Naučili jsme se


Reference:

Co si odnesli z kurzu jeho účastníci

Festival o psaní tvůrčím i marketingovém 3. června 2023 v Táborské

Díky za vstřícnost k osobní konzultaci textu pro mou knihu, se kterým jsem strávil spoustu času.
Geniální je popis z pohledu smradu.
Díky za cenné všelikeré, různé literární postřehy.
Martin Bobek



Učíme se otesávat diamant.
První věta a nadpis jsou nejdůležitější pro získání čtenáře. 
Používat Hemingwayův Shitdetektor
Příběh nemusíme vyprávět chronologicky.
Vyhnout se pasivním tvarům sloves - berou textu energii podobně jako přídavná jména a příslovce.
Zaujala mě zkušenost s psaním z pohledu někoho dalšího.
Inspirace na tvorbu postavy.
Jak zakomponovat do příběhu představení charakteru v akci.
Edita Dvořáková



Festival o psaní tvůrčím a marketingovém 3. června 2023 v Táborské
Dozvěděla jsem se a upevnnila si znaosti ohledně toho, jak je důležité věnovat se v textu "kosmetickým" úpravám - neopakovat slova, dávat pozor na slovosled, barvitost textu, co se týče postavy, která příběh vypráví.
Důležitá je akce, popis je jen kulisa, což mi vyhovuje.
Tady se mi podařilo odhodit stud při čtení svého textu nahlas před ostatními.
Děkuji
Valentýna Valcnová



Dozvěděla jsem se, co dodává a co bere textu energii.
Důležité jsou dialogy.
Je třeba dávat pozor na to, co v příběhu musí doopravdy být.
Nepopisovat hrdinův charakter, ale ukázat vše jeho chováním.
První věta musí probudit příběh.
Nepoužívat pasivní tvary.
Lucie Kočandrlová



Slova na papíře mluví za nás - nemůžee čtenářům stát za zády a vysvětlovat, jak jsme to mysleli.
U zpětné vazby jsou důležité poznámky, kterých se ale autor nemusí držet.
Není nutné hrdinu popisovat - to, jak charakter jedná, mluví za něj.
První věta musí bouchnout.
K těxtu je dobré se vícekrát vrátit a mazat zbytečnosti.
Eliška Vejšová



Pochopila jsem, proč je fajn používat v textu dialog.
Důležitost první věty.
Představení charakteru akcí.
Nepoužívat zbytečně přídavná jména.
Popis je jen kulisou příběhu.
Hanka Hladká



První věta musí cinknout.
Zpětná vazba není zlo.
Vše, co napíšeme, musí mít nějakou roli v příběhu.
Přímá řeč dává textu energii. 
Místo popisu používat představení charakteru v akci.
Kamila Vlčková



Naučila jsem se, že jsou tří základní literární cihly: dialog, popis, akce
Popis by měl být krátký, vytváří kulisu pro příběh.
Je dobré psát tak, jak mluvím - nešroubovat nepřirozeně věty.
Děkuji.
Jarka Mačková



Při psaní literatury nepište příliš "literárně" = šroubovaně.
Charakter musíme představovat v akci.
Používat dialogy.
Tereza Juppová



Během jednoho ze tří bloků na vaši přednášku bude umístěna kamera, která vaši přednášku natočí. Po sestříhání bude obsah upraven a umístěn na pickey.cz pod hlavičkou Festivalu o psaní.
Irena Lištiaková



4. lekce dlouhodobého prezenčního kurzu 1. června 2023 1. června 2023 s Natašou a Danou

Barvité psaní očima nějaké postavy je moc zajímavé.
U popisu zvažovat, co se mi hodí a nehodí do příběhu.
Při psaní je ideální vypustit nudnou úvodní omáčku a začít zajímavou scénou.
Karlína Kořínková



4. lekce dlouhodobého prezenčního kurzu 1. června 2023 s Natašou a Danou

Budeme stále s našimi postavami. Dozvěděli jsme se, co dělají, když jsou samy doma. A nyní jim do jejich tajné činnosti někdo (nebo něco) vpadne. Někdo je vyruší. Jak se zachovají? Vložte do příběhu tzv. vedlejší postavu, která není zrovna přátelsky naladěná (to ale není podmínkou). Vložte okamžik překvapení - za dveřmi je manželka, tchyně, začne hořet dům, přijde povodeň, lev, lední medvěd, spadne meteorit... cokoli! (Kdo měl již druhou postavu v první verzi, napíše alternativní konec.)
Začátečníci: Napište skvělý popis (orientálního butiku očima prodejce, který pozoruje evropské turistky). Důležité je vložit pohled toho, kdo se dívá, co vidí, slyší, cítí - zapojte všechny smysly.
Nataša Richterová



Ahoj Dano!
Sice s "křížkem po knížce", ale přece- posílám rozhovor Emericha T.T. s Egonem Maxmiliánem Thurn-Taxisem z Řezna. Snažil jsem se opravit historické chyby. 
Lokalita Svatojiřského lesa a Loučeň (které se kniha týká) se mi ale líbí a chtěl jsem ji i s duchem celé povídky zachovat, tak jsem tam nechal "statovat" Huga a kosmeticky upravil. Snad jsem tím nestvořil literární Gizelu (pardon- Godzilu:-) ). 
Kdyby se ještě někam do knížky vešlo, byl bych přešťastný, když ne, tak alespoň prosím o vyvěšení i druhé verze na web, coby důkazu, že i v povídce je třeba hlídat si nezpochybnitelná a historická fakta...
Marek Bucko.



3. lekce on-line kurzu psaní cestopisů s Danou a Petrem 30. 5. 2023


24 hodin někde - je dobrý název
-nálepky - lze porušit, když je to citát nebo přímá řeč 
- neškudlit a zajít do baru 
- zanedbaná infrastruktura je lepší přímo popsat 
- mezititulky - stejně důležité jako titulek
Jana Venzlů



1. Místní průvodce, 
2. navštěvovat i nestandardní místa, 
3. jazyky pro navázání kontaktů, 
4. používat kratší věty, 
5. číst cestopisy jiných autorů
Marek Filičko



Hodí se česká stopa, česká linka v zahraničí; 
s místním průvodcem; 
čtenář musí v textu hned vědět, kde jsem; 
všechny finty (mluvit s lidmi, chodit s místními na jídlo, nestandardní místa,...)
Jakub Hlaváček



Zaujmout krátkým výstižným perexem, důležitý název,do cestopisu používat zážitky s místními, kteří nás zavedou na místa, která bychom nenavštívili,najít zajimavosti i v nezajímavých věcech
Hana Kotučová



Uvědomila jsem si, že fakta už jdou vyhledat všude. 
Že text musí mít svou esenci, nádech, jednotnou příchut aby byl zajímavý.
Jarmila Meera Williams



Prolínání popisu, geografie a historie. 
Lahvovník😃, česká stopa, mixovat jazyky
Martin Paruch



Důležitost "místňáka" na cestách, 
muvit s lidmi, 
navštívit nevšední místa, 
učit se jazyky, 
chodit do hospody
Bohuna Kopřivová



Jednodenní kurz v Akademii ČTK 24.5.23

Ahoj Dano, 
ráda bych ještě jednou chtěla moc poděkovat za příjemný a hlavně kvalitně strávený den!
Zároveň posílám pár bodů, které mi z jednodenního kurzu nejvíce utkvěly v paměti.
· Čechovova flinta – co se objeví na jevišti, je potřeba později použít – nesmí to tam zůstat viset jen tak
· Rezonance – na závěr textu je dobré přidat něco, co text ukončí a nechá vyznít
· Krátké, úderné věty – přídavná jména berou energii
· Vytvořit sen a nechat tam čtenáře snít
· V textu rozvést jedno téma a netříštit na více témat (platí i u velkého počtu osob)
· Musí být jasno, co jsme psali a pro koho
Děkuju a ať se daří.
Tereza Aronová



5 věcí, které jsem se naučil:
Způsoby, jakými se posouvá děj
Poměry částí textu (lepší dělení)
Úspornost ve smyslu hledání jádra tématu
Využití dialogu jako literární cihly
Využívání akcí namísto popisu akcí, zejména sloves
Bonus - flinta
Jakub Binter



Měla bych velký zájem o navazující kurz nebo konzultaci. Psát se mi moc chce a myslím, že mám i nápady, ale mám problém vyhradit si na psaní čas, jak jsem říkala během kurzu, a pak se mi také jakékoliv moje výtvory zpravidla zdají banální a do několika hodin je začnu nesnášet. Téma, o němž jsem mluvila na kurzu (sraz spolužáků po deseti letech od maturity, jejich vystřízlivění z představy, že jsou gymplácká elita národa a spasí svět, srážka s dospělým životem) bych ale zpracovala moc ráda a myslím, že další kurz by mě k tomu mohl motivovat.
Dej vědět, kdyby se něco takového nabízelo! Klidně i s dnešní skupinkou, ta byla moc fajn.
Áňa Štádlerová



Děkuji za dnešní seminář!
Blanka Tollarová



4. on-line lekce s Klárou Dvořákovou 25.5.23
Mám velkou radost, jak to všem jde. Vaše knížky už bych si nejraději přečetla celé, tak doufám, že budete dál pilně psát. ;) Moc se těším na pokračování vašich příběhů.
Před čtením prosím o krátkou rekapitulaci - název knihy a dvě věty o obsahu/ději, abychom věděli, kde jsme.
Roztřídit vysypané poznámky ke knize:
Hlavní hrdina (vzhled, povolání, jestli je vegan, aj.)
Hlavní záporák (máte-li ho)
Vedlejší postavy (popisy, vzájemné vztahy)
Místo a čas (tajné dveře v obýváku, jezdí se na koni)
Zápletka (vše, co se týká hlavního děje)
Vzpomínky a flashbacky
Důležité předměty (magické objekty, důkazy z místa činu, dopis, který vyzradí nevěru apod.)
Sociální téma (šikana, drogy, domácí násilí apod.)
Kontext, souvislosti (vše, co je podstatné pro příběh, ale netýká se hlavního děje)
Ostatní (co nespadá do žádné kategorie, ale v příběhu to chcete mít)
Asi do jiné knihy (Co se nejspíš do této knížky nehodí)Napište si alespoň deset nejhorších věcí, které se mohou hrdinovi přihodit. Pak každou z nich ještě více zkomplikujte a pak ještě jednou. Případně rozdělte 5 a 5 mezi hrdinu a antihrdinu, pokud ho v příběhu máte.
Příště nás čekají prostředky knih a techniky posouvání děje.
Klára Dvořáková



Ahoj Dani, Mili,
já to asi nevydržím, mám závislost. Závislost na lidech kolem psaní.
Myslíte, že se mohu, i teď v půlce připojit ke kurzu Klárky?
Já vás asi potřebuju.
Jana Badnářová



3. lekce dlouhodobého prezenčního kurzu 18.5. 2023 s Natašou

Na třetí lekci jsme probírali postavy, proč jsou důležité a jak je vytvořit. 
Vymyslete postavu, která s vámi nemá nic společného. Jak vypadá, kolik je ji let? Čeho se bojí? Co jí dělá radost? Jako autor musíte o své postavě vědět i to, co měla ke snídani. Pak napište příběh: 
Čím se zabývá vaše literární postava když ji nikdo nevidí? Skrývá něco? O čem by se rodina (spolubydlící) neměli dozvědět? Přejídá se? Volá na erotické linky? Napouští si plnou vanu horké vody v době energetické krize? Nosí spodní prádlo své ženy? Tančí po bytě tango se smetákem?
Ve 3. lekci tvůrčího psaní vznikly nové postavy - Miki, Gisela, Jaribu, Jakub, Erickson, Vladimír…
Co dělají literární postavy, když se nikdo nedívá?
Těším se na nové příběhy!
Nataša Richterová



2. lekce dlouhodobého on-line kurzu psaní cestopisů 17. května 2023 s Danou a Petrem Pravdou


Dobrý den,
posílám popis pláže, co jsme psali na mé náhradní hodině v kurzu cestopisů. Ještě musím říct, že se mi hodina moc líbila, až jsem litovala, že nejsem žádná cestovatelka .
Naučila jsem se, že :
Krátké věty jsou údernější.
Důležitý je dobrý titulek, poutavý perex a přidat fotky, mapky,
pro první přitáhnutí pozornosti – název, perex, foto
Hana Hermanová



1. Používat krátké věty 
2. Titulek a prex jsou nejdůležitější části 
3. Cestopis může mít rozmanitou podobu 
4. Nezačínat historickým diskursem 
5. Nezapomenou uvést, jaké místo popisuju
Marek Filičko



Používat kratší věty, aby text tekl stále jako z jedné dílny, 
dynamičnost textu, 
nepouživat přechodníky
Vendula Langová



Kratší věty jsou údernější.
titulek, perex, 
fotka, mapka, 
pointa, 
oslovení čtenáře  
Jarmila Meera Williams



Děkuji za příjemný cestopisný kurz a posílám svou Kutnou Horu.
Hana Kotučová



Krátké věty; 
šťáva odpich a drive; 
diverzifikace cestopisů; 
odstavce; 
další výbava ke článku (videa, mapky, ...)
Jakub Hlaváček



1. cestopis by neměl končit negativně 
2. detaily vtáhnou do děje
3.  lepší než začínat historií je popsat místo, ať víme, kde jsme 
4. fotografie může být i amatérská, ale ne blbá 
5. cestopisy jsou hodně ovlivněné světem on-linu
Jana Venzlů



Krátké věci jsou lepší, 
Dobrá přímá řeč, 
Mapky, 
neměl by cestopis končit negativně.
titulek musí přitáhnou čtenáře
Bohuna Kopřivová



Vernisáž výstavy Já chci být člověk ve Štefánikově galerii na Petříně 4. května 2023

Dovolte mi Vás jménem Evy Lustigové, spoluzakladatelky Nadačního fondu Arnošta Lustiga, srdečně pozvat na literárně-hudební odpoledne s čtením z povídek Arnošta Lustiga, které se uskuteční 14. 6. v 16:30 ve Fantově kavárně v Praze. 
Je pro nás velkým potěšením, že se čtení ujme člen činohry Národního divadla v Praze Igor Orozovič a renesanční žena a klavíristka Božena Steinerová. Čtení hudebně doprovodí akordeonista Jiří Lukáš.Akce je součástí doprovodného programu mezinárodní putovní výstavy „Já chci být člověk" - zpráva Arnošta Lustiga hvězdám a nejen jim. Naším heslem nechť není nic menšího než „Humanismem ke hvězdám".
Michaela Szkála



O sexu se mnozí začínající autoři velmi ostýchají psát. A skutečně, toto téma, které je v podstatě každodenní součástí našich životů, není snadné. Ale protože každodenní součástí opravdu je, nemůžeme se erotice ani v literatuře vyhnout. Můžeme to však zvládnout s grácií i vtipem. Hodně pomáhají metafory. Uvědomujete si třeba, že jednou z nejerotičtějších písní, kde se naprosto jasně mluví o lehkovážné sexuální rychlovce, je nádherná moravská lidová Když jsem šel z Hradišťa?
Jak psát milostné scény, učil rád Arnošt Lustig. 
„Často jsme si vyměňovali pohledy ženy a muže na intimní věci, které jsem neprobírala nikdy s nikým jiným,“ přiznává v knize Živel Lustig Dana Emingerová:
Chystali jsme spolu knihu a pracovali na ní v kavárně hotelu Union. Jednou si Arnošt nechal donést bramboračku s hříbky. Když bylo jídlo na stole, ponořil do talíře lžíci a ztišil hlas, aby nás okolní hosté neslyšeli: „Víš, musím do jedné povídky napsat, jak to ženám chutná...“
Bylo zřejmé, že houby v polévce tím určitě nemyslí. Cítila jsem, jak rudnu, zatímco Arnošt mi svěřoval, co pro chlapa představuje vůně a chuť ženy. A že by to potřeboval vědět i naopak.

„Je to sladký, slaný nebo hořký?“
„Asi podle toho, jestli sníš večer slanečky nebo jahodové knedlíky,“ snažila jsem se.
„Víš, jednou jsem to ochutnal a bylo to pěkně hnusný.“
„Když miluješ, takhle nepřemýšlíš.“
„K čemu bys to přiblížila?“
„Barvou snad k perleti.“
„Jakoby to drhlo na jazyku. Dá se ta chuť s něčím srovnat?“
„Se smetanou, zeleným banánem...“
„Pocem, ty seš potvora.“
„Dužina nezralého banánu taky drhne na jazyku, je trochu hořká jako čaj. Ale jinak se to k ničemu přirovnat nedá. Prostě tam napiš, že to má chuť milovaného muže.“
„Díky,“ radoval se. „Přesně tohle tam napíšu.“

Povídka Arnošta Lustiga pro Magazín Dnes, 12. srpna 2010:
Jednou se mě zeptal, jak to chutná. Řekla jsem, že jsem ochutnala jen jeho. Byl v něm celý svět chutí a příchutí, jako je možná celý svět v jednom člověku. Chutnal mi nejčastěji jako oblaka. Jako hodiny před tím, než se spustí déšť. Hustý, silný a přece měkký. Někdy mi chutnal jako zperlený, zpěněný čaj, když se přelije z koflíku do koflíku anebo z konvice. Jako by člověk ochutnal perly v tekuté podobě. Mírně nahořklé, maličko jako vybraná smetana, ale nepopsatelně krásné.


Jednu z nejkrásnějších milostných scén zachytil Ernest Hemingway. V románu Komu zvoní hrana k sobě tiskne hrdina Robert Jordan Španělku Marii a má dojem, že se chvěje zem. 

Potom zavoněl poválený vřes, ohnutá stébla pod její hlavou škrábala, slunce jasně svítilo na zavřené oči a on do smrti nezapomene na křivku jejího hrdla a na její hlavu vtisknutou do kořínků vřesu, na její rty, které se drobounce samy od sebe pohybovaly, a na třepotající se řasy očí pevně zavřených před sluncem a před vším; pro ni bylo všechno rudé, oranžové a zlatavě rudé, protože jí slunce dopadalo na zavřené oči, všechno mělo onu barvu, všechno, co je naplňovalo, co přijímala i co dávala, všechno mělo onu barvu, všechno mělo barvu té slepoty. Pro něho to byl temný průchod, který nevede nikam, pak znovu nikam, pak zase nikam, ještě jednou nikam, pořád nikdy nikam, lokty těžce spočívají na zemi a pořád to nikam, tmavé, věčné, nekonečné nikam, ustavičné, neustálé, nevědomé nikam, znova a zas a zas to nikam, a už trýznivé a znovu opakované nikam, nesnesitelné znovu a znovu a znovu stupňované nikam, které najednou v horké, vítězné vlně zmizelo, čas se úplně zastavil a najednou tam byli oba, v tom zastaveném čase, a on ucítil, jak země pod nimi zmizela a je pryč. Potom ležel na boku s hlavou zabořenou do vřesu, cítil vůni vřesu, vůni jeho kořínků, vůni země, vřesem pronikalo slunce, vřes ho škrábal do nahých ramenou a do boků a dívka ležela proti němu s očima ještě stále zavřenýma, ale pak je otevřela, usmála se na něho a on řekl velmi unaveně, jakoby z velké dálky, ale přátelsky: 

Se třetí ženou, válečnou zpravodajkou Marthou
Gellhornovou, 
měl Ernest zážitky ze španělské války
„Jsi králíček.“ 
A ona se usmála a docela zblízka řekla: „Ty jsi můj Inglés.“
„Já nejsem žádný Inglés,“ odpověděl lenivě.
„Ale ano, jsi,“ řekla. „Pro mě jsi můj Inglés,“ a natáhla ruce, vzala ho za uši a políbila ho na čelo.
„Tu máš,“ řekla. „Co tomu říkáš? Už tě líbám líp?“
Potom šli spolu kolem potoka a on řekl: „Já tě miluju, Maria, jsi tak půvabná, tak ohromná a tak krásná, že když jsem s tebou a miluju se s tebou, mám pocit, že bych nejradši umřel.“
„Ach,“ odpověděla. „Já pokaždé umřu. Ty ne?“
„Ne. Ale skoro. Ale cítila jsi, jak se pohnula země?“
„Ano. Když jsem umírala. Obejmi mě, prosím tě.“
„Ne. Držím tě za ruku. To mi stačí.“
Podíval se na ni, pak přes louku, kde lovil krahujec, a na hory, nad nimiž plynula veliká odpolední oblaka.
„A s jinými nemáš ten pocit?“ otázala se ho Maria; vedli se za ruce.
„Ne. Opravdu ne.“
„Užs jich miloval mnoho.“
„Několik. Ale ne tak jako tebe.“
„Ale takové to nebylo? Opravdu ne?“
„Bylo to pěkné, ale takové to nebylo.“
„A pak se pohnula země. Předtím se nikdy země nepohnula?“
„Ne. Nikdy. Opravdu.“



Paní Hemingwayová
Zcela upřímně: ta vyzdvihovaná Hemingwayova milostná scéna mě vůbec neoslovila, ani nebavila. Asi je to tím, že dneska už se píše úplně jinak. Naopak bych ale chtěla doporučit knihu, kterou jsem právě dočetla. 
Příběh, který vypráví Naomi Woodová, má čtyři části utkané ze skutečných milostných dopisů, deníků i telegramů... z výbušných milostných trojúhelníků, na nichž ztroskotalo každé Ernestovo manželství. Každá žena bojovala o jeho srdce a místo v jeho posteli s milenkou, každý vztah sklouzl vždy od něžnosti ke zradě. Každá paní Hemingwayová věřila, že právě jejich láska bude trvat věčně. A každá z nich se hluboce mýlila. Mistrně napsaná kniha, nabitá fakty, ale současně se vznášející na vlnách fantazie, vás vtáhne přímo do vášnivého víru jejich životů.
Čtyři ženy, čtyři manželky Ernesta Hemingwaye: Hadley, Pauline zvaná Fife, Martha a Mary. Žhavé Antibes, bohémská Paříž, Londýn, Amerika, Kuba... všude tam se odehrávaly jejich lásky, vzplanutí, sňatky, nevěry a rozchody, propletené osudy kvarteta nevšedních žen, které miloval a posléze zase ztrácel světoznámý lamač srdcí a velký spisovatel.
Milada



Ještě jednou Ti děkuji za příjemně strávený čas a podepsanou knihu.
Přeji hodně nadaných a spokojených studentů na dalších kurzech.
Naučila jsem se, že:
Jak začít psát, nerozmělnit příběh mezi více postav, nepoužívat subjektivní přívlastky (krásný, pěkný), dávat si pozor na opakující se slova, používat synonyma, nebát se přímé řeči, ta žene příběh dopředu.
Jak se říká, zkusit se má všechno a já jsem ráda, že jsem kurz absolvovala. 
Věřím, že už se nebudu bát sem tam napsat nějaký komentář pod článek někoho jiného, a když se podívám na jakýkoli text, že nebudu dlouho bloumat, co mi tam vadí, co tam tahá za uši.
Jarka Černíková



Víkendový kurz na Dobešce 13.-14. května 2023


Co jsem se naučila na víkendovém kurzu na Dobešce:
Že život je hra.
Že život je radost. I když se někdy skládá ze smutných příběhů. Ty přicházejí a odcházejí a je na nás, jak dlouho je bereme vážně. Nebo se bereme vážně.
Že psaní je vášeň. Potřeba. Že pro učení výborně funguje metoda pana Lustiga o vzájemném sdílení a zrcadlení.
Apetit pro život, který Ti vidím na očích, Dano, mne nabíjí optimismem.
Jinak jsem se naučila spoustu technikalit: o přímé řeči, o mluvení jako sledovatel nebo proživatel, o odstraňování nepotřebných částí textu, o pušce na zdi ... je toho mnoho a ještě jednou děkuji.
Poprvé v životě šprtem
Jarmila Williams



Víkendový kurz na Dobešce 13.-14. května 2023

1) Psaní je hodně o pokoře
2) Charakter člověka lze nejlépe představit akcí
3) Cokoli není v textu nutné, pryč s tím
4) Moc motivů v jednom příběhu zbytečně zahlcuje a přetěžuje děj
5) I výborný text musí občas pryč, když se do děje právě nehodí
Kromě textů z dnešního zadání posílám i pohádku o včelce Andělce, aktuálně akční strážkyni čistoty lesa.
Těším se na zítřek.
Lumír Kubátko



Děkuji za pohodový víkendový kurz. 
Dnes jsem si opět připomenula: charakter v akci, shit detektor, vypíchnout jednu důležitou věc v povídce, flinta na zdi, popis i z pohledu jiné osoby. 
Přikládám dnešní úkoly a přeji hezký večer. 
Na viděnou zítra. 
Hanka Kotučová



Ahoj Dani,
ještě jednou Ti děkuji za užitečný a zajímavý víkend, který mi pootevřel dveře tajů autorského psaní.
Dovoluji si Ti přiložit svůj kovidový příběh se svolením k editorským zásahům a zveřejnění.
Přeji Ti mnoho spokojeným frekventantů Tvých kurzů a já si jdu studovat ve Tvé učebnici.
1. Stavba příběhu složená ze tří cihel – začátku (motiv, úvod, představení), prostředku a konce - a ze čtvrté neviditelné části – poučení, poselství, poslání.
2. Je dobré začít dramaticky – přímou řečí, vtáhnutím do místa děje, šokujícím sdělením, protože nadpis dělá 80% úspěchu a první věta zbývajících 20%.
3. Není nutné v žánru povídky/vyprávění obsáhnout všechny detaily. Je potřeba zaměřit se na to nejdůležitější z celého příběhu, aby nezapadlo v množství ostatních nepodstatností.
4. „Flinta na zdi“ – velmi kriticky ji odstranit z příběhu, pokud z ní není vystřeleno! Stejně jako zabíjení miláčků = vyškrnout pasáž, která tam nepatří, i když k ní máme citovou vazbu.
5. Existují tři formy vyprávění:
- „ER“ forma – vyprávěná třetí osobou (působí odtažitě),
- „ICH“ forma – vyprávěno mnou (může být i očima někoho jiného – píšťalka, smrad v tělocvičně, malý synek ve škole, strom…),
- „DU“ forma – mluvíme k někomu (modlitby, reklamní sdělení).
Štěpánka Honková



3. on-line lekce s Klárou Dvořákovou 11.5.23
Týden jsme si v kurzu tvůrčího psaní povídali o vypravěči a hlavním hrdinovi, četli jsme si děje a první věty z vašich knih, vybírali žánr. Mám obrovskou radost, jak vám to jde a úžasně tvoříte.
Dalším krokem je hrdina knihy.
Vždy mysleme na to, že hlavní hrdina nikdy není černobílý (kromě pohádkových postav) a vždy má i nějakou negativní vlastnost/zlozvyk/úchylku... Ale není třeba to přehánět. Postava musí být uvěřitelná, vyvolávat ve čtenářích emoce.
Klára Dvořáková



Dobrý den,
posílám povídku na téma Člověk naší doby, kterou jsem napsala společně s umělou inteligencí (AI). Proto jsem pro inspiraci nechala i můj dialog s umělou inteligencí a pár jejích nápadů. V první části tedy je, jak povídka ve spolupráci s AI vznikala a ve druhé části je povídka.
Vzhledem k tématu první lekce mi přišlo fajn demonstrovat AI v "akci" :)
Andrea Dudaško



Chyběla jsem na první hodině a nějak se nemůžu dobrat k  tématu umělé inteligence.
Vím, že jste o tom mluvili, jak využívat, ale nepochopila sem, co a kde přesně.
Je to nějaká aplikace, která pomáhá s texty, nebo jak ji využít? 
Díky za radu.
Bohdana Pufferová



Dvoudenní firemní kurz pro lékárníky Dr. Max
v Rozdrojovicích 9.-10. května 2023

Dobrý den, ráda jsem se zúčastnila Vašeho kurzu psaní pro členy vzdělávacího týmu DrMax. Naučila jsem se:
Musíme používat všechny literární cihly - dialog, popis, akce
Bajka: kdo, zápletka, rozuzlení, poučení
Psát stejně, jako mluvím, a nezahlcovat slovním balastem
Na začátku si zaháčkovat čtenáře strhujícím úvodem.
Posílám své práce, a pokud se vám z toho bude něco líbit, budu moc pyšná za uveřejnění na vašem blogu.
Eva Kořenková



Poutavý nadpis
Úderná první věta
Literární cihly
Méně je více
Nahlas text přečíst pro kontrolu
- když něco píšu, musím přesně vědět, o čem píšu 😊
- du forma-zajímavá, naléhavá, k někomu se obracím
- otočit text-napsat to z pohledu partnera/dítěte…
- méně je více
Karolína Adámková  



Přemýšlet, jak bude text vnímat čtenář
Nepsat nálepky = nechat hodnocení na čtenáři
Neopakovat slova
Literární cihly - dialog, popis, akce
Vyvolat zájem na začátku
Nevystavovat zbytečné flinty na zeď
Mít sdělení - co tím chci říct
Slovesa a dialogy dávají textu energii
Ondřej



- Nenálepkovat, čtenář to musí domyslet sám
- Vyhnout se obecným přídavným jménům jako krásný, úžasný,…
- Ich forma – nevýhodou je, že nevidím do hlav ostatním a nemůžu být v ději všude
- Du forma – zajímavá, ještě se na ni chci za sebe víc mrknout
- Zamýšlet se nad tím, proč něco píšu
- Škrtat, škrtat, škrtat 😊
Markéta Gajdošováerární cihly jsou popis, dialog a akce
Dialogy a slovesa dávají textu energii, příslovce a přídavná jména ji berou.
Nechytat moc zajíců najednou
Hlavní sdělení je neviditelná část textu, ale musí tam být
Radka



Literární cihly jsou základem kažédho dobrého příběhu
Přídavná jména a příslovce berou šťávu
Opakování slov bere energii
Pozor na šroubovaná slova a souvětí
Poučení je čtvrtá neviditelná část
Slovesa a dialogy ženou text dopředu
Monika



Dvoudenní firemní kurz pro lékárníky Dr. Max v Rozdrojovicích 9.-10. května 2023




Poučení - význam poselství, proč něco píšu
Jména postav by měla být v příběhu od začátku
Jaké jsou zrychlujícíc a zpomalující faktory pro děj
Pozor na opakování slov
Nechytat moc témat
Lukáš



Nedělat šroubovanou "literatúru"!
Existují literární cihly - dialog, popis, akce
Důležitá je první věta a titulek
Zabíjení miláčků
V dialogu musejí postavy mluvit přirozeně a uvěřitelně
Klaudi



Dvoudenní firemní kurz pro lékárníky Dr. Max v Rozdrojovicích 9.-10. května 2023

Pozor na začátek - musí být poutavý
Skryté poselství nepatří jen do bajky
Emoce jsou základem úspěchu
Podívat se na příběh očia jiného člověka může být zajímavé
Do každého krátkého přběhu patří jen jeden zajíc.
Sváťa



Škrtat
Text musí mít vrchol
Pozor na "ligteratúru"
Bajka - představení postav, zašmodrchání příběhu, rozmotání, poučení
Zajímavé jsou oči toho, kdo se dívá
Olga Keslarová Moreová



Dívat se na příběh očima druhých
Nemusí být všechn pravda - realita
Při čtení musí čtenář pocit, že vidí flm
Pravidlo flinty na zdi, z níž se musí vystřelit
Nezapomenout na čtvrtou část textu, která je skrytá - proč jsme něco psali
Co to dalo pro mou práci:
-nedělat „literaturu“, psát přirozeně
- jít rovnou na věc,
- myslet hlavně na to, pro koho je moje tvorba určena.
Anna Skotnicová



Použití dialogu dodává textu spád.
Nechat domyšlení na čtenáři.
Zbytečně text nekošatět a nevětvit.
Vynechávat věci zcela zřejmé.
Nesmí chybět čtvrtá neviditelná část textu - co tím chtěl autor říci.
Hana



Ahoj Dano, 
tak mi moje kniha DANIELA přes Pointu vyšla...
Posílám fotky z autogramiády v Albatros Media.
Jiří Černý



Dalšímu našemu studentovi se splnil sen!
Gratulujeme Jiřímu Černému k vydání knihy DANIELA!
Fotka je z autogramiády v Albatros Media.
Milena Pravdová



To mi jednou přišlo úžasné pozvání:
Milý Stando, oficiálně tě tímto zvu na křest mé knihy „Kravaťáci“, konané v divadle Dobeška… Pokračují pokyny kdy, co a jak. Na závěr douška: Neumím si představit, že bys tam chyběl. Knihu jsem ti v tiráži věnovala a ráda bych tě hostům představila. Mezi hosty mimo jiné jsou pozvaní: Dana Drábová – atomová baba, Jirka Borovec – ředitel divize ČEZ, přátelé leteckého klubu ČSA a další. Musíš přijet. Počítám s tebou.
No tě pic. Tohle se nedá odmítnout. Rozum do hrsti a přemýšlet! Co na sebe, koho vzít s sebou, jakým dárkem se revanšovat… Myšlenky se mi honí hlavou jako koně na Velké pardubické.
Termín křtu je tady. Oblečen decentně společensky, s sebou beru kamaráda z práce Vašíka Brachtla, jako nevšední dárek jsem zvolil vzácnou minci – stříbrný americký dolar. 
Takto vybaven vstupuji do Divadla Dobeška, které připomíná včelí úl. 
A to už se ke mně hrne Dana a šveholí: "Stando, to jsem ráda, že jsi tady. Potřebuju ale ještě připevnit malý billboard našeho sponzora…" Dostávám kladívko, hřebíčky a je mi určeno místo, kde má billboard viset. 
"Jo, a místa pro vás dva jsou rezervována v druhé řadě. Budeš sedět vedle mé maminky." 
Čas plyne jako splašený. Ale vše jsem i za pomocí Vaška zvládl a už usedáme vedle usměvavé, upovídané dámy Emingerové.
Program začíná. 
Po úvodním slově se dostává na řadu hudební skupina a zpěv Daniny sestry, Evy Emingerové, jazzové zpěvačky. 
Pořad pokračuje, vše je nesmírně pečlivě připraveno a to už slyším od mikrofonu: "A nyní bych vám ráda představila Standu Forejtka, s jehož jménem se můžete v knížce setkat, protože jsem mu ji věnovala." 
Vstupuji na jeviště. 
STANDA FOREJTEK. 
Divadlo tleská a já se snažím tvářit tak, jako by ten potlesk byl u mě na denním pořádku. Dana pokračuje: "Stando, ty sis prý na mě něco připravil." 
Nacvičeným pohybem sahám do kapsičky košile a vyjímám minci chráněnou plastovým obalem. Dostávám mikrofon a spouštím: "Bývá dobrým zvykem ve slušných rodinách za dar se revanšovat. Takže tady máš ode mě malý dárek." 
Dana překvapeně hledí na minci a dodává: "To je nějaká medaile, nebo co? Já si na to musím vzít brýle." 
"To je pravý stříbrný americký dolar," sděluji a doplňuji: "To až poletíš do Ameriky, můžeš s ním i zaplatit. Ale byla by to škoda, jeho hodnota je mnohem větší než nějakých dvacet pět korun." 
Z hlediště divadla se ozývá souhlasné přizvukování. 
Dana děkuje a dává k lepšímu historku, jak jsem se s ní a s redakcí podnikového časopisu NEWS seznámil. Vtipné povídání o luštění křížovek zakončuje velký potlesk. No, teď Stando, můžeš říct pár slov o sobě, své práci a já si zatím musím něco zařídit. 
Dostávám mikrofon a mírný stres. 
Rychle jsem se zklidnil a publiku jsem chvíli povídal o tom, co dělám, co se v naší elektrárně daří a jak se na tom mám možnost podílet. Pomalu mě docházejí náměty, ale to už mě Dana vysvobozuje a uvádí další hudební vložku. V této hudební vložce hraje prim klarinet, do něhož fouká tatínek Dany. Odcházím s úlevou na své místo. 
Vašík Brachtl mě říká: "Bylo to dobrý. Mělo to hlavu, a i patu." 
Je na něm vidět, že mě neutěšuje jen ze slušnosti. Ostatně, posoudíš si to sám. Natočil jsem ti to na video. 
Program se odvíjí, je vtipný, vyvážený, mluvené slovo, doprovodné hudební vložky… 
No, a nyní se dostáváme k hlavnímu bodu dnešního programu. Šampaňské je připravené, kniha též, přistoupíme k vlastnímu křtu.
Každý po pokřtění vyslovuje přání knize a autorce. 
Poléváme po jednom obal knížky. 
Honem si sestavuji v myšlenkách přání. Následně nahlas prohlašuji: "Přeju knížce co nejdříve první dotisk." 
Ing. Borovec mi špitne do ucha: "To bylo moje přání, pěkně jste mi ho vyfouknul." 
Kniha je pokřtěna – šampaňské dopito, můžeme se přistoupit k autogramiádě. Mě nezbylo, než se rozloučit a vydat se k autu, ke dveřím spolujezdce. Klíčky jsem předal Vašíkovi.
On nekřtil a tím pádem ani nepil. Knížku mi připomíná tričko s ilustrací použité v knize. Moc rád ho nosím na dovolené.
Vykoupil jsem „Kravaťáky“, abych je poslal autorce Daně Emingerové napsat věnování kamarádkám, se kterými jezdíme na dovolenou. No, a jak bývá mým zvykem, rozhodl jsem se podrobit svůj „Harém“ jak v duchu pojmenovávám skupinku kamarádek testu „čtivosti“.
Nakoupil jsem „Kravaťáky“ pro všechny mé „kočky“. Alena, Anička, Alenka, Milada a moje kočka nej… Hanička.
Z knížek měli obrovskou radost. Malá Alenka si ji dokonce vzala na společné focení. Zde jsem i já se svým nejoblíbenějším tričkem.
Shodou okolností jsme se sešli na DŽERBĚ v našem oblíbeném resortu. Zrovna jsem měl narozeniny. To nebyla náhoda, ale pečlivě připravovaná situace. Dostal jsem od každé členky mého „harému“ dárek. A to už dodávám mé okřídlené úsloví: Bývá dobrým zvykem ve slušných rodinách za dar se revanšovat. Takže tady máte vy ode mě malý dárek. Rozdávám „Kravaťáky“. 
No, a mám pro vás otázku. Proč právě tuto knížku jsem zvolil. Jsem moc zvědav, která z vás na to přijde první.
Malá Alenka zvolila taktiku vyzvědačskou. Nápadně, ale i nenápadně zpovídala mojí paní. Ale „mé lepší já“ nic neprozradilo. A ani vítězka testu Anička svým kamarádkám nic neřekla. Patří do generace, která ještě čte knížky. Pardon, křivdil bych ostatním, ony také čtou. Hlavně však čtou takové ty barevné časopisy, kde se píše, která top-modelka s kterým top-sportovcem má top-aférku.
Před koncem dovolené při společném večeru v baru jsem malé Alence ukojil její zvědavost odpovědí: "Protože mám jiskru v oku."
Moc tomu neporozuměla a ani nemohla. V tiráži totiž píše Dana Emingerová toto: 
"Knížku jsem věnovala Standovi Forejtkovi, členům leteckého klubu ČSA a všem, kteří mají jiskru v oku."
Já jsem byl naopak potěšen, když se jednoho dne znenadání objevila Dana Emingerová u nás doma v Karlových Varech. Svým zjištěním, že dnešní omladina nečte, jsem se moc nechlubil.
Ale takový je život.
Standa Forejtek



Štefánikova hvězdárna  11.5.2023
Já chci být člověk - putovní výstava o Arnoštovi Lustigovi se stěhuje do Česka. Od 5. května do 4. září představuje Nadační fond Arnošta Lustiga ve Štefánikově hvězdárně v Praze mezinárodní putovní výstavu, jejímž cílem je promlouvat hlasem humanismu světového spisovatele Arnošta Lustiga.  
Krásný rozhovor s Evou Lustigovou i o tom, proč o tatínkovi mluví vždy jako o Arnoštovi...
Dana



Ahoj Dano,
něco jsem o těch levobočcích napsala, jestli se to bude dát použít. Uprav si to samozřejmě, jak budeš potřebovat. Jinak jsem po Loučeni zjistila, že Thurn Taxisové nechali stoupu i v Bruselu. Máme tu výstaviště Tour a Taxis, jen mě předtím nenapadlo, že se to jmenuje po nich: 
Moc zdravím.
Hana Hermanová



6. lekce letního semestu 3. května 2023 v Plzni  




Skandál v české literatuře: Toy Box vs. Mornštajnová.
Narazili jsme na toto téma v minulé lekci. Na kurzech učíme, že v literatuře je dovoleno vše.
Poslechněte si, jak problematiku vnímá František Vyskočil, který vyučuje právo na AMU v Praze, a scénárista a dramaturg ČT, publicista Tomáš Feřtek.
Nataša Richterová



2. lekce dlouhodobého prezenčního kurzu v Akademii ČTK 4. května 2023

Natašo,
děkujeme za hezkou hodinu🙂
Irena Taterová



2. lekce dlouhoodbého prezenčního kurzu 18. 5. s Natašou

Píšeme příběhy postavené na konfliktu mezi dvěma lidmi (zvířaty, pohádkovými postavami...) Ať to mezi nimi pěkně jiskří, ať si jdou po krku a nebojte se situaci pořádně vyhrotit. Ať lítají chlupy a klidně i facky ;-) Použijte všechny cihličky: popis - dialog - akci. Zkuste na závěr vymyslet nějaký překvapivý zvrat. Něco, co čtenář nebude čekat.
Nataša Richterová



1. lekce dlouhodobého on-line kurzu psaní cestopisů 2. května 2023




1. novinařina se od psaní cestopisů moc neliší, 
2. úžasné, 
3. nejhorší je psát o něčem, co známe, 
4. rozdíl mezi psaným textem a foto/videodokumentem, 
5. inspirace
Petr Polák



Druhy cestopisů, pro přátelé, pro rodinu, pro veřejnost; 
nekombinovat styly psaní (vyprávění X nestřídat časy); 
nořit se hlouběji do příběhu; 
příprava vs. nechat to na osudu; 
boxíky; 
postup psaní - (Jak jsme tam jeli, jak jsme tam přijeli, na přeskáčku) 
SUPR MOC DĚKUJU!
Jakub Hlaváček



Přátelská atmosféra. 
Zpětné vazby jsou přínosné. 
Děkuji.
Jaroslava Williams   



1: To nenaplánované si nejvíce pamatujeme 
2. Jak jsme tam jeli - nejnudnější začátek - VÝJIMKA - Karel Čapek 
3. Úžasné - nepoužívat 
4. Inspirace - Milan Vodička, Tomáš Poláček 
5. Profláklá místa - nořit se hlouběji, víc se ptát
Jana Venzlů



1. nepředpokládat, že čtenář ví, co vím já; 
2. držet styl; 
3. udělat přípravu před cestou, i když se jí pak nemusím držet
Michal Hejna



1. Nemíchat formy psaní. 
2. Snažit se vysvětlit věci, které čtenář nezná.
3. Připravit se před cestou. 
4. Číst jiné cestopisy. 
5. A číst ještě další cestopisy a inspirovat se.
Marek Filičko



Děkuji za příjemný kurz. Naučila jsem se:
použití shit-detektoru, 
nemíchat časy, 
upoutat jedním místem, 
psát na přeskáčku, 
u známých míst se musíme nořit hlouběji.
Hana Kotučová



Cestopisy jsou široká kategorie, jsou různé podoby, 
musíme vědět, proč píšeme,
důležité dělat příprapravu na cestu, 
nejjednodušší a zároveň nejtěžší je psát o tom, co znám, kde to znám 
je nutné podrobněji se nořit do textu
Bohuna Kopřivová



Literární dílna pod Králickým Sněžníkem 27.-30. dubna 2023




Dobrý den.
Jsme moc rádi, že se vám u nás v Dolní Moravě líbilo. Moc děkujeme za krásné příběhy, které skvěle naplňují naše představy. Ba co víc, dokonce je předčily :)
Jen bychom ještě potřebovali pro potřeby našich programů lehounce rozvést dva závěry u dvou pohádek, které bychom chtěli také použít
1) pohádka s názvem JAK VČELKA ANDĚLKA HLEDALA NOVÝ DOMOV od ILONY VYSTAVĚLOVÉ - líbilo by se nám, kdyby pohádka končila něco v tom smyslu, že se včelce Andělce stýskalo, byla rozmrzelá ze stěhování, až ji nakonec smutek přemohl a poprosila královnu, aby se mohla vrátit.
2) I u pohádky s názvem JAK BORŮVKA S BRUSINKOU ZACHRÁNILY BORŮVČÍ od HANY NEVRLÉ - by se nám konec líbil košatější - bylo by hezké, kdyby Stamichman dumal a nějak přišel na to, že to byla dvojčata. Chvíli by se zlobil, ale nakonec je pochválil, že i bez jeho přítomnosti víly ochránily naše pohoří.
Tomáš Drápal, Dolní Morava



Kurz mi dal 3,5 kg navrch na váze díky vynikajícím, bohatým snídaním i ostatní skvělé kuchyni. 
Naučil jsem se, že i padesátiletý heterosexuální chlap může bez větší psychické újmy napsat pohádku o vílách Brusince a Borůvce

Poprvé v životě jsem v ruce držel opravdový autentický scénář. 
Od teď se budu na filmy dívat úplně jinak: nikdy po shlédnutí filmu neřeknu "to byla blbost", aniž bych se nad tím nezamyslel. Bylo by to jako dát krupicovou kaši mlsnému dítěti. Někdo musel zasít, sklidit, oloupat a namlít obilí. Někdo musel chovat, podojit krávu, aby bylo do kaše mléko a máslo. Někdo musel vypěstovat, sklidit, umlít a na obrovskou vzdálenost dovézt kakao, nebo skořici. Vypěstovat cukrovou řepu, nebo třtinu a složitě vyrobit cukr. Vytěžit sůl, protože i té je tam špetka třeba. a potom tyto suroviny někdo musel ve správném poměru smísit a uvařit. A mlsné dítě potom řeklo: "Zase jenom kaše?" 
Potvrdilo se mi, že fajn lidé, kteří něco umí, nejsou nafoukaní (a že by i mohli a měli na co!). Jedou ve svém volnu do totální krutoprdele (Dolní Moravo, promiň), aby se podělili o to, co umí, s nejdříve úplně cizími lidmi. Jen pro to, že to tyto lidi zajímá. 
Děkuji všem. Ale hlavně děkuji, Milane. Děkuji, Lilly.
Marek Bucko



Hostem šesté literární dílny pod Králickým Sněžníkem byl tři dny herec a režisér Milan Šteindler. 
S legendárním Sklepákem jsme si užívali lekce scénaristiky i výlety do krásné přírody nad Dolní Moravou. Společně jsme vystoupali po Stezce v oblacích, v mlze přešli 90 metrů nad údolím nový Skybrigde a nakonec sjeli po bobové dráze.
Dana



Ahoj Dano,
chtěla jsem ti ještě jednou moc poděkovat, že můžu na tvoje kurzy jezdit s Yakeenem. 
Sosám všechny informace, a kdykoliv něco potom píšu, tak vidím, že se každým textem uvolňuju a píše se mi líp a líp. Každý takový kurz je to pro mě vždycky moc silný zážitek, ze kterého dlouho čerpám radost i inspiraci. Děkuju, že můžu být součástí tvých skvělých kurzů. Že můžu být mezi tak inspirativními lidmi, jako jsi ty i hosté, které zveš. Je to paráda.
Zdravím z Hluboké
Satya Helusová



Děkuji za milou zprávu a fotografie z Dolní Moravy. Jsme rádi, že se vám u nás líbilo a budeme se na vás těšit opět někdy v budoucnu.
Pavla Švejdová



Šestá literární dílna pod Králickým Sněžníkem 27.-30. dubna 2023



Po čtyřech letech jsme se zase potkali. Na literární dílnu pod Králický Sněžník přijel Martin Tomášek. Opět s maminkou a se svou tetou. Jako v dubnu roku 2019. Tehdy jsme mu slíbili, že mu vydáme knížku. Vyšla v lednu 2021 a jmenuje se DUŠI NESPOUTÁŠ.

Krásnou recenzi na ni najdete na Neviditelném psu. Pod Králickým Sněžníkem jsme si z ní přečetli příspěvek Jsem klávesa starého klavíruKoupit si ji stále můžete v knihkupectvích přes Kosmas i na našich stránkách.
A co je u Martina nového?
Dál navštěvuje naše dlouhodobé on-line kurzy, kde si můžeme číst jeho příběhy a dávat mu k nim zpětnou vazbu. Ale moc psát nestíhá, protože má novou kamarádku, která ho bere na výlety, takže se i občas uleví od každodenní péče jeho starostlivé mamince. Přesto napsal i povídku do chystané společné knihy ČLOVĚK NAŠÍ DOBY, kterou s sebou do Dolní Moravy přivezl. Na závěr jeho návštěvy mu každý účastník kurzu něco popřál, vzkázal...
Dana Emingerová



Speciálně pro Tebe Martine, jsem rád, že svět fantazie je. Svět, kde můžeš být nejen tím vším, čím tady ne, ale ještě mnohem, mnohem víc. Protože kdo jiný si to zaslouží víc, než ty?
Yakeen



Je prima slyšet, že máš kamarádku, že s ní vyrážíš na výlety a koukáš na filmy.
Je vlastně prima slyšet, že kvůli tomu nemáš čas psát.
Je prima slyšet tvůj smích.

Nataša



Martine, budu myslet na to, že duši nespoutáš. Moc ráda si přečtu Tvoji knihu celou.
Ilona



Milý Martine, 
byla jsem moc ráda, že jsem se s tebou viděla na živo. 
Pomáháš lidem překonávat jejich problémy, což bylo právě v době, když jsi přijel na Králický Sněžník. 
Prodělávala jsem ne zrovna pěkné období a tvůj příklad mi pomohl vidět vše v lepším světle. 
Bylo moc dojemné, jakou jsi Daně přinesl krásnou květinu. Zaslouží si ji, nám všem moc pomohla svou laskavostí a trpělivostí, myslím, že to vidíš stejně. 
Máš úžasnou maminku a tetu a je pěkné, že tě za námi doprovodily. Všichni jsme měli z tebe velkou radost. Věřím, že to byl i pro tebe hezký den, je vždy príma, když uděláme někomu radost. 
Moc ti přeji hodně takovýchto dnů a jsme rádi, že patříš mezi nás, stále začínající "psavce".
Moc tě i rodinu zdraví 
Bohuna



Martine, 
přeju Ti, aby Ti to stále psalo minimálně tak jako doteď. Otevřeně, kriticky, smutně i vesele a hlavně čtivě! Obdivuji Tvou samozřejmost a odvahu a jsem rád, že jsi mezi nás přijel, i když pro Tebe žádný přesun není jen tak jednoduchým výletem. To, jak si jdeš za svým snem, je pro mě inspirující!
Za tuto inspiraci Ti děkuji. 
Marek Bucko



Jsem Martin. Nejvíc se mi líbí Milča. Je to půvabná blondýnka, ale vlastně se mi líbí i Nataša, Satyjka a Jitka. A taky Lenka a Ilča a Helča a Bohuna. To by bylo prima, kdybych měl takovou nějakou. Tak holky, dejte si na mě pozor, (Dano, už zase zlobim, viď?) protože já se nezdám... Vlastně teda zdám, sním... pořád sním a jsem vděčný, že mámmámu a tetu, které mě mezi Vás na kurz pod Králický Sněžník vzaly.
Dana



Králický Sněžník 28. dubna 2023 
Martine já Ti hrozně fandím, že píšeš a že sis našel takový skvělý koníček. A taky že máš takovou super rodinu, která tu s Tebou je a pomáhá Ti. 
A přeju Ti, abys napsal svou další knížku a aby byla lepší než ta předchozí a hodně lidí ji četlo. Třeba aby ji někdo zasponzoroval a udělal pořádnou reklamu.
Milena Pravdová



Osud je nevyzpytatelný, obzvlášť pokud s ním nemůžeme nijak hnout, manipulovat s ním, ovlivnit ho. Poté záleží, jak s ním naložíme. O tom je kniha DUŠI NESPOUTÁŠ, v tom tkví její potenciál. Kniha má duši. Duši stejně jako lidé.
Příběhy Martina se mi líbily, byly příjemně napsané, nebyly příliš chaotické a byly adekvátně dlouhé, měly pointu. Zaujala mě jeho tvorba hlavně proto, že pokaždé byla povídka jiná, mnohdy i s myšlenkou, která by mě absolutně nenapadla.
Příjemné zpestření je i korespondence mezi Danou a Martinem, kdy jsem měla šanci vstoupit do jejich "světa" a vnímat knihu od počátku její tvorby, přes průběh až po závěr.
Suma sumárum...bavila mě, něco mi i dala a určitě si ji pořídím do své knihovny.
Díky za ni.
Týna


2. lekce dlouhodobého on-line kurzu s Klárou 27. 4. 2023




Na 2. lekci jsme si v kurzu tvůrčího psaní povídali o vypravěči a hlavním hrdinovi, četli jsme si děje a první věty z vašich knih, vybírali žánr. 
Dalším krokem je hrdina knihy.
Vždy mysleme na to, že hlavní hrdina nikdy není černobílý (kromě pohádkových postav) a vždy má i nějakou negativní vlastnost/zlozvyk/úchylku... Ale není třeba to přehánět. Postava musí být uvěřitelná, vyvolávat ve čtenářích emoce.
Profil hlavní postavy: autor vždy musí vědět mnohem více, než použije v knize.
Co hrdinu formovalo v minulosti (jak to ovlivňuje jeho současné chování, které se týká příběhu vaší knihy)? Zkuste napsat krátkou ukázku jako vzpomínku na tuto událost (střípek, který si budeme moci přečíst).
Kdo bude příběh vyprávět. Jestli sám hrdina (ich forma) nebo vypravěč (er-forma, vševědoucí nebo jen částečně vědoucí). Pokud si nejste jisti, zkuste si nějakou část knížky napsat v obou podobách. Která se vám píše lépe, inspirace více proudí, prostě vám jde lépe „od ruky"?;)
Děj knížky. Máte stanoveno, jak příběh skončí? Pokud ne, tak to domyslete. Nakonec se konec může změnit, ale někam potřebujeme směřovat.
Klára Dvořáková



1. lekce dlouhodobého prezenčního kurzu v Akademii ČTK 20. dubna 2023 s Danou a Natašou


Děkuji za hezkou a přínosnou výuku na první lekci dlouhodobého prezenčního kurzu pro pokročilé.
Připomněla jsem si, že u větších celků je důležité mít kostru, bez ní se autor utopí. 
Zároveň díky kvalitní kostře se pak krásně a jednoduše ladí celek.
Důležité jsou stavební literární cihly a proporce - vše má mít: začátek, prostředek a závěr.
Konkrétně u mého úkolu, jsem se naučila, že u bajky má být ponaučení stručné, výstižné a nesmí být delší, jak samotná bajka.
Hezky byl vysvětlený můj další úkol - literární esence, o kterém jsem neměla představu, jak ho správně uchopit.
Zaujala mně téma k úkolu Jak se boří míty u pokročilé kolegyně, její nápaditost a rozbor.
Těším se na další lekci.
Lucia Rimarčíková



Naučila jsem se něco o metodě zpětné vazby Arnošta Lustiga a myslím si, že nic lepšího se nedá vymyslet!
Zapamatovala jsem si nejen Danu, ale i lektorku Natašu a odnesla několik poznatků o skupině: Je různorodá a tedy zajímavá.
Poskytovala jsem své první feedbacky.
Oživila jsem si pravidla psaní bajek.
Dozvěděla jsem se, jak střídání textu, dialogu a akce oživí povídku.
Martina Křížková



6. lekce dlouhodobého firemního kurzu 18.4. 23 v Simply5
Za mňa poviem, že toto bol jeden z najlepších kurzov, aké som absolvovala.
Zvyčajne sú takéto on-line kurzy také, že ich človek absolvuje, ale reálne zúžitkuje 4% a na zabudne, alebo to ani nezanechá emóciu.
Mňa to s Danou veľmi bavilo a veľmi oceňujem, že to nešlo o hromadný kurz, ale bolo nás tam málo a celé to bolo komorné v našom tíme. 
Ak by bola možnosť pokračovať, tak by som do toho išla.
Viktória Jackuliaková Murínová




Milá Danuško,
Jsi životabudič a ani to možná o sobě nevíš. Kdyby Tě poznalo víc lidí, jistě by se spotřeba kávy, pervitinu i kokainu významně snížila. Myslím, že máme podobné životní krédo.
Není nad to, posílit a podepřít toho druhého. Jsem rád, že mi Tě osud postavil do cesty.
Olda Voženílek





Beseda v havířovské knihovně 13.4. 2023

V havířovské knihovně jsme pokřtili s přáteli a rodinou knihu "Mami, co je to čupák?" Patrony jsou moje maminka Libuše Heřmanová a můj muž Péťa. Na knize jsem se podílela společně s žáky Kurzů tvůrčího psaní s naší úžasnou lektorkou Danou Emingerovou v Praze. Kurz jsem dostala jako originální dárek od mého nápaditého manžela. Velké díky patří mé dcerce Terezce, která všechny krásně naladila svou písní Knížka snů. V závěru zazněla naše společná Verunčina píseň. Zároveň se mnou Terka besedu celý večer moderovala. 
Bohdana Pufferová



Zúčastnila jsem se besedy a havířovského křtu knihy Mami, co je to čupák?, kterou napsali účastníci kurzů tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga pod vedením spisovatelky Dany Emingerové. 
Besedu vedla spoluautorka knihy a účastníce kurzů Bohdana Pufferova
Bylo mi ctí osobně poznat milou paní Bohdanku. Děkuji jí, že mě znovu přenesla na kurzy tvůrčího Psaní podle Lustiga a připomněla tu nepopsatelnou atmosféru, která tam vždy panuje a vyvolává radost z psaní a touhu v tom neustálé pokračovat. 
Ještě jednou díky za krásný a inspirativní podvečer v havířovské knihovně. 
Hana Kavalová



Ahoj Dano!
Doufám, že to, co jsem o Tvých kurzech píšu, nebude příliš patetické 😊. Ale napadlo mě to v noci, když jsem nemohla usnout po večerním čtení našich tabu
Mám v břiše nějaký, zatím nepojmenovaný, orgán. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, tak ani nevím, jestli ho mají všichni. Asi ano, jen ho možná mají jinde než já. Ale umístění není důležité. Vím o něm odjakživa. Vzpomínám si, kdy jsem ho začala vnímat poprvé. Seděla jsem s tátou na zahradě. Vlahý jarní podvečer, táta spokojeně pokuřuje. Právě mě totiž učil naroubovat jabloň a naočkovat růži. Teď budu celé léto napnutě čekat, jestli se moje rouby a očka uchytí. 
Cítím takové vnitřní vzrušení, nedočkavost, ale i velkou spokojenost. Do té doby neznámá směsice pocitů se rodí někde uprostřed břicha a rozlévá se mi po celém těle. Táta si všiml mého rozpoložení a hned mi to vysvětlil: 
„To je pocit z dobře vykonané práce. Tak je to vždycky, když tě těší to, co děláš.“ 
Tento okamžik jsem si uložila hluboko do paměti. Tak hluboko, že jsem na něho časem pozapomněla.
Přešla léta, puberta, první lásky, první polibky, první sex. Pak svatba, děti…všechny tyto okamžiky byly šťastné. Ale to je jiné štěstí, sídlí a rozlévá se u mě v těle z jiného místa. Jak už to tak bývá, střídá se během života dobré i špatné, pocity se míchají. Štěstí už nebývá tak intenzivní, a intervaly mezi šťastnými okamžiky se prodlužují. Nahrazuje ho spokojenost. Pozdně střední věk už se jeví jako vyvážené období, bez větších emočních výkyvů.
Brno 2018
Pak ovšem přišla výhybka. Zlákána kamarádkou jsem absolvovala „Kurz tvůrčího psaní Dany Emingerové“. Vůbec jsem netušila, do čeho se řítím. Nikdy v životě jsem pořádně nic nenapsala, měla to být jenom taková malá, zábavná epizoda v mém životě. 
První úkol byl jednoduchý: napsat povídku na dané téma. Bylo to raz dva. Co ovšem bylo zvláštní, že jsem po dokončení zase ucítila ten podivný pocit v břiše. Jako tenkrát na jaře. Na rozdíl od žlučníku, který ukládá nevyřčenou zlost a formuje si ji do malých, ostrých kamínků, tento můj orgán funguje úplně jinak. Usazuje mi úsměv na tvář, činí mě velkorysou, nadšenou, až altruistickou. Bezelstné dětské štěstí mě celou vyplní. Zvenčí to možná vypadá, že jsem požila nějakou návykovou látku ve větším, než malém množství. 
A já se tak i cítím. A cítím se tak už pořád, protože díky Daně a mým spolužákům ze psaní jsem obklopena, byť i virtuálně, úžasnými lidmi, se kterými se vznášíme na stejných vlnách. Můj nepojmenovaný orgán vytrvale pumpuje do organismu dopamin, endorfin, serotonin, a bůh ví, co ještě. Při psaní jsem zase malá holka, která právě naočkovala svou růži, a netrpělivě čeká, jestli vykvete.




