něčemu, žádné deklarace 
Hra s jazykem – ten určí charakter postavy – stylizace jazyka 
Nic nevysvětlovat, musí tam být střet/konflikt.
Zuzka Kratochvílová  



Moc děkuji panu Neffovi za zajímavé povídání. Toto jsem si odnesla:
1. jasně odlišit postavy, aby nesplývaly, skrze dialog 
2. nepoužívat banální jazyk, vnímat jeho skutečný význam 
3. povídku začínat situací 
4. děj posunuje konflikt 
5. zajímavé pro mě bylo, že pouze 10 povídek ze všech, co Ondřej napsal, jsou povídky jeho srdce
Do příště bychom mohli třeba napsat, jak zabít svého oblíbeného literárního hrdinu 
😃
Míša Štěpánka Sedláčková 



Krásný den přeji,
nevím, jestli si mne pamatujete, ale studuji v ateliéru Komiks a ilustrace na Sutnarce a minulý rok jsme spolu měli hodiny Tvůrčího psaní. 
Začali jsme řešit bakalářské práce na příští rok a při té příležitosti jsem se Vás chtěla zeptat, zda by byla nějaká příležitost výpomoci z vaší strany. Rozhodla jsem se pracovat na mé knize ilustrací vlastních básní a moc by se mi hodila Vaše odborná pomoct co se textu týče. Děkuji Vám a přeji hezký zbytek dne
Barbora Macková



První a poslední věty z knih:
1. Vladimír Škutina: Tak už jsem tady s tím vápnem pane Werichu!
První věta: Tak už jsem tady s tím vápnem pane Werichu!
Konec: Dum spiro - spero - dokud dýchám - doufám. Jan Werich nedýchal.
2. Robert Vano: Fotka nemusí být ostrá
Motto: ,,Dneska píše každej, kdo má do zadnice díru - co bych to také nezkusil?“
Začátek: Chceš něco změnit? Upeč třešňový štrůdl!
Konec: Moje mamina říkala, že i kdyby nic nebylo, bude vždy věřit, Ten, kdo věří, odchází z tohoto světa snadněji, protože ví, že putuje dál.

3. George Orwell: 1984
Začátek: Velký bratr Tě sleduje. Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla. 
Konec: Miloval Velkého bratra.
4. Tereza Nagy Štolbová: Dcera padajícího listí
Podtitul: Příběh o duši, která přežila díky lásce
Začátek: Byla jsem ztraceným a zatraceným dítětem v čase babího léta a nádherně barevného listí podzimu.
Konec: V pokoře a úctě k bytostem i událostem, které mě přesáhly a přesahují.
Jana Bednářová



PRVNÍ VĚTA
Americký spisovatel Michael Cunningham (autor románu Hodiny) řekl před pár lety v pořadu Na plovárně: „Nepustil bych se do čtení knihy, která by začínala nějakou blbou větou.“

První věta rozhoduje. Mnohdy je to totiž právě první věta, co u čtenáře rozhodne, zda mu kniha stojí za přečtení. V ideálním případě ho první věta či odstavec vtáhne do děje, nastíní atmosféru a nenápadně mu předvede, co od příběhu očekávat. První věta může být úplně banální. Čtenáře ani nenapadne, jaký příběh bude následovat. A nebo může už od začátku dávat jasně najevo, o čem se v knize píše. Některá věta čtenáře vtáhne pro svou epičnost a některá zase pro svou naprostou obyčejnost. Faktem je, že mnohdy bývají tím jediným, na co se čtenář při koupi zaměří.

A my se podíváme na mistry. Jak začínají slavná díla?

Začneme větou z nejčtenější knihy na světě: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“

„Šťastné rodiny se vzájemně podobají, ale nešťastné rodiny bývají různé.“ - Lev Nikolajevič Tolstoj, Anna Karenina

„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“ – Franz Kafka, Proměna

„Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání.“ - J. K. Rowlingová, Harry Potter a Kámen mudrců

„Jsem v hajzlu.“ - Andy Weir, Marťan

„Říkejte mi Ismael.“ - Herman Melville, Bílá velryba

„Co svět světem stojí, každý správný příběh začíná v hospodě.“ - Jan KravčíkLetopisy Vukogvazdské družiny, svazek prvý (fantasy)

,,V den, kdy byli zavražděni rodiče Emmy Carstairsové, bylo nádherné počasí.“
Cassandra Clare – Město nebeského ohně (fantasy pro děti a mládež)

Zajímavý počin udělal spisovatel Ivo Fencl na portálu www.citarny.cz, když ve svém článku shromáždil první věty z hororů Miroslava Švandrlíka:
Kalaba původně rasistou nebyl.
Dušan Toman na sebe rád poutal pozornost již od dětství.
Paní Zlata Šejbalová odmítala být tuctovou ženou.
Marta hleděla na svého manžela s netajenou nevolí.
Kazda byl opět patřičně znechucen světem.
Ševela měl to, po čem vždy toužil.
Pokrývač Vojtěch Habrda rozhodně nebyl abstinent.
Poslední chvíle dovolené se Martinu Dadákovi opravdu nevyvedly.
Sigula měl neblahý zvyk zůstávat v redakci přesčas a dopisovat si příspěvky do konkurenčních časopisů.
Sochor se neměl kam vrtnout.
Vzorný myslivec Klícka spatřil v houští divočáka a nerozpakoval se ani na okamžik.
Otouš kráčel ve své kariéře rapidně vzhůru.
Smíšek to neměl do hospody daleko.
Zbyněk Plachý se vybíravé Lence Zoulové rozhodně zamlouval.
Všichni bývalou učitelku Vrábelovou litovali.
Pan učitel Sobotka podlehl pokušení a dopustil se odsouzeníhodného přestupku.
Martin Dýha se rozhodl k dost ohavnému činu.
Jmenoval se Valkoun a bylo těžké si ho nevšimnout.

Šíšova pivní parta byla proslulá široko daleko.
Máťa nepatřil k andílkům, ale důkladný zločin si naplánoval teprve na dnešní večer.
Starý Barnas ležel na otomaně a skučel.
Když Petr Donát nečekaně zemřel, Ondřej Navara si téměř oddychl.
Kalenda měl pocit, že se mu život nepovedl.
Pavelka už dohasínal, o tom nemohlo být pochyb.
Adriana kouřila až do posledního okamžiku svého života.

Jsou to krátká a stručná sdělení. Nebyl rasistou, odmítala být tuctovou, ležel a skučel, dohasínal, kouřila. Jsou to akční slovesa nebo sousloví. Rozhodně to zní lépe, než když svůj příběh zahájíte slovy: Alois vzdychl a složil přemýšlivou hlavu do dlaní. Všimněte si, že ve všech případech zazní jméno hrdiny / hrdinů. Jedná se totiž o povídky, tedy kratší útvary. A tam je vhodné prozradit jméno hrdiny hned na začátku. Nemusí to být samozřejmě první věta, ale čtenář se lépe orientuje, když ví, o koho půjde dál. V románech to není tak úplně třeba.

Co funguje:
Začít otázkou. To vzbudí zvědavost. 
„Milý čtenáři, víš, co znamená slovo greenhorn?“ - Karel May, Vinetou
Začít tajemstvím. 
„Garpovu matku Jenny Fieldsovou zatkli v Bostonu roku 1942 za to, že zranila v biografu nějakého muže.“ - John Irving, Svět podle Garpa
- Začít netradiční situací. 
 „Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou.“ - George Orwell, 1984

Návod pro napsání první věty sice neexistuje, ale pokud se řídíte nejdůležitějším přikázáním spisovatele, tedy hodně číst, určitě si můžete udělat sbírku prvních vět, které oslovily vás, a postupně získávat představu, co funguje. A samozřejmě chce to cvik.
Nataša Richterová



Končí letní semestr 2022 na Fakultě designu a umění v Plzni, kde letos učila hlavně Nataša Richterová

Spisovatel musí zaujmout. Nejde o to, že by měl psát podle pravdy, spíš musí čtenáře přesvědčit, že to, co píše, pravda je. Děj by měl působit přirozeně. Pokud totiž čtenář začne pochybovat o informacích, které mu autor předkládá, nejspíš knihu odloží a tím to skončí.
Pokud příběh působí lehce, plynule a přirozeně (ovšem se zajímavou zápletkou), znamená to nejspíš, že autor věnoval mnoho času přípravě a studiu dané problematiky ještě před tím, než vůbec začal psát.
To, co autor píše, by mělo vycházet přímo z něj. Neměl by se snažit čtenáře nějak šokovat a neměl by naopak příliš podléhat tlaku okolí, kterému by se jeho příběh případně nemusel zamlouvat.
Všechno, co autor píše, se nějakým způsobem opírá o jeho vlastní zkušenosti, ale ani zdaleka to nestačí. Příběh by byl nudný a nezajímavý. Autor musí příběh opepřit svojí fantazií a dát svému vyprávění nějaký smysl a cíl.
Lenka Holá



Pět věcí, které jsem se naučila během první lekce:
1. Záleží na titulku - už podle něj se člověk rozhoduje, zda chce text vůbec číst.
2. Je zbytečné popisovat charakter postav nálepkami (milý, smířený, vtipný...), protože si z toho čtenář neodnese tolik, jako když ho ukážeme příběhem.
3. Když je flinta na zdi, musí se z ní vystřelit. Když v příběhu něco zmíním, měla bych to použít i podruhé, protože na to bude čtenář netrpělivě čekat a já přece nechci zklamat čtenáře!
4. Každý text má své proporce, které každý nazývá jinak. Já si vybrala názvy začátek, prostředek, konec.
5. Přímá řeč je více než vítána. Text je díky ní zajímavější a rychlejší.
Anežka Strnadová



John Gardner: Art of Fiction
John Gardner ( 1933-1982) byl americký spisovatel, který vydal knihu Umění fikce. Vysvětluje, že psaní je pro člověka pouhým řemeslem, které je ale potřeba trénovat. A to čtením knih, vlastním psaním, studiem a špetkou vášně. Poukazuje na to, že naučit se psát jako světový průměr je možné. 
S cvikem jsme schopni získat dovednosti, díky kterým to dokážeme. Ostatně většina knih, co najdeme v knihkupectví, nemají takovou literární cenu. 
A to je pro mladé spisovatele povzbudivý fakt.

Literární vzory:
1) Číst a psát (číst je duležité, aby docházeli souvislosti s vlastními texty)
2) Hodnotit a kritizovat své vlastní texty
3) Objektivita, nezaujatost a neustálá snaha o logické hodnocení
4) Diskuse - naslouchání odlišných názorů - otevřená atmosféra.
5) Veškerá literární díla jsou svým způsobem imitacemi jiných velkých děl. Je tedy zapotřebí hodně číst, pro inspiraci k vlastním textům = zkušenost ze skutečného světa.

Vytvářet přesvědčivé postavy, kterým čtenář bude věřit. A to zkrz jejich emoce, situace ve kterých se určitým způsobem zachovají.
Naučit se plánovat varianty děje.

Umění nemá žádná obecná pravidla, protože každý umělec používá ve svém novém díle pravidla estetiky, která již byla použita.

Proč se rozebírají literární díla
Analyzovaní beletrie - jak rozeznat symboly, rozlišit témata, jak vysvětlit rozvržení a výběr detailů.
Když má začínající spisovatel špatné vzory - nelze uspět. tzn. Naivně dlouhé diskuse na témata, která jsou tuctová - tazv. klišé. nebo bizarní interpretace legend v novém podání. Tohle není dobrý začátek a čtenář raději zvolí ke čtení jiný text.

Umělecká záhada
Začinající spisovatel, který si nevý rady by nejraději využil příručku v bodech co se smí a co se nesmí, ale ten_to způsob tvorby je nesprávný. Umírá zde veškerá kreativita. Proto jsou pravidla estetiky v abstraktní rovině.

Pravidla estetiky
A to v abstraktní rovině- jsou tu, ale jsou mlhavá. Existují, ale jedinec je pak stejně ovlivněn pocity, intuicí a vkusu. Je to citem. Citem spisovatel řídí spád děje, rytmus vět, střídá větné konstrukce, jak dlouhé mají být dialogy. Co svým dílem chce sdělit. Dalé je také důležité znát správnou formu vyprávění. Morální a estetické úvahy: nevhodné výrazy, neotesaná vyjádření, klišé - atd. Je potřeba na takové věci dávat pozor. Každopádně neexistují žádná přesná pravidla.

Snem každého umělce je docílit toho, aby něco, co bylo dříve pobuřující a provokativní, bylo v jeho podání akceptováno.

Porušování pravidel
Pro začínající spisovatele nejsou tak důležitá pravidla, ale rutina a zběhlost v tom případě i porušování pravidel. Dalé také je důležité dbát na to, že veškeré výroky musí být čtenářem uspokojeny, jinak je to tzv. flinta.
Flinta, ze které se musí vystřelit. To znamená, že by v díle měli být zodpovězeny všechny otázky, které si čtenář během čtení klade. Když důležité zmíňky, co na čtenáře tak působí, nejsou zodpovězeny považujeme to za dost velkou chybu. Chvůli takové chybě můžeme knihu třeba i ze sklamání odložit. To znaméná že text mázodpovědět na všechny otázky a to je pravidlo, na které je důležité myslet.
Vojta Polák



Semináře tvůrčího psaní na Fakultě designu a umění v Plzni, letní semestr 2022


,,Ani jsem netušil, že mě jako dyslektika bude psaní takhle bavit a že to bude v tomhle semestru můj nejoblíbenější předmět,” řekl mi na rozloučenou jeden ze studentů komiksu z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. No, můžu si jako učitel, přát víc?
Myslím, že jsem se cestou na nádraží tak trochu vznášela a do vlaku jsem vplula na obláčku. To je to nejhezčí, co mi v poslední době někdo řekl. Nepřeháním!

Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara
Nejen dnes, ale po čas celého kurzu jsem se se studenty cítila moc dobře. Jen doufám, že to bylo oboustranné… Na konci každé hodiny jsem je nutila psát pět věcí, které se v lekci naučili. Myslím, že jim dlužím napsat, co jsem se o nich naučila já.
1/ že mají neuvěřitelně široký záběr zájmů a bohatou fantazii
2/ že mají rádi své mladší sourozence, rodiče, zvířata a přírodu vůbec
3/ že si klidně ze sebe udělají legraci 
4/ že si klidně udělají legraci i z učitele
5/ že vstávání na devátou, je na ně brzy
O sobě jsem zjistila, že mě baví pozorovat, jak za deset minut dokážou napsat vtipné a báječné příběhy a jaké mají neuvěřitelné nápady! Jsou mezi nimi opravdové diamanty.
Že si ráda poslechnu, jak na koho který příběh zapůsobil, i když je to někdy pouze stručné: ,,Sorry, nějak se nechytám…”nebo mlčenlivý zvednutý palec, jakože Good Job!
Že mě baví zabývat se teorií psaní, hledat v knihách slavných spisovatelů a vážených profesorů a tvořit z jejich teorie (snad) srozumitelné výklady a úkoly.

Nejsem sice vážený profesor, ani slavný spisovatel, ale jestli jsem alespoň někoho ze studentů inspirovala k tomu, aby psal, tvořil a spřádal nové příběhy, tak jsem svůj úkol splnila…
Danuško, děkuju za tuhle příležitost.
Nataša Richterová



Krásné Velikonoce a spousta nápadů na psaní přeje Dana 










Rady Ondřeje Neffa na videu
„V literatuře je několik hlavních témat, která se od nepaměti stále opakují, vysvětloval na kurzech tvůrčího kurzech psaní Arnošt Lustig a vypočítával: láska, moc a manipulace, zločin, trest, hybris (překročení - člověk si hraje na boha). Co však dělá ty nejlepší spisovatele mistry, je, že dokážou postihnout člověka své doby.
A tak studujeme knihy historiků a filozofů a zkoušíme psát o tom, kam se svět šine. Děláme to s humorem a nadsázkou, ale zároveň seriózně. Svou povídku k nám k tomu napsal i mistr české sci-fi, spisovatel Ondřej Neff, který se s námi potká na podvečerním semináři tento čtvrtek 21. dubna. 
Povídky, které budeme společně honotit, jsou tyto:
ZLATÁ TROFEJ - MÍŠA Č.MUŽ PÉ - ZUZANA K.POHLAVNÍ RESET - ANNA V.,  MARIE TEREZIE - MAREK G.PŘÍJEMNÝ VEČER - MICHAL H., DVA CHROMOZOMY X - KATEŘINA P., PINDÍKY - MÍŠA ŠTĚPÁNKA S., SVĚT SE V PRDEL OBRÁTIL - JARKA R., OSTROV - STANDA R.
Dana Emingerová 



JAK NAJÍT DOBRÝ NÁZEV
Název je naprosto klíčovou součástí knihy. Potřebujete název, který si lidé zapamatují, nebo ještě lépe oblíbí. Zároveň by měl alespoň rámcově naznačit, o čem se v knize píše.
- První věc je, uvědomit si, pro koho píšete - cílovou skupinu. Jak se chovají? Co řeší? Jak komunikují? Co je osloví?
- Nejjednodušší název se dá vymyslet prostě odvozením od děje (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Stařec a moře, Jak jsem potkal ryby, Pán prstenů…)
- Další jednoduchou možností je pojmenovat příběh po hlavním hrdinovi. (Deník Anne Frankové, Martin Eden, Sophiina volba, Milenec lady Chatterlyové, Petr a Lucie, Jana Eyrová, Lolita, Malý princ)
- Dobře fungují kontrastní nebo nečekaná spojení (třeba Burroughsův Nahý oběd)
- Inspirujte se písničkami, básničkami, názvy filmů (zejména v povídkách, sama to používám – Nebe nad Vídní, Tajemný jezdec, Temné údolí)
- Zapojte kolegy, kamarády, dejte anketu na sociální sítě
- Pokud je více nápadů, udělejte si seznam, nechte si projít hlavou a na první místo přesouvejte ty, co nejlépe zní.
- Hledání názvu neuspěchejte, ale nenechávejte to na poslední chvíli!

4. lekce dlouhdobého kurzu pro mírně pokročilé s Natašou 14. 4. 2022

Netradiční nebo dokonce bláznivý název může čtenáře nalákat, protože bude mít chuť knihu otevřít a zjistit, co se za takovým názvem skrývá. Na ukázku výběr několika bláznivých (z Knihy Dobrovský):
ACH JO (Robert Fulghum)
JAK CESTOVAT S LOSOSEM A JINÉ ESEJE (Umberto Eco)
10 RAD NÁJEMNÉHO VRAHA, JAK VYČISTIT KVARTÝR (Hallgrimur Helgason)
PEČENÁ ZEBRA (Iva Pekárková)
JAK HITLER UKRADL RŮŽOVÉHO KRÁLÍČKA (Judith Kerrová)
TOHLE NENÍ KNIHA (Keri Smithová)
101 ZPŮSOBŮ, JAK POUŽÍT MRTVOU KOČKU (Simon Bond)

Britský magazín The Bookseller každoročně uděluje cenu pro knižní titul s nedivnějším názvem. (Diagram Prize for Oddest Title of the Year). Například:
1986 – Orální sadismus a vegetariánská osobnost (Oral Sadism and the Vegetarian Personality) – Humorné články s nádechem parodie o psychologii.
1989 – Jak si „ulevit“ v přírodě: Environmentalistický přístup ke ztracenému umění (How to Shit in the Woods: An Environmentally Sound Approach to a Lost Art) – I odpad z lidského těla může být přírodě nebezpečný.
1990 - Lesbický sadomasochistický bezpečnostní manuál (Lesbian Sadomasochism Safety Manual) – Bezpečnost až na prvním místě.
2011 – Vaření s „hovínkem“ (Z originálu: Cooking with Poo) – Kuchařka si opravdu nemůže vybrat lepší název….

Důležité u knih!
Vždy je třeba ověřit, že jde o název originální! Pomocí Googlu zkontrolujte, zda někdo už název nepoužil. Také není dobré, aby byl název knihy až moc podobný něčemu známému, co už vyšlo.

Co nedělat:
Mlhavé a neurčité pojmy, klišé, těžkopádné a dlouhé názvy. Ale jako vždy existují výjimky: Fulghum - Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce, Hartlova kniha Prvok, Tečka, Šampón a Karel a koneckonců i Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom patří k těm dlouhým. Takový název musí dávat smysl v kontextu knihy. Variantou může být kratší název a delší podtitul: O názvech, aneb kde se berou všechny šílené nápady… Když přijde čtenář do knihkupectví, nejraději jednoduše řekne: „Máte Pána prstenů, Zločin a trest, Jméno růže, Malé ženy?

Divadlo Dobeška 22. listopadu 2019 za účasti Evy Lustigové
Co naopak dělat? Zapojte jazyk.
- hrou se slovy pomocí 
homonymie (slova souzvučná, která mají ale úplně odlišný význam – los, září, granát…) 
homofonie (stejně znějící, jinak se píšící — např. stezky x stesky, nebo z reklamy známé: Aby váš motor skvěle Shell).

- žonglujte se slovy 
zkoušejte třeba zvířecí a ptačí zvuky (kukačka-kuku-coucou), 
přidávejte přípony, které se běžně nepřidávají (-árna jako má Květovárna aj.),
zkuste metafory: beránky-oblaka, zebra-přechod apod.

-  zapojte synestetické vjemy
Na vysvětlenou: Synestetik (a údajně je to jeden člověk z 240) má některé kvality vjemů neoddělitelně spojené - chuť tónu, barva čísla. Nejčastěji ale vidí barevně některé číslovky nebo písmena, popřípadě vidí barvy při vnímání některých tónů. Jsou však další vjemy, například hmatový, chuťový, prostorový - při ochutnání jídla - to kuře ještě nemá dost ostnů, když slyším, město‘, pociťuji v ústech chuť párku, devítka je ode mne dál než dvojka, leden je ode mne nalevo.
Může tak vzniknout zajímavé slovní spojení - hranatá chuť, modrá vůně…

zahrajte si na před, během a po: mrak – prší – kaluže, sirka – hoří – popel, papír – balí – kámen.

- zkuste asociace: vypište si klíčová slova a přidejte k nim další asociace: cesta je pěšina, láska je mazlení, bio je bez chemie.

