Naučili jsme se

Reference:

Co si odnesli z kurzu jeho účastníci

Účastníci kurzů Psaní podle Lustiga prezentovali svou knihu i v legendárním divadle Semafor




To nejcennější, co dlouhodobé kurzy tvůrčího Psaní podle Lustiga nabízejí, je komunita podobně naladěných lidí se společným zájmem, kteří vám a vašemu dílu věnují svůj čas, pozornost a zpětnou vazbu. Vylepšíte techniku psaní a vybrousíte svůj styl. Budete se podrobněji zabývat různými nástroji spisovatele, které jste se naučili v kurzu pro začátečníky. 

Jako pokročilý můžete pracovat na své knize a své dílo na kurzech konzultovat. K tomu, jak dostat knihu z hlavy na papír vám předáme užitečné a praktické informace. Podělíme se o své zkušenosti s vydáváním knih. 
Máte možnost účastnit se autorského čtení, které pořádáme dvakrát ročně v Divadle Dobeška. 
Navíc členy naší komunity si hýčkáme nejen mnohem výhodnějšími cenami, ale i účastí v projektech, kde jsou výsledky práce okamžitě vidět. Takovým příkladem jsou třeba literární dílny na zámku Loučeň, během nichž píšeme scénky, které se hrají při prohlídkách.
Nataša Richterová



Milá Danuško,
Jsi životabudič a ani to možná o sobě nevíš. Kdyby Tě poznalo víc lidí, jistě by se spotřeba kávy, pervitinu i kokainu významně snížila. Myslím, že máme podobné životní krédo. 
Není nad to, posílit a podepřít toho druhého. Jsem rád, že mi Tě osud postavil do cesty. 
Olda



407, pro někoho je to jen číslo. Hodně nebo málo? Záleží na tom, co je v tom čísle skryto. 
Jestli je to 407 korun, nic moc. 
Pokud je to 407 knih, je to hodně nebo málo, rozhoduje jejich obsah, hloubka myšlenek či zajímavý příběh...
Často přemýšlím nad tím, co znamená číslo 407 pro Danu.
Tolik účastníků je na jejím seznamu kurzu tvůrčího psaní. 
Je to 407 osudů, 407 talentovaných, průměrných anebo prostě sečtělých lidí, kterí chtějí něco říci světu. 
Hodně z nich neví, jak začít. Jak mají najít ta slova, kterými vyjádřit své pocity, předat své zkušenosti jiným lidem. 
Dana to ví. 
Ví, jak najít v každém ze svých žáků hluboko skryrý surový diamant a obrousit ho tak, aby se z něho stal zářící drahokam. Věří, že každý, kdo přijde na její kurzy tvůrčího psaní, je jedinečný a tu víru předává všem. Pomůže každému najít cestu k sobě samému, dá lidem křídla. 
Lehký dotek tužky Dany, úsměv, zářivý pohled na vás a vám se zdá, že psaní je hračka. Povídka má najednou smysl a je hezká, až se divíte...
I já jsem jedna z těch, kdo za Danou přišel Na Doběšku. Zůstala jsem tam proto, že Daniny kurzy se zakládají na lidskosti a lásce k člověku. 

Důkazem toho je kniha Duši nespoutáš. Tato kniha se mě hodně dotkla. Nejen proto, že autorem je mladý člověk, připoutaný celý svůj život na vozík a odkázaný jen na pomoc lidí kolem sebe, ale jak myslí a snaží se v duchu prožít normálný život jako ostatní, jak je pravdivý a občas drsný. Vydavatelé odmítali přijmut jeho povídky. Dana měla odvahu, podala Markovi pomocnou ruku, našla k němu cestu... Uviděla v jeho tvorbě ten skrytý diamant. 
Knihu může každý posoudit po svém. Někdo obdivuje odvahu autora, někoho děsí přílišná Martinova otevřenost. 
Jak našla Dana sílu pracovat s člověkem, který krouží v nekonečném ringu boje se svými pocity, se svými toužebnými zpověďmi, s člověkém, který se drží Dany jako záchranného kruhu v rozbouřeném moři emocí? 

Nebyla to práce na několik hodin, byla to práce na "přeplněný" úvazek několik let. Byla to jistě duševně vyčerpávající práce. 
A teď si představte, co čislo 407 znamená pro Danu. Vždyď i my za ní chodíme se svými, často smutnými příběhy. 
Obdivuji, kolik místa má Dana ve svém srdci. Vždy usměvavá a ochotná pomoci. 
Posuďte sami. 
Je pro Danu číslo 407 hodně nebo málo?
Asja Žilová


 
9. lekce studentského kurzu se Šimonem 17.1.2021
Ahoj Dano,
posílám svůj dnešní příběh s názvem NÁVŠTĚVA RYTÍŘE FERDINANDA, HRABĚTE Z MONTAKU, V 21. STOLETÍ. 
Jsem ráda, že jsou mé nové povídky změnou k lepšímu a líbí se Vám. Zdravím Tebe i Šimona, přeju hezký večer. 


 
Témata dnešní doby 
• Sendvičová generace – starost o děti i rodiče zároveň (dáno pozdějším rodičovstvím)
• Život v zajetí technických vymožeností – „chytré“ všechno
• Vrcholový manažer stoupá na kariérním žebříčku, má všechno, až najednou v 55 zjistí, že je vlastně nešťastný, často jen sám se svou prací a možná asistentkou – totálně změní život
• Zaneprázdnění rodiče myslící si, že děti „uplatí“ věcmi, ačkoli ony nejvíce touží po pozornosti a čase s rodiči.
• Touha mít všechno a hned, instantní řešení (nemuset se snažit, jen „spolknout pilulku a být šťastný“), netrpělivost…
• Odkládání mateřství z důvodu budování kariéry – někdy se nemusí dítěte dočkat…
• Vyčleňování smrti / umírání ze života
• Technika překonala všechny vzdálenosti, avšak nevytvořila žádnou blízkost.“ - Martin Heidegger. – sice si můžeme psát s kamarádem z Austrálie, ale kafe pijeme každý sám…



8. lekce dlouhodobého kurzu - Dana 13. ledna 2022

Ahoj Dano, 
Jak se mnou tak pracuje Tvůj koncept Dekameronu, jak jsi ho nastínila, tak mě dnes napadla témata na dvě povídky, které chci napsat. A v souvislosti s nimi se mi vynořil jeden název možného námětu, který z mého úhlu pohledu může propojit témata "technická, pozemská" i "duchovní, esoterická" - "Jsme jen vesmírný prach."
A tohle by také mohlo být další pěkné téma: "Co všechno dříme v hlubinách nevědomí lidské bytosti a co to způsobí, když se to vyvalí ven."
Slušní lidé neměli negativní představivost. Možná dnes náš hlavní úkol je mít POZITIVNÍ PŘEDSTAVIVOST. Představit si, že přijmeme svoje temné stránky a nenecháme je vytvářet pro nás vnějšího nepřítele, obětního beránka, na kterého je promítneme. 
Představit si, že i když žijeme v době rozdělení lidského kolektivu, může toto rozdělení proběhnout klidně a respektu plně. 
Představit si, že i když má člověk v sobě ničivý a krutý potenciál, má v sobě i potenciál tvořivý a laskavý. Co by se stalo, kdyby převládl? Dovedeme si to představit? 
Když budeš mít čas a chtít, mrkni na web Terezie Dubinové, je to hebraistka a kvantová astroložka, která se zabývá ženskými a duchovními tématy, a píše moc hezké články. Mohla bys tam najít hodně inspirace. Píše: 
Žijeme v době, kdy vzpomínky na selhání lidskosti za druhé světové války slábnou. Přímí účastníci odcházejí. Otevírá se otázka, zda je zkušenost tragického prožitku přenosná nejen jako trauma, ale i jako poučení.
Přenos traumatu na další generace - Asja, Anička i Zuzčin koberec.