Ahoj Dano, moc tě zdravím,
Tvoje knížka Živel Lustig je bezvadná. Čtu pomalu a pozorně. Ještě jednou ti za ni mockrát děkuju!
Jinak, snažim se psát, co to jde. Cosi vzniká, ale abych pravdu řekl, zatím vůbec nevím co. Jdu odněkud někam, po nějaký cestě, ale vůbec nevim, kam vede. 
Divnej pocit. 
Ale mám radost, že píšu, že už jsem sebral odvahu a dal se do toho. Tak se modlim, aby to vydrželo a hlavně, aby to k něčemu bylo.
Doufám, že se ti daří dobře. 
Měj se bezvadně. Jsme v kontaktu.
Ivan Lupták



Hezké odpoledne Dano,
Moc Ti děkuji za úpravu začátku příběhu Nezvaný host, je to mnohem lepší, a také za knihu Živel Lustig. Hned jsem ji otevřela. Úvodní citace mě chytla za srdce:
Člověk musí respektovat život. Všechny síly života. Ty lepší i ty horší, bohužel i ty nejhorší. Někdy život připomíná obrovské vlnobití, které je nutné přežít a přestát. Nelze se vyhnout tomu nejhoršímu. A zase, bohužel, nás otuží jen nebát se nebo i se strachem vstoupit do bouřícího moře, a pak za odměnu vychutnat, když se vody utiší. Mezi tím si lízat rány a chystat se na další kalamity. Málokdo má tolik štěstí, aby vyplouval jen na tiché moře.
Arnošt Lustig, O literatuře

To je tak pravdivé, krásné a smutné, jako život sám.
Aneb jak říkal Evald Schorm: „Všechno je to marnost nad marnost, a člověk musí mnoho trpět, než všechno prohraje."
Budu se těšit na shledanou v budoucnu a za vše moc děkuji.
S pozdravem Martina Tůmová



Dano, 
díky za tvé citáty z Arnoštových knih a myšlenek. Jsi úžasná, že vyzobaváš jeho démanty literatury, všem nám je dáváš na dlani a my si můžeme znovu a opět říkat, jak hluboké byly jeho zážitky a jak ON byl skvělý, že nám je tu zanechal. Tak aktuální pro každou dobu.
Hana Salajková  



Ahoj Dano,
díky za velmi zajímavě vedený víkendový kurz kreativního psaní. Je trochu s podivem, že to zásadní heslo, které z něj pro mne vyplynulo je: "nedělat literaturu". V kontextu kurzu to znamená, že čím více se jako autor snažím do textu implementovat další a další úžasná opisná slova, tím více se text stává přebujelý, zašmodrchaný a nevěrohodný. Neteče to. 
Čtenář se ztrácí. Pointa uniká. Autor se hroutí.
Jak na to tedy po kurzu půjdu?
Rozmyslím si, co má být poučení z příběhu a z jakých cihel bude vystavěn (nejsem Hemingway). Jinými slovy. Co je onen diamant, který má být vybroušen k dokonalosti. Uchopím onu myšlénku, vykoumám, kudy do ní vstoupím, co bude zápletkou a jak to celé rozuzluji. Před příběh pak vymyslím atraktivní nadpis, který bude pro čtenáře neodolatelným lákadlem. Ten podpořím superšťvnatou první větou, která ho dokonale zaháčkuje a pak další a další, které jej po vzoru detektivky nepustí až do samého konce. No, a vzhledem k tomu, že je to příběh, nebudu se přespříliš zabývat pravdou. Mírné posuny ku prospěch jasnosti a atraktivity vřele uvítám. Je možné, že to tím celé přenesu v čase či prostoru jinam nebo vymetu nějakou z původních postav. Co naplat. Hlavně, že čtenář bude mít cestičku k vlastní emoci umetenou.
No, pak přijde na řadu (dámy prominou) sračkoměr. Ne, to je málo. Použiji sračkomet! Mé druhé, drsnější já. S jeho pomocí nekompromisně odstřelím vše, co příběh neposouvá, není pro něj podstatné, opakuje se, kudrnatí, zavádí či brzdí. Hotovo.
Na scénu konečně vstoupí první posluchač. Já - sám autor. Při čtení nahlas se mi samotnému bezesporu vyjeví to, co šmodrchá jazyk, co není pochopitelné, čemu sám nevěřím. A budu brousit, leštit a cizelovat. Hotovo.
... o několik dní později...
Znovu text otevřu a s odstupem času přečtu. Možná, že se mi zase vyjeví něco, co si zaslouží drobnou korekci. Fajn.
... a o dalších pár dní později ...
(to už je ale pro opravdové fajnšmekry)
Vydám se podebatovat s přáteli o svém novém textu do kurzu tvůrčích psavců podle Arnošta L. To bude jízda :)
Ještě jednou vřelé díky a někdy, někde naviděnou
Martin Růžička





Nataša Richterová má vlastní knihu: 
"Děkuji rodině, přátelům a sponzorům! Bez vás by to nešlo!
Jsem moc vděčná a šťastná KUCHAŘKA Z RABÁŘSKÉ CHATY."
Gratulujeme, Natašo!
Kniha Kuchařka z rybářské chaty vyjde 23. listopadu 2023
Dana Emingerová



Aristoteles stanovil pět nejlepších způsobů dobrého psaní:
1. Představení charakteru v akci
2. Rozpoznání
3. Vzpomínka
4. Umělé řešení
5. Popis
Pátý nejnižší stupeň Aristoteles nedoporučuje požívat laciný popis příliš často, ale povoluje ho (pán s jizvou vs blbá učitelka)
Čtvrtý stupeň, nesvědčí o autorově vynalézavosti, ale může býti účinným řešením, když neví autor v textu kudy kam přijde na scénu duch svatý a učiní to co autor ve své povídce potřebuje. Konec konců je to i Bibli i v Hamletovi od Shakespeareho.
Třetí jsou vzpomínky, ty hlavně dávají smysl budoucím dějům (něco co stojí za zapamatování)
Druhý stupeň je rozpoznání
První a nejlepší způsob je představení charakteru v akci. Neříkat ten chytrý, ale popsat akci kde vlastnosti vyplynou (Růžový panter)
Bára Nováková



Ahoj Dani,
ešte raz vďaka za skvelý kurz. Dúfam, že nám schvália pokračovanie na jeseň. 😊
Pre prácu mi kurz dal precvičovanie zručností v písaní,
praktické tipy na písanie zaujímavých textov, ktoré udržujú čitateľa zaujatého počas celého príbehu
zblíženie s kolegami, napriek vzdialenosti a prevažne online stretávaniu
Chcela by som - zameranie sa na úderné nadpisy
zameranie sa na prácu s perexom, resp. s kratšími textovými útvarmi (napr. pre posty na sociálne siete z literárneho pohľadu - nie po technickej stránke, ktorú vyžadujú sociálne siete)
Ešte som sa chcela vrátila k Tvojej ponuke na účasť v projekte ČLOVĚK NAŠÍ DOBY, aj by som sa rada zapojila. 
Naděžda Legerská



11. lekce dlouhodobého firemního kurzu v pojišťovně Uniqa 14. 4. 2023









Milá Dani!
Ďakujem za všetko, bolo to jedinečné. Tvoj kurz mi dal veľmi veľa, až sa to nedá všetko zhrnúť. Posunul mi hranice fantázie, naučil ma pravidlá priamej reči, opisu, rezonancii. 
Ako urobiť opis atraktívnym a že v opise môže byť aj priama reč. 
Nezabudnuteľná bola "flinta na zdi" a háček na začiatku. 
Mňa tento kurz skutočne veľmi bavil a rada by som sa zúčastnila, ak budem ready aj ďalších stretnutí. Viem si predstaviť pustiť sa do väčších formátov poviedok posunúť tak písanie na vyšší level. 
Viktória Jackuliaková Murínová



Bola som nadšená a určite by som rada pokračovala, ak by to šlo.
Kurz mi dal väčšiu remeselnú zručnosť pri práci so slovom ale hlavne - nebáť sa písať, nebáť sa aj ťažkých tém, nebáť sa dať na papier svoje zážitky. 
Mimoriadne oceňujem, že kurz prebiehal v tíme - na prácach kolegov som sa naučila najviac. Dal mi mnoho nielen pre moju súčasnú prácu ale aj poznanie, že "vypísať" sa je forma terapie. 
Ďakujem Danke zo srdca!
Beáta Lipšicová   



Kurz byl celkově velmi inspirativní, všechno, co jsme se naučili, lze uplatnit v naší práci. V pokračujícím kurzu bychom se mohli zaměřit i na přípravu textů pro nová média nebo např. na scénáře, čekají nás podcasty, hledání témat a zpracování videí apod. To má zase trochu jiná pravidla, než literární útvary.
Lenka Růžková   



Co mi dal dlouhodobý firemní kurz tvůrčího psaní 2022/23:
Soustředit se na to důležité. 
Respektovat žánr. 
Nepředpokládat, že čtenář všechno zná. 
Zaujmout na první dobrou. 
Používat srozumitelný jazyk. 
Jasný konec. 
Psát pro čtenáře, ne pro sebe. 
V pokračování by se mi líbilo víc ukázek z české a světové literatury.
Vojtěch Veselý   



Díky moc za kurz, moc jsme si ho užili.
Co mi dal kurz: sebereflexi a cennou zpětnou vazbu, poznání, že každý vnímá jinak, že méně je někdy více, že každý autor je originál. A kromě toho samozřejmě (snad) zlepšení mých psavých dovedností! A taky respekt k mým kolegům, jak jsou dobří a jak mě obohatili!
Co bych si přála, pokud bude kurz pokračovat: další práci s cihlami a nové originální úkoly. 
K protnutí s naší profesí - důležitost titulku, jak psát perex, jak zaujmout novináře, aby moje zprávy četli, čemu se naopak z dálky vyhnout. Promítnutí příběhů do tiskových zpráv a článků o finančních produktech. Jak udělat z vážných, nepříliš oblíbených a konzervativních finančních témat trochu čtivější zábavu.
Dani, moc děkuji!!! Stálo to za to.
Eva Svobodová



Literární večer v havířovské knihovně 13.4. 2023 


Byla jsem pozvána na křest knížky ,, Mami, co je to čupák?,, Spoluautorka je moje kamarádka Bohdana Pufferova . Byl to krásný zážitek, za který děkuji. Program, který připravila Bohďa se svou dcerou Terka Pufferová, byl dech beroucí. Když Terezka zpívala písničku z filmu Bídníci, nejedno oko zaslzelo, to moje určitě.
Eva Pluskalová



Srdečně vás zvu 13. dubna do mojí knihovny. Říkám záměrně mojí, protože se tady cítím jako doma. Navštěvuji ji už 40 let. Představím Vám knihu, na které jsem se podílela společně s ostatními žáky kursu tvůrčího psaní s naší úžasnou lektorkou, spisovatelkou Danou Dana Emingerová Pravdová
Strávíme příjemnou hodinku nejen povídání, ale také čtení. A hraní na kytaru s mou dcerou Terezou.
Bohdana Pufferová



Podle Lustiga pro spisovatele neexistuje žádné tabu. Jde o to vybrat si něco nedotknutelného a toho se "dotknout". Ale nikoliv samoúčelně, musí to být opravdu zajímavé a zábavné čtení.
Petr Holub zbořil svatozář kolem samého Arnošta. Příklady jsem hledala i zde.
Dagmar Kokešová



1. lekce dlouhodobého on-line kurzu s Klárou 13. 4. 2023





Moc ráda jsem vás všechny zase viděla, a to je pro mě největší zážitek z dnešní lekce 😃 
Samozřejmě hned zítra se vrhám na umělou inteligenci a vytřískám z ní, co se dá. 
Zdena Součková



Fascinovalo mě představení umělé inteligence a co dokáže. 
Určitě vyzkouším. 
To je asi to nejvíc z dneška. 
Jiří Wilson Němec 



AI - umělá inteligence - zajímavý zdroj informací, určitě vyzkouším, snad se budu umět odtrhnout 😃
Nataša Richterová



AI se bojím, ale zkusím. Děkuji Kláře za ukázky, jak umělá inteligence pracuje.
Děkuji Daně za nabídku účastnit se kurzu, koncepce je opět bezva, i on-line je to fajn se se všemi vidět.
Radka Vodičková



Umělá inteligence se může vyuzit na reserse, ale je nutne ji proverovat, jelikoz si obcas vymysli
Hana Hermanová



10. lekce dlouhodobého firemního kurzu v pojišťovně Uniqa 31.března 2021

Mám skvělé, talentované a neuvěřitelně originální kolegy. 
Téma tabu, každý za tabu považuje něco jiného., rozdíl určuje i kultura, ve které člověk žije nebo byl vychován. To stejné má vliv i na vnímání vyprávěného příběhu, co je pro někoho samozřejmé, nemusí druhému v kontextu dojít.
Po kurzoch som sa veľmi rozpísala. Vďaka drobným cvičeniam z lekcií som zistila, že som schpná počas desiatich minút napísať krátky príbeh a prestal ma trápiť syndróm prázdnej stránky.
Lenka Růžková



Pokud bychom chtěli pokračovat, myslím, že bychom si měli dát trochu pauzu a třeba začít zase po prázdninách. Kurz jde doplnit i „novinářskými“ lekcemi, například o důležitosti titulku zprávy, jak se píše perex, o balastu v tiskových zprávách atp. Součástí může být i kurz o novinkách v pravopisu, což je ale pro náš mezinárodní tým asi zbytečné.
Padl interně v diskusi i návrh na několik „domácích úkolů“ během pauzy, které by nám Dana zadala do případného dalšího pokračování kurzu, a jejich čtením a hodnocením bychom pak třeba v září/septembri odstartovali.
A co jsme se dneš naučili? 
Boření mýtů - co je mýtus a co je boření
Plky jsou banality, které jsou většinou mimo hlavní dějovou linii, ale často slouží i pro dokreslení povahy nebo nálady hrdinů
I velmi rychle sepsané kratičké příběhy ukazují fantazii a řemeslo
Hlavní je vždycky dobrý NÁPAD
Eva Svobodová



Pre mňa bol tento kurz určite prínosný a užitočný. Mám rada kurzy, ktoré sú postavené na praxi – a tu to bolo presne o tom. Oceňujem spätné väzby od vás všetkých a tiež dopĺňanie Daniných poznatkov aj teórie, resp. overenej praxe.
Možno by som uvítala viac úloh, ktoré sa týkajú aj našich pracovných zodpovedností/obsahu, t.j. napríklad písanie krátkych, úderných foriem, ktoré používame na sociálnych sieťach alebo nadpisy, ktoré používame v banneroch - to by vlastne mohlo byť to novinárske rozšírenie, ktoré spomínala Evka.
Ak bude na to rozpočet, tak sa určite po prázdninách rada zapojím a myslím, že aj nejakú tú prázdninovú DÚ by som mohla zvládnuť... aj keď je možné, že ju budem písať pár dní pred prvým stretnutím.
Naďa Legerská



3. lekce v letním semestru na katedře komiksu v Plzni 22. března 2023


Víme už, že každé literární dílo má 3 základní – viditelné - části: 
Začátek – uvedení do děje 
Prostředek - zápletka, peripetie 
Konec – rozuzlení 
Každé literární dílo by mělo mít také čtvrtou – neviditelnou – část a to vědomí, proč jsme to psali. My to ještě kolikrát na začátku psaní nevíme. Přichází to k nám postupně, ale na konci příběhu musíme mít jasno. Problém je, že někdy se udělá jasno až po několikátém přepsání… Hledání této čtvrté části se cvičí na bajkách. 
Pouze v bajkách je tato 4. část, proč jsme to psali, to morální ponaučení, viditelná. To je to, co dělá bajku bajkou. 
Bajky jsou útvary stručné. Používáme v nich přirovnávání a symboliku – mravenec a včelka jako symbol píle, liška vypočítavá. Ale nemusíme se omezovat jen na zvířátka. V bajkách vystupují lidé, věci i abstraktní symboly. 
Při psaní bajek můžeme postupovat od konce (v jiném žánru se to příliš nedoporučuje). To znamená, máme rozmyšlené nějaké ponaučení, například se nám líbí rčení, pořekadlo, přísloví a na to vytvoříme příběh. V bajkách na konci musí být PONAUČENÍ! Je to jediný literární útvar, kde je to povoleno. Někdy najdete doslovné ponaučení také na konci pohádek. Jenže jako dospělí nechceme, aby nás někdo poučoval, chceme si hlavně užít příběh. Proto by v beletrii pro dospělé měla být myšlenka spíše mezi řádky, a pokud si ji tam čtenář najde, autor odvedl dobrou práci.
Nataša Richterová




Jako požitkář a kromě knih a psaní i milovník jídla, bych pocity z navštěvování Kurzů tvůrčího psaní vyjádřil takto:
Účastí na prvním víkendovém kurzu jsem objevil novou luxusní restauraci s mou nejoblíbenější kuchyní. Přečetl jsem si se zájmem ve vitríně jídelní lístek, nahlédl oknem a cítil vzdáleně lákavou vůni božských jídel.
Absolvováním první čtyřdenní literární dílny (pro mě Nové město na Moravě a Horácká Galerie) jsem vstoupil dovnitř, okusil jsem skvostné mnohachodové degustační menu všech možných chutí a poznal úžasné číšnice a číšníky.
Pravidelným navštěvováním dlouhodobého kurzu jsem se stal v této luxusní gastronomicko-literární perle „štamgastem“ v nejlepším smyslu tohoto slova. Své oblíbené pokrmy a dorty už teď pojídám v neomezeném množství - někdy dokonce proti bontonu - jen tak polévkovou lžící. Fotím si selfíčka s majitelem, tykám si s kuchařem, občas mu i kecám do vaření. On mi naslouchá a tu a tam mě nechá i „oblíznout vařečku a dojíst krém…“ 
Ovšem vše s řádem, podle pravidel a za vzájemného respektu.
K tomu zjišťuji, že se ve svém věku (50 let) těmito kurzy i vzdělávám! 
V tomto už dlouhou dobu neškolním věku a zkušeností se všemi možnými stupni školní výuky, různých firemních i nefiremních školení, se mi nejpříjemnějším možným způsobem rozšiřují obzory. A to nejen kurzy samotnými, ale hlavně pestrou směsicí osobností, charakterů, zkušeností, věků, názorů a smyslů pro humor i vážno mých nových přátel a spolužáků…
Marek Bucko



5. lekce firemního kurzu 21. března 2023 v Simply5

- „Umenie je závislé na pocitoch, intuícii a vkuse.“ – napríklad ako hudba či obrazy
- Skvelým príkladom je abstraktné maľovanie, tam nie sú pravidlá a autor diela sa riadi podľa vlastného uváženia. S odstupom času si však môže pomyslieť, že sa mýlil, a že tentokrát by dielo namaľoval inak.
- VŠETKO CHCE CIT PRE VEC...a intelekt => Fantázia vs. Rozum = podvedome uvažujeme nad správnymi vecami a fantázii kladieme hranice
- Neexistujú striktné pravidlá, ale techniky
- Ako hovorí pani Dana, „pravidlá sa dajú porušovať, pokiaľ to funguje“. Príkladom pre túto časť je Homér alebo Shakespeare, keď vo svojich dielach neodpovedali na otázky, ktoré čitateľom vyplývali z textu. Avšak fungovalo to, pretože sa čitatelia zamerali na oveľa dôležitejšie problémy.
- Ďalším pravidlom/nepravidlom sú zbytočnosti (shit detector) – musíme vedieť, ktoré informácie v texte sú zbytočné/také, čo na nič nenadväzujú, ktoré splnia v čitateľovi očakávania, ktoré sa nikdy nenaplnia. Kvôli tomu vzniklo tiché pravidlo, že text má odpovedať na všetky otázky, ktoré text kladie a časti textu majú byť ucelené. S týmto pravidlom si aj tak každý nakladá po svojom, presne ako Homér a Shakespeare.
- „Trvalosť a hodnota literárneho diela je neodlúčiteľne spojená s osobnosťou autora, ktorý dielo vytvoril,“ teda ide o JEHO inštinkt a JEHO znalosť
- Takže pre začiatočníka nie sú dôležité pravidlá, ale rutina a zabehnutosť. Aj zabhenutosť v porušovaní pravidiel
- Pár pravidiel však existuje, ako napríklad vybrať si žáner, nepísať len o tom, čo poznám...avšak ani tieto pravidlá nie sú cestou k správne napísanému dielu. A aj tieto sa môžu porušovať, pokiaľ to funguje
- Niekotrí tvrdia, že by sme mali písať len o tom, čo dôverne poznáme. Tento spôsob písania je veľmi limitujúci, ničíme si tým predstavivosť a napokon, pokiaĹ by sa každý riadil týmto pravidlom, nevznikol by žáner, ako je napríklad sci-fi
- Preto prišiel Aristoteles so svojimi 3 dimenziami – motív-akcia-následok, alebo teda minulosť-akcia-budúcnosť. Máme tu možnosť povoliť uzdu fantázie a dotvárať si relaitu. Bez týchto dimenzií by bolo dielo len obyčajnou správou v pár vetách.
- „Píš sám seba,“ – v zmysle písať o tom, čo mám v sebe, čo mám v hlave, ale zároveň, aby to bolo autentické s nami...
Dominika Pirosková



9. lekce firemního kurzu v pojišťovně Uniqa 17. března 2023 


1/ vždycky si má člověk něco odnést
​2/ proporce příběhu musí být vyvážené
3/ Rezonance = docvakmutí, dopsání příběhu vedoucí k mrazení po těle
4/ Otevřené konce
Eva Svobodová



Dnes som sa naučila, že:   
PLKY sú vlastne banality. Niektoré PLKY sú plkmi len zdanlivo (ak sú dôležité pre príbeh)
Zborenie mýtu môže byť aj z praktického života, ale nemalo by ísť prvoplánovo po senzácii
Treba zohnať knihu od Mňačka: Nočný rozhovor
IDEA – hľadať inšpiráciu vo svojom okolí, aj v bežných veciach, ktoré sa nám dejú
Nadezda Legerská



Je důležité od začátku vědět, o kom ten příběh bude a kdo bude hlavní postavou. Emoce hrají základní roli. Není třeba vysvětlovat nebo komentovat pomocí nálepek. Stupňování slouží pro gradaci děje a udržení pozornosti čtenáře či posluchače.
"Plky" mají za úkol dotvořit situaci a připravit ji pro budoucí zvrat v ději, aby vynikl.
Vojtěch Veselý



Rezonancia je niečo čo si môže človek predstaviť bez toho aby to bolo vyslovené. Ide lhavne o emóciu. 
Gradáciu možno dosiahnuť krátkymi vetami alebo stupňujúcimi prídavnými menami....
Písanie príbehu podľa vzorca nemusí byť striktne o tom, že sa hlavný hrdina niekde fyzicky je, ale môže sa na miesto činu vrátiť aj v spomienkach či myšlienkach, rozanalyzovaním situácie.
Viktória Jackuliaková Murínová



V návaznosti na interní diskuzi: kurz byl skvělý, ale byli jste skvělí i vy a v tom byla asi právě ta jedinečnost a dobrý a podnětný pocit. Takže ano, ráda budu pokračovat. Jen, jak jsme včera rozebírali, toho času (zejména na přípravu) je méně, než bychom si přáli, ale stojí to za to.
Souhlasím s krátkou pauzou a pokračováním, a abychom nevypadli ze cviku, tak jeden úkol na měsíc v době pauzy zvládnu i já.
Gradace, rezonance, dostat se čtenáři pod kůži.



1/ emócia je dôležitá a nemusí byť explicitne popísaná,
2/ rezonancia - je taká trochu "od veci"
3/ plkání znamená trepanie dve na tri (grinningfacewithsmilingeyes)
4/ gradácia vyjadrená rôznymi spôsobmi (krátke vety, stupňovanie prídavných miet a pod.)
Nadežda Legerská



Akademie ČTK, jednodenní kurz 8. března 2023

Dobrý den,
moc děkuji za kurz, který mě obrovsky nakopl do dalšího psaní a celkově mi dodal obrovskou energii. Už jsem si sepsala osnovu k povídce, která se mi už delší dobu ukládá v hlavě. Tak snad to bude stát za to. 
Moc jsem si to užila, dlouho jsem si odnikud neodnesla tolik informací a vzpomínek.
Naučila jsem se, že:
Bez háčku se nehneš.
Méně je více.
Z flinty na zdi se musí vystřelit.
Nehruť se, když se tvůj příběh někomu nelíbí, někdo jiný si ho třeba rád přečte třikrát.
Máme na to!  
Ještě jednou moc děkuju a budu se těšit na brzké shledání! Asi bych nejradši na ten desetidílný kurz od dubna - když už tak už, že. 
Jinak jsem si objednala knihu Živel Lustig z knihobotu a už na mě čeká v boxu, tak se na ni moc těším. 
A díky i za ten Vyšehrad, hned o víkendu se na to všechno vrhnu!
Jana Buchalová

PS. Vzkaz kotelníkovi jsem vyřídila a dokonce jsem zjistila (trochu jsem si to myslela, ale nebyla jsem si jistá), že tatínek u Vás na Vyšehradě topil taky, tak jste se tam potkávali všichni.



Milá Dano! 
Byl to opět skvělý kurz - živý, veselý, plný praktických rad a nakopnutí. Těšíme se na dalších deset let spolupráce!
Martina Vašíčková, ředitelka Akademie ČTK



Text musí být akční, mít spád.
Důležitá je cílová skupina.
Perex nemusí být napsaný podle pravidel, respektive chronologicky.
Text je lepší s citací než bez ní.
Existuje shit detektor.
Nikola Pelclová



Milá Dano a Martino!
Ještě jednou bych vám oběma moc ráda poděkovala za KURZ TVŮRČÍHO PSANÍ v Akademii ČTK, který byl pro mě velmi přínosný.
Naučila jsem se, že název tvoří 80% úspěchu při zaháčkování čtenáře.
Uvědomovat si, pro koho píšu - cílové skupiny.
Říci si, proč jsem to psala - poslání.
Věty musí mít energii (víc sloves, méně adjektiv).¨
Vyházet vše, co nesouvisí s hlavní myšlenkou.
Martina Tůmová



Úvod, neboli háček, je klíčový. Musí být úderný, jasný.
Tři literární cihly v textu jsou dialog, popis, akce. Naučila jsem se, co to je a jak s nimi zacházet.
Pochopoila jsem, proč využít představení charakteru v akci - lepší, než někoho popisovat, je předvést čtenáři, jak postava jedná, aby si mohl udělat představu sám.
Reálnost textu - čtenář musí věřit, že se to tak mohlo stát.
Poučení je napsané jen v bajce, ale u každého textu musí být jasné, co tím chtěl autor říci.
Lucia Maleveská



Odnáším si ocit že by to mohlo jít!
Ale musím psát, psát, psát!
Nechat čtenáře, ať si udělá názor sám a nepodsouvat mu své domněnky.
Na začátku nejvíc záleží na titulku.
Dana Kohoutová Veselá



2. lekce v letním semestru na katedře komiksu v Plzni 8. března 2023

Druhá lekce v letním semestru na katedře komiksu Fakulty designu a umění plzeňské univerzity: 
Prostý popis ateliéru se “zvrtnul” v odhalení vlastních strachů i v dojemné vyznání partě spolužáků!
Nikdy předem nevím, jak se studenti s úkolem poperou a co z toho nakonec vznikne.
A to mě na tom baví! 
Nataša Richterová



Dobrý den, 
posílám své texty - můj nejzajimavější zážitek a popis všemi smysly
Už se těším na další lekci.
Bára Nováková



Dnes jsme probírali rezonanci. Hezký příklad rezonance jsem našla na konci povídky Les lovcem:
„Chtěl jsem ti nasbírat hříbky do bramboračky, tady je máš. Nemusíš je ani krájet. A měli bychom tu a tam zajít do lesa. Jen tak. Dokud je čas a dokud nás bude umět přijmout."
Manželka udiveně přikývla a tři břízky před našimi okny se rozvážně zavlnily v krátkém profuku vánku od lesa…
Další příklad je v povídce Přímo do Pekel:
Nevěřícně jsem na Billa zíral a nedostávalo se mi slov. „Poslal jsem je přímo do pekel.“ 
Usmál se a vtom došla páska a kotouček se roztočil naprázdno.
V povídce Začátky:
Karel Skácel moc dobře rozuměl. Alena tedy viděla dobře. To jsou panečku začátky, to je skvělý rozjezd. Zatracené ovce, zatracené krmení, zatracená učitelka, zatracení Řeci, zatracení nebožtíci. Zatracené Vilémovice. A to se ani nezeptal, co bude na oběd. Možná vepřo, knedlo, zelo nebo řízek. Svíčková by bodla, řekl si. Jediná světlá vyhlídka. Ale než půjde, ještě zavolá na bezpečnost do Javorníka.
Byla neděle, konec března roku 1955 a začal znovu poletovat sníh.
Dana



4. lekce firemního kurzu v Simply5 na Vinohradech 7. 3. 2023

Ke svému dnešnímu referátu o chybách v psaní přikládám úryvek ze hry Odcházení od Václava Havla, který jsem citovala:
"Co chvíli se mi stane, že si vzpomenu na něco, na co jsem zapomněl, ale vzápětí zapomenu, na co jsem si vzpomněl. 
Začíná to být vážné. Každou chvilku například zapomenu, kdo je na jevišti a kdo odešel, zda někdo někomu tyká nebo vyká, jakou měl náladu, když odešel, a tak dále a tak dále. Může se mi klidně stát, že někdo přijde a už nikdy neodejde, anebo naopak odejde hned na začátku a už nikdy nepřijde, anebo má přijít, ačkoli už je na scéně, nebo má odejít dvakrát za sebou, aniž mezitím přišel. 
Budu psát básně."
Zita Dubová



Ahoj Dano,
chtěla bych Ti moc poděkovat za letošní kurzy. Jak vždycky říkávám, otevíráš mi nové dveře: Dobeška, Loučeň, víkendové kurzy, semináře dramaturgie... Sedíme všichni pohromadě, necháváme mezi sebou kolovat čokoládu a diskutujeme, smějeme se... panuje mezi námi kouzelná atmosféra, kterou tvoříš. 
To byla nádhera!!
Bohužel, s pomalu se blížící maturitou a přijímačkami je toho na mě hodně. Jarní turnus dlouhodobých kurzů s Vámi nezvládnu a budu se muset, i když nerada, dočasně odpojit. Budu se na Vás všechny těšit zase v létě či na podzim, kdy budu mít (doufejme) všechno úspěšně za sebou. Kdyby se mi někdy v mezičase podařil nějaký výplod mé fantazie přenést i na papír, ráda ho pošlu.
Děkuju Ti za to, co děláš. Jsem vděčná, že jsem toho všeho mohla být součástí.
Linda Hájková



5. literární dílna na Loučeni 2.-5. března 2023


Ondřej Neff kvůli nám v sobotu nepsal! Přijel na literární dílnu na zámek Loučeň. Porušil tak své spisovatelské pravidlo - psát každý den - a věnoval nám, psavcům, svůj čas. Nám, tlupě šílenců, jak nás sám označil. Ale vzápětí dodal, že kdykoli za námi zase přijede, protože cituji: 
„Ten barák je inspirativní jako kráva!” (zámek Loučeň) A kdo jiný než šílenci jsou schopni se pustit do takového projektu, jakým jsou příběhy ze starých časů ze života zdejšího šlechtického rodu.” Příběhy lásky, zrady, vášně, ale i převratných vynálezů a technického pokroku. Příběhy, které píše několik různých autorů a které se objeví v jedné knížce.
Inspirace, která se skrývá v těch starých zámeckých zdech, mi pokaždé dobije baterky! 
Odvážím si spoustu cenných rad od spisovatelské legendy a k tomu dotek tajemna…
Nataša Richterová



Ahoj Dano,
Loučeň byla super a ty a tvoje parta taky.
Posílám svou rozhlasovou povídku o hradě Houska. Jmenuje se PŘÍPAD UKRADENÉHO SPÁČE. Třeba by Vás mohla inspirovat. I já posílám návrh, jak by se ta kniha o knížecím rodu dala pojmout, jak rámcovým textem co nejpřehledněji a logicky propojit cca 35 krátkých povídek, popisujících život někdejších obyvatel a majitelů zámku Loučeň:
Na Loučeň přijíždí mladá žena. Má pověření odboru památkové péče MK, aby prozkoumala mobiliář a artefakty zámku a určila původ, zejména pak autentičnost objektů, které rodině T-T skutečně patřily. Přijímá ji zdejší kastelán. Jejich vztah je zprvu napjatý až nepřátelský, tím spíš, že se začnou dít divné věci, jež oba přičítají zlému úmyslu toho druhého. 
Procházíme zámkem a seznamujeme se s významnými i drobnými předměty – které se nějak objevují v povídkách, je snadné je tam redakčně doplnit. 
Úřednice a kastelán zvolna k sobě nacházejí cestu. Zdá se, že mladá žena je reinkarnací kněžny Marie. Podezření se mění v jistotu, dochází k vyvrcholení mystérie, kastelánovi jde o život a ve finále se ukáže, že kastelán je reinkarnací knížete Alexandra. 
V závěru vstupují do prostoru mystického bludiště před zámkem. Přijíždí auto, brána se otevírá, auto vjede dovnitř. Bludiště je prázdné, ani v zámku nikdo není, jak zjišťuje autentická mladá žena vyslaná odborem památkové péče, aby prozkoumala zdejší mobiliář. Kdo byla první žena? Kdo kastelán? Nevíme. 
Míru mystiky a tajemna lze nastavit, ale princip je: zastavení u artefaktů, akce mezi ženou a kastelánem, projekce předmětů do povídek. Spojovací texty musí být kratičké, aby neutlačovaly povídky, které musejí být hlavní masou knihy.
Ondřej Neff



Na literární dílně na Loučeni jsem si znova ověřil, že konstelace vedené správnou osobou, umí mnohé vyjasnit, rozmotat, ukázat náhled řešení, dokonce i ve vymyšleném příběhu.
Potvrdilo se mi také, že psát mohu i o něčem, o čem jsem nikdy neslyšel, k dané problematice nemám nijak blízký vztah, ovšem podmínkou je řádně se připravit a nastudovat materiály.
Je i nutné ztratit zbytečný ostych, prostě ten nápad dostanu, prostě to napíšu a bude to dobrý! A když ne, tak kvůli tomu nikdo neonemocní, ani neumře.Poznal jsem, že „velcí lidé“ - zde pan Ondřej Neff - jsou úplně normální, skromní, ochotní pomoci a jednoduše je poznat, že kdo umí, ten umí. A že k práci dokáže přistupovat pragmaticky. 
Psaní na zakázku není ostuda, v podstatě je taková zakázka poctou a vše co napíšu se může hodit. 
Výlet do Mcel se hodil i do povídky z hlediska reálií přírody a staveb. 
Negativem je, že je potřeba i spát a to zdržuje od psaní. Dále, že čtyři dny na kurzu bohužel uběhnou- matematicky vyjádřeno:
4DNY x N (kde „N“ jest „kurvarychlejc než v práci“)
Marek Bucko



Z přednášky pana Neffa jsem si odnesla, že román je nejdřív o pocitu a že když něco nefunguje, je potřeba se vrátit zpět. A taky, že toho hodne skončí v kamnech :-).
Z rozhovorů s ostatními účastníky jsem si odnesla, že každý má zajímavý osobní příběh. 
Ačkoliv všichni píšeme pořád tak trochu o sobě, a pan Neff to malinko taky přiznal, když zmínil, že u Sňatků z rozumu se jeho tatínek inspiroval vlastní rodinou, přijde mi, že se v kurzu sešlo tolik zajímavých lidí, že kdyby každý z nich napsal knihu o sobě nebo inspirovanou svým životním příběhem, ráda si ji přečtu. 
Co mi přišlo nepatrně líto, že nebylo tolik prostoru na samotné psaní a čtení, ale to bylo i tím, že jsem musela odjet dřív. 
Bylo to moc skvělé!  
Zdravím z Bruselu,
H(J)ana Hermanová



Voňavá příroda s ještě krásnějším zámkem. Ubytování sice malé, ale co je malé, to je milé.
Odpoledne s Ondřejem Neffem bylo zajímavé, dlouhé, ale přínosné. (když se zacyklím, není jiné cesty ven, než se vrátit na začátek a začít znova… klást důraz na pocity!... definovat postavy a mít jasný rámec….)
Přednáška Yakeena a Safi byla dechberoucí – pro mě měla větší přínos po osobní stránce, ale určitě měla na dílně své místo.
Výlety byly fajn neorganizované. Každý je jinak unavený, jinak nastavený a když bylo na výběr, každý si užil odpoledne po svém.
Moc moc moc mě bavilo číst věci před ostatními nahlas a získávat tak zpětnou reakci, slyšet názory zkušenějších a přitom být v pohodě, klidu, protože přece nic není úplně blbě a dá se s tím pracovat.
Mám plnou hlavu nových zkušeností. Poznala jsem nové lidi s mnoha dobrými nápady a pro mě jsou všichni inspirací. Je zvláštní, jak najednou naskakují náměty. Prostě kudy chodím, tudy píšuJJJ
No a co se týká knihy – DRŽÍM PĚSTI!!
Petra Černá



Dlouho jsem odkládala zámecká setkání v tak kouzelném prostředí. O to víc lituji, že to přišlo teprve teď, kdy už nemám tolik síly na mládežnická ponocování se sklenicí vína a příjemnou besedou.
Děkuji přátelům, kteří smýšlejí jako já, píšou srdcem a krásnou češtinou.
Děkuji Daně, která ví, co nám udělá dobře, a vnáší nám do psaní i do života světlo.
Milá Loučeni, doufám, že neloučím se navždy.
Asja Žilová



Děkuji Dano,
Loučeň byla výborná! 😊Myslím na ni často. A čerpám z ní energii😊
Irena Taterová



Dobrý den,
posílám odkaz na rodokmen české větve Thurn-Taxisů, ale tyto stránky obsahuji další desítky rodokmenů, na jméno se dá kliknout a dostanete se do příslušného
Vratislav Zákoutský, kastelán



Ahoj,
Posílám postřehy z Loučeně:
Ondřej Neff - trochu mu trvá, než se dostane k jádru, ale pak je to zajímavé - poznatky: jak z krize, když začne být příběh a postavy nereálné (vrátit se do místa, kde to funguje, zbytek vyhodit); řídit se pocity; psát pravidelně
Lektoři - přednáška o fungování systému výborná; konstalace zajímavé za předpokladu, že jsou postavy a příběh dobře připravené; užitečná ukázka nevděčnosti a složitosti redakční a editorské práce na skupinovém díle; vždy je lepší proškrtávat delší text než natahovat krátký
Prostředí a lidi - příjemné a inspirující
Michal Hejna



5. literární dílna na Loučeni 2.-5. března 2023

Moc díky za zážiky na zámecké literární dílně na Loučeni.
Baví mě téma historických postav, mix skutečnosti a fikce nad jejich životy
Krásný a inspirativní prostředí zámku, obrovský prostor pro příběhy
Půldenní výlet ve volném formátu je super
Zkušenost z kolektivního psaní:
- vnímám to jako komplikované téma, které ale může přinést zajímavý výsledek
Konstelace: není moje oblíbená disciplína
Dobré jako cvičení uvěřitelnosti příběhu a inspirace pro další
Setkání s Ondřejem Neffem: krásný a pozitivní zážitek, potěšení z jeho řeči
Doporučení: texty založené a vystavěné na silném pocitu, pak figury a jejich střety.
princip Jednoduchost a stylizace postav
nutné psát denně
Martin Paruch



JE TEĎ NĚKDO Z KARVINSKA NA TVÝCH KURZECH? 
Ta beseda a zdejší křest knihy MAMI, CO JE TO ČUPÁK v naší knihovně bude 13. dubna. Tak kdybys někoho měla, dej echo, prosím. 
Můžu akci též sdílet na tvých stránkách, až budu mít plakátek?
Bohdana Pufferová



Úhel pohledu aneb kdo je vypravěčem příběhu:
1) První osoba (ich-forma) „Já jsem…“
Příklad: „Z chodby ke mně doléhal křik a pláč. Bála jsem se opustit bezpečí skříně. Cítila jsem zápach kuliček proti molům, které mne šimraly v nose. Měla jsem co dělat, abych zadržela kýchnutí a neprozradila útočníkům, že se nahoře skrývá ještě někdo živý…“
Výhody
· Navozujete intimní vztah s čtenářem, který příběh prožívá očima hlavního hrdiny. Čtenář sdílí jeho myšlenky, pocity.
· Vypravěč může ukázat svůj původ, sociální status apod. prostřednictvím jazyka.
· Vnitřní monology. Délka a vnitřní monology by se neměly přehánět, ale tu a tam se nějaký hodí a v první osobě se píší snadněji.
Úskalí psaní v první osobě
· Ztratíte možnost perspektivy, tedy být na několika místech najednou. Čtenář může vidět pouze to, co vidí hlavní postava.
· Může tak dát čtenáři zkreslený a nikoli objektivní pohled na věc (nespolehlivý vypravěč).
· Můžete tak nechtěně vyzradit dopředu něco, co chcete, aby čtenář postřehl až později.
· Hlavní postava musí být dostatečně zajímavá na to, aby to čtenáře vtáhlo a udrželo jeho zájem až do konce knihy.
2) Třetí osoba – (er-forma) – limitovaný vypravěč „On/ona něco…“
„Z chodby k ní doléhal křik. Netušila, kolik lidí už zabili. Bála se opustit bezpečí skříně. Cítila zápach kuliček proti molům, které ji šimraly v nose. Měla co dělat, aby zadržela kýchnutí a neprozradila útočníkům, že se nahoře skrývá ještě někdo živý…“
Třetí osoba je dalece nejpoužívanější úhel pohledu při psaní knih. Existují přitom dva druhy – vševědoucí a limitovaný. Podívejme se na ně blíž.
Výhody psaní ve třetí osobě
· Objektivita při vyprávění. Pohled nezkreslený úzkým viděním světa hlavního hrdiny.
· Větší volnost a flexibilita. Možnost být na více místech najednou.
Úskalí psaní ve třetí osobě
· Menší intimita se čtenářem.
Kombinovat, ano či ne?
Pokud chcete psát v první osobě a zároveň potřebujete být na více místech najednou, můžete zvolit více vypravěčů, jak jsme o tom mluvili v minulém článku. Jen musíte čtenáři dát jasně najevo, kdy došlo ke změně pohledu. Nejlépe uděláte, když jej budete střídat po kapitolách, pokud se pro to rozhodnete.
Nikde přitom není psáno, že musíte psát ve stejné osobě celou knihu. Rozhodně ale neměňte úhel pohledu příliš často, a už vůbec ne ve chvíli, kdy to čtenář nečeká.
Specialitky
3) Třetí osoba – vševědoucí vypravěč
„Z chodby k ní doléhal křik a pláč. Děti se držely matky za ruku a očima hledaly tátu. Mladší syn si přál, aby se tak brzy nevzdal dudlíku. Jeho sestra brečela především proto, že nechala nahoře panenku a máma ji teď nechtěla pustit, aby si pro ni došla. Mámě se honilo hlavou, že jestli přežijí, už nikdy nebude na děti křičet. Hlavně ne na svou nejstarší dceru, která zůstala v patře a bála se opustit bezpečí skříně. Cítila zápach kuliček proti molům, které tam byly ještě od doby její babičky, jež je zakoupila se slevou v místním koloniálu a které ji šimraly v nose. Měla co dělat, aby zadržela kýchnutí a neprozradila se útočníkům, že se nahoře skrývá ještě někdo živý…“
4) Druhá osoba alias stalking
„Z chodby k tobě doléhal křik a pláč. Bála ses opustit bezpečí skříně. Cítilas zápach kuliček proti molům, které tě šimraly v nose. Mělas co dělat, abys zadržela kýchnutí a neprozradilas útočníkům, že se nahoře skrývá ještě někdo živý…“
Psaní ve druhé osobě je způsobem, v němž se autor obrací přímo k některé z postav. Je nejpracnější a nejméně používaný. Častěji, než psát ve druhé osobě celou knihu, se autoři uchylují k tomu, že píší ve druhé osobě některé kapitoly. Hodí se například pro postavy, které někoho sledují (stalkují) a komentují jeho činnost. Případně se také hodí pro román v dopisech, který ale také dnes již není moc běžný.
Klára Dvořáková



10. lekce dlouhodobého on-line kurzu 23. února 2023



Pro spisovatele neexistuje žádné tabu. Vyberte si něco nedotknutelného a toho se "dotkněte". Ale ať to není samoúčelné, ale opravdu zajímavé a zábavné čtení. Je to téma, které nám kdysi zadal Arnošt Lustig. Petr Holub zbořil svatozář kolem samého Arnošta. Další pokusy zde. Je to Váš první úkol do jarního turnusu kurzu pro super-pokročilé.
Dana



Ahoj Mili, Dani,
přes úschovnu jsem poslala fotky z křtu na Dobešce, dřív to fakt nešlo. Ale věřím, že se rozsvěcuje na lepší časy a můžu zase volněji ,,být".
Fotky z mého foťáku nejsou cvak a poslat, navíc nefotím s bleskem, takže je to na nich poznat, různě jsem zesvětlovala atd. Proto mají ,,technické znaky retro" :))) Ale jak je mým heslem, jde o to, co na nich je. Bylo to milé setkání.
Jsem v situaci, kdy na volno-časovky nemám potřebný čas a energii.
Knihu MAMI, CO JE TO ČUPÁK ještě postupně rozdávám, protože jsem na Vánoce byla
,,mimo běžný průběh" (pohovory, ztráta peněženky, zranění a blá, blá blá, když se daří, tak se daří, pokračovalo to i začátkem ledna, ale snad jsem vše
ustála. Nádech, výdech, nový začátek)
Kniha se moc líbí, kamarádi, kamarádky, tety i všichni nejbližší u ní roní slzy smíchu i dojetí.
Všem velké díky. Ještě se musím zeptat neteře, jak dopadlo vysvětlování, Co je to Čupák?, prvňáčkovi, který donesl samé jedničky, hezky čte a dožadoval se vysvětlení.
Jana Bednářová




První seminář letního semestru 22. února 2023 na katedře komiksu
Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU
 v Plzni

Začaly jsme s Natašou učit tvůrčí psaní v novém letním semestru na katedře komiksu Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Pro mě je to už 10. rok spolupráce se Západočeskou univerzitou, jejíž studenti nám v minulosti ilustrovali tři knihy. Máme přislíbené koláže pro naši příští společnou povídkovou sbírku, tentokrát bude na téma ČLOVĚK NAŠÍ DOBY...
Dana Emingerová



Na prvním semináři jsem se naučila, že:
- text nemusí být pokaždé perfektní
- že mohu psát, jak chci a nemusí to být "školní" psaní
- že musím mít chytlavý začátek, nadpis a zajímavý konec
- že čtenář si nemusí představit vše tak, jak to vidím já
Karolína Hrachovcová



Zjednodušit někdy text pro čtenáře.
Nepsat strojene, spíš tak přirozeně.
Dozvěděla jsem se něco o Arnoštu Lustigovi.
První věta musí zaujmout. 
Neopakovat slova. 
Myslet na nálepky, že zdá se mi to zábavné
Anna Dlabalová



První věta musí zaujmout.
Nepřepisovat dialogy do uvozovacích vět.
Neopakovat slova
Používat i kratší věty.
V krátkém příběhu by nemělo být jmenováno moc postav.
Petra Charvátová



Je důležité mít o čem psát.
Začátek, prostředek a konec + motiv (bajka).
Název a první věta musí zaujmout.
Text by neměl nudit.
Je dobré používat přímou řeč.
Kateřina Krupičková



Může se zdát, že popis pouze říká čtenáři, kde se odehrává děj a jak vypadají postavy a kulisy. Díky dobrému popisu ale působí místa, postavy a situace reálně a plasticky. Dobrý popis umožňuje čtenáři, aby se příběhu účastnil všemi svými smysly. Vždy mějme na paměti, že chceme vložit oči, uši, kůži, nos a jazyk toho, kdo se dívá, poslouchá, cítí, chutná... Popis by neměl být seznam přídavných jmen! Dobrý popis poskládáme z několika pečlivě zvolených konkrétních detailů, které napoví vše ostatní. Ve většině případů, jsou tyto detaily vůbec to první, co vás napadne!
Snažíme vyhýbat klišoidním přirovnáním: běžel s větrem o závod, bojoval jako lev, byla krásná jako obrázek, hlásek jako konipásek...
Popisu pomůže, když vložíme oči toho, kdo se dívá.
Nataša Richterová



Oddělovat dynamicky vrcholy příběhu - příklad vyprávění o horách
Zasynonymovat text, ať to není furt jedno a to samý slovo.
Udělat proporční zvířátko - úvod, zápletka a rozuzlení.
Sračkometr - aneb Hemingwayův Shitdetektor - prosývá text
Nenechat hlavu na poli - viz vtip o zápisu dopravní nehody.
Barbora Nováková



Bacha na moc postav
Už Shakespeare opisoval od jiných autorů.
Budeme se učit Lustigovu metodu psaní.
Někdy je dobré "kopnout hlavu do příkopu" 
Každé dílo má tři viditelné části, které Hemingway nazýává VČERA, DNES a ZÍTRA.
Barbora Svitáková



Hledat slova stejného slovního základu ve svých textech a nahradit je synonymy.
Přidám do děje motiv, který později potřebuji vyřešit.
Popis postav, bohatý a srozumitelný text
Úderná první věta
Šimon Škrabal



Naučil jsem se kultivovaně kritizovat druhé.
Psát ve vlaku.
Vím, co je představení charakteru v akci.
Nepodceňovat konec příběhu.
Do krátkého příběhu nedávat mnoho postav.
András Asztalos



10. lekce dlouhodobého prezenčního kurzu v Nových Butovicích s Petrem Himmelem z Garamondu 15.2.23



Na poslední lekci dlouhodobého kurzu pro pokročilé 15. února nás navštívil Petr Himmel z nakladatelství Garamond. 
"Vyhledávaný žánr nakladatelů je souvislejší text např. novela nebo román," řekl Petr Himmel na přednášce. Také bychom mohli prorazit se zajímavými cestopisy nebo detektivkami. 
Domluvili jsme se, že mu z našeho týmu Psaní podle Lustiga můžeme posílat rukopisy. Pár autorů už si vybral a do budoucna se těšíme na další spolupráci. 
Všem přejeme, aby se vám povedlo vydat svou první knihu. Záznam ze zajímavé lekce k přehrání zde
Milena Pravdová



Co jsem si odnesl z dlouhodobého kurzu:
- Psaní je řemeslo a dá se mu naučit.
- Méně je vždycky více. Pozor na dělání "LITERATŮRY".
- Flinta na zdi musí střílet.
- Nemělo by se dopustit, aby se umožnilo literární cihličce stát se panelem.
- Nepsat úřední podmiňovací věty- přesně tak blbě, jako tu předchozí.
- Udržovat čas v průběhu útvaru- pokud nepotřebuji zdůraznit dramatičnost.
- Nenálepkovat osoby a hrdiny. Vykreslit charakter tak, aby si dal nálepku čtenář. S výjímkou bajek.
- Uvědomovat si literární i skutečnou pravdu.
- Nevysvětlovat ani málo (dobové reálie, zkratky- VŘSR, MNV, atd), ani moc.
- Dílko musí bublat, zurčet, plynout a být jasné, proč jsem jej napsal.
- Ještě jsem si odnesl něčí propisku, ale nevypadá draze a nebylo to schválně- fakt!😀)
Marek Bucko



10. lekce dlouhodobého prezenčního kurzu  15.2.23

Ve světě literatury existuje jenom pět námětů, ke kterým se všichni spisovatelé posledních pět tisíc let vracejí, které se jednotlivě nebo v kombinaci objevují stále.
Na prvním místě je láska. Nejzkušenější spisovatelé se drží Lásky s velkým L, protože to je to, co lidi zajímá úplně nejvíc.
Na druhém je moc a manipulace.
Pro třetí téma existuje řecké slovo hybris, což znamená překročení, kdy člověk zapomene, že je člověk. Myslí si, že je bůh, že si může dovolit všechno, a chová se jako bůh. A je za to potrestán, shoří v ohni.
Ty dva poslední náměty jsou zločin a trest. A tohle všechno se prolíná.
Takže spisovatelé čtou nejen proto, aby mohli opisovat od jiných, ale zároveň – a to je zdánlivě úplný protimluv – čtou a čtou i proto, aby od svých předchůdců neopisovali. Protože jen ten, kdo přinese světu něco úplně nového (nový pohled na člověka, jak říkal Arnošt Lustig), je opravdový spisovatel.
Dana Emingerová



Únor s Jiřím Wilsonem Němcem v Setkání s literaturou - šest povídek prostějovského rodáka
Dohromady ovšem nikoli čtyři, ale rovnou šest povídek prostějovského rodáka Jiřího Wilsona Němce nám zpříjemní sobotní únorové podvečery. Amoróza, Buk, Tulačka, Mariáš, Dýmka a Knihovník.
Povídka Amoróza je sci-fi příběhem o lásce v blízké budoucnosti. Laskavě nostalgické povídky Buk a Tulačka jsou spojeny motivem dětství, duchů a Rychlebských hor. V humorném příběhu Mariáš se to duchy jen hemží a najdeme je také v povídkách Dýmka a Knihovník. Duchy má zkrátka Jiří Wilson Němec rád.
Jiří Wilson Němec se narodil v Prostějově, ale domorodcem se cítí být v Nových Vilémovicích, tedy v Rychlebských horách, kde prožil dobu dospívání. Tedy čas, kdy se formuje rozum i duše. A Jiří Wilson Němec se do svých milovaných hor, kde se snoubí krása s tajemnem, stále vrací, přestože jej osud před lety upoutal na invalidní vozík.
Rychlebské hory nejsou žádné velehory. Ani na výšku, nejvyšší hora Smrk měří 1127 m, ani na délku, pohoří se táhne něco málo přes 40 km. Jsou však krásné, tajemné, a jsem tam doma.Jiří Wilson Němec
Jiří Wilson Němec je původním povoláním chemik, poté pracoval jako redaktor v rádiu a vystupoval v roli příležitostného moderátora hudebních akcí. Je autorem několika básnických sbírek a řady povídek, z nichž mnohé se odehrávají právě v prostředí Rychlebských hor a jsou tak autorovým návratem do dětství.
Svět je plný příběhů, ale jen někteří z nás je dokážou ve správné chvíli uvidět či uslyšet. A ještě méně je těch, kteří je umějí předat dál. Jiří Wilson Němec tu schopnost má. Je laskavým vypravěčem příběhů, které mohl prožít kdokoli z nás.
Eva Lenartová, Český rozhlas Olomouc



Víkendový kurz na Dobešce 11. února 2023 s Danou a Janou Vaňkovou


Víkendový kurz je pro mě vždy jako opakované sledování oblíbené epizody kultovního seriálu. (Přátelé atp. ) Moc se na něj těším, vím, co mě čeká a nikdy se mi neomrzí. A i když si myslím, že jej dokonale znám a nic mě už nemůže překvapit, vždy zjistím, že jsem si tam opět našel něco nového, neobjeveného.
Večer jsem pak usnul na klávesnici, takže jsem napsal jen: nnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkshuwwrtdui a tak dále... na celou stránku.
Díky, víkend na kurzu je pro mě zábavnější než chata, hory, cokoli!
Marek Bucko



5 věcí, které jsem se naučila na sobotním kurzu:
- odshitování
- psát cizíma očima
- háček
- psát jako mluvím
- nepřehánět to s přídavnými jmény
- nedávat nálepky
- střídání rytmu
- zpomalit (artikulovat, frázovat)
- vyjadřovat své pocity, názory, mluvit, nestydět se, nic není chyba. Občas více poslouchám a moc nemluvím, abych neřekla něco špatně.
Kamila Podlahová



Shrnutí toho, co jsem se naučila nebo toho, co jsem si připomněla :
V textu nesmí být za sebou slova končící na -ící.
Získala jsem základy pro psaní bajky a základy pro psaní dialogu a popisu.
Je dobré text proložit přímou řečí.
Pozor na psaní příslovců a přídavných jmen.
Metafory pomáhají ke zpřesnění představy
Umět zabít takzvané "miláčky" - Je důležité umět vypustit i ten kus textu, který se nám líbí, ale nemá s hlavním příběhem mnoho společného.
Nepsat literárně - "nedělat literatůru"
Odvážila jsem se vystoupit před cizími lidmi.
Děkuju moc za vše a snad zase někdy.
Adéla Pokorná



V sobotu Český rozhlas Olomouc vysílá první premiéru Wilsonovy povídky a za týden druhou. Respektive v sobotu jednu - Mariáš a v neděli dvě kratší Dýmka a Knihovník. Děkuji mnohokrát a velice zdravím!
Eva Lenartová



Psaní nesmí být nuda.
Pravidlo psaní je nedávat nálepky, ty dává čtenář.
Rytmus je střídání literárních cihel (malá-velká, krátká-dlouhá).
Akční začátek.
Psát podle literární pravdy, aby čtenář pochopil dílo.
Vždy si ujasnit, o čem píšu příběh a co tím chci říct.
Přímá řeč dává textu energii.
Konzistence text, aby téma bylo pořád o jednom.
Zabíjení miláčků - zklrácení povedených textů.
Když něco vysvětluji, musím provést posluchače zrychleně "všemi patry budovy", aby chápili  kontext.
Jiří Moravec



Je až k nevíře, že tomu bude brzy rok, co jsme byli v kontaktu ohledně mezinárodního průšvihu na Ukrajině. Od té doby se mnohé pohnulo, změnilo a v nás rozkvetla dávná touha po poznání světa.
Možná vzpomeneš, jak jsem psal na Tvém kurzu o moři, o barevné paletě pod hladinou. 
Rozhodli jsme se prodat tady náš penzion v horách, koupit katamarán a vyplout na dlouhou cestu kolem světa. Chtěl bych o tom psát, natočit cestopis do TV, chtěl bych v průběhu cesty dělat přednášky. Výpověď z cesty by měla být akčnější (žraloci, přelety Cessnou nad džunglí, slaňování do zatopených jeskyní v Mexiku,...). 
Jakub Hlaváček



Víkendový kurz na Dobešce 11. 2. 23

Ahoj Dano,
díky za super víkend. Velmi zajímavé. Prostě mě to bavilo. A mám chuť se učit dál.
Posílám body "Co jsem se naučil":
slovesa táhnou příběh
ne nálepky
autor musí umět popsat nepopsatelné
čtenář/posluchač musí být v napětí
tempo + rytmus
metafory - frázování
háček v úvodu
Ich, er, du forma
Bajka - můžeme nálepkovat
pozor na klišé, nepoužívat: dechberoucí, plnými doušky, nepopsatelně krásné (čtenář to musí pochopit sám)
Sledování časů (posloupnost). Přechod z minulého do přítomného - důraz na akci
sledovat cílovou skupinu, pro koho píšu
díky za dnešní den. 
Michal Kovařík



Víkendový kurz na Dobešce 11. února 2023 s Danou a rétorika s Janou Vaňkovou

Ještě jednou děkuji za inspirující víkend. Bylo to fajn. Důležitá poučení z kurzu:
1. Pozor na kostrbaté věty, infantilní přídavná jména a příslovce
2. Háčky jsou důležité - jak zaujmout na začátku (není to vůbec snadné), začátek lze stále upravovat
3. Výhody, nevýhody vyprávění v ER , ICH a Dú formě
4. Význam dialogu - posunuje děj, odhaluje charaktery
5. Struktura a kouzlo bajky
6. Využití kontrastu (charaktery postav, postava x prostředí...)
7. Psát "jak mi zobák narost"
8. Příběh stavíme z literárních cihel: popis, akce, dialog a postavy
9. Na úvod musíme čtenáře zaháčkovat, ale nepřehnat to, aby měl háček souvislost s dějem.
10. Slovesa ženou text dopředu a dodávají mu energii, přídavná jména a příslovce tok brzdí.
11. Míň je víc.
12. Udržovat napětí.
13. Vyhazovat "shit" slova
14. Při metaforách a popisu zapojit všechny smysly.
15. Díky Janě Vaňové jsem se dozvěděla, že stáří je fajn.
Lenka Liederhausová