- vyzkoušejte pomocníka Namemesh.com (k vymýšlení různých přesmyček, spojení a patvarů), generátor Portmanteaur.com (vytvoří kombinace ze zadaných slov), Wordoid.comNaminum.com (vytvoří nová slova pomocí přípon a předpon). Nebo Synonymus.czNechybujte.cz (slovníkem synonym v češtině), Thesaurus.com (slovník synonym v angličtině)

- změňte výchozí bod: 
Najděte náhodné slovo ve slovníku nebo předmět v místnosti, kde sedíte a uvažujte, jak souvisí s tím, co hledáte. Například: 
Píšu o domácích skřítcích… Skřítek z radiátoru
Píšu milostný příběh ze života… Milenec za závěsem
Povídky z flashky, když píšu o ajťácích, 
Marťan na parapetu – může být sci fi pro děti,
Sny ze šanonů – o sekretářce, která chce změnit život…
Nataša Richterová



BAJKY 
 Bajka je stručný (často vtipný či satirický) příběh s morálním poučením. 
 Na kurzu píšeme bajky, které mají začátek, prostředek, konec a jasně napsané poučení. Mělo by být jen jedno. Pokud jich máte více, vyberte to nejlepší. 
 Poučením může být i přísloví. 
 Bajky mohou obsahovat poučení již rovnou v textu (bez vypsání na konci), pak mu říkáme jinotaj (alegorie) a čtenář si na něj musí přijít sám. Ale pro naše výukové potřeby to nedoporučujeme.
 Každá bajka má, stejně jako jiné texty, název (nadpis). Mnohdy jsou to postavy z děje (O slepé kočce, O vráně a sýru). 
 Bajka může být napsaná formou prózy nebo veršovaná. 
 Ideálně by měla být vtipná, krátká, jasná a výstižná. 
 V bajce mohou vystupovat zvířátka, hmyz, stromy, rostliny, lidi, ožívat a mluvit věci (moderní bajka). 
4. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky s Klárou 14. 4. 2022

 Bajka má emoce, jde na dřeň. Je satirická, emocionální nebo dramatická. Často kritizuje lidské chyby a slabiny. Vždy nese sdělení. 
 V bajce se mohou potkat i nepravděpodobné dvojice či skupinky, ale čtenář by neměl přemýšlet, jak se to mohlo stát, pokud to není pointou příběhu. Protože pak se nevěnuje ději. V každém příběhu je třeba čtenáře ukotvit, aby mohl začít snít a příběh si představovat. 
 Přestože v bajkách mluví většinou zvířátka, hmyz nebo věci, čtenář by měl věřit tomu, že se to mohlo stát. Pozor na faktické chyby např. pávice nemá jasně zbarvená pera jako páv. 
 Žádné dlouhé vysvětlování, popisy a pocity. Výborně fungují dialogy. 
 V bajkách neplatí, že si na vlastnosti postav musí čtenář přijít sám. K vyjádření vlastností se používají příměry: chytrý jako liška, hloupý jako ovce, rychlý jako lasička… 
 Psát můžeme od konce – od poučení, nebo ho nechat vyplynout až z příběhu. Pro mnohé je snazší první varianta. 
Ezop – řecký autor zvířecích bajek (6. století před n. l.) - Ezopovy bajky
Bidpaj – staroindický mudrc (Pančatantra; indické bajky 3. st. př. n. l. – 2. str. n. l.) 
Jean de La Fontaine – Francouz, veršované bajky (17. st.) 
Ivan Andrejevič Krylov (18. st.) – kritizuje politické poměry své doby pomocí příměrů 
Ivan Olbracht – O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (převyprávěné bajky Bidpaje) 
Karel Čapek – moderní bajky kritizující společenské nešvary - Bajky a podpovídky 
Jiří Žáček - Bajky a nebajky pro malé i velké děti
Klára Dvořáková



Natáčení scének s Milanem Šteindlerem 

Děkuji za víkend na Loučeni. Bylo to moc fajn a oba nás to s Lilly hodně bavilo. Potěšilo mě, že všichni zúčastnění měli opravdový a nefalšovaný zájem o věc. To se pak pracuje samozřejmě moc dobře. Také tvorba Tvých svěřenců je výborná. 
Taky to na mně udělalo ten nejlepší dojem.
Děkujeme za krásná fota. Také jsme koukali na video, co natočil volejbalový režisér Ondra a líbí se nám to. 
Budeme se těšit, že na spolupráci někdy navážeme.
Milan Šteindler



Tvůrčí víkend je za námi. Čtyři dny nabité sluncem, psaním  a smíchem  ve společnosti  báječných lidí.
Lektorský tým z Loučeně 
Jsem šťastná, že se můžu učit o psaní i o životě od tak skvělých profesionálů a přátel!

Děkuju za ten čas s vámi i s celou loučeňskou bandou!
Nataša Richterová



Co mi dala letošní, moje první, a doufám, že ne poslední, Loučeň? 
1. Odhodlání prostudovat si Aristotelovu Poetiku, abych ještě lépe porozuměl tvorbě dramatu. 
2. Zájem o psaní filmových scénářů a divadelních her (základy, díky skvělým přednáškám M. Šteindlera, už znám). 
3. Možnost sledovat v první linii, jak ožívají dialogy v praxi a jak díky nim vyplouvají na povrch charaktery postav. 
4. Utvrzení, že důležité (a zábavné) je klást hrdinovi do cesty překážky. 
5. Připomněl jsem si pravidla, které známe všichni již od Dany z dřívějška a které opravdu fungují jak v próze, tak v divadle a filmu. 

Scénka Semjona a Klause

Ale hlavně vím, že jsem si (kromě vědomostí), něco cenného odvezl. 
Vzpomínky na úžasné vyprávění a pedagogiku Milana Šteindlera (velké díky, rejžo). 

Yakeene, můj starší bratře Semjone, díky za tvůj herecký part a mistrovské psaní, které nás všechny rozesmálo; píšeš jako malovali holandští mistři. 

Můj dík letí též do Benešova ke Zdeňkovi a jeho světu, který se skrývá za klapkami psacích strojů, byl jsi mi báječným společníkem, opravdovým Dr. Watsonem. 

Také stále slyším upřímný smích a slova valící se jako motor vytočený do otáček. Boříku, poznal ses?

Ale nebyl to jen smích, také momenty, kdy jsem si uvědomil, jak křehká je duše, to když jsem seděl tiše jako pěna a poslouchal upřímné vyprávění Jasmíny.
Nebo když si Lilly vzala slovo a našla něco ukrytého pod slupkou. 
Zakuklenci - Kryštofe a Šimone, díky za báječné povídání o exotickém zemědělství, o vaření, ale hlavně za to, že jsme všichni mohli ze sebe vyplivnout housenku… Úleva, že aspoň z vás jsou motýli.

Tvůj námět na film, Lindo... Napiš svůj dům u jezera, jinak ti ten nápad uloupím. 

A ještě musím připomenout, jak je těžké stvořit a nakonec zabít svého miláčka, mám jich také pár na kontě, ale tuhle hromadnou vraždu… to chtělo pořádný kus odvahy, Natašo. 

Pár střípků nakonec - zámek a v něm knihovna, ateliér pod střechou a neskutečně výřečný a znalý pan Kastelán.

Kalhotky a Podprsenky (v divadelní podobě).
Tibetská mísa.
Procházka v Jabkenické oboře a v ní altán a Marek, který v nás oprášil hravé já (kiwi, vlk, labuť, prase, zebra, chameleon… snažím se už dva dny vzpomenout na všechna zvířata, ale marně). 

Poslední dárek byl bonbon na cestu, dobrý a sladký, stejně jako čtyři dny na Loučeni… Děkuji. 

Dano, ten největší dík letí tobě, protože když se do něčeho dáš, stojí to opravdu za to a je radost a čest být toho součástí. (Mimochodem, tvůj námět na film o generálu Emingerovi byl nejlepší, takže kdy se pustíš do psaní scénáře?)



Klára a Zdenka hrají "podprsenkovou" scénku 
Ze seznamu mých tajných dětských přání si škrtám další položku – povolání herečka. 
Vzhledem k mému věku není otázka dalšího povolání už tak palčivá, ale i tak to trošku zabolelo. 
Jak jsem na to tak náhle přišla? V podstatě za to vlastně může pan Šteindler. Ano, viníka je potřeba najít a označit.
Minulý víkend jsme strávili na zámku Loučeň s lektory a žáky kursu Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou, na stejném místě už třetí rok. A letos byl hostem právě pan Milan Šteindler. Učil nás psát scénář. A musím říct, že výborně, protože o co jde, jsme pochopili i my, pomalejší.
Pak došlo na čtení našich dialogů pro případnou hranou scénku. Bohužel jsme měli krátkou přestávku a měla jsem tak čas na přemýšlení. Po horečnatých úvahách jsem samozřejmě zvolila ten nejméně vhodný dialog.
Jasné mi to bylo už ve chvíli, kdy jsem začala číst, ale to už bylo pozdě něco měnit. Naštěstí ostatní příspěvky byly tak vtipně a skvěle napsané, že bylo z čeho vybírat. Jedna z vybraných scének vyžadovala trošku korpulentní herečku, takže jsem byla angažována.

Režie: Milan Šteindler.
Kamera: Milan Šteindler.
Zkouška nanečisto: „Přijdete tudy, trošku otočka doleva… nemusíte se u toho pořád usmívat, jste v obchodě…“
Prakticky trvalý úsměv je jedna z mých zřejmě vrozených vad, obzvlášť pak, když jsem nervózní. Takže jedeme na ostro.
„Klapka…“
V polovině scénky mi vypadne text, a to jak obrazně, tak i doslova. Papír s textem při mém výrazném gestu odlétá, s funěním v předklonu šátrám po zemi. Režisér významně mlčí. Chápu, a v duchu již dochází ke zmíněnému škrtu.
A přitom stačilo tak málo… ovládnout mimiku, naučit se text… bohužel, ve filmovém byznysu se chyby neodpouští, je tam tvrdá konkurence. Naštěstí můj smutek zaplašila skvělá zábava po večeři, kde došlo i na masáže Tibetskou mísou a trošku Reiki.
Co se týká mého dětského seznamu, už mi tam zbývá jen pár položek. Jednu z posledních, průvodkyně na zámku, budu muset po zkušenostech s panem kastelánem na zámku Loučeň škrtnout taky. Jména si pamatuji jen velmi obtížně a letopočty jen ty velevýznamné.
Skvělá společnost, skvělé přednášky, skvělé počasí na výlet do Jabkenické obory, skvělá zámecká kuchyně… Už aby bylo zase nějaké „příště“.
Zdena Součková



Čtvrtá literární dílna na Loučeni 24.-27. března

Být přítomen vpravdě historické události je úžasný pocit. Většinou nepoznáte hned, že se píší dějiny a vy budete u toho. Ale já to pochopil okamžitě. Věděl jsem to už v momentě, kdy se ozval pager. 
Letěl jsem k telefonu a vytočil její číslo. Zmínila jen čas a místo. Tak stručná umí být snad jen ona, prolétlo mi hlavou.
„Budu tam,“ řekl jsem a zavěsila.

Sešlo se nás osmnáct. Osmnáct těch nejlepších. Každý jeden z nich už dokázal, že si své místo zde odmakal a zaslouží si být součástí týmu.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Ve tvářích všech jsem spatřil jistotu a odhodlání. Každý dobře věděl, že právě na něm záleží, aby se mise povedla. Zraky přítomných se soustředily na paní Em. Konečně vstala a promluvila:
„Všichni víte, proč tu jsme. Je na čase změnit pravidla. Změnit pravidla, jak psát a co psát a taky za kolik.“ 
V okně se odrážela silueta zámku Loučeň. Téma bylo jasné.
„Přesně za 58 minut, v 19.00 se tu sejdeme a chci slyšet nápady od každého z vás. Bez výjimek. Rozchod.“ 
Paní Em rychlým krokem opustila místnost.
„Hmm, nekompromisní jako vždy,“ prohodil Keen po mé pravici. Muž, kterého o pouhých pět let později bude znát celá Evropa pod pseudonymem Jiří Helus. Jeho trilogie Muž, Žena, Dítě, pro velký úspěch doplněná novinkou s názvem A PES, bude tou dobou přeložená do 25 jazyků včetně finštiny.
„Jo,“ odvětil jsem, a oba jsme začali zběsile ťukat do klávesnic našich laptopů, stejně jako 16 párů dalších rukou. 
Úderem 19 h jsme všichni seděli na místech a začali celou věc rozebírat.
Kvalitních nápadů na dané téma není nikdy neomezeně, proto nikoho nepřekvapilo, že jsme se po chvilce všichni shodli na tom jednom nejlepším. Jelikož ale kvalitních autorů je také pomálu a není rozumné jejich myšlenky nevyužít, rozhodli jsme se je do knihy zakomponovat všechny. 
Už tehdy jsme věděli, že to bude převratné dílo. A nemýlili jsme se. 
Ondra Procházka natočil o výuce
s Milanem Šteindlerem skvělé 
video

O rok později všechna dostupná periodika psala o nové knize jako o díle naprosto jedinečném. Jako o knize, která převyšuje vše, dosud napsané. Utajený příběh zámku Loučeň se svým názvem nejen řadil po bok světových bestsellerů, on je dokonce o řád převyšoval. Všichni si chtěli koupit a mít doma knihu o které nikdo pořádně nevěděl, co v ní je a do jakého žánru patří. 
Toužili po ní i ti, kteří neuměli číst, podobně jako po Fordu Té před 110 lety toužili i ti, kdo nikdy vůz neřídli. A podobně jako tehdy se kvůli tomuto automobilu lidé učili řídit, právě kvůli této knize se nyní mnozí učili číst. 

Odborníci napříč obory měli jasno. Shodovali se na tom, že právě dílo z Loučně je příčinou, proč globální gramotnost během následujících několika let vzrostla o celých 5 procent.
Literární kritici byli nadšení, formou, obsahem i úrovní zpracování. Nikdo z nich nikdy nepsal recenze na literární dílo, které by uspokojilo svojí kvalitou jak čtenáře příběhů milostných, detektivních i humorných, zaujalo milovníky dějin, fotbalu i historických vozidel a jako zdroj inspirace ho četli gurmáni i kuchaři, stejně jako terapeuti a vztahoví poradci.
Nikdo z nich v životě nedržel v ruce knihu 18 povídek, v jejichž ději se skrývá 18 samostatných románů, ve kterých je dovedně skryto celkem 180 kvalitních receptů!

Epilog:
Paní Em seděla na terase svého domu a pozorovala zapadající slunce nad Prahou. Ve vzduchu vonělo 33 růží, které ji právě doručil kurýr od jednoho z jejích obdivovatelů. 
V tom zazvonil telefon. Lehkým, příjemně unaveným pohybem ho zvedla.
„Good afternoon, Mrs. Em, here is Steven Spielberg…“
Bořivoj Beránek 



4. lekce dlouhdobého kurzu pro mírně pokročilé s Natašou 14. 4. 2022


Co jsme probírali 14. dubna s pokročilými:
Říkali jsme si, jak na názvy, jak na první a poslední věty příběhu a zopakovali si, proč jsou důležité. Proto si a příště připravte si 2-3 úderné první věty z vašich oblíbených knih a najděte i několik rezonujících vět posledních.
Dále napište dialog mezi dvěma lidmi, kteří si vzájemně odporují: jeden je zamilovaný a druhý ne, nebo jeden chce něco, co ten druhý nechce. Nechce se třeba něčeho vzdát, nechce něco tomu druhému dát. Brání se nařčení... Cokoli, ale ať to mezi nimi pěkně jiskří!
A/ V první verzi pište dialog jako scénář hry, bez uvozovacích vět, beze jmen postav, pouze dialog samotný.
Poté do tohoto úvodního dialogu budete přidávat vrstvy:
B/ Napište verzi s trochu popisnějšími větami. Použijte uvozovací věty, přidejte akci a popis.
C/ Napište verzi s přístupem k myšlenkám postav. Takzvaně jim vidíme do hlav.
Každá verze bude mít pravděpodobně velmi odlišný účinek co do dramatičnosti.
Nataša Richterová



4. lekce dlouhdobého kurzu pro začátečníky s Klárou 14. 4. 2022

Bajky na kurzu píšeme především proto, abyste se naučili sledovat, PROČ jakýkoliv text píšeme. Jaký je jeho cíl, smysl, význam, přínos, poslání... Zkrátka, co tím chceme světu říci?
Bajka nás svým formátem nutí k tomu, abychom byli struční, jednoznační a výstižní. Navíc je třeba přidat poučení, tedy jakési morální sdělení čtenářům o tom, co je správné a co ne.
Pro některé to bude možná trochu oříšek, jiní z vás zjistí, že vám bajky jdou nejlépe ze všeho, co jste kdy psali. 
Příkladem je bajka Hanky Tučkové Dům a střecha, kterou nám četla na kurzu a moc se jí povedla. Ale je třeba to zkusit. Na příště si proto přečtěte ukázky bajek od Ezopa nebo od ostatních žáků (Učebnice strana 105 a dále) či třeba od Karla Čapka. Napište pak vlastní bajku s poučením na závěr.
Také pokračujte ve svých zápiscích do spisovatelských deníků. Já jsem si tam třeba zapsala krásný Solženicynův citát z knihy Souostroví Gulag, který měla Hanka Hermanová ve svém nápaditém monologu: „Čára, jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka. A kdo zničí kousek vlastního srdce?" 
Klára Dvořáková



Ahoj Dano,
potřebovala bych od Tebe recenzi knihy Místečka, kterou chystám k vydání. 
Píšu o zvířatech, která mají vlastnosti lidí. Nejsou to bajky ani pohádky. Jsou to pohádkové povídky a příběhy s dobrým koncem.
Místečka připomínají, že přidá-li se k běžným situacím, které zažíváme dnes a denně, síla lásky a laskavosti, narodí se naděje, že přes všechny tíživé situace společně vytvoříme lepší svět. 
A že svět je společné dílo všech, kteří se na jeho vzniku podílejí. Na každém z nás záleží. A víc, než si myslíte...!
Rozhodla jsem se tentokrát k vydání přes Pointu. Měla bys čas mi dát zpětnou vazbu, napsat krátkou recenzi?
Jana Renner



Zdravím a dovoluji si zaslat také svůj příspěvek na téma POSLEDNÍ PINĎOUR NA SVĚTĚ. Po naší lekci jsem si dodala odvahu a zkusila to. Tak snad se to dá číst.
Jarka Rymešová



1. lekce desetidílného kurzu pro superpokročilé s Danou a Natašou 7. dubna



Co jsem se naučila/zopakovala si 7. dubna:
Jak je důležitý začátek - zaháčkování čtenáře první větou.
Jak je důležitý i konec - někdy stačí prohodit věty a celé je to mnohem údernější;-)
Zuzana Kratochvílová



Ahoj Dano,
ještě jednou moc děkuji za tuto příležitost nahradit si v dlouhodobém kurzu abosenci na Loučeni.
Úžasná atmosféra, skvělé povídky, obrovská motivace a velká inspirace v uchopení témat naprosto jiným způsobem.
Už vím, že někdy méně je více. 
Důležitý je úvod a forma, např vyměnit ich do du nebo kombinace.



Je strašně zajímavé experimentování s ich a du formou 
Je nutné psát jako scénář, plasticky
Ja mam povídku, kterou jsme dostali za úkol od Ondřeje Neffa (POSLEDNÍ PINĎOUR NA SVĚTĚ), rozepsanou, doufám, že ji dopíšu příští týden a pošlu.
Vendula Beaujouan Langova  



Bohuna když ostatní zvládají různá témata zkusím to i já, ať žije Poslední piňďour



Téma BEZPOHLAVNÍ SVĚT se mi zdálo obtížné, ale dnešní lekce mi dodala odvahu to aspoň zkusit.  
Jo, a ještě moc děkuju za autorům za povídky, které tady zazněly.
Jarka Rymešová



Mně se hlavně líbilo, že dokážou děvčata psát o choulostivém tématu tak suprově!! 



Fascinuje mne, jak pestré může být téma pánského přirození.



Jak je obtížné vyjadřovat nová pohlaví skrze stávající gramatické možnosti našeho jazyka.



Souhlasím se Štěpánkou a znovu jsem si uvědomila, jak je důležitý háček v příběhu.
Jinak díky moc za pochvalu za povídku POHLAVNÍ RESET
Téma mi dalo zabrat, ale vlastně jsem si to užívala!!! První nápad jsem měla celkem rychle, ale ten nejdřív musel během pár cest MHD uzrát, aby se mohl následně začít obrušovat psaním a škrtáním. Pointa pak přišla sama - skončit jako chlap i jako ženská by byla nuda, a bylo by to moc jasnopohlavní, takže to prostě muselo skončit "nedodělaně":-).



Jednodenní kurz v Akademii ČTK 4. dubna 2021

Díky za přínosný seminář v milé atmosféře. Líbil se mi individuální přístup, konkrétní nápady, co a jak dělat jinak a líp.
Jasné a přehledné shrnutí základních kamenů psaní
Kurz v Akademii ČTK 4. dubna 2021
Práce s reálných texty a příklady - porovnání dvou horolezeckých popisů
Na úvod bych uvítala nějaké kratší představení (Jsem Dana, učím psát. Dneska budeme dělat...
Lustigova metoda)
Objevné myšlenky: 
popis dneska mnoho neutáhne 
zaímavý je popis očima konkrétního hrdiny
držet čtenáře v napětí, hned na věc 
popis lze rozvolnit dialogem
Kateřina Vorlická



Jediný kurz, na který u nás v Akademii ČTK musíte donést domácí úkol, je Kurz tvůrčího psaní. Lektorka Dana Emingerová Pravdová vymyslí téma a pak společně s vámi texty rozebírá. Někdy jde odstavec po odstavci, někdy stačí pár poznámek. Někdy text úplně ztrhá a vy píšete znovu.
Ale vždy skončí u toho, že psaní je "jenom" řemeslo a mnohé z něj se dá naučit.
Martina Vašíčková



Miluju Lustiga ještě víc než před kurzem.
Hodně důležitý je nadpis a perex.
Jít v textu hned na věc.
Překvapilo mě, jak zajímavá a výstižná může být bajka.
Cizelovat a cizelovat.



Kurz v Akademii ČTK 4. dubna 2021
Základnní stavební cihličky - dialog, popis, akce
Důležitost nadpisu a úvodu - krátký úvod = rovnou na věc
Krátké a dlouhé věty a jejich vliv na atmosféru textu
Neopakovat slovat stejného základu
Vědět, proč jsme text psali a kdo je cílová skupina
Nikola Plaurová, 17 let



Kurz v Akademii ČTK 4. dubna 2021
Co jsem se naučila na kurzu v Akademii ČTK 4. dubna:
Během krátké doby se dá vytvořit krásný text
Popis nemusí být nuda
Literární cihličky - dialog, popis, akce 
Struktura textu - začátek, prostředek a konec + proč jsme to psali
Nadpis a perex je nejdůležitější (80/20)
I tisková zpráva může vycházet z pravidel krásné literatury - rovnou na věc
Zažila jsem další výstup z komfortní zóny
Karolína Mašatová



Naučila jsem se oprostit se od tónu čtenáře a více vnímat text jako takový
Kurz v Akademii ČTK 4. dubna 2021
Vnášet více dialogů / přímé řeči a pocitů do textu
Zvážit výběr slov - méně je někdy více
Chybělo mi víc osobních zkušeností lektorky z vlastní tvorby. Uvítala bych více teorie o struktuře textu i pro pracovní účely, nejen psaní beletrie
Potřebovala bych více rozebírat text, který je odbornějsí, ale dokázal by zaujmout - jak na něj, když v něm nemohu použít přímou řeč a dialog



Naučila jsem se lépe strukturovat text, pracovat s motivací autora
Chce to utřídit si, o čem a proč chceme psát
Velmi příjemný a praktický vhled do řemesla
Líbilo se mi pojmenovávání "nešvarů" a jejich náprava
Pestrost ukázet z učebnice Kouzlo psaní knih
Inspirativní kupina účastníků.
Veronika Dubská, ČB



Jarní zpravodaj Psaní dává křídla 4/2022
Vážení a milí,
naše komunita stejně naladěných psavců se velmi rychle rozrůstá. Byli bychom proto rádi, kdybyste se mohli potkávat a komunikovat i mimo naše oficiální lekce. 
Vytvořili jsme pro Vás soukromou facebookovou skupinu Psaní podle Lustiga. Fórum, kde budete moci přidávat své texty, vzájemně se k nim vyjadřovat a probírat cokoli, co Vás zajímá.
Napříč všemi kurzy budeme navazovat nové tvůrčí vztahy a třeba z této spolupráce vznikne i další kniha. Například teď nově chystaná k projektu Člověk naší doby
Zatím máme jen pracovní název KLUB PSANÍ PODLE LUSTIGA. 
Líbí se Vám? Nebo byste vymysleli jiný? A jak si myslíte, že by skupinu pojmenoval Arnošt Lustig? Napište nám to a z variant budeme vybírat v anketě na FB.
Pro vstup do skupiny si otevřete odkaz a klikněte na tlačítko „Přidat se ke skupině". 
Děkujeme a věříme, že se Vám nová platforma bude líbit.
Milena Pravdová, manažerka kurzů



Dobrý den,
soukromá facebooková skupina je skvělý nápad, navrhovaný pracovní název se mi líbí a neměnila bych ho. Jen jsem se tedy zamyslela, jak by to pojmenoval Lustig a napadly mě dva názvy (ale to je jen tak pro legraci):
1) Bejci a miláčkové, co rádi píšou
2) Okřídlení stavitelé mostů
 (protože kniha je most od zvířete k člověku a psaní dává křídla).
Hana Hermanová



Ahoj Dano, dobrý den Mileno,
název se mi líbí, přesto přikládám polínko do ohně a posílám návrh na název skupiny, ať je nad čim dumat a diskutovat 😃
Hrozně se mi zalíbilo slovo „psavci" a z toho vyšel můj návrh: Parta nadšených Psavců a fanoušků Lustiga.
Pokud by se líbilo s výhradama, dávám autorizaci k úpravám 😊
Petra Zelenková



31. 3. 22. dlouhodobý kurz pro mírně pokročilé 3. lekce s Natašou

Ve 3. lekci dlouhodobého kurzu pro mírně pokročilé 31. března jsme si krátce zopakovali Aristotelovu pětku, dále jsme se dozvěděli něco o rešerších a jak s nimi pracovat v příběhu. Zopakovali jsme dialogy a udělali na ně krátké cvičení.
Za domácí úkol bude dopracovat rešerše a výzkum v příběhu dle zadání:
Vyberte si historickou postavu, která vás zajímá. Může to být Karel IV., Marie Terezie, Abraham Lincoln nebo Margaret Thatcherová. Udělejte si k nim krátký historický výzkum. Poté napište jednu scénu o této postavě, ve chvíli, kdy dělá něco běžného, soukromého, intimního. Např. si hraje se svými dětmi, připravuje něco k jídlu, ukládá se ke spánku, hraje na hudební nástroj, ale v důležitý historický okamžik.