Co mi dala dnešní lekce: emigrace/imigrace, život je lepší než smrt, život je cennější než pravda, bohem zapomenuté místo na zemi, zakázané ovoce, přenos traumat - genetika rodiny.
Zuzka Kratochvílová



Povídání o Člověku dnešní doby - ráda bych se věnovala nejen tomu, co bude za 40 let, ale i co bude blíže.
Anna Vocelová



Určitě mě zaujalo téma migrace. 
Oslovily mě krátké příspěvky Štěpánky, trauma matka dcera od Aničky i Asija a její vzpomínky.
Nezapomeň nás všechny mailově propojit a poslat Harariho 21 lekcí pro 21 století.
Prosím taky o 21 lekcí v písemné formě. Mám zatím jen audio. IlonaHARARI: Všechno se opakuje. Není potřeba se hroutit. 
Projekt CO JE ČLOVĚK mě velmi zajímá. 
Ilona Vystavělová



Baví mě, jak všichni čteme stejnou knihu a každý v ní vidíme něco jiného...
Film K Zemi hleď jsem viděla. Ten taky o člověku naší doby hodně vypovídá.
Hana Novotná



Ahoj Dano,
Harariho jsem ještě stále nečetla, ale za mně osobně bude hlavním tématem ČLOVĚK NAŠÍ DOBY zkoumání svého vlastního vnitřního světa, odvaha se do něj vůbec pustit, poznávání svého autentického já a z této pozice navazování nových vztahů s okolním světem. 
S tím zákonitě přijde konflikt se starými společenskými paradigmaty, které nechtějí změnu a které se budou snažit přijít s "novou spiritualitou", že je potřeba dostat se na "vyšší úroveň" a přizpůsobit zájmy jednotlivce celku. 
Už to nebude nazýváno ideologií, protože to by nefungovalo. Všechny manipulace a boje o moc se zabalí do hávu vyššího dobra. Jenže to žádné vyšší dobro nebude. Vyšší dobro totiž nikdy nemůže určit člověk sám.
Uvědomila jsem si, že jsem na konci roku napsala povídku Kontaminace, která by se dala přiřadit pod téma CO JE ČLOVĚK.
Hezký den a těším se na zítrější lekci.
Míša Štěpánka Sedláčková



Ahoj Dano,
přeju krásnej rok 2022, děkuju za mail s nápady na novou knihu o člověku naší doby. 
Povídka či příběh z pohledu dítěte, které se ztratí v internetu... To je úžasný (v českém i ruském významu slova najednou) téma a hned se dám do psaní. 
Asi to nebude veselý, protože se setkávám s bolavejma dětma, ale bude to radost psát. :-) 
Těším se na viděnou
Yakeen

Když se ztratíš v černém lese,
když zmizíš branou, co modře bliká,
bojím se o tvoje srdce,
že někde strachem vzlyká.

Z břemen, co muž i žena nese,
z toho, co svět má pro člověka...
Jak bys by nebyl zdrcen?
Vždyť se tě to týká!



Ahoj Dano, 
níže posílám své slíbené postřehy k "člověku naší doby", co jsem zatím poslouchala z Harariho a nad čím jsem se zamyslela i bez něj. Jsou to neučesané poznámky. 
Také jsem přemýšlela o stylu naší práce do budoucna - myšlenka setkávání "podobně smýšlejících a píšících" s možností práce na větším společném projektu mi přijde smysluplná a myslím, že by mě bavila. Ať už se to týká Harariho, dětí a rodičů různého věku či čehokoli s reálným základem, cokoli pro mě představitelného a uvěřitelného. 
Každopádně bych Ti moc ráda poděkovala za to, jak kurzy vedeš, jak skvěle jsi zaučila Natašu a jakou invenci pořád přinášíš. Velmi oceňuji i Tvou snahu o systematickou práci s námi. Když jsem šla na dlouhodobý kurz poprvé, říkala jsem si - dobře, půjdu desetkrát, něco se naučím, ale co pak??? A pak vznikla závislost, jak tehdy řekla Nataša, kterou jsem ještě v té době úplně nechápala... Teď bych mluvila podobně:-). Díky tedy i za podněcování k této bohulibé závislosti;-). 
Anna Vocelová

21 lekcí pro 21. Století - Harari

„Člověk je odsouzen ke svobodě,“ říkal kdysi Sartre, ale lidé se pohodlností a leností svobody sami vzdají a odevzdají ji do rukou algoritmů a mikročipů…
1 - S vlastní bezvýznamností se bojuje velice těžce – vykořisťovatelské elity takové lidi už nebudou potřebovat; problém bude s nemožností přeškolit nekvalifikované
Nad gulagem zvítězil supermarket – všem je společná potřeba empatie; liberalismus postrádá ideového protivníka; v Rusku diktatura, oligarchie, ovládání médií, lidé se nedozvědí celou pravdu, 10 % Rusů vlastní 87 % HDP; zvyšování úrovně zatěžuje ekologii. Každé nové generaci se dařilo lépe, brzy dojde ke zlomu, kdy bude stagnace či propast, nezmění-li se něco. Následující desetiletí nás čeká velké sebezpytování-nový sociální i politický model, překonat dějiny bohů i národů a vymyslet něco nového, co by nahradilo ideál svobody a rovnosti mezi lidmi; jsme v nihilistickém mezičase zlosti a zklamání…
Masová nezaměstnanost vlivem technické revoluce – další skupina neužitečných

2 - Zaměstnání – „až vyrosteš, budeš možná bez práce“ – nevíme, jak bude trh práce v roce 2050 vypadat; konec lidské nadřazenosti; umělá inteligence jako průnik vědy i společnosti, fyzické i mentální práce; intuice = bleskové rozpoznání předem dané předlohy, UI určí volbu jídla i partnera; neporadí si s mystikou lidského ducha, zato s neuronovou sítí a výpočtem pravděpodobnosti dané volby celkem jistě; 2 řidiči se občas nedomluví, 2 samořídící auta systémově propojená se domluví. To samé u lékařů
Uspokojený homo sapiens je relativní – záleží na pohledu každého či situaci; čím více člověk má, tím více chce (chudí ortodoxní židé v Izraeli jsou subjektivně spokojenější než místní pracující v textilce; ortodoxní jsou sami pro sebe a spokojeni, pro ostatní budižkničemové

3 - Drama rozhodování – externí procesor bude rozhodovat o tom, jak se cítíme, my se moc neznáme, protože může roli sehrát chybná sebeprojekce; možnost vyvolání žádaných emocí pomocí algoritmů; přestali jsme sami hledat, místo toho googlujeme, neobjevujeme, ztrácíme své schopnosti (např. navigace – orientace = zmenší se, když ji přestaneme používat aktivně)
Digitální diktatura – algoritmy by mírnily emoční extrémy; umělá inteligence x hloupí lidé = větší závislost na algoritmech; analýza našich soukromých dat vede hackery k ovlivnění toho, co nám servírují – př. ovlivní můj hlas ve volbách; algoritmy nebudou mít nikdy vědomí; místo vlastního rozvoje a rozvoje našeho vědomí a potenciálu je degradujeme; degradovaní lidé mohou zneužívat superpočítače (big data) a zpustoší sebe i svět; hrozí digitální diktatura i ohrožení rovností – může podporovat nerovnost, kde by si moc uzurpovala menšina a většina by netrpěla vykořisťováním, ale něčím daleko horším – pocitem vlastní bezvýznamnosti.

4 Rovnost – kdo vlastní data, ovládá budoucnost; stejně jako v těle všechny orgány nemají stejné funkce (končetiny musí poslechnout hlavu), stejně je to i ve společnosti (šlechta x poddaní) – hierarchie byla jako ideál v roce 1900, globalizace přináší snahu o zrovnoprávnění, rovnost. Jedná se ovšem o iluzi – nerovnost mezi národy se zvětšuje, 1 % nejbohatších na světě má polovinu majetku.
Biologická nerovnost – boháči by si mohli koupit zdraví
Nadřazenost si boháč/šlechta nezískal svými dovednostmi, ale právní a ekonomickou diskriminací
Hrozí, že budou supermani proti podřadné třídě homo sapiens
Neměla by data vlastnit agentura algoritmů, která by rozhodovala pro blaho?