Víkendový kurz na Dobešce 11. 2. 23 a rétorika s Janou Vaňkovou

Na únorovém víkendovém kurzu pro pokročilé a začátečníky (11. až 12.2.2023) jsem se naučil, jsem se naučil, že se mám stále co učit. Zopakoval jsem si, že musím dát pozor na opakující se slova, spojky, koncovky a nechtěný verš.
Že je důležitý „háček“ k textu.
Zachování času v dané linii příběhu (pokud se neprolíná např. vzpomínkami).
Důležitý je chytlavý začátek a přímá řeč.
Nestydět se za své pocity a využít je při tvorbě.
Marek Bucko



8. lekce tvůrčího psaní dlouhodobého firemního kurzu 10.2.23

Nedramatizovat část příběhu, která je pro celek nepodstatná. 
Úvodní zarámování pomůže rychleji pochopit děj. 
Rezonance je zdůraznění. 
Dobrý konec může zachránit celé dílo. 
První věta má být úderná.
Vojtěch Veselý



První a poslední věta u čtenáře mohou rozhodnout. 
Rezonance přidá emocionální esenci, je na konci textu. 
Přídavná jména a příslovce brzdí text, slovesa text rozběhnou. 
Proporce příběhu musí být rovnovážné, aby děj byl plynulý.
​Eva Svobodová



Autor o hlavnej postave musí vedieť úplne všetko a nemôže povedať, že neviem
Čitateľ si behom čítania sám doplňuje dej
Rezonancia je len na konci (nadväzuje na poslednú vetu)
Prvé a posledné vety sú veľmi dôležité
Využitie v práci: musíme vedieť a poznať to o čom píšeme.
​Viktoria Jackuliaková Murinová
 


Znát dobře své postavy, pracovat s nimi, udržovat jejich příběh, logiku. Pak to z příběhu pozná i čtenář.
Rezonance na konci příběhu osloví čtenáře, dokáže zanechat hluboký dojem.
Pro svoji práci mít dobré a podrobné podklady pro psaní článků, vystavění příběhu na základě všech dostupných informací.
Lenka Růžková



9. lekce dlouhodobého on-line kurzu pro super-pokročilé 9. února 2023

Na lekci jsme rozebírali bajku Orel a a hovnivál převyprávěnou Janem Werichem. Bajka napsaná Ezopem je mnohem kratší než Werichova. Je to přesně ten případ, když dobrý autor nebo vypravěč může porušit pravidla rétoriky. Zde to opravdu nevadí, je to stále napínavé a posluchač se těší, jak to bude dál.
Pokud mám rozebrat, co vypravěč porušil a kde udělal chyby oproti běžným normám, tak je to délka bajky. Úvod je hodně popisný – orel plachtil, kroužil, honil se atd. popis, co dělal zajíc, to samé. Nemají se používat známá úsloví jako např. jako blesk. Popis stojícího broučka a jeho přirovnání k Vénovi ze vsi, holínku přes holínku a pak je tam další osoba Franta a informace o tom, o čem klábosí. Připadá mi to jako flinta na zdi a není to potřeba. I když je to podle mého vtipné. Koktání a jeho napodobování v pravopise se taky nedoporučuje psát – s hovni, s hovnivá.....
Výraz, že snědl mozek a vykloval srdce se mi nezdá vhodný (myslím, že vše vyklove a sní). 
Jsou tam trochu rozpory v tom, že je to všude do kopce a brouk drží nohou kuličku, aby se neskutálela. Kam? Jak se může Zeus dívat do kraje, když je mlha a není nikam vidět. Delší je taky popis toho, jak brouk shazuje další a další vejce. I mnohokrát se opakuje slovo přestal - přestal jíst, přestala plout oblaka, přestal spát, přestal.... Pomsty je tam docela hodně, prodlužuje to celou bajku. Poučení by tam stačilo jedno, ale i druhé je vtipné, o tom třetím nemluvě. Je to ale čtivé, prostě když někdo umí, tak se všechno povede a je problém něco vytýkat. Dalo mi to strašnou práci.
Bohuna Kopřivová



3. lekce firemního kurzu 7.2. 23 v Simply5
 
Na třetí lekci jsme se naučili, že důležitý je kontext, musím jasně vysvětlit situaci.
Čím složitější text, tím kratší věty - co informace, to jedna věta.
Sdělení nekomplikovat.
Vynechat co nejvíc detailů, které nesouvisejí s hlavním sdělením a nejdou na komoru.
Míša Setvinová



Nekomplikovat věty, zkracovat text.
Jít hned k pointě.
první a poslední věta by měly nejvíc zaujmout. A titulek, samozřejmě.
Boris Gajdoš



Ahoj Dano!
Díky za dnešní fajn kurz.
Už vím, jak napsat dobrý popis a k čemu je.
Používat úderné věty.
Dlouhá souvětí matou a odvádějí do příběhu.
Tečka uzavírá a pomáhá vstřebat informaci.
Všechna pravidla se dají porušit, pokud to funguje (např. Hrabalova nekonečná souvětí nebo Werichova dlouhá bajka)
Přikládám též „háčky“ a komentáře na dnešní Míšin příběh o koni:
Měla by dát včas vědět, že kůň šel vedle. Přímočařejší vysvětlování, psát kratší věty a vyjadřovat se tak, jak „normálně mluvíme.“ Asi by stálo za to více rozvést telefonát s obchodníkem, o koho se jednalo?
Petr Charvát



Když znám vypravěče, mohu často lépe porozumět jeho příběhu.
Bacha na dlouhé úvody.
Není popis jako popis.
Zita Dubová



9. lekce dlouhodobého kurzu v Nových Butovicích 2. února 2023

Každý dělá při psaní nějaké chyby. Ale pokud je pisatel opravdu dobrý, překročení norem čtenář ani nepozná, naopak je to často i přínos. Obecně však platí:
Psaní detailů musí být přiměřené, aby jen podpořilo představivost čtenáře a pisatel nesmí tyto detaily nešikovně vkládat do textu.
Pokud je možno napsat, konkrétní místo nebo jméno tvora, je to vždy lepší než cokoliv abstraktního.
Pisatel má jít přímo k věci, vyloučit nepotřebné pocity co dělal. Časté je taky nevhodné a nadbytečné používání pasiv. Ty se používají pouze výjimečně.
Je zbytečné prodlužovat věty slovy který, jenž, čímž. Těmi vznikají dlouhá souvětí, tzv. přetížené věty.
Nedodržováním úhlu pohledu by mělo být minimální (auto vzdoruje, já přitvrzuji).
Nahodilý verš může rušit (např. mně se nechce učit, nedám se však rušit). Lépe je, se tomu vyhnout.
Zbytečné vysvětlování, pisatel sděluje dialogem a akcí. Je to nudné, když popisuje pocity postav.
Podivné je i napodobování v pravopise. Např. když někdo koktá, je lépe napsat, než rozepisovat ko-ko-koktání.
9. lekce v Nových Butovicích 2. února 2023
Častá a známá je tzv. flinta, která nevystřelí. Autor představí děj, který má změnit výsledek a pak na něj zapomene, epizody nemají opodstatnění.
Stává se, že pisatel odhalí konec příběhu velmi brzy. Je lepší nevědět, jak to dopadne.
Čtenář musí být pohnutý osobami, a ne emocemi pisatele. Autor má vstoupit hluboko do pocitů vymyšlené postavy s odpovídající pozorností.
Afektované psaní odpuzuje stylem, ve kterém se projevuje ego autora. Odrazuje i rádoby vtipné použití metafor.
K dalším prohřeškům patří i hledání komplikovaných cizích slov. Musíme mluvit jasně a srozumitelně a většinou použít to, co nás napadne první, pokud to zní zajímavě a trefně.
Ani příslovce, která upravují slovesa, přídavná jména, nesmí se používat často. Nejhorší je příslovce ve spojení s uvozovacím slovesem. Např. škemral poníženě, vykřikla výhružně, chutná nějak divně.
Je toho pro začátečníka opravdu hodně. Dobrý editor chyby pozná okamžitě, my se to musíme pomalu učit. Je potřeba vycházet z toho, že se sdělení musí řídit gramatickými pravidly. Špatná gramatika plodí špatné věty. Trpný rod a pasiva užívat jen v nejnutnějších případech. Zbytečně neodbočovat v detailech, ztrácí se příběh. Dlouhá souvětí jsou většinou zbytečná. O čem se rozepíše autor, musí to mít opodstatnění, a ne potom se už k tomu nevracet. tzv. flinta na zdi.
V detailech a odbočujících epizodách se ztratí příběh.
Nejlepší autoři občas porušují pravidla psaní. Pokud si autor není jist, že píše dobře, musí se pravidel držet.
Bohuna Kopřivová



21. ledna 2023 v Ypsilonce


Měli jsme na lednovém víkendovém kurzu šikovného a nadaného studenta - herce a seriálovou hvězdu Milana Luptáka. Pozval nás do Ypsilonky na představení Plejtvák, které vypráví příběh slavné české velryby z konce 19. století. Divadlo pro mě bylo o to zajímavější, že jsem se na nové instalaci plejtváka v Národním muzeu podílelela. Dobře tedy znám jeho příběh
Začal roku 1885 v Norsku, kde našli tělo uhynulou velrybu rybáři. Maso a tuk si nechali a kostru nabídli do celého světa k prodeji. 

Inzerát, že je samice plejtváka myšoka k mání za 2000 říšských marek (dnešních asi 200 tisíc korun) doputoval i do 1300 km vzdálené Prahy. Do hostince U Gebauerů na Perštýně, kde se scházelo dvanáct měšťanů, zakladatelů dobročinné společnosti. 
Ti se usnesli, že se na potřebnou částku složí a kostru věnují Museu království Českého, jehož budova právě rostla na Svatováclavském náměstí. A tak ji v Praze máme už více než 135 let. 
Divadelní fikce se mi moc líbila.
Dana Emingerová



7. lekce firemního kurzu Uniqua 27. ledna 2023


Ahoj Dani,
posielam ti opäť materiál z dnešného, opäť výborného, stretnutia. 😊
Naučila som sa:
Uhol pohľadu
· ER forma – rozprávač vidí do hlav všetkým
· Ich forma – to mne rozprávam v tvare JA. Vidíme do hlavy len do hlavy jedného hrdinu
· Du forma – je o tebe. Motlitby su v Du forme. Je naliehavá, pôsobí rozkazovačne.
osoby a teda uhly pohľadu by sa nemali miešať.
Zásah zhora je neočakávaný zvrat v príbehu, ale nesmie ich byť v jednom príbehu veľa, aby to čitateľa bavilo.
Ďakujem za skvelo-kreatívne strávený čas. 😊
S pozdravom Viki Jackuliaková Murínová



Ďakujem za dnešnú skvelú hodinu!
Beáta Lipšicová



Rozpoznání, zásah shůry, zvučnost jazyka
Lenka Růžková  



Soustředit se na jeden závěr. Vyhnout se složité struktuře, když to není nutné - rozdělit nebo zkrátit. Není potřebné zmiňovat jméno, když to vyplyne samo.
Vojtěch Veselý



1. Zvládli jsme Aristotelovu pětku
2. Vyzkoušeli jsme si, co dělá s textem úhel pohledu (er-forma, ich-forma a du-forma)
3. Víme, už, že tento úhel pohledu je třeba držet v celé povídce, nikoliv jako v Cimrmanech: Kousl učitele, když jsem jej káral.
Péťa, 8 let
4. Je třeba dávat pozor i na jednotu a logické použití mluvnického času sloves - nikoliv takto:
„Co budeme dělat?" ptá se Marie.
„Nic," povzdechla Jana.
Dívky si zdrceně sednou...
x - toto by šlo:
„Co budeme dělat?" zeptala se Marie.
Vtom se objeví policejní auto.
„Už nic," povzdechne Jana.
Dívky si zdrceně sednou...

5. Jazyk má melodii. Někdy napíšeme vše správně a přece text drhne, protože není zvukomalebný:
Zaparkoval jsem u parku. x Zastavil jsem u parku.
Dana



formy rozprávania ich/er/du,
rozprávanie v „du“ forme v dlhom texte môže byť náročné, komplikované (Vaškov komentár),
každá forma má inú dynamiku, energiu (Beatin príklad)
zásah zhora treba vysvetliť
Naděžda Legerská



 8. lekce on-line kurzu 26. ledna 2023
Děkuji za poslední lekci a za lednový Zpravodaj. Hlásím se na prezenční hodinu 15. 2. v Nových Butovicích s nakladatelem Petrem Himmelem z Garamondu. Stejně tak pojedu rád v březnu na literární dílnu na Loučeň.
Martin Paruch



1. Zvládli jsme Aristotelovu pětku
 
2. Vyzkoušeli jsme si, co dělá s textem úhel pohledu (er-forma, ich-forma a du-forma)
 
3. Víme, už, že tento úhel pohledu je třeba držet v celé povídce, nikoliv jako v Cimrmanech: 
Kousl učitele, když jsem jej káral.

4. Je třeba dávat pozor i na jednotu a logické použití mluvnického času sloves - nikoliv takto:
„Co budeme dělat?“ ptá se Marie.
„Nic,“ povzdechla Jana.
Dívky si zdrceně sednou...

- toto by šlo:
„Co budeme dělat?“ zeptala se Marie.
Vtom se objeví policejní auto.
„Už nic,“ povzdechne Jana.
Dívky si zdrceně sednou...

5. Jazyk má melodii. Někdy napíšeme vše správně a přece text drhne, protože není zvukomalebný:
Zaparkoval jsem u parku. x Zastavil jsem u parku.
Eva



Video z konference na YouTube

V životě jsem si prošla jedním z nejnáročnějších období, které můžete zažít. Šikanou. Poznamenalo to mé fyzické i psychické zdraví tak, že jsem uvažovala o sebevraždě. Naštěstí jsem ve svém okolí měla pár bytostí (schválně píšu bytostí, protože jednou z nich byl i můj pes Figaro), lidí, kteří mi byli ochotni pomoci a poskytnout i tak důležitou psychickou podporu. Už jsou to asi tři roky zpátky a jak je vidno, pořád jsem tady. Žiju jenom díky nim, a taky proto, abych podvědomí o nebezpečnosti šikany mohla dál šířit. Proto jsem i minulý rok vystupovala na 5. ročníku řečnické konference, kterou každoročně pořádá organizace TedX, speciálně u nás je to TedXpragueED. Vyprávěla jsem tam svůj příběh, video je na YouTube. Dále se také snažím věnovat tématu šikany i na kurzech Tvůrčího psaní podle Lustiga, které vede Dana Emingerová. Již jsem napsala pár příspěvků, které mám na webu, a snažím se o tom psát dál i na svém blogu. Myslím si totiž, že je důležité, aby si lidé uvědomili, jak nebezpečná může být nejen fyzická, ale především psychická šikana, která častokrát zanechá mnohem horší následky. Kolik lidí ve vašem okolí potřebuje vaši pomoc, a vy o tom ani nevíte? Proti šikaně se zkrátka musí bojovat, jen mít vůli, chuť a odhodlání. Jenom pak se totiž může něco…změnit.
Jasmin Carmel



Živel Lustig
Milá a vážená paní Emingerová,
vracím se k Vaší krásné knize Živel Lustig, povedla se, má v sobě "něco", co motivuje, inspiruje dál tvořit ve chvíli, kdy člověk sám hledá a najednou v knihovně sáhne po této knize - je v ní krásné "člověčenství" a mnohem, mnohem víc...
Jsem autorkou knižky Banky, jak je neznáte, i netradičního programu vycházek Prahou a jejich textů. Víc samozřejmě ráda sdělím...  není nad osobní rozhovor.
Budu velice, velice ráda za skulinku času ve Vašem diáři. Děkuji za Vaši laskavou odezvu.
Upřímně
Lada Hetflišová




Ahoj Dani,
svůj dojem z prvního kurzu s Tebou prezentuji pokusem o bajku, která se jmenuje 
Nadutec a kritik
Ten, kdo si myslel, že umí psát, prezentoval svůj výtvor tomu, kdo umí psát. Kulometná palba kritiky měla kadenci TA - TATATATA!
Poučení: Je-li vám vaše literární ego milé, nikdy svou prvotinu nečtěte Daně Emingerové.
Děkuji za vše!
Dana Zamazalová



2. lekce dlouhodobého firemního kurzu v Simply5 24. ledna 2023

Přímá řeč v příběhu vtahuje víc do děje
Neradi odstraňujeme z textu to, co se nám povedlo, byť to tam nepatří (zabíjení miláčků)
Příběh má začátek, prostředek a konec, ale taky musíme vědět, proč to píšu, jaký má text smysl
Petr Charvát



První věta má být krátká
Klidně mohu použít přímou řeč už v první větě
Metafory někdy lépe zafungují - vtáhnou do problému víc než popis
Dát si bacha na nadpis, aby nezaváděl jinam
Pokud je to záměr, v češtině mohu přecházet z minulého času do přítomného
Petra



Naučila jsem se, že
- přímá řeč opravdu mění dynamiku příběhu
- není nutné striktně doržovat jeden mluvnický čas, je  možné ho v případě potřeby záměrně střídat
- chtěla bych si udělat větší jasno v tom, kde je hranice mezi důležitými a zbytečnými informacemi 
Kristýna



U letistě existuje super místo na výhled
Uvědomila jsem si důležitou roli pointy
Zita Dubová



Není třeba psát dlouhé věty.
Důležitost přímé řeči.
Líčení pomoci akce je poutavější než popis.
Naďa



Přítomný čas čtenáře vtáhne víc do děje.
Literární cihly jsou: dialog, popis, akce.
Text se nesmí přesytit metaforami, ale je dobré je používat.
Domča Pirosková


8. lekce dlouhodobého kurzu 19. ledna 2023 v Czech Photo Centre v Nových Butovicích









Kurzy tvůrčího psaní s Danou Emingerovou v galerii Czech Photo Centre. Skvělé a inspirativní setkávání s lidmi, které baví psaní. A mezi fotografiemi to nemá chybu!
Veronika Souralová



Na výstavě O PTÁCÍCH A LIDECH v Czech Photo Centre odkrývají fotografie Ladislava Hovorky a Jiřího Hřebíčka leccos z toho, co je normálně lidským očím neviditelné. Lehkost a ladnost ptačího letu a lidská krása nahého těla spolu korespondují v přesvědčivém výtvarném souznění. Děkujeme ředitelce galerie Veronice Souralové za nádherné prostory a inspirativní kulisu pro lekce tvůrčího psaní. Právě tady proběhne 15. února setkání s šéfem nakladatelství Garamond. 
Dana Emingerová



Ahoj Dano,
mě opravdu zaujal “divácký ohlas” k mému textíku Tchyně a bramborové placky a udělal mi radost. Zřejmě v tom duchu mám psát. 
Pro mě je to drsný text, chudák máma/tchýně Marta, ale zároveň je to ze života. A pojmenovat ty “hnusárny”, který člověk může cítit vůči svým nejbližším, je velmi úlevné.
Jitka Sova



Dobrý den, Dano,
s radostí oznamuji, že třetí lednový týden náš rozhlasový seriál o výuce slohu na školách jede.
Ještě jednou moc děkuju za Váš příspěvek o psaní (2:40).
Míša Ditrichová, ČRo Vltava



Vyberte si literární postavu. Připravte si krátký příběh ze svého důvěrně známého prostředí, ve kterém se běžně pohybujete – ranní boj o koupelnu u vás doma, cesta do školy, hádka se šéfem u vás v kanceláři, milostná scéna s vaším partnerem... Důležité je, abyste se drželi reality vašeho všedního dne. Vepište literární postavu do příběhu tak, abyste zachovali její charakter, ale zároveň jste uchovali věrohodnost vašeho světa. Více zde. A příklady: Popelčino daňové přiznání a Saxana.
Nataša Richterová



Nedokážete si najít čas na svoje písmenka? Ztrácí se vám ze života ten pocit, kdy psaní dává křídla? Nejvyšší čas přečíst si Danin Zpravodaj a přihlásit se zase do některého z kurzů Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou. Možná se tam někde potkáme.
Míša Štěpánka Sedláčková



6. lekce firemního kurzu v pojištovně Uniqa 13.1. 2023

Ďakujem za výživné dve hodiny
- Veselá a smutná esencia je tenká hranica a závisí od nej otázka vzdialenosti
- Čo je rozpoznanie, zásah z hora
- Striedanie literárnych tehál v texte zabezpečí dynamickosť textu
- Je dôležité aby sme v texte vysvetlili postavu a nepoužívali len meno, ktoré čitateľ nepozná
- Vedieť pracovať s esenciami je dôležité vedieť opísať aj erotickú esenciu, ale aby bola poňatá jemné a skôr o emóciách
Viktoria Jackuliaková Murinová



Když není esence dostatečně vyjevena v jednom okamžiku, je potřeba ten okamžik rozvinout či jinak popsat. 
Je potřeba pracovat se symboly či zvyklostmi, které jsou všeobecně známé.
Je rozdíl mezi literární esencí hnusnou a nechutnou. 
Vojtěch Veselý   



1/ Pripomenutie pravidla: Literárna realita vs. skutočná realita: reálna prezývka „Sníh“ môže evokovať rôzne veci a nemusí čitateľa smerovať tam, kam vedieme príbeh. To isté s menom psa Ela.
2/ Pravidlo hlavy v príkope: v literárnom prejave si môžeme niečo zľahčiť (Když nevíš, jaké i/y se píše ve slově mince, napiš groš!)
3/ Pozor na to, či má čitateľ rovnaké poznatky, ako my (kultúrne zvyky, spoločenské konvencie, tradície, firemné, odborné, skratky v textoch)
Naděžda Legerská



Pozor na rytmus, aby nebyl jednotvárný.
Když použiju jméno, musí být jasné, zda jde o manžela, dítě nebo psa.  
Vdovy nosí prstýnek po manželovi. Vdovci také...?  
HNUSNÁ esence je zpravidla hnusná LIDSKY. Jiné hnusoty mohou vyvolat spíše pobavení nebo smích.
Eva Svobodová



Pozor na rytmus, opět nezavádět příběh jiným směrem třeba chybným jménem nebo zmíněním předmětu, který nehraje v příběhu roli, ale nějak na něj upozorňujeme.
Lenka Růžková



7. lekce dlouhodobého on-line kurzu 12. ledna 2023

Na 7. lekci jsme probírali příběh a zápletku.

Kde se vzal ten termín?
Zápletka – v angličtině PLOT - pochází ze starofrancouzského slova complot, které znamená tajný plán nebo spiknutí. Aristoteles nazval zápletku mythos, a tvrdil, že je „duší“ veškeré tragédie.

Na zápletku existují dva rozdílné pohledy:
Jedni autoři a učitelé psaní uvádějí, že zápletka je základ dobrého příběhu a dodává mu smysl a šmrnc. Jiní tvrdí, že zápletka je nešetrná, mechanická a netvůrčí. Že pro dobrého spisovatele je posledním východiskem a naopak první volbou pro tupce.

Co je tedy zápletka?
Jde o sérii událostí, které tvoří hlavní děj příběhu. Je to to, co se v díle děje. Je to řada propojených prvků, které nutí hlavní postavu(y) vydat se na cestu (fyzicky nebo mentálně a emocionálně nebo vše dohromady). A ta cesta vede k vrcholné události a rozuzlení. Je to druh energie. Existují definice různých autorů, teoretiků i profesorů literatury, grafy, diagramy, pyramidy, ale já si myslím, že každý z nás si postupem času vytvoří nějakou svou definici. Každý máme svůj jedinečný přístup k tvorbě, každý máme jiné vidění světa.

K čemu slouží?
Poskytuje strukturu, buduje napětí a vzrušení a udržuje čtenáře ve střehu. Je to pohyb, který čtenáře táhne od „odstavce k odstavci a kapitoly ke kapitole“. Vyvolává ve čtenáři „pocit, že se někam dostává“. Bez děje by příběh nebyl ničím jiným než expozicí nebo řadou vzájemně propojených myšlenek. Nedošlo by k žádné hybnosti, díky čemuž by byl příběh nezáživný, popřípadě by působil, že chcete čtenáře poučovat.
Zápletka rozvíjí vztah příčiny a následku. Postavy se rozhodují a prožívají důsledky svých rozhodnutí, dobré nebo špatné. Jinými slovy, děj nezahrnuje jen co , ale také jak a proč .

7. lekce dlouhodobého on-line kurzu 12. ledna 2023

K tradiční zápletce patří tyto prvky:
Zvraty – postavy zažívají nesnáze, dílčí porážky, řeší dilema a to vše čtenáře zaujme. Zvrat se může odehrát kdekoli v díle. Katastrofy bývají zpravidla až na konci.
Objevy – postavy by měly samy o sobě něco zjistit, nebo o jiných lidech nebo o světě, o Bohu… Objevy můžou být ústředním tématem, ale také jen mohou postavě dodávat hloubku a komplexnost a vzhledem k zápletce jsou vedlejší. Měly by vždy ale souviset s hlavním problémem.
Komplikace – postavy by měly (nejčastěji na začátku) zjistit, že problém, kterému čelí, nemá žádné snadné řešení. Jak se děj odvíjí, složitost řešení by měla narůstat a s jeho vyřešením by to v jednu chvíli mělo vypadat blbě! Také vlastní činy postavy mohou generovat další potíže, které situaci spíše zhorší, než zlepší.
Řešení – Dílo by mělo dospět k závěru, který uspokojí zájem čtenářů o postavy a uzavře předložené problémy. Obvykle k němu dojde po vrcholné události – může to být významný zvrat nebo katastrofa. Řešení by nemělo přinášet nový prvek, čerpá jen z toho, co už bylo v příběhu řečeno nebo naznačeno. Řešením může být odhalení něčeho skrytého, obtížné rozhodnutí postavy, rozlousknutí hádanky, objevení neznámých míst…

Když začnete psát, tak zápletka nemusí být ještě úplně jasná, může přijít až časem. Počáteční nápad se může týkat „jen“ zajímavé postavy či události.

Zde najdeme encyklopedii všech archetypálních zápletek, které známe: 
Cizoložství, 
Dobrodružství fantastické, Dobrodružství v přírodě,
Dospívání, 
Podvod, Podvedený podvodník, Falešná identita, 
Smrt, Válka,
Pád do šílenství, 
Objevení lži, Objevení tajného života, 
Zhroucení domácího prostředí, Rodinná sága,
Zakázaná láska – vítězná, Zakázaná láska – tragická, 
Posedlost, Stalker
Člověk proti apokalypse / strojům / světu, Pohřešovaná osoba, Rivalita, 
Zkouška transformací (Pygmalion), 
Metamorfóza (F. Kafka - Proměna), 
Pomsta (V. Fischl - Dvorní šašci), 

Úkol: Vyberte si ze seznamu nejčastějších zápletek jednu a napište příběh. Je jedno, zda ze současnosti, minulosti nebo budoucnosti.
Nezapomeňte, že zápletka rozvíjí vztah příčiny a následku. Postavy se rozhodují a prožívají důsledky svých rozhodnutí, dobré nebo špatné. Jinými slovy, děj nezahrnuje jen CO, ale také JAK a PROČ.
Nataša Richterová





Český rozhlas Olomouc bude v únoru vždy v sobotu od 18. 05 (po zprávách) vysílat v pravidelném cyklu SETKÁNÍ S LITERATUROU mé povídky, a to MARIÁŠDÝMKU A KNIHOVNÍKAStanici lze naladit buď na webu (stačí zadat ČR Olomouc) v uvedeném čase a nebo si pořad poslechnout v čase jiném, ale jen do týdne po vysílání. Pokud si tedy najdete půlhodinku každý únorový víkend a nebudete zklamáni, dejte na našich FB stránkách Psaní dává křídla vědět. Za tuhle zpětnou vazbu budu rád.
Jiří Wilson Němec



Hello dear!
For me, a surprise and a great joy is the Czech translation of the poem "Beehive" - ÚL! Immense thanks to Marzia for the translation! I am, of course, ready to submit the text of the translation for publication on PSANÍ PODLE LUSTIGA. 
Dima 
Дмитрий Строцев



Firemní kurz pro Simly5 - 1. lekce 10. ledna 2023

Kurz tvůrčího psaní ma dnes naučil, že zlé známky zo školských slohov mi zbytočně doma zavarili.
Na druhú stranu, ako všetko, tak aj tvorivé písanie sa drží pravidiel... a ja to nemám rada.
Každopádne sa těším na to, čo nás pani Dana naučí. :)
Domča



Zaujalo mě porovnání textů psaných jako popis versus reálný zážitek.
Učíme se celkově vnímat práci s textem.
V práci pak můžeme zvážit, abychom zapojovali více citací, používali barvitější vylíčení.
Míša



Nepolíben literární tvorbou, dozvěděl jsem se, o čem bude kurz a jaká jsou pravidla psaní.
Petr



Titulok je polovica úspechu. 
Je dobre čítať po sebe vety - ak je tam zádrhel, gtreba zjednodušit.
Boris



80 % úspěchu tvoří nadpis, 20 % pak první věta.
Spíš popisovat, aby si čtenář udělal vlastní představu (sluníčko svítilo, tráva voněla), než hodnotit (bylo hezky).
Zita



Dozvevedela som sa:
kdo je Arnošt Rustig
že nie každý príbeh potrebuje mať dlhý úvod, ako nás učili v škole
čo je predstavenie na základe akcie
že je najdôležitejší titulok a prvá veta




Víkendový kurz pro začátečíky i pokročilé 7.-8. ledna 2023 na Vinohradech




Moc děkuji za vše, bylo to super. A přikládám, v čem jsem se posunula trochu kupředu nebo nastartovala proces:
1/ po dlouhé době jsem tvořila jen pro radost z tvorby
2/ našla jsem bandu skvělých kritiků, naslouchám názorům lidí, které bych jinak nepotkala - úžasné spektrum! - a zkouším rozumět jejich úhlu pohledu
3/ učím se používat Occamovu břitvu a škrtám a škrtám .-)
4/ opravdu přemýšlím nad co nejlepším nadpisem (jasně že v kontextu myšlené cílovky)
5/ zkouším přepsat jinak, co napsali jiní - sděluji a nemám strach z reakce publika
Jana Brabcová



7.-8. ledna 2023 na Vinohradech
Ahoj Dano,
posílám krátké shrnutí toho, co jsem si z lednového víkendového kurzu odnesla:
- co je to Aristotelova pětka. To pro mě bylo opravdu nové a musím říct že jsem si nový styl psaní v duchu hudební vzpomínky opravdu užila. Je vidět, že se stále mám co učit ;-).
-  úžasným obohacením byl i herec Ivan Lupták, nevěřila jsem že by se mi ho někdy podařilo vidět naživo, natož s ním mluvit, podat si s ním ruku a být s ním na jedné tvůrčí lodi. Takže i za to děkuju.
Tvé kurzy mi vážně dávají hrozně moc.
Těším se na zítřejší čtvrteční lekci (dlouhodobého kurzu). A samozřejmě si zamlouvám Loučeň, tu si nenechám ujít!
Jasmin Carmel



7.-8. ledna 2023 na Vinohradech

Ahoj Dano!
Děkuju za víkendový kurz, bylo to moc fajn. Pro mě je celkem obtížné sepsat v deseti bodech, co nového jsem se naučil. Tak napíšu jen pár vět. 
Už před časem jsem četl tu knihu od Stephena Kinga O psaní nebo od Haruki Murakamio knížku Spisovatel jako povolání. Takže jsem si spíš spoustu věcí u tebe na kurzu zopakoval, připomněl a potvrdil.
Pro mě nejcennější bylo setkání s Vámi se všemi. Po dlouhé době jsem se zas vymanil ze své bubliny a potkal se s lidmi úplně odjinud, z různých profesí. Každý byl úplně jiný a do kurzu přinesl něco svého. Moc rád se potkávám s tvůrčími lidmi a to se mi o víkendu poštěstilo.
Jak už jsem naznačil v neděli na konci lekce, rád bych psal. Víc psal. Baví mě to a cítím vnitřní potřebu psát (i když to nic neznamená, tuhle potřebu má hodně lidí a většina z nich by to rozhodně dělat neměla, třeba do té skupiny patřím i já). Nicméně mám v hlavě celou řadu témat a námětů, ale nedokážu je rozvést v delší a ucelenější text. Nevím jak začít. Skládám si to jen v mysli, ale kolem počítače, kam bych to měl napsat, jen kroužím, protože jakmile k němu zasednu, cítím podivný závazek a zablokuju se. Zkrátka jsem se k tobě na kurz přišel "nakopnout". Ale ten kratičký příběh o večeři jsem rozvinul, takže jsem si sedl a psal jsem. Třeba se mi to "nakopnutí" povedlo. Třeba z toho bude něco víc. Uvidim. Když se na něj podíváš a dáš mi ještě zpětnou vazbu, budu rád. 
Každopádně děkuju, měj se bezvadně a budu rád, když dorazíš na toho Plejtváka do Ypsilonky
Ivan Lupták



7.-8. ledna 2023 na Vinohradech

Zdravím přátelé,
chtěl bych všem poděkovat za skvělý čas strávený na kurzu. Jak už jsem předeslal při představování, pracovně se, bohužel, zabývám trochu jinými věcmi, než jsou ty tvůrčí, a tak pro mě byl čas strávený na kurzu velkým duševním občerstvením. Občerstvením se skvělými texty, se zamyšlením i humorem, za což vám ještě jednou díky.
Mějte se moc hezky a budu se těšit zase někdy, někde na viděnou a třeba i mimo kurz.
Míra Tichý



Milí přátelé,
souhlasím s Mírou, byl to skvělý, intenzivní víkend. Díky Vám a především Daně. Asi se budu opakovat, ale je naprosto výjimečné vzájemně vytvořit atmosféru pohody, porozumění, sdílení svých zážitků a prožitků.
Celý týden doháním pracovní povinnosti za předchozí období ( nemoc, Vánoce apod.). Nebyl den, kdybych ať již reálně nebo vy myšlenkách nevrátila, jak své nápady v povídkách opravit a vylepšit. Ale pořád to není ono. Chtěla bych, abych den měl minimálně 48 hodin. Taky jsem si googlila tu umělou inteligenci, o které nám říkala Jana na obědě.
Jen pro představu, jak je to s námi právníky. Po víkendu trpím trochu schizofrenií.
Píšu žalobu, potom vyjádření za obžalovaného, hned na to smlouvu. Vždycky mi vytane na mysli : HLAVNĚ AŤ soud NEDOPISUJE V HLAVĚ. To by byl průser. Mohl by mu napařit víc, než by si zasloužil.
Nebo v rozvodovém řízení : MOC ŽÁDNÝ POPIS AKCE nebo moc žádné EMOCE, zatím to vypadá nadějně. Možná se nakonec rodiče dohodnou a neroztrhnou to dítě vejpůl. Tady by DĚJ moc NEPOSUNUL věc dál.
Tak docela zůstává pro obojí stejné : KRÁTKĚ VĚTY, protože právníci dokáží napsat jedno souvětí na půl stránky a laik, aby si na jeho rozluštění vzal překladatele.
Potom dost taky funguje : ZAČATEK, PROSTŘEDEK a KONEC. Něco je dané, popíšu to, zašmodrchám a nakonec chci, aby soud rozhodl, že řemeslníkům, kteří odflákli svou práci a ještě to neudělali včas, jsem nemusela doplatit celou dohodnutou cenu díla a ještě k tomu s úroky a smluvní pokutou.
Taky je dost dobrý vždycky vědět : PROČ TO PÍŠU. Že by : aby mi klient zaplatil ? Taky někdy. Naštěstí ale ještě i po dvaceti letech mám pocit, že můžu smysluplně rozhýbávat soukolím spravedlnosti. I když je trochu zarezlé a někdy to trvá ho ho chodu.
Taky je dobré pravidlo : ZAUJMOUT, POBAVIT a nakonec POUČIT
Někdy pracovníci justice pobaví, a ani o tom neví. Např. třikrát nezaplacená jízdenka MHD po šesti korunách, a ejhle za deset let dluh na nákladech exekutora dosahuje třicet šest tisíc.
Někdy mě taky dostane absurdita samotných kauz : NEČESANÝ, který se pokusil zavraždit KADEŘNICI ... asi mu chtěla dělat módní vlny ( promiňte za ten černý humor).
A POUČENÍ na závěr : vězte, že máte právo na poučení, před, v průběhu i po. Protože, i když nemáte pravdu, a v prvním kole vám to dají v rozsudku "sežrat", máte velkou naději, že odvolací soud věc vrátí soudu prvního stupně, že vás právě zapomněl poučit kvůli blbosti. Takže jen to nevzdávat.
Tak zase někdy na viděnou a na slyšenou, buď v Ypsilonce nebo na Loučeni u Thurn-Taxisů a Kateřiny Šrámkové.
Radka Vodičková



Co jsem se naučila 7.-8. ledna:
1. Příběh nesmí být nuda !!
2. Zvolit první větu tak, aby podchytila pozornost čtenáře.
3. Mít na paměti gradaci textu.
4. Snažit se vystihnout pointu psaného příběhu.
5. Vystříhat se balastu a zbytečně dlouhých vět.
Milada Trojanová



Dobrý podvečer, Dano,
posílám svoje výtvory a původní úkol. A co jsem se naučila:
že je třeba při psaní textu myslet i na "neviditelnou" část, proč jsme příběh psali
že je třeba čtenáři dát prostor pro jeho fantazii a ne ho zahltit množstvím upřesňujících informací
že si mohu vymýšlet a nemusím se vázat tím, jak se to skutečně stalo (s tím se ještě budu muset hodně popasovat)
že se nemusím držet v podstatě žádných pravidel, ale zároveň je fajn některá pravidla dodržovat, protože to pak funguje
že ze mě asi žádný spisovatel nebude, ale psaní může být fakt zábava
že mám fajn kamarády, kteří mě zakoupením tohoto kurzu trochu postrčili a také poslali mezi zajímavé lidi
Dana Velehrachová



Ahoj Dano,
Děkuji za dnešní den. Strašně to uteklo a bylo to fajn.
Co jsem se dnes naučila:
· Psaní nesmí být nuda
· Psát vše jako detektivku a očekávat co přijde
· Přemýšlet pro jakou cílovou skupinu píšeme
· Dobrý text musí vyvolat emoce
· Porušování pravidel posunuje umění
Lenka Prosecká   



7.-8. ledna 2023 na Vinohradech
Co jsem se naučila 7.-8. ledna:
1. nikdy se nezavděčím všem, nepíšu pro všechny čtenáře
2. důležitost názvu a uvedení do děje
3. proporce příběhu, možnost přímé řeči
4. neopakovat slova
5. zkracovat a zjednodušovat text
Ještě jednou moc děkuji a těším se zase příště.
Kateřina Purmová



Ahoj Dano,
velmi děkuji za dnešní inspirativní den. Moc jsem si to užil. Zároveň zasílám 5 věcí, které pro mne byly dnes nejdůležitější:
1. Klíčem ke čtenářovi je POUTAVÝ NADPIS (80%) a první věta (20%). Když čtenáře nenadchnu, je velké riziko, že ho ztratím.
2. Cihly každého příběhu (aby fungoval) jsou: POPIS, DIALOG, AKCE
3. Je dobré "NEDĚLAT LITERATURU", ale vyprávět příběh tak, jak bych to čtenáři říkal do očí. Srozumitelně, nekošatě, jednoduše (věty i jednotlivá slova).
4. NÁLEPKU SI TVOŘÍ ČTENÁŘ. Autor nepopisuje charakter (člověka, krajiny, prostředí apod.), ale představuje ho na příběhu a nechá na čtenáři, aby si doplnil nálepky sám (chytrý, odvážný, urputný, ... překrásný, opuštěný, nevlídný)
5. Každý příběh musí PŘEDAT POUČENÍ. Bez toho vlastně tvorba vůbec nedává smysl. Jasné sdělení.
Přeji příjemný večer
Martin Růžička 



7. lekce dlouhodobého kurzu 5. ledna 2023 v Czech Photo Centre v Nových Butovicích




Milá Dano!
Jsme rádi, že Vás v roce 2023 opět máme zpátky v Czech Photo Centru. Psaní mě baví, a tak se těším, že zase budu s Vámi chodit na kurz tvůrčího psaní.
Veronika Souralová



Srdečně Tě, Dano, zdravím v novém roce. Přeju elán a trvání vitality, kterou stále hýříš. Tak k tomu jen zdraví a toho kupu... 
Český rozhlas Olomouc bude v únoru ve svém pořadu Setkání s literaturou vysílat mé tři povídky, a to MARIÁŠDÝMKU A KNIHOVNÍKA. Mám radost, neboť od roku 2019, kdy zpracovali několik mých vánočních povídek, bylo z jejich strany ticho. 
Myslel jsem si, že mě hodili přes palubu, ale ne. 
Tak se těším, jak to připraví, kdo bude číst a vůbec...
Wilson



Posílám informaci o lednovém spisovatelském on-line festivalu Kafe s múzou, který vede Martina Heš. Další kurz pro začátečíky s názvem Časté chyby v literárních soutěžích a jak se jim vyhnout pak nabízí zdarma Katka Kalivodová Foltánková, literární porotkyně ze soutěže Vyškovský cedník. To jen tak pro zajímavost, kdyby to někoho zajímalo. 
Nataša Richterová



Tvůrčí psaní mě zaválo do Žďáru nad Sázavou a to přímo na zámek! 
Horácká galerie pořádá v rámci projektu CREDNET zajímavé workshopy pro muzea, galerie, školy a knihovny. Hodila jsem se jim s tvůrčím psaním do programu. 
Ale ještě nedávno bylo pro mě nepředstavitelné někam jen tak přijet, postavit se před cizí lidi a vykládat jim o tom, co mám ráda - o psaní, o tvorbě, o knížkách a o učení…
A nebylo to jen o přednášení, stihli jsme i krátké cvičení, aby účastníci na vlastní kůži vyzkoušeli, jak to v kurzech psaní chodí . Také já si z workshopu odnáším poznatky, především z oblasti marketingu a komunikace. Je prima naučit se něco nového! 
Nataša Richterová



Ahoj Dano!
Doufám, že to, co jsem o Tvých kurzech píšu, nebude příliš patetické 😊. Ale napadlo mě to v noci, když jsem nemohla usnout po večerním čtení našich tabu
Mám v břiše nějaký, zatím nepojmenovaný, orgán. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, tak ani nevím, jestli ho mají všichni. Asi ano, jen ho možná mají jinde než já. Ale umístění není důležité. Vím o něm odjakživa. Vzpomínám si, kdy jsem ho začala vnímat poprvé. Seděla jsem s tátou na zahradě. Vlahý jarní podvečer, táta spokojeně pokuřuje. Právě mě totiž učil naroubovat jabloň a naočkovat růži. Teď budu celé léto napnutě čekat, jestli se moje rouby a očka uchytí. 
Cítím takové vnitřní vzrušení, nedočkavost, ale i velkou spokojenost. Do té doby neznámá směsice pocitů se rodí někde uprostřed břicha a rozlévá se mi po celém těle. Táta si všiml mého rozpoložení a hned mi to vysvětlil: 
„To je pocit z dobře vykonané práce. Tak je to vždycky, když tě těší to, co děláš.“ 
Tento okamžik jsem si uložila hluboko do paměti. Tak hluboko, že jsem na něho časem pozapomněla.
Přešla léta, puberta, první lásky, první polibky, první sex. Pak svatba, děti…všechny tyto okamžiky byly šťastné. Ale to je jiné štěstí, sídlí a rozlévá se u mě v těle z jiného místa. Jak už to tak bývá, střídá se během života dobré i špatné, pocity se míchají. Štěstí už nebývá tak intenzivní, a intervaly mezi šťastnými okamžiky se prodlužují. Nahrazuje ho spokojenost. Pozdně střední věk už se jeví jako vyvážené období, bez větších emočních výkyvů.
Brno 3.-4. listopadu 2018
Pak ovšem přišla výhybka. Zlákána kamarádkou jsem absolvovala „Kurz tvůrčího psaní Dany Emingerové“. Vůbec jsem netušila, do čeho se řítím. Nikdy v životě jsem pořádně nic nenapsala, měla to být jenom taková malá, zábavná epizoda v mém životě. 
První úkol byl jednoduchý: napsat povídku na dané téma. Bylo to raz dva. Co ovšem bylo zvláštní, že jsem po dokončení zase ucítila ten podivný pocit v břiše. Jako tenkrát na jaře. Na rozdíl od žlučníku, který ukládá nevyřčenou zlost a formuje si ji do malých, ostrých kamínků, tento můj orgán funguje úplně jinak. Usazuje mi úsměv na tvář, činí mě velkorysou, nadšenou, až altruistickou. Bezelstné dětské štěstí mě celou vyplní. Zvenčí to možná vypadá, že jsem požila nějakou návykovou látku ve větším, než malém množství. 
A já se tak i cítím. A cítím se tak už pořád, protože díky Daně a mým spolužákům ze psaní jsem obklopena, byť i virtuálně, úžasnými lidmi, se kterými se vznášíme na stejných vlnách. Můj nepojmenovaný orgán vytrvale pumpuje do organismu dopamin, endorfin, serotonin, a bůh ví, co ještě. Při psaní jsem zase malá holka, která právě naočkovala svou růži, a netrpělivě čeká, jestli vykvete.



Milí přátelé psavci!
Přeju Vám veselé Vánoce a klidný rok 2023. Lyžařský pozdrav z krásně zasněžených Dolomit posílá
Dana

PS. Více ve Vánočním zpravodaji.



Drahá Dano, milá Mileno a všichni účastníci kurzů,
přeji Vám hezké prožití vánočních svátků tvůrčích úspěchů.
Asja Žilová



Krásné Vánoce po boku nejbližších a v roce 2023 hlavně pevné zdraví a stálý úsměv na rtech přeje
Zuzka Kratochvílová a spol 



Krásné Vánoce a rok 2023 ve společnosti vašich nejbližších.
Denisa Faltová



Ahoj Dano,
přeju nádherné svátky Tobě a Tvým nejbližším, přátelům, známým, ale taky kamarádům a to i z té zvířecí říše... a nový rok prožitý v pevném zdraví se štěstím přilepeným na zádech.
Děkujeme za přání ve Vánočním zpravodaji a já i za tvoje kurzy, na kterých jsem se pro svou tvorbu dozvěděla spoustu věcí, který jsem potřebovala vědět a poznala na nich plno fajn lidí.
Petra Zelenková + Vikča



Setkali jsme se před Vánocemi s Reném Nekudou. Chystáme literární olympiádu.
Moc se mi líbí jeho rozhovor o výuce literatury na školách, v němž mimo jiné uvádí:
"Poslední dobou rád říkám, že psaní není o tom, co tam dát, ale co tam nedat. Skutečné řemeslo je vytáhnout z té velké množiny všech možností jen to nejzajímavější a umět se zbavit toho, co tam nepatří. Takže důležitá je soudnost a nadhled. A to je řemeslo, dá se to pojmenovat a učit."
Dana



Finalisté litoměřické soutěže Máchovou stopou 2022

Vážená paní Emingerová,
uplynul měsíc a já již pomalu organizuji další, v pořadí již 15. ročník literární soutěže Máchovou stopou. Protože ohlas účastníků Vašeho kurzu tvůrčího psaní (12.11.2022 v litoměřické knihovně) byl pozitivní, dovoluji si Vám nabídnout realizaci kurzu také v příštím roce. Zatím jsem pouze jednou v historii soutěže opakovaně tuto možnost nabízel. Porotci příštího ročníku budou spisovatelé Magdalena Platzová a Miloš Doležal, druhý kurz tvůrčího psaní povede doc. Radek Malý z katedry žurnalistiky FF UK.
Dejte mi, prosím, zprávu, zda byste byla ochotna tento kurz za stejných podmínek v sobotu 11.11.2023 vzít. Těším se na Vaši odpověď.
Z Litoměřic zdraví
Petr Bašus



13. prosince 2022
Projekt CREDNET 13. 12  2022
Chodí mi stále nové výzvy a většinou v tom mají prsty tyhle dvě báječné ženy: Dana Emingerova a Věrka StaňkováJedna taková výzva mě zavála do Žďáru nad Sázavou a to přímo na zámek! Horácká galerie pořádá v rámci projektu CREDNET zajímavé workshopy pro muzea, galerie, školy a knihovny. Tentokrát na téma kreativita. A tak jsem přijela a povídala. O psaní, o tvorbě, o knížkách a o učení. O tom, co mi to dává. A nebylo to jen o přednášení, stihli jsme i krátké cvičení, aby účastníci na vlastní kůži vyzkoušeli, jak to v kurzech psaní chodí . A jako třešnička na dortu, prohlídka v multimediálním Muzeu nové generace a noc v zámecké věži! Tak nějak tuším, že tu nejsem naposledy!
Nataša Richterová



Dobrý den, Dano,
moje sestra Hanička nachází v rodinném archivu různé poklady, občas mi nějaký přepošle.
S Arnoštovou povídkou z časopisu Pionýr z roku 1961 mne však zaujal i minikomiks pod ní.
Vzpomněl jsem si po jeho přečtení na Tvé kurzy a jak posluchačům vštěpuješ vyjadřování prosté pleonasmů. V tom komiksu je skvělý příklad slohové úspornosti, byť v nadsázce. Z obojího jsem si shrnul, co je též v životě důležité: Mít víru, znát míru.
Vláďa Hnát
Pionýr 1961



Důležitou součástí vypravování je gradace. Gradace je část (věta, odstavec, ale i kapitola), v níž se postupně zesiluje význam použitých slov nebo slovních spojení podle vzrůstající intenzity.
Rozlišujeme vzestupnou a sestupnou gradaci (sestupná gradace je mnohem vzácnější):
- vzestupná gradace (klimax) - uspořádání slov od nejslabšího k nejsilnějšímu
- sestupná gradace (antiklimax) - uspořádání slov od nejsilnějšího k nejslabšímu
Vzestupná gradace je skvělý nástroj, který vzbuzuje napětí a zajišťuje tak pozornost čtenáře. Naruší monotónnost. Pomáhá navodit žádané pocity (esence). Gradace může být plynulá i přerušená. Může být vystřídaná i dočasným poklesem.
Jak gradaci tvoříme?
Vystupňovaní problému můžete dosáhnout několika způsoby.
1/ Účinný a jednoduchý prostředek k vytvoření napětí je zkrácení vět a tvoření vět jednoslovných. Např.: Najednou ticho. Pak záblesk. Rána!
2/ Pomocí druhého a třetího stupně přídavných jmen a příslovcí:
Kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější.
(V. Nezval, Na břehu řeky Svratky)
3/ rostoucí intenzitou citové účasti či smyslového vjemu:
- nápoj to chutný, lahodný, chuť skvělá, zlatavý mok rajský, ba přímo božský
- můj drahý, příteli jediný, lásko moje!

4/ pomocí fyzikálních vjemů (čas, vzdálenost, hmotnost, barva)
Řazením prostoru či časového úseku od nejmenšího k největšímu získáme pocit uvolnění a vznešenosti. Řazením prostoru od největšího po nejmenší – pocit stísněnosti a deprese.
- A překročil jsem pouště, moře, hranice, sopky, oceány, jen abych tě našel. Protože s tebou bych mohl cestovat metry, kilometry, hodiny. Jen aby tě držel za ruku.
5/ rostoucí akce
- Nejenže tam rozsypala rýži a rozlila mléko, ale protože byla opravdu hodně nalitá, tak potom do toho dokonce i nazvracela. Zkrátka to tam celé zaneřádila, čímž tu kuchyň na celý půlden vyřadila z provozu.
Nataša Richterová
 


6. lekce on-line kurzu 15. 12. 2022 o gradaci, Vánocích a cestopisech



Myslím, že jsme postoupili do další úrovně, jak psát cestopisy. V první fázi to bylo o tom, že nemáme popisovat vše jak pro pitomce, od toho kam jsme šli a kde jsme se probudili, ale vybrat jen to zajímavé a důležité. Nyní jsem si uvědomil, že ne vždy to, co je důležité pro mě, je nosné pro reportáž. A musím víc přemýšlet, čím text obohatit.
Martin Paruch



Musíme upoutat již v Perexu, nebát se začít dramatickým dějem.
Ujasnit si čím zaujmu, nepsát o příliš mnoha věcech. Děkuji a všem přeji krásné vánoční svátky, plné pohody a lásky.
Hana Kotučová



Perex by měl být krátký a měl by uvést to, co nastíníme v nadpisu. V perexu bychom neměli dávat příliš prostoru některému z detailu.
Jana Venzlů



Milá Dano,
právě jsem chtěla využít Tvé pozvání a přihlásit se na lekci cestopisů, ale dozveděla jsem se, že naše pravnoučata, která jsme hlídali, mají covid. Už už jsem to chtěla zase zrušit, ale zjistila jsem, že kurz je on-line. Tak se tedy hlásím.
Bohouš mi říkal, ať ti napišu, jestli nevadí, že budu mít roušku. On ten rozum asi nedostane.
Tak ahoj a těším se
Bohuna Kopřivová



Právo 6. prosince 2022

Dano, 
vyslovuji obdiv nad tím, jak se ti zdařil mix povídek ve Vašem posledním sborníku MAMI, CO JE TO ČUPÁK - fantazie. Opět je tam vše. Krásné Vánoce přeje 
Standa Forejtek



114 povídek, 50 autorů, 1 kniha: Dobeška pokřtila další dílo Lustigových následovníků
Čtení, jazz a křest. To vše se minulou sobotu odehrávalo v pražském divadle Dobeška, kde svou knihu MAMI, CO JE TO ČUPÁK křtilo půl sta autorů v čele se spisovatelkou a novinářkou Danou Emingerovou, jejíž kurzy tvůrčího psaní navazují na dlouholetou tradici kurzů slavného českého spisovatele Arnošta Lustiga.
Ve 4 blocích po 5 povídkách nám autoři představili své literární nadání a divák se rozhodně nenudil. Nechyběly slzy, smích, napětí a v úvodu nám dokonce dva účinkující předvedli i divadelní scénku dvou motýlích kukel. V pauzách mezi jednotlivými bloky zazpívala jazzová zpěvačka Darja Kuncová s kytarovým doprovodem Jaroslava Šindlera. Celým večerem potom provázel jeden z autorů, Marek Greger, který svým vtipným nadhledem dokázal dokonale udržet divákovu pozornost.
Samotný křest potom proběhl po přestávce v polovině večera. Patrony knihy se stali profesor Pavel Pafko a neteř Arnošta Lustiga, Hana Salajková.
,,Byl to pro mě kouzelný večer. Moc jsem se bavila a strašně ráda jsem všechny viděla,‘‘ řekla exkluzivně naší redakci jedna z autorek Linda Hájková.
A co je to vlastně ten čupák? To se dozvíte v povídce, která nese stejný název jako kniha sama. Pokud tedy ještě nemáte nápad na vánoční dárek, knihou MAMI, CO JE TO ČUPÁK? Rozhodně nešlápnete vedle.
Petr Polák



Jsem na konci rukopisu, ale na na začátku celého procesu vydání knihy KUCHAŘKA Z RYBÁŘSKÉ CHATY. Nabízím v ní 44 tradičních i netradičních receptů. Receptů tak jednoduchých, že většinu z nich zvládnete uvařit na dvouvařiči. Receptů inspirovaných chutěmi z celého světa. Receptů na rybí polévky, hlavní jídla i studenou kuchyni. Kniha potěší kulináře, kteří by rádi zařadili ryby do jídelníčku častěji, ale také rybáře, kteří si v chatkách u moře chtějí uvařit svůj čerstvý úlovek – chutně, rychle, jednoduše. Recepty jsou doplněné fotografiemi a kořeněné krátkými příběhy z rybaření v Norsku. Dozvíte se, která ryba bručí, co je rybí perla a jak zákeřná je oliheň.
Držte mi palce! Tak jsem to dnes odklikla na Pointě...
Nataša Richterová



Milá Dani,
moje knížka s názvem PRVNÍ ROK BEZ TEBE je na světě. Zatím ji nemám v ruce fyzicky, ale chtěla jsem ti ukázat aspoň takto. Jsou to tři roky, co Petr zahynul.
Křest jsem zatím nepromyslela. Nevím, jak na to. Důležité pro mne bylo mít knížku do konce listopadu.
Teď mohu promýšlet zbytek. Všechno má svůj čas. Zdraví
Lea Mandíková

Lea Mandíková psala rok blog, pojmenovaný po tragicky zahynulém manželovi Petrovi: Mandík 2020+



Tvůrčí skupina Rozmazlení v divadle Semafor 7. listopadu 2021

Křest knihy VYDŘI-DUŠI  6. října 2021
Jak psát anotace Vašich budoucích knih:

Co není anotace?
Nepleťte si anotaci s recenzí. 
Recenze je delší text, rozbor vašeho díla a jeho hodnocení, které se objeví v tištěných médiích nebo na webových stránkách knihkupectví či knižních blogerů. 
Autorem recenze bývá profesionální novinář, kritik, publicista… 

Křest knihy 10. dubna 2019

Co je anotace?
Krátké a výstižné představení vaší knihy tak, aby upoutalo pozornost redaktora / vydavatele / čtenáře. 
Stručně v něm představujete, o čem váš příběh vypráví – žánr, postavy a krátce zápletka. 
Hlavním cílem anotace je zaujmout, upoutat pozornost. Je to marketingový text, reklama na vaši knihu. Tento kratičký text může rozhodnout o tom, zda se nakladatelství či čtenář bude vaší knihou dále zabývat. 

Kde ji budete potřebovat?

1/ Pro distributora. Na základě anotace distributoři odhadují, jak se bude kniha prodávat a podle toho si objednávají počet kusů na sklad.

2/ Vyskytuje se u všech popisů knihy v internetových obchodech, popisuje knihu v knižních databázích a často se dává na zadní stranu knihy, aby zájemce přeměnila v kupujícího.

3/ Na zadní obálku Vaší knihy.

4/ Pokud pořádáte crowdfundingovou kampaň (Startovač, HITHIT, Donio…), bude anotace jedna z prvních věcí, kterou musíte mít. 


Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga


Jak napsat anotaci?
Anotace musí být napsána lákavě, avšak pravdivě! 

Nalákat na něco, co v textu nakonec nebude, se nevyplácí, protože dílo si čtenáři přečtou s určitým očekáváním, které obdrželi právě v anotaci. 
Jde o reklamní text, který se řídí spíš psychologií prodeje než čímkoli jiným. Je dobré se poradit s někým, kdo se zabývá marketingem, popř. sepsání anotace zadat. Ale vy znáte svou knihu nejlépe! Proto je dobré vytvořit alespoň koncept anotace.
Anotace nesmí prozradit, jak příběh dopadne, aby měl čtenář zájem si knihu přečíst a dozvědět se to. Můžete však zmínit, jaká zlomová či krizová situace v knize nastane, aby to v čtenáři posílilo zvědavost.

Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga

Tip: Zkuste anotaci začít otázkou, která pomůže čtenáře patřičně navnadit.

Pro inspiraci odkaz na anotace knih Dany Emingerové a Rozmazlených


ŽELEZNÝ DĚDEK Ireny Lahodné


 







Co by měla obsahovat?
- o jaký se jedná žánr
- v jaké době se příběh odehrává;
- kdo je hlavní postava/-y;
- jaká je hlavní zápletka.
- neměla by obsahovat klišé typu „kdo lže, ten krade“ nebo „láska hory přenáší“


Duši nespoutáš
Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga

Můžete doplnit:
- Co je na knize nejzajímavějšího a čím je jiná, než ostatní podobné knihy? Jaké oproti nim nabízí výhody?

- Co kniha čtenáři přinese, jakou jeho potřebu uspokojí? Podívejte se na to z pohledu čtenáře. Jakou potřebu byste museli mít vy, aby vás kniha zaujala a koupili jste si ji, kdybyste nebyli jejím autorem?

- Obsahuje kniha odpověď na nějakou neobvyklou otázku? Obsahuje nějaké tajemství? Najděte absurdní momenty, neobvyklé situace, nečekaná rozuzlení. Položte otázku, která vzbudí zákazníkovu zvědavost, nakousněte napínavé téma a nechte ho nedořešené.