Karel IV. může například přemýšlet o založení univerzity, když hraje šachy s biskupem Arnoštem z Pardubic, nebo si Margaret Thatcherová možná jednou pozdě v noci na začátku války o Falklandy vaří čaj. Pokuste se udělat scénu osobní a intimní, aniž by dominovaly historické události. Pamatujte, že výzkum plní ve fikci stejnou funkci jako zápletka, postava a dialog: vyvolat v čtenářově fantazii iluzi času a místa, na které by se jinak nedostal. Inspiraci můžete hledat v příběhu Ženy ve středověku nebo Slunce nad Vyšehradem.



Na 3. lekci pro začátečníky 31. března jsme se věnovali postavám. Úkolem na příště bude napsat monolog dle zadání: Vámi stvořená postava je v paneláku. Projde kolem otevřených dveří bytu a vstoupí do pokoje. V pokoji leží mrtvola. Všechno je zpřeházené. Začne zvonit telefon. Vaše postava telefon zvedne. Co bude postava říkat? (Kdo volá, je na vás. Postava může i zavěsit a zavolat někomu sama. Je to na vaší fantazii.) Připomínám, že píšete jen text monologu postavy. Nic víc. Ovšem v rámci monologu musí na sebe postava prozradit tyto věci v libovolném pořadí:
Jak se jmenuje a kolik je jí let?
Jaké je její životní motto?
Jaká je její obsese (úchylka)?
Proč má s sebou kabelku a psa?
Kdy měla naposledy sex?
Co bude postava večeřet?
Postava to nemusí říci přímo, ale třeba opisem nebo oklikou. Vše je na vaší fantazii. Jde o hru s textem.
Zájemcům zasílám odkazy na generátory postav a jmen, o nichž jsme mluvili
Fiktivní realistické profily
Fantasy jména
Jste moc šikovní. Těším se na příště.
Klára Dvořáková



31. 3. 22 dlouhodobý kurz pro začátečníky 3. lekce s Klárou
Co jsem se naučil na třetí lekci dlouhodobého kurzu pro mírně pokročilé s Natašou 31. března 2022:
1. pět způsobů psaní podle Aristotela - popis, zásah shůry, vzpomínka, rozpoznání, akce
2. psaní o historických postavách není úplně snadný, když tam člověk musí dát dialog
3. rešerše by měla fungovat v pozadí, nepřehánět to s informacemi
4. zapomněl jsem, jak dělat názvy
5. spojení "vyhrkne na první dobrou" nefunguje
Petr Polák 



1. Nezapomínat na název. 
2. Čtenář nepotřebuje vědět všechna fakta. 
3. Zabít miláčky = odstranit zbytečné postavy 
4. Dialog by měl být zapamatovatelný. 
5. Během rešerše i píšeme, faktické chyby odstraníme při editaci.



Loučeň 27. března 2022

Ahoj Dano!
My jsme si to na Loučeni s Milanem moc užili🌹. 
Milanovi přátele jsou vždy skvělí, a tak mi bylo opět ctí poznat někoho nového a zase hrozně zajímavého 😇.
Ještě jednou ti děkuji za milé přijetí. Upřímně doufám, že budeme mít opravdu příležitost se vidět zas nebo zas vidět.
🤓🤣.
Lilly Ahou Král



Ahoj Dano,
děkuji za příležitost být znovu součástí skupiny vyvolených, kteří se celý uplynulý víkend na Loučeni společně dobře bavili.
A co jsem se naučila? 
- ve scénáři postava = děj (postavě se něco děje a na základě toho jedná) - postavě se něco děje, jsou jí kladeny překážky a na základě překážek vzniká její dramatická potřeba "čehokoliv" a podle toho jedná
- bez postavy není děj, bez děje není scénář
- definice / charakteristika postavy musí zahrnovat její osobní a profesní (vnější) i citový (vnitřní) život
- scénář nejčastěji odpovídá struktuře: "expozice - kolize - bod obratu I - bod obratu II - rozuzlení"
- UFG - když něco nevím, pak "use the fucking google" :-)
Přednášky pana Šteindlera byly skvěle strukturované, přehledné, zábavné a budu na ně velmi ráda vzpomínat. 



Video se scénkou bratří Kryštofa a Šimona Pravdových natáčí režisér a herec Mmilan Šteindler.

Komenský by měl radost. 
Pan Milan Šteindler je skvělý učitel, inspiruje, umí nadchnout a vzbudit zájem. Být mladá, jdu hned studovat režii na FAMU.

V okamžiku, kdy to vypadá, že už nestíháme myšlenkový tok jeho umělecké duše, nastupuje jeho přítelkyně Lilly. Srozumitelně a mile uvede rozladěnou situaci zpět do harmonie a můžeme pokračovat. Tak mě napadá, Lilly je klidná síla. Jejich láska prosvítila loučeňský pobyt o další rozměr.
Jsem hrdá na svůj nápad s kastelánem coby průvodcem děje naší společné knihy. 
Těším se na filmy, jejichž názvy postupně zaznívaly. Jen už se na ně budu dívat trošku jinak. 
Jsem obohacena o nová, setkání: Klára, Zdeněk, Linda, Kryštof, Standa… A jsem vděčná za ta známá: Dana, Zdena, Míša, Nataša, Yakeen, Šimon.
Loučeň po několikáté, trochu jinak a opět skvěle - lidé, jídlo, prostředí.
Děkuji.















Účastnil jsem se již podruhé jarního kurzu tvůrčího psaní na zámku Loučeň. Tentokrát ještě s větším očekáváním, měl totiž přijet Milan Šteindler. 
Bylo skvělé vidět psaní z pohledu scénáristy a režiséra. 
Pan Šteindler byl velmi vstřícný, kreativní ve svých radách, velmi návodný a samozřejmě také milý a pokorný. Nahlédnout do jeho práce pro mě bylo trochu osvobozující od toho, že nikdy nebudu chtít být scénáristou – je to opravdu hodně náročné. 
😃 Zároveň si ale díky jeho ukázce a vedení při scenáristice uvědomuji, jak velký jsem získal vhled pro psaní prózy, tvorbu zápletek, stavbu charakteru, příběhu a vše jen dokonale zapadá do toho, co nás učí Dana Emingerová a co nám nedávno představil i Ondřej Neff při jiném školení. 
Moc se těším na to, až zkusím zase něco napsat.
Marek Greger



Další den tvůrčího psaní s Danou Emingerovou na zámku Loučeň. Spoléhám na to, že se inspirace rozproudí a začnu po tom všem zase psát…
Neodolala jsem a na kurz psaní na Loučeni jsem si s sebou vzala i tibetskou zpívající mísu. 
Při večerním relaxu ji zkusili všichni, včetně spisovatelky Dany Emingerové a herce a scénáristy Milana Šteidlera. 
Byla to legrace i zcela nový zážitek.
Klára Dvořáková



Děkuji všem psavcům a lektorům za intenzivně prožitý víkend na Loučeni s kurzem Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou a Kláře Dvořákové za inspiraci k nové povídce Tibetská mísa.
Zámecký tvůrčí víkend na kurzu - krásné prostředí a spousta zážitků s lidmi, kteří jsou stejně postižení jako já. Jejich vášní je psaní. 
Třešničkou na dortu byl workshop s Milanem Šteindlerem. Bylo to zábavné, intenzivní a pro mě i velmi vyčerpávající. 
Nicméně jsem vděčná za setkání s lidmi Dana Emingerová PravdováKlára DvořákováZdena SoučkováMichaela ČápováNaTaša RichterováLinda HájkováŠimon Pravda, Marek Greger, Krystof PravdaYakovo blogKaterina PospisilovaLucie Svibová, Jana Bednářová, Zdeněk, Bořek, Standa, Jasmínka, které znám z kurzu osobně, nebo jen on-line jako jako "mluvící hlavy" či podle jména z jejich textů na blogu. 
Těším se, že si to zase někdy zopakujeme.
Pokud něco podobného chcete zažít na vlastní kůži, přidejte se k nám a rozšiřte řady vášnivých psavců. 



Ahoj,
zase to byl na Loučeni moc prima víkend.
Posílám skeč z minulé Loučeně, námět ze čtvrtka, abych zase nebyl průserář, 😊a ještě dnešní příběh.
(Doplnil jsem název tak, aby nebylo hned patrné, že jde o Loučeň a literární činnost - přijde mi lepší, když to není hned v nadpise prozrazeno.)
Děkuji Vám oběma, Dano, Natašo, za krásný tvůrčí čas.



Co jsem se naučila na Loučeni:
1. Týmová práce, brainstorming je skvělá věc, vzniká spousta nápadů. Má drobná úskalí, vzniká až příliš mnoho nápadů.
2. Scénář není román.
3. Když chceš pravidla porušovat, nejdříve je musíš znát:
4. Části dramatu:
Expozice děje (posvítíme si na to, ukážeme, kdo, kde, co)
Kolize (střet dvou sil posouvá děj dopředu)
Krize
Peripetie (konfrontace, konflikt) a možnost řešení
Rozuzlení (očista, katarze, aha moment, poučení)
5. Každé dílo má začátek, prostředek a konec.
6. Je důležité vědět o čem píšeš (hraješ, točíš), proč to píšeš (hraješ, točíš), komu to píšeš (hraješ, promítneš)
7. Psaní, divadlo, film má mnoho společného a mnoho rozdílného (vyjadřovací prostředky, …)
8. To společné je: Přepisovat - Přepisovat - Přepisovat
Jana Bednářová



Co jsem se naučila na Loučeni:
1. dramatickou scénu určenou k inscenaci tvoříme skrze dialogy, ve kterých postavy odhalují něco ze svých charakterů, ne skrze vnitřní promluvy
2. děj se posunuje skrze zvraty
3. nosné téma příběhů a základní zápletku musíme být schopni shrnout do několika vět
4. u postavy příběhu musíme znát jejich historii – osobní, soukromou i profesní
5. děj se posunuje skrze záměry postavy a skrze to, jak je realizují, tedy skrze jejich jednání
Míša Štěpánka Sedláčková



Ahoj Dano,
pořád ve mně ještě doznívají navýsost příjemné pocity z Loučně, děkuji za možnost být tam s vámi se všemi. 
Zasílám 5 věcí, co mi Loučeň 2022 dala, ale hlavou mi toho létá mnohem víc:
Dala mi připomenout si, jak moc je pro mne důležité vystupovat z komfortní zóny před ostatní a číst své práce. Srozumitelně, zajímavě, s artikulací. Zkrátka, abych posluchače spíše neodradila. 
I v poznaném jsem opět našla kus nového. 
V extrémně krátkém čase jsem si zkusila napsat scénku s dramatickým obloukem. 
Seminář s panem Šteindlerem mi dal zjištění, že i scénář je alchymie. Jak míchat umění, určité sdělení s vhodným propojováním určitých obrazů ze života. To vše s ohledem na diváka. 
Jsem vděčná za takovou zkušenost, za možnost být tam a vstřebávat všechnu vzduchem poletující tvůrčí energii.
Přeju pohodové jaro.
Míša Čápová



Milá Dano,
velice mne to mrzí, ale asi COVID-19 mne dohnal, mám horečku, takže na Loučeň nepřijedu. Moc jsem se těšila a to se nemá...
Poslala jsem dialog mezi Alexandrem a Marií o návštěvě prince Rudolfa (JUDr. Rudolf Thurn Taxis, 1894 změna na jméno svobodný pán z Troskova - sám císař povolil změnu jména, potomci Troskovi žijí v ČR, baron Vladimír Troskov žil do r.2017, po roce 1989 se přihlásil jako potomek Rudolfa)
Ještě pošlu nápady na rozuzlení zakletí Albina.
Mimochodem, přiblížím Ti svůj myšlenkový proces, když hleldám náhradnní kurz a jdu a stránky PSANÍ PODLE LUSTIGA.
Zastavím se u nových zveřejněných prací a jásám, že jste mi zveřejnili dialog o princi Rudolfovi... Hned se mi dělá líp, že to nemuselo být špatný... Vlastně skoro už nemám teplotu... Pak se zastavím u povídky Marka Gregera... Nedá mi to a čtu, čtu, čtu Je to přesný. Googlím Marka Gregera. Čekám, jestli tam někde bude jeho fotka, jestli bude mladší nebo spíše starší. Spíše odhaduji, že starší, tedy z mé generace tradičně smýšlejících (odhad i podle toho, co hlásá má pubertální dcera)... a pak si jdu objednat jeho prvotinu VYDŘI-DUŠI.
Radka Vodičková



Čtvrtá literární dílna na Loučeni 24.-27. března




První den literární dílny na Loučeni jsme do noci probírali, jak co nejlépe koncipovat knihu o životě na zámku, když jednotlivé příběhy píší různí autoři. Bouřlivě jsme diskutovali o tom, zda pojítkem bude duch, motýl nebo kočka. A do toho jsme ještě přimotali záhadu tajemné knihovny, kde se objeví sbírka starých zámeckých receptů... 
Když už jsme nevěděli kudy kam, poradil nám Milan Šteindler:
"Prostě ty příběhy seřaďte chronologicky za sebou. Tmelem bude společné téma - zámek Loučeň." 
Není nad jednoduchost.
Dana Emingerová



Čtvrtá literární dílna na Loučeni 24.-27. března

Ve čtvrtek 24. března začala v hotelu Maxmilián čtvrtá zámecká literární dílna na Loučeni, tentokrát pro super-pokročilé. 
Novinkou je výuka scenáristiky, dramaturgie, střihu a základů dramatu. Učit nás bude sklepácká legenda Milan Šteidler. Je prý moc zvědavý, proč se zabýváme tvůrčím psaním a jaké žánry nás baví. 
Na Loučeni též dokončíme příběhy pro knihu o místním šlechtickém rodu. Sbírka povídek zachycuje přelom 19. a 20. století, kdy Thurn-Taxisové začali vyměňovat koně za automobily a kdy přivezli z Anglie jako první v Čechách nový sport - fotbal. 
Dana Emingerová



Dobrý den, 
zdravím všechny účastníky semináře na Loučeni a hlásím splnění úkolu - do 24. března napsat povídku na domluvené téma POSLEDNÍ PINĎOUR, inspirované Markovým příběhem.
Nápad jsem měl hned, jak mě Dana vyhecovala, abych se do podniku přidal. Napsal jsem si to, uložil a zapomněl na něj. Je docela dobrej, a když budu mít kdy, napíšu druhou povídku a pošlu vám ji...

A teď pár slíbených poznámek, jak jsem pracoval:
Disclaimer: Toto není návod, jak se správně píše povídka.
Claimer: Toto je prosté sdělení, jak jsem to psal já.

METAMORFÓZA vznikla tak, že mi Dana připomněla, že je 24. března a že by bylo dobrý, abych něco začal konat.
Takže postup:
Nejdřív jsem si musel ujasnit výchozí nastavení situace. Lidi jsou bezpohlavní a orgány jsou jaksi nezávislé entity.
Teď šlo o to, tohle výchozí nastavení promítnout do výchozího konfliktu postav. Povídka musí stát na postavách, ne na proklamacích a vysvětlování. To myslím platí univerzálně.
Napadlo mě, že by mohla být půjčovna pinďourů. To bylo východisko. Přemýšlel jsem, co s tím. Musel by tam být člověk v půjčovně a pak někdo, kdo si p. půjčuje nebo půjčil. Co kdyby ho ztratil? To se zdálo schůdné. Někdo ztratí vypůjčený p. a teď to řeší. Jenže jsem nevěděl, jak to rozvinout, aby z toho něco bylo. Co se stane, když nahlásí ztrátu? Platí kauci? Ručil životem? Jaká bude role půjčovňáka? Jelikož mi nic nenapadlo, myšlenku půjčovny jsem opustil.
Nicméně idea vrácení pinďouru mi přišla slibná. Jelikož je to celé takové absurdní a kafkovské, napadlo mě, že by zazvonil telefon, hrdinu by vyzval k vrácení, bez vysvětlení proč a kam a tím by se to nastartovalo.



Od té chvíle jsem tomu dal volný průběh a to je moje metoda. Stephen King říká (a v semináři jsem to tlumočil) uveďte postavu do maléru a sledujte, jak se z ní vyhrabe. Schema dalšího vývoje? Nedělám to ze dvou důvodů.
Především to neumím, hlava nepojme. Tupá hlava.
Hlavní důvod ale je ten, že figury charakterizuju v dialogu. Každé musím přidělit jazyk – a ten vytváří povahu. Zde ono je submisivní osoba bez vlastností. To se ukáže hned v začátku. Důležité bylo přidělit pinďouru osobnost, není to rekvizita, ale postava. To bylo principiálně důležité rozhodnutí. Měl jsem tedy dvě postavy – a už mohly vzájemně reagovat. Jenže k povídce je třeba minimálně třetí postava – a logicky je to pinda.
A už to jelo – samovolně, jako bych jen pozoroval, co se děje. Pinda tíhne k pinďouru, nemá k ono žádný vztah. Pinďour ale má vazbu na ono – a je tu konflikt nebo aspoň pnutí.
Spějeme do katastrofy – ono se vzchopí do hysterické reakce, fakticky zabije pinďour – a kruh se uzavře vstupem demiurga z telefonu, který provede metamorfózu, muže bez vlastností personifikuje do toho, čím opravdu je – stane se z něho kokot.
Tož tak. Shrnu – je třeba nastavit výchozí situaci, odstartovat postavy a nechat je mezi sebou mydlit. Ono to nějak dopadne.
Mějte se dobře 
Ondřej Neff



Na Loučeni budeme potřebovat tužku, papír a mobil s kamerou. Možná si zkusíme natočit i kratičký film, nahrajeme malou rozhlasovou hru. Bylo by proto prima, kdyby si každý připravil téma, které ho zajímá. Můžeme si také říci, jak krást náměty a inspiraci. Skvělý filmový režisér Jim Jarmusch například radí: „Kraďte ze všeho, co srší inspirací nebo probouzí vaši představivost. Hltejte staré filmy, nové filmy, hudbu, knížky, obrazy, fotky, básně, sny, náhodné rozhovory, architekturu, mosty, cedule, stromy, mraky, řeky a jezera, světlo a stíny. Vyberte si ke svým loupežím pouze to, co vám promlouvá přímo do duše. Držte se mé rady a vaše díla i vaše krádeže budou autentické.“ A já dodávám - nemyslete si, že to budu dělat jen tak. Můžu totiž krást vaše nápady i já.  
Milan Šteindler
 


Právo 23. března 2022

Dobrý večer, Dano,
předně bych chtěl upřímně poděkovat za dosavadní podporu v našem poslání pomáhat potřebným lidem, válečným uprchlíkům z Ukrajiny. V sobotu 26. března 2022 proběhla benefice u nás v Letohradě na Václavském náměstí. Akci všichni hodnotíme, jako velice zdařilou. I přestože celé odpoledne, až do večera provázel jediný jmenovatel - válka. Dnes odpoledne jsem s pane starostou Letohradu, paní ředitelkou Oblastní charity v Ústí nad Orlicí sečetli utržené finanční prostředky. Vybrali jsme 109.000,- Kč a nějaké drobné. Na naše malé město obrovský úspěch. Peníze nyní putují na účet Oblastní charity Ústí nad Orlicí a budou použity na začleňování ukrajinských rodin u nás v regionu.
Zachránili jsme maminky a děti, babičky a dědy, vybrali peníze, burcujeme spoluobčany. Víme, že chceme pokračovat dál, pomáhat se začleňováním, vytvářet funkční systémy uvnitř komunity, zamezit vzniku ghett. 
Byli jsme občanskou iniciativou, nyní cítíme potřebu přerodu v regulérní nadaci HUFR+. Začíná se k nám přimykat regionální elita (psychologové, lékaři, faráři, politici), vnímáme povinnost vůči společnosti pokračovat v práci, kterou děláme. 
Připravujeme cestu do válečné zóny, opět přivezeme svědectví, která budeme na našich webových stránkách a Youtube sdílet. Začínají se šířit silné dezinformace, v regionu rychleji než ve velkých městech. Nyní natáčíme a taktéž připravujeme na naše stánky umisťovat interview s uprchlíky a jejich příběhy. Připravujeme informační "kampaň" k pochopení kulturních rozdílů mezi námi a Ukrajinou, vždy s odborníky.
To rychlé výsledky naší dosavadní práce :-)
Jakub Hlaváček



Ahoj!
Zodpovídám za humanitární sbírku, pořádanou Ukrajinskou národní radou mládeže. Leták a doplňující informace vyšly na obecních webových stránkách i sociálních sítích. Leták spolu se seznamem poptávaných položek je přílohou tohoto mailu. Odkaz na přesný seznam věcí i měst, kam poputují, je zde. Na základě přímé poptávky aktuálně nejvíc chybí:
masové konzervy
polévky v sáčku
a poptáváme ještě: žehličku, žehlící prkno a sušák prádla.
Pokud byste se vy nebo lidé z vašeho okolí ještě chtěli zapojit, volejte, pište a domluvíme se.
Budu moc ráda za jakoukoliv interakci.
Jitka Langová, jitka@opinvest.cz



Líbila se mi Nataša a její výklad popisu a dialogu. Obě s Klárou byly moc milé.
Mirka Adamcová



2. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky a mírně pokročilé 17. března 2022 s Danou, Natašou a Klárou




Je dobré si nahlas přečíst, co jsem napsala. 
Základními kameny psaní jsou AKCE, POPIS, DIALOG. 
Děj je třeba vystavit na konfliktu
Tajemno je nutné vysvětlit...
Veronika Štětková



Postřehy k on-line kurzu 17. března 2022:
1. On-line seminář mi dost připomínal kurz Face to Face, akorát, že člověk musí sedět u compu a nic neudělá.
2. Určitě se zase sešli fajn lidi. Zároveň se cítím trošku hloupě, že se skrývám, když ostatní se vidíte, ale má to své důvody - jsem nevidomá.
3. Bývala bych ráda obhájila svůj domácí úkol, ale musím mít počítač dost nahlas, abych ostatním rozuměla. A při každém přihlášení se někoho o slovo mi to hlasový výstup začal hlásit a ten při zvýšené hlasitosti mluví čtyřikrát tak nahlas oproti účastníkům. Takže by vše vyrušoval můj ukecaný počítač.
4. Chvílemi mi přišlo, že zvuk vypadl jenom mě, takže jsem nevěděla, co se na hodině děje.
5. Přišlo mi škoda, že je to víc o mluvení, než o vypracovávání zadání.
6. Protože mi i na pražských prezentčních kurzech chybí doprovod, který by mi psal poznámky mezitím, co já poslouchám a vypracovávám zadání, ráda bych poprosila o zopakování toho, co je to "pět způsobů psaní podle Aristotela". Z těch pěti jsem zvládla udržet jenomzásah shůry. A pak jsem pochopila, myslim si, bez problémů "literární rezonanci".
7. Nejjednodušší by bylo, kdyby mi Dana stručně dala do mailu, co se probíralo, to byla by moc hodná.
Petra Zelenková