5 Společenství - 2017 - Role FB při podpoře světového společenství – komunitární summit – podpora sociálních komunit, spolků… nové nástroje na vytváření sociálních komunit => zneužití dat při světových volbách Mohou sociální sítě pomoci ve tvorbě sociálních komunit? – globální společenství nelze vybudovat dolováním a prodejem osobních dat; nic nenahradí důvěrnou blízkost sourozenců a přátel
Umělá inteligence umí vytipovat smysluplné komunity a tím zvýšit sociální soudržnost; vize FB = využití umělé inteligence k centrálně plánovanému sociálnímu inženýrství v globálním měřítku; algoritmy mohou být novými vládci sociálních sítí
Ztrácíme schopnost rozumět vlastním prožitkům – vše fotíme kvůli likům a zpětné vazbě od ostatních – neřešíme, co sami cítíme, ale co na to řeknou ostatní; odloučení od vlastního těla
Vztahy s on-line přáteli na druhé straně světa jsou na úkor přátel v reálném světě, na úkor poznání sousedů
Pozor na virtuální realitu – možnost zneužití…



Ukázka
Ahoj Dano!
posílám povídku DĚDEČKU, VYPRÁVĚJ dle zadání Nataši (tři fotky). 

Mám taky nápad na úkol:
Vypravěč a bulvární novinář se v hospodě náhodně setkají se starším mužem. Ten jim věrohodně vypráví, že v místní farmaceutické továrně, která za války patřila Hitlerovu osobnímu lékaři Morellovi, se vyráběly kyanidové kapsle pro sebevraždy esesáků a po válce byly sudy s nimi zakopány přímo v areálu fabriky. Tam leží, jako tikající bomba, dodnes.
Poté, co druhý den bulvární noviny otisknou alarmující zprávu o jedech pod fabrikou, ozve se novináři jiný pamětník, který chce uvést vše na pravou míru. Novinář si s sebou k rozhovoru přizve vypravěče a u pamětníka se dozvědí šokující informaci spojenou s důkazem, že všechno bylo docela jinak…
Těším se na příště.



TÉMATA NAŠÍ DOBY: 
(vlastní náměty)
• Změna klimatu – nejen v přírodě, ale i ve společnosti
• Změna hodnot – někteří lidé se pachtí za prací a penězi a neváží si důležitých hodnot (zdraví, rodina)
• Ztráta svobody v důsledku touhy po hmotných statcích
• Sociální klima 
• Handicapovaní lidé mezi námi – jejich životy/vztahy/osudy/sex
• Homosexuální vztahy
• Ekologie – úbytek vody a vliv na životní prostředí/ znečištění ovzduší, vod, země
• Zdraví a zdravý životní styl
• Proměna postavení ženy ve společnosti – feministky versus antifeministky – je dobrá rovnoprávnost žen ve všech povoláních a odvětvích a proč?
• Technický pokrok
• Eutanazie
• Rasismus
• Netečnost/laxnost/nezájem některých lidí o dění kolem nich
• Proměna komunikace – moderní komunikace, které mají vést ke sblížení, naopak často vedou k izolaci a odloučení
• Děti – proměna dětství – hojnost/nadbytek všeho - nic není dost dobré, spousta hraček(většina velmi technických a sofistikovaných), změna trávení volného času, změna stravy, nedostatek pohybu, zdravotní potíže
• Proměna morálky ve společnosti – podvody, korupce, vraždy, nevěra, sex, spory, rozvody
• Umění



Jako správný Hujer jsem si dělala na Loučeni seznam ke všemu, co se četlo.
Mám to chronologicky, občas lidi nepřečetli název, nebo jsem ho nestihla zapsat, tak je mám nazvané pracovně:
Seznam přečtených textů
1. Obraťte taxíky - Marek - E
2. Vítr v zádech - Kačka H. - A+M
3. Kozel - Martin - A+M
4. Osudová zpráva - Jana - A+M
5. Pohádky ve hvězdách - Míša - M+vnuk Luigi
6. Velká cena - Nataša - E+G
7. První kůň - Jasmin - E+G
8. V pravé poledne - Věrka - A+M
9. Kaňka aneb Dům Desdemony (Lucie) - A+M
10. Rodinný oběd - Petr - M+P
11. Paša se vrací - Jitka - P
12. U konce s dechem - Yakeen - P
13. Degradace - Bořík - E+G
14. Chůva - Nataša - E+G
15. Třetí ve hře je ten, co není - Lucka - M+A
16. Osudové jedničky - Marek - E+G
17. Koníčci - Zdeňka - A+M
18. Péče od narození - Míša - A+M 
19. Výjimečný Pascha - Lenka K. - P+M
20. Cestovatel - Bohunka - A+M
21. Zahrada ticha - Jana - M
22. Marie / Tak daleko - Martin - M+A
23. Nečetla - Zuzka k tématu E+G
25. V čele změn aneb Vítězství bez gólů - Katka P. - E+M
26. Alexander a kočky - Věrka - A
27. Soumrak rodu - Pavel
28. Nebe nad Vídní - Nataša - E+G
29. Svítící krabičky aneb Vědma a Chotuc - Nataša - 
30. Interview youtubera - Libor  - A
31. Moje cestování časem - Jitka - A
Lenka K.

Zkratky E, G, M, A, P jsou asi jasné :-)
Pro zajímavost:
Levobočci se objevují jen v povídkách č. 3, 14 a 17. 
Ale například zmínka o jídle, či nějakém způsobu stolování je v č. 6, 10, 11, 12, 14 a 19. Možná by to jídlo mohlo být nějakým spojovacím prvkem... To mě jen tak napadlo :-)
Nataša



Milá Dano,
Děkuji mnohokrát za vřele přijetí ve Vašem kurzu.
Doufám, ze se prvního úkolu na 20/1 zhostim s úctou.
Pokud jde o vas projekt povídek, inspirativní je pro mne Michel Houellebecq a jeho pohled na současného člověka a vize naši budoucnosti. Zrovna jsem si pořídila jeho poslední knihu Aneantir.
Pokud jde o dezinformace, je zajímavá i kniha paní Alexandry Alvarove.
Těším se na lekci.
Vendula



8. lekce studentského dlouhodobého kurzu se Šimonem a Danou 10. ledna 2022

Nejdůležitější je příběh a postavy v něm
Z toho, co zjistíte, použijete jen to nejnutnější a do pozadí příběhu 
Z vaší "rešerše" nepoužijete všechno 
Nezapomeňte na literární pravdu - musí to být uvěřitelné a srozumitelné 
Ani odborník by v dané problematice neměl najít neodpustitelné chyby (příklad že chobotnice má 6 chapadel) 
Kolik času strávíte nad rešerší nechám na vás obecně 
Je lepší oddělit psaní od velkého vyhledávání - dobré je, si o tom nejdříve číst, pár dní zjišťovat - nápady a zajímavosti zapisovat a po čase začít psát a vychrlit to ze sebe, 
Nic moc nepromýšlet, nevymýšlet složitě 
Fantazii se meze nekladou 
Nezapomeňte, to nejupřímnější a nejpravdivější je ve vás
Šimon Pravda


 
"Starší" tvary slov v přirovnáních jsou dobré,
Dva druhy chyb - faktické, napsané
Sofie Epsteinová



1. Psát příběhy z jiné doby 
2. Metafory


 
Metafory a dva druhy chyb
Petr Polák 


 
1.Líbilo se  mi, jak jsme psali metafory:
Jeho chůze zní jako
Hašlerka vypadá jako
Podzimní vítr zní jako
Sebepoznání je jako 
Bolest zubů je jako
Ranní slunce chutná jako
Noční bouřka je hořká jako
Hudba zněla těžce jako
Její hlas voní sladce jako
Přivonět si benzínu je jako
2. Příběh je dobré psát v jedné době (mluvnickém čase)
Klárka Š.