- Je něco mimořádně zajímavého na autorovi, na procesu, jakým kniha vznikala nebo třeba na vzniku původní myšlenky?

- Je to spíš marketingový než umělecký text. Proto se neostýchejte knihu pochválit a vyzdvihnout její kvality. Ale pozor, neměla by obsahovat jakékoli subjektivní informace ("Úžasná kniha, stojí za přečtení, nebudete litovat... apod.)

- Je naprosto zásadní si ujasnit, co je na knize jedinečné. Co čtenáři dá, proč stojí za to si ji přečíst. S tím pak můžete pracovat nejen v anotaci, ale i v dalších textech na stránce s předprodejem. A po vydání třeba v rozhovorech s novináři.

- Představte si cílovou skupinu, která bude vaše texty číst. Zkuste se na text, který tvoříte, dívat očima potenciálního čtenáře. Zaujme jeho pozornost? Bude pro něj srozumitelný? Hovoří jeho jazykem? Jsou pro něj sdělované informace důležité?
Rozsah anotace: 5 – 10 řádků (zhruba 450 až 550 znaků)
Nataša Richterová

Příklad velmi nápadité anotace na knize ZE ŽIVOTA FOTOGRAFA od Petra Jana Juračky, který je také žákem kurzů:

Také jste si jako malí představovali, co všechno zažijete, až budete dospělí? Petr Jan Juračka na své sny nezapomněl. I díky tomu je dnes přírodovědcem a světově uznávaným fotografem. Jak? To psal celých 7 let do své knihy.

„Když se narodíte jako zrakově postižené dítě s křivou páteří a s plochýma nohama, v patrně nejplošším místě ve vesmíru, totiž Pardubicích, Vaše šance na to stát se světově uznávaným fotografem, horolezcem, anebo vědcem zabývajícím se fotografií mikroskopického světa nejsou příliš velké. Jenomže občas se stane, že se u kolébky zjeví dezorientovaná sudička a začnou se dít věci. Já tohle štěstí měl a kromě vědecké kariéry na Univerzitě Karlově jsem se napříč všem prognózám podíval přes hledáček fotoaparátu na šest světových kontinentů, lezl na druhou nejvyšší horu světa a popsal nový živočišný druh. Celou tu dobu si píšu deník a nyní nastal čas proměnit všechny ty poznámky v jeden ucelený příběh. V knihu, která je přímým důkazem toho, že zázraky se dějí a že Bůh má blázny rád.” – Petr Jan Juračka





Ahoj Dani,
hlásím, že mám druhou knížku. 
Jmenuje se V hlavní roli srdce a je to deník z Covidu z Nemocnice na Homolce. Na konci mám zase povídky! 
Doslov mi napsala tentokrat Martina Riebauerová. Moc mile to napsala. 
Brzy ti knížku dodám. Vždyť ses zasloužila o mnohé!!! Vlastně jsi mě k psaní “nakopla”!
Jsem taky rád, že Ti kurzy šlapou! Tys tam měla i našeho bývalého reditele Šubrta... tedy alespoň o tom sám mluvil.
Zdraví
Petr Neužil



Už vím, co je to anotace. Musí být krátká, zaujmout, mířit k cílové skupině, naťuknout tajemství. 
V příběhu používat literární cihly - dialogy, akce, popisy.
Hana Kotučová



To si za rámeček nedáš! A dám! Tuhle recenzi z Fantasy planet na mou prvotinu Zpěv straky si fakt vytisknu a pověsím na zeď. 
A vždycky, když budu mít pocit, že bych místo psaní měla radši setřít podlahu nebo vyplejt záhon, podívám se na ni a řeknu si: Ženská, piš. Když to ocení člověk, který přečte ročně stovky knih, tak to snad, sakra, za něco stojí.
Dana Beranová



Ahoj Dádo, 
vidím a čtu kolik máš nových "povídkářů", takže asi nemáš čas, ale já ti to musím zase poslat. Ona je to trochu závislost, a když mi něco odepíšeš, tak mám radost. Někdy ale nevím, zda je to opravdu dobré... Prosím tě, NEŠETŘI MĚ!!! Až si uděláš chvilku tak se podívej, co ti dnes posílám. 
Ahoj a děkuji. 
Zdeněk Hart



Kurz pro lékárníky Dr. Max v Rozdrojovicích 5. 5. 22
Dobrý den,
v květnu jsme s paní Emingerovou absolvovali jednodenní kurz tvůrčího psaní a byla to pecka. 
🙂
Byla by možná domluva dvoudenního semináře v Brně pro 12 lidí např. v dubnu? 
Paní Emingerová mluvila o tom, že pro firmy mívá mimo jiné také cvičení zaměřené na vylepšování cizích firemních textů, zefektivnění e-mailové komunikace apod. To znělo velice dobře a s velkým přesahem do pracovních náplní lékárníků v naší společnosti. 
Markéta Gajdošová



Ahoj Dádo,
děkujeme ti knížky a posílám ti "práci".
Probudila si ve mě grafomana, tak grafoman tě zásobuje.
Zdeněk Hart



Pátá lekce firemního kurzu Uniqa 12. prosince 2022

Keď potrebujem posunúť dej ďalej, môžem použiť podľa Aristotela:
popis – tak, ako sme si ho už ukazovali.
zásah zhora – nejaká náhoda, ktorá je nečakaná, nemusí úplne vychádzať logického postupu vecí
spomienka – spôsob, keď si v rámci príbehu niekto spomenie na situáciu, vôňu, zvuk, ktorý vyvolá niečo, čo sa otočí alebo posunie vývoj deja (napr. melódia, ktorá sa odohrá pri nejakej dôležitej situácii potom pomáha pripomínať počas príbehu tento silný moment)
rozpoznanie – nemusíme všetko dopovedať na tvrdo, ale napriek tomu čitateľ rozpozná, čo sa stalo. Napr. hrdina padá do priepasti, ale nepotrebujem presne opisovať ako sa dole rozpleskol o zem.
akcia – ako napríklad predstavenie charakteru v akcii – tiež sme si uz vyskúšali.
Naděžda Legerská



Na 5. lekcii som sa naučila:
Že niekedy môžeme porušiť pri konkrétnom žánri formálne pravidlá a text tým neutrpí
Že pri písaní bájky nemáme ponaučenie explicitne uvádzať v texte bájky, ale samostatne
Že vymyslieť príbeh s vyslovene vtipnou esenciou je holt ťažké
Že písaný text nie vždy vyznie pri audio reprodukcii rovnako, ako keď ho čítame potichu
Veľmi pekne ďakujem,
Beata Lipšicová



Poučení z bajky může být více. Originální překvapí čtenáře.
Nezaplňovat bajky mnoha postavami – stačí jen pár.
To se dá využít i v práci: stručně, jasně, přehledně, bez vedlejších linek.
Esence – nejtěžší je pro mě veselá.
Eva Svobodová



Panelová diskuse na konferenci PERMANENTNÍ ZMĚNA o vzdělávání dospělých 8.12.2022


Dano,
ještě jednou moc děkuji za Váš čas na konferenci PERMANENTNÍ ZMĚNA. Byla jste během panelové dikuse o vzdělávání dospělých skvělá a motivační. Věřím, že se Vám z konference hned několik lidí přihlásí do kurzů (+ já budu jeden z nich .-)
Srdečně zdraví
Jana Brabcová, prezidentka Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR a jednatelka Grafia, s.r.o.



Přednášela jsem v Rytířské ulici v secesní budově České spořitelny na konferenci PERMANENTNÍ ZMĚNA o vzdělávání dospělých. Pozvala mě Jana Brabcová, prezidentka AVID ČR
Zaujala jsem publikum Lustigovým mottem, že psaní nesmí být nuda. A rozesmála sál oblíbeným vtipem o míjející se komunikaci mezi indiánem a kovbojem. Díky tomu s námi chce spolupracovat vzdělávací agentura Profima a škola průvodců a delegátů Tyrkys.
V panelové diskusi jsem vystupovala s několika manažerskými esy. Třeba s Michalem Klímou, bývalým ředitelem mnoha vydavatelství a vládním zmocněncem pro média a dezinformace Úřadu vlády ČR. Dále s Lukášem Němcem, expertem pro vzdělávání Českomoravské konfederace odborových svazů, a Janem Tomanem, konzultantem pro informační technologie, bývalým manažerem Microsoftu pro školství.
Dana Emingerová



Ahoj, Dano,
opět se nám v Národním muzeu po roce naskytla příležitost podat si žádost o dotaci od města. Chtěla bych znovu zkusit zažádat o projekt, o kterém jsme se spolu vloni bavili a který nám tehdy, bohužel, nevyšel. Jde o to, že se jeden z hostivařských školních kolektivů stane autorským týmem naučných cedulí o kroužkovací stanici. tomu by měly předcházet kurzy kroužkování, grafiky, ale také kreativního psaní. Chtěla jsem se s tebou domluvit, jestli bys měla stále zájem o účast? Výsledkem by mělo být cca 8 tabulí. Pokud je to možné, ráda bych, aby si děti prošly kurzy kreativního psaní a kdyby byly výsledkem texty k tabulím, bylo by to skvělé. 🙂
Kroužkovací stanice Národního muzea (dále KS) sídlí již dlouhá desetiletí v areálu bývalého arboreta v Praze-Hostivaři. Ačkoliv je areál KS významným prvkem městské části a její provoz podporuje místn biodiverzitu, její obyvatelé o existenci stanice mnohdy netuší. Přispívá k tomu pravděpodobně i fakt, že jde o pracoviště Národního muzea, které až na výjimky není přístupné veřejnosti.
Autoři této žádosti si proto kladou za cíl seznámit obyvatele městské části Praha-Hostivař nejen s informacemi a významem KS a kroužkování ptactva, ale také s biodiverzitou, ochranou přírody a odpovídajícími typy managementů, které jsou s náplní práce v KS neodmyslitelně spojeny.
Toho dosáhneme zorganizováním mezioborového komunitního projektu, jehož výsledek představí místní biodiverzitu, význam ochrany přírody a roli KS obyvatelům Hostivaře. Účast bude nabídnuta kolektivům všech škol v MČ Praha 15 (základní a střední školy), které se budou moci zúčastnit projektu zaměřeného na jejich bezprostřední okolí a získat tak zkušenosti, které budou moci žáci využít ve svém budoucím životě. Jedním z cílů projektu je vyvolat mezi jeho účastníky mezigenerační rozhovory zaměřené na téma místní biodiverzity, významu ochrany přírody a roli KS prostřednictvím informačních panelů, jež zůstanou jako výstup projektu přístupné veřejnosti i po jeho skončení.
Realizace projektu se zaměří právě na městskou část Praha-Hostivař, kde se KS nachází. A to jak zapojením místních základních a středních škol, tak orientací propagace celého projektu a jeho výsledků.
Měj se krásně a přeji klidné svátky.
Petra Caltová



6. lekce prezenčního kurzu 8. 12. 2022
Milá Dano, 
i když nejsem úplný začátečník, ale připojuji se k úkolu, co mně přinesla poslední lekce. Hrozně moc. Krom zajímavých povídek i poznatek, jak je důležitá zpětná vazba. 
Věřila jsem tomu, ale že by to mohlo být tak zásadní neporozumnění toho, co čtenář odhalí, když autor něco napíše, to se mi stalo poprvé. Bylo to něco tak zásadního, jako tvé parádní číslo, setkání kovboje s indiánem. Úplně mě to překvapilo, ale souhasím s názorem, že jsem mohla v cestopisu Pohřeb na ostrově vypadat jako naprosto bezcitná, egoistická cestovatelka, které se nic nedotkne a záleží jí jen na vlastím pohodlí. 
6. lekce prezenčního kurzu 8. 12. 2022

Asi víš, že taková nejsem, hlad jsem na našich cestá měla několikrát, ale zde mi to připadalo jako "veselá historka" a i zajímavost, že se nesmí lovit, když někdo zemře. Popsala jsem to ale nevhodně, omlouvám se, ale je to pro mne moc poučné. Pokusím se dát příště pozor. Tak moc děkuji za lekci, byla pro mě důležitá.
Ještě jednou přeji všem hezké Vánoce a celý nový rok.
Zdraví Bohuna Kopřivová



Píšeme bajky inspirované Ezopem. Přesnější zadání najdete zde, včetně slibované Werichovy bajky, která fakt stojí za poslech. Při něm si opět potvrdíte, že všechna pravidla se dají porušit, pokud to funguje. Takže se i zkuste zamyslet, co všechno Werich porušil.
Zkuste však vymyslet opravdu krátkou sevřenou bajku. Dobré příklady jsou O vráně a lišce nebo O lvovi a myšce. Ale Vaše bajka může klidně vypadat i takhle - z této autové bajky zbylo jen klasické poučení.
Dana



Vzala jsem knížku MAMI, CO JE TO ČUPÁK do charitativního bazárku Nadačního fondu Zdeňky Heyn Edlové pro Centrum HÁJEK z.ú.. Vyklubal se z toho příjemný dámský večírek.
Je radost potkat se s ženami, které mají srdce zapálené pro dobrou věc! Protože pomáhat dětem, kterým osud naděluje bolest je dobrá věc! 
A rodinám těchto dětí je třeba pomoci, jelikož pojišťovny (často životně důležité) rehabilitace a terapie nehradí.
Nataša Richterová


Bylo to super.  Chcete také zažít tu atmosféru a ten pocit držet v ruce knihu, ve které jsou i vaše písmenka? Přihlaste se na některý z kurzů, který vede Dana Emingerová Pravdová a její tým. Další kurzy Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou začnou v lednu. 
Potkáme se tam?
Míša Štěpánka Sedláčková



Dobrý den,
chtěl bych se přihlásit na další kurz psaní, tentokrát asi už pro pokročilé, byť se tak vůbec necítím. Rád bych u toho uplatnil ještě slevový kód, který jsem od Vás dostal. Dlouhodobý z důvodu času nedávám, proto by mi více vyhovoval víkendový. 
Martin Jakubík



Předvánoční křest knihy o rodičích a dětech MAMI, CO JE TO ČUPÁK v Divadle Dobeška, 2022 



„Ještě vypilujte s Janou Vaňkovou tu rétoriku, já chci, abys byla za hvězdu,“ řekla mi Dana ve čtvrtek, tedy dva dny před literárním večerem V. Stalo se to poté, co mi spolu se spolužáky rozcupovali nejen můj přednes, ale i text samotný. Prý je moc klišózní… A totáč nebyl jen o nedostatku jogurtů a knižních čtvrtcích… „Ale to rudé království tam určitě nech. A ty draky taky. A ten konec je taky dobrej. Víš co, jděte s Natašou překopat prostředek – rozumějte většinu textu – propojte to pohádkou a bude to skvělý.“
Naštěstí nejsem žádný zelenáč, abych si to brala osobně, a ochotně následuji Natašu i s notebookem do vedlejší místnosti.

„Co to zkusit vyprávět z pozice babičky, ta by mohla pak vzpomínat… A provážeme to těma drakama,“ navrhuje Nataša, zatímco já mažu, přesouvám či vymýšlím další paralely totáče a zlých draků.
„Ještě si to projedeme, ať tam máme akci, dialog, akci, dialog a je to,“ slyším vzápětí. Čtu své učesané dílo nahlas. 
„No vidíš, vejdeme se to čtyř minut, to je super,“ kvituje Nataša s radostí a já musím uznat, že tohle vypiplané dítko je prostě lepší. 
Na porodní bolesti provázející jeho vznik už vůbec nemyslím.
V sobotu si cestou autobusem opakuji cenné Janiny rady týkající se rétoriky a pouštím si nahrávky svého čtení - ano, i takovému sebemrskačství se dobrovolně vystavuji. 
V divadle nám Dana s pravou rukou Natašou udílí poslední organizační pokyny, probíhá zvuková zkouška a pak – děj se vůle Lustigova.
„Pořádně vyslovuj koncovky, protáhni krááále a vůůůůbec žáááádnou moc a hlavně – první i poslední větu řekni spatra do diváků,“ rekapituluji si v hlavě. 
Po Zuzčiných Balóncích jsem na řadě se svým Totáčem. „V mé pohádce to sice skončilo dobře, ale já jsem se přesto nemohla zbavit pocitu, že draci nikdy úplně nevymřou,“ zakončuji po necelých čtyřech minutách svůj příspěvek. Sálem zní potlesk.
Hvězdou večera sice nejsem, neboť smetánku slízne, samozřejmě zcela po právu, píšící moderátor večera Marek Greger. Přesto jsem šťastná, že mohu být jednou z hvězd stále se rozrůstajícího souhvězdí Psavců Dany Emingerové.
Anna Vocelová



V předvečer prvního adventu se na pódiu Divadla Dobeška křtila kniha o rodičích a dětech s názvem MAMI, CO JE TO ČUPÁK. Žáci Dany Emingerové, která pokračuje v tradici výuky tvůrčího psaní metodou Arnošta Lustiga, napsali sbírku příběhů odpovídajících na nevinné i zapeklité otázky. Příběhů upřímných, vyhýbavých a někdy drsných odpovědí. 

Křest knihy na Dobešce 26. listopadu 2022

Novou knížku do světa vypravili kmotři - pan profesor Pavel Pafko a Hanka Salajková, neteř Arnošta Lustiga.
Na pódiu se vystřídala dvacítka autorů se svými povídkami. Mnozí z nich stáli na pódiu s mikrofonem v ruce poprvé, ale pokud tam byla nervozita, nebylo to poznat. 
Většinou sálem zněly slávy smíchu, třeba když se zabrousilo do kvantového fyziky, nebo naopak tuhla krev v žilách při zpovědi o šikaně. Nebo ukápla slza při povídce o věcech posledních. 
Autoři dali do čtení srdce a diváci je za výkon odměnili dlouhým potleskem. 
O hudební doprovod se postarala svým sametovým hlasem Darja Kuncová s kytarovými doprovodem Jaroslava Šindlera. Na klarinet zahrál i osmaosmdesátiletý Jiří Eminger.
Nataša Richterová



Tvůrčí psaní podle Arnošta Lustiga a autorské čtení z knihy Mami, co je to čupák - skvělé příběhy, dojemné vzpomínky, vtipný, nepřetékající moderátor, báječná jazzová i vánoční hudba, vzácný kmotr knihy - skvělá společnost, nádherný večer - děkuji, Dano.
Jana Štybnarová



Ahoj Dano, 
moc děkujeme za pozvání do Divadla Dobeška. Užila jsem si to. Hlavně vystoupení Šimona a Kryštofa mě moc pobavilo. Také se mi hodně líbila povídka Kvantová sušenka o metafyzice. Ta paní Zdena a to téma a celé pojetí bylo v takovém souladu a pro mě tak výstižné, že jsem se smála od prvního slova až do pointy.
Hanka Černá



Taxík nás vysype v potemnělé neznámé čtvrti u přízemní stavby připomínající samoobsluhu, před kterou vykuřuje děda s pročervenalým obličejem v opraných džínách a flísové bundě.
„Nespletl jste se?“ optám se taxikáře.
„Ne, Dobešku zná každý! “ zakřičí na mě ven.
Opřu se do dveří a vcházím do sálu, kde se to vše odehraje. Najednou se cítím jako doma. Dana sedí u klavíru a brnká nějakou etudu. Šimon s Kryštofem cvičí svou scénku klubání motýlů a Marek něco řeší s technikem. Projdu do zákulisí a Nataša mě vřele obejme. Potkávám známé tváře a připadá mi, jako bychom se znali odjakživa. Asi je to tím, co nás spojuje. Touha vyjádřit na papíru své pocity, vytvořit si svůj svět a nechat se přitom inspirovat samotným Arnoštem. Přisednu si k Zuzce a Míše a téma konverzace je mi tak povědomé. Sakra, já vůbec nejsem nervózní, a to mám recitovat básně pro milence!
Najednou přichází všemi očekávaný okamžik! Začínáme! Usednu vedle Štěpánky v hledišti a musím uznat, že Safi s motýly je něžně nepřekonatelná. Dialog filozofujících zakuklenců mě dožene k neutichajícímu potlesku a čtení zahajující Nataša je pěkná dračice! Zdenčinou kvantovou sušenkou se dostávám z opojení Proseccem a Yankeen se svou těhotnou hrošicí ve mně vzbuzuje zvědavost, co bude dál?
Vše plyne hladce. Při poslechu srdceryvných příběhů skoro slzím, při veselých historkách s dětmi se chechtám.
A když se na jevišti objeví kmotři naší společné knihy Co je to čupák? a pokřtí ji prchlivým bezedným šampaňským, jsem na všechny psavce hrdá a zároveň vděčná naší učitelce.
Na řadu nakonec přijdu i já. Svůj zrak upírám na zadní sedadla hlediště, na představu toho, pro něhož jsou mé verše napsány. Ačkoliv recituji na jevišti poprvé v životě, nemám vůbec trému. Co se to se mnou stalo? Dobeška je asi magické inspirativní místo a Dana všemu dodává ty správné ingredience.
Závěr si již vychutnávám se sklenkou červeného vína. A kvůli Zdenčině dokonalému přednesu „čupáka“ si jej vylévám na šaty...
A hvězda večera? Tou není žádný z psavců, ale naše zářící Dana (a její tým)!
Moc děkuji! Za připomínky k textům, za Dobešku i kurzy.
Vendula Beaujouan Langová



Když se řekne Dobeška, vybaví se většině lidí divadlo Sklep. Minulou sobotu však Dobešku zabralo osazenstvo, které míří do takříkajíc vyšších sfér. Jemnocitné duše by podotkly, že i na příslovečný černý, někdy i suterénní humor došlo. 
„Psaní dává křídla!“ je motto kurzu, jež uplatňuje metodu Arnošta Lustiga. 
Již několikátá generace psavců se na vlastní sitzfleisch přesvědčuje, že psaní je řemeslo, kterému se dá naučit. A ten zbytek, to je kouzlo. 
Život není to, co chceme, ale to co máme. Ale občas se to, co máme, vzácně shoduje i s tím, co chceme. A většina psavců chce být publikována. 
Knihu je třeba pokřtít náležitě, s jazzovou hudbou a autorským čtením. A že je autorů požehnaně. Jejich přednes vypiluje lektorka, která nemá čarodějnické pírko na černé šále náhodou, protože oplývá nadpřirozenými schopnostmi a rozmluvila by i příslovečnou Čechovovu pušku. 
Pro některé autory je čtení před početným publikem premiérou, a tak radši pevně svírají mikrofon oběma rukama. Někteří jsou ostřílení matadoři a s klidem zkušeného kabaretiéra si vychutnávají reakce publika. 
Ale všichni ten večer sdílí opravdovou emoci.
Hana Hermanová



Je něco málo před čtvrtou a já vstupuji do divadelní kavárny Dobeška. Dneska se tady bude křtít. Bez faráře, ale s profesorem. Bez vody, ale šampaňským. Zní to dobře, že? Knížku by stejně do kostela nevzali. Asi. Navíc s titulem MAMI, CO JE TO ČUPÁK nemá před oltářem šanci. 
Když se na to podíváme obšírněji, sklepácké prostředí je vlastně tak trochu chrám srandy. V tom případě jsme tady správně...
Dávám si malé preso, voňavé dvojctihodné koláče a snažím se zklidnit rozjitřenou mysl. Poprvé budu vystupovat s povídkou na pódiu. S mikrofonem v ruce.
„Michalo, do čeho ses to namočila,“ spílám sama sobě, nicméně v příští minutě už se těším. A tak pořád dokola. Stmívá se, do divadla se začínají trousit účastníci, první návštěvníci, organizátoři.
„Ahoj, čau, ráda tě vidím. Jé, vy jste přijeli, to je skvělý,“ objímáme se, vítáme. V dáli zahlédnu profesora Pafka, váženou nenápadnou osobu, křtitele naší knižní hrdinky.
S úderem sedmé nezazní gong, ale plný hlas Darji Kuncové, čímž zjistím, že odpoledne pekelně rychle uteklo a je to tady
Přichází Marek Gréger, toho času moderátor, v závěsu s Danou Emingerovou, celého času naší skvělou lektorkou. A novinářkou a spisovatelkou. A hlavně pro tentokrát tvořitelkou naší společné knižní hrdinky. 

Entré účinkujících zahájí kuklící se kluci Pravdovi, poté čtení, zpěv, čtení, křest. Samotný křest. Profesor Pafko v rukou třímá ČUPÁKA a přeje spokojeného čtenáře. Díky. Mluvíte nám z duše, pane profesore.
Čteme. My všichni, kdo do knihy vložili své výtvory. V hledišti je slyšet smích i ticho. To když při povídkách naskakuje husí kůže. Po vzájemném i osobním shit-detektoru se mohou zkrátka zrodit znamenité věci.
Děkujeme Dano, bez tebe by nic z výše uvedeného nebylo.
A že nevíte, co je to shit-detektor? Přijďte na kurz, dozvíte se. 
Míša Čápová



Milá Dano,
literární večer na Dobešce byl opět skvělý. Měla jsi s tím určitě hodně práce, ale zvládla jsi to na jedničku. Všem se to moc líbilo, jen v závěru se ukázalo, že jsi měla opět pravdu (taky jsi Pravdová), že se musí hodně škrtat. Některé příspěvky se zdály naší dvanáctičlenné výpravě opravdu dlouhé. Čupák byl svělý a zařazení této povídky na konec byl výborný tah.
Dnes ráno mi manžel řekl, že mně musí postavit pomník, když jsem teď ta spisovatelka. Už si zase dělá srandičky a to je dobře, byl taky nemocný a tak je vidět, že mu už je dobře.
Ještě jednou díky, byla jsi skvělá.
Bohuna Kopřivová



Se nechci prsit, ale poštěstilo se mi mít povídečku v opravdické knížce. V opravdické, papírem plněné, rozuměj, čtenáři. Navíc jsem dostala Tu možnost vzít do ruky mikrofon, číst a nezkolabovat u toho trémou:-) Klaplo to, publikum se i smálo a já si ten večer vyzkoušela, jaké je to vystoupit ze své komfortní zóny. Děkuji za to vše, Dano. Číst na veřejnosti, ještě ke všemu "něco svého", to je zážitek, který se nezapomíná.
Míša Čápová



Původně jsem si v hlavě chystala vtipnej popis naší cesty na křest knihy MAMI, CO JE TO ČUPÁK. Pořád ho v hlavě mám, jenom ty dnešní okolnosti mi nějak nedovolily hodit veškerý zážitky na papír. Takže jen krátce oznamuju, že křest mám úspěšně za sebou, v knize jsou fakt moje dvě povídky a tu knihu si můžete dokonce koupit. Jako normálně v knihkupectví, chápete.
Fotky z toho večera nemám. Nějak to prostě nešlo, z mnoha důvodů, hlavně asi proto, že celej víkend byl jedna nezřízená horská dráha ve všech ohledech. Ale mám tu knihu a jsem šťastná. A taky vděčná. To teda pořádně! Děkuju❤️!
Zuzana Fajmonová



Ahoj Dano,
chci Ti ještě jednou moc poděkovat.
Celý večer na Dobešce byl prostě kouzelný. Cituji mámina slova "Je vidět, že to Dana dělá srdcem."
Vždycky, když jedu z kurzů domů, tak si opakuju slova Pepiho Lustiga, která řekl na semináři dramaturgie, kdy jsme seděli všichni pohromadě u dlouhého stolu a nechali mezi sebou kolovat čokoládu Milka: "Já to mám ráda."
Linda Hájková



Poslední listopadová sobota patřila v Divadle Dobeška tradičnímu večeru autorského čtení žáků Dany Emingerové. Důležitým bodem programu však nebylo jen samotné čtení, ale také křest nové společné knihy Mami, co je to čupák? 114 veselých i vážných příběhů o rodičích a dětech všeho věku napsalo 50 autorů, kteří prošli kurzy tvůrčího psaní podle Arnošta Lustiga.
Novou knihu pokřtil pan profesor Pavel Pafko spolu s neteří Arnošta Lustiga Hanou Salajkovou.
V průběhu večera se za mikrofonem se svou tvorbou vystřídalo dvacet autorů. Některé příspěvky sál rozesmály, třeba když se diváci dozvěděli, že u pokladen opravdu neprodávají balonky. Jiné naopak přiměly diváky k zamyšlení, třeba nad jednohlavými draky mezi námi. Poslední příspěvek pak objasnil, co se skrývá za tajemným názvem knihy.
Hudební část večera obstarala jazzová zpěvačka Darja Kuncová s kytarovým doprovodem Jaroslava Šindlera.
Anna Vocelová

Děkuji za krásný večer, bylo to super.
Lenka Konopásková



Jsem moc ráda, že jsem se viděly konečně naživo. Byl to opravdu skvělý večer.
Hana Hermanová



Dádo,
Tvoje vystoupení na Jazzovém štrůdlu v Semaforu bylo strašně vtipný. 
Mám skvělé ohlasy ze všech stran na čtení povídky i to, co jsi říkala o odkazu Arnošta Lustiga. Gratuluju, kolik si tam lidé koupili knih MAMI, CO JE TO ČUPÁK.
Eva


Moc gratuluji k nádhernému večeru! Myslela jsem na vás. Jinak děkuji, Dano
Ty jsi má učitelka tvůrčího psaní a jsi skvělá, protože necháváš své žáky růst a všemožně je podporuješ.
Ne každý to má stejně.
Klára Dvořáková



Eva a Ruda Musil zpívají v Semaforu píseň Za padlé


V Divadle Semafor, kde pořádá moje sestra Eva každoročně před Vánocemi Jazzový štrůdl, zazněla dojemná píseň Za padlé, na kterou jsem mohla navázat vystoupením o Arnoštu Lustigovi a jeho odkazu. Pak jsem přečetla povídku Mami, co je to čupák, takže autorka Zdenička mohla slyšet potlesk až v Brně.
Dana



V bájke nemá byť veľa postáv,
Pri opise postavy v akcii stačí opísať správanie hrdinu v situácií,
Pri spojení literárnych tehál (opis, dialóg...sa zrýchluje dej a je dynamický.)
V práci sa dá teória využiť v tom, aby sme v článkoch/postoch neodbáčali od témy a neopisovali veľmi veľa vecí naraz.
Vieme si pomôcť dialógom a myslieť na to, že čitateľ nie je zainteresovaný
Viktorie Jackuliaková Marinová



4. lekce firemního kurzu v pojištovně Uniqa 2. 12. 2022

Co jsem se naučila na 4. lekci:
1/ Da sa robit popis aj cez ine zmysly ako oci, ale jedna fotka moze tiez stacit 😂
2/ ako si každý projektuje svoje veci do príbehu
3/ zopakovanie popis/akcia/dialog, ako to pomaha "zivosti" textu
Naděžda Legerská



Důležité je pojmenování osoby, 
Nezačínat popis osoby tím, že se člověk "narodil", 
dbát na pořadí informací, aby nedošlo k nepochopení pointy, 
když je volný úvod, lze udělat volnější závěr
Vojtěch Veselý



Když jsme četli texty na téma představení charakteru v akci, tak jsem si strýce charakterově dokázala hezky představit, stylem vyprávění mi Vašek připomněl Saturnina. Úplně mi vyvstala na mysl teta Kateřina...
Babičku Slávku jsem si nevybavila vizuálně a stejně jsem ji vnímala jako silnou osobnost. Spíše se mi vybavovala doba, ve které žila. Zámek v úvodu mě zaujal hned na první dobrou
Lenka Růžková



Popis musí evokovat představu
Domácí miláčci jsou oblíbeným předmětem různých útvarů
Eva Svobodová



Opis v akcii je najlepší, ak strieda "literárne tehly"
Opis vieme urobiť cez popis bez vnímania zrakom, musí priniesť pre čitateľa vizualizáciu toho, čo sa deje.
Beáta Lipšicová



5. lekce on-line kurzu 1. prosince 2022 pro pokročilé o cestopisech a zpravodajství



Z 5. lekce zaměřené na zpravodajství jsem si odnesla, že:
1. Důležité je znát cílovou skupinu (kam to píšu),
2. Titulek musí přilákat ještě víc než název povídky
Anna Vocelová



Ahoj Dano,
zasílám svůj poslední výtvor o křtu na Dobešce bez jakéhokoliv zásahu. Nespletla jsem si kmotra s křtitelem, jen jsem chtěla udržet linku chrám, křest, samotný křtitel, ale uznávám, že mi to nedrželo pohromadě.
😊
Díky za pátou lekci, byla moc fajn, vlastně stejně jako všechny ostatní.
Přeju pohodový advent.
Míša Čápová



Psaní reportáží a cestopisů: mít nápad, nevymýšlet si, psát pro konkrétní cílovou skupinu, na tu text zaměřit
Martin Paruch



Nesmíme zapomínat na rychlost zpracování
Hana Hermanová



Já jsem zažila loňskou lekci s Daniným manželem Petrem Pravdou. Lekce s ním byla naprosto vyčerpávající a díky němu tuším, co a jak kde psát. Hlavní je znát cílovku, pro kterou text píšeme. Vloni jsem zkoušela psát i text pro bulvár, a to byla sranda. Dneska to bylo spíš opáčko
😉
Zuzka Kratochvílová



Jednodenní kurz v Akademii věd 28.11.2022

Psát, který den v týdnu se něco stalo, není důležité. A pokud jo, tak to musí být jasné, proč...
Detaily jako sedmicentimetrové podpatky jsou super. Píšeme obrazně.
Je dobré vědět o možnosti zjednodušeovat - vtip o kopnutí hlavy do příkopu.
U psaní jsou důležité emoce pod povrchem (pitva švába na webu).
Vědět přesně, co chci textem říct.
Těším se na další spolupráci.
Míša Váňová



Používat Hemingwayův shit-detektor - co lze vypustit, spláchni.
Flinta na zdi - je-li tam, musí vystřelit.
Nepřitáhne-li titulek a první věta, je vše ztracené.
Nedávat nálepky, ale představit postavy tak tak, aby čtenář pochopil, jaká postava je.
Přímá řeč ozvláštňuje a rozsvítí text.
Popis detailů je důležitý, ale zároveň se s nimi musí šetřit.
Občas změnit v příběhu realitu a zjednodušit, co reálie, pokud realita nemá dobrý příběh.
Kopnout hlavu do příkopu.
Co říkáte názvu DOBREJ MATROŠ?
Jan Husák



Text má být krátmý, akční, zábavný, aby upoutal pozornost.
V práci potřebuju dělat pozvánky na akce, tak čím kratší text, tím lépe.
Důležitý e nadpis a první věta.
Markéta Fialová



Redukovat popisy
Používat přímou řeč a dialogy
Emoce jsou důležité
Psát pro čtenáře
Používat shit-detektor
Pro naši práci je nezbytné vcítit se do čtenáře, snažit se ho zaujmout a nepřehltit "vědečitnou"
Soňa Ehlerová



Shit-detektor odstraňuje zbytečnou omáčku
Zaměřit se na to důležité je základ.
Jednoduchý a poutavý titulek s nápadem.
Vyvarovat se zdlouhavých popisů a zbytečných klišé.
Psát autenticky, někdy třeba i hovorově, ale bez cizích slov a odborných výrazů.
Používat tečky.
Co jednou vydáš, už neokecáš.
Petr Caletka



Myslet na cílovou skupinu a text jí nabízet.
Klidně se rozepsat, ale pak zbytečnosti přísně vyházet.
Každý člověk si text přebere po svém. Občas i jinak, než autor.
Přidat akci, začít v ději, neunavovat zbytečnostmi popesem všeho od začátku.
Ukázat vlastnosti postav textem, nikoliv nálepkami jako chytrý, hloupý...
Anna Bromová



Školení mě hrozně bavilo! Děkuju.
Musíme se dívat na příběh či napsaný text očima člověka naprosto neznalého okolnosti.
Vynechat detaily, které jsou pro účely gtextu nepodstatné.
Nedávat nálepky, ale vyvolat v příběhu okolnosti, které jednání postav vysvětlí.
Nadpis je zásadní součástí příběhu - může čtenáři pomoci či ho zmást.
Nezahltit čtenáře mnoha linkami příběhu.
I já bych si měla vybrat podstatu sdělení a na to se zaměřit.
Nepoužívat cizí slova, pokud je lze nahradit českými.
Mirka Macháčková



Vypravěč zve čtenáře do svého snu.
Nesmí čtenáře ztratit - pustit ho ven ze sna.
Nezahltit čtenáře informacemi.
80% úspěchu pro získání pozornosti čtenáře tvoří titutlek a 20% první věta.
Text má tři části a čtvrtou neviditelnou - co tím chci říct, proč to vyprávím.
používat shit-detektor.
Daniela Procházková



Sobotní kurz s rétorikou 26. listopadu 2022


Milá Dano,
posílám v jednom Zásah z hůry a Rozpoznání, které jsem četla na sobotním kurzu. Dle rady Šimona jsem opravila „nejisté štrachání klíče" na „klíč nejistě zaštrachá".
Bohunka mi říkala, že se literární večer na Dobešce vydařil, tak to jsem ráda a gratuluji!
Máš úžasné syny. Tedy alespoň ty dva, Šimona a Kryštofa, se kterými jsem se mohla v sobotu seznámit. Jsou milí, inteligentní, vtipní. Kdybych nebyla přestárlá, tak nevím, do kterého se dřív zamilovat!;-)
Na příští lekci nemůžu přijít, a tak se s Tebou i ostatními uvidím až v novém roce. Všechny tedy zdravím a přeji krásné vánoční svátky a v příštím roce spoustu inspirace a dobrých nápadů, aby mohly přijít na svět ty nejlepší literární kousky.😊
A Tobě velké díky, že jsem se mohla rozletět do končin mně dosud neznámých, ale krásných – literárních.
Irena Taterová

PS. Posílám i pro ostatní účastníky kurzu fotku našeho spolužáka a kamaráda Marka, který nás baví tím, že si při čtení svých prací neustále mění svoje troje brýle. (Naposledy donesl i čtvrté😀)
Bylo to foceno s jeho svolením.



Ahoj Dano,
už jsem doma z nemocnice slabý jak třeťák čaj, je mi pořád šoufl, ale jsem rád, že to mám za sebou.
Tož k té sobotě: Přeju moc, aby - když se podařila knížka - tak ať se podaří i její křest. Držím palce. Napadla mě taková drobná slovní hříčka: 

Je smutné, když u páček sedí hlupáček
Je horší, když u pák sedí hlupák 
- a navíc je to čupák...
Zlomte vaz  
Wilson




Drazí přátelé!
KURZY PSANÍ PODLE LUSTIGA SLAVÍ LETOS DESET LET.
Rádi bychom si s Vámi toto výročí připomněli během literárně-jazzového předvánočního večera, který se bude konat tradičně v Divadle Dobeška 26. listopadu od 19 hodin.
Pokřtíme naši společnou povídkovou sbírku o rodičích a dětech MAMI, CO JE TO ČUPÁK.
Kmotry knihy budou profesor Pavel Pafko a Hanka Salajková, jejíž maminka Hana odešla letos na věčnost za svým bratrem Arnoštem Lustigem.

Večer bude moderovat Marek Greger, autor knihy Vydři-duši.
O hudební doprovod při autorském čtení se postará jazzová zpěvačka Darja Kuncová s kytaristou Jardou Šindlerem a Jiří Eminger.
Srdečně zve
Dana Emingerová

PS. Moje jazzová sestra Eva musela na operaci kolene a Veronika Böhmová je nemocná. Takže možná zahraju na klavír i já - Beethowena.



Milá Dano 😊!
Pro mne byly kurzy v Novém Městě nad Moravou též moc zajímavá zkušenost, která mne obohatila.
Přeji Tvému snažení úspěch a vytrvalost i nadále. Myslím, že frekventantům svých kurzů přinášíš něco, co se penězi měřit nedá. I přes slzy některých z nich a kritiku, kterou těžko nesou, se mi zdá, že děláš lidi lepšími. A to zejména v jejich vlastním sebepoznávání. Neboť jen v praxi poznají to staré dobré rčení: „Co tě nezabije, to tě posílí."
Děkuji za ten link na mé práce a též doufám, že se někdy v budoucnu ještě potkáme. Jsem ráda, že se Ti nahrávka povídky Tvého syna líbí. Ale hlavně Ti přeju, ať se dostaneš ke svému vlastnímu psaní. Já moc dobře vím, že tím, jak se člověk zaměřuje na druhé, někdy nemá čas sám na sebe. Ale tu tvou knihu, až ji jednou zase napíšeš, a věřím, že ji ještě napíšeš, bych si ráda koupila. 
Z Brna pozdravy posílá
Věra Zástěrová-Sasínková



Dlouhodobý kurz tvůrčího psaní 17.11. 22 - 4. lekce pro pokročilé


V příběhu je hlavní jeho uvěřitelnost! Ať už jde o příběh reálný nebo smyšlený.
Jasmin Carmel



Dobrý den z Brna,
chtěla jsem se zeptat, zda-li budete plánovat podobnou variantu literární dílny, jako byla v listopadu 2022 v Novém Městě na Moravě. Měla bych zájem já i moje kamarádka.
Alča Jirásková



Dlouhodobý kurz tvůrčího psaní 16.11. 22 - 4. lekce pro pokročilé

Má smysl dílo rozcupovat, protože to přes to dokážu nejlépe pochopit...
Má smysl si dělat poznámky, protože pak není jeden zaskočen při dotazu, co si z dneška odnesl. Může to pak vyvolat mylný pocit, že si člověk nic neodnesl, a ono si nemůže jenom vzpomenout.
Marek Greger



Danuško, 
děkuji za příležitost zúčastnit se on-line kurzu. Obdivuji všechny literární osobnosti, nebojím se takto dnešní skupinu hodnotit. Připadala jsem si trochu marně, ale určitě ne zničeně. Jen Ty asi dokážeš vyhodnotit, zda na literární tvorbu někdo má, nebo nemá. Pokusím se něco vyplodit, podívat se na psaní jinýma očima.
S úctou a díky
Marie Pražáková



Ahoj!
Můj příspěvek Jak jsem potkal revoluci v podání Haliny Pawlovské. Mám radost.
Pavel Kyselák






Ahoj Dano! 
Takhle jsem netrpělivě dnes ráno v Karlových Varech vyhlížel zásilku s Vaší povídkovou knihou MAMI, CO JE TO ČUPÁK. Těším se na zážitek při čtení. 
Ať se Vám křest na Dobešce vydaří.
Standa Forejtek 



Je mi velkou ctí, že můžu být součástí projektu spisovatelky Dany Emingerové a jejích studentů, kteří společně právě vydali knížku zajímavých povídek na nikdy nekončící téma rodičů a dětí - MAMI, CO JE TO ČUPÁKVelký dík Daně a všem, kteří jste v tom se mnou. Je to dosud zcela nepoznaný pocit, když jsou i moje krátké příběhy najednou v nabídce knihkupectví. 
Tak ti přeji co nejvíce spokojených čtenářů, milá knížko.
Libor Frank



Přátelé, a na to se napijeme! I moje povídky budou k dostání v knihkupectví, chápete to? To je pecka, že su normálně dojatá! 
Děkuju za všechno!
Zuzka Fajmonová



Dobrý den!
Moc děkuji za balík s naší knihou MAMI, CO JE TO ČUPÁK, je úžasná. Moc děkuji a zdravím!!! Je krásná. Nemůžu se dočkat Vánoc. Tak originalní dar sem ještě asi nedarovala. A mám ještě jednu malou radost - Adra otiskla do svých Dobronovin moji povídku.
Je mi ctí, že sem se mohla podílet a vámi na knize. Ať křest na Dobešce vyjde. Všechny ode me pozdravujte. Mrzí mě, že tam nebudu s vámi. A jelikož posedávám po operaci kolene a mám fůru času, píšu a píšu. Takže posílám další povídku. Tentokrát tu opravenou, kde jsem měla špatně uvozovací věty. Snad už v pořádku. Někdy po sobě chyby nevidím. Děkuji za názor, zda jak gramaticky, tak obsahově je povídka O.K.
Bohdana Pufferová



3. lekce dlouhodobého firemního kurzu 15. listopadu 2022 v Uniqa
Realita by mala byť inšpiráciou. Nemusí sa do detailov pretaviť v texte, pretože čitateľ to môže pochopiť inak. 
Toto je dôležité aj pri firemných textoch. Čitateľ s nami nebol na mieste, takže si tam nevie doložiť spomienky. Má k dispozícii len náš text.
Inšpiráciou bola ukazka z knihy Živel Lustig. Pomáhal si v živote humorom. Mal nadhľad. U nás sa hovorí, že sranda musí byť aj keby na chleba nebolo. A to mi tento úryvok evokoval.
Viktoria Jackuliakova Murinova



Ahoj Dano,
moc ti jeste jednou děkuji. Je mi ctí, že i moje tvorba je soucástí naší knihy o rodičích a dětech. Je krásná. Těším se, že si do budoucna napíšu vlastní knihu svých povídek. Jen mám zatím neumím psát moc vážná témata. Spíš tak nějak inklinuji k humorným příběhům. Snad se k tomu časem propracuji.
Bohdana Pufferová



Ahoj milá lektorko,
posílám ukázku své povídky, jak vypadala před kurzem a po něm (12.11.2022 Litoměřice).
Opravdu ta předělaná má větší švih a spád. 
Jinak také dávám své povídky na blogIdnes jako můj "litoměřický spolužák" Honza Pražák.
Děkuji za přínosný literární kurz a budu se těšit zase někdy na viděnou. 
Irena Bátrlová

Jednodenní kurz v Litoměřicích 12. 11. 22 pro účastníky soutěže Máchovou stopou 2022

Byl to bezva den s bezva lektorkou.
Naučil jsem se, jak je důležitá přímá řeč.
Nesmím podceňovat "háček".
Nedělat dlouhé věty - to je má slabost...
Používat Hemingwayův shit-detektor, ale ne vždy, aby nesežral i to, co nemá
Jan Pražák



Každé dílo musí mít začátek, prostředek a konec a pak důvod, proč jsme to psali.
Seznámil jsem se s osobností spisovatele Arnošta Lustiga
Dialogy - přímé řeči - jsou osvěřením textu.
Musím omezit používám stejných slov v textu.
Příběh se dá napsat i na sedm slov.
Kristián Valeš, 14 let



Prožila jsem v Litoměřicích nejen COOL VERNISÁŽ z mé povídky, ale i COOL CELÝ SEMINÁŘ tvůrčího psaní. Nejen skvělá lektorka, ale i spolužáci. Naučila jsem se, že:
Musím vymyslet zajímavý titulek.
Důležitý je silný příběh.
Nepsat moc dlouhé věty.
Umět přečíst svůj text: čtení je prezentací, jakýmsi PR celého příběhu. 
Zaháčkování čtenáře - první dvě věty a titulek prodávají text. 
Přímá řeč se píše na samostatný řádek. Mělo by jí být v textu více.
Neměla jsem tam odstavce, protože se text musel vmáčknout na jednu stranu.
Irena Bátrlová



Co jsem se naučila v Litoměřicích 11. listopadu:
Jak vymyslet chytlavý začátek.
Sestavit příběh o sedmi slovech.
Měla bych předat ponaučení.
Hemingwayovým shit-detektorem vyškrtávat zbytečnosti.
Poslední věta příběhu je také moc důležitá.
Kurz tvůrčího psaní jsem si moc užila a rozhodně byl velmi přínosný. 
Eliška Drbalová, 14 let



Milá Dano,
ještě jednou děkuji za příjemně strávenou sobotu i za všechny rady. Myslím, že se všichni cítili příjemně a kurz si užili.
V příloze posílám povídku, mírně upravenou dle nově nabytých vědomostí:
Už vím, jaké jsou největší chyby začínajících autorů.
Musím zaujmout čtenáře v úvodu - háček.
Srozumitelné vyjadřování
Neustále držet pozornost čtenáře.
Pokud bys chtěla podpořit mladého nadějného autora, můj román se jmenuje Daniela a předprodejová stránka na www.pointa.cz bude spuštěna 16.11.2022 v 9 hod.
Jiří Černý



Moc děkuji za kurz PSANÍ PODLE LUSTIGA.
Vždy budu myslet nejen na proporce (začáte-prostředek-konec), ale i na čtvrtou neviditelnou část z Aristotelovy Poetiky, abych věděla, proč text píšu.
Resonance je větička na závěr, která dovoluje čtenáři doprožít příběh.
Vyvarovat se pasivních tvarů sloves či dalších gramatických forem (zpodstatnělá slovesa, přechodníky), která berou energii textu.
Psát jednoduše - nešroubovat věty v domnění, že "píšu literaturu".
Měla bych si přečíst něco od Arnošta Lustiga.
Helena Trčková



Hezký večer, Dano,
strašně rád bych Ti poděkoval za včerejší kurz v knihovně v Litomyšli. Představoval pro mě nejen velice příjemný zážitek s milými lidmi, ale přinesl mi řadu námětů na vylepšení mého psaní. Ježíšmarjá, promiň, to jsem napsal hrozně knižně, zkrátka jsem chtěl říct, jaké to bylo fajn:-).
K tomu uvádím stránku svých blogů na Idnes. Vůbec Tě nechci zdržovat, abys mi radila, co je v nich špatně či dobře napsané, jen Ti je nabízím pro případné pobavení, potěšení nebo zamyšlení, kdybys byla zvědavá:-).
Přeji Ti krásné podzimní dny,
Honza Pražák



Každý člověk může dobře psát.
Jedno z nejdůležitějších je vybrat dobré téma.
I v krátkém příběhu jde vše vystihnout.
Přímá řeč rozzáří text.
Přednes je součást dovednosti psát.
Michaela Křivohlavá, 14 let



Dana a Kateřina Tučková

Petr Baušus

Vážené lektorky,
ještě jednou děkuji za Vaši účast a lektorskou práci při sobotním kurzu tvůrčího psaní v Litoměřicích. 
Posílám fotku z vyhlášení výsledků literární soutěže MÁCHOVOU STOPOU, která se koná už od roku 2009. 
Letos psali účastníci na aktuální téma COVIDEM SEM, COVIDEM TAM. 
Níže posílám zpětnou vazbu od účastníků obou Vašich paralelních kurzů.
Petr Bašus, gymnázium Josefa Jungmanna v Litoměřicích



Vážený pane Bašusi,
rád bych Vám poděkoval za příjemně strávenou sobotu. Za skvělou myšlenku, organizaci, občerstvení, program a v neposlední řadě kultivovaný projev.
Snad jedinou výhradu bych měl k rozhodování komise při udělování cen (omlouvám se, to je autorská nadsázka).
Pokud jde o kurs autorského psaní, byl podnětný, záživný, zajímavý a určitě pomůže zejména mladým účastníkům při jejich další tvorbě. Musím říci, že mě mile překvapila úroveň studentů v naší skupině. Zejména Kristián Valeš má podle mého veliký potenciál.
Proto je škoda, že celková účast v této kategorii nebyla tak velká. Čtení a psaní je pro mladé lidi velice důležité pro rozvoj verbální komunikace. Věřím, že se vám podaří do příštích let počet mladých účastníků rozmnožit a budu vám držet palce.

Chtěla bych poděkovat paní lektorce Daně Emingerové za inspirativní přístup a přínos kurtu tvůrčího Psaní podle Lustiga. Velké poděkování chci vyslovit samotnému organizátorovi kurzu, panu magistru Bašusovi, za bezchybný průběh celé akce, bohaté občerstvení a velmi příjemnou atmosféru.

Byla jsem ve skupině se spisovatelkou Terezou Boučkovou a musím říct, že to byl nejlepší kurz tvůrčího psaní, jaký jsem s Máchovou stopou zažila. Celou dobu jsme věnovali rozboru našich textů, což mi přišlo daleko přínosnější než teoretické poučky, jak pojmenovávat hlavní postavu nebo zda si ke psaní pouštět hudbu či ne.
Dopoledne jsem byla zmatená z toho, jestli i odpoledne strávíme na Gymnáziu (pomocníci tvrdili, že ano). Taky mi přišlo nešikovné, že jídlo bylo pouze v místnosti druhé skupiny a pro příště by mi přišlo lepší ho rozdělit na obě místa, kde budou kurzy probíhat. Dále jsem litovala, že mezi občerstvením není něco sytějšího (co by mohlo nahradit oběd).
Přišlo mi nefér, že svůj soutěžní text mohli s porotkyní konzultovat pouze dospělí a my studenti jsme dostali pouze písemné hodnocení, které porotkyně odbyla pár řádky, které působily dojmem, že si je po sobě ani nepřečetla. Myslím, že zpětná vazba na text, je velmi důležitá.
Seminář úplně předčil mé očekávání. Lektorka byla skvělá, ostatní kurzisti byli super a celkově mi to zlepšilo den. Fakt jsem si to užil. Děkuji moc.

Finalisté litoměřické soutěže Máchovou stopou 2022



Moc děkuji za fotografie a ještě jednou za organizaci celé soutěže a kurzu. Bylo opravdu moc fajn strávit celý den na kurzu v litoměřické knihovně. Mojí lektorkou byla Dana Emingerová. Pro mě byl kurz určitě přínosný a zábavný. Lektorka byla velmi dobře připravená, součástí kurzu byl jak výklad, tak i hodnocení našich textů, což je ideální kombinace. Každý z nás, myslím, dostal podrobnou zpětnou vazbu ke svému textu, který jsme si měli přinést jako úkol. Takže za mě proběhl kurz ideálně.


Děkuji za fotku i příjemně strávený den.
Kurz s Terezou Boučkovou pro mne velmi potřebný, její kritický přístup mi naprosto sedl. Ještě jednou velké díky.

Vážený pane Bašusi,
děkuji za zaslanou fotografii. Pro mě osobně byl kurz velmi přínosný. Časově akorát dlouhý. Náplň velmi inspirativní. Lektorka (Tereza Boučková) přímá, upřímná, nekompromisní, a proto skvělá. Její slova dokázala v každé práci najít to hezké i upozornit na pasáže, které by se daly napsat jinak, pro čtenáře poutavěji.
Děkuji za Váš osobní a velmi profesionální přístup k celému zajištění soutěže. Celou akci to povyšuje o několik pater.
Mějte se krásně

Mockrát děkuji za možnost zúčastnit se kurzu tvůrčího psaní. Celý den byl moc pěkně naplánovaný a je vidět, že o soutěž pečujete a ona vzkvétá.

Kurz probíhal, v rámci možností, řekl bych nejlepším možným způsobem - každý účastník přečetl svůj text a následně probíhala diskuze. Přínosné nepochybně bylo, že se každý účastník musel vyjádřit k textům všech ostatních účastníků. K organizaci též výhrady nemám. 
V obecné rovině si ovšem nejsem jistý, nakolik může 4hodinový kurz účastníky posunout. Myslím, že kurz tvůrčího psaní je něco, co musí probíhat dlouhodobě. Podruhé bych asi takovýto kurz neabsolvoval. Ještě jednou však opakuji, není to z důvodů špatné organizace nebo zklamání z průběhu, nýbrž mi jde o jednodenní kurz tvůrčího psaní obecně. Doufám, že pro Vás hodnocení nebude zklamáním, věřím, že upřímná odezva je vždy nejlepší. 
Děkuji za organizaci, Vaši snahu i práci, kterou jste do celé soutěže investovali a co týče soutěže jako takové, k té nemám výhrady. Vše probíhalo výborně.
Přeji hezký den.

Letos jsem dorazila domů s pocitem, že psát už nechci a nebudu. Sama jsem kantorka a vím, že věci nepříjemné se vždy dají říct dvěma způsoby. Byť měla Tereza Boučková v mnohém třebas pravdu, chybělo mi povzbuzení a motivace psát dál. Spíše jsem měla pocit, že bych to měla zabalit. Ano, člověk je možná trochu zklamán, že se neumístil, možná v cosi doufal, ale já se tentokrát opravdu těšila na ten kurz, tušila jsem, že se neumístím, povídka o covidu se mi nijak extrémně nepovedla, ale celá ta tvůrčí dílna mi nesedla. Domnívám se, že osobnostně a ani jinak jsem se s autorkou nepotkala. Nálada na kurzu nebyla nic moc, domů jsem dojela vyčerpaná a strašně emočně zbitá.
Měla jsem na škole už několik autorů a autorek, např. jsem dělala rozhovor s Petrou Dvořákovou, nedávno jsem pozvala Michala Vrbu, měli jsme u nás Viktorii Hanišovou i Janu Poncarovou. Byli to velmi milí lidé, s nimiž se dalo mluvit o čemkoliv a v mnohém jsme se třebas názorově rozešli, ale nikdy jsem z toho nebyla tak plná otrávenosti a negativismu. No, po dlouhé úvaze jsem to napsala dost upřímně, ale má-li to být zpětná vazba, tedy ji dávám tak, jak jsem to cítila.

Jednodenní kurz v Litoměřicích 12. 11. 22
Kurz tvůrčího psaní jsem si moc užila a rozhodně byl velmi přínosný. Tak jak byl pořádaný letos mi plně vyhovoval. 

Naše lektorka nezohlednovala, že ve skupině byli kromě dospělích i žáci základních škol. Neustále se chlubila a mluvila o Lustigovi. Celkově mi letošní kurz nic nepřinesl. Více mi vyhovoval systém, kdy dospělý a studenti byli oddělení. A když se v polovině dne vystřídali lektoři.

Kurz pro mne byl velmi přínosný. Paní lektorka Boučková mi poskytla věcnou zpětnou vazbu, nebál jsem se jí na cokoli dozeptat. Panovala přátelská atmosféra, jak díky ní, tak díky ostatním účastníkům. Myslím, že z takových kurzů budou těžit i budoucí finalisté soutěže. Ještě jednou Vám děkuji za společné sobotní literární chvilky.

Rád bych Vám moc poděkoval za možnost zúčastnit se této akce, byla pro mě nejen velkým přínosem z hlediska mého psaní, ale též velmi příjemně stráveným dnem ve společnosti milých lidí. Rád bych ocenil jak odbornou stránku ze strany lektorky, tak i organizační ze strany všech, kteří se ne přípravě podíleli, bylo mi ctí převzít od Vás ocenění.
Pokud jde o budoucí ročníky, rád se zúčastním.



4. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky a pokročilé 10. listopadu 2022

Chtěl jsem ti poděkovat za možnost se zúčastnit kurzu a opětovně nasát onu tvůrčí atmosféru. Bylo to moc fajn.
Budu se těšit na další příležitost.
Míra Tichý



Co jsme si odnesli z rétoriky 10. listopadu 2022:
- Nezačínat tak, takže, ..
- Dotáhnout energii do konce.
- Divadlo se hraje pomalu, rychle, potichu, nahlas, jinak divák usne.
- Otevírat pusu směrem dolů (tzn. ne doširoka).
- Každý den číst nahlas, hodně přehánět.
Jana Venclů



Ahoj Dani,
děkuji moc za e-knížku Živel Lustig, čte se jedním dechem. Moc jsi mě potěšila, že ještě máš výtisk Duši nespoutáš. Knihu preferuji.
Hanka Kotučová



Opět jsem se - spolu s Janou Vaňkovou - přesvědčil o tom, že forma veřejné prezentace psaného útvaru je nesmírně důležitá pro dotvoření celkového dojmu z daného díla. 
Díky!
Správně procítěná může dát lépe vyznít slabšímu kousku a dokážu si představit, že vyloženě špatná může poškodit i dílko nadprůměrné. Důležité je zklidnění, práce s dechem. Rozcvičit- prokrvit "mluvidla". Výslovnost některých výrazů není spisovná, ale archaická [jsem], [jsi]... Obdivuji kolegy, kterým tvorba literární cihly nesklouzne k tvárnici, nebo až panelu a umí potřebné vyjádřit velmi stručně (Jana, Irena). Výborná práce Bohunky na téma muž a žena. Skvělé Mirkovy povídky- motivace pro začínající i krátce pokročilé.
Marek Bucko



Milá Dano, 
díky za pěknou hodinu. Byla jsem ráda, že se moje povídka líbila, je sice ze života, ale trochu přehnaná. Včera jsem měla chuť krátit, ale pak jsem si řekla, že např. mladá generace neví, co byl časopis Burda, a tak jsem to potřebovala vysvětlit, abych nedopadla jako s Iránem, kdy mě překvapilo, že dost lidí neví, že tam je nutné pro ženu zahalení. Měj se moc hezky, zdravím maminku i Milenu a těším se na shledanou. 
Bohuna



Milá Dano,
moc díky za dnešní ranní popovídání nad zázvorem. Je to pro mě vždycky radostné a obohacující setkání 🙏. V Luxoru jsem naší knížku povídek dnes ještě nenašel, stále na ni čekají. Na hvězdy se holt musí čekat…
Libor Frank



Účastníci literární soutěže Máchovou stopou 2022
Vážené lektorky,
Porota již zasedala (Petr Bašus, Markéta Lukášková, Petra Soukupová) a pořadí literární soutěže Máchovou stopou je jasné. Vybírali jsme ze 47 prací ve dvou kategoriích (dospělí a žáci či studenti do 18 let). Úkolem bylo napsat prozaický text do tří stran A4 inspirovaný dobou pandemie, jakkoli reflektující život a události doby zasažené wu-chanských virem. Pro ty nejlepší je v den vyhlášení připraven jako odměna kurz tvůrčího psaní, který povedou spisovatelky Dana Emingerová a Tereza Boučková. Proběhne v sobotu 12.11.2022 od 9.00 v galerii Knihovny Karla Hynka Máchy v Litoměřicích (Mírové náměstí 153). V 15.00 se pak bude konat slavnostní vyhlášení výsledků. Je pozváno 17 autorů-účastníků soutěže; 6 studentů, 11 dospělých.
Petr Bašus, gymnázium Josefa Jungmanna v Litoměřicích



Literární dílna v Novém městě na Moravě 3.-6. listopadu 2022






Tvůrčí psaní nás na začátku listopadu zaválo do Nového Města na Moravě. Do Horácké galerie, mezi sochy. Kamenné, bronzové, dřevěné, sádrové. Nehybné, zakleté ve svých pózách, zdánlivě neživé. Ale jen zdánlivě! My jsme totiž během těch tří dnů zjistili, že sochy mají duši a dokonce, že dokážou k lidem promlouvat. Prostě na nás hned při první prohlídce začaly mluvit. 
Blázni, říkáte si? 
Možná, trochu… Ale tak už to spisovatelé mají. Jejich postavy si s nimi úplně normálně povídají.
Mně například bronzová Eva svěřila, že je jí na schodech smutno a že jí vadí pohledy, které na ni vrhá mramorový Jan Žižka svým levým okem. V podobném duchu hovořila herečka Otýlie Sklenářová. Janáček jí celé dny a noci civí do dekoltu.  
Busta herečky Kvapilové si zase Markovi postěžovala, že na ni busta paní Štursové vrhá nesouhlasné úšklebky. 
Socha tanečnice Aničce u kafíčka pošeptala, že nenávidí svá silná stehna. A sochy lachtanů dokonce předvedly Jasmin souboj samců o teritorium! 
Yakken se dozvěděl od Raněného, že je citlivý na zimu, a Bohunka od několika dalších soch v galerii vyslechla, že se na svých podstavcích nudí. 
Jen doufáme, že jsme příběhy, které jsme o nich napsali a v galerii přečetli, milé sochy alespoň trochu pobavily.
Nataša Richterová



Ve vymazleném podkroví Horácké galerie se procházím kolem vystavených obrazů a předčítám si svůj příspěvek. Příspěvek k tomu, jak se lidstvo má na této planetě 6.11. 2022. Chci dnes večer číst... 

Pro všechny, kdo ve svých rukou nesou
tento krásný ztřeštěný a jediný svět
a pomáhají mu přes klatby papežů a sliny velkozlodějů, přes všechny strejčkovské demokracie, mory a války.

Kultivované prostředí vybírá z mé paměti verše Václava Hraběte, a také proto jsem tady. S lidmi, kteří si v nabídce světa vybrali tady a teď. Se mnou. S vděčností a s dojetím čtu nápisy na stěnách u obrazů. Hledám, kde je ta zpráva o nás a pro nás, která tu vždycky byla, jako potvrzení, že čas je singulární. Tím, že pátrám po Jungových sinchronicitách, hledám vlastně Boha, nebo moderně řečeno chci důkaz kvantové teorie v našich životech.
A nacházím!
Jako odměnu pak dostávám k přečtení Kvantovou sušenku, a mé nesmrtelné Já, je spokojeno. Rádo se chechtá.
Beru ho tady na procházku Galerií, smíme i do depozitáře.
Jedna jeho část je zasažena zoufalstvím Raněného a jiná si potřebuje z toho dělat srandu. Další zažívá satisfakci z odložených lumpů, i když jsem si smetiště dějin představoval jinak.
Ještě jiná část by nejraději kopulovala se sochami krásných žen, všeho stáří, mládí a proporcí. Jsem muž, uvědomuji si s každou další z nich, a inspirován volám domů, té, která promne je bránou, k tomuhle krásnému tajemství. Domluvám si rande s mojí ženou a tím už vím, co s touhle inspirací.
A je tu zase Vděčnost. 
Existence, jak Ty se o mne staráš.
Veřejné čtení začíná. Vytváříme společenství s těmi, kteří dnes přišli, a tím je každého z nás o troch víc. Čteme. Posloucháme. Hudbu slov a slova hudby.
Sedíme večer kolem stolu. V blízkosti člověčenství se potkáváme nazí. Odhalení. V hlubině naší společné duše každý září.
Jasně, je to všechno zpřeházené. Ale je to jedno.
Jedno jediné jsoucno. Protože jak jinak by tohle všechno mohl dávno a přesto dopředu vystihnout verš, co jsem našel na zdi?
Diamantové moře
ryby jako šperky
Hlubinou září
Klenotník mlčí
Yakeen J. Helus  



Literární dílna v Novém městě na Moravě 3.-6. listopadu 2022


Sedím a zírám na bílý papír, přesněji, na nový, prázdný, dokument Word.
Co napsat? Od čtvrtečního odpoledne se toho tolik událo, řeklo, cítilo, nevyslovilo, prožilo.
Po napsání prvního úkolu jsem se lehce vnucovala Daně. ,,Dani, ráda bych slyšela názor účastníků kurzu na můj příběh k tématu Jan Štursa.“
,,Jo, jasně, přečteme, řekneme,“ cítím, že je Dana myšlenkami jinde. Chápu ji, je toho zkrátka moc. A nejsem tak ,,profláknutě“ dobrá ,,spisostudentka“, zkrátka žádná sázka na jistotu.
Nejde o život a nejde-li o život, jde o …
Nevadí, užiju si své spolukurzanty.
Jsme tak jiní, je tady opět skvělý mix lidských duší. Každou další společně prožitou chvílí, společnou prohlídkou soch Jana Štursy máme k sobě blíž a blíž, víc a víc témat k hovoru.
Kombinujeme možnosti jeho důvodů tvorby. Kurátorka Petra nás zásobuje ověřenými informacemi i drby z jeho života. Trpělivě odpovídá a na sebeblbější dotazy. ,,Sochy mají kostru? Proč má některá socha zelenou a jiná hnědou barvu. Ty jo a tato sličná dáma má horní polovinu těla do zelena a spodní do hněda. Co a kde je originál? Jak se cizeluje socha? Má tu model milenky, manželky?“
No ano, to se dotazuje naše ženská část ,,spisostudentů“. Chlapi se zajímají o technické postupy, to mi nic neříká, tak se ani nesnažím pochopit to.
Přemýšlím, na co asi Jan Štursa myslel, když sochy tvořil, kde je tvořil? Dělal sochy rychle, jednu po druhé, nebo rozpracoval více soch najednou a postupně se k nim vracel?
Novinky, listopad 2022

Možná není jako já, aby dělal deset věcí naráz, ale co když ano? Co když nějaký čas pracoval na ženském aktu a když ho naštvala, city ho rozervaly. Obrátil se tedy s důvěrou k mužské síle rozumu a tvořil bystu, třeba Komenského.
Docela mě pobavila představa umělce cizelujícího dámské boky a za chvílí ladící plnovous Jana Ámose. Ale před chvílí jsem si u strýčka Googlu ověřila, že to měl systematicky, jako správný muž, seřazené. 
Nejdříve potěšení mladého muže, označila jsem si to pro sebe jako ženské období. Přes ztvárnění životních zážitků, terapie vmáčknutá do soch raněný a vítězství. Až po vyjádření úcty umělce, zralého muže, k moudrosti a umění, vytvořením portrétů Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Aloise Jiráska, Boženy Němcové, mého favorita Jana Ámose Komenského a mnoha dalších.
Vytvořil, přeneseně i naše sousoší. Listopadové sousoší Horácké galerie na námět jeho ředitelky. Ředitelky tělem i duší, Věry Staňkové. Sousoší kurzu Dany Emingerové a jejích pobočníků Nataši a Yakeena.
No, už zase nestíhám, pokračování příště.
My jsme tady vlastně na arteterapii. Krása, umění, snídaňové debaty, večerní setkání, to vše mě přitahuje, potřebuji sdílet čas, prostor, nápady, bohužel někdy i ty sebeblbější. Ale jsem moc ráda za schovívavost nás všech k sobě navzájem.
Jana Bednářová



Dovoluji si co nejsrdečněji pozdravit a poděkovat za jedinečný zážitek v Horácké galerii.
Jiří Pokorný, vydavatel měsíčníku Novinky a fotograf amatér



Zase jsem tady. Už podruhé. Setřásla jsem ze sebe paragrafy, celou justici. Je to naprosto osvobozující. Koneckonců i svou rodinu nechávám daleko za sebou.
Pro mne to není seminář nebo kurz, spíše ho lépe vystihuje slovo dílna. Tvoříme z ničeho něco, často tak jako řemeslníci. Někdy se to povede, někdy ne, brousíme, ořezáváme, zkracujeme. Taky by se dalo říct, že cizelujeme. 
To slovo jsem neznala až do této víkendové dílny v Novém Městě na Moravě. Vysvětlili nám, že cizelování znamená, že sochaři brousí v konečné fázi kovové odlitky svých soch.
Totiž Danu a nás, její tovaryše písma, tentokrát hostí ředitelka Horácké galerie, Věra Staňková. Prvotním povoláním novinářka. 
Tak jako na mé první dílně na zámku v Loučeni si rozšiřuji obzory nejen o historii zámku, a teď galerie, ale i o tom, jak někdo, původně jiné profese, dokáže šířit kulturu v pravém slova smyslu. Zase koukám jak blázen, že žurnalistka se vrátila do svého rodného města, aby vplula do uměleckého světa a řídila kurátory, oprašovala a hlídala nejen sochy a obrazy.
Když nás paní kurátorka provedla po expozici sochařských děl Jana Štursy, přišlo to. První úkol.
Dana velí: „Napište cokoliv o galerii nebo o sochách ve vztahu ke Štursovi.“ Vybírám si téma, jeho sochu ‚Raněný‘. Trochu spoléhám na to, že když jde o jeho nejznámější dílo, které stojí v nadživotní velikosti na hlavním náměstí, najdu v přinesených knihách a materiálech něco duchaplného, a něco mě napadne.
Času není moc, začínám. „Hm, socha, asi bude mluvit. Ostatně, umění prý k nám promlouvá. No dobře, co dál.“ 
Štursu k vyhotovení toho díla inspirovaly jeho zážitky z války, trochu těžké téma. Je to trochu patetické, no nic, něco jsem zplodila. Nejsem moc spokojená, ale už to nechávám tak.
Své literární počiny začínají číst ti zkušenější. Řežeme se smíchy nad Markovým dialogy soch s ním jako návštěvníkem, který omylem, místo do nákupní galerie Myslbek, zavítal poprvé v životě do té umělecké. Nebo nad textem druhého Marka, jak asi vznikala socha tanečnice Sulamit Rahu. Zase je to tady. „Hele …, nechtělo by to zkrátit ? Víš ten začátek.“ 
„Hele…, nemá to dva konce ? Jak si to myslel s tím krokem u té tanečnice?“ není jasné Janě. „A jak to na vás působilo?“ ptá se Dana ostatních.
Zase je tady metoda zpětné vazby Arnošta Lustiga. Trochu jako tesání do kamene. Je to ale nutné, aby byl výsledek byl lepší. Hold, co se může líbit autorovi, nemusí být k poslechu pro ostatní.
Jsem na řadě. Dočetla jsem příběh o Raněném. Čekám na verdikt. Dana na to: „Hele, jo dobrý… ale víš, je to trochu ‚klišózní‘. Hele co, bys řekla tomu, že to dáš do DU formy. Yakeen ti s tím může pomoct, je na to odborník.“ 
Tak jo, trochu váhavě souhlasím. Po obědě se do toho Yakeen pouští. Začíná bušit do notebooku. Mám pocit, že do klávesnice udělá díry. Asi mu to válečné téma prošlo až do prstů. Zřejmě nezůstane kámen na kameni. Musím ale uznat, že výsledek je fakt opravdu lepší. Ještě s úžasnou koučkou rétoriky Věrkou pracujeme na přednesu.
Večer čteme své výtvory před prořídlým publikem. Pět hostů. Navíc, byli to kamarádi místních frekventantů kurzu a tetička ředitelky Věrušky. A ještě fotograf, ale poslouchá. 
Vadí nám to? Jsme nebo nejsme zklamaní? 
No, já jsem to skvěle užila. Za mě to vůbec nevadilo. Myslím, že slova našich textů, proložené několika krásnými písněmi Erdelky ve zdech galerie zůstaly.

Na hotelu potom debatujeme, proč přišlo tak málo posluchačů. Totiž sobotní večer v galerii byl i jakousi generálkou na autorské čtení v divadle Na Dobešce, která se koná o prvním adventním víkendu. Padají tam nápady. Marek dává k dobru své zkušenosti ze standupů. 
„Co povýšit Literární dílny ‚Psaní podle Lustiga‘ na autorská čtení a jezdit s tím jako zájezdové divadlo.“ 
No nevím, myslím si, že to Danu trochu vyděsilo. I další mají dobré připomínky k tomu, jak řady diváků v Praze rozšířit.
Nakonec v hotelu se kolem druhé ranní po douškách dobrého vína všichni shodneme, že sejít se v tak dobré partě, vyměnit si a podělit se vzájemně o své veselé i smutné životní zážitky vyváží to, že na večer nepřišlo tolik lidí.
Děkuji Ti, Dano. Opět z toho budu žít minimálně dalších několik měsíců.
Jen si musím dát trochu pozor, abych metodu zpětné vazby nepoužila zítra v soudní síni.
Radka Vodičková



Aby pro mě něco mělo smysl, musí to mít nějakou přidanou hodnotu, dále pro zkrácení, jak nám Dana ustavičně vštěpuje do hlavy, jen PH. Na naší čtyřdenní literární dílně v Novém Městě na Moravě se mi jí dostalo vrchovatě. Nechápete? Tak poslouchejte.

První PH – trénink trpělivosti

„Budeme u tebe s Bohunkou mezi druhou a půl třetí,“ informoval mě řidič Marek. Věrna své zásadě ,hlavně nezdržovat‘ jsem od půl druhé čekala připravena u okna a vyhlížela modré auto.
„Tak to vypadá spíš na třetí…“ začínal další telefonát. „Nabral jsem nějaké zdržení cestou."
Dobře, dobře, tak si radši dojdu ještě jednou na záchod, překontroluju popáté, jestli mám všechno, hlavně počítač, nabíječku, pláštěnku a proviant ke svačině. Vtom před okny přibrzďuje modré auto. Hurá! Rychle si obouvám boty a… ono jede k sousedům. No nic, snad to stihneme. Ve tři jsem se dočkala. Cestou jsme se bavili na účet Markova zapomenutého notebooku, Bohunčiny chybějící vody a ani jsme nakonec nedorazili poslední.

Druhá PH – nemusí pršet, stačí, když kape
Zatímco v roce 1938 rozhodovali v Mnichově o nás bez nás, my jsme na večeru autorského čtení četli pro diváky takřka bez diváků. Tímto děkuji Ondřejovi, Karle, Alici, Jirkovi, Karle, Editě a Haně, kteří nás vydrželi poslouchat až do konce. Užila jsem si to. A jak by řekla teta Kateřina v Saturninovi: „Nemusí pršet, stačí, když kape.“ 
Přesto bychom byli, myslím že všichni, rádi, kdyby nám 26.11. na Dobešce pořádně sprchlo.

Třetí PH – bezva parta
O tom, že se budeme věnovat literárnímu oživování soch Jana Štursy, jsem věděla už z pozvánky. Přidanou hodnotu večerů nad sklenkou vína, dobře, v mém případě nad sklenicí vody, jsem však mohla jen tušit. A tušila jsem správně. 
16 lidí rozličného věku, různých charakterů, zajímavých osudů vedlo debaty vážné i veselé, sdílelo zážitky vtipné i vážnější, přímo i s podtextem. Přesně tak, jak nás to Dana učí na svých kurzech. Vím, že to možná bude znít jako klišé, ale pro mě je právě tato vzájemné poznávání k nezaplacení.

Děkuji vám, Dano, Natašo, Věrko, že jsem tu mohla být. A vám, milé spolužačky a spolužáci, děkuji za náměty pro mé další literární snažení. Ale nezapomeňte, že pokud byste se v některé povídce třeba našli, bude se jednat o podobnost čistě náhodnou a čirou literární fikci. Literární pravda má být přece pravdivější než pravda, hlavně když to funguje.
Anna Vocelová



„Tak se tu mějte, a zítra zase v devět,“ loučím se se skupinkou psavců, která u vína ještě před půlnocí diskutuje o literárním večeru. O tom, co právě skončil, a také o tom, co se chystá za tři týdny na Dobešce.
Jak dát o sobě vědět? Neměli bychom změnit způsob propagace? Jak šest diváků rozmnožit na 60 nebo na 600? Chceme být profíci nebo amatéři? Máme vytvořit nový marketingový produkt a cestovat s ním po divadlech? Vyslat Zdeničku Na stojáka s inovací Na sedáka? Iniciovat přátelský souboj psavců s týmem Reného Nekudy? Zdeni, s tím stand-upem to vůbec není špatný nápad! A s tím soubojem také ne! Ale jinak vám řeknu, že jsem asi konzervativní. Moc bych toho neměnila. Být tady je jako být členem dobrodružné literární výpravy. 

Líbí se mi být u procesu tvoření, kdy Radka napíše text, který se pod tlakem času i skupiny promění z ich formy do naléhavější du formy, pak sledovat ten vnitřní zápas autorky, pro kterou není snadné se během chvilky vypořádat se škrty a novými větami, a pak vidět úplně zblízka na autorském čtení, jak pod vedením učitelky rétoriky Věrky se k této výzvě postaví čelem a čte příběh takovým způsobem, že z toho mají všichni husí kůži.
A to je vlastně všechno. Co k tomu dodat? Prostě CESTA JE CÍL.
Věra Staňková



Ahoj Dano,
mockrát děkuji, bylo to inspirativní a moc jsem si to užila :)
Co jsem se naučila na čtyřdenní literární dílně v Novém Městě na Moravě:
1) Základní stavební kameny příběhu :), hurá - jen je ještě poznat
2) Dívat se na příběh pohledem čtenáře / posluchače - to mě nikdy nenapadlo - aby byl příběh od začátku srozumitelný.
3) Nehonit sedm zajíců, ale jen jednu dějovou linii. Uvědomovat si čtvrtou neviditelnou cihlu - proč příběh vyprávím.
4) Škrtat a škrtat
5) Vím, jak se píší uvozovky :) a nevím zda je mám všude správně.
6) Že jsem náčelník a nevím, co s tím :)
Těším se na další kurz a ráda pomohu. Ještě jednou děkuji za hluboký zážitek.
Jana Víchová - Erdela Teriérová



Literární dílna v Novém městě na Moravě 3.-6. listopadu 2022

„To muselo dát práce! … A přitom taková blbost, že?“ Hláška ze známého filmu mi mnohdy probleskne hlavou, když dokončím nějaké svoje literární dílo. Ano, dovoluji si svoje výplody takto nazvat. 
Dana nás totiž učí nebýt skromní a umět si stát za svým. A člověk časem zjistí, že každý si najde svoje vděčné posluchače, vytvoří si vlastní fan klub. Ten můj se zatím skládá převážně z členů mé rodiny, píšících spolužáků a pár kamarádů, ale věřím, že je to jen otázka času, kdy přibydou další. Škoda, že jsem ke psaní přišla až na, no dejme tomu, středně stará kolena, že si svoji spisovatelskou kariéru nemůžu rozplánovat na příštích třeba padesát let. I když, kdo ví, kam medicína pokročí.

Vidím se naloženou ve výživném roztoku, jen hlava napojená na trubice. Koneckonců na co tělo, když píše hlasový automat a na autorské čtení dovezou moji hlavu v plastové krychli, pečlivě zabalené do bublinkové folie. A už se vítám se svými spolužáky, 126 autorské čtení, opět v Novém Městě na Moravě. Srdečně se vítám s ostatními plastovými krychlemi, ještě že je každá pečlivě označená jmenovkou. Paměť už tolik neslouží, i když já jsem byla vždycky na jména slabá. Škoda, že se nemůžeme obejmout jako dřív, ten fyzický kontakt přece jenom chybí. Večírek na uvítanou, do živného roztoku nám kápnou trošku čistého alkoholu, ať se nálada pěkně uvolní.
Ubytovaní nám paní ředitelka Věrka zařídila dole v depozitáři Horácké galerie, naskládají nás do volných míst v regálech mezi sochy. Masaryka šoupli blíž k Leninovi, Komenský se přitulí ke Gottwaldovi, no však to ty dvě noci vydržíme. K slavnostní večeři nám do hadic pustili trošku fyzáku s příchutí uzeného kolena, bohužel nebyl křen, prý by mohl hadice naleptat.
A už nás vezou na slavnostní večer do Zámeckého podkroví. Netrpěliví diváci zaplnili sál do posledního místečka, horní galerie doslova praská ve švech. Krabice máme slavnostně naleštěné, některé parádnice si je dokonce ověsily ozdobnými stužkami, vida, to musím na příště taky doladit. Danu s Věrkou vezou ještě vcelku na vozíčkách, nojo, mladý děvčata. Večer jako vždy začíná Yakín, nasadí laťku hodně vysoko, to mě vždycky zneklidní. Marek celou šou vtipně uvádí, je vidět, že je ve svém živlu. Nataška ve svátečních šatech se vyhřívá v blescích fotoaparátů, ještěže může umělé nohy ukrýt pod dlouhou sukní. Erdela zpívá svůj šanson, trošku už zapomíná text, ale její šarmantní tralala, tralala vypadá, že do textu patří.
Konečně jsem na řadě. Dnes mám takové malé výročí, po 999 čtu svoji povídku „Láska skrze kalhotky“. Lidem se to asi pořád líbí, tleskají. Doufám, že budu ještě v listopadu dopravena na Dobešku, abych to dotáhla do té tisícovky.

Ale konec snění, zpátky do reality. Místo jednoduchého naleštění krabice se musím pracně namalovat, natáhnout punčocháče až těsně pod prsa, aby mi nedělaly faldy na břiše. Volné šatky pěkně načechrat, trošku bych měla zatáhnout břicho, ale není kam. Uvnitř se ještě válí celá obrovská obložená topinka, přes kterou nemůže ani protéct to zatracené pivo.
Než začnou chodit první návštěvníci, ještě malá generálka. Kdo, kdy, kam, před kým a po kom. Zkouška mikrofonů. Pár hltů vody do staženého hrdla. Začíná mě pálit žáha a tlačí mě pravá bota. Říká se, že na jevišti herce všechny neduhy přejdou, no tak to půjdu vyzkoušet. Marek už vítá první, a doufáme, že ne poslední, návštěvníky. A Dana slavnostně zahajuje. Erdela krásně zpívá, autoři krásně čtou, ani nemám moc trému, když jdu na řadu. Dočtu a ejhle, lidi tleskají, bota netlačí a žáha se uhasila. I když horní ani dolní galerie nepřetékaly nadšenými diváky, nevadí. Dokážeme si to užít i tak. A hlavně jsem ráda, že můžeme zatím všichni tleskat a objímat se, a náš smích není tlumen plastovou krabicí.
Škoda, že je ten víkend vždycky tak krátkej ... :-)
Díky za vše, Zdena Součková



Literární workshop - neboli- dílna - v Novém Městě na Moravě. Den třetí. Den „D“, večer „V“!
Že workshop znamená dílna vím z práce. V korporátní firmě máme pouze workshopy. Dílna je pro nás sprostá a smrdí olejem, potem, či pilinami. Když jsem však jednou na otázku vcelku osvíceného školitele: „Víte, co vůbec znamená workshop?“, odpověděl, že „práceobchod“, sdělil mi to tajemství s dílnou. Vzhledem k tomu, že anglicky umím pouze: „hotdog, ňújork a malboro“ a ještě s mizernou výslovností, otevřel mi nový obzor. Tady v Novém Městě na Moravě jsem naštěstí pouze v dílně. Zdejší společnost je totiž korporátuprostá. Zapomínám na své zaměstnání. Nechci vystupovat v roli dvojitého agenta. Maximálně fešného myslivce, kterého tlačí v botě kopýtko a v kalhotech se tísní dlouhý chlupatý ocas. (Ale no tak dámy, uklidníme se, vždyť víte, jak to myslím). Hlavně tady ale nikomu nesmrdí vůně vzájemné podpory, příběhů a čerstvě potištěného papíru. Nikdo si na nic nehraje a úspěch druhému tady přeje více než sobě. A to nemají v korporátech, v pekle a bůh ví, jestli v nebi.
Ovšem zpět k večeru „V“. Součástí a zlatým hřebem (trémou jsem měl pocit, že mě do rakve) bylo autorské čtení. Zjistil jsem to jednak tím, že po městě a v galerii, která nás hostila, všude visely, ležely a vystavovaly se letáky s programem s pozváním na tento večer a za druhé jsem to věděl. Na letácích jsem vyfocen nebyl. Protože jsem ještě veřejně nikde nic nečetl a můj dabér podoby George Clooney, neměl čas se za mě fotit- točil nějakou sračku v jakémsi kouzelném lese v Americe. Asi tamní vánoční pohádku. 
Celý den jsem byl nervózní jak špatnej spisovatel v Dobříši a čekal na večer. Nejprve vybrat, co ze svého rozsáhlého díla přečtu. Jak to udělat? Losem? 
Nakonec jsem po tvůrčím brífinku s Danou a Natašou rozumě rozhodl, že přečtu kratší z těch dvou píčovin, co jsem za půl roku zplodil. Ovšem, jak jsem již naznačil, i vizuální stránka je důležitá. 
Vyčistil jsem si zuby… Ne, ne, tím raději nebudu své vyprávění zdržovat, mám jich 32 a přijde i na jiné partie a k této reportáži by se mohla dostat i mládež. A fakt, že jsem někdy v koupelně zcela neoblečen, by nemusel působit výchovně. 
Chtěl jsem se též oholit. Ale jednak ctím „Movember“ a hlavně si patrně strojek zase půjčila manželka (bůh ví co si s ním holila, když nemá vousy) a zcela mi ztupila břity. Už jí ho nebudu půjčovat, ať si prevít soused užije…
Dál jsem si oblékl nejlepší jediné společenské kalhoty, které mám, košili č. 51, vypůjčenou kravatu a vrhl se do víru maloměsta.
Přišli jsme do nádherného podkrovního sálu Galerie. Prý: „Budete mluvit na mikrofon…“
„V pohodě,“ myslím si a zkouším to: „Raz, dva, tři - zkouška zvuku,“ slyším za sebou cizí hlas nějakého mutujícího puboše. Zvuk se navíc při zkoušce v sále bez diváků tluče, jak dvě holky v bahně.
„Zkus ten hlas nasadit trochu níž,“ radí mi rétorka paní Věra. 
Níž to ale bohužel nejde. Asi jsem v mládí málo chlastal a kouřil a hlas neohrubl. S tím by jistě nesouhlasila moje paní. Nebo mám hlas vyšší, protože už mám málo mužské síly a testosteronu. S tím by bohužel moje paní asi souhlasila. 
To už se ale začali trousit první diváci. První a poslední. 
Poté, co se s nimi se všemi moderátor večera Marek seznámil, si s dívkou vyměnil i telefon. A za nesrozumitelného brumlání (něco jako, že měl vzít raději tu zábavu v Březiněvsi), odešel do zákulisí na panáka.
Ovšem „show must go one“, a tak i my jsme začali. Veselá povídka střídala povídku k zamyšlení, Erdela zazpívala a zahrála - naštěstí pro mě ne k tanci - jen k poslechu a večer se náramně vydařil. Dokonce i mně zatleskali - zdejší jsou zřejmě slušně vychováni. 
A kdo z diváků nepřišel, jeho chyba. Má možnost reparátu na Dobešce.
Marek Bucko



„Hele, jenom předem upozorňuju na to, že pět diváků je moje minimum. Pod tenhle počet nezačnu,“ ujišťuje nás Marek, náš spolužák z kurzů tvůrčího psaní. 
Nacházíme se v podkrovním sále Horácké galerie, a čekáme na úder šesté večerní hodiny, abychom mohli zahájit naše autorské čtení pro publikum. No, ono se řekne publikum… pod tímhle slovem si představíte sál nacpaný k prasknutí a ne pět lidí, většinou známých našich čtenářů. Teda pardon, šest. Nesmím zapomenout na fotografa. Takže naše publikum je vlastně taková pět+jednička. 
Markův zahajovací počet to sice splňuje, ale i tak stále napjatě čekáme, zda dorazí ještě někdo. Je 18:05. Počet nově příchozích-nula. 
Vidím, jak Dana, naše učitelka, skoro až zoufale objímá Yakeena, a pak zklamaně a vyčerpaně kýve na Marka, aby zahájil naši „hvězdnou show.“ 

Ten se nadechne, a pak, jako rozený stand up komik předstoupí před diváky. „Dobrý den, vážené dámy a vážení páni. Jak vidím, sešli jste se tu dnes v opravdu hojném počtu…“ 
Trochu mi cuknou koutky úst nahoru, a zároveň ho obdivuju, že má takovou odvahu, postavit se před prořídlé divácké řady, a promlouvat k nim, jako by měl před sebou vyprodaný sál Národního divadla. 

Po Markově úvodu přichází na řadu hudební vystoupení Erdely Teriérové, při kterém se snad přece jen v pěti párech diváckých očí a objektivu fotografa zaleskne zájem. Její úvodní píseň Atlas mraků nás všechny prostupuje. 
Potom přichází na řadu první blok čtenářů. Jsem mezi nimi. Cítím lehké brnění v nohách, jako vždy, když mám číst na veřejnosti. Ne z trémy, ale ze vzrušení. Ten pocit je nenahraditelný. 
Postavíte se před diváky, pak se nadechnete, a začnete číst svou povídku. V hlavě mi zní rady naší koučky na rétoriku, Věry: „Mikrofon dej do téměř vodorovné polohy, a měj ho přímo před ústy, ať mluvíš do něj a jsi slyšet. Nezapomeň, že j, se například ve slově jsem nevyslovuje...“ 
A to jsem si vždycky myslela, že čeština se čte tak, jak se píše. 
Také se mi vybavují Věřina slova o tom, ať lehce poklesnu v hlase u poslední věty, ať dělám mezi větami pauzy a nečtu moc rychle. „A hlavně dobře artikulovat!“ 
Přede mnou vystupují další tři lidé a když přichází řada na mě, přebírám mikrofon, zhluboka se nadechnu a vydechnu na čtyři doby a pak začnu číst. Mám svůj osobní příběh o šikaně, co jsem zažila na základní škole. 
Když skončím se čtením, i od pěti lidí se ozývá celkem hlasitý potlesk. 
Fotograf pobíhá po sále a mačká spoušť fotoaparátu. Cítím, že emoce z mého příběhu na posluchače dolehly. Mám obrovskou radost. I kvůli těm pěti lidem. 
Náš večer pokračuje dál, Marek moderuje výborně, snaží se ze všech sil a vystoupení prokládá vtipy a svým osobitým humorem. 
Po přestávce dokonce zjišťuji, že prý máme i „televizní diváky“. Máváme tedy do bezpečnostních kamer umístěných na levé straně místnosti. Povídkový večer je prokládán nápaditými Erdulinými písněmi a také reklamou na dvě knihy, které vznikly na Daniných kurzech a povídky v nich napsali její žáci. Nesou názvy Mami, co je to čupák? a Jak mě připravil o panenství dřímající hrom. I já mám v první z nich dva své příběhy. 
Zdena, známá svým jedinečným humorem a vtipnými povídkami, čte svůj příběh, podle kterého je pojmenována první a novější kniha. 
Vystoupení se po asi hodině a půl chýlí ke konci, naši posluchači odcházejí. 
Když se pak ještě ten večer sesedáme ve společenské místnosti na hotelu, kde jsme ubytovaní, je ve vzduchu cítit zklamání z toho, jak málo lidí se na nás přišlo podívat. 
Všichni dáváme hlavy dohromady a přemýšlíme, co pro příště změnit a udělat lépe, jak lidi navnadit… Padá spousta dobrých nápadů a zároveň zpětných vazeb pro nás, čtenáře, jak číst zajímavěji pro posluchače. I na mou hlavu se snáší kritika, a já jsem si plně vědoma toho, že si ji zasloužím. 
„Špatně jsi držela mikrofon,“ dozvídám se vzápětí. 
„Moc daleko a nízko, takže tě téměř nebylo slyšet. A také jsi polykala některá důležitá slova.“ 
„Já vím,“ odpovídám, „ale pokusím se to pro příště změnit. Více se vžiju do svého příběhu a budu mluvit tak hlasitě, až budou diváci prosit o špunty do uší. “
Dál debatujeme, co změnit, až budeme 26. listopadu číst při křtu naší knihy v divadle na Dobešce. 





Poslouchám ostatní, a i přes všechny naše nezdary si říkám, že se ten večer přece jenom nakonec vydařil. I když bylo málo posluchačů, stálo to za to. 
A já navíc pevně věřím, že jednou naše Autorské čtení opravdu překoná počtem diváků i Národní divadlo.
Jasmin Carmel



Mladý svět 11/2022

Ahoj Dano,
moc děkuji za rozhovor pro Mladý svět. Tam jedině s Tebou... 
Jinak je to síla, že když se člověk musí vejít do daného malého rozsahu. Pak kolik hezkých věcí musí pryč . Ale super.
Kateřina Šrámková



Ahoj Dano,
Posílám Ti pár povídek, básniček a tak, které asi neznáš. Když budeš chtít, klidně je přidej na tvé stránky. Budu rád. Pokud máš nějaké víkendové, či dlouhodobé kurzy, jako byly kdysi ty čtvrteční, budu rád za info a za možnost občas přijít.
Dále bych Ti byl vděčen za případné nasdílení či zmínění se o stránkách textguláš.cz na tvých stránkách či kurzech. Máš daleko větší dosah než já a mých cca 90 přátel na FB. 
Jde jen o to, dát tomu šanci, trochu to rozšířit a nechat žít vlastním životem. Má-li to nějakou kvalitu, nechť to žije a prosadí se, pokud ne nechť to zhyne na úbytě.
Tak Ti moc děkuji a těším se někdy na viděnou. Určitě už ve čtvrtek na Vinohrady dorazím.
Mirek Tichý



3. lekce s Klárou Dvořákovou 3.11.22

On-line lekce s Klárou Dvořákovou byla moc fajn, jako vždycky. 
Co jsem se naučila:
1) jak psát humor: přehánění, komičnost situací, trapnost situací, absurdní situace, humor vznikající z pointy - nejtěžší forma - těžké to vymyslet
2) stále mít na paměti: Proč to píšu? Co z toho bude čtenář mít? Jakou emoci prožije?
3) v erotice náznaky a emoce fungují lépe než popis (buď to bude směšné nebo porno)
4) lidé se rádi bojí v bezpečí svých obýváků
5) lidé chtějí u knih prožívat emoce (strach, láska, humor...)
Zuzka Kratochvílová



Ahoj, posílám pár slov k lekci s Klárou. Oproti počátečnímu předpokladu se nás nakonec dostavilo na lekci dost, takže se nestihlo číst vše, co kdo měl připraveno. Ani já jsem nečetl svou "tragédii." To samozřejmě nevadí.
Klára nás vedla pohodově. 
Co hodně rušilo, byla technika spojení. Vendula nebyla skoro slyšet, byly kvůli tomu dlouhé prodlevy a dost to narušovalo spád.
Na konci jsme se dostali k teorii o psaní humoru. Je jasné, že tohle, má-li se psané líbit, je kategorie z nejtěžších. Klára celkem přehledně zdůraznila, jak takové psaní uchopit, z jakých pohledů na legraci v psaní jít. A humor má být i v úkolu, který jsme dostali.
Celkově - až na zádrhel se spojením do ciziny, byly tyhle více jak 3 hodiny fajn. Díky. Jinak jsem od 16 listopadu hospitalizován ve FN Olomouc. Proto se příštího setkání nemohu zúčastnit. Humorný příběh napíšu a přečtu až budu redy. Ahoj. 
Wilson



Máme-li napsat vtipný příběh, není důležitý formát, ale abychom se skutečně zasmáli.
Vysvětlili jsme si na příkladech, že napsat něco vtipného lze více způsoby - komické a absurdní situace (SaturninDeník Bridget JonesovéS velkýma musíte v květnu...), přehánění do absurdna (Deníček moderního fotraPoslední aristokratka,...), komické postavy, konfrontace s upřímností dětí, nebo vypointováním na závěr.
Na kurzu jsme se také bavili o tom, proč lidé čtou. Co je k tomu vede a co u toho chtějí prožívat? Strach, dobrodružství, láska, napětí, smích, relaxace, přenesení do alternativní reality... Shodli jsme se, že čtení je hodně o emocích. Proto je dobré se vždy u textu zamyslet, jestli napsaný text nějakou emoci obsahuje.
Klára Dvořáková



Dobrý večer,
posílám tragédii z poslední lekce, nedostalo se na ni, ale je mi líto ji uchovávat v šuplíku. Klára byla skvělá! :))
Děkuji
Linda Hájková



Po minulé lekci s Klárou jsem zjistila, že jsem se po celou dobu kurzu nenaučila vůbec nic. Takže nenaučila jsem se shit detektor, používám flintu na zdi, neumím psát erotické cihly. 
(Chtěla jsem si pořídit doporučenou literaturu Dávám ti své tělo - Jak píšu milostné scény, bohužel je vyprodaná.)
Dozvěděla jsem se, co čtenáři očekávají od knih. Je nutno používat více emocí, které v příbězích hledají a chtějí se jich účastnit. Naučila jsem se jak psát humorné povídky.
Po minulé lekci jsem měla několik bezesných nocí a přemýšlela jestli pokračovat, neboť mi to zcela vzalo chuť do napsání mé knihy. 
Tento pocit jsem naposledy prožila před dvaceti lety, kdy jsem navštěvovala kurz angličtiny a lektorka mi tak ubírala sebevědomí, že po čtyřech letech jsem se bála říct větu. To mě vyprovokovalo, abych se jela naučit angličtinu do cizí země a tato zkušenost mě velmi posunula nejen v mém profesním životě. Rozhodla jsem se tedy v kurzu pokračovat, neboť jsem si ho zaplatila a budeme tedy trpět na obou stranách. Vy budete poslouchat mé špatné příběhy a já budu poslouchat, jak to špatně píšu. 
Doufám, že dojde k nějakému zvratu a opět mě to posune dál.
Hanka Kotučová



Dobrý den, Hanko,
dostalo se ke mně tvé hodnocení hodiny a myslím, že jsem udělala velkou chybu, za kterou se ti chci omluvit. Protože mě to opravdu a upřímně mrzí. Myslím, že z tebe bude skvělá spisovatelka a už ses toho i hodně naučila. To, že se jeden příběh tak trochu nepovedl, není žádná tragédie a už se nám to všem stalo mockrát. Zcela upřímně, kdyby se to nedalo opravit, a to celkem jednoduše, tak bychom ti o těch chybách ani neříkali. Když někdo napíše něco opravdu ale opravdu špatně, je kolem ticho a rozpaky. A nikdo k tomu nemá co říct. Skutečně.
Tvůj příběh stačí trochu prokrátit, dát pryč tornádo a trochu učesat tu milostnou scénu a bude z toho vtipný milostný příběh, po kterém ráda sáhne každá milovnice romancí. A to je také to, o co společně usilujeme.
Nevím, jestli jsi už slyšela Danu vyprávět, jak si i Arnošt Lustig nechával recenzovat své práce od žáků a chtěl, aby mu je pořádně strhali. Věřil tomu, že tím se jeho práce posune a zlepší.
Jestli jsme to na posledním kurzu přehnali a bylo toho na tebe moc najednou, tak mě to velice mrzí. I lektoři dělají chyby. Za sebe slibuji, že už se to nestane. Protože zpětná vazba, ač dobře míněná, nikdy nesmí autora odrazovat od dalšího tvoření. Byla by to velká škoda. Protože psaní se opravdu dá naučit, a i ty se neustále zlepšuješ, i když ti to teď tak možná nepřipadá. Ten posun tam je. Teď už jen vytrvat. Těším se na tvé další příběhy!
Klára



31. října jsem přivezla 436 knih z tiskárny 



A je to tady!!! Povídková kniha MAMI, CO JE TO ČUPÁK dnes opustila tiskárnu. Takže ji už beru s sebou na literární dílnu do Nového Města na Moravě, případně mi dejte vědět, kdo by měl zájem si ji přednostně vyzvednout u nás na Dobešce.
Dana



Milá Dano a Mileno, 
knížka MAMI, CO JE TU ČUPÁK je skvělá, zapomněla jsem skrz její čtění vystoupit v metra. 
A ještě prosba, jsou už vstupenky na její křest? 
V případě, že ano tak ještě prosím o dva kousky. Díky a na kurzu na shledanou.
Obě zdraví Bohuna Kopřivová



To je paráda! Tobě i všem autorům knihy gratuluji ke splnění snu. Držet knížku s vlastními texty je skvělý pocit a ty jsi to všem svým studentům umožnila.
Klára Dvořáková



Congratulations, Dano. Uz se tesim ze si MAMI, CO JE TO ČUPÁK pri me dalsi navsteve Cech koupim!!
Jerry Soltys
 
Listopadový Zpravodaj


Objednávky knihy
Díky za listopadový Zpravodaj. Krásná fotka, krásná Dana. Spousta pozitivní energie. Už se moc těším na autorské čtení na Dobešce. Lístek jsem si už koupila a doufám že ta pozitivní energie, která dýchá z fotky je nakažlivá.
Květa Nevěřilová



Já chci taky knihu MAMI, CO JE TO ČUPÁK. Pošleš mi ji i s podpisem? 
Standa Forejtek



Nádhera! Děkuju, že můžu být součástí.
Zuzka Fajmonová



2. lekce kurzu v Uniqua 2. listopadu 2022



Pri opise vlastných zážitkov nemusíme opisovať úplnú realitu. Kreativite sa medze nekladú.
Hačík musí byť ostrejší a úvod kratší.
Musíme si uvedomiť, že čitateľ v udalosti s nami nebol a preto musíme dbať na lepší opis miesta
Nesiliť to, aby sa čitateľ dostal do našej hlavy. Nemusí vidieť farbu rovnako ako my, Každý čitateľ si predstaví niečo svoje. Dôležité je aby zostal s nami v príbehu i keď si detaily prestaví sám. Preto nemusíme opisovať všetko detailne.
Dôležitosť podtextu.
Viktoria Jackuliakova Murinova  



1/ zopakovanie nevyhnutnosti dobrého úvodného háčiku 
2/ dôležitosť dialógov, priamej reči na vygradovanie a pripútanie k príbehu 
3/ nemusí to byť vždy pravda - dá sa to literárne "odľahčiť" "ohnúť"[
4/ čo je to podtext a ako pomáha dotvoriť atmosféru resp. popis, bez priameho popisu 
5/popis nemusí byť veľmi detailný a mal by fungovať s príbehom. Resp. môže vychádzať aj z kontextu/skúsenosti, ktorý má cieľová skupina a stačí minimum, aby si situáciu/akciu predstavila podľa vlastnej skúsenosti
Nadezda Legerská  



Co mi stačí jako popis nemusí stačit druhému - viz okno přes celou štítovou zeď v mém příběhu Nebezpečná zvědavost nemusí každému hned evokovat, že jsme v podkroví. Více pohlížet očima čtenáře, ne vypravěče.
Popis má být zasazen do příběhu, není nutné se držet reality a všech podrobností
Lenka Růžičková



Čtenář musí situaci prožívat s autorem.
První dvě věty rozhodují, jestli čtenář bude číst dál.
Literární pravda nemusí být reálná pravda.
Cílová skupina rozhoduje, jak podrobný má být popis.
Flinta na zdi
Vypointovat závěr
Eva Svobodová



3. lekce dlouhodobéh kurzu pro začátečníky a pokročilé s Klárou Dvořákovou 27. října 2022






Na 3. lekci jsem si s Klárou zopakoval, že i bajka je lepší krátká a s nejnižším počtem postav, které vysvětlí poučení.
Časy se mohou střídat, pokud to má smysl ve vyprávění a uvedu čtenáře do toho, proč se tak děje.
Každý příběh by měl mít vlastní literární útvar- nespojovat jich více do jednoho.
Je dobré mít profily hrdinů napsané ńa papíře, i kdybych to později potřeboval jen pro barvu očí.
Úloha redaktora (literární skript)
Marek Bucko



Ahoj Dano,
včerejší kurz za mne proběhl velice hezky. Jediná věc, která mě zaskočila je, že přišli jen 4 lidé z 10, které jsem měla na seznamu. Doufám, že to bylo tím, že druhý den byl svátek a všichni odjeli na prodloužené víkendy... 
Prostory na Vinohradech jsou opravdu moc hezké a moc pěkně se tam učilo! Bohunce velké díky, že mne provedla. Hodně mi to usnadnila s orientací.
Číst stihli všichni. Všem jsme to všichni rozcupovali i pochválili. ;)
Bohunka četla dvě bajky a text o Izraeli. Je to pilná žačka, zážitky k předání má úžasné. Také se o nás moc hezky starala a byla jedním slovem skvělá. 
Andrea četla „pohádku“ ze svého blogu o rychlém a pomalém mozku a druzích stresu. Hodně jsme řešili cílovou skupinu a jak s ní pracovat. Andrea byla také dobrá záminka, proč opakovat základy, které porušovali nějakou formou všichni. Všichni ochotně spolupracovali při zaučování nováčka.;)
Za domácí úkol dostali napsat jakýkoliv útvar (dialog, cihličku, povídku…), ve kterém bude postava, protivenství, ať už jakékoliv, a KONFLIKT. Aby si osahali, že příběh se rodí v konfliktu a čtenář potřebuje při čtení prožívat EMOCE. Čtenář jim musí rozumět a znát MOTIVACI, aby se uměl do příběhu vžít a prožívat ho se svým hrdinou.
Klára 😉



Na zámku v Novém Městě na Moravě budeme nejen psát, ale i číst své příběhy před novoměstským publikem, což bude skvělý trénink před křtem naší společné knihy o rodičích a dětech v Divadle Dobeška 26. 11. 2022.
Milena Pravdová



Bajka je stručný (často vtipný či satirický) příběh s morálním poučením.  
Na kurzu píšeme bajky, které mají začátek, prostředek, konec a jasně napsané poučení. Mělo by být jen jedno. Pokud jich máte více, vyberte to nejlepší. 
Poučením může být i přísloví. 
Bajky mohou obsahovat poučení již rovnou v textu (bez vypsání na konci), pak mu říkáme jinotaj (alegorie) a čtenář si na něj musí přijít sám. 
Každá bajka má, stejně jako jiné texty, název (nadpis). Mnohdy jsou to postavy z děje (O slepé kočce, O vráně a sýru). 
Bajka může být napsaná formou prózy nebo veršovaná. 
Ideálně by měla být vtipná, krátká, jasná a výstižná. 
V bajce mohou vystupovat zvířátka, hmyz, stromy, rostliny, ožívat a mluvit věci (moderní bajka). 
Bajka má emoce, jde na dřeň. Je satirická, emocionální nebo dramatická. Často kritizuje lidské chyby a slabiny. Vždy nese sdělení. 
V bajce se mohou potkat i nepravděpodobné dvojice či skupinky, ale čtenář by neměl přemýšlet, jak se to mohlo stát, pokud to není pointou příběhu. Protože pak se nevěnuje ději. V každém příběhu je třeba čtenáře ukotvit, aby mohl začít snít a příběh si představovat. 
Přestože v bajkách mluví zvířátka, hmyz nebo věci, čtenář by měl věřit tomu, že se to mohlo stát. Pozor na faktické chyby např. pávice nemá jasně zbarvená pera jako páv. 
Žádné dlouhé vysvětlování, popisy a pocity. Výborně fungují dialogy.
V bajkách neplatí, že si na vlastnosti postav musí čtenář přijít sám. K vyjádření vlastností se používají příměry: chytrý jako liška, hloupý jako ovce, rychlý jako lasička… 
Psát můžeme od konce – od poučení, nebo ho nechat vyplynout až z příběhu. Pro mnohé je snazší první varianta. 
Klára Dvořáková

Nejslavnější pisatelé bajek:
Ezop – řecký autor zvířecích bajek (6. století před n. l.).
Bidpaj – staroindický mudrc (Pančatantra; indické bajky 3. st. př. n. l. – 2. st. n. l.)
Jean de La Fontaine – Francouz, veršované bajky (17. st.)
Ivan Andrejevič Krylov (18. st.) – kritizuje politické poměry své doby pomocí příměrů;
Ivan Olbracht – O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (převyprávěné bajky Bidpaje)
Karel Čapek – moderní bajky kritizující společenské nešvary (Bajky a podpovídky)
Jiří Žáček - Bajky a nebajky pro malé i velké děti 



Přispívám do sci-fi cvičení na Facebooku a zrovna jsem tam dal příspěvek s názvem Mistrovo poučení, který by mohl být k užitku na vašem webu. Mistrem je Arthur Machen (1863-1947), Lovecraftův předchůdce v oboru literárního hororu V rozhlase teď mají sérii děsuplných povídek od světových autorů a zařadili i Machenovu povídku Změna. Poslechněte si ji, je to na půl hoďky. Zaujala mě po stránce stavby povídky. 
Arthur Machen 

Ve všech literárních workshopech, do kterých jsem se zapletl, jsem pranýřoval a odmítal stavební princip, kterému říkám „čáry máry fuk“. Je to nevykořenitelný mor. Funguje tak, že autora napadne geniální nápad. Třeba že je ve špajzu Marťan. Takže napíše povídku, jak babička upekla bábovku a zaběhl se pes a přišel Franta od vedle, tohle plácání se táhne... a na konci se dozvíme že je ve špajzu Marťan. To je princip „čáry máry fuk“. Vždycky jsem nabádal, stavět povídku tam, že hned v prvním odstavci se najde Marťan ve špajzu a co pak z toho plyne, jak ovlivní babiččinu bábovku, co má společného se psem a jak s ním vyjde Franta od vedle. OK, to je klasika.
Machenova povídka mě zaujala tím, že ve své podstatě JE TAK TROCHU „čáry máry fuk“. Zavede nás do přímořského letoviska, prázdniny tam šťastně tráví tři početné rodiny. Žádný Marťan na začátku, naopak, totální idyla. Je to stavěno jako Ravelovo Bolero – zprvu klídek, postupně trochu rozruchu a na konci zvukový masakr s hýkáním velbloudů. Tak Machen: klídek, první znepokojení – chůva děti je snědé pleti (dnes v tom vidíme skrytý rasismus), následně se ukáže, že lidé ve vesnici nechávají přes noc rozsvíceno, pokračuje výlet do skalních jeskyní a nastává masakr se vším všudy.
Jak ale to zařídit, aby laskavý čtenář přežil tu první idylickou čtvrtinu?
Machen si vypomůže úplně rekvizitou, papírem se zapsanými nesmyslnými slovy složenými jen ze samohlásek. Ten papír pak v příběhu nehraje žádnou roli (v závěru ho najdou zahozený v jeskyni, ale to už hrůza jede na plné pecky), to je jen návnada pro čtenáře, aby začal číst a čekal, kdy přijde další záhada (snědá dívka) a pak další (rozsvícená okna) a pak už to jeden samospádem s kopce. Je to trik. Je to OBEJITÍ zásady „čáry máry fuk“ tím, že z toho „fuk“ vezmu motiv, stopu, náznak – a vrazím ji do prvního odstavce.
Zkrátka, ten háček na sumce MUSÍ být už na začátku. Toť tedy poučení od Mistra.
Ondřej Neff



K tomuto referátu mě inspirovaly dvě knihy: Uzdravení Rose Gold Watsové od Stephanie Wrobel a Zkurvenej příběh od Bernarda Miniera. 
První je vyprávění matky a dcery, kdy do poslední chvíle nevíte, která je „ta špatná", komu máte fandit a jak to celé dopadne. Ve druhém případě Bernard Minier vypráví příběh šestnáctiletého Henryho, jehož přítelkyni někdo zavraždil. Postupem času přicházíme na to, že Henry není takový svatoušek, jak se stavěl na začátku. 
Obě knihy používají techniku nespolehlivého vypravěče. Během vyprávění ve čtenáři začne klíčit nejistota a tím se zvyšuje napětí a potřeba číst dál. 
Kdo mluví pravdu? A jak to tedy doopravdy bylo? Nespolehlivý vypravěč je vypravěč, jehož důvěryhodnost je ohrožena. Hlavním zdrojem nespolehlivosti jsou omezené vědomosti vypravěče, jeho osobní angažovanost a pochybný žebříček hodnot. Omezené vědomosti může mít mladý, teprve dospívající vypravěč či dítě. Pokud vypravěč nenávidí některou z postav, je osobně citově angažovaný. Nebo je vypravěčovo sdělení zabarveno pochybným žebříčkem hodnot, nebo má pochybné morální hodnoty.
Typů nespolehlivého vypravěče je několik. Může to být lhář, který záměrně zkresluje fakta, často aby zakryl své nevhodné, nebo dokonce trestné chování v minulosti. 
Tuto techniku používá Vladimir Nabokov. Humbert Humbert, hlavní postava a vypravěč Nabokovy Lolity, líčí příběh takovým způsobem, aby ospravedlnil svou fixaci na mladičké dívky a zejména svůj sexuální vztah s dvanáctiletou nevlastní dcerou.
Může to být například člověk typu klaun - vypravěč, který nebere vyprávění vážně a vědomě si hraje s konvencemi, pravdou a očekáváními čtenáře. Dalším typem je šílenec - vypravěč, který prožívá mentální obranné mechanismy (posttraumatické disociace a sebeodcizení nebo závažné duševní onemocnění, jako je schizofrenie nebo paranoia).
Může to být člověk svým způsobem naivní, třeba i dětský vypravěč. Nebo někdo jako byl například Forrest Gump - prostoduchá postava vypráví svůj životní příběh. Z jeho naivity plynou nedorozumění, která jsou divákům jasná: Apple je ovocnářská společnost, nebo tvrdí, že otec jeho milované Jenny se k ní choval dobře, aniž by pochopil, že nevhodné líbání a dotýkání svědčí o sexuálním zneužívání.
Nespolehlivý vypravěč může být také člověk se sklonem k přehánění a sebechvále, zkrátka někdo s pořádně nafouknutým egem. Já já já!
Nespolehlivý vypravěč nejčastěji hovoří v ICH formě.
Nespolehlivý vypravěč oddaluje odhalení až do konce příběhu. A někdy ani to ne. V některých případech nespolehlivost vypravěče není nikdy plně odhalena, ale pouze naznačena, takže čtenář se ptá, jak moc může vypravěči důvěřovat a jak si tedy příběh vyložit.
Pokud čtenář zjistí, že v předchozím vyprávění vypravěč zakryl nebo zkreslil důležité informace, takové odhalení nutí čtenáře, aby přehodnotili svůj úhel pohledu a mění celé vyznění příběhu. Nespolehlivý vypravěč spolehlivě udrží napětí a pozornost čtenáře.
Nataša Richterová



Bakalářská práce Báry, Fakulta designu a umění v Plzni

Krásný den přeji,
moc vám děkuji za přečtení mých básní a za rady. S tím, kdo básně píše, je malinko problém. Asi se mi víc líbí psát z mužského pohledu, jelikož to není tak osobní a přijde mi mužské pojetí lásky takové syrové v té své podstatě, ale zároveň píšu jako žena... Určitě si v tomhle nechám od vás poradit, jestli bych to měla sjednotit, protože si právě nejsem jistá tím chaosem, že chvíli píšu tak a chvíli onak. Ovšem vzhledem k tomu, že na všech ilustracích bude ženské nahé tělo, tak zas nevím, jestli by to bylo hezké psát vyloženě nějak vytříbeně. Asi je pro naši generaci hodně výstižné to, co o volnosti gendrů píšete, takže to možná nechám tak, jak to samo narostlo. Co myslíte?
Určitě mi bude ctí, když mé básně zveřejníte na vašem webu.
Barbora Macko



2. lekce dlouhodobého on-line kurzu 20. října 2022



Ernest Hemingway kdysi řekl, že každý opravdový příběh končí smrtí. Tragédie není jen pouhým zobrazením utrpení.
Hlavní hrdina by měl na něčem lpět a jeho lpění by mělo být vyřčeno.
I U tragédie je nutné myslet na tři nejdůležitější věci: začátek, prostředek a konec. Obzvláště silný závěr je nutný! Závěr, který čtenáři nepřináší poučení, působí, jako by postrádal moment katarze - tu vnitřní očistu člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo setkání se zlem. Zkrátka tragédie bez katarze přestává být tragédií.
Nataša Richterová



Příběh, kde se autor pokusí čtenáře rozesmát, je komedie. Pobavit je mnohdy těžší než dojmout. Humor může vzniknout absurditou, přeháněním, uváděním postav nebo autora do trapných či fatálních situací nebo až na závěr překvapivou pointou.
Komedie většinou končí šťastně.
Cílem autorů komedií je rozesmát své čtenáře. Aby bylo něco vtipné, musí oslovovat spíše intelekt, než emoce a nesmí být urážlivé.
Komedie je ze své podstaty lidská. Něco je vtipné jen potud, pokud to divákům připomíná lidskost. Nezpůsobuje bolest ani destrukci. Je zkreslené, ale bezbolestné.
Lidé se smějí - dokud si neuvědomí, že si ten člověk zlomil nohu. V tu chvíli už akce není humorná.
Klára Dvořáková



Akademie ČTK 6. října 2022


Dana dostala do vínku hned několik darů. Především umí psát. Když čtete její knihu, cestopis, rozhovor, máte pocit, že psaní je snad ta nejjednodušší věc na světě. Tak snadno a dobře se to čte. Když dočtete její knihu Živel Lustig, chcete se vrátit na první stránku a znovu si počíst. Dana ale umí nejenom psát, také vás dokáže pro psaní získat. Umí vám vysvětlit, co v psaní funguje, i to, co dokáže vaše dílo zabít. Dana je tělem i duší sportovkyně. Na jejích seminářích okamžitě zjistíte, že je kamarádská a hraje fair play. Není to rozhodčí věčně s píšťalkou v puse, je zkušená kapitánka týmu. Dana pracovala jako manažerka ve velkých společnostech. Díky tomu moc dobře ví, jaká je to úleva, když rigidní korporátní jazyk pustíte z hlavy a propadnete kouzlu hry se slovy. Povznášející. Dostala Dana do vínku ještě něco? Dostala. Je nabitá pozitivní energií, na svět se usmívá. Chcete to s ní zkusit? Nakazí vás.
Jiří Chrást, zakladatel a emeritní ředitel Akademie ČTK



Dlouhodobý kurz v pojišťovně Uniqua první lekce 14. října 2022, nalejvárna 3. října


Co jsem se naučila na první lekci 14. října 2022:
Zajímavý úvod.
Psát pohledem cílové skupiny.
Méně je více.
Flinta na zdi.
Zajímavý závěr s větou rezonance, která nemusí souviset s tématem textu, ale ucelí ho.
Lenka Růžková



Děkuji za dnešní setkání. Zaujalo mě: 
Flinta na zdi.
Přímé řeči.
Sračkoměr - shitdetektor
Pohled jiných očí.
Václav Ettler



Dakujem za dnesnu prijemnu lekciu. Naučila som sa:
Využívať priamu reč, nemusí byť scenár. 
Urobiť zaujímavý háčik. 
Pointa môže prísť aj celkom na konci (Evka). 
Vedieť pre koho píšem. 
Príbeh má mať výkyvy (nie všetko v jednej úrovni)
Naděžda Legerská



Co jsem si uvědomila na první lekci 14. října 2022:
znát cílové skupiny
krátit balast
začátek musí chytit
závěr optimálně také
přímá řeč rozsvtí text
Eva Svobodová