Naučila jsem se: 
dialog zrychluje děj a představuje postavu, 
bajka by měla být krátká a stručná, 
je potřeba vyjádřit motiv...
Linda Hájková  



Vyzkoušela jsem si popis a rozdíl mezi výroky dospělého a šestiletého dítěte.
Hanka Tučková



Děkuji za příjemné a profesionální vedení, korekci, naději a motivaci.  Už víme, že:
1) bajka není vyprávění 
2) stručnost a dynamika děje 
3) ponaučení jednoduše 
4) udělat si čas na psaní 
Petra Petrlíková  



Bajka nesmí uhýbat k dalším motivům. 
Dialog má při psaní účel (posunout děj, představit postavu). 
Nedávat víc než jedno ponaučení. 
I když si myslím, že je nějaká postava všem známá, tak to tak nemusí být.
Jana Bednářová



Letohrad 26. března 
Právo 23. března 2022
Dobrý večer Dano,
naše práce na záchraně uprchlíků pokračuje. Připravujeme ve spolupráci s městem Letohrad a Charitou plán integrace uprchlíků do naší společnosti. A blíží se nám Benefice tady u nás v Letohradě. Obracím se na Tebe s prosbou o oslovení médií, která by byla ochotna o akci informovat.
V příloze připojuji plakát k Benefici.
Také jsme měli schůzku s paní H., doktorkou bohemistiky z kyjevske univerzity. Podlamují se nám kolena z toho, co se děje. Nejedná se o válku, jde o systematické vyhlazování ukrajinského národa - genocidu! 
Paní H. je na vyhlazovacím seznamu. 
Skutečně existuje, včera mi to potvrdil Mike, investigativní reportér. Mike je na vyhlazovacím seznamu také i v Bělorusku za vydání knihy o režimu prezidenta Lukašenka. 
Bože, tohle si jen málokdo připouští.
Jakub Hlaváček



Víkendový kurz s Danou Emingerovou 12.-13. března 2022


Ahoj,
březnový kurz se mi taky hodně líbil.
A mám radost, že mám každý měsíc lepší hodnocení svých prací.
Už vím, co je rezonance.
Pro srozumitelnost je důležité uvést nejdřív rámec, pak detaily.
A Dano, vítáš spíš peprný domácí úkoly nebo normální? – Peprný myšleno dějově, ne výrazově.
Petra Zelenková



Nebát se přímé řeči
Méně je někdy více
Od složitosti k jednoduchosti
Vše začíná od titulku
Příslovce brzdí, slovasa energizují
Popis slouží jako kulisa příběhu
Nebát se popisu
I v psaní jde o to zvládnout malé kroky, kterými se autor dostane k cíli
Myslet na srozumitelnost pro čtenáře
Nic není nemožné
Petra Petrlíková



Když můj příběh či detaily v něm pochopí půlka lidí, tak to stačí.
Bajka musí mít na konci jedno poučení (může být i součástí poslední věty).
Do popisu se může dát i přímá řeč, aby text "rozsvítila".
Rezonance je věta, která nemusí obsahově přímo souviset a příběhem, ale je na jeho konci, kde dává prostor k zamyšlení.
Rozpoznání je vedle akce důležitým nástrojem posunutí děje, stejně jako vzpomínka či zásah shůry.
Jana Venzlů



Neopakovat slova (jako karavan) stále dokola.
Nedávat do příběhu moc postav.
Flinta na zdi 
Vybrat, co je pro příběh podstatné, ostatní vynechat.
Vymyslet zajímavý název a první větu.
V jednoduchosti je síla.
Líbil se mi popis děje nebo objektu něčíma očima.
Pochopila jsem, co je představení charakteru v akci.
I za dvacet minut lze něco vytvořit.
Jak posunout děj příběhu i jinak, než popisem.
Uvědomit si, co chci svým příběhem sdělit - jednu věc.
Jarmila Protivová



Milá Dano,
díky za krásný zážitek! A co jsem se naučila:
- šetřit s přídavnými jmény
- Hemingwayův "shit detector"
- zkracovat věty
- všechno psát co nejjednodušeji
- omezit trpná rod sloves, aktivní formulace má lepší energii
- psaní je sranda - těžké, ale sranda
- literární pravda a realita jsou dvě různé věci
- uvést rámec, pak ho vyplnit detaily.
- když máte na své straně alespoň polovinu čtenářů na kurzu, je to dobré.
- i v popisu může být přímá řeč.
- pět způsobů posunutí děje podle Aristotela: akce, rozpoznání, vzpomínka, zásah shůry, popis.
- dobře poznat svou postavu.
Kateřina Sedláčková



Jana Ulrychová
Naučila jsem se popsat pocity, co mám v sobě:
vzpomínka na dědu
vzpomínka na lásku
vzpomínka na pouť z Čech do Španělska
vyprávění a popis osoby
Hanka Ulrychová



Co jsem se naučila na kurzu 12.-13. března 2022:
- kdo se brání, neposlouchá
- prvné zpětná vazba je hlasité čtení: když se text blbě čte, tak to chce přepsat
- pocit vyjádřený v uvozovacích větách se dá zakomponovat do přímé řeči
- text má tři části (začátek-prostředek-konec) a čtvrtou neviditelnou část (pro ten text píšeme)
- poučení má viditelné jen bajka
- manýristické a dlouhé věty mohou sloužit k vyjádření nadsázky
Jana Venzlů



KOUZLO PSANÍ KNIH













Fascinuje mě myšlenka, že literatura se podobá hudbě. Je pravda, že když si čtu své texty nahlas, okamžitě poznám, kde to drhne.
Děkuji za doporučení ukázky z filmu Život je krásný. Musím ho shlédnout celý!!
Hana S.



Dani, 
posílám Ti i haiku, co jsem psala, ještě když jsme s Tomem doufali... A pak posílám v "původním znění" tu Magnolii a také něco veselejšího Andulčí etudy. 
Jana Štybnarová



Porada s Milanem Šteindlerem o semináři scénaristiky 11. března 2022
Ahoj Dano,
zkouknul jsem ten záznam s Ondřejem Neffem. Bylo to super, strávil jsem dnes odpoledne poslechem. Zajímavé, přínosné, inspirativní.
Už se těším na Loučeň na scénaristický seminář s Milanem Šteindlerem.
Moc děkuji
Standa Rokos



Ahoj Dano,
díky za komentář k mému příspěvku. Nahodit situaci umím, kvůli zbytku jsem se přihlásil do pokročilých.
Nahrávku s Ondřejem Neffem jsem viděl, bylo to super. I když mně se ty naše povídky líbily i s těmi chybami. A kdyby všichni pořád psali podle té šablony, tak by to byla škoda. Mně například začátky povídek s popisem, co se stalo kdysi a proč je to tak dneska, neuráží ale baví.
Michal Hejna



Ahoj Dano,
dnes 12. 3. se vracíme do ČR s dvěma plnými hasičskými dodávkami a osobním autem. Vezeme do nového domova patnáct uprchlíků z Ukrajiny.
Až to trochu v hlavě zpracuji, chtěl bych to ze sebe dostat ven, na papír. 
Jakub Hlaváček


















„Každá generace si prožívá svou vlastní bibli. Jestli minulá generace byla svobodná, tak to není záruka, že ta příští bude zase svobodná. Všichni si musí svou svobodu znovu vybojovat, zasloužit a udržet...“ 
Arnošt Lustig

Březnový zpravodaj Psaní dává křídla 3/2022



Dobrý den Dano,
děkují za březnový Zpravodaj a informování o tom, co báječně děláte.
Vladimír Darjanin, CEO, Pražský komorní orchestr



Ahoj Dano, 
jak se máš? Posílám ti moji nejnovější povídku Mamy s ditmy. Budu ráda opět za upřímnost. Týká se aktuálního dění. Měj se hezky a budu se těšit na info.
Bohdana Pufferová



Ahoj Dano,
Děkuji Ti za březnový Zpravodaj. To, co v něm píšeš, je tak pravdivé, až mrazí.
Hezké jaro přeji
Marie Kuchařová



Ahoj Dano,
posílám povídku. Vybral jsem si téma Migranti. 
Dopsal jsem ji ve středu večer. 
V tu chvíli jsem netušil, do jakého rána se ve čtvrtek 24. února probudím.
Standa Rokos



Ahoj Dano,
v roce 2020 jsem u Tebe byl na kurzu tvůrčího psaníSpolu s mojí ženou Patricií a pár přáteli organizujeme pomoc na ukrajinských hranicích, konkrétně v jihovýchodním Polsku (Krościenko - Smolnica). Máme podporu města Letohrad i Oblastní charity v Ústí nad Orlicí. S humanitárními pracemi máme své zkušenosti (3x Moldavsko, pomihali jsme po tornádu na jižní Moravě). Nyní je to jiné, jde o humanitární katastrofu. 
Na hranicích jsou naprosto vyčerpané maminky s dětmi, babičky a dědové, těhotné i zranění. Všichni utíkajíc před válkou se bojí, neví co mají dělat. Už se objevily i případy, kdy nasedli do auta a byli okradeni o to málo, co měli. Proto jsme narychlo vymysleli vizuální identitu naší pomoci, nazvali jsme ji HUFR+ (Humanitarian Unit of First Response). 
Ve středu minulý týden, jsem se od tamtu vrátil. Na místě máme vybudovanou základní síť kontaktů jak na polské, tak na ukrajinské straně. Tento týden (středa v noci) se na místo vracíme s týmem a budeme organizovat přepravu do ČR. Tady v ČR budou na dvou mobilech Ukrajinci, kteří jsou již v bezpečí a chtějí nám pomoci (improvizované call centrum).
Plán A počítá s umístěním v našem regionu. Jakmile dojdou ubytovací kapacity, máme plán B: přivést je kamkoli do ČR. Musíme jim pomoc!
Včera večer jsem narychlo udělal web hufr.org. Děláme vše za pochodu....
Dne 26. března 2022 budeme spolu s Městem Letohrad pořádat u nás na Václavském náměstí benefiční koncert na podporu uprchlíků z Ukrajiny, kteří našli druhý domov u nás v regionu.
Chtěl jsem Tě požádat, jestli bys nám pomohla dostat na koncert nějakou známou osobnost, případně nepomohla s medializací.
Jakub a Patrice Hlaváčkovi



10. lekce dlouhodobého kurzu 10.3. 2022

Ahoj Dano,
tady posílám svůj dnešní příspěvek s názvem Pochodem vchod, za odchod. 
😊 
Nakonec to bylo fajn i takhle komorní ve čtyřech. 
Děkuju a už se těším na zámek Loučeň… 😊
Marek Greger



Doporučuji film Betlémské světlo, jehož scénář vznikl na motivy Zdenka Svěráka. Co kdybychom si ho někdy pozvali?
Stárnoucímu spisovateli se hromadí v hlavě nedokončené povídky, jejich postavy se dožadují, aby autor pokračoval v ději. Je tam i pár spisovatelských rad, které se učíme i na kurzech. 
Míša Čápová



Moc zdravím,
zase jsem se pokusila napsat povídku do soutěže Čapkoviny, letos na téma Měl jsem kočku a psa. Kdybyste měli chviličku, byla bych moc ráda za jakoukoli kritiku nebo radu. Čistě náhodou jsem svůj text zakončila citátem Arnošta Lustiga, asi protože jsem před nedávnem dočetla Živel Lustig a nějak mi zůstal v hlavě: „Máš-li se rozhodnout mezi lepším, i když na tom proděláš, a horším, co ti přinese prospěch, rozhodni se správně.“
Sofie Epsteinová



Literární dílna na zámku Loučeň



407, pro někoho je to jen číslo. Hodně nebo málo? Záleží na tom, co je v tom čísle skryto. 
Jestli je to 407 korun, nic moc. 
Pokud je to 407 knih, je to hodně nebo málo, rozhoduje jejich obsah, hloubka myšlenek či zajímavý příběh...
Často přemýšlím nad tím, co znamená číslo 407 pro Danu.
Tolik účastníků je na jejím seznamu kurzu tvůrčího psaní. 
Je to 407 osudů, 407 talentovaných, průměrných anebo prostě sečtělých lidí, kterí chtějí něco říci světu. 

Hodně z nich neví, jak začít. Jak mají najít ta slova, kterými vyjádřit své pocity, předat své zkušenosti jiným lidem. 
Dana to ví. 
Ví, jak najít v každém ze svých žáků hluboko skryrý surový diamant a obrousit ho tak, aby se z něho stal zářící drahokam. Věří, že každý, kdo přijde na její kurzy tvůrčího psaní, je jedinečný a tu víru předává všem. Pomůže každému najít cestu k sobě samému, dá lidem křídla. 
Lehký dotek tužky Dany, úsměv, zářivý pohled na vás a vám se zdá, že psaní je hračka. Povídka má najednou smysl a je hezká, až se divíte...
I já jsem jedna z těch, kdo za Danou přišel Na Doběšku. Zůstala jsem tam proto, že Daniny kurzy se zakládají na lidskosti a lásce k člověku. 

Důkazem toho je kniha DUŠI NESPOUTÁŠ. Tato kniha se mě hodně dotkla. Nejen proto, že autorem je mladý člověk, připoutaný celý svůj život na vozík a odkázaný jen na pomoc lidí kolem sebe, ale jak myslí a snaží se v duchu prožít normálný život jako ostatní, jak je pravdivý a občas drsný. Vydavatelé odmítali přijmut jeho povídky. Dana měla odvahu, podala Markovi pomocnou ruku, našla k němu cestu... Uviděla v jeho tvorbě ten skrytý diamant. 
Knihu může každý posoudit po svém. Někdo obdivuje odvahu autora, někoho děsí přílišná Martinova otevřenost. 
Jak našla Dana sílu pracovat s člověkem, který krouží v nekonečném ringu boje se svými pocity, se svými toužebnými zpověďmi, s člověkém, který se drží Dany jako záchranného kruhu v rozbouřeném moři emocí? Nebyla to práce na několik hodin, byla to práce na "přeplněný" úvazek několik let. 

Byla to jistě duševně vyčerpávající práce. 
A teď si představte, co čislo 407 znamená pro Danu. Vždyď i my za ní chodíme se svými, často smutnými příběhy. 
Obdivuji, kolik místa má Dana ve svém srdci. Vždy usměvavá a ochotná pomoci. 
Posuďte sami. 
Je pro Danu číslo 407 hodně nebo málo?


 
TÉMATA NAŠÍ DOBY:  
• Sendvičová generace – starost o děti i rodiče zároveň (dáno pozdějším rodičovstvím)
• Život v zajetí technických vymožeností – „chytré“ všechno
• Vrcholový manažer stoupá na kariérním žebříčku, má všechno, až najednou v 55 zjistí, že je vlastně nešťastný, často jen sám se svou prací a možná asistentkou – totálně změní život
• Zaneprázdnění rodiče myslící si, že děti „uplatí“ věcmi, ačkoli ony nejvíce touží po pozornosti a čase s rodiči.
• Touha mít všechno a hned, instantní řešení (nemuset se snažit, jen „spolknout pilulku a být šťastný“), netrpělivost…
• Odkládání mateřství z důvodu budování kariéry – někdy se nemusí dítěte dočkat…
• Vyčleňování smrti / umírání ze života
• Technika překonala všechny vzdálenosti, avšak nevytvořila žádnou blízkost.“ - Martin Heidegger. – sice si můžeme psát s kamarádem z Austrálie, ale kafe pijeme každý sám…



1. lekce jarního dlouhodobého kurzu pro začátečníky a mírně poročilé 3. března 2021








Dobrý den Dano!
Přestože jsem se ocitla v novém prostředí, moc jsem si kurz užila! Bylo mi s Vámi dobře. 
Děkuji za to. Jsem ráda, že s Vámi můžu pokračovat a posouvat se. 
Také moc díky za zpětnou vazbu. Na své povídce ještě zapracuji :))
Linda Hájková



Na první lekci našeho on-line kurzu mě zaujal Autorský deníček s jeho mnoha funkcemi. Může sloužit nejen jako úložiště nápadů, ale i záznam aktuálních prožitků a jejich emocionálních doprovodů, které při zpětném zpracování pomohou usměrnit další vývoj děje. Deníček pomůže i ventilovat emoce a zároveň usnadní zpětný náhled. 
Při čtení našich vlastních prací jsme měli možnost vidět, co to je "moc zajíců" v textu a co s nimi. 
Pochopila jsem, jak lze zkracováním vět či vytvářením souvětí ovlivňovat dynamiku děje.
Je nutné, aby autor znal do detailů svého hrdinu, jinak mu čtenář neuvěří nebo neporozumí. 
Zopakovali jsme si význam názvu a prvního odstavce - obojí buď zaujme, anebo odradí.
Hana Tučková



Ahoj Dano!
Víkend s vámi byl pro mne velkou inspirací, děkuji za všechno, ráda jsem Tebe a báječné spolužáky poznala.
Na dlouhý kurz se moc těším. Tvůj přístup je motivací, velice obdivuji všechno, co děláš.
Veronika Štětková



Časopis Glanc únor 2022
Ahoj Dano, 
jsem se čtenim knihy DUŠI NESPOUTÁŠ sice téměř na začátku, ale přinesla mi novou inspiraci na povídky. Začnu psát povídky z pohledu neživích věcí. Super myšlenka/super nápad! 
Díky za vaší knížku! 😉 
A co jsem se naučila: 
1. Bajka má končit ponaučením.
2. Hodně dlouhá souvětí způsobují, že se čtenář/posluchač v ději ztrácí. Lepší tečkami rozkouskovat na kratší souvětí a ty střídat se samostatnými krátkými větami.
3. Psát přímé řeči tak, jak je vyjadřování pro konkrétní postavu přirozené = nešroubovat spisovnost tam, kam nepatří.
4. Představovat postavy i situace akcí, ne přehnaným množstvím přídavných jmen.
5. Vulgarismy i aforismy používat ojediněle, protože vulgarismus má za úkol šokovat a aforismus má být jedinečný. Při častém použití jejich poslání vyprchá.
Petra Zelenková



Vlastně jsem se nedozvěděla obsahově nedozvěděla nic nového, protože podobnou metodu používá lektor na kurzu, na který jsem chodila a ještě chodím. 
To, co je nového, je to, že mám na tomto kurzu pocit, že je zpětná vazba poctivější. A struktura celého systému má větší logiku a je profesionálnější. 
Musím si dávat v rychlém textu pozor na opakování slov. 
Mirka Adamcová



První a poslední věty z knih

Kdo chytá v žitě
Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy á la David Copperfield, ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce.
Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet. 

Alchymista
I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka.
„Už jdu, Fátimo, už jdu.“

Rozmarné léto
Mnozí odvážlivci, kdys se octli na počátku velikolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným.
Jak je to krásné. Jak je krásné býti kadeřavým.
Simona Maňousková




Víkendový kurz na Vinohradech 26.-27. února

Díky víkendu tvůrčího psaní s Danou Emingerovou vím, že:
- přes všechna slova příběhu je třeba se dostat k jádru věci a nedopustit, aby čtenář odešel (nesmíš ho ztratit v dlouhých větách)
- literární pravda je pravdivější, víc než pravda, čtenář ti musí věřit
- aby mezi generacemi nedocházelo k nepochopení, je třeba se vyvarovat zkratek
typu ROH
- každý, kdo píše si najde svého čtenáře, protože jistě žije na Zemi někdo podobný Tobě
- v každém textu je diamant, který je třeba brousit
- musíš zaujmout první větou a důležitý je nadpis
- psaní je o kosmetice, je třeba střídat rytmus vět (krátká, dlouhá), použít přímou řeč, (dodá šmrnc)
- slovesa dají dílu energii, příslovce s přídavnými jmény brzdí a unavují
- každé literární dílo se skládá ze VČERA, DNES A ZÍTRA
- pokud na zeď pověsíš Čechovovu flintu, vystřel
- v povídkách nefunguje vysvětlování, je třeba postavy dostat do interakce
- jsou dva typy autorů – jedni vědí, co chtějí říct a podle toho píšou, druzí své postavy hodí do děje, ať si dělají, co chtějí
- existuje pravidlo 5 T – nejčastějších témat: LÁSKA, MOC A MANIPULACE, HYBRIS (drzé vystupování a jednání, kdy si člověk hraje na Boha), ZLOČIN A TREST
Síla je ve skupinové práci a zpětná vazba vydá za sto učebnic.
Veronika Štětková



Co jsem se naučila na víkendovém kurzu 26.-27. února 2022:
- pouzij Hemingwayův "shit detector", tj. projdi si svuj text, detekuj a vyskrtej zbytecna slova a vety
- kratsi vety byvaji efektivnejsi
- nepopisuj, co tvoji hrdinove delaji, ale ukazuj jejich ciny (napr. prostrednictvim dialogu)
- pokud visi na jevisti flinta, musi se z ni vystrelit, tzn. nepouzivej postavy ani predmety jen tak: Kdyz uz se v pribehu objevi, ctenar od nich ocekava nejakou akci
- zacni poutave; titulek, prvni veta, prvni odstavec jsou nejdulezitejsi. Pokud tu ctenare nezaujmes, pravdepodobe nebude ve cteni pokracovat. Hod svoje hrdiny do akce hned namisto dlouheho uvodu.
Oldriska Dudková



Danuško,
ještě jednou mocmooc díky! Pobyt byl nad očekávání - teplý, milý, hřejivý. Už teď se těším na jakekoliv příští!!!
Nevím, jestli jsem se včera naučila pět věcí, ale každopádně si beru k srdci:- Čechovovu flintu na zdi. V divadle se mi bude hodit (možná nevystřelím…)
- Formulka podle Aristotela Z+P+K (= začátek, prostředek, konec) se hezky česky překládá na „včera dnes a zítra“
- Každopádně mám od včera ráda slovesa, dávají příběhu děj i energii. Trochu se zlobím na příslovce, protože prokazatelně dle Dany Emingerové jsou to zloději.
- Literární pravda je víc než pravda samotná, shit detektor to jistí…
- Povídce 14. duben 1986 jsem dala název: “Záře nad Lybií“
- A to nejdůležitější: informace stoprocentně usadí tečka (a to je pro dnešek definitivní tečka!!!)
Zdraví krumlovská Jarka Dominová HEMINGEJOVÁ



Víkendový kurz na Vinohradech 26.-27. února 2022
Ahoj Dano,
Děkuju za kurs, bylo to inspirativní setkání. Pokusím se zapracovat na těch emocích:-) v textech. A jak jsem říkal, mám zájem o pokračování. Zaujalo mě:
- Shit detektor
- Střídání rytmu vět, energie, přímá řeč
- Vypíchnout jen podstatné, dodat emoce
- Soulad tří částí: úvod, prostředek, závěr
Martin Paruch



Moc děkuju za skvělý kurz. Super atmosféra i lidi. Co jsem si odnesla:
- každý příběh má mít úvod, stať a závěr
- pokud můžeš škrtat, škrtej
- uvědom si, o čem píšeš a co chceš sdělit
- nepiš příliš popisně
- když použiješ flintu, musíš z ní vystřelit
- nadpis je důležitý
Zas mě nakoplo k psaní a třeba si časem troufnu i na knížku...:-)
Lucka Vacková



Milá Dano,
děkuji Ti za krásný kurz, moc jsem si ty dva dny užila. Vytvořila jsi skvělou, bezpečnou atmosféru, ve které byla radost pracovat a sdílet texty a názory na ně s ostatními.
Ráda bych Tě požádala, pokud budeš naše práce publikovat na webu, jestli bys mohla použít jen mé iniciály. Ještě jednou děkuji a těším se, že se brzy potkáme na dalším kurzu.
O. D.