 
Naučila jsem se:
že příběh jde dát do 7 slov 
a že v literatuře jsou 2 druhy chyb.
Ester Káňová   


 
Háček a druhy chyb
Eliška Klímová


 
Háček - věta, která zaujme.
Bavilo mě nastudovat si reálie a pak na jejich základě psát povídku z minulosti. Vybrala jsem si Černobyl.
Linda Hájková 


 
Jsou dva druhy chyb podle Aristotela - faktické a špatně napsané.
Ema Heřmanová  



Víkendový kurz psaní cestopisů 7.-8. ledna 2022






Ahoj Dano, 
děkuji za zajímavý víkend na kurzu. Moc jsem si ho užila a těším se na pokračování.
Naučila jsem se: 
- soustředit se na tři části začátek, prostředek a konec (plus neviditelná čtvrtá část) 
- nepoužívat nálepky, ale vykreslit obrazy 
- nevypisovat úplně všechno, co se děje 
- vždy si uvědomit, co je důležitý a co chci sdělit a touto optikou pohlížet na text 
- titulek a první dvě věty jsou důležitý
- výběrem vhodných slov se dá vykreslit postava nebo prostředí 
- o postavách musím vědět úplně všechno 
- popis by měl navodit představu, v jakém prostředí se příběh odehrává 
- literární cihly 
- sprostý slova používat jen tehdy, pokud tam přirozeně patří
Děkuju 



Co jsem se naučila:
1) Přítomný čas dává ději větší akci a spád než minulý
2) Příběh je možné napsat o 7 slovech
3) Je důležité si při psaní držet hlavní linky ať se píše cokoliv
4) Závěr příběhu zbytečně nezkracovat, aby čtenář neměl pocit useknutého konce
5) Moc přímých řečí škodí
6) Uvozovací věty se dají nahrazovat přímou řečí 
7) Metafory rozzáří děj, ale nesmí jich být hodně. Brát to spíš jako perličku. 
8) Slovesa dávají energii 
9) Správné psaní přímých řečí 
10) Literární cihly - popis, dialog, akce 
Alena Larionová

PS. Dle přání účastníků kurzu posílám odkaz na naše "krabičkové" stránky, kde jsou hned na začátku nejdůležitější informace - kam vozíme, jaké programy máme a jídelníček. Tady je odkaz na kalkulačku, aby se lépe vybíral vhodný program. 



Děkuji za příležitost strávit s Tebou a ostatními psavci skvělý víkend. A už se těším na Loučeň v březnu. Určitě se uvidíme. A poznatky?
Pod tlakem vznikají bezva nápady.
Neodbočuj hned na začátku.
Vyvaruj se trpného rodu, zní úředně.
Kombinuj uvozovací věty, aby to nebylo jen Řekl, Řekla.
Rezonance - poslední věta knihy, povídky, zdánlivě nesouvisí s příběhem, ale dokáže navodit nebo podtrhnout atmosféru.
Osobní zážitek je fajn zpracovat dramaticky, aby čtenář byl vtažen do děje a nebyla to nuda.
Příběh musí být vyvážený (motiv, akce, následek).
Zpětná vazba mi pomáhá naučit se nedělat chyby
Zbytečně nezaváděj děj na jiné postavy, které nejsou důležité (zabij miláčky).
Cestopis je dobré psát s humorem, vypíchnout zajímavý zážitek a od hlavního tématu hned neutéct.
Posílám "šprtí" úkoly.



Nevidomá Petra se svou literární prvotinou
Ahoj Dano,
móóóc děkuju za možnost poznat tě a účastnit se tvých kurzů. 😊
Bylo to super, dozvěděla jsem se pár věcí, který jsem do mýho psaní potřebovala vědět. Něco nového jsem se dozvěděla a naučila, za což jsem ti vděčná:
1. psát se má jen o jedné věci 
2. používat slovesa v nepasivním tvaru 
3. krátké věty prostřídávat se souvětími, která jsou delší 
4. text musí mít tři části: začátek, děj/zápletku a závěr, bajky mají i 4. část = ponaučení 
5. I dialog bez vypravěče může tvořit příběh 
6. poznala jsem, jak se píše popis 
7. Naučila jsem se, jak se píše a co to je „neviditelný dialog“
8. Jak vynechat dovětek za přímou řečí. 
9. co to je metafora a že jí používat po málu 
10. začátek musí být poutavý 
A jak ses mě ptala, jestli bys mi, když jsem nevidomá, ještě nějak mohla na kurzech pomoci, tak mě nic nenapadá, akorát jsem zjistila jeden můj problém.
Tříhodinovka v pohodě. Při tý druhý si už nepamatuju, co se říkalo na začátku dne, a s blížícím se koncem už nejsem schopná se soustředit.
Možná je to obědem, po kterym jsem zvyklá na postel a dvacet....
Ideální by pro mě byly zvukový záznamy z kurzů. 
Jsem KO, ale jdu chvíli popřemýšlet o domácim úkolu = čeho budu psát popis.
Petra Zelenková



Ahoj Dano, 
ještě jednou děkuju za skvělý zážitek a za podporu a budu se těšit někdy zase na shledanou.
A co jsem si odnesla: 
 I. Rovnoměrně dlouhé části Začátek – prostředek- konec
Nebo-li Motiv – akce – následek
Nebo-li Představení – zápletka – rozuzlení
plus 4. neviditelná část (pro žánr – bajka viditelný) – poučení
II. Charaktery představovat příkladem, nikoliv popisem
III. Vyhýbat se pasivním tvarům a knižním výrazům a koncovkám „ící“ atd..
IV. Krátké věty!!! Slovesa posunují děj, přídavná jména a příslovce jej brzdí
V. Neslučovat vtipné psaní s poučením a s bedekrem
VI. Začátek poutavý, neutínat konec
VII. Nehrát si na literáta s květnatým vyjadřováním
Teďuž sedím v práci a mám pocit, že jsem víkend strávila v úplně jiné dimenzi :-)...
Petra Pircová



Časopis Moje psychologie 1/2022 píše o Liborovi
Mila Dano,
vse dobre v roce prevazujicich dvojek Ti preji a dovoluji si poslat neco napsaneho. 
Tentokrate nikoliv ode me ale (nejen) o me. 
Kolecka radosti se zacinaji pomalu ale jiste roztacet.
😉
Krasne dny
Libor Frank



Dobrý den, 
ráda bych se přihlásila na čtvrteční desetidílný kurz online od 3. března - jednou za 14 dní. Také bych ráda, aby moje dcera se připojila ke kurzu on-line pro děti od 12 let. Rády bychom viděly jednu lekci jako ukázku pro dceru. 
A pokud kurz bude dále pokračovat. Je možné, že by několik mých žáků se přihlásilo. 
Prosím dáte mi vědět, zdali bude další kurz? 
Pokud by také pan Pravda, který organizuje kurzy pro mládež, přijal pozvání do naší školy a mojí třídy a na lekce, budu ráda. Píšeme s žáky už hodně dlouho. Nabízím pravidelné učitelské místo tvůrčího psaní - v naší výuce českého jazyka ve škole Heřmánek. Každý týden 2 hodiny - střídají se 3 třídy. 
Děkuji 



Viděla jsem rozhovor s paní Danou Emingerovou v pořadu SAMA DOMA.
Učím češtinu na 2.stupni a tvůrčí psaní mě velmi zajímá. Ráda s dětmi tvořím příběhy.
Přemýšlím, že se sama přihlásím na Váš víkendový kurz.
Líbil by se mi ale také seminář pro mé žáky. Děláte takové kurzy? Jezdíte do škol? Bylo by to skvělé.
Děkuji a přeji krásný den.
Štěpánka Fichtnerová, ZŠ a MŠ Wolkerova, Havlíčkův Brod



Dobrý den,
učím na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích a již několik let administruji tuto soutěž pro Knihovnu Karla Hynka Máchy v našem městě. 
Chtěl bych Vám nabídnout možnost uspořádat kurz tvůrčího psaní v rámci vyhlášení výsledků literární soutěže Máchovou stopou v Litoměřicích. 
Nyní již k nabízenému kurzu.
S porotci soutěže vždy vybereme z každé kategorie (jsou dvě - do 18 let a dospělých) 7-10 nadějnějších autorů a ti v rámci udílení cen získají místo v kurzu tvůrčího psaní. Ten se koná jako celodenní program (9.30-15.00 s pauzou na oběd) v den vyhlášení výsledků soutěže. 
Mgr. Petr Bašus, Litoměřice



Dana a Nataša v SAMA DOMA 

Ahoj Natašo,
Strašně se mi v tandemu s Danou libite, navzájem se doplnujete! 