Priama reč je výtaná
Dej nemá byť monotónny ale má mať dynamiku
Úvod je najdôležitejší
Treba dbať na konzistenciu
Dôležité je vcítiť sa do čítateľa, ktorý náš príbeh neprežil
Viktoria Jackuliaková Murinová



Najdôležitejšia je prvá veta/úvod
Uvedomovať si, pre koho píšem a tomu prispôsobiť štýl a jazyk
dynamiku udržovať vkladaním priamej reči
nezahlcovať text vatou
dôležitá je pointa - z
záver
Beáta Lipšicová



Druhá lekce dlouhodobého prezenčního kurzu na Vinohradech 13. října 2022


Ahoj Dano,
na on-line kurzu, který jsem absolvoval místo prezenčního zameškaného Covidem, jsem zachytil téma- něco jako- kam kráčíme, migrace lidí atd...  Přiznávám ale, že jsem již dlouhou dobu nosil v hlavě námět, který s tímto- zdálo se mi - souvisel. Napsal jsem tedy následující povídku, ale je to hodně, hodně dlouhé... Příběh je ale dle mého natolik složitý, že po zkrácení by nedával smysl, nebo by tam byly faktické nelogičnosti a nesmysly. Je to laděno do scifi... Kdyby se Ti časem podařilo na to kouknout a nějak posoudit, byl bych moc rád.
Marek Bucko



2. lekce dlouhodobého kurzu na Vinohradech 13. 10. 2022
Zasílám ještě pár vět k ukončenému dlouhodobému kurzu: Opět jsem si připomněla, že popisování skutečného příběhů může být pro čtenáře někdy velice nepřehledné, nevěrohodné a pro autora zbytečně svazující.
Snažila jsem se naučit, jak jít bez okolků rovnou na věc, umět škrtat a rozloučit se nemilosrdně s veškerými zbytečnostmi, používat správně takzvaný shit detektor.
Červenala jsem se, ale snažila jsem se překročit jeden svůj pomyslný blok, a to psát o choulostivých tématech.
Dostala jsem příležitost správně si pohrát s pravdou a fikcí.
Stále bychom si měli opakovat větu Ověřovat si fakta!
Děkuji za takovou příležitost, je mi mezi vámi hezky. Jsem ráda, že toto vše mohu zažívat.
Ještě jednou díky a těším se na pokračování příští čtvrtek.
Míša Čápová



Kurz mi dodal odvahu psát, přemýšlet o textu analyticky, pochopila jsem základní strukturu příběhu, jaká slova nepoužívat, vědět, kdy příběh ukončit.
Budu ráda za další informace.
Hanka Svačinová



12. října 2022
S lektorem Reném Nekudou jsme se opět sešli na Vyšehradě v Kavárně Čekárna a plánujeme společný vyšehradský projekt!
Dana



PRO BUDOUCÍ AUTORY KNIHY:
Rozmyslet si, o čem by měla vaše knížka být. Vyprávěj děj své kamarádce/kamarádovi, který je cílovou skupinou pro tvůj příběh. Nejde o anotaci, ale o popis děje. Zvaž, zda prozradíš konec, nebo napneš publikum.
Otázky, které ti pomohou v přemýšlení, ale nečekáme na ně odpovědi v textu, který budeš psát.
Kdo je hlavní postava?
Je něčím zvláštní? Liší se?
Kdo je další (druhá) hlavní postava?
Kdo je antihrdina (antagonista)? (Nemusí to být člověk, mohou to být okolnosti, nemoc, situace, kouzlo, prokletí...)
Jaké máš vedlejší postavy příběhu?
Jaké si klade základní otázky?
Bojuje proti něčemu nebo někomu?
Jaká je zápletka?
Jaký bude její první konflikt?
Druhý konflikt?
Třetí konflikt? (Vypadá to beznadějně?)
Jak to postavu posune? Jak jí to změní život?
Jaký je konec?
Klára Dvořáková



Akademie ČTK 6. října 2022

Co jsem se naučila na kurzu v Akademii ČTK 6. října:
Méně je více. Povídku tvoří literární cihly: dialog-popis-akce. Přímá řeč rozsvítí celý příběh. Dialogy musí obsahovat uvěřitelnou komunikaci. Snažit se vlézt do hlavy postavy.
Marie Pražáková



Důležité je, co si odnáší čtenář, protože má k dispozici jen slova na stránce papíru. Literární pravda je pravdivěšjí než pravda (realita). Příběh se dá vepsat do sedmi slov. Časová osa dává příběhu řád a smysl.
Jaroslav Homolka



První lekce dlouhodobého on-line kurzu 6. října 2022


Naučil jsem se vše o psaní anotací, jak je důležité správně pojmenovat postavy, aby v tom čtenář neměl guláš, že mnoho účastníků kurzu neprospívá.
Jiří Wilson Němec



Rád bych dostal do nějaké knížky svoje zážitky z cestování. Spousta let, spousta intenzivních zážitků i spousta zemí. V jedné knížce. Mix příběhů, vtipných situací a "zeměpisu". Chci zjistit, jak na to:-)
Martin Paruch



Naučila jsem se: přidávat akci do příběhu! Je důležité znát kostru svého příběhu. Mít dobrý nápad, důležitý je název. Anotace musí být zajímavá.
Jasmin Carmel



Ahoj,
na vlastní knize nepracuju (resp. nějakým způsobem pracuju na čtyřech, ale tématicky nejsou pro kurz moc vhodné), ale rád bych si zkusil nějaký cestopis, reportáž a klidně i nějaký rozhovor. Ale i ta zadávaná témata, která by mě samotného nenapadla, mě baví.
Posílám člověka naší doby k tématu: Možná je náš svět jen hrou nějakých vyšších bytostí, které nás řídí jako počítačovou hru.
Michal Hejna



Dnes jsem se naučil, že je anotace, co to je, k čemu slouží a minimálně teoreticky jak ji napsat. Nejzajímavější mi přišlo, že může být na tutéž knihu velmi rozdílná- dle pisatele a cílové skupiny.
Marek Bucko



Mám ráda učení pomocí zpětné vazby, ráda se setkávám (alespoň virtuálně) se známými tvářemi a doufám, že se jednou setkáme i osobně. Hledám inspiraci pro mou další tvorbu.
Co čekám od dalšího turnusu dlouhodobého kurzu pro superpokročilé? Pokračovat v tom, co děláme teď
zkoušet si nové žánry, způsoby psaní (překvapilo mě Falknov Calling - psalo se mi to dobře a docela snadno). Nezkusila jsem ještě psát poezii (je to spíš vlastní úkol pro mě samotnou - brát to jako formu hry/zábavy/vyzkoušení něčeho nového)
Těším na viděnou.
Zuzka Kratochvílová



Víkendový kurz psaní cestopisů 1. a 2. října 2022


Milá Dano,
sedím ve vlaku do Budějovic a říkám si, jak byl tento víkend povedený. Dlouho jsem nebyl na takovém kurzu, a ještě k tomu sám - rozuměj bez nikoho známého - a strašně jsem si to užil. 
Doufám, že se mi povede aspoň jednou dvakrát v týdnu k zasednout k počítači a něco napsat. 
Určitě se zúčastním nějakého pokračování - láká mě dlouhodobý kurz, ale musím doma vše nějak sladit, protože on-line kurzy jsou pro mě složitější v tom, že mám doma prcka, psa a manželku, kteří jsou (ačkoli je mám rád) pro tvorbu rušivými elementy. Případně bych se zúčastnil nějakého prezenčního kurzu v Praze, i kdyby se na něj nevztahovala Tebou zmíněná šprtí odměna :-D
Děkuji moc za vše a hlavně inspiraci pro mé hodiny - hned příští týden něco vyzkouším.
Měj se krásně a přeji jen samé pilné a snaživé posluchače.
Martin Jakubík

Víkendový kurz 1.-2. října 2022


Zaháčkuj, zkracuj! 
Kopni hlavu do příkopu, vystřel z flinty a pamatuj, že příběh je grunt.
Piš pro čtenáře, ne pro sebe. Pro sebe už ses napsala dost.
Otáčej čudlíkem "ZESILOVAČE VYPRÁVĚNÍ"
Začni v dramatickém momentě
Není důležité povídat, ale rozumět si
Cti svatou trojici DIALOG, POPIS, AKCE
Když se ti to nebude dařit, nezapomeň, že všechno má začátek, prostředšk a konec.
Radka Myšková



Co jsem si vzal nebo připomněl na kurzu psaní cestopisů 1. října:
Proč jsme ten text psali: vybrat úhel pohledu
Psaní s podtextem: myslet
Vybalancování: příběh/povídka x zeměpis
Martin Paruch



Zopakovala jsem si mnoho věcí, které už jsem znala, ale hodně zapomněla. 
Bylo to skvělé! Díky!
Bohuna Kopřivová



Víkendový kurz 1.-2. října 2022
Shit-detektor, flinta na zdi a hlava v příkopě
Proč to píšeme
Příběh na 7 slov
Dobře rozmyslet tři část
Naučili jsme se psát dialog a popis očima jiného člověka
Představení charakteru v akci
Proč cvičíme bajky s poučením a co je jejich podstatou
Martin Jakubík



Děkuji za milý, zábavný a poučný víkend.
Naučila jsem se, že:
Všichni máme šanci psaní zvládnout
Méně je více
Co jsou literární esence - veselý, smutný, hnusný, krásný
Tady jsou šprti vítáni
Naučila jsem se, jak vypadá příběh a jak se nepíše
Bez fantazie to nepůjde
Musím si přečíst něco od Hemingwaye, nejen Stařec a moře
Bajka není mrtvá
Daniela Vočadlová



Víkendový kurz 1.-2. října 2022
Pět nejdůležitějších věcí z dnešního dne v kurzu:
1. Shit detector
2. Slovesa zrychlují děj
3. Neopakovat slova o stejném základu
4. Nepojmenovávat, ale popisovat
5. Mít jasné "Proč"
První věta by měla být úderná, krátká a snadno zapamatovatelná
Pozor na pasivní tvar sloves
V příběhu strídáme dialog,popis, akci
Nic nevyhazovat - může se hodit příště
Veronika Bělinová



Mockrát děkuji za kurz. Co jsem se naučila: 
Musím vědět, komu je text určen, na koho cílí
Název je důležitý - nemá být zavádějící
Psát tak, aby se do příběhu mohl čtenář vžít, aby to bylo uvěřitelné
Hlavu kopnout do příkopu jako v tom vtipu - zjednodušovat
Pasivní tvary sloves jsou spisovatelský hřích
Rytmus: dlouhé, krátké věty, ošklivé, krásné, veselé, smutné
Dialogy oživují text
Popis 
Nemíchat úhly pohledu - ich-forma x er-forma
Pozor na citlivá témata (např. popis nehody)
je potřeba znát cílového čtenáře
Text má začátek, prostředek, konec a neviditelnou část (krom bajky) - proč jsme to psali, co si z toho má čtenář odnést
Tereza Vaňková



Někdy méně je více
Název a první věta jsou nejdůležitější pro chycení čtenáře
Je potřeba vždy "vystřelit z flinty"
Nepsat zdvojující slova
Čtvrtá neviditelná část, proč jsm to psali
Před uvedením více jmen nastínit rámec
Pasivní tvary sloves jsou spisovatelský hřích
Pravidla se můžou porušovat, když to funguje.
Tadeáš Pešek



Dobrý jednoznačný název
Příběh musí mít tři části (začátek, prostředek, konec) a čtvrtou neviditelnou věc (proč jsme to psali)
Slovesa ženou příběh dopředu, přídavná jména berou svižnnost
Spisovatel musí znát dokonale své postavy
Neopakovat slova se stejnými slovními základy
Kratší věty jsou dramatičtější
Pasivní tvary sloves nejsou dobrý
Naučila jsem se, co je popis, dialog, bajka
Nikdy nevyhazovat nic, co jsme napsali  - může se hodit jindy
Nepoužívat přídavná jména slovesná (slova s koncovkou "ící") a zpodstatnělá slovesa ("ání")
Pavlína Hošková



Věrka Staňková, kterou znáte jako bývalou manažerku kurzů Psaní podle Lustiga, působí už dva roky jako ředitelka Horácké galerie. Sídlí na zámku v Novém Městě na Moravě, kam nás pozvala od čtvrtka do neděle 3.-6. listopadu na čtyřdenní literární dílnu pro pokročilé i začátečníky. 
Na zámku budeme nejen psát, ale i číst své příběhy před novoměstským publikem, což bude skvělý trénink před křtem naší společné knihy o rodičích a dětech v Divadle Dobeška 26. 11. 2022.
Dana



Já su tak dojatá, děkuju za všechno. Na knížku se moc těším. 
Zuzka Fajmonová



Ahoj Dano,  
dík za říjnový Zpravodaj. Nastoupila jsem na střední školu a je tady teď tolik nového! Vlastně mi to dalo inspiraci k napsaní asi dvou povídek... Až je ještě trochu doladím, taky Ti je pošlu. Také bych se ráda účastnila desetidílných on-line kurzů. V příloze ti posílám svou povídku o šikaně ke čtení na Dobešce. Už teď je mi jasné, že mě zase donutíš tam "pozabíjet moje miláčky", ale dofám aspoň, že ta kostra příběhu je dobrá, a že odpovídá tématu, cos mi zadala. Něřeší se tam ani tolik samotná šikana, jako spíš její důsledky a dopady.  A ráda bych si objednala knihu Mami, co je to čupák. Bude i v knihkupectvích?
Jasmin



Seminář dramaturgie s Pepi Lustigem 14. září 2022

Ahoj Dano,
chtěla bych Ti moc poděkovat, že jsem mohla přijet na lekci dramaturgie a poznat trochu té Lustigovské energie. Pan Lustig je úžasný vypravěč. Stránky notesu mám opět popsané všemi krásnými a nevšedními slovními obraty, které ten večer padly od vás všech. A to mě právě baví :)) Jsem ráda, že toho můžu být součástí.
Domů do Děčína jsem odjížděla nadšená a zároveň zklamaná, že jsem tam s Vámi nemohla kvůli spoji domů vysedávat déle. Ale budeme doufat, že to se příští rok změní a budu studovat v Praze :))
Jak by řekl pan Lustig: "Já to mám ráda".
Děkuji Ti za tyhle světy.
Linda Hájková



Pan Pepi Lustig mi svého tatínka dost připomíná, na té společné fotce bych si ho i spletla...
Markéta Mrázková



Moc ráda vzpomínám na skvelou a tvurci atmosferu, která na kurzech panuje. Doufám že se mi letos podaří zase se do kurzu prihlasit. 
Květa Nevěřilová



Zpěv straky 
Už to jsou aspon dva roky, co jsem byla na tvém kurzu četla tam začátek své rozepsané knížky. Tak hlásím, že se povedlo dopsat i to ostatní. 
Za dva dny mi kniha vychází pod názvem Zpěv straky v nakladatelství Host.
Dana Beranová



Dobrý den, Dano,
pracuju ve firmě na výrobu horkovzdušných balónů. Letos slaví 30 let (výroba balónů v ČR 40 let) a chtěli bychom vydat knihu o tom, jak z nápadu u piva vyrostla jedna ze tří největších továren na horkovzdušné balóny na světě.
Máme dané podklady a zdokumentovanou historii firmy, příběhy od památkářů, a potřebovali bychom šikovného autora, který by příběh sepsal. A tak se chci zeptat, jestli byste se do toho chtěla pustit nebo jestli nemáte tip na někoho, kdo by se na to hodil.
Wendy Vítková



Vážená paní Emingerová,
pověděla mi o Vás paní Lustigová, tak si dovoluji Vás oslovit.
Žila jsem několik let v Mexiku, studovala, hodně cestovala a milovala (ano bez lovestory by to nebylo ono, že? :-)) )
Bublá to ve mně už dlouho a tak bych konečně ráda moje zápisky a spisky z cest i z duše vepsala do knížky. Ale úplně nevím, jak na to? Nějaké texty mám - psala jsem rok a půl blog....
Eva mi pověděla, že byste mohla poradit?
Radka Myšková



První lekce dlouhodobého kurzu 29. září 2021



Co jsem se naučila 29. září 2021:
1. Snést kritiku
2. Neplést slevesné časy dohromady
3. Neopakovat slova
4. Některé věty jsou zbytečné
Tereza Gardavská



Milá Dano a Mileno,
posílám včerejší cestopis o Tibetu a cvičení z hodiny. 
Existovalo tam i Nejvyšší oratorium, sídlo orákula – věštce, který měl předpovědět podrobení Tibetu Čínou. Kdyby nebylo věštcem předpovězeno obsazení Tibetu, bylo by ještě mnohem více obětí. Když to ale předpověděl orákul, nedalo se nic dělat, museli to přijmout, říkali si místní a nebouřili se. I tak za oběť padla celá pětina původních obyvatel.
Bylo to zase moc fajn. jsem ráda, že jsem to "dala", i když mám po zářijovém úrazu trochu problémy s hlavou. Budu těšit na další lekce.
Bohuna Kopřivová



Co jsem se naučila na první lekci dlouhodobého kurzu 29. září 2021:
1. Flinty na zdi
2. Začátek, prostředek, konec a poučení
3. Důležitý je nadpis 
4. Musm vymyslet úderný začátek
5. Používat přímou řeč
6. Bajka musí mít poučení
Irena Taterová



Milá Danuško,
Jsi životabudič a ani to možná o sobě nevíš. Kdyby Tě poznalo víc lidí, jistě by se spotřeba kávy, pervitinu i kokainu významně snížila. Myslím, že máme podobné životní krédo. 
Není nad to, posílit a podepřít toho druhého. Jsem rád, že mi Tě osud postavil do cesty. 



Krásný den, paní Emingerová,
obracím se Vás s poptávkou na školení popularizátorů vědy pro 10-15 účastníků. Jsou to naši PR lidé na jednotlivých ústavech AV ČR, jejichž úkolem je prezentovat poznatky vědy široké veřejnosti. Líbil se mi kurz Kreativní psaní nebo Řekni to jasně. Místo školení je hlavní budova AV ČR, Národní 3, Praha.
Ing. Michaela Váňová

Oslavy 20 let vydávání časopisu National Geographic Česko v Národním muzeu 13. září 2022



Ahoj Dani,
při procházení monitoringu médií jsem si na Tebe vzpomněla a posílám pozdrav – třeba z toho uděláš zajímavé cvičení pro Tvé lekce. 
Kéž bych zase mohla chodit. Napiš mi, prosím, možnosti, jaké máš teď od podzimu pro chronické začátečníky, jako jsem já.
Eva 



Závěrečná 10. lekce dlouhodobého kurzu pro superpokročilé 22. září 2022

Dnes jsem to nejzajimavějši vinou selhání techniky neslyšela, jsem z toho smutná. Ale to, co jsem slyšela, bylo skvělé.
Bohuna Kopřivová



Během kurzu jsme si zdokonalovali Aristotelovy zásady psaní. Líbí se mi zpětné vazby. Jsme úžasná parta psavců. Stojím o bližší lektorský kontakt s Danou i Natašou.
Jiří Wilson Němec



Potkala jsem se s lustigovskou energií a v hlavě mi rezonuje spousta myšlenek. O literatuře, o filmech, o tom, jak učit psát. O postavách, které jsou vrstevnaté, jako cibule. A v průběhu příběhu odlupuju jednu vrstvu po druhé a odhaluju čtenáři charakter. O tom, že opravdu nejlepším způsobem psaní je představit charakter postavy v akci, protože to tak dělal Arnošt, učí to Dana, ale i Pepi takto přednáší svým studentům. O tom, že filmový jazyk se podobá spíše hudbě než literatuře. A pokud někdo přenáší literaturu na filmové plátno, musí postihnout spíše ducha díla nežli prostředí a repliky. Zkrátka mi opět došlo, že je báječné být autorem! Nejen proto, že si můžu vymýšlet, ale protože literatura je jediná činnost, kdy jako autor znám nejhlubší tajemství člověka, o kterém píši.
Nataša Richterová



Ahoj Dano, 
konečně jsem dotáhl své webové stránky. Jsou pojaté jako takové snad zajímavě dělané úložiště. 
Když se jukneš, budu rád. Jestli se budou líbit a žít si vlastním životem, budu ještě raději. 
Doufám někdy na viděnou.
Mirek Tichý



Seminář dramaturgie s Pepi Lustigem 14. září 2022

Ahoj Dani, Mileno,
zasílám malý postřeh ze středečního semináře dramaturgie s Pepi Lustigem: 
Na počátku bylo slovo. Spíše slova, spousta slov. Zajímavých, podnětných, inspirativních. Otevřela jsem proto v dobré víře notebook, že si vše poznamenám. Ale ouha, nemám nic, šlo jen poslouchat. Gejzír myšlenek, informací, fórků nelze jen tak zaznamenat, to se musí prožít teď a tady. Porušila bych vlastně sama pro sebe jedno z hlavních poselství celého semináře. Vměstnat do příběhu (rozuměj filmu) pocit, touhu a nevracet se do minulosti. K čemuž by při psaní poznámek jednoznačně došlo, protože kdo z vás zvládne tisíc úhozů za minutu? A ještě ke všemu s odkazem?
Ještě jednou moc děkuji, že se seminář dramaturgie uskutečnil a že jsem při tom mohla být. Máte skvělé nápady.
😊
Míša Čápová



Na semináři dramaturgie s Pepi Lustigem jsem si uvědomila, že válka a holokaust byly strašlivé, že vypsat se z toho byl pro Arnošta Lustiga druh terapie. A zároveň - život jde dál. Arnošt má syna a vnoučata a ti už holokaust řešit nemusí.
Seminář zábavný, mnohokrát děkuji. 
💚
Jitka Sova



Co jsem se naučila:
1. Všechna pravidla lze porušit, když to funguje
2. Lze stavět na literárních cihlách: popis, dialog, představení charakteru v akci
3. Je dobré situaci vyhrotit, aby lepší bylo ještě lepší a horší bylo ještě horší
4. Aby v příběhu neběhalo moc „zajíců“
5. V příbězích nedávat „nálepky“, ale v bajce to funguje
6. Nebát se otevřít
Radka Vodičková



Mila Dano, 
setkani s Evou Lustigovou v Bruselu bylo velice srdecne. Posílám prispevek o putovní výstavě a jak v ni Arnošt Lustig figuruje, včetně oživení a průběhu inaugurace.
S pozdravem a těším se na lekci příští čtvrtek .
Vendula



Milá Dano!
Moc Ti děkuji za krásná slova. Také míříš ke hvězdám tím, co děláš, a vůbec svojí povahou.
V Bruselu na výstavě o Arnoštovi JÁ CHCI BÝT ČLOVĚK nám budeš chybět. 
Jsem ráda, že Jana Cercel a Vendula Langová přijdou a přidávám je na náš seznam hostů, který se rychle zaplňuje...
Eva Lustigová



Ahoj Dano,
děkuji za pozvání na lekci dramaturgie s Pepi Lustigem. Koncept kurzu by mě moc lákal, ale nedávám to válečné téma, holocaust. Mám to podobně s válečnými filmy... Zkoušela jsem Lustiga číst - je to úžasný spisovatel se skvělými texty, ale nedokázala jsem dočíst ani třetinu knížky. Je to pro mne moc silné téma, naprosto nechápu, jak tohle může dělat člověk člověku a mám z toho strašlivé pocity. Představa, že se do toho noříme půl dne... Prostě nemůžu.
Omlouvám se. Věřím, že kurz se vydaří a že většina nejsou takové "citlivky";)
Klára



Objednávky knihy
Ahoj Dano!
Já už se tak těším na tu knihu. 
Budou to speciální Vánoce, mám v plánu darovat ji svým blízkým s věnováním. Jsem ráda, že zrovna teď vyšlo tohle krásné téma Rodiče a děti. 
Mami, co je to čupák - úžasná památka i pro má vnoučátka, pravnoučátka a budoucí generace.
Bohdana Pufferová



Dani,
Ještě jednou děkuji za uvedení do života psavců 😊 Posílám opravenou, osekanou povídku o potopě v poušti. Snažila jsem se použít to, co jsem se v kurzu naučila. Doufám, že to bude aspoň o trošku lepší. Přeji Ti mnoho nadaných psavců. Naučila jsem se:
Psaní metafory
Psaní bajky
Pravidla přepisování
Charakter v akci, vědět vše o osobě, princip kry, jen to co vyčuhuje
Nepoužívat nahodilý rým,
Více používat přímou řeč, krátké věty, více sloves, méně přídavných jmen, příslovců, vyhýbat se trpnému rodu.
Naše zkušenosti jsou inspirací.
Vtáhnout čtenáře do děje.
Shit detektor, osekat text.
Kurz mě prozatim naučil používání vice sloves, ženoucí text dopředu a omezit přídavná jména, která text brzdí.
Nutnost představit charakter, vyhnout se postavě, která se dále v povídce neobjeví,tzv. Flinta na zdi.
Nadpis a první věta musí oslnit a zaujmout.volit raději krátké věty. Používat přímou řeč.
Využívat popis jinýma očima.
Používat emoce
Děkuji za krásný a zábavný kurz a budu se těšit na příště.
Hanka Kotučová



Milá Dano a Natašo,
za všechno moc děkuju. Bylo mi se všemi fajn. 
Bohužel, kvůli nečekaně zkomplikované rodinné situaci se musím s lítostí omluvit ze semináře s Pepi Lustigem, na který jsem se moc těšila a připravila. 
Stejně tak se zatím dál nebudu moci zúčastňovat dalšího pokračovacího kurzu. 
Budete mi scházet, protože tak vynikající lektorky jsem snad ještě ve svém nijak krátkém životě nepotkala. Budou mi scházet i všichni moji milí "spolužáci" z on-line kurzů, a stejně tak jejich povídky, které z větší části byly pro mne poučením i inspirací. 
Nadále však budu pečlivě sledovat Zpravodaj (snad ho budu moci nadále dostávat?) a za sebe doufám, že mi to snad vyjde později a znovu se na nějaký dlouhodobý kurz přihlásím. 
Jednou jsem napsala, že se pro mne tato setkávání stala bezmála drogou, a tak nevěřím, že vydržím abstinovat trvale...
Jarka Rymešová



9. lekce kurzu pro super-pokročilé 8. září 2022


Milá Dano a Mileno,
posílám svou povídku na téma NESPOLEHLIVÝ VYPRAVĚČ. Bylo to včera moc fajn lekce a jsem ráda, že jsem to po svém letním úrazu "dala", i když mám s tou rozbitou hlavou trochu problémy. No, mohlo to dopadnout hůř a jen doufám, že se to ještě zlepší, ale kdo ví, v mém věku... Tak se budu těšit na další lekce. 
Bohuna Kopřivová



Srdečně zdravím Danu a její tým,
tak za opět se to stalo. V pondělí, po literárním víkendu s Danou a dalšími inspirativními lidmi, jsem opět spadla "na prdel".
Těžká realita všedních dnů mě snesla honem rychle z obláčku literárních esencí. V pokusech o literaturu hledám to dobro a v žalobách a u soudu většinou ukazuji, co je na tom druhém špatné.
Díky za to, že právě těmto chvílím je ještě možné potkat lidičky, kteří s pokorou se chtějí rozvíjet, vystoupit ze své "komfortní zóny" a pojmenovávat "co je dobré". Psavcům navzdory jejich trémě a obavám, že neumí psát, že nic nevymyslí, že stydí se před ostatními, to najednou funguje.
Myslím si, že je to řetězení a předávání něčeho dobrého, něčeho výjimečného. Arnošt Lustig na to přišel, jak na to, Daně to předal a ta to se svou neobyčejnou invencí předává dál. Pohodu, naději ve víru v sama sebe a cestu, jak na to jít. Tak by to mělo být v každém oboru.
Ještě jednou DÍKY.
V listopadu se těším. 
Radka Vodičková



Víkendový kurz 3.-4.9.2022

Ještě jednou moc děkuji za úžasný víkend, bylo to skvělé jako vždy! Naučila jsem se:
- Že i když nenaplním téma, můžu mít dobrou povídku, protože čtenář nezná zadání
- Že vypravěč nemusí říkat pravdu
- Že není jeden návod na to, jak vymyslet zápletku – buď předem, anebo postavy jen hodit do určité situace

- Že je občas lepší psát o něčem, co neznám tak dobře, abych pořádně popsala příběh
- Že nespisovná čeština se hodí jen někam
- Že i když nenaplním téma, můžu mít dobrou povídku, protože čtenář nezná zadání
- Že vypravěč nemusí říkat pravdu
- Že není jeden návod na to, jak vymyslet zápletku – buď předem, anebo postavy jen hodit do určité situace

- Že je občas lepší psát o něčem, co neznám tak dobře, abych pořádně popsala příběh
- Že nespisovná čeština se hodí jen někam
- Že musím vytvořit rámec a do něj vložit postavy
- Dramatickým věcem dát sílu a hlavně prostor, který může být větší než v reálu
- Vyhýbat se pasivním slovesům (byli jsme pozváni) – zní moc úředně
- Že nesmím pustit čtenáře ani na chvíli ze snu
- Že spisovatel se nesmí bát žádného tématu
Sofie Epsteinová



Anička a Tereza (13 let)
-Přídavná jména a příslovce brzdí průběh vyprávění.
-Text by měl být uspořádaný – začátek, prostředek, konec. Ale ne moc uspořádaný.
-První věty musí být poutavé aby zaujaly.
-Pokud autor hraje na emoce -> jedině dobře.
-Někdy je to moc. Moc opakovaných slov nebo moc detailů.
- Flinta na zdi.
- Nemíchat er a ich formu a přítomný a minulý čas.
- Pravidla se můžou porušovat pokud to funguje.
- Třídit důležité a nedůležité informace.
-Každý muže psát.
-Vyhýbat se pasivním slovesům -> zní to moc úředně.
-Nevěsit flintu na zeď jen tak.
-Shit detektor je dobré používat.
-Ne vždy musí člověk vědět co se stane na konci příběhu.
-Všechny pravidla se dají porušit když to funguje.
-Vyhrocení -> nejlepší ještě lepší a nejhorší ještě horší.
-Psát přirozeně.
-Musíš o postavě vědět všechno.
-Zkušenosti inspirují vaše příběhy, ale nepište úplně podle reality.
Tereza Anna Polívková



1) Občas je dobré nerozepisovat se o zbytečných detailech
2) Když dostanu nějaké zadání nemám na něj v textu upozorňovat
3) Když někam jedu nepsat zdlouhavou cestu, ale spíš začít příjezdem
4) I když je zpětná vazba občas pichlavá je dobré se nad ní zamyslet
5) Používat přímou řeč se vyplatí
6) Udržet dlouho pozornost
7) Přídavná jména a příslovce zdržují
Anička Barešová



5 věcí, co jsem se naučila 3.-4. září:
- Psaní je hodně o detailu a věty by měly být kratší.
- Nemíchat ich a er formu
- Zaujmout text emocí
- Častěji používat přímou řeč
- Při psaní příběhu nemíchat více příběhů dohromady, soustředit se na jeden základní a více ho rozvést
- Příběh se dá vyjádřit i sedmi slovy
- Začáteční věta musí být úderná a kratší.
- Do příběhu sem tam začlenit metaforu.
- U bajky mít představení postav, zauzlení a rozuzlení, a hlavně nějaké poučení.
- Vyhýbat se pasivním slovesům a trpnému rodu.
- Psát tak, aby čtenář nechtěl přestat číst. (Vše viděl jako film)
- Nebát se otevřít, pravidla lze porušit, když to funguje.
- Melodie textu. Hlídat si časy.
Kristýna Kučmínová



Dobrý den, Mileno,
víkend byl moc fajn. Netušila jsem, že si při psaní a povídání o psaní může člověk odpočinout. Moc ode mě Danu pozdravujte a ještě jednou jí za mě vysekněte poklonu za skvěle vedený kurz: "sek :)". 
A co jsem se naučila: 
text má úvod, stať a závěr a 4. neviditelnou část - proč text píšeme
literární cihly: popis, dialog, akce
první věta, to je to oč tu běží
méně (příslovcí, přídavných jmen), znamená více
dozvěděla jsem se i něco o sobě
A co mi to dalo? 
chuť něco napsat
osobní zkušenost, jak je fajn být na jednom školení společně s dětmi, které to baví - budu ráda šířit při své práci, často slyším, proč něco nejde a že je třeba počkat, až dětem bude 18
vděčnost svému muži, že mi dal hezký dárek a pokoru, jak mě dobře zná
relaxaci a odpočinek od povinností a jiné práce
Johana Mertová



Víkednový kurz 3.-4.9.2022
Co jsem se naučil: 
Vynech všechno, co je nepodstatné. (Puška na stěně.)
Musí být nadpisy - názvy - zejména u novinářského článku (ale mě jsou lhostejné)
Musí zaujmout první věta. (1 a 2 jsou jako marketing.)
Začátek, prostředek, konec - a to tehdy, kdy je k tomu vhodná doba.
Musí být něco, co není napsáno musí být v pozadí - to je podtext.
Důležitý je pohled ostatních na text (nebo si to jen připravit) - sám totiž vím víc (ledovec) a text má jen špičku ledovce
Čtenář potřebuje nápovědu, aby nebyl ztracen.
Ztracen může být i v případě, že text skládá z mnoha ingrediencí.
Dynamika se musí střídat, aby čtenáři neusnuli.
Psát pohledem jiného je občas atraktivnější.
Přímý text, krátké věty. Pak to je jako ze života.
Slovesa nesmí trpět = vynechávej trpný rod, trpný je, že se s podmětem něco dělá, "Schůze byla ukončena." x "Schůze skončila"
Bajky: Stručně a úderně. Jedna hlavní zápletka. Poučení.
Autor ví o postavě vše. Čtenář ale vidí jen špičku ledovce.
Jak psát? Povídat, vyprávět, představit si pro koho
Představit si, že ten, kdo to čte, neví ostatní
Napsat, co postava dělá, ale nepsat "je sprostá zdravotní sestra".
Důležitý je název, aby zaujal a začátek, který ohromí. První věta.
Obecně. Přídavný jména a příslovce: je nutné šetřit.
Aristoteles: Začátek, Prostředek, Konec
Neviditelná část: proč jsme to psali (viditelná je jen u bajky).
Puška na stěně = zmíněná věc musí mít roli (nebo roly)
Literární cihly = popis, dialog, akce
František Tichý



10. lekce dlouhodobého kurzu pro mírně pokročilé 1. září 2022 s Natašou a Klárou
Ahoj Dano, 
děkuji Ti, že jsi věnovala mé povídce čas. Tak, jak si to opravila, je maximun, co se dá udělat. Ale četl jsem jednu krásnou věc, která se hodí k mé žádosti, abys napsala, co si o té povídce myslíš:
Vážený pane, 
žádáte mne o radu. Přečetl jsem si rukopis Vašeho románu a mohu Vám zodpovědně říct: Jezte víc ryb! Obsahují fosfor, který podle lékařů napomáhá rozvoji inteligence. Soudím, že by Vám stačily dvě velryby střední velikosti. 
S pozdravem Mark Twain.
Já myslím, že bych taky potřeboval jíst víc velryb.
S pozdravem a díky
Zdeněk



Ahoj,
děkuji za výborný kurz, škoda, že musím psát diplomku a nemám čas. Snad se v budoucnosti k literárnímu psaní zase dostanu, když teď se držím spíše té sportovní novinařiny. Co jsem se naučil 3.-4. září na víkendovém semináři:
1. Musm znát publikum, na které cílím
2. Psát očima někoho druhého /něco co neznám
3. Flinta na zdi
4. Slovesa ženou děj, přídavné jména/příslovce zpomalují
5: Včas příběh utnout.
6. Teorie postav, jako autor musím vědět o ní všechno
7. Otáčet slovosled /rytmus vet
8. Kouzlo krátkých vět
9. Hlídat si časy
10. Říkat věci na přímo jako kamarádovi
Michael Frederick  



Ahoj, 
díky za zářijový Zpravodaj. Už teď se na vás těším, v listopadu, pokud mě to osud dovolí, na Dobešku přijdu a knihu Mami, co je to čupák si určitě pořídím. Tímto si jako obvykle zamlouvám výtisk... ale nikdy neodolám a neodchazím s jednou knihou. 
Tak nashledání 
Pavla Smitková



Nemůžu se ČUPÁKA dočkat. 
Bohdana Pufferová



Už to začíná mít podobu, přátelé! A taky název. Mami, co je to čupák... A samozřejmě datum křestu, že ano - 26. listopadu.
Na vzniku téhle knížky jsem se podílela a mám z toho fakt velkou radost. Je to takovej nácvik na kompletně vlastní dílo. 
A pro mé blízké možnost udělat si radost a pobavit se i příběhy ze života mých spisovatelských přátel!
Děkuju za možnost být součástí toho všeho!
Zuzka Fajmonová



Ahoj Dani,
u nás v UNIQA zase svitla možnost, že bychom měli firemní kurz tvůrčího psaní, takže jsem dostala za úkol posbírat nějaké nabídky od různých lektorů, z nichž si naši šéfové vyberou. Šla bys do toho výběru? Účelem je obecně zlepšit psanou formu projevu, oprostit se od korporátštiny a uměl zaujmout.
Nicméně měl by to být „lidský kurz“ se zajímavými úlohami z obecného literárního psaní (Tvoje cihly), a pak na to navázat i nějakým tím firemním textem.
Kurz by měl být tak cca na 3-4 měsíce 1x za 14 dnů s pevným termínem s domácími úkoly a pak společným čtením a hodnocením. Docházelo by cca 4-8 osob, většinou ti, kdo píšou často nebo je to jejich náplň práce. Částečně prezenčně, částečně on-line.
Děkuji moc a měj se hezky, snad zase brzy na viděnou.
Eva Svobodová



Lektorky Klára, Dana a Nataša

Semináře se pro mne staly tak trochu návykovými. Na každou lekci se těším, i když mívám často smíšené pocity, zda budou mé příspěvky splňovat všechny nároky a uspějí. 
Nejen přístup všech lektorů, ale hlavně fakt, že si mohu vyslechnout vesměs velmi dobré povídky svých "spolužáků" mi dává nové impulzy, abych se sama zdokonalovala. Dost věcí jsem se naučila a mnohé z toho - hlavně ta různá nápaditá zadání a úkoly - s úspěchem využívám při práci se svými mladičkými žáky na ZUŠ. Velku inspirací a výbornou učebnicí je i knížka Kouzlo psaní knih podle Lustiga. Díky.
Jarka Rymešová z Chebu



Dlouhodobé i víkendové kurzy s DE

Psaní s Danou rozhodně není procházka růžovou literární zahradou! Ale nechci strašit zájemce o kurz, naopak! Za sebe velmi doporučuji vyzkoušet si kurzy na vlastní kůži! A co vás vlastně čeká? Kromě teorie, samozřejmě i praxe. Před ostatními účastníky přečtete svou povídku. Například příběh o vašem dědečkovi. Příběh, který vás stál mnoho bezesných nocí, ale možná, že jste ho jen narychlo upletli během cesty vlakem. S bušícím srdcem čekáte na reakce spolužáků. Zasmějou se? Dojme je to? Co na to řeknou? Možná, že se i zasmějou, možná vás i pochválí, ale pak nastoupí Dana.
A pokud jste už trochu pokročilý student, Dana vezme to vaše dítě, to pracně vypiplané miminko, nad kterým jste proseděli tolik hodin, a začne ho cupovat na kousky. A vy jen sedíte, posloucháte, rudnete a blednete a nestačíte se divit. Nestíháte si ani dělat poznámky a pozorujete, jak z toho vašeho majstrštyku, z té vaší katedrály, zůstává v prachu jen hromada kamení. A chce se vám brečet. 
Ale když se prach usadí a slzy oschnou, něco v té suti se najednou zaleskne. A to pak je ten diamant, o kterém píše Arnošt Lustig, Stephen King a další velcí literáti a učitelé psaní. Diamant, nad kterým se posadíte, uklidníte své rozjitřené emoce, že se s vaším miláčkem tak necitlivě zacházelo, a začnete ho vybrušovat.
Dana Emingerová ve Všechnopárty
A když si přečtete pátou, sedmou či desátou verzi, vidíte a slyšíte, že je to konečně to, co jste vlastně od začátku chtěli sdělit světu. Nebo je to naopak něco úplně jiného, protože to, co jste původně chtěli světu sdělit, byla pěkná ptákovina. Zkrátka, že Dana měla pravdu, když vyškrtala celou úvodní pasáž a z dědečka udělala, kvůli větší věrohodnosti, babičku. Ať tak, či onak, nakopne vás to k dalšímu psaní. A díky Daně začnete psát víc. Protože Dana samozřejmě nejen, že cupuje vaše díla, ale hlavně povzbuzuje k napsání dalších. A bude vás učit, jak na to a vy si budete zase o kousíček víc věřit. Ale hlavně, bude vás to bavit!
Nataša Richterová

Uvažujete o originálním dárku pro své přátele a blízké? Přihlásit se na kurzy Dany Emingerové můžete zde.



Letní 8. lekce dlouhodobého kurzu pro pokročilé 18. srpna 2022


Ahoj holky,
když na mém prvním dlouhodobém kurzu v Butovicích Nataša v rámci úvodního představování řekla, že chodí na kurzy psaní pořád dokola, protože je to pro ni vlastně droga, nedovedla jsem si tak úplně představit, že bych někdy řekla totéž. A je to tady. Rok se s rokem sešel a jsem závislá taky... Takže ano, mám zájem o pokračování.
Na čem bych chtěla pracovat?
Bavila mě práce na společné knize o rodičích a dětech, protože je to pro mě ze života (byť třeba fiktivního). Ráda budu přispívat do projektu "Člověk naší doby", protože se nemusí jednat jen o sci-fi a vize, kam se naše civilizace řítí. A taky bych se výhledově ráda dopracovala ke své vlastní knize, jejíž směr zatím nechávám uzrát.
Obecně - jak už jsem říkala dříve - netluče mé srdce pro cestopisy, sci-fi a historické věci s přesahem (jako jste tvořili na Loučeni).
Užijte si dovolenou, nebo aspoň sluníčko na zahradě. Hlavně žádné povodně, hurikány a jiná zvěrstva.
Anna Vocelová



Milá Dano,
poslušna Kingových rad o tom, že se má člověk vracet k rozepsaným věcem ve chvíli, kdy mu skoro přijde, že to ani nenapsal, jsem vyhrabala ze šuplíku knížku, kterou jsem začala psát v roce 2009. A přijde mi to docela dobré, jen moc nevím, co teď s tím. Jestli pokračovat a snažit se to dopsat, nebo naopak osekat a udělat z toho delší povídku. Nebo vrátit do šuplete...
Zábavné je, že vlastně pořád píšu o podobných věcech 
Hana Hermanová




Dano, 
moc děkuji za vzpomínku na maminku. To se tak hezky čte. Jsi moje spisovatelská hvězda... Jsem velmi ráda, že jste s maminkou v červnu oslavili její 98. narozeniny. Měla Tebe i Tvého Petra moc ráda.
Hanka Salajková



Už jsou spolu na věčnosti. Sourozenci, kteří se milovali, i když je režim na mnoho let rozdělil. Hana a Arnošt.
5. srpna 2022 zemřela brzy nad ránem v 98 letech Hana Hnátová Lustigová, starší sestra Arnošta. 
Měla moc ráda setkávání s mladými lidmi.
„To totiž je o životě a o zábavě a nejen o nemocech a vzpomínkách,“ říkávala.
Moc fandila tvůrcům z kurzů Psaní podle Lustiga a pravidelně bývala ozdobou našich večerů autorského čtení. Všichni na ni s láskou a úctou vzpomínáme...
Dana Emingnerová



20. června 1924 - 5. srpna 2022
Mám smutnou zprávu. 
Dnes nad ránem odešla moje maminka Hana Hnátová. Říkala, že tady každý dlužíme jednu smrt. 
Její odchod jí byl vysvobozením. Už chtěla za maminkou a za Arnoštem
Hana Salajková



Ahoj Dano,
děkuji Ti za Zpravodaj
Ráda bych popřála hodně životní sil velké dámě české společnosti - statečné Haně Hnátové Lustigové k jejímu krásnému jubileu. 
98 let je požehnaný věk. A paní Hana je navíc studnicí silných příběhů, které předává dál jako její bratr Arnošt. Její životní optimismus po tom všem, co si v koncentrácích protrpěla, je obdivuhodný.
Vlaďka



Ahoj Dano,
děkuji Ti za srpnový Zpravodaj. I když nejsem už aktivní, tak si ráda přečtu, co je nového. Je to pro mne jako babičku milé rozptýlení.
Hezký zbytek léta přeje
Jarka Kosková 



Všechno je jednou poprvé. Jak jsem se dozvěděla z červencového ZPRAVODAJE, v knížce o rodičích a dětech CO JE TO ČUPÁK budu mít dvě povídky, tak svoje písmenka uvidím poprvé vytištěná v opravdové knize. 
Děkuju Dano, že nám kurzy Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou ukazuješ další a další zákoutí, kam nás může přivést naše vášeň psát. Děkuju všem, kteří mě v mém psaní podporují a přináší jim radost stejně jako mně.
Míša Štěpánka Sedláčková




Ahoj Dano,
Náplň a forma kurzu mi vyhovuje. Nejvíc se naučím na konkrétních příkladech - přesně jak to děláme teď - rozebírat naše texty, zkoušet s nimi experimentovat (přesouvat odstavce, měnit úhly pohledu nebo ich-formu a er-formu) a k tomu vždycky trocha teorie s úkolem na vyzkoušení. Jsem ráda, že si můžeme vyzkoušet i různé literární formy - reportáž, cestopis, bajka, verš atd.
Zuzka Kratochvílová



MALÉ PŘÁNÍ K POUSMÁNÍ 
Narozeniny dnes slaví naše úča nejmilejší,
tak jí přeji hlavně zdraví, ať je čím dál veselejší.
Od cihličky k cihle jdeme postupně a pomaličku,
můžem si psát, už co chceme, když tedy zvládnem bajčičku.
Flinty na zdi vymýtíme, i když to jde někdy ztuha,
trefný název vymyslíme, pochvala je totiž vzpruha.
Ocelové má snad nervy, nikdy jí nic nebrání,
aby zase plna vervy nutila nás k škrtání.
Kdo dýl píše, ten víc maže, Dana zvedá nároky,
shit-detektor pětkrát ba že, jsme snad psaní otroky?
Jistě že jsme, ale šťastně, byť to mozek zavaří,
lebedíme si pak slastně, když se textík podaří.
Daně patří velké díky, nejen že dnes oslavuje,
naučila nás od píky, jak se čtivé dílko kuje.
Anna Vocelová



René Nekuda
O tvoření postav a zápletek z pohledu více teoretiků
„Jak je těžké někoho doopravdy poznat v běžném světě?“
To byla první věta, která na mě vyskočila, na blogu známého českého lektora tvůrčího psaní, René Nekudy.
„V některých případech je to až nadlidský výkon“ pokračuje René.
Jeho myšlenka mě velmi pobavila. Ale i přestože se držím pravidel a mám pocit, že jsem našla svůj styl, se čas od času, ocitnu ve slepé uličce a nevím kudy kam.
René Nekuda v článku s tučným titulkem „Jak vytvořit literární postavu?“ doporučuje vyzkoušet známý Proustův dotazník. Funguje to podobně jako novinový rozhovor. Ptáte se na různé otázky, na
které tedy odpovídáte přímo hlasem vámi vymyšlené postavy. Například:
„Jaký talent byste chtěli mít?“ nebo „Kde byste nejraději chtěli žít?“ či „Jakou nejdražší věc vlastníte?“
A právě, čím hlouběji pronikneme do životů našich postav, tím více se naším čtenářům zalíbí. A za mě sednout si k šálku kávy nebo čaje se svým smyšleným hrdinou a pokecat o jeho životě o tom,
čeho se nejvíce bojí nebo kým pohrdá, není vůbec špatný nápad.
Ovšem další známí a úspěšní spisovatelé by na to šli z druhého konce. „Já spoléhám na intuici,“ tvrdí například Stephen King ve své knize O psaní.
„Obvykle vložím postavu do jedné z nepříjemných situací a pak jen sleduji, jak se z ní snaží dostat ven.“ 
Podobně pracuje i česká spisovatel science fiction Ondřej Neff, který nám říká: „Vemete figuru, vhodíte ji do průseru a sledujete, co se s ní stane. A to je ono.“
Všimněme si toho, že oba spisovatelé kladou důraz na to, že naším úkol není pomáhat hrdinům na svobodu, ale pouze jako divák, co se bude dít dál a zapsat to.
Ať se rozhodnete pro interview se svým smyšleným hrdinou nebo ho hodíte rovnou do průseru, nejdůležitější stejně je a bude, a tvrdí i Hemingway a Arnošt Lustig, vědět o své postavě toho desetkrát více, než se odvážíte cokoliv napsat.
Ať už naším první nápadem byla událost, zajímavá postava nebo dokonce téma či prostředí. Tak se každém konci naší práce na se musí spojit dva body, které se vzájemně doplňují.
Postava sice je velkým literárním jádrem, ale její pouhá existence nemůže mít trvalý dopad. Součástí autorova plánu by měla i zápletka. Tedy ten průser, do kterého postavu hodíme.
Na tu lze jít třemi způsoby.
1. půjčí si nějakou tradiční zápletku nebo děj ze skutečného života
2. vrácíme se cestou zpět od vyvrcholení příběhu
3. tápáme kupředu z úvodní situace
Samozřejmě nikdo z nás obvykle nevymyslí celou zápletku najednou. Můžeme na ní pracovat dny, měsíce i roky. Můžeme jít dopředu, dozadu, doleva doprava nebo všemi směry najednou! Zkoušíme a ochutnáváme nové možnosti, děláme si poznámky a necháváme nápad v hlavě chvíli uležet.
Cokoliv, co se nám v životě stane může být možný námětem pro zápletku, postavu, téma, prostředí.
Ať jde o hádku s partnerem, konverzaci s přáteli, podivnou zprávu z novin nebo cestu autobusem.
Na kurzech psaní se učíme o pravidlech, kterých bychom se měli držet stejně, stejně jako správný autor se drží svého plánu.
Ale víte, co se říká „Pravidla jsou od toho, aby se porušovala.“ A když to funguje, má to úplně jiný grády.
Linda Hájková



Milá Danuško,
moc ráda bych tě požádala, zda-li bys mi mohla napsat pár řádek o mém Blogu. Byla jsi blízko, když se to všechno stalo. Proto myslím, že budeš ten pravý člověk.
Moje knížka se jmenuje PRVNÍ ROK BEZ TEBE. Už má téměř všechny náležitosti, řeším nyní tiskárnu a obálku. Až vyjde, snad už konečně v sobě tuhle tragickou životní kapitolu uzavřu. I když mi Petr chybí, musím jít dál.
Lea Mandíková



Ahoj Dani,
strašně moc děkuji za to, že jsi zařadila moje mateřské postřehy do chystané knihy o rodičích a dětech. Jsem úplně dojatá. Moc, opravdu moc mě to povzbudillo! 
Strašně mi všichni chybíte.
Zuzka Fajmonová



Blog Jasmin Carmel
Jasmin Carmel je šestnáctiletá studentka smíšeného židovského původu, která zažila šikanu. Protože jedním z jejích největších koníčků je kromě četby také psaní povídek, své zážitky prezentuje prostřednictvím literární tvorby na kurzech novinářky a spisovatelky Dany Emingerové. 
Když nečte a nepíše, ráda tráví čas se svým psem Figarem. Jasmin miluje přírodu a zvířata víc než cokoli jiného. Je dokonce členkou Českého svazu ochránců přírody. Ráda cestuje po světě a poznává cizí země, jejich svátky, tradice a zvyky. Přednášku o šikaně prezentovala na konferenci TEDx
Lilli Ahou Král



Máte pocit, že vašemu životu něco chybí? Že je v něm nějaké prázdno, které byste rádi zaplnili? Možná vám můj příběh o Marii bude inspirací.
Míša Štěpánka Sedláčková



Vážená paní Emingerová,
musím Vám zpětně poděkovat za podněty, které mě nasměrovaly k psaní. Na Váš kurz jsem sice nedojela, ale vše, co jste o tvůrčím psaní někde napsala, mi pomohlo uvolnit nečekané schopnosti. 
Psala jsem jen tehdy, když to na mě přišlo. V hlavě mi od probuzení běžely celé věty, které jsem okamžitě zapisovala. Pauzy mezi takovými stavy byly poměrně dlouhé, někdy celý měsíc a moc jsem nevěřila, že svou představu dotáhnu do konce. No, a vidíte, kniha je na světě a mám na ni krásné ohlasy. Díky též za červencový Zpravodaj.
Nepovažuji se za spisovatele, vše, co jsem napsala souvisí s mou terapeutickou činností a osvětou ohledně automatické kresby a osobního rozvoje. 
Rozpomínala jsem se na skutečné události, které jsem zažila buď já, nebo mí klienti. Cílem mé knihy bylo propojit příběhy s poučením, pochopením způsobu, jak o životě přemýšlím a jak pracuji s emocemi a myšlením, dát lidem určité návody ke změně myšlení, což dělám leta, ale doposud jsem to téma neuchopila literárně.
Takže ještě jednou Vám děkuji a pokud by Vás zajímalo, co dělám, najdete vše na webu automaticky.cz.
Alena Vychodilová



Co ji to, propáníčka, napadlo? Tvůrčí psaní podle Lustiga u Dany Emingerové? To jí snad musel nakukat sám pes baskervillský. Fuj! Být pobožný, tak se teď snad pokřižuju! To si pořád stěžovala na nějaký kolena, že už jsou starý, a procházky mi kvůli tomu zkracovala, jak to jen šlo. A teďka jí ty její starý kolena najednou nevadí?!
No, prosím, miska už je prázdná celou věčnost, a ona? Zírá do tý černý bedýnky s nepříjemně blikajícím modrým světlem, u ruky jí stydne už kdoví kolikáté kafe, drobí sušenky po koberci a jen vzdychá. A vzdychá. Kdo to má snášet?
Nechceš se takhle náhodou zvednout z tý židle a nasypat mi konečně aspoň granule? Mám už hlad jako ten můj nedomestikovaný příbuzný. Jenže ten si aspoň něco uloví. Ale já? Kde tady najdu nějakou ochotnou ovečku, která by mě nasytila...
Jéje, konečně! Zvedla se! Paráda. Hele, podívej se, jak mi teď samou nedočkavostí kmitá ocásek. Jsi přece jenom moje zlatá panička. Tak honem, pospěš... nemůžu se dočkat.
Né, to je zlý sen. Jo, zvedla se, ale aby začala pochodovat pokojem. Sem, tam, sem tam, a přitom si pro sebe něco brebentí. To vážně zapomněla, kde má schovaný ten pytlík s dobrotami? Přece tam za těmi dveřmi do špajzky. Slyšíš? Neslyší. Teď se dlouze kouká z okna ven, a zase maže zpátky k té prokleté bedýnce. Haf! Haf! Jsem tady. Tvůj mazlíček! Tak se na mě aspoň podívej.
Nemám otravovat? No tohle! To mi neřekla už hodně dlouho, snad když jsem byl ještě mrňavé štěně. Mám počkat, až dopíše nějaký domácí úkol? To dřív umřu hlady. A vůbec, co to je domácí úkol? To jako, že jsi kvůli tomu pořád mimo? Nejsi na to takhle už trochu stará? To jako znamená, že chvíli ťukáš prstíkem do kláves, pak dlouze tupě hledíš kamsi do dálky, zase si zaťukáš, a pak pochoduješ s tím protivným vzdycháním po pokoji? Ještě z toho zblbneš. To bych si vážně nepřál. Ještě mi místo granulí začneš kupovat hlávkový salát. Ach jo. To už ani pes nevydrží.
Cože, ty si jdeš zase vařit kafe? Vždyť jsi... aha! Ne, jdeš k lednici! Hurá!!! Tak přece jen... Jú. Vytahuje sádlo, krájí chleba! No jo, už jsi aspoň přišla na to, že se u pořádnýho dlabance líp přemýšlí, viď? Proč jsi se na to nezeptala mě? To bych ti řek hned. Tak co, dáš mi taky?
Nedáš. Já to věděl. Už zase sedíš, žvýkáš si tu lahůdku a moje teskné psí oči tě nechávají v klidu. Ale aspoň jsi začala zase psát. Vypadá to, že to vydatný jídlo zafungovalo a pořádně jsi to u té bedny rozjela. Tak už jen, abys taky skončila a konečně si všimla, že tu kromě toho tvého, jak tomu říkáš, domácího úkolu, máš taky ještě jednu povinnost. A to jsem já. Já.
Konečně to modrý světýlko zhaslo. No jo, teď se ke mně nelísej. Teď jsem zvědavý spíš na to, co mi nasypeš do misky než na nějaký tvoje lísání. To si nech až na potom... Jú, krájí mi masíčko. Hovězí! Mňam. Můžeš mě teď začít hladit, klidně až do vyhlazení. A jako že půjdeme hned teď spolu ven? No ne! Vše odpuštěno.
Ale co zítra? Pozítří? Kolik těch úkolů vlastně ještě máš? Déle už to vážně snášet nehodlám. Já bych ti o tom, co si myslím o tom tvém vysedávání u počítače, nejraději něco řekl pěkně od plic, abys to pochopila. Jenže jak? Už to mám. Já se na to tvůrčí psaní přihlásím taky. A pak ti to všechno pěkně napíšu. A věř, za rámeček si to nedáš!
Jarka Rymešová



DUŠI NESPOUTÁŠ objednáte zde.
Hezký den, paní Emingerová,
tímto si Vás dovoluji kontaktovat jako spoluautora knihy DUŠI NESPOUTÁŠ, kterou máme v knihovně. Oslovila naši čtenářku Hanu, s tím, že by ráda panu Tomáškovi poděkovala a poslala mu příspěvek 2000 Kč na číslo účtu, který je uveden v knize 4340368053/0800.
Děkuji moc a přeji hodně úspěchů a více takových vydařených projektů
Petra Bažilová, místní knihovna Davle



Ahoj Dano, 
dohodli jsme se s Wilsonem, že zkusíme během léta psát společnou povídku na pokračování. Pokud nám to půjde, budeme ji zveřejňovat ve skupině. Bylo toho teď na mě hlavně v kanceláři moc, psaní jsem měla jen jako ventil a nedokázala jsem se už moc soustředit na cokoliv dalšího strukturovaného. Přes léto se projdu úkoly, které jsi posílala a budu psát. Pokud psavci nějak rozvinuli nástřel povídky na pokračování, můžeš mi je poslat, zkusila bych nápady zapracovat do povídky, tak aby se případně dalo zase navazovat dál a kdo bude chtít, mohl by se v létě zapojit. Užij si léto, těším se na další potkávání a děkuji za povídky v knížce.
Míša Štěpánka Sedláčková



7. lekce dlouhodobého kurzu pro super-pokročilé s Danou a Natašou 30. června 2022

Milá Dano, 
děkuji za 7. lekci věnovanou i cestopisům, bylo to fajn. A teď co jsem si z výuky odnesla:
- cestopis se liší od povídky
- musí být pravda
- obsahovat základní údaje
- pisatel musí vědět, kdo je cílová skupina a na čem cestopis postavit
- důležitý je titulek i perex
- používat spíš stručné věty, dlouhé věty odrazují
- dělat odstavce
- nepsat jen průvodce, je dobrý osobní komentář
- nepsat svoje hodnocení a nepoužívat slova jako krásná, jedinečná, mimořádná a pod., pisetel simusí tento obrázek udělat sám
- používat jen jeden čas
- dát si pozor na opakující se slova, ale to platí i u ostatních útvarů
- zaměřit se pouze na jeden příběh a nenastavovat to ničím dalším, aby to nemělo několik konců
- pokud se o něčem zmíním, mělo by se to v textu ještě objevit.
Určitě toho bylo ještě víc... teď ještě abych se toho držela. Vím že dělám stále stejné chyby. Jsem nepozorná a nepoučitelná. 
Moc tě zdraví Bohuna

Milá Bohunko,
protože jsem se rozhodla, že tu knihu KAM CESTOVKY NEJEZDÍ prostě musíš napsat a dobře, budu strašně přísná úča a vymyslela jsem pro Tebe dosti šílenou výukovou metodu. Takže:
1. máš zakázáno používat slovo: ZDE (zní velmi úředně)
2. za každé "nálepkové" přídavné jméno jako: NÁDHERNÝ, JEDINEČNÝ, KRÁSNÝ, SKVĚLÝ, VÝBORNÝ, NEPOPSATELNÝ, NEZAPOMENUTELNÝ, DECHBEROUCÍ dostaneš trest v podobě dvou vět, kterými obsahy těchto slov konkrétně vyjádříš a nahradíš. Příklad:
Měli jsme hezkou dovolenou u moře. x Prázdniny jsme strávili na vzdálených ostrovech v Chorvatsku, kde jsou mezi skalami romatické pláže skoro bez lidí, průzračná voda a v moři spousta ryb.
Tož takhle tě budu mořit. 
Vlastně ty sama se budeš mořit: Než svůj cestopis přečteš na kurzu, projedeš ho tímto SHIT-DETEKTOREM, sama se ztrestáš, a tím dosáhneš autorské dokonalosti. 
😃Dana

PS. Užitečné rady pro psaní cestopisů najdeš v učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH na str. 150, 148-9, 163-173 a pak na str. 40.
PSS. Argentinský povídkový film, o kterém jsme na kurzu mluvili, se jmenuje Divoké historky. 