Ahoj Dano,
děkuju za únorovej víkendovej kurz. Našla jsem inspiraci v bajkách. 
Na netu jsem se dočetla, že ponaučení v bajce má být „všeobecně známé rečení“.
Znamená to, že z bajky musí vyplývat něco jako:
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní spadne
nebo
Lež má krátký nohy a daleko nedojde
A podobně???
Nebo bajka může být opravdu jakýkoliv příběh a podle děje je na autorovi, jaký ponaučení vymyslí???
Jo, a musí v bajce vystupovat striktně pouze zvířata nebo jim tam můžu obsadit i lidi???
Předem děkuju za odpovědi, zvířecí útvary mě začaly bavit, jenom mám obavu, jestli to jsou bajky ve správnym slova smyslu.
A ještě se chci zeptat: dozvěděla jsem se, že nějaký antikvariát či kdo nabízí mojí knížku Písmenkovky na aukro.cz. A opravdu jsem ji tam našla, dražba končí za 16 dní.
Je to porušení autorských práv??? A pokud ano, co mám dělat? Může někdo vydělávat prodejem mojí knížky??? Knížka obsahuje ISBN.
Předem moc děkuju za radu a na dlouhodobém kurzu ahoj. Ten víkend je pak 12. a 13. března, že jo?
Petra Zelenková

Odpověď: Pokud už někdo Písmenkovky má, asi si je koupil nebo jsi mu je dala a nejspíš si s knihou může dělat, co chce. Já bych naopak byla ráda, že Tvé dílko putuje k dalším čtenářům. Čím víc lidí se o Tobě dozví, tím více pak budeš mít zájemců. Ale je to jen můj názor...



Účastníci kurzů Psaní podle Lustiga prezentovali svou knihu i v legendárním divadle Semafor

To nejcennější, co dlouhodobé kurzy tvůrčího Psaní podle Lustiga nabízejí, je komunita podobně naladěných lidí se společným zájmem, kteří vám a vašemu dílu věnují svůj čas, pozornost a zpětnou vazbu. Vylepšíte techniku psaní a vybrousíte svůj styl. Budete se podrobněji zabývat různými nástroji spisovatele, které jste se naučili v kurzu pro začátečníky. 

Jako pokročilý můžete pracovat na své knize a své dílo na kurzech konzultovat. K tomu, jak dostat knihu z hlavy na papír vám předáme užitečné a praktické informace. Podělíme se o své zkušenosti s vydáváním knih. 
Máte možnost účastnit se autorského čtení, které pořádáme dvakrát ročně v Divadle Dobeška. 
Navíc členy naší komunity si hýčkáme nejen mnohem výhodnějšími cenami, ale i účastí v projektech, kde jsou výsledky práce okamžitě vidět. Takovým příkladem jsou třeba literární dílny na zámku Loučeň, během nichž píšeme scénky, které se hrají při prohlídkách.




Z druhého semináře 9. března jsem si odnesla: 
- charakter postavy je lepší popsat jejími reakcemi než přímým slovním popisem; 
- popis by neměl být moc zdlouhavý, protože čtenář snadno ztratí pozornost; 
- v kratších slohových útvarech je lepší se vyhnout velkému množství jmen a postav; 
- název je velmi důležitý, je většinou právě tím, co čtenáře ke čtení přiláká; 
- při popisu velmi dobře působí zapojení metafor a poetických přirovnání.
Lenka Holá



1. Esence jsou těžké k vytvoření
2. Je lepší pojmenovat věc konkrétně než abstraktně
3. V reformě vypravěč může být vševědoucí nebo omezený
4. Nepoužívat moc pasiva
5. Objektivní vypravěč pouze pozoruje a nezasahuje do děje
Vojta Polák



Pět věcí, které jsem se naučila 9. března:
1) v textu by se ve vhodném poměru měl střídat popis, dialog a akce
2) psaní je řemeslo - naučit se psát jako světový průměr není těžké, když se řídíme určitými pravidly
3) je dobré, když je v textu nějaké neviditelné poselství, jako je třeba poučení v bajkách
4) u přímé řeči bychom měli šetřit slovy jako “řekl” a místo něj využívat jiná - uchechtl se, poznamenal…
5) když chceme dobře psát, měli bychom hodně číst
Anežka Strnadová



ZŠ Heřmánek 14.2.
ZŠ Heřmánek 21.2.
Naše škola Heřmánek Praha, základní škola a gymnázium rozvíjí komunikaci a to za 11 let svojí existence především komunikaci verbální. Pomocí různých speciálních předmětů, jako je třeba dramatická a etická výchova, ale i Forenstainovo instrumentální obohacování.
Na druhém stupni (pro nás projekt Teen) píšeme již několik let. Naše dílny tvůrčího psaní se liší od běžné výuky slohu, kde učebnice nabízejí různá témata v rámci slohu slohových stylů, přes praktických výtahů výkladů a referátů, reportáží a recenzí až po přihlášku, objednávku a pozvánku. Na jeden školní rok, je to hodně témat.
Naše škola Heřmánek, jako škola individuálního přístupu k žákům, stejně jako další školy Montessoriovského typu ve 3. trojročí tyto témata řeší prakticky jako součást jiných výukových aktivit a projektů a tak jsme si uvolnili prostor pro opravdové tvůrčí psaní. Naším cílem pracovat s žáky tak, aby dokázali se co nejlépe vyjádřit i v písemném projevu, ale především v rozvoji vyjádření toho kým jsou a vytvořili tak vlastní uměleckou formu. Začali jsme pracovat na tvůrčích aktivitách, vyprávění příběhů a psaní povídek.
Miroslava Adamcová
 




Četla jsem knihu Živel Lustig a už léta chci napsat knihu, ale nikdy jsem se nedostala dál než k zapsání nápadů a sbírání materiálu. A tak bych se ráda přihlásila do Vašeho kurzu.
Jana Venzlů



Milá Dano,
ráda bych Ti moc poděkovala za dnešní zpestřující hodinu s panem Neffem, která sice byla o sci-fi, ale nejen o něm. Rady pana Neffa zapadaly jako skládačka do toho, co nám na hodinách říkáš ty, co učil Arnošt Lustig i Aristoteles staletí před ním. 
Velice oceňuji, že si pan Neff opravdu přečetl naše práce, a to nejen ty avizované, ale i mnohé další. Zpětná vazba od něj byla opravdu cenná a podnětná, čili jak říkal Marek, plácání se po ramenou nás nikam neposune.
A jaké postřehy si odnáším z dnešní hodiny?
1. Tvorba má dva účastníky, pro které je dílo tvůrčím procesem (jeden tvoří, druhý konzumuje). 
2. Je dobré najít si svého beta testera = příčetného čtenáře, který náš výtvor přečte před vydáním, upozorní na faktické nesrovnalosti apod., avšak ani přes jeho názory neztratit důvěru ke svému dílu.
3. Povídka má stát na postavách, figurách a jejich motivech (King: vezměte figuru, hoďte ji do průseru a čekejte, co se stane) => vytvořit si zásobník figur z vlastních prožitků (pokud píši o někom, koho nějak znám, je to uvěřitelnější) 
4. Vyvarovat se vysvětlovacích pasáží => nepsat deklarace, ale situace => motiv musí naplňovat a ztělesňovat postavy svým chováním.
5. U autora "ne sci-fi" je důležitá empatie, pozorovací talent a láska k lidem.
6. U sci-fi si dávat pozor na efekt čáry máry fuk, kdy se sci-fi prvek objasní až na konci - musí být zřejmý na začátku, ať jsme zvědaví, jak to bude dál (jako Řehoř Samsa proměněný v brouka na začátku Kafkovy Proměny).
Děkuji ještě jednou za bonusovou hodinu.
Anna Vocelová



Ahoj Dano!
Děkuju za nahrávku přednášky s panem Neffem. Visel jsem mu na rtech. Pánů spisovatelů a spisovatelek si vážím ať je to kdokoliv. Mám vaše povolání hodně rád. Líbilo se mi, jak říká, že nemáme popisovat odborné věci a vysvětlovat, ale spíš se zaměřit na postavy a nechat je jednat.
A můžu poprosit? Mohla bys panu Neffovi poslat nějakou moji povídku k posouzení? Díky.
Martin Tomášek

Odpověď: 
Pan Neff si vybírá sám hlavně z povídek, které ho zaujaly na našem webu. A ty pak řeší na kurzu.




On-line setkání s Ondřejem Neffem 24.2.2022








Bylo to s Vámi fajn, inspirující, děkuji za pozvání. Ozvu se 24. března s povídkou, kterou v délce 10 000 znaků všichni napíšeme na téma, jímž nás inspiroval Marek: POSLEDNÍ PINĎOUR NA SVĚTĚ. 
Ondřej Neff



Bylo to moc krásné povídání s Ondřejem Neffem. Podnětné!
Jakákoli tvorba má vždy dva účastníky – toho, kdo vysílá a toho, kdo přijímá. 
Pojem spekulativní literatura (Pozn.:Speculative fiction je pojem navržený Robertem Heinleinem pro netechnickou sci-fi a jinou fantastiku.)

Motivy
Přehlcení krátké povídky spoustou motivů je chyba. „Autor si neví rady s dějem, tak tam střihne další motiv a ten pak čučí jako péro z gauče.“ Pokud máme dobrý motiv v povídce (Short Story) musíme se snažit ho co nejvíce vyždímat a nepomáhat si jiným motivem (= nehonit víc zajíců).

Deklarace a teze
Deklarace a teze jsou častou chybou. Někdo stále něco vysvětluje, ale to není literatura! Je to zátěž a vata prózy. Teze musí být prezentované na interakci postav a čtenáři to musí dojít. Povídka stojí na postavách. Autor nemá vysvětlovat, ale rozehrát hru postav.
Wikislovník: Deklarace = ve výpočetní technice - část programu, zápis vymezující vlastnosti objektů -proměnných, konstant, funkcí Teze= předpoklad, výchozí tvrzení, jehož pravdivost se dokazuje či hájí, myšlenka, ze které se vychází
Tvořte SITUACE ne DEKLARACE.

Postavy
Nechte postavy promluvit a hned bude jasné, co jsou zač. Dialogy charakterizují postavy a jsou motorem prózy.
Akce je vázaná na postavy. Nechte postavy jednat. Postava musí být nositelkou nějakého chtění. Vrhněte je hned na začátku do průšvihu. Povídka potřebuje zvrat, rozpor a napětí.
Vycházejte z lidí, které znáte. Pamatujte si různé lidi v různých situacích. Z nich pak zformujte (uplácejte) postavu. Najděte jejich slabé místo a to rozpracujte. Spisovatelé měli k lidem různé přístupy (Hašek- bezohledný, Kafka – introvertní, Hrabal – poetický).

Fabule
Každý útvar (povídka, román,…) vyžaduje jiný druh fabule. Krátká povídka by měla řešit jen jednu situaci.
Každý příběh by měl mít pointu a ještě lépe dvojitou (double twist).
Nataša Richterová



Ahoj Dano,
Díky za dnešní velmi přínosné setkání s panem Neffem. Během jeho povídání jsem stačila popsat 8 stránek. To se mi dlouho nestalo. Dozvěděla jsem se tedy mnohé, proto napíšu jen pár důležitých rad, které beru od pana Neffa jako stěžejní:
jak je důležitá role redaktora
umět předat to, co chci svým dílem sdělit
nebát se autoprojekce do svých postav
své vyprávění vidět jako kameru, používat ji i z různých úhlů
výhody a nevýhody ich-formy a er-formy
jak nacházet témata - podívat se na nějaký problém nějak jinak
vybrat si nějaké lidi (předem si stanovit jaké a jaký počet, znát jejich charaktery) a ty hodit do nějaké situace a sledovat je, co to s nimi udělá
každá figura musí mít nějaký záměr
dílem se nemá nic vysvětlovat / deklarovat, ale demonstrovat na konkrétním příkladu - akce, děj, dialog, zápletka, napětí
využít jazyk pro popis svých postav - to, jak postava mluví, ji charakterizuje (nepopisovat, co má na sobě, ale jak jedná)
motorem povídky je dialog a konkrétní osoby
projektovat svoje myšlenky a pocity do své práce je přirozené
čím větší blbost jako téma si vybereme, tím větší náboj to může mít a tím spíše to může zaujmout - nebát se toho
nápad musíme mít na začátku a pak přidávat další a další vrstvy překvapení, aby to čtenáře udrželo v napětí a chuti to dočíst
vymýšlet situace - hlavně konflikty, rozpory a překážky
Dneska jsem psala další svou sci-fi povídku, kterou jsem nestihla dokončit. Po besedě s panem Neffem jsem ale v situaci, že tím, čím jsem chtěla povídku zakončit, asi budu muset naopak začít novou povídku - protože jak řekl pan Neff - musíte začít nápadem a ne s ním skončit.
Takže psaní zdar a díky za dnešní lekci!
Jinak chápu to správně, že na příště máme napsat naši povídku - Poslední piňďour na světě???
Díky, měj se hezky,
Zuzana Kratochvílová



Děkuji moc za inspiraci a podněty!!
Bořík Beránek  



Moc krásné povídání! Děkuji!!!
Nataša Richterová



Děkuji za inspirativní večer plný zajímavých informací.
Míša Čápová  



Diky za sdilení pohledu zkušeného autora, za vhled a krasné přehledné povídání.
Kateřina Pospíšilová



Děkuji moc za setkání, šla jsem na událost Vámi zcela nepolíbená. a odcházím s 5-10 popsanými stránkami slov.., které jste řekl.
Linda Hájková  



Je to nesmírně "výživné", zajímavé, inspirativní. Otázky se mi melou v hlavě, ale nedokážu teď žádnou srozumitelně formulovat. Nicméně, moc se těším na záznam. A opravdu velice děkuju, Hezký večer všem.
Jarka Rymešová



Chci moc pochválit podnětné vyprávění pana Neffa: věcné, jasné, pochopitelné (aspoň teoreticky😃).
Anna Vocelová



Moc děkuji za krásné setkání. Těším se na záznam, který si ráda znovu poslechnu. Všem přeji krásný večer!
Klára Dvořáková



Setkání bylo moc příjemné, poučné a inspirativní. Děkuji p. Neffovi za krásné povídání a těším se zase na příště.
Zdena Součková   



Děkuji moc. 
Alena Bruthansová



Moc děkuji, pane Neffe, za neskutečně jiskrnné, poutavé a zajímavé vyprávění! 
Jasmin Carmel



Pane Neffe, děkuji za příjemné setkání a vhledy k vaší práci. Přeji hodně inspirace.
Štěpánka Sedláčková



Děkuji mnohokrát za poutavou diskusi i odhalení vašeho savoir faire! Přeji Vám mnoho zajímavých nápadu do budoucna a značnou inspiraci! 
Vendula Beaujouan Langova



Reparátor
Ahoj Dano,
chtěl jsem panu Neffovi poděkovat za jeho starší knihu Reparátor, díky níž jsem objevil svět sci-fi. Kniha je opravdu dobrá. Moc jsem se na seminář s panem Neffem těšil, ale už par dni mám asi covid a jsem rád, že žiju. Chvíli nebudu psát nic, jsem v nemocnici na vyšetření.
Martin Tomášek



Děkuju za zajímavé povídání (na Ikarii jsem díky staršímu bratrovi vyrostla).
Jana Cercel  



Konečně jsem vzala znovu do ruky povídku Rhea a vyladila ji podle verze s tvými editorskými zásahy. Myslím, že teď je taková, jaká má být. Moc děkuju. 
Vnímám tu povídku a ty podněty, které jsi mi k ní dala, pro sebe jako zlomovou, jak s texty pracovat. 
Ty to vážně umíš. Máš ten dar a umíš ho předat.
Adama a Evu jsem v sobě nosila  už dva dny a včera v noci přišla ta správná chvíle převést tu energii do slov. Neuvěřitelně mě to psaní nabíjí. A moc se těším na setkání s Ondřejem Neffem. On je ikona české sci-fi. 
Jsem moc ráda, že jsem před rokem narazila na tvůj kurz. Otevřelo mi to zavřené dveře do mého světa.



Dobrý den, paní Emingerová,
rád bych s vámi probral další „vlnu“ spolupráce a termín kurzu tvůrčího psaní během dubna 2022. Potřebujeme dát opět dohromady nějaké příběhy, které bychom použili na nové naučné stezce pro děti. Ideálně chceme propojit naše hrdiny Králického Sněžníku s motivem času. 
ČAS je silným motivem s ohledem na projekt visuté lávky, kterou spouštíme letos. Podtitul naší lávky je „most času“. 
Právě čas je také ústředním tématem našich animačních programů a celkově nám úloha času velmi dobře zapadá do celé skládačky: čas, příroda, hodnota přírody a ochrany lesa a přírody, člověk a příroda v souvislosti s našimi hrdiny – Marahwa, Stamík, Mateřídouška, Perun, Man...
Tomáš Drápal, ředitel obchodu a marketingu, Dolní Morava



Dobrý den, 
vedeme tým cca 10 lékárníků, kteří se živí tvorbou edukačních materiálů pro naše kolegy a laickou veřejnost. 
Psaní děláme spíše intuitivně a žádné kurzy v této oblasti jsme ještě neabsolvovali, přestože se tomu někteří věnují již více než osm let a počet čtenářů je velký. 
Velice nás zaujala práce paní Emingerové, webové stránky, nabídky kurzů a rozhovory a rádi bychom se v tomto ohledu dovzdělali.
Byli bychom moc rádi, kdyby nás školila přímo paní Emingerová. 
Markéta Gajdošová



Co jsem se naučil na prvním semináři 23. února:
1) Pokud si text párkrát přečtu před hodinou, číst před spolužáky není tak zlé.
2) Titulek a první věta jsou nejdůležitější pro upoutání pozornosti čtenáře.
3) Vyvaruj se častému opakování stejného slova.
4) Při vypravování dej pozor na zbytečně nudné a popisné části.
5) Pro oživení textu používej více přímé řeči.
Adam Roskovec



1. seminář na Fakultě designu a umění v Plzni s Danou a Natašou 23. 2. 2022 


5 věcí, co jsem se naučila na 1. semináři  tvůrčího psaní v letním semestru
1) Název je důležitý pro upoutání čtenáře.
2) Dobrý začátek, co vtáhne do děje.
3) Diamanty- slovní obraty.
4) Udržovat všechny 3 body - začátek, konec, prostředek.
5) Nepoužívat zbytečné popisy- zelený les.
Simona Maňoušková



Co jsem si vzala z 1. lekce:
Zapojovat do textu dialogy a přímou řeč pro zajímavější zpestření textu.
Psát jen to co je důležité v příběhu (nemusím tedy popisovat vše co se stalo, co není nezbytné pro příběh samotný).
Když něco předložím, musím dát i důvod, aby čtenář měl chuť číst (i v popisu například napíšu něco je hezké tak proč je tomu tak).
Hodně popisovat detaily.
Název příběhu musí být poutavý, stejně tak i první věta aby nás vtáhla hned do čtení.
Sára Schejbalová



Naučila jsem s co je literární pravda - „potřeba vypustit pravdivé prvky, aby literární dílo znělo pravdivěji.”
Dále je nutné používat přímou řeč k tomu, aby text víc zaujal. Naopak abych se vyvarovala nezaujatosti tak je potřeba méně věci zdlouhavě popisovat.
Nesnažit se být literární a knižní.
Nepoužívat pasivní tvary sloves.
Nguyen My Linh



1. Rozebrání našeho textu nám pomůže vidět lépe naše chyby.
2. Poznám co je vhodné a co je zbytečné v mém textu.
3. Pokud se příběhu objeví nějaká postava nebo předmět, tak by mělo být vysvětleno proč tam je.
4. Text bez diamantu přestává být zajímavý.
5. Nedávat do textu samolepky. Je lepší věc popsat, tak aby si čtenář udělal vlastní představu.
Vojta Polák



Pět věcí, které jsem se naučila během první lekce:
1. Záleží na titulku - už podle něj se člověk rozhoduje, zda chce text vůbec číst.
2. Je zbytečné popisovat charakter postav nálepkami (milý, smířený, vtipný...), protože si z toho čtenář neodnese tolik, jako když ho ukážeme příběhem.
3. Když je flinta na zdi, musí se z ní vystřelit. Když v příběhu něco zmíním, měla bych to použít i podruhé, protože na to bude čtenář netrpělivě čekat a já přece nechci zklamat čtenáře!
4. Každý text má své proporce, které každý nazývá jinak. Já si vybrala názvy začátek, prostředek, konec.
5. Přímá řeč je více než vítána. Text je díky ní zajímavější a rychlejší.
Těším se na další setkání 
Anežka Strnadová



Šetřit se jmény v povídkách.
Stejné téma se dá pojmout úplně rozdílnými způsoby.
Poznala jsem spolužáky o něco víc z jejich příběhů.
Nesmí chybět název.
Lenka Holá  



Zdravice Ondřejovi Neffovi, který přijde do našeho kurzu 24. února

Pane Ondřeji, 
moc Vás zdravím a hluboce se klaním. Nejen za Vaši skvělou spisovatelskou žeň, ale i občansko- politické životní postoje. 

Vážený pane Neffe, 
těším se na setkání s Vámi a mám na vás jednu otázku. Kdybyste mohl na vlastní kůži prožít jeden ze svých příběhů a stát se jednou ze svých postav, který příběh a jakou postavu byste si vybral a proč?

Vážený pane Neffe,
ačkoli nejsem skalní fanynkou sci-fi, nikdy jsem nečetla žádnou sci-fi knihu (ani Vaši), moc se těším na setkání s Vámi. Třeba pak i já popustím více uzdu své fantazii a o nějaký sci-fi kousek se pokusím.
Také bych Vám chtěla poděkovat za viditelnou stopu, kterou za sebou nechává Neviditelný pes, jehož jsem příležitostnou čtenářkou. Často souzním s Vašimi příspěvky, ve kterých dokážete v pár odstavcích vystihnout věc tak, že ve mně rezonuje ještě hodně dlouho - naposledy mě napadá fejeton "S vnučkou v muzeu". Díky za něj a díky za vše ostatní, co pro společnost děláte.
S úctou
Anna Vocelová

Nikdy jsem nebyla čtenářkou sci-fi, přesto jsem dnes napsala svou první sci-fi povídku. 
Kromě toho, že jsem téměř vaší sousedkou, protože bydlím v Ohrobci a potkala jsem vás ve Zvoli i v Dolních Břežanech, bych se Vás ráda zeptala, jakým způsobem nacházíte témata pro své romány/knížky, čím se inspirujete, jak tvoříte příběh a plánujete psaní, případně dějovou linii. 



Ahoj Dano,
předně děkuji za dárek v podobě možnosti setkání s panem Ondřejem Neffem. Moc ráda se ho zúčastním.
Kromě toho děkuji za to, že jsi taková naše kvočna, která nás - píšící kuřata - vzala tak ochotně pod svá křídla. Zároveň nám ale dáváš volnost a nedržíš nás zavřené v jednom malém kurníku, naopak nás podporuješ k rozletu. Každého, kam potřebuje. Let sice decentně koriguješ, občas méně či více klovneš, ale vždy jen ku prospěchu věci. A co je pro mě nejdůležitější - do bezpečí Tvých rozpřažených křídel se můžu, vlastně můžeme, kdykoli vrátit.
Díky. S láskou a obdivem



 9. lekce dlouhdobého kurzu 17. února 2022

Dobrý den,
děkuji moc za pozvánku na mimořádnou akci. Moc ráda bych se ve čtvrtek na setkání s Ondřejem Neffem připojila. Ještě jednou bych Vám chtěla moc poděkovat za veškerou pomoc.
Dostala jsem se nakonec ještě na DAMU, takže opravdu moc děkuji.
Alena Bruthansová



On-line setkání s Ondřejem Neffem se moc ráda zúčastním. V příloze posílám mou poslední sci-fi povídku Nanoboti. Zkoušela jsem tam podle vaší zpětné vazby lehce doplnit to, co jste mi radili. 
Tu flintu na zdi jsem tam nedávala. Pokud pro vás byl konec překvapivý a ne od začátku jasný, což jste mi řekli, pak mi přijde zbytečné tam někam věšet flintu na zeď a snažit se čtenáře směřovat k jinému závěru. 
Ale je to můj názor, třeba se k povídce vyjádří pan Ondřej Neff (pokud by se na ni dostalo;-) ).
Přeji hezké dny a těším se příští čtvrtek na on-line viděnou.
Zuzka



Děkuji za info o dalších dlouhodobých kurzech a za pozvánku na setkání s panem Ondřejem Neffem, ráda se zúčastním a moc se na to dokonce těším. Jsem ráda, že budu mít příležitost osobně se s ním setkat. Jako spisovatele ho mám ráda. Jsem zvědavá, co se dozvím, jak psát dobře sci-fi.