 Ahoj Dano, Natašo, Yaku, 
Za prvé díky za to, co pro naši společnou knihu a její publicitu děláte, je evidentní, že to pomáhá…😊 
 Za druhé Vám všem třem chci ze srdce popřát, ať je ten rok dvaadvacátý pro Vás šťastný, úspěšný, beze stresů a ať jste zdraví! 
Dano ten projekt „Člověk naší doby“ je opravdu velmi zajímavý a pro mě úžasné téma. 
Jsem moc rád, že jste a těším se, až se zase uvidíme.
Bořík



Ahoj Dano,  
propojuji Tě s Martinou Doudovou, zkuste najít společnou řeč, jejímž výsledkem by mělo být napsání pohádek pro Martinský mlýn. 😊 Mějte hezké svátky 😊 


 
Dlouhodobý on-line kurz 7. ledna 2022 - 6. lekce


Naše diskuse nad tématy ČLOVĚK NAŠÍ DOBY hodně umocnila pocit naléhavosti - nějak se k těmhle současným jevům víc vztáhnout, přiblížit, trochu se vymknout ze zaběhlého způsobu chápání běžného života.
Katka Pospíšilová



Ahoj Dano
přílohou posílám dvě povídky - první se jmenuje PRÁZDNINY, druhá AMORÓZA...
Možná splňují to, co sis představovala do projektu ČLOVĚK NAŠÍ DOBY. V každém případě bych rád znal Tvůj názor na tento můj futuristický "úlet".  
Mám dojem, že doba o které píšu se nemilosrdně blíží...
Jiří Wilson Němec



Když jsem poslouchala při vaření a jiné nezbytné domácí činnosti doporučené Harariho knížky, tak se přiznám, že mi některé vize trochu naháněly husí kůži... a přemýšlela jsem, co bych asi tak o tom dokázala napsat. Snad nejsilněji na mne zapůsobila kapitola o umělé inteligenci, sociálních sítích, a také úvahách o možné nesmrtelnosti vyvolených. Dnešní detabata byla hodně "kořeněná", výživná, a docela mne zaujalo jak téma o dětech "ztracených" v internetu, tak i téma, jaký by byl svět, ve kterém by se setřely rozdíly mezi pohlavími a vůbec lidmi.
Jarka Rymešová



Vše je o úhlu pohledu a jsem ráda, že jsme dokázali diskutovat bez přílišných emocí. 
Ráda se "projektu ČLOVĚK NAŠÍ DOBY zúčastním.



Všeobecně vidí většina lidí budoucnost negativně a chtěli by se konzervovat v době svého mládí.



Dnešní debatou jsi mi vnesla do mysli touhu po snaze předpovědět budoucnost po vzoru Kafky.   


Diskuse o budoucnosti může být nekonečná, ale stejně se to uvidí, až to nastane. Stačí si přečíst knihy o budoucnosti, které byly napsány před x lety... něco je skutečně tak, něco je naštěstí jinak... 
Miluji tarotové karty 😃
Zdena Součková



Ahoj Dano,
tohle jsou témata k projektu ČLOVĚK NAŠÍ DOBY, ke kterým mě inspirovaly Harariho knihy
1. SMYSL ŽIVOTA jedince versus společnosti
2. Proměna společnosti během staletí a porovnání s 20. a 21.stol.
3. Co zůstalo stejné? Po čem touží člověk?
• Přežít? Růst?
• Být bohatý? Honba za ziskem? Poznání?
• Být svobodný? Být spokojený?
4. Jak se mění hodnoty a morálka společnosti?
5. Proč a jak člověk měnil pravidla ve společnosti? K udržení pořádku? Kázně? Ovládnutí větších území? Získání většího bohatství? Proč si každý představuje spokojený život jinak? Co je štěstí?
6. Vize společnosti
7. Nadlidské řády – jsou potřeba, aby fungovala společnost? Fungovala by společnost i bez nich? Jak by takový svět vypadal? Co je ideální svět?
8. Chce se člověk sjednocovat nebo rozdělovat? Co lidi spojuje a co rozděluje?
9. Ovládl člověk přírodu nebo ovládla příroda jeho? Jaký bude vývoj? Budeme umět ovládat počasí?
10. Proč se dějiny opakují ve spirále? Proč se lidé neumí poučit z dějin? Musí to každá generace nebo každá 3.generace zažít sama, aby uvěřila a poučila se? 11. Kam spějeme?
12. Tempo růstu společnosti – kdy nám nebude stačit planeta?
13. Kam povede technický vývoj?
14. Byla věda a vývoj tím pozitivním v dějinách lidstva?
15. Nezahubíme sami sebe?
16. Víra v pokrok a důvěra v budoucnost
17. Je chamtivost prospěšná?
18. Musí být zisk vždy znovu investován?
19. Je nejvyšší dobro hospodářský růst? Je to nové náboženství?
20. Pokud existuje víra v nekonečný hospodářský růst – kde je hranice? Na jiné planetě?
21. Kdy život homo sapiens skončí a jak? Co až dojdou zdroje? A mohou dojít?
22. Žijeme a rosteme na úkor přírody a životního prostředí (planety) – zničíme tím sami sebe? Vymřeme jako dinosauři? Vyvinou se pak na planetě jiné nové druhy? Nebo budeme žít v souladu s přírodou?
23. Žijeme v klidné době – pokles násilí – ani si to neuvědomujeme a obklopujeme se hrůzami. Uvědomuje si, jak dobře se v porovnání s dějinami máme? Vážíme si toho?
24. Jak žít spokojeně a šťastně? Vymyslíme nové náboženství/přístup k životu, které nám to zajistí?
25. Smysl života   
26. Smysl smrti
27. Síla mysli – pozorování a poznání sebe sama, pochopení lidské mysli, sledování vlastních myšlenkových pochodů
28. Sledování vlastních prožitků/emocí – bolest, potěšení, láska, hněv, strach …
• Výzkum pocitů, soustředit se na zkušenost, praktické záležitosti
29. Co chceme předat svým potokům? Pomůže jim naše zkušenost nebo musí mít vlastní?
30. Co může pomoci zachránit naši budoucnost? Věda? Pokrok? Poznání? Může pomoci i literatura?



Akademie ČTK 5. ledna 2022



Letošní zahájení výukové sezóny u nás v Akademii ČTK byl takový malý Dámský gambit.🤩 Jen jsme nikoho na dámském křídle neobětovali, bílí pěšci to vzdali sami...
Martina Vašíčková

PS. Vsichni chlapi onemocněli a ten poslední musel ráno do karantény. A tak jsme psaly i o tom, jaké to bylo před dvěma lety, když se poprvé ohlásil NEZVANÝ HOST...



Moc Vám děkuji za parádní den, byla pro mě čest být u Vás na kurzu.
Připojuji 5 věcí, které jsem se naučila:
1. Jak se dívat na text očima čtenáře
2. Je důležité mít v souladu fakta a hezky psané slovo
Akademie ČTK 5. ledna 2022
3. V textu je důležíté mít tah na branku a dodat potřebnou energii slovům
4.Aristoteles říká: vše, co píšeme má 3 (4 části): začátek, prostředek, konec a bajky mají ještě  ponaučení
5. Sloveso je energií textu



5 věcí, co jsem se dnes naučila
1) Slovesa dávají energii
2) Nikdy nedávat slovní nálepku, ale popsat to, aby si to čtenář nazval sám
3) Shit detektor
4) Vždy si zkontrolovat, zda je jasná hlavní myšlenka - metoda zpětné vazby
5) Perex musí zaujmout
Alena Larionová



Akademie ČTK 5. ledna 2022
Ahoj Dano,
děkuji moc za naprosto úžasný kurz tvůrčího psaní, ze kterého si odnáším, že:
- Méně je více.
- Přídavné jméno bere sílu textu.
- Piš lidsky a pro lidi.
- Přečti si nahlas, co napíšeš.
- Zatím nejsi Hemingway, ale jednou možná budeš.
😀
Posílám vše slíbené a ještě něco málo o veverkách navíc. Naše články doplněné o fotky a obrázky vypadají moc pěkně.
Měj se hezky a doufám, že se někdy opět uvidíme na nějakém dalším kurzu. 
Z Plzně zdraví 
Jitka Karlová



Akademie ČTK 5. ledna 2022
Pět bodů, které si odnáším z jednodenního kurzu 5. ledna:
Literatura by měla vyvolávat emoce a měla by být uvěřitelná.
Je důležité, aby příběh obsahoval motiv, akci a následek a byl vypointovaný, aby to gradovalo.
Po napsání textu bychom si ho měli přečíst a odstranit slova, věty, souvětí, která neslouží textu, jsou v něm nadbytečná.
Slovesa by měla být dynamickým prvkem textu a mohou dát text do pohybu.
Neměla by se opakovat slova, nepoužívat pasivní tvary
Jarka Zajíčková