Co jsem se naučila z cestopisů na 7. lekci:
Musíme vědět, proč to píšeme a přinést nový pohled (nepsat desátého průvodce).
Co napíšeme, musí být pravda - není prostor pro autorskou fikci.
Titulek musí korespondovat s obsahem cestopisu, musí ho vystihovat.
Měli bychom se vyhnout obecným pojmenováním a slovnímu balastu.
Nehodnotit, ale popsat tak, aby si čtenář místo/situaci zhodnotil sám.
A na závěr dodám, že stejně jako asi nikdy nebudu cílovou skupinou pro cestopisy, nebudu dobrovolně ani jejich nadšeným autorem:-).
Anna Vocelová



Milá Dano,
mám na lekci připravený kousíček cestopisu z Barmy a k tomu bych chtěla ukázat pár fotek. Tak jen malinko pro představu, aby to bylo k tomu, co jsem napsala. 
Nevím, jak bych to na kurzu udělala, nemám zde své "počítačové experty", a tak tě prosím, jestli by to nebyl problém to po přečtení ukázat. 
Pokud by to nešlo, udělám to jako minule s Kahau, ukážu na kameru fotky. 
Byl to problém něco vybrat, mám toho strašně moc a všechno zajímavé. Díky a na zítra se těší
Bohuna Kopřivová



Co jsem se dozvěděla o cestopisech:
musí to být pravdivé, obsahovat fakta (kdo, co, kdy, kde, jak a proč)
musím znát cílovou skupinu
proč to píšu, co tím chci sdělit
dobré je koření autora - třeba špičkování s manželem u Bohunky
perex - vybrat scénu, která je zajímavá
stručnost, jasnost, jít na věc
vytvořit představu a nenálepkovat
ne složité věty
Zuzka Kratochvílová



Ahoj Dano, 
dovoluji si, vzhledem k termínu zmiňované červnové uzávěrky, zaslat ještě povídku na téma O rodičích a dětech všeho věku pro společnou knihu. Jmenuje se NA POHOTOVOSTI a podle jedné z věcí, cos´ mě zatím naučila (věřit svému výtvoru a sobě), si myslím, že je dobrá J... Vytknul bych jí snad jen větší délku - zabíjení miláčků mi stále moc nejde...
Když by se i přes pravidlo jeden člověk - jedna povídka, vmáčkla do knihy, budu šťastný. Budu však vděčný i za otištění na webu, nebo připomínky, až se uvidíme na dalším kurzu.
Marek Bucko



9. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky a mírně pokročilé 23.6. 2022

Ahoj Dano!
Pomáháš mi posouvat hranice a objevovat sebe, a za to jsem Ti moc vděčná! Když to půjde, přijedu se za vámi zas někdy podívat. Na podzim bych chtěla v kurzech určitě pokračovat. Čeká mě teď sice maturitní ročník, ale to nějak zvládnu.
Psaní je pro mě můj útěk a kurzy mě baví, už jste prostě mojí součástí.
Teď o prázdninách chci začít pracovat i na něčem svým. Jestli se něco povede, pošlu.
Linda Hájková



Covid mě trochu přestal trápit a dny v izolaci jsou dlouhé, tak jsem ještě trochu přepsala ten text o influensterovi na zakládě připomínek mladší generace (prý už se třeba neříká válet si šunky nebo prďácký  ). 
Taky posílám hudební vzpomínku, ze které nakonec vyšla spíš vzpomínka filmová.
Hana Hermanová



Drahá Dano, Natašo a Mileno,
ráda bych vám poděkovala za inspirativní kurz, při kterém jsem se naučila mnoho užitečného pro své "psaní". Díky vám vím, že cokoliv se mi v životě stalo a stane, může být materiálem pro dobrou zápletku a že bych o každé postavě svých příběhů měla vědět desetkrát víc, než si dokážu představit... 
1. Je nutné stanovit si hlavní myšlenku příběhu a zamyslet se nad tím, o čem to celé je.
2. Své rozepsané příběhy není dobré dávat komukoliv číst, odvádí to dějovou linii.
3. Než začnu vyškrtávat a přepisovat, uložím materiál na několik dní do šuplíku a nechám ho být (tzv. „vykynutí těsta“).
4. Pokud zprůměruji lidi ve svém okolí, dostanu „ideálního čtenáře“; co člověk, to názor, před finální úpravou, dám příběh přečíst blízké, ale zároveň kritické osobě.
5. Aristoteles rozlišoval pět základních způsobů rozvíjení zápletky:
popis, zásah shůry (umělé řešení), vzpomínku (dává smysl tomu, co se právě děje), rozpoznání (úsudek, vývoj zápletky směřující ke konci, který nemusí být dopovězen), představení charakteru v akci
Bylo mi potěšením setkávat se a vzájemně si s ostatními dávat zpětnou vazbu i cenné rady.
Budu se těšit na letní setkání i poslední lekci. V kurzu pokračovat nebudu, protože mi prozatím to množství nových informací stačí, ale nadále budu sledovat dění na vašich stránkách a ráda se zúčastním některého workshopu, nebo semináře.
Veronika Štětková



Milá Dano, Natašo a Mileno,
moc se omlouvám za své poslední absence v kurzu.  Opravdu mě to mrzí, protože při nich člověk načerpá spoustu energie a inspirace.
Vendula Langová



Jiří Wilson Němec
PŘEDKURZOVNÍ HOREČKA
Nic mi neříkej. Já sám vím, že jsu nervózní jak prase. No dobře. Nechytej mě za slovíčka. Já vím, že nevím, jestli prase může být nervózní. Ale víš co? Nejspíš jo. Když jsem byl naposledy na zabíjačce, to už je takových třicet let, tak to Vágnerovic prase vědělo, co ho čeká. Vědělo, že jde na porážku, že je konečná. Chovalo se úplně jinak, než jiné dny, kdy jej pouštěli proběhnout se na dvůr. Fakt. Nelžu.
Já si asi dám panáka, Já su tak nervózní…
Já vím, že mě ta Dana Emingerová neukousne. S tím Šípem když byla, byla úplně v pohodě, ale znáš to. Bůh ví, jaká je v reálu. V televizi sladká a pak tě rozdrtí jak šutr parní válec.
Ne, nemám chuť cokoli jíst. Normálně mám žaludeční třesavku. 
Co jsem dělal přes den? To jsou mi otázky! Tak dobře, no. Ráno normálka. Ty odjíždíš do fachy, já vstávám. Hygiena, kafe, ne nejdřív jsem si udělal čaj. Snídaně, pak až to kafe a pak jdu k počítači. 
Kolik je hodin? Tři čtvrtě na pět. Ty bláho, to abych už… 
Pak jedu pro noviny. Pustím rádio ČR dvojku. Poslouchám ráno Gondíka a jeho partu. Ti mě baví. Akorát ty jejich srdcovky od dvojky, to fakt nemusím. Furt na stejný brdo. Stejný vykopávky dokolečka každý den. Mě baví povídání a rozhovory, však víš, co myslím.
A je pět hodin. Já už ten kompjútr zprovozním. Říkala, že máme být na příjmu tak deset minut před začátkem kurzu, že ať se navzájem vyladíme. To už je za chvíli, že jo? Čisté tričko jsem si vzal. Co? Deodorant? Ses pomátla nebo co? Dyť je to na dálku. Pro tebe se milerád napajcuju čímkoliv, co si budeš přát, ale pro Emingerovou na displeji? Naživo jo, to by byla jiná, ale obrazovce fakt vonět nemusím, té je to fuk. Lepší pocit, lepší pocit… já si dám toho panáka a hned budu mít lepší pocit. Tak si ho nedám. Máš pravdu. Čistá hlava je lepší, ještě by sem udělal ostudu. Ale stejně, jeden panáček by… Dobře, až potom, podle toho jak to dopadne, jaký bude dojem a hlavně výsledek, že jo?!
Kolik je? Čtvrt na šest. Tak já jdu na to. Drž mi palce. Jo, vodu tady mám, úkol mám v liště a do boha! Zrovna teď! No, musím na wecko. To ta nervóza. Snad to stihnu. Uf. Kolik je? Za pět půl. 
Tak jo. Jdu na to. Co? Jo, mobil jsem si vypnul.
„Ahoj! Zdravím. Já jsem Dana Emingerová. My si tady všichni tykáme, tak jestli by to nevadilo… Ne? Fajn. Je půl a můžeme začít…“
Jiří Wilson Němec



Dana je skvělá učitelka, která v nás umí rozdmýchat vášeň pro psaní. Tak se z jejích dlouhodobých kurzů stala pravidelná náplň mého čtvrtečního podvečera a ze psaní přirozená součást života, která mi přináší radost.
Míša Štěpánka Sedláčková



První a poslední věty z knih:

Harry potter a kámen mudrců
Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání.  

Lolita
Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. 

Anna Karenina
Šťastné rodiny se vzájemně podobají, ale nešťastné rodiny bývají různé. 

Obraz Doriana Graye
Taky máte svoje oblíbené? 

Děvče proměněné ve skálu

Dodnes se tomu místu říká Stojící Skála. 

Sherlock Holmes - Studie v šarlatové
Vypískali mě, ale já si mnu ruce a penízky svý si počítám.
Adéla Podrazká



Mimořádný on-line kurz scenáristiky s režisérem a hercem Milanem Šteindlerem 20. 6. 2022
 


Ahoj Dano,
dík za dnešní velmi zajímavou a přínosnou lekci s Milanem Šteindlerem. Je dobré slyšet od různých lidí, jak stejná pravidla platí ve filmu, v divadle i v literatuře... Co jsem se naučila:
1. je důležité dodržovat strukturu, ale zároveň ji můžeme porušit, když to funguje
2. diváka baví vtažení do děje, musí si klást otázky a dostávat odpovědi
3. děj nejlépe posouvá dialog - na základě dialogu se dozvídáme spoustu věcí o charakteru postavy, jejích pohnutkách, postojích, názorech, pocitech atd.
4. celek tvoří jednotlivé části, které spolu navzájem souvisí
5. jak jsou důležité body zvratu (plot pointy)
Děkuji za možnost se zúčastnit a těším se na další hodinu.
Zuzka Kratochvílová



Ahoj,
dnešní hodina s Milanem Šteindlerem byla příjemným zpestřením.
Naučila jsem se:
1. I scenáristika vychází z Aristotelovy Poetiky, proto i informace dnes zaznamenané můžeme uplatnit v běžném psaní.
2. Psát tak, aby čtenáře stále zajímalo, jak to bude dál (ve scénáři i próze).
3. Musím znát dokonale postavu - její charakter (osobní, profesní a soukromý život); vnitřní život postavy utváří její životopis (z čeho vzešla, z čeho čerpá, co ji formovalo), vnější život pak odkrývá její charakter, chování apod.
4. Hrdina má nějakou potřebu (motivaci) a my mu klademe překážky, se kterými musí bojovat; nutný konflikt (s někým nebo sám se sebou), protože bez konfliktu není drama.
5. Můžeme si pomoci vnitřním monologem (co si myslí), ale nesmí toho být moc.
Poznámek mám samozřejmě mnohem víc, ale tohle je má "top pětice":-).
Prosím, bylo by možné získat nakreslená schémata? 
Zápisky z přednášky mám, ale schémata jsem neviděla vždycky celá. Děkuji moc.
Anna Vocelová



Ahoj Dano
Milan byl poslouchatelný a výživný. Příště zas...
A teď co si odnáším ze semináře. Tak vesměs jsou to už z dřívějška opakovačky, ale v novém kabátě:
-počátek - prostředek - konec a rezonance na závěr (tedy rozuzlení, ale to ještě není konec)
- vědět vše o hlavní postavě
- hned od počátku musíme vědět o konci
- důležitost postavy (její fyzický a vnitřní-duševní projev)
- dobrý scénář musíme umět nabídnout v jedné větě
- rozdíl mezi americkou a evropskou délkou (počtem stran) filmového scénáře (120 versus 90 stran) a poměr počtu stran pro uvedení do děje, zápletky a rozuzlení. 
A taky v příloze posílám ten minutový minipříběh dle Milanova zadání. Pokusil jsem se také napsat dramatický příběh na minimální ploše.
Wilson



Aristotel Poetika.
Dramatická tvorba
Expozice: seznámení: postava, okolí, vztahy ven i uvnitř
Kolize protikladů následuje Krize,
Peripetie obrat, možnosti řešení
Rozuzlení katarze
Scénář :
Začátek
Expozice seznámení: postava, okolí, vztahy ven i uvnitř
Bod obratu 1. Pootočí, posune děj expozice se zahákne do děje, silnější moment
Konfrontace
Dramatická potřeba postavy, nahlédnutí do citového života, divák začne prožívat osobně
Překážky konflikt
Film se dělí na obrazy, má přinést emoce smích, pláč.
Bod obratu 2. 
Příprava k bitvě – napnutí model USA
Rozuzlení.
Konec
Berlička – vnější hlas
TÉMA děj – fyzický
Citový
Postava – potřeba dramatická
Postava je děj – Profesní život, jak se mu daří. Osobní život partnerský život. Ssoukromí - sám co rád dělá.
Důležité je vědět, jaký je žánr, co baví vás bude bavit
Pomůcka : kartičky s Obrazy, možno přehazovat.
Křížový střih, prostřihávají se dva obrazy.
Životopis postavy vnitřní a vnější. Vnitřní utváří charakter (životopis), vnější ho odkrývá (děj filmu)
Vnitřní je od narození, vnější je to co je vidět ve filmu.
(Let, trosečník, Forest gump, Čínská čtvrť, Svědek, Uprchlík, Mind hunter, Sevn, Criminal, Papírový dům, Unavení sluncem, Ivan Paser, Fastbinder, Sid Field, Jak napsat scénář, Kerr, Čapek Jak se dělá…Okurava šamuro, 6 nocí a dní)
Úkol: scénka začátek zaujme a řekne nám něco o postavách
Yakeen


Několik věcí, které jsem se na on-line kurzu s Milanem Šteindlerem 20. 6. 2022 naučila nebo si je po Loučeni zopakovala:
1. Základem scénáře je: Expozice, konfrontace, rozuzlení
2. Začátek filmu není expozice. Závěr - rozuzlení filmu, není konec filmu.
3. Psaní scénáře je řemeslo a jako takové má své pravidla, svoji strukturu. Ovšem, když jsi geniální, nemusíš je dodržovat.
4. Vždy musíš o své postavě vědět vše. Kdo je, proč tak jedná….
5. Když chceš rozvíjet příběh, musíš znát i jeho konec. Vědět o bodech zlomu, posunu. Jaký je smysl, co tím příběhem chci sdělit.
6. Kladu otázky, odpovídám na otázky, proč se to děje, protože …..
7. A umět říci jednou větou o čem můj scénář je.
Jana Bednářová



Dík za Milana Šteindlera. Bylo to senzační. Všechno, co jsem vyslechla, a snad i něco z toho zaznamenat, bylo užitečné. 
Ujasnila jsem si rozdíl mezi románem a filmovým scénářem. 
A určitě bych si přála pokračování.
Jarka Rymešová



Děkuji Milanovi Šteindlerovi za výklad o filmech a scenáristice. Teď už bude psaní brnkačka. 😄 Zaujalo mě paradigma scénáře. Tipy na literaturu k psaní scénářů. Příklady filmů, které (ne)dodržují paradigma. Jak zaujmout producenta a diváka. Zmiňovaný detektiv Jake Gittes vystupuje ve dvou filmech: Dva Jakeové a Čínská čtvrť.
Ilona Vystavělová



Všichni znáte ty scény z amerických westernů, kde chlapi seděj okolo ohně. Vy víte, že nazítří bude přestřelka, protože šerifové už po nich jdou. Postavy popíjejí whisky z plecháčků a vyprávějí si takový: „Víš, já ti něco povím, říkal to už můj táta… že správnej chlap musí mít vždycky teplý prádlo.“ Takhle filozofují… a tím se zvyšuje napětí před závěrečným bojem... zatímco v jiné části příběhu by to vůbec nefungovalo.
Milan Šteindler. 

PS. Právě taková scéna bude vaším úkolem. K tomu musíte promyslet, jaká historická (nebo vymyšlená) dramatická událost bude následovat.



Šteindler byl naprosto super, moc díky.
Martin Paruch



Ahoj Dano, 
koukala jsem na poslední číslo tvého červnového Zpravodaje a napadly mě dvě věci:
1) K té lekci scenáristiky Milana Šteindlera, na kterou se tímto hlásím, jsem chtěla navrhnout něco k obsahu. Nemohl by Milan nějaký vzorový scénář ukázat? Myslím, že většina z nás netuší, jak taková věc vypadá, nebo spíš má vypadat. Našla jsem si to na internetu, ale myslím, že to v kurzu tak trochu chybělo. A asi by nebylo od věci nějaká rada, jak takový scénář začít psát. Myslím tím techniky i náležitosti (formát - něco jako tady od slidu 21). A čím se liší filmový scénář od povídek či románů. Jak se liší scénář pro film a třeba pro rozhlasovou hru? On už něco z toho říkal na Loučeni, ale pro nováčky by to asi mělo zaznít. Abych shrnula, kam tím mířím - říkala jsem si, že by každý, kdo se kurzu účastní, měl mít dojem, že může napsat scénář. 
2) Navrhovala bych do lektorského družení přibrat Veroniku Matysovou (školí už také na plný úvazek, hlavně kurzy on-line a soustředí se na kurzy, jak si splnit sen a napsat knížku. Dělá to z různých úhlů a dělá to moc dobře. Nedává zpětnou vazbu, na kurzech se práce studentů nečtou - jsou k tomu diskuse na FB vytvořené pro daný kurz. Ale dává hodně sofistikované návody, jak na to. Má skupinu Odstartujte svoji knihu, kde má téměř 7 tisíc sledujících.
Mimochodem, kurz pro ty, kteří chtějí napsat knihu, by mohl být tvým dalším on-line kurzem pro super-pokročilé.
Krásný den a držím palce s dalšími akcemi. Pokud budou nějaká školení, tak se hlásím;)
Klára Dvořáková



PORUŠOVÁNÍ PRAVIDEL
· Začátečník potřebuje získat zběhlost a rutinu.
· Veškerá očekávání, vzbuzená ve čtenáři musí být v díle uspokojena.
· Všechny otázky co si čtenář klade by měli být zodpovězeny.
· Pokud bude v příběhu zmíněna nějaká věc, mělo by být vysvětleno za jakým účelem tam je.

PRAVIDLA NESMÍ OMEZOVAT TVŮRČÍ ROZLET
· Estetická pravidla jsou pro umělce spíše nepřítelem než pomocníkem.
· Každý spisovatel si musí vypěstovat cit pro to, co funguje a proč.
  
PRAVIDLA VERSUS ZÁKONY ESTETIKY
Nepište bez základních znalostí kompozice
Nesnažte se psát jenom o tom, co znáte
Vyberte si žánr
Vytvářejte ve čtenářově mysli iluzi snů
Vyhýbejte se jako čertu čemukoliv, co by ho od toho snu odtrhlo
Než se naučíte používat hlavní formy beletrie, nesnažte se o porušování základních pravidel

· Žádná z výše uvedených pravidel nemá nic společného se zákony estetiky nebo s návodem, jak správně psát.
· Žánry mají společný prvek = fiktivní sen
· Dříve si mnoho spisovatelů myslelo, že beletrie má říkat pravdu nebo vyjádřit intuitivně realitu. (s tímto tvrzením jsou problémy)
· Existuje více správných způsobů
· Možnosti a volby jsou všude. Základní kameny stavby beletrie jsou pevně zaklíněné ve struktuře samotného vesmíru i v lidských srdcích.

O ČEM PSÁT?
· Musíme dobře ovládat gramatiku, sloh, struktury odstavců atd. (nesmíme se zdržovat učením pravidel, která máme znát ze středních škol)
· Při psaní nesmíme vycházet jen ze sebe.
· Správný příklad (ukradli jste peníze- můžete popsat, jak jste je ukradli a pochybnosti, které vás přivedly k tomu, abyste to neukradli.)

TŘI DIMENZE PSANÍ- MOTIV, AKCE, NÁSLEDEK
· Psaní o sobě musíte doplnit do tří Aristotelových dimenzí: tady a teď, akce, tam a tenkrát, motiv k akci, tam a jednou, výsledek akce
· To je tvůrčí, čím to doplňujete, co se opravdu stalo
· Doplnit každou akci ve třech dimenzích: v původu(minulosti), v rezonanci (budoucnosti) a mezitím akci.
· Začátek, prostředek a konec + poučení

JAK TO VIDÍ VÝTVARNICE- POHLED STUDENTKY
· Autor se má vyhnout psaní o tom, co sám zná a prožil
· Autor skládá scénu z drobných detailů, které jsou mu známé, a zasadí je do prostředí, které existuje nebo ho inspiruje.
· Nemusíme psát o události přesně jak se nám stala.
· Stačí příběh vybudovat s reálnými detaily a odůvodněným chováním postav.
· Spisovatel si musí do podrobna všímat detailů ve svém okolí.

MÍCHÁNÍ ŽÁNRŮ
· Pokud autor usiluje o nezvyklost, může si vypůjčit strukturu jiného díla (např. divadle nebo filmu)
· Křížením žánrů (čas od času vzniká nová forma)
· Kombinace prózy a verše (zvyšuje emocionální náboj dramatu)
· Kombinace klasického italského stylu se stylem anglických lidových taškařic
· Míšení konvencí tragických a komických ve stylu černého humoru
· Povznesení brakových témat tradiční metodou inovací v literatuře
· Příkladem pozdvihnutí braku jsou knihy Tolkiena
Vojta Polák  



Letní semestr na Fakultě designu a umění v Plzni 2022
Pět věcí, které jsem si odnesla jsou: charakter postavy je lepší popsat jejími reakcemi než přímým slovním popisem; popis by neměl být moc zdlouhavý, protože čtenář snadno ztratí pozornost; v kratších slohových útvarech je lepší se vyhnout velkému množství jmen a postav; název je velmi důležitý, je většinou právě tím, co čtenáře ke čtení přiláká; při popisu velmi dobře působí zapojení metafor a poetických přirovnání.
Lenka Holá



Co jsem se naučila v první hodině tvůrčího psaní: 
Naučila jsem s co je literární pravda - „potřeba vypustit pravdivé prvky, aby literární dílo znělo pravdivěji.”Dále je nutné používat přímou řeč k tomu, aby text víc zaujal. Naopak abych se vyvarovala nezaujatosti tak je potřeba méně věci zdlouhavě popisovat.
Nesnažit se být literární a knižní.
Nepoužívat pasivní tvary sloves.
Nguyen My Linh



Pět věcí, které jsem se naučila
1) v textu by se ve vhodném poměru měl střídat popis, dialog a akce
2) psaní je řemeslo - naučit se psát jako světový průměr není těžké, když se řídíme určitými pravidly
3) je dobré, když je v textu nějaké neviditelné poselství, jako je třeba poučení v bajkách
4) u přímé řeči bychom měli šetřit slovy jako “řekl” a místo něj využívat jiná - uchechtl se, poznamenal…
5) když chceme dobře psát, měli bychom hodně číst
Anežka Strnadová



2. LEKCE - Co jsem se naučil:
1) Pro popis je důležité zapojit více smyslů.
2) Titulek a první věta jsou nejdůležitější pro upoutání pozornosti čtenáře.
3) Vyvaruj se častému opakování stejného slova.
4) Při vypravování dej pozor na zbytečně nudné a popisné části.
5) Pro oživení textu používej více přímé řeči.
Adam Roskovec



CO JSEM SE NAUČIL
Dialogy jsou zábavné a rychle posouvají děj
Popis je zajímavější, když se zapojí více smyslů
Dialog může rozvíjet osobnost postavy
Ke třem dimenzím patří neviditelná dimenze (ponaučení)
Popis zpomaluje děj1.
Esence jsou těžké k vytvoření
Je lepší pojmenovat věc konkrétně než abstraktně
V reformě vypravěč může být vševědoucí nebo omezený
Nepoužívat moc pasiva
Objektivní vypravěč pouze pozoruje a nezasahuje do děje
Vojtěch Polák



Co jsem se naučila:
Zapojovat do textu dialogy a přímou řeč pro zajímavější zpestření textu.
Psát jen to co je důležité v příběhu (nemusím tedy popisovat vše co se stalo, co není nezbytné pro příběh samotný).
Když něco předložím, musím dát i důvod, aby čtenář měl chuť číst (i v popisu například napíšu něco je hezké tak proč je tomu tak).
Hodně popisovat detaily.
Název příběhu musí být poutavý, stejně tak i první věta aby nás vtáhla hned do čtení.
Sára Schejbalová



6. lekce kurzu pro super-pokročilé s Danou 16. června 2022




Ahoj,
mám zajímavé téma na některou příští lekci - jak psát přímé řeči, když se vede komunikace mezi více lidmi několika různými jazyky zároveň a ještě spíše nonverbálně.
Mimochodem, našel jsem v knihobudce Dobrodružství v pěti dílech světa od Egona Ervina Kische. Na takovou úroveň cestopisů a reportáží bych se chtěl někdy dostat, není-li to moc ambiciózní.
Michal Hejna



Zkoušeli jsme vypilovat cestopisný text Bohunky Kopřivové Žirafí ženy. Vaše úpravy jsou zde.
Nezačínat od Adama, to nikoho nezajímá.
Pepi Lustig v červnu 2022 v Praze
Logika se vyvinula z instinktu (chňapni, sežer, oplodni), instinkt pomáhá překonat konvence.
Nevzdělaný a nesečtělý autor se těžko stane dobrým spisovatelem. 
Spisovatel musí hodně číst a hledat inspiraci ve všem, co je kolem něj řečeno.
Potkala jsem dnes v Praze Arnošta Lustiga. Chlapcům tradičně říká TY BEJKU. A jmenuje se Pepi. Arnoštův baječný syn... Přijde mezi nás na podzim vyprávět o scénaristice a filmech.
A ještě pro Michala odkaz na inspirativní povídkový film DIVOKÉ HISTORKY.
Dana Emingerová



Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít.
(Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
Můžeme zkusit začít uprostřed. Představte si úvodní scénu: Žena stojí v noci v uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit hned další věc, která se stane, pak další a další. A zkuste napsat celý příběh. Jak to dopadne, je jen na vás. Nebojte se použít všechny cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
Nataša Richterová



8. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky a mírně pokročilé 9. června 2022



Dialog je motor.
Vše musí být uvěřitelné.
Aristoteles říká, že text má tři části - začátek, prostředek a konec (podle Hemingwaye včera, dnes a zítra nebo motiv, akce, následek)
Čtvrtá je neviditelná část - proč jsme text psali (tu má viditelnou jen bajka)
Není na škodu používat Hemingwayův "shit-detektor" neboli sračkoměr
Je třeba zabíjet své miláčky
Linda Hájková



O přepisování (Stephen King)
 1. První verzi povídky či románu by neměl autor nikomu číst ani vypravovat, aby jej názory jiných lidí neovlivnily a nenarušily jeho vlastní představu. Čas na posouzení ze strany další osoby by měl přijít poté, kdy jsou povídka či román dokončené, tedy, až když už má autor hotovou druhou verzi.
2. Čas „kynutí“. Autor by měl rukopis na nějaký čas, tedy na dobu, kdy jeho silné ztotožnění se s dílem opadne a on i pozapomene, uložit někam hluboko do šuplíku a po tu dobu se k němu vůbec nevracet, ani kdyby cítil silné nutkání. Tento čas „kynutí“ autorovi umožní, aby získal od svého díla potřebný odstup, nadhled. Ideální je, když svůj výtvor čte, jako kdyby ho napsal někdo jiný.
3. Poté, kdy autor uzná, že doba zhrání je dostatečná, zavře se v pokoji, vypne telefony, a pustí se do čtení s tužkou, případně záznamníkem.
a) Nejprve „uklízí“ překlepy, nesrovnalosti, nepřesnosti.
b) Vyškrtává nadbytečná slova: příslovce, přivlastňovací zájmena, přídavná jména ...
c) Likvidace „miláčků“ – nadbytečné věty, odstavce, popisy aj. U cizích to jde totiž vždy snáz, protože jinak autoři u čerstvě dopsaného díla mají pocit, že právě tyhle věty, popisy, postřehy apod. jsou „geniální“, a jen velice neradi a obtížně se s nimi loučí (je to jako by řezali sami sebe).
d) Díky časovému dostupu snáze objeví „díry“ v ději (tj., kdy zjistí, že je třeba do děje přidat další pasáž, aby se stal srozumitelnější a aby vše logicky navazovalo) či v jednání svých postav. Je-li například rdina vykreslován jako čestný člověk, nemůže například v polovině příběhu najednou udělat něco, co je s jeho dosavadním jednáním v naprostém rozporu.
e) S předchozím souvisí naopak dopisování objasňovacích a doplňovacích vět a odstavců tam, kde je to nezbytné pro lepší vykreslení a pochopení příběhu.
4. Po přečtení a opravách by si ještě autor měl klást otázky jako: „Drží ten příběh pohromadě? Plyne přirozeně? Nejsou v něm nějaké zbytečné odbočky, které by odváděly čtenářovu pozornost od hlavního děje?
5. REZONOVÁNÍ. V této konečné fázi by se měl autor zeptat sám sebe, zda napsané je schopno udržet se v mysli čtenáře ještě nějakou dobu poté, kdy knihu odloží. Vyvolat v něm onu kýženou rezonanci, kterou svým příběhem vyvolat zamýšlel.
6. Po odstranění a zapracování všeho, co odstranit či doplnit chtěl, napíše autor druhou verzi, kterou již může dát k nahlédnutí dalším osobám. King uvádí, že jako prvnímu by to mělo být jeho tzv. ideálnímu čtenáři, tedy někomu hodně blízkému, kdo ho zná a současně dokáže být zdravě kritický (což je v případě S. Kinga jeho žena).
7. Autor musí počítat s tím, že co čtenář, to také jiný názor. Co se líbí jednomu, nemusí vůbec vyhovovat druhému. Jeden je nadšen z konkrétní postavy, druhého naopak může tato postava odpuzovat a přidat mu nevěrohodná. Nemůže nikdy očekávat jednomyslný názor.
8. S tímto subjektivním hodnocením posuzovatelů má autor nakládat opatrně, a nemusí vždy na takové různorodé názory brát zřetel. Jedině, pokud se většina posuzovatelů shodne, že jim v díle něco přišlo nepravděpodobné, příliš vykonstruované, pak by se měl určitě nad tím zamyslet a příslušnou část i změnit.
9. Vítané jsou v každém případě připomínky, které se týkají nějakých zcela konkrétních popisovaných reálií (například zbraní, automobilů, historických událostí aj.) a které napíše člověk, který je v dané oblasti odborník. Tyto poznatky je pochopitelně třeba vítat, brát vážně a podle jeho připomínek změnit.
10. Závěr: Pište pro „ideálního čtenáře“ radí S. King. Pište tak, jako byste psali jenom pro něj. Ptejte se: Dokázala by ho tahle epizoda rozesmát, roztesknit, rozplakat, vyděsit? Je tohle pro něj dost dobré? Jak by asi reagoval na tohle......?
Jarka Rymešová  



Je zajímavé, že to co vám vadilo v první verzi Kainova pokání, teď tam chcete - viz vrahové. A chtěli jste u nové verze uvěřitelnější konec, to mě pobavilo. 
Ale máte pravdu, něco s tím udělám. Díky všem.
Martin Tomášek



Dobrý den,
moc děkuju za včerejší skvělou 8. lekci. Posílám příběh ženy s nožem a krátký dialog k tématu Klid před bouří  z minulé hodiny.
Moc mě psaní baví (jen je to teda hrozný žrout času).  
Hana Hermanová



Přečtěte si znovu vaše povídky a pokuste se definovat hlavní myšlenku příběhu. Jak na to? 
Například hlavní myšlenka Orwellova románu 1984 by mohla znít: Totalita je zrůdný systém. 
Romeo a Julie má jako hlavní myšlenku: Velká láska překoná i smrt. 
Král Lear: Slepá důvěra vede ke zkáze. 
Othello: Žárlivost ničí sebe sama i objekt své lásky.
Zkuste najít ve svých příbězích hlavní myšlenku, základní pohnutku, hnací sílu... A zvykněte si hledat ji vždy. Když dopíšete, zamyslete se nad tím, o čem to vlastně je. A pokud to najdete, tak podle toho příběh upravte. Vaše příběhy tak dostanou další rozměr.
Nataša Richterová



1. Nepoužívat trpný rod
2. Názvy vymýšlíme podle cílových skupin
3. Máme šetřit s vulgarismy
4. Expozice končí incidentem
5. První věta může začít otázkou
Vojta Polák



První a poslední věty z knih:

Zelená míle - Stephen King
Stalo se to v roce 1932, kdy státní věznice byla stále v Cold Mountain. A bylo tam samozřejmě i to elektrické křeslo.
Každý musí umřít, neexistují žádné výjimky, to dobře vím, ale někdy - ach, Bože - je Zelená míle tak dlouhá.

Spad - František Kotlet
,,Říká se, že zrzaví lidi nemaj duši.”
Kouřili jsme, dívali se na vlajku třepotající se ve větru na pozadí černého kouře a bylo nám dobře.

Stopařův průvodce galaxií - Douglas Adams
Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce.
"Prima. Tak se drž, chlapče, skočíme si něco zhltnout do Restaurantu na konci vesmíru."

Volání netvora - Patrick Ness
Netvor se zjevil těsně po půlnoci. Tak jak to netvoři obvykle dělávají.
Conor svoji maminku pevně držel. A tak ji konečně mohl nechat odejít.
Anežka Strnadová



První a poslední věty z knih:
451 stupňů Fahrenheita
Byla to rozkoš – pálit. Pozoroval s obzvláštní rozkoší, jak jsou předměty pohlcovány, jak věci černají a jak se mění.
Na poledne… Až přijdeme do města.

Bílá nemoc
Mor je to, mor.

Robinson Crusoe
A Robinson vedl dlouho velmi spokojený, ale až do stáří pohnutý život.
Vojta Polák



Víkendový kurz pro začátečníky i pokročilé 4.-5. června 2022 na Vinohradech




Méně je více - ani kaviár se nedá jíst po hrstech a pořád.
Šetřit s metaforami.
Nechat čtenáře snít můj příběh a nerušit ho (např. zbytečnými detaily).
Psát více dialogů, než přímé řeči lopotně opisovat a pořád něco vysvětlovat.
Používat Hemingwayův "shit-detektor" na prosívání textu (vyhodit hovna, ať mi v textu nesmrdí)
Nechat někdy na konci rezonanční větu.
Alexandra Safi Narwa



Literární pravda neznamná totéž, co realita - vše musí být uvěřitelné a přehledné.
Nálepky - popisovat postavy akcí, jak jednají, nikoliv přívlastky.
Pasivní rod, příslovce a přídavná jména brzdí energii, dialogy a slovesa ji dodávají.
Vědět, proč jsem text psala - směrování, pointování
Text by neměl mít dva konce, ale může mít za koncem ještě rezonanci.
Musíme umět "zabíjet miláčky" - tedy zestručňovat text, čemuž slouží i Hemingwayův "shit-detektor".
Lenka Němečková



Víkendový kurz pro začátečníky i pokročilé 4.-5. června 2022
Nebát se při psaní se odvázat.
Dbát na Hemingwayův "shit-detektor" - nepsat zbytečnosti
Příběh má mít začátek, prostředek a konec
Nenálepkovat své postavy
Vyvarovat se příliš mnoha metafor.
Děkuji za dnešní den.
Jana Öztürk



Snažit se nepustit pozornost čtenáře.
Dokončit všechny metafory a dát jim souvislosti.
Nic nepřehánět.
Pokusit se text vyvažovat, aby měl v proporcích začátek, prostředek a konec.
Emma Adamcová


 
Psaní nesmí být nuda.
Jak zaujmout čtenáře - háček k příběhu.
Napsat příběh na sedm slov.
Pojmenovávat zajímavě a poutavě své povídky.
Analyzovat a rozebírat příběhy - všímat si chyb svých i chyb ostatních 
Jsem pokročilá, takže už jsem všechnu teorii znala z předchozích kurzů
Jasmin Carmel



Vyvarovat se pasivních tvarů sloves.
Nevěšet na zeď flitny, ze kterých se nevystřelí.
Odosobnit se od svého příběhu - dívat se na něj zvenčí jako "neznalec".
Střídat popis, dialog, akci.
Méně je někdy více (metafory, vtipy).
Marek Bucko



Metaforami šetřit - jako šafránem.
Hemingwayův "shit-detektor"
Spisovatel je služebníkem čtenáře.
Energii textu dodává: přímá řeč, slovesa v aktivním tvaru
Udržet čtenáře ve snu.
Hana Hlouchová


 
Víkendový kurz pro začátečníky i pokročilé 4.-5. června 2022
Dnešní kurz byl opravdu skvělý. Potřebuji věci slyšet hlavně vícekrát, aby mi došly.
Není to se mnou tak špatné - konečně jsem napsala strukturovaný text, ale neumím to rychle.
Líbilo se mi zařazení citací z Aristotelovy Poetiky - ráda bych něco využila při výuce svých žáků v ZŠ Heřmánek.
Důležité jsou nadpisy
Text může mít na konci rezonanci.
Musíme dávat pozor na opakování slov.
Mirka Adamcová



Uvědomila jsem si důležitost chytrého dialogu.
Stručnost - líbily se mi příběhy na sedm slov.
Konec s rezonancí.
Vtip o kovbojovi a Indiánovi krásně ukazuje míjení v komunikaci.
Představení postav v akci.
Renata Libal


 
Ahoj Dano,
děkuji za dnešek. Bylo to pro mě moc zajímavé, přínosné, jiné… Manžel mně včera řekl: „Nemusíš tam chodit, není to nutné. Prostě to propadne.“
A já jsem ráda, že jsem překonala obavy. Pocit, že tam má být místo mě moje dcera. Lítost, že tam není. Takže: Všechno zlé je k něčemu dobré.
Pozdravuj Renatu. I její komentáře byly velmi přínosné. Je to zajímavá osobnost. 
A co jsem se naučila?
Čtenář se nesmí nudit. Musí zůstat v našem snu.
Nestydět se na to, co píšeme.
Hodně používat v textu slovesa, méně přídavná jména a příslovce.
Flinty na zdi.
Dialogy dodávají textu energii.
Vyvarovat se pasivních tvarů sloves.
Používat Hemingwayův "sračkoměr".
Irena Taterová



Dobrý den Dano, Natašo a Kláro!
Jak moc je důležité, aby knížka měla anotaci a je nějaká statistika, kolik lidí vybírá knížky podle anotace, kolik podle názvu knížky a kolik podle první věty?
Petra Zelenková



Dobrý den, paní Petro,
psaní anotace se nevyhnete. Je upoutávkou na knihu. Ukazujete čtenáři zápletku, vyvoláváte otázky, představujete hlavní postavu, styl psaní i žánr. Sice možná lze někde vydat knížku i bez anotace, ale tím se vzdáváte mocného prodejního nástroje. Navíc budete anotaci potřebovat i při komunikaci s případným vydavatelem. A i když se rozhodnete knížku vydat sama, budete anotaci potřebovat v prodejních textech při představení knihy čtenářům na webu nebo sociálních sítích. Na základě anotace si vybírá distributor knihy pro prodej a odhaduje její prodejnost. Anotace se dává do databáze knih...
Ano, občas to někdo řeší ukázkou z knihy, ale jsou to spíš výjimky. Většina čtenářů postupuje takto: pohled na obálku - vizuál, název knihy, pak anotace a až potom případně otevřou knihu a čtou první větu... Statistiky bohužel nemám. Jen zkušenost z nakladatelství a z kurzů od vašich kolegů. Jak si vybíráte knížku vy? Otevíráte je rovnou a čtete první větu? Možná ano, ale myslím, že jste tím spíše výjimečná.
Za sebe bych vám dokonce doporučila napsat si anotaci ještě dříve než celou knihu;)). Umožní vám to napojit se na její chemii a neopomenout to podstatné, o čem kniha má být. Kdykoliv ji pak můžete šperkovat a přepisovat.
Klára Dvořáková



5. lekce dlouhodobého kurzu pro super-pokročilé 2. června 2022


Dnes jsem se u super-pokročilých naučila:
1) Nesměšovat vypravěčské formy (ich a er formu) v rámci jednoho textu
2) Šetřit se zásahy shůry (deus ex machina) - příliš mnoho náhod v jednom textu jej znevěrohodní
3) Být pokorně hrdí na své psaní (věřit v nejlepší možný výsledek, ale mít pokuru ke čtenáři, sdílet, ale neexhibovat)
4) Sokotra je ostrov v Arabském moři, kde se mluví sokotránsky, a nad Viktoriiny vodopády je pořád duha
5) U pokročilých je prima parta a ostré tempo
Hana Hermanová



Ahoj Dano,
na základě naší včerejší debaty o mém cestopisu ze Sokotry prosím o názor, jak se vypořádat se společným vyprávěním dvou atorů. Může jít třeba i o líčení manželské dvojice, kdy na návštěvě vyprávějí společně nějaký zážitek a navzájem se doplňují svými pocity typu - to jsem tenkrát myslel, že...
Na papíře by v tomto případě ale přímá řeč nefungovala, protože by rušila plynulost vyprávění. Na druhou stranu použít er formu se mi nechce, protože to jednak snižuje autenticitu, jednak by to vypadalo zvláštně, když je zřejmé, že to vypráví autoři. Celý článek o Sokotře přikládám.
Michal Hejna



Děkuji za dnešní pátou lekci a těším se na tu další.
Posílám své výtvory - tři verze příběhu a také celou povídku, ze které jsem "tři verze příběhu" vytrhla, aby se případní zájemci dozvěděli, kde se najednou v povídce vzalo čtyřleté dítě:-).
Jo a abych nezapomněla - potvrzuji rovněž svou účast na bonusové hodině Milanem Šteindlerem.
Anna Vocelová



Ernest Hemingway řekl, že každý opravdový příběh končí smrtí.
1/ Tragédie však není jen pouhým zobrazením utrpení.
2/ Hlavní hrdina by měl na něčem lpět a jeho lpění by mělo být vyřčeno.
3/ příběh musí mít proporce: začátek, prostředek a konec. Obzvláště silný závěr je nutný! Závěr, který čtenáři nepřináší poučení, působí, jako by postrádal moment katarze - tu vnitřní očistu člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo setkání se zlem. Zkrátka tragédie bez katarze přestává být tragédií.
Nataša Richterová



Dvoudenní kurz  30.-31. 5. v Českých Budějovicích


Naučila jsem se kreativně pracovat.
Pochopila jsem, jak se mají psát příběhy - co by měly obsahovat, co je dobře, co je špatně. 
Ne každému se musí líbit to samé, každý má na věci jiný názor.
Alexandra Melicharová



Správné psaní přímé řeči
- Přímá řeč je vždy ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel nebo klidně i šeptal. Je to doslovné přepsání jeho řeči. Pokud bychom přepisovali větu do komiksu, přímá řeč by byla tím, co by se objevilo v bublině.
- Uvozovací věta uvozuje přímou řeč, nějakým způsobem ji v textu uvádí. Jsou to věty typu: řekl, zeptal se, zvolal, odpověděl, požádal apod. Uvozovací věta nám říká, kdo a jak mluví.

Přímá řeč a za ní uvozovací věta
- Na začátku přímé řeči musíme vždy napsat velké počáteční písmeno.
Př.: „Dobrý den!“ pozdravil Jeník vesele a vstoupil do obchodu.
„Jen počkej, zajíci!“ volal zuřivě vlk.
„Jak se máš?“ zeptal se mě hned po příchodu Karel.

- Jestliže následuje za přímou řečí uvozovací věta, nepíšeme na jejím konci nikdy tečku. Místo tečky píšeme čárku. S tím souvisí i to, že na začátku uvozovací věty píšeme malé písmeno.
Př.: „Tak už jsem konečně doma,“ zaradoval se pocestný.
„Dlouho jsem tě neviděla,“ usmála se na mne Jitka.
„Dnes si zopakujeme vyjmenovaná slova,“ začal hodinu učitel.

- I v případě, že končí přímá řeč otazníkem nebo vykřičníkem, píšeme na začátku uvozovací věty malé písmeno. Pokud uvozovací věta stojí za přímou řečí, kterou uvozuje, nikdy nezačíná velkým písmenem.
Př.: „Stůj!“ zvolal policista.
„Jak se máš?“ zeptala se mě starostlivě matka.

Uvozovací věta a za ní přímá řeč
- Jak už jsme si řekli v předešlém případě, přímá řeč začíná vždy velkým písmenem. Uvozovací věta je od ní oddělena nejen uvozovkami, ale také dvojtečkou.
Př.: Babička pravila: „Chlapče, podej mi šití.“
Udiveně se zeptala: „To už je tolik hodin?“
Zuzka nadšeně křičela: „Hurá, už jsou prázdniny!“

- Uvozovací věta může ale klidně malým písmenem začínat, i přestože stojí před přímou řečí.
Př.: Přišel za mnou a zeptal se: „Proč jsi dorazil až teď?“ Pavla se prohlédla v zrcadle a prohlásila: „Myslím, že už můžeme jít.“

Přímá řeč rozdělená uvozovací větou
- Pokud je přímá řeč rozdělena na dvě části, druhá část už velkým písmenem nezačíná. Navíc platí pro první část přímé řeči to, že nemůže končit tečkou. Vložená uvozovací věta začíná malým písmenem.
Př.: „Chlapče,“ ozvala se babička z pokoje, „podej mi šití.“
„Hurá,“ křičela nadšeně Zuzka, „začaly prázdniny!“
„Zajíci,“ volal vlk naštvaně, „jen počkej, až tě chytím!“

- Za uvozovací větou píšeme čárku. Můžeme tedy říct, že vložená uvozovací věta je od přímé řeči oddělena z obou stran čárkami.
Př.: „Karkulko,“ oslovil holčičku vlk, „kampak jdeš?“
„Nevím,“ ozval se Patrik, „proč bych nemohl jít taky.“



Ahoj Dano, 
napsala jsem dnes Vánici - první verzi háčku na společnou povídku. Inspirovalo mě víkendové sněžení v Krkonoších, včerejší výpadek proudu a Dekameron. 
Chtěla jsem vytvořit rámec, kam se "vejde všechno", a chtěla jsem, aby to pro zúčastněné byla co nejvíc hra. Jako když na pláži stavíš hrad a tak. Každý tam přidá něco svého a vznikne půvabná směsice všeho možného, aby to bylo co nejotevřenější pro každého, kdo si chce hrát a mělo to co nejméně limitů. 
Mám představu, že každý, kdo by se chtěl zapojit, by se představil jednou větou, jak je uvozeno v závěru prvního textu. A pak by to přes nějakou základní kostru příběhu (co všechno se může stát ve sněhem zasypaném hotelu) pokračovalo přes vyprávění krátkých příběhů každého z nás. 
O té kostře bychom mohli vést diskusi, kam by to lidé chtěli směřovat a tak. Měla by to být zábava. Takový písmenkový mejdan. Je to nástřel a první verze, tak dej vědět. 
Míša Štěpánka Sedláčková



Tohle mě žene dál!
Anežka, studentka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara na ZČU v Plzni nám napsala po ukončení kurzu tvůrčího psaní v letním semestru:
"Dobrý den, paní Emingerová a Richterová!
Moc děkuji za Vaši práci, seminář mě ohromně bavil.

Co mi dal? Lásku k psaní! Psát dokáže každý. Potřeba je k tomu jen propiska, kus ušmudlaného papíru a odhodlání.
Během semináře jsem se i o něco víc sblížila se svými spolužáky, se kterými jsem sice už půl roku skoro každý den, ale díky společným hodinám, kdy jsme všichni seděli v kroužku a ukazovali kousky své duše, jsme se poznali zcela novým způsobem.
Taky se mi líbila okamžitá zpětná vazba. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Jo, občas se mě nějaký učitel zeptal, jak bych ohodnotila práci nějakého svého spolužáka, ale vždycky to bylo tak, že jsem dotyčného chtěla trochu podpořit a případně mu zlepšit známku. Tady nikdo nikoho neznámkoval a všichni jsme zpětnou vazbu slyšeli rádi, protože jsme sami na sobě mohli pozorovat, jak se každou hodinou zlepšujeme.
Sama od sebe bych se na podobný kurz asi nikdy nepřihlásila, ale teď jsem moc ráda a děkuji člověku, kterého napadlo napsat nám, komiksákům, zrovna tvůrčí psaní jako povinný předmět.
A hlavně děkuju vám dvěma za to, jak krásně jste nás seminářem provedly."
Nataša Richterová



Lustigovy hranice autorské etiky 
(referát)

Co ještě psát a co už ne, najdeme v knize Živel Lustig či Kouzlo psaní knih přímo v citaci slavného spisovatele:
"To říkal už Herakleitos, bezvadný chlápek, že výsledek se rodí z konfliktu. Ty zvažuješ, co tomu řekne maminka, pan řídící, tvůj rabín – to je normální proces… Ovšem nakonec ty jako autor rozsoudíš, co napíšeš, protože v povídce jsi ty ten bůh, co si vytváří svoje nový nebe. A při tom musíš bejt odvážnej, to je úděl spisovatele. Pokorně sloužíme jen dvěma pánům. Prvním je román, povídka – ta věc, kterou píšeme. Druhým, stejně důležitým, je čtenář… Dlouho potom není nic. A teprve úplně nakonec můžeš přemýšlet, jak svým psaním potěšíš milenku – a bude povolnější – či zda náhodou nenaštveš pana faráře… 
Kdysi jsem do své povídky napsal, že ‚holka byla krásnější než Bůh‘. Pak jsem se zhrozil, že až to bude číst moje máma, propíchne mě největším kuchyňským nožem… Ale nakonec jsem to tam nechal, neboť jsem to tak opravdu cítil. 
Mé mamince se ledacos nelíbilo. Když mi v Mladé frontě udělili cenu za Démanty noci, byli jsme spolu na slavnostním čtení. Máma se moc hněvala, když zaslechla příběh naší rodiny: ‚Vždyť babička vůbec nepila, nikdy nevzala pivo do pusy, jak jsi to mohl napsat?!‘ hubovala mě. Já jsem totiž do povídky potřeboval babičku, která se opije černým pivem. ‚Bábo, vždyť to je fantazie, fikce,‘ vysvětloval jsem. A ona říkala: ‚Jakmile je to jednou napsaný, tak je to pravda…‘ 
 V literatuře nesmíte lhát, protože předmětem vašeho pozorování je pravda. A čím víc té pravdy postřehnete, tím lepší jste autoři. 
V Texasu žije slavista, který třicet let studuje rukopisy Lva Nikolajeviče Tolstého. Ten přiváděl k šílenství své příbuzné, protože všechno, co o nich věděl, dal do svých knih. Ale zaměňoval to. Když zjistil, že neteř má určité vlastnosti, dal je bratranci, bratrancovy příběhy připsal strejdovi, takže s ním nikdo v rodině nemluvil. Cokoliv zaslechl, strčil do svého psaní. A pořád to měnil. Ten chlápek v Texasu to sleduje, aby napsal knihu, jak pracoval Tolstoj. Jeho Vojnu a mír či Annu Kareninu obdivuje už několik generací čtenářů a nikoho z nich, až na pár literárních badatelů, nezajímá, koho svým psaním ruský klasik popudil."
Hana Dostálová



Dvoudenní kurz v NaturaMed Pharmaceuticals 30.-31. května v Českých Budějovicích


Když vyprávíme příběh, neměli bychom obíhat od tématu.
Nechodit kolem horké kaše, protože tím čtenáře odvedeme od příběhu a on se pak v ději ztrácí.
Naučila jsem, se, že příběh oživí přímá řeč, vtáhne čtenáře více do děje.
Klára Fantini



30. května v Českých Budějovicích
Nepsat bláboly, které nikoho nezajímají.
Když chci zaujmout čtenáře, osmdesát procent práce odvede nadpis, dvacet procet perex.
Neupoužívat "flintu na zdi", která do příběhu nepatří.
Zapojit přímou řeč.
Neodbíhat od tématu.
Psát efektivně, aby měl text energii.
Znát cílovou skupinu, pro kterou píšu.
Honza Řepa



Neodvádět čtenářovu pozornost od tématu
Musím přesně vědět, o čem a pro koho píšu.
Marek Greger



Ahoj Dano,
jak jsem slíbil, posílám písemné cvičení, které jsme dělali na našem italském kurzu vedeném "Scuola Holden". Nejdřív jsme si měli prohlédnout fotografii a přečíst popisný text k ní. Pak postupovat podle pokynů, které nám dal učitel.
Samozřejmě, napsat to v rodném jazyce (italština) je něco jiného, než to přeložit do angličtiny, ale stejně Ti to posílám s popisovanou fotografií. Jsem zvědavý na Tvůj názor. 
Čau a přeju příjemné čtení (doufám 😉)
Fabio



Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít.
(Pozn.: Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
Je zajímavé začít třeba uprostřed úvodní scénou: Žena stojí v noční uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit, co následuje. A pak hned další a další věc, která se stane, až vznikne celý příběh. Měl by mít začátek, prostředek a konec, použijete všechny literární cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
Nataša Richterová



7. lekce dlouhodobého kurzu s Danou a Natašou 26. května 2022 pro začátečníky i pokročilé

Nejvíc mne zaujal pokus charakterizovat ve dvaceti minutách jednu hodinu života obyčejného člověka, a to tak, abychom byli schopni poznat z toho, co si myslí a jak jedná, jaká je to osobnost.
Jarka Rymešová



Oba dlouhodobé on-line kurzy se v květnu přehouply do druhé poloviny a jedeme dál! Vytáhla jsem na studenty svého miláčka - Virginii Woolf . 
Sice se stále snažíme, aby naši účastnící psali dramatičtěji, aby konflikty byly ničivé, dialogy uvěřitelné a závěry strhující, ale... není na škodu si vyzkoušet psaní takzvaného proudu vědomí. Ponořit se do hlavy úplně obyčejného člověka v úplně běžný den jeho života, podobně, jako to udělala Virginia v Paní Dallowayové. 
Takže vyberte si postavu a popište běžnou hodinu v jejím životě. Nevybírejte si dobu, kdy se postavě stalo něco významného (např. spáchala vraždu nebo se zamilovala). Místo toho si vyberte obyčejnou hodinu v životě člověka, kde se nic zvlášť důležitého neděje. Ale snažte se svém hrinovi napsat co nejvíce podrobností, včetně vzpomínek nebo flashbacků, které vyprovokovala například vůně nebo zaslechnutá poznámka, písnička… (Omezením časového úseku - jedna hodina - získáte strukturu, která se nespoléhá na zápletku, ale pokud zahrnete významné detaily, můžete být příjemně překvapeni, kolik toho o postavě můžete získat.) 
Nataša Richterová



Je moc zajímavé, kolik lidí má rozdílné názory na stejnou věc.
Bohuna Kopřivová



1. ubrat na vysvětlování
2. ponořit se do hlavy postav
3. myšlenky postav nejsou na škodu
4. procítit jejich situaci, daný moment
5. hrát si s metaforami
Linda Hájková



Naučila jsem se, jak lze během krátkého vyprávění popsat postavu
Hanka Tučková



Málo je více, práce s detaily, pozor na opakování slov - přečíst si text po sobě 😃, rytmus a melodie v textu
Petra Petrlíková



Čti si po sobě svůj text nahlas a pečlivě. Je trapné, když koktáš.
Mirka Adamcová



Vypointování příběhu, vykreslení postavy, důležitost dialogu
Vendula Langová



Utnutý konec lze zlepšit změnou rytmu, prohozením slov či přidáním slov.
Jana Venzlů



4. lekce kurzu pro superpokročilé s Klárou 19. 5. 2021


Co jsem se naučil 19. května na lekci s Klárou:
1. Nevím, zda naučil, ale pochopil jsem, jak důležité je vyhmátnout v textu, kdy stačí jen dialog a kdy je dobré jej obohacovat uvozovacími větami a dalším vrstvením (např. co se postavám honí v hlavách)
2. Vykreslení charakterů hrdiny a antihrdiny
3. Charakteristika hlavní postavy - co vše o ní musíme vědět
4. Mary sue - postava bez vad, kterou čtenáři nemají rádi (nerealistická černobílost postav)
5. Seznámení s Klárou jsem vyhodnotil jako velmi příjemné...
Jiří Wilson Němec



Zabývali jsme se vytvořením uvěřitelného antagonisty a možnostmi, kdo/co to může být. Téma na příště zní Z deště pod okap. Úkolem je vytvořit kladnou či zápornou postavu, která se ocitne v průšvihu. Poté vymyslíme krátkou povídku (kapitolu knihy, která má začátek, prostředek, konec), kde postava ve snaze svoji situaci vyřešit, ji naopak zhorší. Prostě to nevyjde/zamotá se/zkomplikuje/zhorší se to ještě více. Konec může být uzavřený i otevřený (jinotaj, rozpoznání), jak kdo chce.
Klára Dvořáková

PS. 
Bohunka četla cestopis. Většina ji chválila. Mluvili jsme o tom, pro jakou cílovou skupinu píše a že existuje více variant, jak by to mohlo vypadat pro cestovatele a jak pro čtenáře příběhů. Wilson jí nabídl svoji povídku na cestovatelské téma se zápletkou. Bohunka vypadala moc spokojeně a potěšeně.



Ahoj Wilsone,
moc díky, povídku Švédsko jsem přečetla jedním dechem, je skvělá. Moc jsem se bavila, vzpomínala i bála o tebe. To víš podobné zážitky máme všichni, moje kamarádka se dokonce rozbrečela před supermarketem, když viděla tolik různých jogurtů. No, a jak jsi se ztratil, bylo popsáno tak barvitě, že jsem měla přímo ztažené hrdlo. Ještě jednou díky, je to dle mého naprosto skvělé.
Zdraví a těší se na příště
Bohuna Kopřivová



Ahoj Dano! 
Mám problém. Nedokážu vlézt do hlavy zdravého chlapa. Od handicapovaných holek, jako jsem já, vím, že mají zdravou známost, takže konec povídky o seznamkách mám, ale prostředek ne. Nevím, jak se k ženám muži chovají a tak... 
A ke "smutnému znásilnění" od Petry: Kdyby takhle řešily znásilnění všechny ženy, tak nejsou úchylové...
Martin Tomášek



Ahoj Dano!
Jasmin Carmel byla vybrána na konferenci TEDxPragueED. Mám z toho velkou radost. A je to vlastně Tvá zásluha DĚKUJI .... potkala jsem ji u Tebe na loučeňském literárním workshopu.
Teď ji připravuji na přednášku. Prochází u nás takovým drobným mediálním tréninkem. Musím říct, že je na svůj věk velmi šikovná.
S velkou pravděpodobností ji zapojíme i do dalších osvětových akcích našich i cizích - má velmi silné téma o šikaně. Tak si myslím, že bude mít hodně literárního námětu na další povídky. 
💐
Lilly Ahou Král



Zkuste si při sledování filmu po deseti minutách říct, zda vás děj baví, či ne. Dobrý scénář diváka během první půl hodiny chytí, déle se dívat nebude... a víc šancí není. Každá scéna musí nějak posunovat příběh dopředu. Neustále kladete před diváka otázky a zároveň mu dáváte odpovědi.
Když se film jmenuje Bitva u Little Big Hornu, tak předpokládáte, že k té bitvě v příběhu dojde.
Milan Šteindler



Víkendový kurz 14.-15. května 2022



Dani, 
mockrát děkuji, že jsem mohla pobýt s lidmi, kteří jsou osobití, inspirativní a milí. To, co mi bylo nejužitečnější, je uvědomění si, že na rozdíl od té reálné existuje literární pravda. Není potřeba psát celou realitu. Ta vlastně nikoho nezajímá. Prostě musíme se naučit zabít svoje „miláčky". Také jsem si zapamatovala, že z 80% zaujme titulek a z 20% první věta. A děkuji za to, že snad mám o trošku blíž k zákonitostem cestopisu, což bych ráda psala.
Jana Štybnarová



Děkuji moc, bylo to úžasné, osvěžující, inspirující. 
Naučil jsem se, že mám více dbát na motivace osob, lépe vysvětlovat důvody jejich konání.
Kratší věty, jedna věta, jedna informace.
Úvod – prostředek – konec – vše by mělo být v souladu + čtvrtá neviditelná část – proč to všechno
Dialog rozbíhá děj, s podtextem
Nechytat mnoho zajíců najednou.
Literární pravda nerovná se skutečná historka.
Co mi dala rétorika? Že nemám chvátat, soustředit se na koncovky, nepolykat je, lépe dýchat.
Jan Kössl



Co jsem se naučila o psaní:
· Uvědomit si, co vlastně chci příběhem říci a psát o tom.
· Odosobnit se od svého příběhu, nechtít psát celou realitu.
· Při popisu je dobré být střídmý a vystihnout jen to, co je charakteristické, neutahat popisem posluchače.
· Dozvěděla jsem, jaké jsou stavební cihly (=popis, akce, dialog).
· Dozvěděla jsem se, co je dialog s podtextem a jak se píše.
· Vyzkoušet si, jak funguje háček. První věta musí být atraktivní.