Poslední 10. lekce dlouhodobého kurzu pro pokročilé 10. února 2022




Dneska jsme měli poslední lekci dalšího turnusu. Chodím už od roku 2018. Ach, kolik vzpomínek, kolik dobrých lidí jsem poznala.
Všem bych Vám chtěla osobně poděkovat.
Do knížky o rodičích a dětech bych ještě přidala své povídky Nedokonalá práce anděla, Bibi, Černoška s Bílou hřívu a Prozření. Jestli to nevadí.
Asja Žilová



Ahoj Dano, 
právě jsem dopsal třetí pohádku z prostředí našeho Žerotína. Obec by možná pohádky dala vytisknout v omezeném množství. Myslíš, že bys byla schopná "přihrát" mi nějakého studenta - ilustrátora, který by pohádky opatřil obrázky? Mně se moc líbí, jak jsou ilustrovány knížky pro děti od Davida Willamse (např. Příšerná teta) - viz ukázka. Ale to jen pro představu, rozhodně žádné kopírování...
Odměnou by mohl být snad jen nějaké výtisky knížečky. Rozhodně by se nejednalo o knížku na "kšeft", to leda kdyby ji pak vzalo nějaké normální nakladatelství.
Pohádky posílám.
Pokud je to neprůchozí, nic se neděje. Zkusil bych sám nějakou školu s výtvarným zaměřením.
Wilson



Pro kurz Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou jsme na podzim psali humorné bajky. Svoje "díla" dáváme na těchto setkáních doslova v plen. Je to více či méně bolestný proces. Něco jako operace vlastního dítěte, někdy spojená s amputací nepotřebných částí a následnou resuscitací. Takový osud potkal i moji bajku. Dostala jsem pak od Dany za úkol přepsat ji do apokryfu, který najdete pod názvem Zrození Lilith ve Čtenářský klub "Hřeším životem".
Dneska ke mně bajka přišla znovu a potřebovala rozdýchat. Tak jsem trochu zasáhla do struktury jejího těla, aby se mohla zhluboka nadechnout.
Míša Štěpánka Sedláčková



Interview s Jitkou Schmiedovou na Seznam Zprávy

Jitka Schmiedová je naše spolužačka z tvůrčího psaní. V interview pro Seznam Zprávy mluví (po třech letech ve vedení velké nadnárodní firmy v Holandsku) o svých mezinárodních zkušenostech a o ženách v českém byznysu. 
"Místo rozhovoru, kde by se obě strany víc poznaly, v Česku předem předjímáme, máme předsudky," říká o rozdílech v přístupu doma a v zahraničí. 
Gratulujeme jí k nové práci generální manažerky v nejužším vedení japonské společnosti Mitsubishi Electric Automotive Czech, kam se vrací po dvaceti letech, kdy tuto firmu v Česku spoluzakládala. 
Dana Emingerová



Ahoj Dano,
děkuji za čas, který jsi věnovala mé povídce Ostrov. Vážím si Tvé kritiky, i když se přijímá těžce, protože mi tahle povídka dala strašně práce 😉. 
Do projektu Dekameron se zapojím rád. 
Standa Rokos



Milá Dano,
připravuju se trochu na Loučeň, a tak jsem napsala i "pokračování běláska", které se jmenuje Obrazem to všechno začalo.
Bohuna Kopřivová



Chci Vám ještě moc poděkovat za vedení tvůrčího psaní, hodiny pro mne byly ohromně přínosné. :) Je až neskutečné, co všechno se člověk může za pouhých šest (v mém případě jen pět) dní dozvědět a naučit.
Co jsem se naučila:
šetřit vulgaritami - aby si na ně čtenář nezvykl a stále měly požadovaný efekt
název se odvíjí od děje, hlavních postav, netradičnost je vítána
nedělat neurčité, mlhavé a dlouhé názvy
první a poslední věty jsou nejdůležitější
King nemá rád zápletky!
Anežka Strnadová



Co jsem se naučila:
1) V jednom popisu může být zakomponováno spousty dalších popisů.
2) Dialog zrychlují příběh.
3) Popisy zpomalují příběh.
4) 3kostičky: AKCE, POPIS, DIALOG.
5) Vulgarismi mile ozvláštní příběh.
6) esence - veselá, smutna
7) ich, er, du forma
8) vzpomínka zkrz hudbu, vůni..
9) nevnucovat čtenáři jaká postava je - ukázat zkrz chování
10) nepoužívat trpný rod.
Simona Maňousková



Žáci pražské Základní školy Heřmánek 7. února 2022

Šimon začal ve druhém pololetí učit Psaní podle Lustiga na pražské Základní škole Heřmánek. Jeho žáky se stala skupina osmáků a deváťáků.  
Mirka Adámková
 


Jsem lektorkou tvůrčího psaní teprve krátce. Netuším, zda se z ,,žáků” stanou noví Hemingwayové, Čapkové či nové Sandové a Němcové. Co ale vím, je, že psaní dává lidem křídla. A někdy stačí je trochu postrčit z bidýlka.
Z e-mailu, který mi přistál ve schránce, jsem naměkko a zároveň šťastná, že se do světa rozletěla další duše básníka💚.
Soňa S. píše:
,,…kdysi jste mi napsala krásná slova, která mne dojala k slzám. Vytiskla jsem si je, pověsila na zeď před pracovní stůl a četla si je stále dokola a skládala slova na papír. Dovolte mi prosím, abych Vám jako projev díků za Vaší podporu, věnovala svou první sbírku básní…”
Soňo, já děkuji! 💖



8. lekce dlouhodobého kurzu s Danou 3. února 2022

Ahoj Dano,
včera to bylo zase moc fajn, děkuju 😊 V příloze posílám poslední tvorbu do ČLOVĚKA NAŠÍ DOBY




Díky všem, pro mě to byla velmi inspirativní lekce, jak uchopit "neuchopitelné" téma ČLOVĚKA NAŠÍ DOBY a jeho výhledů do budoucnosti. Jste fakt skvělí a moc jste mi pomohli. Zase jsem se přesvědčila o kreativní síle týmu. Už se mi to v hlavě rýsuje.
Mohli bychom napsat jakýsi futuristický "dekameron". Nikoliv ve smyslu erotickém, jako napsal Boccaccio, ale koncepčním. Jestli si vzpomínáte na tento bestseller ze 14. století, tak v době moru se zavřelo deset lidí kdesi a venkově a vyprávěli si deset krát deset příběhů na deset témat.
A to by byl náš koncept. 
Y. N. Harari v kapitole o bioinženýrství
Napadlo mě však, že by bylo dobré to bioinženýrství a algoritmy nějak vyvážit. Takže polovina příběhů by byla technicistní, vycházející z Harariho a jemu podobných. Druhá by naopak mohla být duchovnější až esoteričtější, protože i návrat k přírodě či "něčemu vyššímu nahoře" dnes společností hýbe. 
Tím by se mohli zapojit vlastně skoro všichni.
Dana

10 TÉMAT PRO PSANÍ:

1. Příběh z pohledu dítěte, které se ztratí v internetu
Příklad 

2. Povídka z bezpohlavní společnosti, kde už se nerozlišuje, kdo je muž a kdo je žena...
Příklad a další

3. Věčné téma migrace - zkuste si představit, že by nás někdo nebo něco donutilo opustit naše domovy a museli bychom se stěhovat do světa, který na nás není vůbec zvědavý...
Příklad 

4. Znáte fostoreskujícího králíčka Albu? Díky biotechnologiím se budou lidé všelijak geneticky vylepšovat, takže nic nebude nemožné...
Příklad

5. Společnost, kde bohatí budou mnohem inteligentnější než zbytek světa (umělá inteligence zabudovaná v těle) a díky biotechnologiím prakticky bezsmrtní (vyměněné orgány), takže se ke zbytku "nevylepšených" lidí možná budou chovat tak, jako my dnes k "méněcennějším" živočišným druhům, tedy ke zvířatům.

6. Možná je náš svět jen hrou nějakých vyšších bytostí, které nás řídí jako počítačovou hru:
Příklad a další

7. Aniž si to uvědomujeme, mnohé věci (jako peníze, státní hranice, národy atd.) existují a mají hodnotu jen v myslích lidí. Představte si, že třeba zlato a diamanty jsou jen nepotřebné kamení, peníze bezcenné kousky papíru... Co kdyby náš svět byl od nepaměti vymyšlený úplně jinak, platila by úplně jiná dohodnutá pravidla. Jaká by to mohla být?

8. Zvířata nejspíš žijí jen tady a teď, aniž by vědomně řešila minulost a budoucnost. K přežití mají pudy a smysly, ale možná i nějakou jinou energii, kterou většina lidí už dávno necítí nebo ztratila. Představte si, že byste v nějaké reinkarnaci vstoupili do těla člověka v jiném dimenzi, který také řeší jen tady a teď. A není takovou branou sen?

9. Ve snech často navštěvujeme svět, kde nám je všechno jasné. Pak se probudíme a sen nám připadá jako blbost. Ale co když je to obráceně? Možná právě ve spaní nakukujeme do nehmotného světa na "druhé straně", kde jsou zase pozemské věci nepochopitelné.
Příklad 

10. Představte si posmrtnou existenci, v níž lidé znovu prožívají svůj život v kůži těch, kterým pomohli (nebe), a těch, které zradili nebo podvedli (peklo). A posmrtný život je dimenze, kde nad vším stojí jen kreativní spolupráce a zákon bezpodmínečné a všeobjímající lásky...



Literární dílna na zámku Loučeň 24.-27. března 2022

Ahoj Dano!
Režisér a herec Milan Šteindler nás bude učit
základy dramatu, scenáristiky a dramaturgie.


I já se těším na březnovou Loučeň s Vámi. Jsem zvědavý, proč se zabýváte tvůrčím psaním a jaké žánry vás oslovují.
Oslovuje vás práce scénáristy, nebo dramatika?
Bylo by prima, kdyby si každý připravil nějaký námět, téma, které ho zajímá.
Řekli bychom si něco o základech dramatu, scenáristiky a dramaturgie. Povím vám také něco o realizaci filmu, či jakéhokoliv audiovizuálního díla a o střihové skladbě
Budeme potřebovat tužku, papír a mobil s kamerou. Možná si zkusíme natočit i kratičký film. Nebo si nahrajeme i krátkou rozhlasovou hru.
Můžeme si také říci, jak krást náměty a inspiraci. Skvělý filmový režisér Jim Jarmusch například radí krást všechno.
„Kraďte ze všeho, co srší inspirací nebo probouzí vaši představivost. Hltejte staré filmy, nové filmy, hudbu, knížky, obrazy, fotky, básně, sny, náhodné rozhovory, architekturu, mosty, cedule, stromy, mraky, řeky a jezera, světlo a stíny. Vyberte si ke svým loupežím pouze to, co vám promlouvá přímo do duše. Držte se mé rady a vaše díla i vaše krádeže budou autentické.“
A já dodávám - nemyslete si, že to budu dělat jen tak. Můžu totiž krást i já vaše nápady. J



Únorový Zpravodaj PSANÍ DÁVÁ KŘÍDLA

Hned jsem se chytla na výuku základů dramatu a scénaristiky s Milanem Šteindlerem. Už nějakou dobu chodím do večerní filmové školy a tento kurs se mi bude hodit.



Ahoj Dano,
na Loučeň jedu a moc se těším. Jen prosím objednat samostatný pokoj. Zároveň Tě propojuji s Martinou Doudovou, zkuste najít společnou řeč, jejímž výsledkem by mělo být napsání pohádek pro Martinský mlýn. 😊 



Dík za únorový zpravodaj. Na Loučeň se těším, přihlášená jsem, tak jen ať jsme zdraví. 
Ale píšu skrz jinou věc. To je to téma ČLOVĚK NAŠÍ DOBY. Opravdu mě nejdou "Vzpomínky na budoucnost", nejde mi to a o co hůř nutím se do toho a taky to podle toho vypadá. 
Ano, psaní dává křídla, ale někdy tě odnesou tam, kam až nechceš. 



Ty jo, Dano, 
ja uz resil, ze si ten vikend na Loučeni normalne koupim s Vama. Verim, ze bych se v pokrocilym kurzu neutopil. 
Bohužel mam v tom terminu vlastni kurz fotografování na severu Cech! :-) Tak treba priste? :-) 

PS. Vychazi mi 10. brezna nova knizka Ostrovy Atlantiku, tak bych mel aj z ceho cist :-)

Někdy uděláme kurz cestopisů společně. Ty budeš učit focení a já psaní. D.

Mozny je leccos, jen to moje foceni je dost outdoorova vec. Mozna by to slo spis nejak prednaskovou formou taky :-) P.



Pěkný večer Dano, 
konečně jsem dopracoval povídku Ostrov na téma ČLOVĚK NAŠÍ DOBY. Doufám, že se bude líbit. 
Kdybys už měla úkoly na Loučeň, budu rád, když dáš vědět, protože u mě je příprava (a přepisování...a přepisování) běh na dlouhou trať. Děkuji 



1. literární dílna na zámku Loučeň - červen 2020

Jako správný Hujer jsem si dělala na Loučeni seznam ke všemu, co se četlo.
Mám to chronologicky, občas lidi nepřečetli název, nebo jsem ho nestihla zapsat, tak je mám nazvané pracovně:
Seznam přečtených textů
1. Obraťte taxíky - Marek - E
2. Vítr v zádech - Kačka H. - A+M
3. Kozel - Martin - A+M
4. Osudová zpráva - Jana - A+M
5. Pohádky ve hvězdách - Míša - M+vnuk Luigi
6. Velká cena - Nataša - E+G
7. První kůň - Jasmin - E+G
8. V pravé poledne - Věrka - A+M
9. Kaňka aneb Dům Desdemony (Lucie) - A+M
10. Rodinný oběd - Petr - M+P
11. Paša se vrací - Jitka - P
12. U konce s dechem - Yakeen - P
13. Degradace - Bořík - E+G
14. Chůva - Nataša - E+G
15. Třetí ve hře je ten, co není - Lucka - M+A
16. Osudové jedničky - Marek - E+G
17. Koníčci - Zdeňka - A+M
18. Péče od narození - Míša - A+M 
19. Výjimečný Pascha - Lenka K. - P+M
20. Cestovatel - Bohunka - A+M
21. Zahrada ticha - Jana - M
22. Marie / Tak daleko - Martin - M+A
23. Nečetla - Zuzka k tématu E+G
25. V čele změn aneb Vítězství bez gólů - Katka P. - E+M
26. Alexander a kočky - Věrka - A
27. Soumrak rodu - Pavel
28. Nebe nad Vídní - Nataša - E+G
29. Svítící krabičky aneb Vědma a Chotuc - Nataša - 
30. Interview youtubera - Libor  - A
31. Moje cestování časem - Jitka - A
Lenka K.

Zkratky E, G, M, A, P jsou asi jasné :-)
Pro zajímavost:
Levobočci se objevují jen v povídkách č. 3, 14 a 17. 
Ale například zmínka o jídle, či nějakém způsobu stolování je v č. 6, 10, 11, 12, 14 a 19. 
Možná by to jídlo mohlo být nějakým spojovacím prvkem... 



Milá Dano,
moc a moc zdravím z jihu Čech. Nechtěla jsem Tě zatěžovat po listopadové Loučeni. Vím, že jsi měla spoustu práce s přípravou setkání na Dobešce. Sledovala jsem dění a měla jsem radost, že se setkání povedlo. 
Na poslední dílnu v Loučeni jsem měla připravený domácí úkol - popis blízké osoby z rodiny.  Program byl však tak obsáhlý, že se mi nepodařilo přečíst mé dílko ostatním kolegům. Hodně jsme se naučili, ale četly se jen bajky. Proto jsem Ti na konci semináře dala svůj úkol k přečtení. Přidala jsem k němu dopisy jen k nahlédnutí, abys posoudila, jestli se „můj úvod" k nim bude hodit.
Vím, že máš stále co dělat, ale chtěla bych Tě poprosit jen o nápad, na který (třeba víkendový) kurz se s tímto tématem mám přihlásit. Nechci víc prostoru, než budou mít ostatní, ale zajímaly by mne připomínky lidí, kterých se téma citově netýká.
Moc zdravím a předem děkuji. Doufám, že jsem se trefila do doby, kdy nebudeš přetížená, a mé přání Tě nevyvede z pohody, kterou kolem sebe umíš šířit.
Přeji krásný a tvořivý pobyt v Loučeni, která se bude probouzet do jara. Já jsem se tam na další dílnu na Loučeni jsem se nepřihlásila. Setkání s panem Šteindlerem bude jistě zajímavé, ale scenáristický workshop je pro mne „velké sousto" a navíc vzdálené mému původnímu záměru. Mimo jiné nemám ani připravenou povídku o významných obyvatelích zámku.
Hanka Tučková z Jindřichova Hradce



Vzpomeňte si na Tomáše Krále. Byl to nejúžasnější muž, kterého jsem potkala - veselý, vtipný, velkorysý, chytrý, pracovitý, měl velké srdce a byl tak láskyplný... zůstalo po něm obrovské prázdno ❤️
Jana Štybnarová

Před dvěma lety Tomáš věnoval své partnerce Janě psaní na zámku. Přijel se za námi na literární dílnu podívat a strávili jsme společné odpoledne na výletě ve Svatojiřském lese. Jana byla na Loučeni nadšená a těšila se, že někdy příště dorazí i s Tomášem. 
Je nám moc líto, že už nikdy spolu nepřijedou... 
Upřímnou soustrast.

Dani,
děkuji mockrát za to, že sis na mě po smrti Tomáše vzpomněla a byla ke mně tak laskavá. Jsem Ti za nabídku kurzu a možnost zase přijít mezi vás vděčná... Moc si toho cením. 
Jana Š.



Ne všechna slova, která ke mně odněkud přijdou, protože potřebují být vyslovena, jsou jen konejšivá. Některá jsou i drsná, bolavá a provokativní. Nevím, jak dosahuji na zkušenosti, kterými jsem sama neprošla. Prostě ke mně přicházejí s prosbou, abych je spletla do vět a vyslovila za všechny, kterým slova chyběla. Jako v tomto příběhu Nůž. Přišel dnes ráno s naléhavostí, která mě přiměla vše odložit a psát.
Také jsem na konci roku napsala povídku Kontaminace, která by se dala přiřadit pod téma CO JE ČLOVĚK.
Míša Štěpánka Sedláčková



Dvoudenní firemní kurz 2.-3. února 2022 v Českých Budějovicích

Výborné na osvěžení obecně známých zásad, ale zároveň zábavné a inspirativní.
Co si odnáším nového?
· Hemingwayův "shit detektor"
· Čechovova flinta na zdi
· Představení charakteru v akci
· Změna úhlu pohledu (dostat do popisu oči toho, kdo se dívá)
· Literární pravda – není důležité, zda se to stalo, ale je důležité, že tomu čtenář věří
Co jsem si ráda zopakovala, protože na to v praxi občas zapomenu?
· 80 % úspěchu je nadpis, 20 % první věta – musí zaujmout
· Slovesa dávají textu energii
· Nepoužívat trpný rod
· Je dobré si po sobě text přečíst nahlas
· Žádné dlouhé věty
Super teambuilding
Bylo fajn mít možnost nahlédnout do zaměstnaneckých časopisů jiných významných společností a porovnat možnosti.
Kurz psaní mi názorně ukázal, jakou moc má přímá řeč. 
Není složité vtáhnout čtenáře do děje, ale udržet ho v něm, to už chce kumšt. 
Naštěstí si můžu vymýšlet, hlavně, když to bude autentické. Takže při psaní dialogu se můžu opravdu vyřádit. Stejně jako to udělaly moje kolegyně pod vedením skvělé školitelky.
Simona Vlčková, Isabella Šilhová



Školení se mi líbilo. Oceňuji zejména poutavou formou, při níž byli všichni neustále aktivní. 
Vyzkoušeli jsme si spoustu možností, jak text napsat, získali zpětnou vazbu a učili se příkladem.
První den mi přišel ale až zbytečně dlouhý, spíše jako kurz kreativního psaní, z mého pohledu by stačil o polovinu kratší. 
Z poznatků se dá čerpat, ale gró vidím spíše ve včerejší části, kdy jsme se věnovali konkrétním textům z plusu nebo mailingu a jejich zkrášlování. Pro příště bych kurz vedla více touto formou.
Mohly jsme věnovat více času stylu textů, které píšeme do plusu, AB, mailingů
Aneta Beranová, dm



Co jsme se naučily na kurzu dm:
1. Zkracovat úvody, rovnou uvést do děje. Dát do textu emoci.
2. Neopakovat slova, nedávat dlouhá souvětí.
3. Když je dialog, nemusím uvádět „říkal“ „řekla“
4. Napsat text, dialog, kde nemusí být uvedeno o jakou postavu jde, ale z textu vyplyne o koho se jedná. Rozhovor mezi dvěma postavami tak, aby bylo poznat, kdo s kým hovoří.
5. Přídavná jména a příslovce zpomalují děj. Nekritizovat osobu, ale ukázat charakter v akci.
6. Číst texty nahlas
7. Nekritizovat se
8. Ptát se po celkové myšlence
Lucie Hofmanová



5 věcí, které jsme se dneska naučily:
• Nepodceňovat se.
• Snažit se nedublovat informace.
• Číst si texty nahlas. Tam kde to drhne nám, bude to drhnout i ostatním.
• Že i ze sebenudnějšího tématu se dá vykřesat
jímavý a poutavý článek.
• Vždy se ptát po celkové myšlence článku.
Monika Řezáčová



Už jste četli moji novou knihu Ostrovy Atlantiku? No jasně, že nečetli. Proč? Protože je teprve v předprodeji a z tiskárny dorazí na začátku března. Ale já už ji viděl. No, psal jsem ji, tak ještě abych ji neviděl, že jo? 
Musím neskromně říct, že jsem na ni fakt pyšnej. Myslím, že se povedla. 
Najdete v ní příběhy (a překvapivě i fotky) z ostrovů Atlantiku - Irska, Velké Británie, Islandu, Azorských a Kanárských ostrovů.
Docela mě překvapilo, že dneska je složitější sehnat papír než napsat knížku... 
No, naštěstí jsme zabojovali a povedlo se. Papír máme. A je perfektní, vyniknou na něm fotky i krásná grafika Marka Václavíka. 
A jak už je u mě zvykem, texty nejsou jen popisky fotek, ale naopak. Dávám si na vyprávění příběhů záležet tak jako na fotkách samotných. 
A teď ta podstatná informace. V předprodeji můžete knížku koupit o stovku levněji, a to jen do konce února. V knihkupectvích ji nehledejte, k dostání je pouze na e-shopu vydavatele.



Ahoj Dano, 
tak už se lepším, co se zdraví týká. Snad ve čtvrtek budu schopen mluvit tak, aby mi bylo rozumět a sám nebudu trpět (úporné škrábání v krku). Tvá ozdravná pusa zřejmě zabírá... Nevím, jestli mé další dílko se trefí do ČLOVĚKA NAŠÍ DOBY, ale jsem zvědav na Tvou reakci. Jmenuje se PRSTEN. Tak dej vědět.