Chtěla jsem Ti  poděkovat za úžasné školení. Bylo to moc příjemné setkání a hlavně i přínosné. 
S Jitkou jsme se Ti chtěly zeptat, zda by nebylo možné zaslat nám tu Tvoji Učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH. 
Ještě jedenkrát děkuji za vše a přeji klidné dny!
Alena Výborná



Ahoj Dano, 
nezúčastnila jsem se toho zpravodajského sezení, což mě zrovna mrzí. Pod dojmem zadání (reportáž či článek z nějaké akce pro regionální periodikum) jsem už v prosinci připravila zprávu o vánočním koncertě, ale nevím, jestli je to takto ono nebo jestli jsem mimo. 
Díky Hana



Ahoj Dano, 
kombinace Tvých kurzů tvůrčího psaní a výcvikových kurzů mi do života přinesly úplně nové nástroje, jak se dostat blíže k sobě. Díky reakcím lidí na to, co píšu, jsem pochopila, že mám dar ukázat jim něco, co sami neumí vyjádřit. A já bych je to ráda naučila. Protože přesně jak učíš ty nás, psaní je dovednost. Chtěla bych je naučit, jak psát pro sebe tak, aby je to pustilo dál do jejich vnitřního světa, aby získali nový podporující nástroj osobní terapie. 
Začala jsem tvořit on-line kurz terapeutického psaní.
V průběhu kurzu budeme společně vracet slovům jejich skutečný význam. Očistíme je, abyste je mohli postavit na správné místo ve vašem příběhu. 
Slova mají ohromnou moc. Sama o sobě nejsou zlá ani dobrá. Svou energii získají až záměrem, který do nich vložíme. Ubližující slova znovu otevírají naše rány, konejšivá je léčí a uzdravují. Spolu budeme hledat, jak taková slova pro sebe najít. Spousta našich přesvědčení, často nevědomých, vznikla v době, kdy jsme byli příliš malí a závislí na lidech kolem nás. 
Mnoho z nich bylo spleteno omezujícími slovy – nedělej, nemůžeš, nedokážeš. Další přísadou byla slova hodnotící – špatně, pomalu, hlasitě, zbrkle. A tou poslední slova potvrzující – vždycky, nikdy, pokaždé. Takové zaklínání slovy se napojí na magické myšlení dítěte a ono mu uvěří. Vyroste, ale ta slova a jejich prokletí nikam nezmizí. Naopak. Přicházejí opakovaně, aby omezující přesvědčení zpečetily znovu a znovu. 
Důvěra v sebe a svět se schová za jejich závojem. Společným sdílením a vzájemnou podporou budeme hledat cestu, jak znovu objevit onu ztracenou energii magického myšlení, plnou nadšení, odvahy a přesvědčení, že všechno možné. Budeme hledat protikouzla. Správná slova, která nám umožní odložit závoj a vidět skutečně sebe sama. Slova, skrze která najdeme ztracenou důvěru a začneme opět objevovat a tvořit vlastní svět. Začneme psát svůj příběh. .








Milí přátelé!
Dělejte, co má smysl a přináší Vám radost. Obklopujte se lidmi, se kterými je Vám dobře. Otužujte se a moc nelenošte. Když je třeba, podejte pomocnou ruku. Objímejte svoje blízké. Prostě směrujte svou energii tam, kde to stojí za to. A buďte zdraví. 
To Vám přeje nejen v novém roce 2022 
Dana



Ahoj, Dano, 
přeju jen vše dobré s příchodem nového letopočtu. Ježíšek mi nadělil Sapiens od Harariho. Budu číst a přemýšlet o Tvém projektu. Zatím se vidím spíše v té druhé skupině, co si kutá na svých knihách, ale uvidíme... 



DUŠI NESPOUTÁŠ objednáte zde.
Ahoj Dano, 
Duši nespoutáš je za mě jedna z nejlepších povídkovýc knížek Tvých studentů!
Knížky čtu vždycky na jeden zátah, ale tohle jsem kouskovala. 
Najednou je to moc! 
Fakt síla. 
Obdivuji Tě, že jsi na toho kluka měla tolik gtrpělivosti!
Kamila Mašková



Milá Dano,
podzim byl pro mne velice hektický a závěr roku 2021 obzvlášť. Dva literární kurzy s Tebou a jeden, odkládaný víkend s kamarádkou mne doslova zachránily před kolapsem. Posílám povídku Paměť.
Vynasnažím se, aby mi nějaký víkend vyšel a mohla jsem opět jet na kurz.
Radana Vodičková



Za podporu na cestě ke znovuobjevování radosti z psaní děkuji Daně Emingerové 🌹 a jejímu kurzu Psaní podle Lustiga. Na webových stránkách tam najdete moje texty, které Dana vybrala ke zveřejnění, což mě velmi těší a zároveň motivuje k dalšímu psaní. Založila jsem ❤️ Čtenářský klub "Hřeším životem" ❤️, který je svobodným prostorem pro všechny, kdo tvoří svůj vlastní život. Ve skupině jste kdykoliv vítáni. ❤



děkuji za přání do nového roku.
Jsem vděčný, že se naše cesty v roce 2021 zkřížily a moc si vážím energie, kterou jsi mému psaní na kurzech věnovala.
Ve svých 44 letech jsem konečně mohl nahlédnout blíže do světa spisovatelů a jsem rád za všechny Tvé připomínky a rady, které jsi mi dala. Posunulo mě to dál a věřím, že jednou se budu psaní věnovat naplno.
Pracuji na nové knize, ale jako odreagování píšu povídky, ve kterých zkouším nové věci. A jako poděkování bych Ti rád jednu věnoval.
S úctou a přáním štěstí, zdraví a další energie do roku 2022



Ahoj Dani,
dnes jsme četla Tvůj Novoroční zpravodaj, díky. 
Na knihu Kraď jako umělec doporučovanou Natašou, mrknu. Před chvílí jsem jí psala, abych poděkovala za její kurz. Nataša je skvělá lektorka. 
Mějte příjemné a inspirativní dny 
Jana Bednářová



Zdravim, mavam z krasneho Českeho Krumlova a dekuji za Novoroční zpravodaj. Hezky jsem si pocetla a v únoru se tesim na videnou...) 
S pranim vseho nejnej
Jaroslava Dominova



Dík za Vánoční zpravodaj. Na tu výstavu Arnošta Lustiga do Libně si určitě zajdu.
Irena Lahodná




Milí psavci,
přeju Vám krásné a pohodové Vánoce. Děkuji Vám za nápadité příběhy, kterými plníte náš unikátní povídkový web Psaní podle Lustiga. 
Arnošt se na nás určitě shora směje a těší ho, jakou máme na kurzech vždycky pohodu, legraci a stále se všichni vzájemně obohacujeme.
A protože i mně je s Vámi moc dobře, tak jsem pro každého z Vás vepsala do knihy malý vánoční dárek. Můžete ho uplatnit do konce ledna na všechny kurzy v první polovině roku i při nákupu voucherů pro své blízké. 
Těším se na Vás v novém roce
Dana



Milá Dano, 
děkuji za přání a Novoroční zpravodaj. Samozřejmě se ráda zúčastním Loučeně a už teď se těším. Ráda bych na kurzu zpracovávala své cestopisy do knihy. Minulý týden jsme se vrátili z Panamy a Kostariky a bylo to zajímavé, i kyž trochu jiné, než jsem zvyklá. Těch zvířat tam není tolik, co se uvádí, ale když jsme byli několikrát v Africe, tak se to dá předpokládat, že to tak bude. 
I moje rodina vám všem přeje hezké Vánoce i celý rok a zdraví, což opravdu v této době není žádné klišé, ale opravdu nutnost.
Bohuna Kopřivová



Ahoj, 
nejdříve jsme byly několika klubky vlny, hopsly jsme na jehlice, dráty kmitaly jeden o druhý, hladce a obratce.
Byla z toho pravá a potom levá. 
Šupsly jsme  do obálky jako do spacího pytle a s ostatními balíky jako ve spacím voze jsme putovaly z Chrudimi až do Prahy. 
Dano, mrkni na nás. 
Že jsme krásné, viď? 
A jak jsme hřejivé. Hřejeme na nožkách, abys mohla vymyslet krásné příběhy, které zahřejí čtenáře a Tvé psavce u srdce. 
Tak pa v roce 2022.
Tenhle sentiment za nás napsala 
Radka z Chrudimi