Rétorika s Janou Vaňkovou 14.5.22

Poznatky k rétorice:

· Naučila jsem se, že mám číst pomalu a zároveň dát nadpisu svoji váhu, důležitost a nechat doznívat důležité věci, aby to posluchačům „doteklo" do hlavy.
· Vynechávat plevelná slova.
· Čelist dolů.
· Číst jako bychom mluvili.
· Nadechnout se na dlouhá souvětí.
· Nepolykat koncovky
Jana Štybnarová



Na rétorice s Janou Vaňskovou jsem se naučila:
- dechová cvičení, používání bránice – rezonance zvuku
- že správné výslovnosti pomůže otevírat čelist směrem dolů a hodně
- že při čtení textu musím některé věci nechat doznít a udělat pauzu
- navázat spojení se čtenářem, jako bych vyprávěla historku, živě
- že se nemají používat výplňková slova, nemusím se bát ticha
Sofie Epsteinová



Dojmy z kurzu:
- nové prostředí, nové tváře, mladé a sympatické, velká vzpruha pro důchodkyni
- zajímavá práce, zadání,
- čtení našich prací – vtipné, některé se silnými emocemi
- rétorika – základy – čtení, vyslovování, temporytmus, vyprávět tak abych zaujal posluchače
- popis, zasazení příběhu do děje
- háčky – úvod který nás zaujme
- můj problém – odosobnění, psát příběh z pohledu někoho jiného
Vladimíra Kuchařová



Co jsem se naučila na kurzu:
- „stavba“ příběhu – 4 části
- držet se hlavního tématu příběhu
- logické melodické střídání krátkých vět a souvětí
- důležitost názvu a první věty – skočit rovnou do děje – zaháčkování
- uvěřitelné dialogy
- napsat, nechat uležet a přepsat
- jasně se držet toho, co chci sdělit
- psát z pohledu někoho jiného
- detaily a dialogy vtáhnou do děje
- vyvolat silné emoce

Co mi dala rétorika:
- vyprávět pomalu a hlavně posluchači
- pauzy, doříkávat koncovky, rozhýbat bradu, temporytmus (pomalu, rychle, potichu, nahlas)
- dech
Žaky Jacqueline Štěpanovská 



Moc děkuji za dnešek, byl to úžasný den a velice se těším na zítra.
Co mi kurz dal: setkání s novými a zajímavými lidmi
Rozdělení textu na popis, dialog a akci
Dialog s podtextem, příběhy na 7 slov
Střídání dlouhých a krátkých vět
Rétorika - velice milé setkání s paní Janou a její rady: 
Nebát se ticha, důraz na slova, a tím zatáhnout posluchače do děje, resp. přesvědčit ho, že čtu pro něj.
Správné dýchání při mluvení, důkladné otevírání úst - spodní čelist apod.
Jiřina Dubová



Pro literaturu je realita jen inspirací k příběhu. Jak říká Ondřej Neff: vezmeš postavy a hodíš je do průšvihu.
Dana



Ahoj milá Dano,
ještě jednou děkuji za fajn víkend plný inspirace. Bylo to báječné a moc jsem si to s celou partou užila. Děkuji za super program a také za hodinu rétoriky s paní Janičkou Vaňkovou. Bylo to velmi přínosné. 
Jsem nabitá energii a hned po návratu jsem se rozepsala. 
Cítila jsem dobrou atmosféru. 
Ač se natáčelo, myslím, že všichni s tím byli uplně srovnaní. Takže se těším na video, asi na tvém webu někdy, viď?
A CO JSEM SE NAUČILA?
Retorika:
• správně dýchat do břicha
• dobře vyslovovat a vyslovit také poslední hlásky slov
• obejít se o slova jako vlastně, jakože, jakoby
• naučit se část příběhu, který čtu zpaměti
• mějme při čtení oční kontakt s posluchači, vneseme tak do příběhu emoce a vzbudíme zájem
• dělejme spíše kratší věty a také pauzy mezi nimi. Posluchač se bude více těšit, co bude dál.
• otevírat více pusu směrem dolů tlačit bradu
• nechat zvuk pěkně rezonovat v dutinách hlavy
• nebojme se ticha mezi větami, přestávky nevadí
• mluvit potichu, nahlas, tiše a rychle i pomalu. Prostě střídat.
K psaní DÁLE:
• zapojit více fikci
• odosobnit se od příběhu / mám ho v hlavě jen já, ostatní tomu nemusí rozumět/
• nedávat do příběhu tolik postav, ať nevznikne chaos
• jedna věta - jedna informace
• nechytat tolik zajíců najednou
• chytit posluchače háčkem
Díky za milý víkend s tebou a celým týmem.
Bohdana Pufferová



Úvod, stať a závěr plus něco navíc: proč jsem to cosi napsal
Popis něčeho očima někoho.. ne nutně člověka, postavy…
Představit postavu v akci, co dělá...
Dialog posouvá děj, rozbíjí nudu popisu.
Popis, dialog, akce 
Dialog posouvá děj…
Dialog musí být uvěřitelný.
Postavy mluví v dialogu svým jazykem podle charakteru postavy.
Dialog s podtextem.. v rámci dialogu jsou informace, které se dozvíme jaksi „mimochodem“.
Je potřebná odvaha při psaní
Cestopis – náročná disciplína. Nedělat.
Dialog – poprvé
Bajka – pouze jedno poučení
Cvičení na nějaký námět..
Jakoby – nikdo nepoužil ani jednou, kromě Marka.
Rétorika – pomalu, pomalu, pomalu. Vyslovovat CELÁ slova, pozor na vyslovování jmen.
Pavel Doležel



Ahoj Dano, 
bylo to skvělé jako vždy. Úžasní lidé a Jana Vaňková s rétorikou je výborný nápad.
Naučila jsem se správné dýchání, výslovnost. Sykavky, důraz na správné vyslovování.
Důležité jsou mezery. Intonace.
Správný háček. 
Chytit posluchače už jen názvem. První větou.
Nepoužívat - berličky - takže, jakoby, vlastně, atd.
Přednes - přednášet nejlépe vlastními slovy. 
Občas kontakt s posluchačem/divákem.
Pokusit se to napsat a přednést jako svému kamarádovi.
Moc děkuji a těším se na další setkání.
Majka Kuchařová



Ahoj Dano,
budeš na mě hrdá. Už jsem v půlce nové povídky a konečně to má koule. Jupí. Psaní je bomba díky Tobě, Arnoštovi a Lindě
Díky prvním dvěma jsem pochopil techniku psaní a Linda mi ukázala něco, co by mohlo fungovat napříč čtenáři. A pokud ne, i tak to bude TO NEJLEPŠÍ, co jsem kdy napsal. Ještě jednou moc moc moc děkuji všem třem.
Martin Tomášek



Srovnání přístupů různých autorů a litrárních teoretiků k vytváření zápletky a postav

Ernest Hemingway přišel na to, že o svých hrdinech musíte vědět desetkrát víc, než napíšeme. Potom jsou postavy opravdové. A Fjodor Michajlovič Dostojevskij radil, že chceme-li vytvořit zajímavou postavu, musíme spojit tři zcela odlišné charaktery.
„Já jsem chtěl napsat knížku o svém tátovi,“ vyprávěl Arnošt Lustig. „Ale pořád mi z toho vycházely strašné banality. Teprve když jsem jeho charakter smíchal s povahami jiných lidí, najednou z toho vyplaval můj otec. Úplně věrohodně. Ta knížka se jmenuje Dům vrácené ozvěny. Ale kdyby ji táta četl, na každé druhé stránce by říkal: ‚Jak sis mohl dovolit tohle o mně napsat?!‘ Proto Egon Ervin Kisch doporučuje, abychom nepsali o živých: ‚Pište jen o těch, kteří se nemohou bránit.‘ Anebo jim dejte jiná jména! To je důležitá rada.“ 

Ondřej Neff, kterého jsme měli na semináři, nám radil hodit hridny do průšvihu a nechat je se z něj vyhrabat. 

Stejně pracuje i Stephen King. A své knize O psaní dokonce tvrdí, že nevymýšlí žádné zápletky: "Já mnohem víc poléhám na intuici. Moje knihy vycházejí více ze situace, než z příběhu. Situace přijde první, až za ní pak postavy - na začátku vždycky ploché a nevýrazné.  Obvykle vložím jednu nebo několik postav do nějaké nepříjemné situace a pak sleduji, jak se z ní snaží dosatat ven. Mým úkolem není jim pomáhat dostat se na svobodu, ale sledovat, co se bude dít, a pak to zapsat. Často mám určitou představu, jak se to asi vyvine, ale nikdy jsem žádné postavy nenutil, aby jednaly po mém. Občas to pak dopadne, jak jsem si představoval, ale většinou se stane něco, co jsem vůbec nečekal.
Pro spisovatele příběhů je to báječná věc. Pokud nedokážu ani já zhruba odhadnout, jak se ta zatracená věc vyvrbí, můžu si být poměrně jistý, že i čtenář bude netrpělivě obracet stránku za stránkou."

Americký spisovatel a teoretik John Gardner, podle kterého učil i Arnošt Lustig, naopak staví hlavně na zápletce: "Spisovatelův první nápad na povídku – to čemu Henry James říkal „zárodek“ – nemusí být událost, ale zajímavá postava, prostředí nebo téma. Ale ať už je původ nápadu na povídku jakýkoliv, spisovatel nemá povídku, dokud nevymyslí zápletku, která ten nápad elegantně a účinně vyjádří. I když citovým jádrem velké literatury je postava, a přestože děj bez dalšího významu než pouhé existence nemůže mít trvalý dopad, zápletka je – nebo se dříve či později musí stát – středem každého dobrého autorova plánu. Spisovatel vypracovává zápletku jedním ze tří možných způsobu: 
1) půjčí si nějakou tradiční zápletku nebo děj ze skutečného života (metoda Řeckých tragédů, Shakespeara, Dostojevského a mnoha dalších, moderních i pradávných autorů), 
2) vrátí se cestou zpět od vyvrcholení příběhu, nebo 
3) tápáním kupředu z úvodní situace. 
Člověk obvykle nevymyslí celou zápletku najednou, ale spíš nad ní dumá a zkouší si představit různé možnosti, dělá si poznámky, nosí ten nápad v hlavě jako člověk, co si čte v čekárně, pracuje a přepracovává jí dni a měsíce nebo někdy i roky, může pracovat dopředu i zpětně a všemi směry najednou. Cokoliv se v životě stane – podivná zpráva, kterou člověk najde v novinách, úryvek konverzace, hádka s panem domácím – to vše se stává možným námětem pro zápletku, postavy, prostředí a téma, který ovlivňuje zápletku."

A podívejme se ještě do českých teoretických vod.
Lektor René Nekuda jde na věc vědecky: "Existují postavy dynamické a statické. Ani jedna z těchto kategorií není lepší nebo horší, jen je skutečně dobré promyslet si, zdali můj hrdina projde v průběhu příběhu nějakou změnou… I když není nutné za každou cenu vytvářet dynamické postavy, je dobré předem vědět, zdali se charakter hlavního hrdiny změní, nebo ne. 
Dynamické postavy jsou ty, které se vyvíjejí (Frodo Pytlík, Anakin Skywalker). Naopak statické postavy se v příběhu nevyvíjejí (Sherlock Holmes, Voldemort, James Bond). Nezaměňujte však statické postavy s postavami tzv. plochými. Sherlock Holmes je relativně konstantní charakter (výstřední a geniální), čili to je postava statická. Ale rozhodně to není postava plochá! Ploché postavy vycházejí ze zavedených stereotypů, často jsou v pohádkách - hloupý Honza, princezna..."

Další lektorka, Veronika Matysová, hovoří o backstory - osobních příbězích hrdinů (vše, co mělo vliv na jejich charakter a motivaci) a nabízí dokonce pracovní listy, podle kterých lze postupovat, při vytváření úplného profilu každé postavy. 
Pak na příkladech vysvětluje rozdíly, co do literárního díla použít a co ne: "Backstory je vše, co Vaše hrdiny formovalo do chvíle, než se začala odvíjet hlavní zápletka. Není to přitom zcela totéž co minulost. Je možné, že Váš hlavní hrdina jezdil každý rok na letní stanový tábor. Patří to ale do jeho osobního příběhu jen tehdy, když ve Vašem příběhu následně musí přežít v divoké přírodě a má k tomu patřičné znalosti. Vy o svých hrdinech samozřejmě potřebujete vědět i to, jestli trávili dětství na stanových táborech, zkrátka proto, že potřebujete znát jejich dětství. V příběhu to ale nemusí zaznít. Pokud však hlavní hlavní hrdinku na táboře zneužíval některý z vedoucích a ona má teď problém ve vztazích s muži, v příběhu by to naopak zaznít určitě mělo."
Takže každý lektor či autor nabízí jiné pojetí... Inspirujte se tím, co vyhovuje Vám.
Hana Dostálová



Každá scéna musí nějak posunovat děj dopředu. Neustále kladete před diváka otázky a dáváte odpovědi. Když se film jmenuje Bitva u Little Big Hornu, tak předpokládáme, že k té bitvě v příběhu dojde.
V Amerických filmech speciálně jsou skvělé momenty: Všichni znáte ty scény z westernů, kde chlapi seděj všichni okolo ohně. Vy víte, že zítra bude přestřelka, protože šerifové už po nich jdou. Postavy tam pijou whisky z plecháčků a sdělují si takový: „Víš, já ti něco povím, říkal to už můj táta… že správnej chlap musí mít vždycky teplý prádlo.“ Takhle filozofují… a tím se zvyšuje napětí před závěrečným bojem.
Milan Šteindler



6. lekce dlouhodobého kurzu s Danou a Klárou 12. května 2022 pro začátečníky i pokročilé


Co jsem se naučila na 6. lekci:
1. klást důraz na pointu 
2. vyškrtávat i ty věty, ke kterým jsme si vytvořili citový vztah 
3. dialog je motor všeho
Linda Hájková  



1. Přiostřit při vyškrtávání 
2. Neopomínat pointu 
3. Musim se trochu zaměřit dialogy, aby měly větší smysl
Petr Polák



Uvědomila jsem si, jak důležité je umění proškrtávat, umět zkrátit, aby měl příběh spád. 
Vyvarovat se zbytečného vysvětlování, které nám připadá nezbytné, ale vlastně jen brzdí děj.
Míša Čápová



12. května  lekce pro pokročilé s Danou
Ahoj Dano,
na včerejší lekci jste měli všichni pravdu, co se týká mého příspěvku RŮZNÉ ŽENY NA SEZNAMKÁCH
Chápu, co jsi po mě chtěla, a povídku napíšu, ale realita je úplně jiná než příběhy. A mně šlo o to přiblížit prostředí seznamek malinko víc, než jsem popsal v knize DUŠI NESPOUTÁŠ. Chtěl jsem vše doložit konkrétními příklady, což se evidentně nepovedlo. Ten příběh z pohledu holky je fajn nápad a možná bude mít i dobrý dobrý konec, protože chlapi jsou v tomto ohledu odvážnější. 
Vždycky, když jsem říkal, že mi je smutno, radila jsi mi: "Vypiš se z toho." Poslal jsem to jen pro ty, kdo si něco takového o problémech vozíčkářů chtějí přečíst. Víš, můj život je plný trápení a bolesti, ale osobní stránka vztahů mě trápí nejvíc. Jediná zbraň proti tomu, abych se z toho nezblaznil, je psaní.
Spíš jsem čekal, že spolužákům předložíš mou novou verzi apokryfu o Kainovi. 
Martin Tomášek



Dnes to bylo moc zajímavé, různorodé. Lekce plná překvapení, jak jsou účastníci úžasní. Jen mne zlobil počítač...
Bohuna Kopřivová



Milá Dano!
děkuju za shit detektor a přikládám i bajku (tentokrát je opravdu krátká). Také dík za poklonu, velmi si toho vážím. Já jsem u začátečníků ráda a mám pocit, že se vždycky něco naučím (například mi ze začátku přišlo působivé a úderné opakovat slova, ale teď už to nedělám). Navíc je tam moc prima parta. Moc děkuju za krásný kurz, velmi mě to baví.
Hana Hermanová



Půldenní seminář pro zaměstnance lékáren Dr. Max v Brně - Rozdrojovicích 5. května 2022

Dobrý den, 
ještě jednou moc děkuji za všechny zúčastněné. Měla jsem možnost si je všechny zvlášť obejít a velice se jim seminář tvůrčího psaní s Danou Emingerovou po všech stránkách líbil. Za sebe jsem si to také užila. 
Ty čtyři hodiny byly opravdu napěchované spoustou užitečných informací a cvičení. 
Moc se mi líbilo prokládání praktických částí krátkým motivačním komentářem. Zúčastnění hodně oceňovali a vyzdvihovali způsob, jakým paní Emingerová podávala zpětnou vazbu k jednotlivým pracem. Oceňovali, že nám "nemazala med kolem pusy" a zároveň to bylo podané příjemnou vstřícnou formou. 

Hodně jsme se nasmáli, spoustu nového naučili, něco potrénovali, víc se poznali - prostě skvěle strávený den. Předběžně mám schváleno, že si začátkem podzimu můžeme dát další školicí den. Z konference pro lékárníky zdraví
Markéta Gajdošová


Milá Dano,
dnes jsem si přečetl aktuální májový Zpravodaj psavců a udělal mi obrovskou radost uveřejněný článek o mém projektu FrankJoy. Děkuju za Tvou podporu, moc si toho vážím!!!
Libor Frank



První a poslední věty z knih

Vejce a já – Betty MacDonald
- Mimo to, že se skopové dělá na česneku a že se dáma nikdy neškrabe na hlavě ani neplivá, naučila matka mé sestry a mne, že povinností ženy je dohlédnouti, aby její manžel byl šťastný v svém povolání.
- Pánem je slepice.

Kdokoli může dělat cokoli – Betty MacDonald
- Nejlepší na krizi bylo, že znovu sjednotila naši rodinu a poskytla mé sestře Mary ohromnou příležitost dokázat, že kdokoli může dělat cokoli, zvlášť naše Betty.
- Svěřila jsem se jí s tím podivným pocitem okouzlení a Mary řekla: „ty máš jenom pocit úspěchu, ale představ si, jak je mně! Zničehožnic se začaly splňovat mé velké lži!

Morová rána – Betty MacDonald
- Onemocnět tuberkulózou vprostřed života je, jako když se vydáte do města vyřídit spoustu naléhavých záležitostí a přejede vás autobus.
- Vůbec to nejhlavnější je, kdo je s kým.

Hoši od bobří řeky – Jaroslav Foglar
- Až do čtvrtka 12. března žili Vilík a Jirka takovým obyčejným životem, jakým žijete vy a s vámi tisíce a tisíce jiných chlapců na světě.
- A všichni cítili, že to vše je jen předzvěstí mnoha dalších krásných příhod a dobrodružství, jež na ně čekají tam někde daleko, kam slunce chodí spát a kam večer plují barevné mraky, víte – tam někde daleko – daleko – tak velmi, velmi daleko…

Zelené pahorky africké – Ernest Hemingway

- Seděli jsme v úkrytu, který ndorobští lovci vybudovali z větví a haluzí na kraji lizu, a najednou jsme slyšeli přijíždět nákladní auto.
- „Jednou ti napíšu knížku a v té knížce to bude.“

Fiesta – Ernest Hemingway

- Robert Cohn byl kdysi na Princetonské universitě šampiónem střední váhy v boxu.
- „Není to aspoň pěkná představa?“

Lolita – Vladimir Nabokov

- Lolita, světlo mého života, žár mých slabin.
- A to je jediná nesmrtelnost, kterou my dva můžeme sdílet, má Lolito.

Löwensköldův prsten – Selma Lagerlöfová
- Vím dobře, že bývalo za starých časů hodně lidí, kteří nevěděli, co je to mít strach.
- Chudé děvče si věru musí rozmyslet pohrdnout dobrým místem.

Charlotta Löwensköldová
- Kdysi žila v Karstadu paní plukovníková; jmenovala se Beata Ekenstedtová.
- Mladý patron mohl proto využít Charlottina dovolení.

Anna Svärdová
- I když člověk může mít proti Thee Sundlerové to či ono, musí uznat, že to s Karlem Arturem Ekenstedtem uměla líp než kdokoli jiný.
- Co mu odpoví?

Paměti – Farah Pahlaví
- Srdce se mi sevře žalem, drásavým, stále živým, kdykoli si vzpomenu na ono lednové ráno roku 1979.
- Vím, že světlo zvítězí nad tmou a že Írán jako bájný pták Fénix znovu povstane z popela.

Jak krtek ke kalhotkám přišel – Zdeněk Miller/Eduard Petiška
- „Tady mě máte!“ volá krtek.
- „Ať ti slouží a hezky si je užij!“
Jana Venzlů



Producent si přečte prvních deset stránek, a pokud ho scénář nezaujme, hodí ho do koše a řekne: "Nebylo to špatné, ale není to můj šálek kávy..."
V Americe organizují producenti tzv. peaching - sezení producentů, na které přicházejí scénáristi a mají čtyři minuty na to, aby odvyprávěli svůj příběh. Zkuste si vyzkoušet napsat krátce představení takového příběhu, který v prvních minutách zaujme.
Sami to znáte. Díváte se na televizi a po deseti minutách víte, zda vás děj baví, či ne. Dobrý scénář diváka během první půl hodiny chytí, déle se dívat nebude... a víc šancí není.
Milan Šteindler



Jak se píše o lásce
,,Láska nemá definici, jako spravedlnost nemá definici. Ale má ji nespravedlnost, případ od případu. Úzkost má definici. Ale láska ne.” - Arnošt Lustig

Láska je důležitou součástí každého z nás.
Láska lidi zněžňuje, vyvolává pocity, kdy zamilovaný vidí v druhém to dobré, lepší. 
Naše láska se nemusí poutat jen na druhé lidi, naopak ta nejdůležitější forma lásky je ta uvnitř nás. Láska k životu, ke všemu, co děláme, k nám samým, láska k celé realitě ve které existujeme.
Milovat znamená žít. 
Bez lásky jsme jen prázdnou schránkou.
Psaní o lásce samotné nemá žádná jasná pravidla. Tento cit sám o sobě je nespoutaný, nepředvídatelný, tvárný, komplikovaný. 
Podle mě autor musí určit sám, jak lásku převést do slov, jak ji vepsat do svých charakterů. Je to to nejosobnější téma v literatuře a to nejtěžší napsat a komunikovat čtenáři.
 
Moje interpretace lásky
Láska je pohon života. Je to to, co nás drží od toho si uvázat mašli. To, co z přežívání dělá žití. Jen pomyšlení na naši lásku k blízkým, k sobě, k životu samému, ke světu, nás dokáže hnát dál každodenními výzvami. 
Tajemství lásky nespočívá v druhých lidech ani v materiálním světě. Je to něco mystického, nepopsatelného a vymykajícího se jakékoli tělesnosti. 
Člověk musí najít lásku nejdřív v sobě, aby ji mohl přijímat a darovat ostatním.

Jak se píše o sexu
Láska a sex chodívají ruku v ruce, ale nemusí. Láska se dá vyobrazit či projevit bez nutnosti sexuálních aktů a sex se dá napsat jakožto pouze fyzický akt bez žádného emocionálního spojení. Autoři k lásce a sexualitě mají tedy různé přístupy.
Arnošt Lustig rozeznává tři druhy sexu: 
1) To, co se podobá páření psů 
2) Kamarádský sport 
3) Propojení dvou lidí z lásky
Platon řekl: ,,Láska začíná pohledem, od pohledu jde ke slovu, od slova k doteku, od doteku k objetí a s objetím k tomu božskému.” 
Důležitou lekcí je nepsat o sexu z hlediska gymnastiky. Nepsat detaily tělesných pachů a tekutin, ale city dvou lidí, kteří mezi sebou sdílí hluboké spojení. Je nutné psát o tom, co charaktery polidšťuje a naopak.
Vášnivé scény je náročné psát, snadno se spisovatel může dopustit porušení vkusu. Hlavně tehdy, kdy se příliš zaměřuje na zmíňenou tělesnost a ne na citovou esenci. Chodí se po tekném laně mezi fascinovaným zaujetím a nepohodlím čtenáře.
Adéla Podrazká



1) Neměnit během příběhu formu vyprávění
2) Nepoužívat až moc sprostých slov
3) Jak vymýšlet originální názvy
4) 1 věta je stejně důležitá jako ta poslední
5) Tři slova jako příběh (ovce, vlna šála,- zima, kašel, chřipka)
Simona Maňousková



3. lekce pro superpokročilé 5. května 2022

Mám-li být naprosto upřímná, tak jsem si na začátku chvilku připadala jako major Terazky (vola ako zmätená). A nějak se v tom psaní rozhlasové hry ztrácela. Můj problém, že jsem hned nepochopila, že povídka měla být zdramatizovaná. Takže si sama sobě ukládám si o tom, jak se dělá dramatizace, něco podrobněji nastudovat. Vím o tom jen hodně málo.
Ale jinak vážně, bylo to super, a díky za to. Dost věcí jsem si posléze v průběhu semináře pro sebe ujasnila, ozřejmila. Jasně, že taky naučila (teda aspoň doufám:-D:-D). Teď jsem se pokusila už napsat ten zadaný úkol na 19. 5., tři verze. A protože mě tohle bavilo (na rozdíl od pinďourů, myslím samozřejmě literárních), tak si zkusím ještě vymyslet a stejně zpracovat další konflikt.
Takže sečteno a podtrženo: Dost dobrý, přestože mi ta těžší témata dávají dost zabrat.
Jarka Rymešová



Ještě pár vět k semináři s panem Ondřejem Neffem, na který navazují úkoly pro 3. lekci:
Poznamenala jsem si tučným písmem slovo Nevysvětlovat. A přitom by si jeden pomyslel, jak důležité je uvést čtenáře do situace. 
Plynule tím přecházím k další radě Být akční už od začátku
Také Vymyslet zajímavý konflikt
Umět ve čtenáři vyvolat pocit, že je Součástí filmového příběhu
Nic není skryto, vše je pochopitelné, viditelné. Čímž se dostávám ke kouzlu Vnitřnímu hlasu. Jak ten mi kolikrát pomohl. Máme s ním však šetřit. Dokreslit jím pouze samotnou figuru, atmosféru, situaci. Nejlepší na závěr, Pointa. Jaké klišé. Pryč s ní ze závěru. Promyslet zkrátka příběh jinak.
Poznámky se zdají být logické, pochopitelné, přeju proto sama sobě i všem ostatním, abychom je dokázali vměstnat mezi řádky s lehkostí motýla.
Míša Čápová



K čemu nám může pomoci cvičení s rozhlasovou hrou?
Představte si svůj text jako scénku pro divadlo, kde je vyloučený zrak, takže vše musíte převést do jednání postav v dialozích. Žádný vypravěč tam nemá co dělat. Jen dialogy. Ne že by se takto muselo psát, ale je to trénink... Vyzkoušet si, jak se zbavit "nešvaru" stálého vysvětlování a pracovat více dramaticky.
Jako příklad poslouží rozhlasová hra Ondřeje Neffa, která získala cenu Mezinárodního rozhlasového festivalu Prix Bohemia Radio 1989.
Milena Pravdová



Zkusila jsem si psát o bezpohlavní společnosti jako sci-fi...
Vendula Beaujouan Langova 



Svižný dialog je víc než vysvětlování a popis.
Konec pinďourů! Hurááá!
Zuzka Kratochvílová    



Důležité je držet časovou linii a nepřeskakovat. Dialogy jsou důležité, ale nejsou všespásné. A posílám ten vánoční důkaz...
Anna Vocelová



Dialog vždycky všechno neunese.
Michal Hejna



Především jsem rád, že jsem se sám pinďourům vyhnul. 
Obohacující bylo samotné povídání o zvládnutí dialogu. Také něco o detailech.
Jiří Wilson Němec 



Jenom dialog nemůže být nikdy úplně nosný
Už žádný pinďoury!
Jarka Rymešová



Pinďoury jo, ale ne v povídkách. 😃
Když píšeme retrospektivu vloženou do textu, který se odehrává v současnosti, je třeba udělat jasný přechod.
Míša Štěpánka Sedláčková



6. lekce tvůrčího psaní na Fakultě designu a umění v Plzni 4. května 2022





Dobrý den, paní Emingerová a Richterová!
Moc děkuji za Vaši práci, seminář mě ohromně bavil. :) 
Co mi dal? Lásku k psaní! Psát dokáže každý. Potřeba je k tomu jen propiska, kus ušmudlaného papíru a odhodlání. 
Během semináře jsem se i o něco víc sblížila se svými spolužáky, se kterými jsem sice už půl roku skoro každý den, ale díky společným hodinám, kdy jsme všichni seděli v kroužku a ukazovali kousky své duše, jsme se poznali zcela novým způsobem. 
Taky se mi líbila okamžitá zpětná vazba. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Jo, občas se mě nějaký učitel zeptal, jak bych ohodnotila práci nějakého svého spolužáka, ale vždycky to bylo tak, že jsem dotyčného chtěla trochu podpořit a případně mu zlepšit známku. Tady nikdo nikoho neznámkoval a všichni jsme zpětnou vazbu slyšeli rádi, protože jsme sami na sobě mohli pozorovat, jak se každou hodinou zlepšujeme. 
Sama od sebe bych se na podobný kurz asi nikdy nepřihlásila, ale teď jsem moc ráda a děkuji člověku, kterého napadlo napsat nám, komiksákům, zrovna tvůrčí psaní jako povinný předmět. 
A hlavně děkuju vám dvěma za to, jak krásně jste nás seminářem provedly.
Anežka Strnadová

Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Co mi dalo tvůrčí psaní:
Naučil jsem se, jak komunikovat a rozebírat vlastní i cizí tvorbu.
Naučil jsem se nahlížet na příběh z několika různých úhlů.
Naučil jsem se vnímat a rozeznávat různé styly psaní.
Vyzkoušel jsem si psát žánry, které jsem nikdy nepsal.
Zjistil jsem, jak na určitá témata nahlížejí ostatní autoři.
Dozvěděl jsem se, v jaké míře užívat sprostých slov.
Zlepšil jsem se v psaní celkově.
Dozvěděl jsem se nové věci o spolužácích.
Zkusil jsem si vymýšlet příběh během pár minut.
Zjistil jsem, že mě psaní baví a chci v něm pokračovat.
Vasil Janko



Díky tomuto semináři jsem získal mnoho nových zkušeností ohledně psaní literatury. Odboural jsem hranici omezující mé psaní textu ze střední školy. Naučil jsem se nestydět se přečíst své texty před ostatními. I když je to napsané s chybami, tak už vím, že každá zpětná vazba je dobrá pro mé ponaučení. Naučil jsem se šetřit vulgarismy. Zjistil jsem, že se nemá používat trpný rod. První věta a název příběhu je velmi důležitý. Dialogy rychle posouvají děj. Naučil jsem se, že expozice končí incidentem. Nemáme používat pasiva. A také už vím, že neviditelná dimenze je součástí bajek.
Vojtěch Polák



Děkuju moc za kurz tvůrčího psaní v letním semestru, bylo to super. Cítím se teď ve psaní mnohem jistější. 
Naučila jsem se, že:
1) Psát může každý
2) Dozvěděla jsem se nové věci o spolužácích
3) Kritika nás posouvá dál
4) Zmizel strach ze čtení nahlas
5) Atmosféra se dá navodit jednou větou
6) Název díla by měl být zajímavý a poutavý
7) Spisovatel musí vědět úplně všechno o svých postavách a světě
8) První věta a poslední jsou důůležité pro zaujmuté čtenáře
9) Psát lidsky a nepoužívat klišé
10) esence- pár vět a co dokáží. :)
Simona Maňoušková



Spisovatel většinou celou zápletku nevymyslí najednou ale buduje ji postupem času. Přemýšlí nad různými možnostmi a vyvrcholeními. Do zápletky se mohou promítnout každodenní problémy nebo prostředí a témata. Zápletka by měla být středobodem celého autorova plánu.
Způsoby jak zpracovat zápletku a vybudovat příběh:
1) vypůjčit si nějakou tradiční zápletku nebo děj ze skutečného života
2) vrátit se cestou zpět od vyvrcholení
3) tápání kupředu z úvodní situace
Vyvrcholení zápletky by mělo být vždy smysluplné a přesvědčivé.
Spisovatel nám vše musí ukázat pomocí dramaticky se odehrávajících scén a nesmí představit více vedlejších dějů nebo postav, než je bezpodmínečně nutné. Zároveň tak musí učinit v napínavém souladu scén tak, tak aby tempo příběhu měnilo pravidelně rytmus.
Kromě kontrolování rytmu a tempa musí spisovatel také dávat pozor na stavbu scén a jejich provázanost, význam a funkci.
Vasil Janko  



Ještě jednou děkuji za nádherné hodiny psaní, byl to jeden z mých oblíbených předmětů. 😊
Sára Schejbalová



Co jsem se naučil v letním semestru na semináři scénaristiky:
-důležitost přímé řeči
-o takzvané flintě na zdi
-dynamický začátek povídky
-vhodnost používání vulgarit
-popisování charakteru postav
-nepoužívat zbytečná přirovnávání
-rychlá forma není vždy vhodná
-používání ich a du formy a vypravěče
-racionalita příběhu
-zajímavý název
Děkuji a mějte se hezky
Matyáš Souček



Rád bych poděkoval za skvělý kurz, během kterého jsem se naučil mnoho věcí:
1) Pokud si text párkrát přečtu před hodinou, číst před spolužáky není tak zlé
2) Titulek a první věta jsou nejdůležitější pro upoutání pozornosti čtenáře
3) Vyvaruj se častému opakování stejného slova
4) Při vypravování dej pozor na zbytečně nudné a popisné části
5) Pro oživení textu používej více přímé řeči
6) Nechtěný rým může zbytečně vyrušit čtenáře ze snu
7) Vulgarismy by se mělo šetřit
8) Kreativní psaní se může stát tím nejoblíbenějším předmětem i pro dyslektika
9) Díky psaní jsem poznal lépe své spolužáky
10) Jsem kritičtější k sobě a ostatním
Adam Roskovec



ZŠ Heřmánek 
ZŠ Heřmánek .
Naše škola Heřmánek Praha, základní škola a gymnázium rozvíjí komunikaci a to za 11 let svojí existence především komunikaci verbální. Naši učitelé chodí na kurzy tvůrčího psaní, a tak jsme se seznámili s lektory tvůrčího psaní a napadlo nás je požádat, aby pro naše žáky uspořádali semináře. V týmu Dany Emingerové se nám v kurzu zaměřeném pro žáky naší školy věnoval lektor Šimon Pravda.
Ve 12 lekcích lektor pracoval s 11 žáky a bylo to skvělé i náročné. Žáci psali úkoly z týdne na týden a připravovali se na další kurzy.
Hledali jsme společně také formu a metodu, jak s žáky ve třídě pracovat.
Z jedenácti žáků mluví deset o pozitivní zkušenosti:
Získal jsem víc trpělivosti na práci na text.
Učím se, jak mít vícebarevné texty.
Získala jsem jiný pohled na psaní.
Napadá mě více nápadu na příběh, mám větší představivost, osvojila jsem si detailnější popis a trpělivost na psaní.
Získala jsem vědomosti o tom jak vyrovnat povídku a naučila jsem se nebo se ještě učím aby povídky co napíšu nebyly těžko čitelné.

Jen jedna žákyně nebyla spokojená a napsala: Získala jsem z toho víc úkolů a stresu.
Pro příští kurz máme řadu zkušeností a možností a budeme rádi, když si Šimon Pravda na nás udělá čas a budeme v dalších tvůrčích aktivitách pokračovat. Rozhodně metodu tvůrčích dílen doporučuji, co ovšem doporučuji také je, spojení ochoty školy věnovat se tvůrčímu psaní, ale ve spojení se zkušeným a tvořivým lektorem, který pomůže žákům i učitelům budovat dovednosti tvůrčího psaní se jedná skutečný krok k literární gramotnosti, ať již z účelem podporovat žáky v jejich radosti z psaní či v jejich budoucí profesionální dovednosti se vyjadřovat.
Za žáky z třídy Surikat (8. ročník základní školy)
Mgr. Miroslava Adamcová, zástupce ředitele školy pro projekt Teen Heřmánek Praha, základní škola a gymnázium



5. lekce dlouhodobého kurzu s Danou a Natašou 28. dubna



Dobrý to bylo, znovu a mnohem důkladně jsem si zopakovala, co je bajka... a jak mne dřív bajky "nebraly", teď mně to zajímá o mnoho víc. 
Dobrá lekce. Dík.
Jarka Rymešová



Dva pristupy k bajce: zacit od pouceni, nebo naopak unest se pribehem a postavami...
Film, o kterém jsme mluvili v souvislosti s dialogem Jany Bednářové, se jmenuje Vlastníci.
Hana Hermanová



Já jsem se snažila pochopit bajku. Snad jsem se přiblížila.
Poučení k bajce pro příští úkol je: Když čekáme lepší časy, přijde blbá doba. 
Mirka Adamcová



Všeho moc škodí.
Tedy dialog by měl být dramatický a netřeba vysvětlovat...
Veronika Štětková



Vyšehradská kavárna ČEKÁRNA - 1. setkání s René Nekudou 22. 4. 2022

Dneska jsem se potkal s Danou Emingerovou, která taky učí tvůrčí psaní. Bylo to moc príma a jsem rád, že jako profesionálové v oboru dokážeme na něčem spolupracovat. Markétě Dočekalové obratem volám a vy (psavci) se máte na co těšit…
René Nekuda



VĚTA POSLEDNÍ
Poslední věta/odstavec knihy je jednou z jejích nejdůležitějších částí, může knihu zachránit, ale také ji naprosto potopit. Poslední věta či věty by měly způsobit, že čtenáři spadne brada a řekne si: „Pááániii…“ nebo „Aaach!“ a bude to chtít číst znovu nebo si bude žádat nášup!

U posledních vět by děj měl být ukončený, všechny dějové oblouky pěkně zakroužené. 
Poslední věta dílo zapečetí.

1. Spojte všechny nedořešené věci do závěrečné tečky a přidejte k tomu ještě malé tajemství. Donutíte čtenáře o příběhu ještě jednou přemýšlet.
2. Uvažujte nad koncem jako nad novým začátkem. Nechť vaše poslední slova nejen vyřeší příběh, ale i otevřou nové otázky, které vrhnou na děj nové světlo a naznačí nový začátek pro vaše postavy…
3.  Zanechte ve čtenáři po dočtení pachuť. 

Další dobrý způsob, jak zakončit váš příběh, je zanechat ve čtenáři po dočtení knihy jistou pachuť po základní esenci vašeho textu. Zkuste znovu shrnout elegantním způsobem obsah, který zůstane pěkně (a dlouho) viset ve vzduchu… 
„Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.“ – George Orwell, Farma zvířat
Jako například v knize Charlese Bukowského – Hollywood:
„A co budeš dělat dál?“
„Napíšu o tom knihu.“
A tak jsem ji napsal. A vy jste ji teď dočetli.

Zde, až na úplném konci, čtenáři dojde, že to nebyl smyšlený román, ale že četl autobiografický příběh.

A třeba John Irving nejprve vymyslí poslední větu a pak na ní už do konce psaní „zbytku knihy“ nic nemění. Poslední věta je první, co ho napadne.
John Irving - Poslední noc na Klikaté řece: „Cítil, že velké dobrodružství jeho života právě začíná. Tak jako to musel cítit jeho otec během těch hrozných chvil poslední noci v Klikaté řece.“

Poslední věta je místo pro doznívání a rezonanci. 
Rezonance je důležitá jak pro dílo, tak pro život! Jsou to prchavé prožitky, kdy člověk a svět kolem něj nebo čtenář a spisovatel spolu rezonují. Máme pocit, že se nás svět určitým způsobem dotýká, že se nás autor dotknul. Cítíme zvědavost a vášeň. Vnímáme, že naše existence a konání mají nějakou odezvu v našem okolí. Nemáme nad tím plnou kontrolu. Nejčastěji to přijde, když to nečekáme.

Podle německého sociologa Hartmuta Rosy podobné zážitky – ostrůvky rezonance – bytostně potřebujeme. Ale najdeme je, jen pokud zpomalíme...  v životě, v práci, ve vztazích. „Když totiž nerezonujeme,“ tvrdí Rosa, „můžeme skončit s depresí či syndromem vyhoření.“

Rezonance umožní čtenáři, aby se zorientoval v tom, co bylo řečeno. Je to jako čas na přemyšlení a pochopení celého příběhu. I když ta konkrétní slova či věty s příběhem nemají vůbec nic společného. Čtenář během rezonance dopisuje příběh, dostává čas, aby se vžil do jiného života. V tom je kouzlo. A mistr spisovatel v povídce resonanci vždycky má:

Jako příklad James Joyce. Ten ve své sbírce Dublinané má povídku Mrtvý. (Učebnice Kouzlo psaní knih str. 13): 
Joyce popisuje, jak sněží nad Irskem, zatímco čtenář přemýšlí o ženské, která se rozplakala, a proč její chlap na začátku zuřivý a pak najednou projeví porozumění.

Příklady, které našli studenti v předchozích kurzech:
 
Mario Puzzo, Kmotr: 
Omilostněná prosebnice, očištěná od hříchu, sklonila hlavu a sepjala ruce nad zábradlím oltáře... Pak s hlubokou a z hloubi duše pramenící touhou uvěřit, být vyslyšena, odříkávala modlitby za spásu duše Michaela Corleona...

Francis Scott Fitzgerald, Velký Gatsby:
Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Dnes nám unikla, ale nevadí – zítra doběhneme rychleji, rozpřáhneme paže dále... A jednoho krásného rána – 
A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.

Caite Dolan-LeachSestry až za hrob (thriller o dvojčatech):
„To, že s mrtvými už nemůžete mluvit, bolí až k zbláznění. Možná se mi Zelda snažila říct, že mluvit s živými je téměř stejně složité.“

Henryk Sienkiewicz, Quo vadis:
„A tak skončil Nero. Stejně jako končívá vichřice, bouře, požár, válka nebo mor. Ale Petrova bazilika vládne dosud z vatikánských výšin městu i světu. A u někdejší Capenské brány stojí dnes malá kaplička a na ní je už poněkud setřelý nápis: Quo vadis, Domine?“

Orwell, 1984:
„Miloval Velkého bratra.“

Mika Waltari, Plavovláska: 
„A pak se nad světem přehnala válka a smetla všechno to, co bylo.“

A co poslední věta z nejčtenější knihy? 
„Milost pána Ježíše se všemi.“
 Nataša Richterová



Rozbor bajky Jana Wericha O orlech a hovniválech
Obsah:
Orel který kroužil nad Řeckem jednoho dne zahlédl zajíce, který byl rychlejší než jeho stín. Uražený nad tím, že si zajíc dovoluje s ním soutěžit, začne ho nahánět. Zajíc zakopne a spadne do doliny, kde je chrobák. Chrobák mu nedokáže pomoci, orel přiletí, zajíce zabije a chrobákovi se vysměje: ,,Ty jsi jen hovnivál!” 
Hovnivál je uražený: ,,Copak já jsem JEN hovnivál?” A touha po pomstě mu nedá spát. Nechce se smířit s tím, že je jen hovnivál. Nejí, nespí, nepije, jen leze orlovi do hnízda a vyhazuje jeho vajíčka. Pokračuje to takhle dlouho dokud orel nepožádá Dia o pomoc, aby hlídal hnízdo na jeho klíně nad Olympem. Ale Hovnivál zaslepený pomstou uhněte kuličku a s námahou s ní vyletí až k Diovi. Shodí mu ji do klína a znechucený Zeus se oklepe, při čemž shodí orlovo hnízdo. Hovnivál vyčerpaný tou námahou padne mrtev a poslední vajíčka, poslední naděje, je rozbitá a rod orlů vyhyne. Ponaučení, která Werich uvádí jsou hned tři: 
1) I když jsi orel, nesměj se chrobákovi 
2) I když jsi jen hovnivál, smiř se s tím nebo dělej něco jiného 
3) Když jsi zajíc, nedá se nic dělat
Užívání moderních pojmů, např. strojových v kontextu částí těla zvířat ,,odposlouchávací zařízení, podvozek”.
Hovorová mluva zvířat
Zajímavá a neobvyklá lidská, občas až vesnická přirovnání, prvky a odbočky v textu
Použití symbolismu zvířat - Orel (hrdý, pyšný, silný) Zajíc (plachý, vystrašený, oběť) Hovnivál (ošklivý, pracovitý, tvrdohlavý)
Členění děje podle struktury bajek :
- uvedení do děje : orel nahání králíka a potká chrobáka
- zápletka : orel urazí hovnivála a ten se jde pomstít
- rozuzlení : hovnivál zaviní vyhynutí orlů a sám při tom zemře
- čtvrtá dimenze ponaučení : viz ponaučení nahoře
Neobvyklé podání ponaučení, jsou tři, vztahují se na zmíněná zvířata narozdíl od klasických přímých ponaučení v bajkách
Poznámka: S tímto úkolem si už moc nevím rady, pokusila jsem se najít neobvyklosti na této bajce, ale moc jsem jich až na klasický Werichovský styl nenašla. Wericha poslouchám často a jsem zvyklá na jeho vypravování. Nejsem natolik sečtělá v bajkách, abych to dokázala lépe rozebrat. Snad stačí alespoň tato snaha.
Adéla Podráská  



Druhý on-line seminář s Ondřejem Neffem 21. dubna 2022





Je toho mnoho, co jsem se dozvěděla na semináři s Ondřejem Neffem, kde mluví ke konkrétním příspěvkům. Poslouchala jsem opravdu se zájmem. Toto je pouze to, co mně opravdu utkvělo v paměti (tak jen se podle toho chovat):
- máme ještě daleko k tomu, aby z nás byli spisovatelé
- míváme sice dobré nápady, ale většinou je to jen popis procesu
- často nemáme v povídce konflikt, žádný zvrat, aby se to posouvalo dál
- ztrácí se motiv, stálé vysvětlování a zdržuje to povídku
- osoby musí být rozeznatelné, dialogy je mají charakterizovat, jinak se v nich čtenář ztrácí, každá postava by měla být jiná
- pokud se používají expresivní slova, vše musí mít význam a dynamiku.
Bylo to moc zajímavé a Daně děkuji, že nám toto setkání umožnila.
Bohuna Kopřivová



Přestaňte vysvětlovat, musíte rovnou na věc!
Ahoj Dano,
chtěl bych poděkovat za seminář s Ondřejem Neffem. Je super, že děláš takovéhle akce. Užil jsem si to.
Co jsem si odnesl:
1. Vše, co znesnadňuje čtení, je k neprospěchu věci (zbytečná vata, proklamace - čtenář neudrží pozornost) 
2. V krátkých povídkách musí být silná motivace k jednání - konflikt 
3. Postavy se musí od sebe odlišovat, aby si je čtenář zapamatoval (tlustý, zakrslý, kněz, zrzavý…) 
4. Stylizace mluvy vystihuje osobnost postavy 
5. Vulgarismy musí mít smysl a je třeba jimi šetřit
Standa Rokos



Postřehy ze semináře s panem Neffem:
1. Charakter postavy nejlépe vystihnu její řeč => nutná stylizace postavy (nemohou všichni mluvit spisovně).
2. V povídce je důležitý konflikt a jasný motiv (přijde kdo a řekne co).
3. Vše, co znesnadňuje čtení a pochopení, je k neprospěchu => nezamlžovat děj vysvětlováním, přílišnými podrobnostmi a odbíháním jinam.
4. Vyhýbat se deklarativním pasážím => nepopisovat, nevysvětlovat.
5. Postavy je dobré nevymýšlet, ale znát (Hašek Švejka a paní Müllerovou znal ze života, nevymyslel si je)
Anna Vocelová



Dnešní seminář byl pravdu velice zajímavý, podnětný a osobně mi hodně dal. 
Dost jsem pochopila. Byl to zase úplně jiný úhel pohledu. 
A doufám, že se tím i o kousek posunu dopředu. Paráda!!! 
Děkuji také velice moc Daně, že nám tyto semináře s Ondřejem Neffem zprostředkovala.
Jarka Rymešová  



Dnes to bylo super, moc děkuji, že jsem tu mohla být..
Přijde kdo... řekne co!! 
A nevysvětlovat...
Poslechněte si zadání k jednomu z takových zajímavých úkolů, jak říkal Ondřej Neff, které jsem našla v rozhlaseAnna a Pavel spolu někam jedou. Do jejich životů vstoupí stopař... Zpracujte téma v různých žánrech (akční drama, horor, detektivka, muzikál, western, mystery, pohádka, rodinné drama, sci-fi, triller, válečné drama) 
Lenka Konopásková



Moc vám děkuji za za tento kurz. Myslím, že jste mě hodně posunul.
Já mám ten problém s vysvětlováním v každé povídce.
Martin Tomášek



Druhý seminář s Ondřejem Neffem 21. dubna 2022

1. Slova mají nějaké zařazení, nějako výrazovou souvisost (pinďour není pindík). 
2. Dodržení zadání rozsahu vede k autorské kázni. 
3. Nepoužívat jen banální jazyk s tramvaje bez pokusu o stylizaci. 
4. V krátké povídce musí mít všechno nějaký smysl. 
5. Pointa v poslední větě - cliché.
Jana Venzlů  



Ta knížka, co o ní mluvil Ondřej, se jmenuje Jak blafovat (19:32).
Michal Hejna



Motivace k akci musí být silná. 
Konflikt musí být ostrý. 
Dvě postavy, které jsou ve stejné situaci, nerozvíjejí děj.
Nataša Richterová  



Velice děkuji za toto setkání. Je to pro mě mimořádná věc, že si můj výtvor pan Neff vůbec přečetl, děkuji za komentář.
Kateřina Pospíšilová



Co jsem se naučila na lekci s Ondřejem Neffem:
Důležitost konfliktu, 
motivace figury, 
stylizace dialogů, 
dynamika, nikoliv deklaratornost, 
psát jako rozhlasovou hru, 
inspirovat se lidmi, co známe
Zajímalo by mě, nakolik se do svých hlavních postav autor vžívá, když píše...
Vendula Beaujouan Langova
 


Důležitost zadání - počet řádku, název (Pinďour): respektování je důležitá součást, zodpovědnost 
Jasná motivace k chování/jednání figury 
Ne vysvětlování, zájem o něco…, střety! 
Dělat short short story: 2-3 odstavce, 25-30 řádek, jedna situace 
Pozor na převahu deklarování!! 
Cokoliv: jasná vůle, motivace
Martin Paruch  



Děkuji a poznamenala jsem si: 
Dodržovat pravidla. Kdo, co, proč? 
Přijde kdo, řekne co? 
Motivace, akce, dialogy, žádné deklarace. 
Jednoduše, přehledně, drama, zvrat, vývoj
Jana Bednářová  



Dialogy, konflikty, nedeklarovat, přjide KDO a řekne CO, bylo to super! 
Stylizovat postavu její řečí
Martina Talířová



Nejjednodušší řešení je to nejúčinnější 
Nezáplatovat vystydlý motiv jiným motivem 
Vnitřní hlas=dokreslení postavy 
Jasné vůle/motivace a směřování k něčemu, žádné deklarace 
Hra s jazykem – ten určí charakter postavy – stylizace jazyka 
Nic nevysvětlovat, musí tam být střet/konflikt.
Zuzka Kratochvílová  



Moc děkuji panu Neffovi za zajímavé povídání. Toto jsem si odnesla:
1. jasně odlišit postavy, aby nesplývaly, skrze dialog 
2. nepoužívat banální jazyk, vnímat jeho skutečný význam 
3. povídku začínat situací 
4. děj posunuje konflikt 
5. zajímavé pro mě bylo, že pouze 10 povídek ze všech, co Ondřej napsal, jsou povídky jeho srdce
Do příště bychom mohli třeba napsat, jak zabít svého oblíbeného literárního hrdinu 
😃
Míša Štěpánka Sedláčková 



Krásný den přeji,
nevím, jestli si mne pamatujete, ale studuji v ateliéru Komiks a ilustrace na Sutnarce a minulý rok jsme spolu měli hodiny Tvůrčího psaní. 
Začali jsme řešit bakalářské práce na příští rok a při té příležitosti jsem se Vás chtěla zeptat, zda by byla nějaká příležitost výpomoci z vaší strany. Rozhodla jsem se pracovat na mé knize ilustrací vlastních básní a moc by se mi hodila Vaše odborná pomoct co se textu týče. Děkuji Vám a přeji hezký zbytek dne
Barbora Macková



První a poslední věty z knih:
1. Vladimír Škutina: Tak už jsem tady s tím vápnem pane Werichu!
První věta: Tak už jsem tady s tím vápnem pane Werichu!
Konec: Dum spiro - spero - dokud dýchám - doufám. Jan Werich nedýchal.
2. Robert Vano: Fotka nemusí být ostrá
Motto: ,,Dneska píše každej, kdo má do zadnice díru - co bych to také nezkusil?“
Začátek: Chceš něco změnit? Upeč třešňový štrůdl!
Konec: Moje mamina říkala, že i kdyby nic nebylo, bude vždy věřit, Ten, kdo věří, odchází z tohoto světa snadněji, protože ví, že putuje dál.

3. George Orwell: 1984
Začátek: Velký bratr Tě sleduje. Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla. 
Konec: Miloval Velkého bratra.
4. Tereza Nagy Štolbová: Dcera padajícího listí
Podtitul: Příběh o duši, která přežila díky lásce
Začátek: Byla jsem ztraceným a zatraceným dítětem v čase babího léta a nádherně barevného listí podzimu.
Konec: V pokoře a úctě k bytostem i událostem, které mě přesáhly a přesahují.
Jana Bednářová



PRVNÍ VĚTA
Americký spisovatel Michael Cunningham (autor románu Hodiny) řekl před pár lety v pořadu Na plovárně: „Nepustil bych se do čtení knihy, která by začínala nějakou blbou větou.“

První věta rozhoduje. Mnohdy je to totiž právě první věta, co u čtenáře rozhodne, zda mu kniha stojí za přečtení. V ideálním případě ho první věta či odstavec vtáhne do děje, nastíní atmosféru a nenápadně mu předvede, co od příběhu očekávat. První věta může být úplně banální. Čtenáře ani nenapadne, jaký příběh bude následovat. A nebo může už od začátku dávat jasně najevo, o čem se v knize píše. Některá věta čtenáře vtáhne pro svou epičnost a některá zase pro svou naprostou obyčejnost. Faktem je, že mnohdy bývají tím jediným, na co se čtenář při koupi zaměří.

A my se podíváme na mistry. Jak začínají slavná díla?

Začneme větou z nejčtenější knihy na světě: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“

„Šťastné rodiny se vzájemně podobají, ale nešťastné rodiny bývají různé.“ - Lev Nikolajevič Tolstoj, Anna Karenina

„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“ – Franz Kafka, Proměna

„Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání.“ - J. K. Rowlingová, Harry Potter a Kámen mudrců

„Jsem v hajzlu.“ - Andy Weir, Marťan

„Říkejte mi Ismael.“ - Herman Melville, Bílá velryba

„Co svět světem stojí, každý správný příběh začíná v hospodě.“ - Jan KravčíkLetopisy Vukogvazdské družiny, svazek prvý (fantasy)

,,V den, kdy byli zavražděni rodiče Emmy Carstairsové, bylo nádherné počasí.“
Cassandra Clare – Město nebeského ohně (fantasy pro děti a mládež)

Zajímavý počin udělal spisovatel Ivo Fencl na portálu www.citarny.cz, když ve svém článku shromáždil první věty z hororů Miroslava Švandrlíka:
Kalaba původně rasistou nebyl.
Dušan Toman na sebe rád poutal pozornost již od dětství.
Paní Zlata Šejbalová odmítala být tuctovou ženou.
Marta hleděla na svého manžela s netajenou nevolí.
Kazda byl opět patřičně znechucen světem.
Ševela měl to, po čem vždy toužil.
Pokrývač Vojtěch Habrda rozhodně nebyl abstinent.
Poslední chvíle dovolené se Martinu Dadákovi opravdu nevyvedly.
Sigula měl neblahý zvyk zůstávat v redakci přesčas a dopisovat si příspěvky do konkurenčních časopisů.
Sochor se neměl kam vrtnout.
Vzorný myslivec Klícka spatřil v houští divočáka a nerozpakoval se ani na okamžik.
Otouš kráčel ve své kariéře rapidně vzhůru.
Smíšek to neměl do hospody daleko.
Zbyněk Plachý se vybíravé Lence Zoulové rozhodně zamlouval.
Všichni bývalou učitelku Vrábelovou litovali.
Pan učitel Sobotka podlehl pokušení a dopustil se odsouzeníhodného přestupku.
Martin Dýha se rozhodl k dost ohavnému činu.
Jmenoval se Valkoun a bylo těžké si ho nevšimnout.

Šíšova pivní parta byla proslulá široko daleko.
Máťa nepatřil k andílkům, ale důkladný zločin si naplánoval teprve na dnešní večer.
Starý Barnas ležel na otomaně a skučel.
Když Petr Donát nečekaně zemřel, Ondřej Navara si téměř oddychl.
Kalenda měl pocit, že se mu život nepovedl.
Pavelka už dohasínal, o tom nemohlo být pochyb.
Adriana kouřila až do posledního okamžiku svého života.

Jsou to krátká a stručná sdělení. Nebyl rasistou, odmítala být tuctovou, ležel a skučel, dohasínal, kouřila. Jsou to akční slovesa nebo sousloví. Rozhodně to zní lépe, než když svůj příběh zahájíte slovy: Alois vzdychl a složil přemýšlivou hlavu do dlaní. Všimněte si, že ve všech případech zazní jméno hrdiny / hrdinů. Jedná se totiž o povídky, tedy kratší útvary. A tam je vhodné prozradit jméno hrdiny hned na začátku. Nemusí to být samozřejmě první věta, ale čtenář se lépe orientuje, když ví, o koho půjde dál. V románech to není tak úplně třeba.

Co funguje:
Začít otázkou. To vzbudí zvědavost. 
„Milý čtenáři, víš, co znamená slovo greenhorn?“ - Karel May, Vinetou
Začít tajemstvím. 
„Garpovu matku Jenny Fieldsovou zatkli v Bostonu roku 1942 za to, že zranila v biografu nějakého muže.“ - John Irving, Svět podle Garpa
- Začít netradiční situací. 
 „Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou.“ - George Orwell, 1984

Návod pro napsání první věty sice neexistuje, ale pokud se řídíte nejdůležitějším přikázáním spisovatele, tedy hodně číst, určitě si můžete udělat sbírku prvních vět, které oslovily vás, a postupně získávat představu, co funguje. A samozřejmě chce to cvik.
Nataša Richterová