Ahoj, Danuško,
ještě jednou děkuji za komentáře a připomínky k mojí knížce. Mám tedy o čem přemýšlet. Ale vím, že Ty mě posuneš vždycky o kousek dál, než si já myslím, že to jde :-) 
A za to ještě jednou děkuji! 
N.



Chtěla jsem Vám poděkovat za veškerou pomoc při přípravě na zkoušky. Nakonec jsem se dostala na režii, dramaturgii do Zlína. Uvidím ještě, jak mi dopadne pohovor na DAMU a práce zaslané na ALD. Každopádně opravdu moc děkuji, vážím si toho. 



Ahoj Dano!
Učím tvůrčí psaní na ZUŠ Františkovy Lázně. Jednou týdně, ve dvou dvouhodinových blocích dle věku rozdělené mladíky a mladice (11 až 18 let) let v rámci LDO. Původně, asi před 12 lety, to vzniklo jako novinářských kroužek (školní časopis Prostor), ale pak paní ředitelka usoudila, že když už jsme ta umělecká škola, tak by bylo dobré to změnit na tvůrčí psaní. 
Moji psavci, ale především psavkyně, které převažují, to vesměs kupodivu uvítaly. Připadalo jim to mnohem přitažlivější, než se "honit" za rozhovory s učiteli či s úspěšnými spolužáky, psát recenze na jejich vystoupení, případně zprávy z dění ve škole. 
 A pouštěly se směle do vymýšlení vlastních příběhů. A některý ty "moje holky" se opravdu brzo ukázaly jako hodně dobré. Jedna z nich, Lenka Dungová, dokonce získala loni za svou povídku ocenění v celostátní soutěži Ivone Březinové, k tomu ještě "ukořistila" Cenu poroty. Škoda jen, letos maturuje ... a zmizí někde ve světě. 
Díky tobě a tvé kolegyni Nataše, díky kurzu, který jsem objevila a který absolvuju, jsem získala spoustu poznatků a také neuvěřitelně bohaté impulzy, za které jsem moc vděčná. 
Sama žádné literární ambice nemám, ale mám radost, když vidím, jak to ty mladé baví, jaké dělají (trošinku i mou - teda vlastně tvou - zásluhou) pokroky. A je super, že mi od září nastoupily dvě úplně mladinké, začínající, ale zjevně talentované holčiny, a já už mám mnohem víc jasno, jak je vést (jasně, že podle Lustiga, a taky podle tebe).






Dobrý den, paní Emingerová, 
děkuji za zaslání povídek o rodičích a dětech pro Vaši knihu. Studenti už mají hotové ilustrace. 
S pozdravem Marie Kohoutová
ateliér Komiks a ilustrace pro děti Fakulty designu a umění LS, ZČU, Plzeň



Ahoj Dano, 
mam prosbu, rad bych cca. pro 7-8 mych kolegu v  CzechTourism usporadal kurz psani textu na web. 
Idealne na zaklade tvého psani jako do National Geopraphic. Ale ne pro papir, ale pro on-line. 
Dekuji moc 
Honza Herget  
Česká centrála cestovního ruchu 



Ahoj Dano,
dnes jsem náhodou na Echu 24 narazila na knihu PROMĚNY SVĚTA. Připadá mi, že to hezky zapadá to tebou zamýšleného projektu. Myslím, že v těch vybraných rozhovorech, by se dala najít inspirativní témata, o kterých se dá psát. Za sebe to spíše než na Dekameron vidím na celou "Kroniku". Po chvíli, kdy se něco usadí, tak se zase stane něco jiného, o čem jsem byla přesvědčená ještě nedávno, že to není možné. Jako třeba causa Djokovič, totalita v Rakousku nebo návrh novely Pandemického zákona na věčné časy, které v legislativní nouzi poslala do sněmovny Fialova vláda. 
Vnímám velmi silně, že čas parlamentní zastupitelské demokracie je u konce.
A co říct na toho Orwella? 
Svět se v prdel obrací, jako biologický druh podléháme stále intenzivnější degeneraci a přemnožení a koledujeme si ještě o něco daleko horšího než byl covid. 
Jenže ty počátky jakékoliv následující hrůzy jsou takové nenápadné až podceňované. Bylo to tak s Hitlerem v Německu, s Leninem v Rusku, u nás v roce 1948. Opakuje se to stále dokola, protože převážná většina společnosti nemá dostatek představivosti a postrádá mocenské vize psychopatů a sociopatů. Zkrátka nejsou schopni věřit tomu, kam až to někteří lidé dokážou dotáhnout, a když už je to zjevné, je "pozdě". 
Mě na tom fascinuje, jak je úplně jedno, co všechno se už v historii odehrálo, nejsme schopní se z toho poučit. Lidská psychika se patrně nedokáže adaptovat na situaci, že může být hůř. Asi musí být nejdřív opravdu hrozně, asi musíme tu zkušenost osobně prožít, abychom to vůbec dokázali vzít na vědomí.
Někdy musí být špatně, aby mohlo být líp. Mně dnešní doba v lecčems evokuje Velkou francouzskou revoluci. Kdysi mi to připadalo úžasné, všechny ty revoluce, jak lidi chtěli měnit svět. Naštěstí jsem velmi rychle pochopila, že třísky, které padají, když se kácí les, nikoho nezajímají a že revoluce požírá své vlastní děti. Já vlastně nechápu, jak to že lidé nevidí, jak moc se historie opakuje. Možná je historie nezajímá, možná nečtou, nejsou tak vzdělaní nebo přemýšliví. Vážně nevím. Všechno, co jsem poslední dva roky "viděla" v tom, co se dělo, se prakticky zatím vždycky stalo. Nejsem žádná vědma. Jen něco málo vím o historii a o lidech. Jen nevím, proč se z toho stále nedokážeme poučit.
Štěpánka



10. lekce studentského kurzu se Šimonem 31. ledna 2022

Naučila jsem se vnímat příběhy druhých. 
Naučila jsem se podělit se s ostatními o své příběhy.
Zjistila jsem, že je důležité, aby byl příběh v určitých mezích pro čtenáře uvěřitelný.
Dozvěděla jsem se, že je lepší, aby si čtenář postavy onálepkoval sám.
Potvrdila jsem si, že každý čtenář má jiný vkus a že každý čtenář hledá v textu něco jiného.
Naučila jsem se, že pro spoustu příběhů je lepší vytvořit vlastní svět, který je nutno čtenáři dobře popsat.
Dozvěděla jsem se, že ne vždy je nutné přesně pojmenovat pocity postav a někdy je lepší pouze popsat, co prožívají.
Vyzkoušela jsem si, jaké jsou reakce lidí na mé literární výtvory.
Rozšířila jsem si literární teorii, kterou jsem se učila ve škole.
Eliška Klímová



Co jsem se v kurzu naučila v dlouhodobém kurzu se Šimonem
1. Naučila jsem se, že existuje literární pravda.
2. Naučila jsem se, jak vybudovat napětí.
3. Naučila jsem se, jak zaujmout čtenáře.
4. Naučila jsem se, jak tvořit přirovnání.
5. Naučila jsem se, jak představit charakter v akci.
6. Naučila jsem se tvořit dialogy.
7. Naučila jsem se onálepkovat si postavu.
8. Naučila jsem se popisovat něco očima někoho.
9. Naučila jsem se, vyhledávat si do příběhu věci.
10. Naučila jsem se psát bajku.
Klárka Š. (11 let)



Dobrý den,
moc děkuji za pozvání na seminář s Ondřejem Neffem, ráda se akce 24.února zúčastním. Studentské lekce tvůrčího psaní se Šimonem byly pro mě skvělou zkušeností, a proto budu ve výuce od 3.března moc ráda pokračovat! :)) 
Už teď se těším...
Linda Hájková



Nevidomá Petra Z.
Ahoj Dano,
posílám svůj polopopis – polopovídku ÚTRPNÁ CESTAO zkracování jsem se nesnažila, protože stejně, jako když dělám poslední pročítání už skoro vydávaného příběhu, o kterém mi mimochodem vydavatelská kapacita řekla, že je dobrý a že už do toho nemám zasahovat, při každym posledním pročtení (i kdyby tisícim) do textu vždycky rýpnu, dělám zkracování stylem, kterým práci vždy o něco prodloužim. Takže redukci už nechávám na tobě 😊
Zároveň se omlouvám, že tě s mými autorskými nejasnostmi otravuju mimo kurz, ale je mi jasný, že na kurzu na probírání individuálních věcí čas nebude a hlavně vim, že polovinu, na co jsem se chtěla zeptat, zapomenu. Proto, jestli nevadí radši písemně:
Když si postava něco jen myslí nebo si to říká tzv. pro sebe, čili pro okolí neslyšitelně, má to být taky v uvozovkách?
Jak vybírat hrdinům jména? Napadají mě dva způsoby, ale nevim, jestli jsou ty praví – Mám se řídit jejich významem, tím jak zní do uší nebo ...?
Mám občas problém, zvolit správný název povídky nebo příběhu – Přijde mi, že když název zvolim podle hlavního děje nebo toho, kde se příběh odehrává, prozradim čtenářům moc. Tak jak na to?
Je nějaké pravidlo, kdy je lepší příběh dělit do kapitol a kdy ho nechat v celku?
Jak správně určit, kde text střihnout a rozdělit do kapitol? – Asi tušim odpověď, ale nikdy si po odřádkování na novou kapitolu nejsem jistá, jestli neměla ještě pokračovat. Taky mám některý kapitoly hodně krátký, až kraťoučký – Vadí to?
Jo a ještě jedna otázka k mému psaní: je potřeba, když bych chtěla psát SCI-FI, dát nadpřirozenu nějaký důvod? - Jakože když postava bude mít nadpřirozenou schopnost: bude umět komunikovat se zvířaty, bude rozumět psům, bude umět číst myšlenky, bude předpovídat budoucnost, bude ... Je potřeba uvést důvod, jak tu schopnost získal?
Já vim, v Letopisech Narnie taky není vysvětlený, jak to, že prolezenim dírou ve skříni se děti dostali do jiné, navíc neexistující země, ale...
To je zatím vše, co mě napadá, možná časem budou ještě nějaký prosby o radu profíka 😊
Předem moc děkuju za rady a přeju prima večer
Petra Zelenková



9. lekce dlouhodobého kurzu - Dana 27. ledna 2022





Uvědomila jsem si, jak "obyčejná" pohádka může nést hluboké vnitřní sdělení. 
Jak skrze výrazný osobní postoj pisatele lze zprostředkovat vzpomínky. 
Jak jsme bezradní v novém digitálním světě a neustále hledáme způsob, jak se propojit.
Jak je důležité vložit do cestopisu osobní emoci a propojit ji s "místopisem. 
To je skvělý nápad na povídku. Zbavit mužství ty muže, kteří se "neosvědčili" 😃. Jako to dělají   Afarové v Danakilské proláklině...



Nevím, jestli to byli ti muži, co se neosvědčili, u Afarů stačilo zabít kohokoliv, jen aby něco přinesli domů.
Dnešní hodiina mi dala moc, zvláště jsem si rozšířila obzory, co je vůbec možné. 
Žasnu, kam svět směřuje a bojím se toho. 
Děkuji všem, jste užasní.


Vždy jsem překvapený, s jakými nápady dovedou kolegyně přicházet a potom ty připomínky! 
Fakt dobrý!!!  
Mluvil jsem s kamarádkou a ta mi vyprávěla historku, kterou zažila se svým tátou. Tak jsem to hned přepsal - jmenuje se to Tichá domácnost. Mohla by to být taková cihlička, ještě nevím kam, ale pobavilo mě to.



Je skvělé, jak lze propojovat fantazii s technickým světem.
Míša Čápová



Naučila jsem se, jak psát, jak vtáhnout diváka do děje, čeho se vyvarovat.
Popis všemi smysly.
Síla internetu, jak dávat pozor na své děti, před čím vším je varovat, co si u nich hlídat.
Jak se mění odraz doby v literatuře a jak je důležitého psát o člověku dnešní doby - nese to poselství do budoucnosti.
Chybí mi osobní setkání s vámi... Mějte se krásně!!! 
Zuzka Kratochvílová



Nejen dnes se mi líbí, že každý vnese do hodiny svůj rozměr zpětné vazby - někdo více věcně, někdo pocitově, což udělá tu správnou "polívku", ze které může autor vybrat, co chce...
Líbí se mi i pestrost výtvorů - Wilsonova Feketka neměla chybu, i když nebyla úplně z dnešní doby.
Děkuju za prima lekci.



Těšíš nás, Asjo, svou přítomnosti. ❤️ Píšeš krásně.



Štěpánko, seš ozdoba kurzu. Občas si myslím: Co tady dělám? Proto si cením tvou poznámku.



Ahoj Dano, 
píšu další věci, na které bych se ráda dozvěděla na kurzu tvůj názor/radu. Neotravovala bych s tim mailem, ale píšu to, dokud si to pamatuju, na kurzu budu tápat, na co jsem se tě chtěla zeptat. 
Občas se mi u příběhu (který zamýšlím jako knížku) stane, že mě napadnou dvě verze střední části nebo závěru. Mám coby autor pocit, že obě varianty jsou super, a tak nevim, pro kterou se rozhodnout, která by byla z pohledu čtenáře lepší. 
Napadlo mě to vyřešit stylem: Pokud chcete, aby hrdina zareagoval tak a tak, pokračujte čtení na stránce č. … Jestli má udělat to a to, pokračujte ve čtení dále na následující stránce. 
Vidim v tom tu výhodu, že by si to mohlo najít víc čtenářů, protože jedna varianta by mohla být víc třeba do detektivního stylu a druhá třeba do Scifi nebo románovýho. 
Do budoucna příběhu to vidim tak, že by se někde obě varianty sešly a pokračovaly by stejně, jako jeden příběh. Ale rozdělenim v jednom nebo více místech mi přijde, že by se do hrdiny mohlo hlouběji vžít víc typů povah čtenářů. 
Na kurzu se na odpověď těší 



7. lekce dlouhodobého kurzu 20. ledna 2022


Děkuju za fajn hodinu. Myslím, že projekt ČLOVĚK NAŠÍ DOBY má smysl. 
Téma je sice zatím hodně široké, hůř uchopitelné, ale proto jsou důležité diskuse. Při nich vznikají konkrétní nápady. 
Vlastně jen potřebujeme nasměrovat, abychom si uvědomili, co chceme psát a nehonili moc zajíců najednou. Jen tak se může odařit opustit popisnou formu a přejít k dedailnímu líčení scén, které si čtenář musí představovat jako film.
Všechny zdravím a svůj příspěvek přepíšu podle dobrých postřehů. Děkuju.
Marek Greger



Dnešní večer se mi opět hodně líbil. A možná jsem dostala i větší chuť se do podobných futuristických témat pouštět. Je to fakt docela dobrodružství, i když někdy jde i o ústa.
Je opravdu hrozně těžké si představit, jak budou vypadat bytosti bez vyhraněného pohlaví, bez onoho tak důvěrně známého sexuálního pnutí..
O čem si pak jednou spolu budou vzájemně chatovat, hlavně tedy třeba v baru (i když kdoví, budou-li vůbec ještě bary?).
Jarka Rymešová



Je dobré si napřed rozmyslet, o čem chce člověk psát, a držet se toho.
Víc témat dohromady nedává většinou dobrý příběh.
Zdena Součková



Je zásadní vykrestlit detaily, aby byl příběh plastický.
Vendula Beaujouan Langova



Méně je více; musíme se držet jedné linie příběhu. 
Posílám cvičení a aktivně i bezpohlavní povídku, uznáš-li ji za bezpohlavní. 
Mimochodem, z té rýmičky se nakonec taky vyklubal kovid, takže si minimálně do pondělka užívám izolace.
Michal 



Ahoj Dano,
mám povídku o teplém místečku v galaktické radě, abych eventuálně měla ve čtvrtek co číst k projektu CO JE ČLOVĚK. Jitsi meet mám nainstalované, tak to snad klapne.
Ve čtvrtek v 17:30, těším se!
Jitka Sova


 
9. lekce studentského kurzu se Šimonem 17.1.2021
Ahoj Dano,
posílám svůj dnešní příběh s názvem NÁVŠTĚVA RYTÍŘE FERDINANDA, HRABĚTE Z MONTAKU, V 21. STOLETÍ. 
Jsem ráda, že jsou mé nové povídky změnou k lepšímu a líbí se Vám. Zdravím Tebe i Šimona, přeju hezký večer. 



Ahoj Dano,
píšu kvůli oné první kapitole vlastní knížky. Tedy, já mám ty svoje povídky, ale taky vzpomínkovou knížku MÉ LÁSKY. V ní vzpomínám na období první poloviny šedesátých let až počátku roku 1973, kdy jsem rukoval na vojnu. Teď tedy posílám předmluvu a krátkou první kapitolu.
Jiří Wilson Němec



TÉMATA NAŠÍ DOBY
(vlastní náměty)
• Změna klimatu – nejen v přírodě, ale i ve společnosti
• Změna hodnot – někteří lidé se pachtí za prací a penězi a neváží si důležitých hodnot (zdraví, rodina)
• Ztráta svobody v důsledku touhy po hmotných statcích
• Sociální klima 
• Handicapovaní lidé mezi námi – jejich životy/vztahy/osudy/sex
• Homosexuální vztahy
• Ekologie – úbytek vody a vliv na životní prostředí/ znečištění ovzduší, vod, země
• Zdraví a zdravý životní styl
• Proměna postavení ženy ve společnosti – feministky versus antifeministky – je dobrá rovnoprávnost žen ve všech povoláních a odvětvích a proč?
• Technický pokrok
• Eutanazie
• Rasismus
• Netečnost/laxnost/nezájem některých lidí o dění kolem nich
• Proměna komunikace – moderní komunikace, které mají vést ke sblížení, naopak často vedou k izolaci a odloučení
• Děti – proměna dětství – hojnost/nadbytek všeho - nic není dost dobré, spousta hraček(většina velmi technických a sofistikovaných), změna trávení volného času, změna stravy, nedostatek pohybu, zdravotní potíže
• Proměna morálky ve společnosti – podvody, korupce, vraždy, nevěra, sex, spory, rozvody
• Umění



Ahoj Dano,
Posílám pozdrav z Chebu a přikládám několik úkolů z minula (mnohopohlavní společnost, dítě ztracené na internetu), a taky ještě Medvěda... 



8. lekce dlouhodobého kurzu - Dana 13. ledna 2022

Ahoj Dano, 
Jak se mnou tak pracuje Tvůj koncept Dekameronu, jak jsi ho nastínila, tak mě dnes napadla témata na dvě povídky, které chci napsat. A v souvislosti s nimi se mi vynořil jeden název možného námětu, který z mého úhlu pohledu může propojit témata "technická, pozemská" i "duchovní, esoterická" - "Jsme jen vesmírný prach."
A tohle by také mohlo být další pěkné téma: "Co všechno dříme v hlubinách nevědomí lidské bytosti a co to způsobí, když se to vyvalí ven."
Slušní lidé neměli negativní představivost. Možná dnes náš hlavní úkol je mít POZITIVNÍ PŘEDSTAVIVOST. Představit si, že přijmeme svoje temné stránky a nenecháme je vytvářet pro nás vnějšího nepřítele, obětního beránka, na kterého je promítneme. 
Představit si, že i když žijeme v době rozdělení lidského kolektivu, může toto rozdělení proběhnout klidně a respektu plně. 
Představit si, že i když má člověk v sobě ničivý a krutý potenciál, má v sobě i potenciál tvořivý a laskavý. Co by se stalo, kdyby převládl? Dovedeme si to představit? 
Když budeš mít čas a chtít, mrkni na web Terezie Dubinové, je to hebraistka a kvantová astroložka, která se zabývá ženskými a duchovními tématy, a píše moc hezké články. Mohla bys tam najít hodně inspirace. Píše: 
Žijeme v době, kdy vzpomínky na selhání lidskosti za druhé světové války slábnou. Přímí účastníci odcházejí. Otevírá se otázka, zda je zkušenost tragického prožitku přenosná nejen jako trauma, ale i jako poučení.
Přenos traumatu na další generace - Asja, Anička i Zuzčin koberec.
Napadlo mě, že bychom mohli vytvořit soukromou FB skuinu s názvem Píšeme s Danou i bez ní. Místo setkávání účastníků a absolventů kurzů Tvůrčí psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou. 
Inspirujeme se sdílením naší vášně pro psaní. Podporujeme se navzájem, ať je nám psaní potěšením nebo živobytím... FB je dobrá platforma, hlavně v těch uzavřených skupinách. Ale zároveň vnímám, že bude třeba hledat nové kanály. Prober to se Šimonem a klukama. Jsou mladí a na sociálních sítích jako doma. Můžeme od nich pochytat nápady. 
Štěpánka



Co mi dala dnešní lekce: emigrace/imigrace, život je lepší než smrt, život je cennější než pravda, bohem zapomenuté místo na zemi, zakázané ovoce, přenos traumat - genetika rodiny.
Zuzka Kratochvílová



Povídání o Člověku dnešní doby - ráda bych se věnovala nejen tomu, co bude za 40 let, ale i co bude blíže.
Anna Vocelová



Určitě mě zaujalo téma migrace. 
Oslovily mě krátké příspěvky Štěpánky, trauma matka dcera od Aničky i Asija a její vzpomínky.
Nezapomeň nás všechny mailově propojit a poslat Harariho 21 lekcí pro 21 století.



Prosím taky o 21 lekcí v písemné formě. Mám zatím jen audio. IlonaHARARI: Všechno se opakuje. Není potřeba se hroutit. 
Projekt CO JE ČLOVĚK mě velmi zajímá. 
Ilona Vystavělová



Baví mě, jak všichni čteme stejnou knihu a každý v ní vidíme něco jiného...
Film K Zemi hleď jsem viděla. Ten taky o člověku naší doby hodně vypovídá.
Hana Novotná



Ahoj Dano,
Harariho jsem ještě stále nečetla, ale za mně osobně bude hlavním tématem ČLOVĚK NAŠÍ DOBY zkoumání svého vlastního vnitřního světa, odvaha se do něj vůbec pustit, poznávání svého autentického já a z této pozice navazování nových vztahů s okolním světem. 
S tím zákonitě přijde konflikt se starými společenskými paradigmaty, které nechtějí změnu a které se budou snažit přijít s "novou spiritualitou", že je potřeba dostat se na "vyšší úroveň" a přizpůsobit zájmy jednotlivce celku. 
Už to nebude nazýváno ideologií, protože to by nefungovalo. Všechny manipulace a boje o moc se zabalí do hávu vyššího dobra. Jenže to žádné vyšší dobro nebude. Vyšší dobro totiž nikdy nemůže určit člověk sám.
Možná by byl inspirací i tohle - žít krásu, jak říká Jarda Dušek.
Rozum vs. Srdce 
Levá vs. Pravá hemisféra 
Ego vs. Duše
Hezký den a těším se na zítrější lekci.
Míša Štěpánka Sedláčková



Ahoj Dano,
přeju krásnej rok 2022, děkuju za mail s nápady na novou knihu o člověku naší doby. 
Povídka či příběh z pohledu dítěte, které se ztratí v internetu... To je úžasný (v českém i ruském významu slova najednou) téma a hned se dám do psaní. 
Asi to nebude veselý, protože se setkávám s bolavejma dětma, ale bude to radost psát. :-) 
Těším se na viděnou
Yakeen

Když se ztratíš v černém lese,
když zmizíš branou, co modře bliká,
bojím se o tvoje srdce,
že někde strachem vzlyká.

Z břemen, co muž i žena nese,
z toho, co svět má pro člověka...
Jak bys by nebyl zdrcen?
Vždyť se tě to týká!