Kdy jste naposledy cítili mrazení po těle při poslechu hudby, ztratili pojem o čase na túře v horách, vnímali zrychlený tlukot svého srdce v objetí druhého člověka, nebo jste v práci pocítili opravdové zapálení či uspokojení?
Jsou to prchavé prožitky, kdy člověk a svět kolem něj spolu rezonují. 
Máme pocit, že se nás svět určitým způsobem dotýká. Cítíme zvědavost a vášeň. Vnímáme, že naše existence a konání mají nějakou odezvu v našem okolí. Nemáme nad tím plnou kontrolu, nejčastěji to přijde, když to nečekáme.
Poslední 8. lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 22. 12. 2021
Podle německého sociologa Hartmuta Rosy podobné zážitky - ostrůvky rezonance - bytostně potřebujeme. Ale najdeme je, jen pokud zpomalíme – v životě, v práci, ve vztazích. Když totiž nerezonujeme, tvrdí Rosa, můžeme skončit s depresí či syndromem vyhoření.
Dobrý autor by na rezonanci - tuto prchavou esenci - měl myslet. Myslete při psaní na čtenáře! Rezonance přichází nejčastěji na konci příběhu. Umožní čtenáři, aby se zorientoval v tom, co bylo řečeno. Kdy pochopí, co četl. Je to jako čas na přemyšlení a pochopení celého příběhu. I když ta konkrétní slova či věty s příběhem nemají vůbec nic společného. Čtenář během rezonance dopisuje příběh, dostává čas, aby se vžil do jiného života. V tom je kouzlo. A mistr spisovatel v povídce resonanci vždycky má.
Jako příklad James Joyce, který má ve své sbírce Dublinané povídku Mrtvý. (Uč. Str 13 ) 
Joyce popisuje, jak sněží nad Irskem, zatímco čtenář přemýšlí o ženě, která se rozplakala, proč je mokrý polštář a proč její chlap na začátku zuřivý a pak najednou projeví porozumění.

Mysticsartdesign
Úkol: Prolistujte své oblíbené knížky a podívejte se, zda na jejich konci objevíte nějaké krásné rezonance...

Mario Puzzo, Kmotr:
Omilostněná prosebnice, očištěná od hříchu, sklonila hlavu a sepjala ruce nad zábradlím oltáře... Pak s hlubokou a z hloubi duše pramenící touhou uvěřit, být vyslyšena, odříkávala modlitby za spásu duše Michaela Corleona...

Francis Scott Fitzgerald, Velký Gatsby:
Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Dnes nám unikla, ale nevadí - zítra doběhneme rychleji, rozpřáhneme paže dále... A jednoho krásného rána- A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.
Nataša Richterová 



Tradiční literární večer v Divadle Dobeška a další události ve Vánočním zpravodaji
Foto Monika Dvořáková

Vážená paní Emingerová,
děkuji za fotky z křtu na Dobešce. Byl to hezký večer. 
Stále se v našem státě mluví o tom, zda rozšířit kapacitu jaderné elektrárny v Dukovanech a kdo to má udělat. Po předmětném večeru, myslím jednoznačně, že rodina Emingerových pod vaší taktovkou.
S pozdravem Pavel Pafko



Tvůrčí skupina Rozmazlení v divadle Semafor 7. listopadu 2021

Křest knihy VYDŘI-DUŠI  6. října 2021
Jak psát anotace Vašich budoucích knih:

Co není anotace?
Nepleťte si anotaci s recenzí. 
Recenze je delší text, rozbor vašeho díla a jeho hodnocení, které se objeví v tištěných médiích nebo na webových stránkách knihkupectví či knižních blogerů. 
Autorem recenze bývá profesionální novinář, kritik, publicista… 

Křest knihy 10. dubna 2019

Co je anotace?
Krátké a výstižné představení vaší knihy tak, aby upoutalo pozornost redaktora / vydavatele / čtenáře. 
Stručně v něm představujete, o čem váš příběh vypráví – žánr, postavy a krátce zápletka. 
Hlavním cílem anotace je zaujmout, upoutat pozornost. Je to marketingový text, reklama na vaši knihu. Tento kratičký text může rozhodnout o tom, zda se nakladatelství či čtenář bude vaší knihou dále zabývat. 

Kde ji budete potřebovat?

1/ Pro distributora. Na základě anotace distributoři odhadují, jak se bude kniha prodávat a podle toho si objednávají počet kusů na sklad.

2/ Vyskytuje se u všech popisů knihy v internetových obchodech, popisuje knihu v knižních databázích a často se dává na zadní stranu knihy, aby zájemce přeměnila v kupujícího.

3/ Na zadní obálku Vaší knihy.

4/ Pokud pořádáte crowdfundingovou kampaň (Startovač, HITHIT, Donio…), bude anotace jedna z prvních věcí, kterou musíte mít. 


Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga


Jak napsat anotaci?
Anotace musí být napsána lákavě, avšak pravdivě! 

Nalákat na něco, co v textu nakonec nebude, se nevyplácí, protože dílo si čtenáři přečtou s určitým očekáváním, které obdrželi právě v anotaci. 
Jde o reklamní text, který se řídí spíš psychologií prodeje než čímkoli jiným. Je dobré se poradit s někým, kdo se zabývá marketingem, popř. sepsání anotace zadat. Ale vy znáte svou knihu nejlépe! Proto je dobré vytvořit alespoň koncept anotace.
Anotace nesmí prozradit, jak příběh dopadne, aby měl čtenář zájem si knihu přečíst a dozvědět se to. Můžete však zmínit, jaká zlomová či krizová situace v knize nastane, aby to v čtenáři posílilo zvědavost.

Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga

Tip: Zkuste anotaci začít otázkou, která pomůže čtenáře patřičně navnadit.

Pro inspiraci odkaz na anotace knih Dany Emingerové a Rozmazlených


ŽELEZNÝ DĚDEK Ireny Lahodné


 
Co by měla obsahovat?
- o jaký se jedná žánr
- v jaké době se příběh odehrává;
- kdo je hlavní postava/-y;
- jaká je hlavní zápletka.
- neměla by obsahovat klišé typu „kdo lže, ten krade“ nebo „láska hory přenáší“


Duši nespoutáš
Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga

Můžete doplnit:
- Co je na knize nejzajímavějšího a čím je jiná, než ostatní podobné knihy? Jaké oproti nim nabízí výhody?

- Co kniha čtenáři přinese, jakou jeho potřebu uspokojí? Podívejte se na to z pohledu čtenáře. Jakou potřebu byste museli mít vy, aby vás kniha zaujala a koupili jste si ji, kdybyste nebyli jejím autorem?

- Obsahuje kniha odpověď na nějakou neobvyklou otázku? Obsahuje nějaké tajemství? Najděte absurdní momenty, neobvyklé situace, nečekaná rozuzlení. Položte otázku, která vzbudí zákazníkovu zvědavost, nakousněte napínavé téma a nechte ho nedořešené.

- Je něco mimořádně zajímavého na autorovi, na procesu, jakým kniha vznikala nebo třeba na vzniku původní myšlenky?

- Je to spíš marketingový než umělecký text. Proto se neostýchejte knihu pochválit a vyzdvihnout její kvality. Ale pozor, neměla by obsahovat jakékoli subjektivní informace ("Úžasná kniha, stojí za přečtení, nebudete litovat... apod.)

- Je naprosto zásadní si ujasnit, co je na knize jedinečné. Co čtenáři dá, proč stojí za to si ji přečíst. S tím pak můžete pracovat nejen v anotaci, ale i v dalších textech na stránce s předprodejem. A po vydání třeba v rozhovorech s novináři.