Ahoj Dano, 
níže posílám své slíbené postřehy k "člověku naší doby", co jsem zatím poslouchala z Harariho a nad čím jsem se zamyslela i bez něj. Jsou to neučesané poznámky. 
Také jsem přemýšlela o stylu naší práce do budoucna - myšlenka setkávání "podobně smýšlejících a píšících" s možností práce na větším společném projektu mi přijde smysluplná a myslím, že by mě bavila. Ať už se to týká Harariho, dětí a rodičů různého věku či čehokoli s reálným základem, cokoli pro mě představitelného a uvěřitelného. 
Každopádně bych Ti moc ráda poděkovala za to, jak kurzy vedeš, jak skvěle jsi zaučila Natašu a jakou invenci pořád přinášíš. Velmi oceňuji i Tvou snahu o systematickou práci s námi. Když jsem šla na dlouhodobý kurz poprvé, říkala jsem si - dobře, půjdu desetkrát, něco se naučím, ale co pak??? A pak vznikla závislost, jak tehdy řekla Nataša, kterou jsem ještě v té době úplně nechápala... Teď bych mluvila podobně:-). Díky tedy i za podněcování k této bohulibé závislosti;-). 
Anna Vocelová

8. lekce dlouhodobého kurzu - Dana 13. ledna 2022

21 lekcí pro 21. Století - Harari
„Člověk je odsouzen ke svobodě,“ říkal kdysi Sartre, ale lidé se pohodlností a leností svobody sami vzdají a odevzdají ji do rukou algoritmů a mikročipů…
1 - S vlastní bezvýznamností se bojuje velice těžce – vykořisťovatelské elity takové lidi už nebudou potřebovat; problém bude s nemožností přeškolit nekvalifikované
Nad gulagem zvítězil supermarket – všem je společná potřeba empatie; liberalismus postrádá ideového protivníka; v Rusku diktatura, oligarchie, ovládání médií, lidé se nedozvědí celou pravdu, 10 % Rusů vlastní 87 % HDP; zvyšování úrovně zatěžuje ekologii. Každé nové generaci se dařilo lépe, brzy dojde ke zlomu, kdy bude stagnace či propast, nezmění-li se něco. Následující desetiletí nás čeká velké sebezpytování-nový sociální i politický model, překonat dějiny bohů i národů a vymyslet něco nového, co by nahradilo ideál svobody a rovnosti mezi lidmi; jsme v nihilistickém mezičase zlosti a zklamání…
Masová nezaměstnanost vlivem technické revoluce – další skupina neužitečných


2 - Zaměstnání – „až vyrosteš, budeš možná bez práce“ – nevíme, jak bude trh práce v roce 2050 vypadat; konec lidské nadřazenosti; umělá inteligence jako průnik vědy i společnosti, fyzické i mentální práce; intuice = bleskové rozpoznání předem dané předlohy, UI určí volbu jídla i partnera; neporadí si s mystikou lidského ducha, zato s neuronovou sítí a výpočtem pravděpodobnosti dané volby celkem jistě; 2 řidiči se občas nedomluví, 2 samořídící auta systémově propojená se domluví. To samé u lékařů
Uspokojený homo sapiens je relativní – záleží na pohledu každého či situaci; čím více člověk má, tím více chce (chudí ortodoxní židé v Izraeli jsou subjektivně spokojenější než místní pracující v textilce; ortodoxní jsou sami pro sebe a spokojeni, pro ostatní budižkničemové

3 - Drama rozhodování – externí procesor bude rozhodovat o tom, jak se cítíme, my se moc neznáme, protože může roli sehrát chybná sebeprojekce; možnost vyvolání žádaných emocí pomocí algoritmů; přestali jsme sami hledat, místo toho googlujeme, neobjevujeme, ztrácíme své schopnosti (např. navigace – orientace = zmenší se, když ji přestaneme používat aktivně)
Digitální diktatura – algoritmy by mírnily emoční extrémy; umělá inteligence x hloupí lidé = větší závislost na algoritmech; analýza našich soukromých dat vede hackery k ovlivnění toho, co nám servírují – př. ovlivní můj hlas ve volbách; algoritmy nebudou mít nikdy vědomí; místo vlastního rozvoje a rozvoje našeho vědomí a potenciálu je degradujeme; degradovaní lidé mohou zneužívat superpočítače (big data) a zpustoší sebe i svět; hrozí digitální diktatura i ohrožení rovností – může podporovat nerovnost, kde by si moc uzurpovala menšina a většina by netrpěla vykořisťováním, ale něčím daleko horším – pocitem vlastní bezvýznamnosti.

4 Rovnost – kdo vlastní data, ovládá budoucnost; stejně jako v těle všechny orgány nemají stejné funkce (končetiny musí poslechnout hlavu), stejně je to i ve společnosti (šlechta x poddaní) – hierarchie byla jako ideál v roce 1900, globalizace přináší snahu o zrovnoprávnění, rovnost. Jedná se ovšem o iluzi – nerovnost mezi národy se zvětšuje, 1 % nejbohatších na světě má polovinu majetku.
Biologická nerovnost – boháči by si mohli koupit zdraví
Nadřazenost si boháč/šlechta nezískal svými dovednostmi, ale právní a ekonomickou diskriminací
Hrozí, že budou supermani proti podřadné třídě homo sapiens
Neměla by data vlastnit agentura algoritmů, která by rozhodovala pro blaho?

5 Společenství - 2017 - Role FB při podpoře světového společenství – komunitární summit – podpora sociálních komunit, spolků… nové nástroje na vytváření sociálních komunit => zneužití dat při světových volbách Mohou sociální sítě pomoci ve tvorbě sociálních komunit? – globální společenství nelze vybudovat dolováním a prodejem osobních dat; nic nenahradí důvěrnou blízkost sourozenců a přátel
Umělá inteligence umí vytipovat smysluplné komunity a tím zvýšit sociální soudržnost; vize FB = využití umělé inteligence k centrálně plánovanému sociálnímu inženýrství v globálním měřítku; algoritmy mohou být novými vládci sociálních sítí
Ztrácíme schopnost rozumět vlastním prožitkům – vše fotíme kvůli likům a zpětné vazbě od ostatních – neřešíme, co sami cítíme, ale co na to řeknou ostatní; odloučení od vlastního těla
Vztahy s on-line přáteli na druhé straně světa jsou na úkor přátel v reálném světě, na úkor poznání sousedů
Pozor na virtuální realitu – možnost zneužití…



Ukázka

Milá Dano,
zaujalo mě spojení medvěda, boty a párty, tak posílám svůj výtvor k tomuto. Jmenuje se Bohatství k nezaplacení
Anna Vocelová



Ahoj, 
posílám povídku na téma "Přišla domů a našla je oba mrtvé", kterou jsem psala na lekci u Nataši. Teprve dneska přišla správná inspirace, jak ji upravit podle připomínek.
Míša Štěpánka Sedláčková



Ahoj Dano!
posílám povídku DĚDEČKU, VYPRÁVĚJ dle zadání Nataši (tři fotky). 

Mám taky nápad na úkol:
Vypravěč a bulvární novinář se v hospodě náhodně setkají se starším mužem. Ten jim věrohodně vypráví, že v místní farmaceutické továrně, která za války patřila Hitlerovu osobnímu lékaři Morellovi, se vyráběly kyanidové kapsle pro sebevraždy esesáků a po válce byly sudy s nimi zakopány přímo v areálu fabriky. Tam leží, jako tikající bomba, dodnes.
Poté, co druhý den bulvární noviny otisknou alarmující zprávu o jedech pod fabrikou, ozve se novináři jiný pamětník, který chce uvést vše na pravou míru. Novinář si s sebou k rozhovoru přizve vypravěče a u pamětníka se dozvědí šokující informaci spojenou s důkazem, že všechno bylo docela jinak…
Těším se na příště.



Slyším dobře? Vaří kafe? No ano, je čtvrtek! To bude jízda! Moje paní mě pěkně naplní po okraj a bude ze mě usrkávat celý večer.
Miluju její kurzy psaní. Jednou rukou mi bude laskat ouško a druhou ťukat do kláves. Bledé světlo obrazovky jí zalije tvář, až bude vypadat jako z porcelánu. Občas mě vezme do dlaní a polohlasně začne číst. 
Pak mě prudce odloží a kus textu přepíše. A za chvíli to celé proběhne znova. 
A zase. Tak dlouho, dokud nebude se svým dílem úplně spokojená. To se pak zvedne ze židle, popadne mě a protančíme spolu přes celý pokoj…
Ale moment, co se to děje? Zvonek? Návštěva? Kdo to přišel? 
A kdo je ta stará korpulentní dáma, co se po mně natahuje?! Neeee, pomoooc!!!
Barbora Ponešová



Ahoj Dano,
mám pocit, že můj původně zajímavej popis se překlopil napůl v povídku.
Jsem na třiceti řádcích ☹ a ještě mi v závěru chybí čtenářům vysvětlit jednu v průběhu zmíněnou informaci 😃 No, možná to ještě zkusim pozměnit v 2. verzi, která mě teď napadla, ale neslibuju si od toho moc výrazný zkrácení.
Mám pocit, že jestli budu autor, tak takový, který bude oblibu získávat díky netradičnímu = podrobnýmu stylu psaní.
A já věřim, že to tak bude, protože já si plno věcí nastavuju v hlavě. A jak říká zpěvák Mirai v jedné svojí písničce: „Sám si píšu příběh svého osudu." 😊
Zdraví tě a na únorovej kurz už se těší
Petra Zelenková



Milá Dano,
Děkuji mnohokrát za vřele přijetí ve Vašem kurzu.
Doufám, ze se prvního úkolu na 20/1 zhostim s úctou.
Pokud jde o vas projekt povídek, inspirativní je pro mne Michel Houellebecq a jeho pohled na současného člověka a vize naši budoucnosti. Zrovna jsem si pořídila jeho poslední knihu Aneantir.
Pokud jde o dezinformace, je zajímavá i kniha paní Alexandry Alvarove.
Těším se na lekci.
Vendula




8. lekce studentského dlouhodobého kurzu se Šimonem a Danou 10. ledna 2022

Nejdůležitější je příběh a postavy v něm
Z toho, co zjistíte, použijete jen to nejnutnější a do pozadí příběhu 
Z vaší "rešerše" nepoužijete všechno 
Nezapomeňte na literární pravdu - musí to být uvěřitelné a srozumitelné 
Ani odborník by v dané problematice neměl najít neodpustitelné chyby (příklad že chobotnice má 6 chapadel) 
Kolik času strávíte nad rešerší nechám na vás obecně 
Je lepší oddělit psaní od velkého vyhledávání - dobré je, si o tom nejdříve číst, pár dní zjišťovat - nápady a zajímavosti zapisovat a po čase začít psát a vychrlit to ze sebe, 
Nic moc nepromýšlet, nevymýšlet složitě 
Fantazii se meze nekladou 
Nezapomeňte, to nejupřímnější a nejpravdivější je ve vás
Šimon Pravda


 
"Starší" tvary slov v přirovnáních jsou dobré,
Dva druhy chyb - faktické, napsané
Sofie Epsteinová


 
1.Líbilo se  mi, jak jsme psali metafory:
Jeho chůze zní jako
Hašlerka vypadá jako
Podzimní vítr zní jako
Sebepoznání je jako 
Bolest zubů je jako
Ranní slunce chutná jako
Noční bouřka je hořká jako
Hudba zněla těžce jako
Její hlas voní sladce jako
Přivonět si benzínu je jako
2. Příběh je dobré psát v jedné době (mluvnickém čase)
Klárka Š.


 
Háček a druhy chyb
Eliška Klímová


 
Háček - věta, která zaujme.
Bavilo mě nastudovat si reálie a pak na jejich základě psát povídku z minulosti. Vybrala jsem si Černobyl.
Linda Hájková 


 
Jsou dva druhy chyb podle Aristotela - faktické a špatně napsané.
Ema Heřmanová  



1. Psát příběhy z jiné doby 
2. Metafory


 
Metafory a dva druhy chyb
Petr Polák 


 
Naučila jsem se:
že příběh jde dát do 7 slov 
a že v literatuře jsou 2 druhy chyb.
Ester Káňová   



Pomalu začíná ke stolu nosit věci. Hrnek s kávou, ze kterého se ještě kouří, sklenku s vodou, sklenici s pivem. Jak vždycky říká, nezbytné přísady jeho tvůrčího koktejlu. 
Otevírá notebook a mžourá do něj, jako by týden nespal. Kope do sebe první půlitr, aby si navodil ten správný stav pro psaní, a v mezičase hledá vhodnou muziku. Spoléhá na to, že kombinace alkoholu a správných tónů z něj dostanou jeho tvůrčího génia a on se bude moci rovnat Hemingwayovi, od kterého sice nic nečetl, ale nechal si na předloktí vytetovat jeho slavnou větu: „Psát opilý, editovat střízlivý,“ a Baudelaireovi, kterého četl, ale vůbec nepochopil. 
A přitom je jeho nejoblíbenějším autorem Charles Schultz, který kreslil stripy o Snoopym.
Při psaní se tváří zachmuřeně, aby jeho manželka poznala, že dělá něco velmi důležitého, že se na to usilovně soustředí, a nerušila ho.
Občas pohlédne mým směrem, ale nejsem pro něj důležitá, jen když se náhodou setmí a on potřebuje i jiný zdroj světla, než jen bílé světlo, zářící se zapnutého monitoru.
Nejsem pro něj ani zdaleka tak důležitá, jak bych měla. Zapíná mě jen večer před spaním, když vypne moji sestřenici visící ze stropu a když potřebuje dojít bezpečně do postele. A přitom mu mám tolik co nabídnout. Určitě víc, než on poli literatury.
Ačkoliv si myslí, že zažije velký průlom, podle mě jediný průlom, který zažije, bude průlom do středního věku, který ho čeká hned za rohem. 
Občas je mi ho až líto, jak s třetím pivem ve sklenici skládá slova za sebe a je přesvědčen, že něco znamenají a někoho budou zajímat. Co já můžu vidět, jsou to jen samé bláboly o nešťastné lásce a smutných lidech. Nuda. To mi život nerozjasní.
Zuřivě buší do klávesnice, občas se zamyslí a kouká doblba, a pak zase píše. Stmívá se, můj čas se blíží a já ho hodlám využít a zářit naplno, tak jako on nikdy nezazáří. Promnul si oči a už se natahuje, aby mě rozsvítil. Snad mu moje snaha pomůže k lepšímu výkonu. Pokračuje v psaní a vím, že když se nahne dozadu a hluboka si odechne, je náš konec. Zaklapne notebook a vypíná mě.
Štěpán Klega



 Foto: Petr Juračka, Fotokniha o Vyšehradu
Ahoj Dano, ma mila,
v první řadě MOC dekuju za tu reportaz o Vyšehradu... Mám k němu totiž zvlastni vztah. Ve svych sedmi letech jsem na tzv. vysehradskych sancich dostal prvni pusu ... a chodival jsem az do 11. tridy do skoly v Boticske ulici, tzv. Na hradku, cili rovnou pod Vysehradem... 
Co ta kniha o Vysehrade? A kdo to fotil? Tentyz Petr Juracka, ktery udelal tak krasne obrazy pro tu tvoji reportaz?
Petr Adler




Mila pani Dano, 
za tu reportaz o Vysehrade velice dekuji a zaroven smekam – mate to napsane moc pekne a fotky jsou rovnez skvele. Jinymi slovy – lahudka! A snad nemusim zduraznovat, ze zejmena lahudka pro nekoho, kdo tam vyrustal a ma na mnoha ta mista moc hezke vzpominky. Bylo to misto mych detskych her, dobrodruzstvi, objevu, rvacek, pozdeji pubertalnich objevu a dobrodruzstvi, a po schodech z Libusiny ulice (tedy trochu za ni, za telocvicnou Slavoje, z nabrezi) jsme tam chodili zridka – mnohem casteji z Vratislavky. Bud pruchodem skolou a po schodech, nebo po ulici az nahoru a branou. Proste Vas text, at uz obsahem ci zpracovanim, je “parada nostra”. Diky. Doufam, ze vyjde knizne. 
Michal Ader



Víkendový kurz psaní cestopisů 7.-8. ledna 2022






Ahoj Dano, 
děkuji za zajímavý víkend na kurzu. Moc jsem si ho užila a těším se na pokračování.
Naučila jsem se: 
- soustředit se na tři části začátek, prostředek a konec (plus neviditelná čtvrtá část) 
- nepoužívat nálepky, ale vykreslit obrazy 
- nevypisovat úplně všechno, co se děje 
- vždy si uvědomit, co je důležitý a co chci sdělit a touto optikou pohlížet na text 
- titulek a první dvě věty jsou důležitý
- výběrem vhodných slov se dá vykreslit postava nebo prostředí 
- o postavách musím vědět úplně všechno 
- popis by měl navodit představu, v jakém prostředí se příběh odehrává 
- literární cihly 
- sprostý slova používat jen tehdy, pokud tam přirozeně patří
Děkuju 



Co jsem se naučila:
1) Přítomný čas dává ději větší akci a spád než minulý
2) Příběh je možné napsat o 7 slovech
3) Je důležité si při psaní držet hlavní linky ať se píše cokoliv
4) Závěr příběhu zbytečně nezkracovat, aby čtenář neměl pocit useknutého konce
5) Moc přímých řečí škodí
6) Uvozovací věty se dají nahrazovat přímou řečí 
7) Metafory rozzáří děj, ale nesmí jich být hodně. Brát to spíš jako perličku. 
8) Slovesa dávají energii 
9) Správné psaní přímých řečí 
10) Literární cihly - popis, dialog, akce 
Alena Larionová

PS. Dle přání účastníků kurzu posílám odkaz na naše "krabičkové" stránky, kde jsou hned na začátku nejdůležitější informace - kam vozíme, jaké programy máme a jídelníček. Tady je odkaz na kalkulačku, aby se lépe vybíral vhodný program. 



Děkuji za příležitost strávit s Tebou a ostatními psavci skvělý víkend. A už se těším na Loučeň v březnu. Určitě se uvidíme. A poznatky?
Pod tlakem vznikají bezva nápady.
Neodbočuj hned na začátku.
Vyvaruj se trpného rodu, zní úředně.
Kombinuj uvozovací věty, aby to nebylo jen Řekl, Řekla.
Rezonance - poslední věta knihy, povídky, zdánlivě nesouvisí s příběhem, ale dokáže navodit nebo podtrhnout atmosféru.
Osobní zážitek je fajn zpracovat dramaticky, aby čtenář byl vtažen do děje a nebyla to nuda.
Příběh musí být vyvážený (motiv, akce, následek).
Zpětná vazba mi pomáhá naučit se nedělat chyby
Zbytečně nezaváděj děj na jiné postavy, které nejsou důležité (zabij miláčky).
Cestopis je dobré psát s humorem, vypíchnout zajímavý zážitek a od hlavního tématu hned neutéct.
Posílám "šprtí" úkoly.



Nevidomá Petra se svou literární prvotinou
Ahoj Dano,
móóóc děkuju za možnost poznat tě a účastnit se tvých kurzů. 😊
Bylo to super, dozvěděla jsem se pár věcí, který jsem do mýho psaní potřebovala. Něco nového jsem se naučila, za což jsem ti vděčná:
1. psát se má jen o jedné věci 
2. používat slovesa v nepasivním tvaru 
3. krátké věty prostřídávat se souvětími, která jsou delší 
4. text musí mít tři části: začátek, děj/zápletku a závěr, bajky mají i 4. část = ponaučení 
5. I dialog bez vypravěče může tvořit příběh 
6. poznala jsem, jak se píše popis 
7. Naučila jsem se, jak se píše a co to je „neviditelný dialog“
8. Jak vynechat dovětek za přímou řečí. 
9. co to je metafora a že jí používat po málu 
10. začátek musí být poutavý 
A jak ses mě ptala, jestli bys mi, když jsem nevidomá, ještě nějak mohla na kurzech pomoci, tak mě nic nenapadá, akorát jsem zjistila jeden můj problém.
Tříhodinovka v pohodě. Při tý druhý si už nepamatuju, co se říkalo na začátku dne, a s blížícím se koncem už nejsem schopná se soustředit.
Možná je to obědem, po kterym jsem zvyklá na postel a dvacet....
Ideální by pro mě byly zvukový záznamy z kurzů. 
Jsem KO, ale jdu chvíli popřemýšlet o domácim úkolu = čeho budu psát popis. Rvačka s tim bude dlouhá, ale snad úspěšná. Budu se snažit psát to jako všechno - čili tak, aby to pobavilo. Tak snad se to povede.
Petra Zelenková



Ahoj Dano, 
ještě jednou děkuju za skvělý zážitek a za podporu a budu se těšit někdy zase na shledanou.
A co jsem si odnesla: 
 I. Rovnoměrně dlouhé části Začátek – prostředek- konec
Nebo-li Motiv – akce – následek
Nebo-li Představení – zápletka – rozuzlení
plus 4. neviditelná část (pro žánr – bajka viditelný) – poučení
II. Charaktery představovat příkladem, nikoliv popisem
III. Vyhýbat se pasivním tvarům a knižním výrazům a koncovkám „ící“ atd..
IV. Krátké věty!!! Slovesa posunují děj, přídavná jména a příslovce jej brzdí
V. Neslučovat vtipné psaní s poučením a s bedekrem
VI. Začátek poutavý, neutínat konec
VII. Nehrát si na literáta s květnatým vyjadřováním
Teďuž sedím v práci a mám pocit, že jsem víkend strávila v úplně jiné dimenzi :-)...
Petra Pircová



Časopis Moje psychologie 1/2022 píše o Liborovi
Mila Dano,
vse dobre v roce prevazujicich dvojek Ti preji a dovoluji si poslat neco napsaneho. 
Tentokrate nikoliv ode me ale (nejen) o me. 
Kolecka radosti se zacinaji pomalu ale jiste roztacet.
😉
Krasne dny
Libor Frank



Dobrý den, 
ráda bych se přihlásila na čtvrteční desetidílný kurz online od 3. března - jednou za 14 dní. Také bych ráda, aby moje dcera se připojila ke kurzu on-line pro děti od 12 let. Rády bychom viděly jednu lekci jako ukázku pro dceru. 
A pokud kurz bude dále pokračovat. Je možné, že by několik mých žáků se přihlásilo. 
Prosím dáte mi vědět, zdali bude další kurz? 
Pokud by také pan Pravda, který organizuje kurzy pro mládež, přijal pozvání do naší školy a mojí třídy a na lekce, budu ráda. Píšeme s žáky už hodně dlouho. Nabízím pravidelné učitelské místo tvůrčího psaní - v naší výuce českého jazyka ve škole Heřmánek. Každý týden 2 hodiny - střídají se 3 třídy. 
Děkuji 



Viděla jsem rozhovor s paní Danou Emingerovou v pořadu SAMA DOMA.
Učím češtinu na 2.stupni a tvůrčí psaní mě velmi zajímá. Ráda s dětmi tvořím příběhy.
Přemýšlím, že se sama přihlásím na Váš víkendový kurz.
Líbil by se mi ale také seminář pro mé žáky. Děláte takové kurzy? Jezdíte do škol? Bylo by to skvělé.
Děkuji a přeji krásný den.
Štěpánka Fichtnerová, ZŠ a MŠ Wolkerova, Havlíčkův Brod



Dobrý den,
učím na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích a již několik let administruji tuto soutěž pro Knihovnu Karla Hynka Máchy v našem městě. 
Chtěl bych Vám nabídnout možnost uspořádat kurz tvůrčího psaní v rámci vyhlášení výsledků literární soutěže Máchovou stopou v Litoměřicích. 
Nyní již k nabízenému kurzu.
S porotci soutěže vždy vybereme z každé kategorie (jsou dvě - do 18 let a dospělých) 7-10 nadějnějších autorů a ti v rámci udílení cen získají místo v kurzu tvůrčího psaní. Ten se koná jako celodenní program (9.30-15.00 s pauzou na oběd) v den vyhlášení výsledků soutěže. 
Mgr. Petr Bašus, Litoměřice



Dana a Nataša v