- Představte si cílovou skupinu, která bude vaše texty číst. Zkuste se na text, který tvoříte, dívat očima potenciálního čtenáře. Zaujme jeho pozornost? Bude pro něj srozumitelný? Hovoří jeho jazykem? Jsou pro něj sdělované informace důležité?
Rozsah anotace: 5 – 10 řádků (zhruba 450 až 550 znaků)
Nataša Richterová




Hned na úvod budu citovat: „Nejméně umělecké, jehož nejvíce básníci užívají z nouze, jest poznání podle znamení. Další je to, které vymyslil básník, nikoliv čeho vyžadují souvislosti událostí. Třetí druh poznání vychází ze vzpomínky, čtvrtý z úsudku. Ze všeho nejlepší poznání je, když vzniká z pravděpodobných událostí překvapení.“
Právě jste slyšeli citaci Aristotela. Jestli jste z toho poněkud zmatení, jste na tom stejně, jako já. Zní ten text na první poslech jako hotentotština. A tak se pokusím tu nesrozumitelnost rozklíčovat.

ARISTOTELES nám předkládá pět nejlepších způsobů dobrého psaní:
1. Představení charakteru v akci
2. Rozpoznání
3. Vzpomínku
4. Umělé řešení
5. Popis

Pojďme na to odzadu. Tedy ze všech dobrých způsobů psaní od toho nejméně dobrého k nejlepšímu.

Poznání podle znamení není nic jiného než POPIS. Slavní spisovatelé využívají metodu popisu s různým důrazem. Zatímco King používá popis jen jako nutný rámec, do něhož pak vkládá svůj příběh, Gardner dává popisu větší význam. Považuje ho za jednu z důležitých cihel pro stavbu dobrého díla. Jeho cihly se střídají: popis, dialog, akce. Literární vyprávění se popisem zpomaluje a dialogem zrychluje.

Čtvrtým způsobem dobrého psaní je UMĚLÉ ŘEŠENÍ. Tenhle způsob autor používá tam, kde si s řešením neví rady. Tehdy přichází takzvaný „zásah shůry“. Nebo jde o předem daný záměr. Nejčastěji se s ním setkáváme v pohádkách. Zlatá ryba, kouzelný dědeček, pomoc mravenců, ptáků a podobně. Americký autor detektivek Raymond Chandler napsal: „Není nic snazšího: když vám příběh začne kysnout, přiveďte na scénu chlápka s pistolí.“

Třetím nejlepším způsobem jsou VZPOMÍNKY. Uvádějí v život zapomenuté příběhy, které dávají ději život a budoucímu ději smysl. Vzpomínky vyvolává třeba právě probíhající děj. Paní, asi maminka, má potíž s kočárkem, který chce dostat do autobusu. Pozorovateli se vybaví situace z dřívějška – vzpomínka, kterou sám zažil. Tuhle vzpomínku do příběhu použije a možná mu pomůže rozvinout (posunout) děj dále. Vzpomínku může vyvolat cokoli. Vůně, staré sešmajdané boty, odřený loket, něčí řeč. Může to být i melodie, západ slunce, prostě cokoli.

Druhým nejlepším stupněm dobrého psaní je ROZPOZNÁNÍ. Arnošt Lustig vymyslel příklad o třech vojácích, kteří útočí na kulometné hnízdo. Když ho nedobydou, kulomet bude kosit palbou všechny další vojáky v rojnicích za nimi. Vojáci postupují a kulomet začíná střílet. Zabije prvního, vzápětí padne druhý a ten poslední – třetí – rozpozná, že nyní je řada na něm. To jsou silné momenty. Autor dopomáhá čtenáři pochopit, co přijde, a ono to pak opravdu přijde. Jinou variantou téhož je otevřený konec, kdy si čtenář musí uvědomit, co bude následovat, i když se o tom již nepíše. Text v tom místě často končí třemi tečkami.

PŘEDSTAVENÍ CHARAKTERU V AKCI je tím nejlepším způsobem dobrého psaní. Neříkat: „Ten je blbej, ten je mazanej, ten je chytrej,“ nýbrž popsat v akci jejich jednání. Z akce charaktery postav samy vyplynou. Mafiánů, těžce nemocných, zamilovaných, pracovitých aj.
Učebnice uvádí typický příklad představení charakteru v akci: Kluk svádí dívku. Slibuje jí hory doly, tvrdí, jak ji šíleně miluje. Oblbne ji a ona ho pustí do svého pokoje. Už jsou svlečení, když v domě začne hořet. Kluk si uvědomí, že jde o život, popadne své oblečení a uteče oknem. Nebohá dívka uhoří. Z toho vidíme, že dívka byla hloupá, když se nechala ukecat, a že kluk ji vůbec neměl raději než sebe, jak prohlašoval. Šlo mu jen o to ji svést.

Všechny uvedené způsoby dobrého psaní je užitečné v díle kombinovat. Dobře namíchané ingredience těchto způsobů jsou, při správně zvoleném množství, stejně jako u skvělého receptu na chutné jídlo, zárukou úspěchu. Samozřejmě, že nejdůležitější je samotný příběh, jeho námět, zápletka, pointa. O těchto aspektech bude řeč v dalších dílech kurzu.



Můžete objednat zde
Dřina za stránkami - referát podle 
rozhlasové nahrávky Antikvariát Břetislava Rychlíka (1991)
Proč člověk tvoří? Proč má potřebu vydávat ze sebe to nejlepší?
Je to výzva. Jakési vnitřní puzení. Arnošt Lustig v této souvislosti mluví o kovářovi, který cítí výzvu v kusu železa, které chce pokořit. Po náročné fyzické práci se mu to povede a následuje radost. To samé platí i pro spisovatele a vlastně obecně pro celé lidstvo. Proč děláme cokoliv z toho co děláme? Umělecké nutkání vzniká a je burcované právě tady tou výzvou. Psaní – a tvoření jako takové – bolí. Ale poskytuje umělecky založenému člověku životní náplň, smysl.
Celý tvůrčí proces podle Lustiga začíná touhou. Chutí zpracovat určité téma. Letmá myšlenka. Postava, která nám z čista jasná vyvstane v hlavě. Potřeba sdělení.
Na začátku je tedy chuť. Potom ale následuje dřina. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale dřina je to vždycky. Člověk tvoří zpravidla v bolesti. Neustále se musí potýkat s různými vnitřními i vnějšími vlivy. Stojí mi to za to? Je to dostatečně dobré? Nezvládl bych to lépe? Nezvládl by to lépe kdokoliv jiný? Je to tvoření něčeho z ničeho a to se bez těžké práce neobejde. Ať už se jedná o práci řemeslnou nebo o práci se sebou samým, kterou tvorba vyžaduje.
Neexistuje dobré psaní. Existuje jenom těžké přepisování, tříbení.
V této souvislosti nám může být dobrý příkladem Hemingway. Je důležité zbytečně neblokovat představivost a hodit na papír příběh tak, jak k nám přijde. Krkolomná práce přichází až záhy - při následných úpravách. Podle Hemingwayovy metody bychom se měli na text podívat znovu a mnohem kritičtěji. Vše co je navíc, nemilosrdně vyhodit. A to i přesto, že tu větu prostě máme fakt rádi a fakt se nám povedla. Pokud nemá smysl, pryč s ní. Je to práce s pokorou a vlastním egem. U Hemingwaye je, výsledkem takovéto práce s vlastním textem, výrazné zkrácení a zhuštění děje. Jeho tvorba bývá často spojovaná s takzvanou metodou ledovce, která je v rámci středoškolské výuky často omílaná - Hemingway naznačuje, přibližuje, ale velkou část látky si čtenář dotváří sám na základě podnětů, které dostává. A o to je potom zážitek z příběhu silnější, protože je nám vlastně ušitý na míru - respektive, my si ho na míru došijeme sami.
Ilustrace: Martin Šugár, Fakulta designu a umění v Plzni
Úsilí, škrtání a pochybnosti jsou součástí tvůrčího procesu a jsou nezbytné proto, abychom se vybičovali k tomu nejlepšímu. Podle Lustiga by ale všechna ta dřina měla zůstat skrytá. Úkolem autora je si těžce odpracovat to své a ven vypustit jenom “špičku”. Zbytečně neukazovat pot. Naše psaní by se mělo číst s lehkostí, jakoby to z nás prostě vypadlo na první dobrou. To je všechno co čtenář potřebuje. Nepotřebuje vědět, kolik času nad knížkou autor strávil. Kolikrát ji po sobě musel přepisovat. A i když je spisovatel někdy v pokušení se kolem sebe ohánět těmi hodinami a hodinami strávenými s tužkou v ruce, je to jen další cvičení pokory, která je k tvoření nezbytná. Důležitý je výsledek a to, jaká cesta k němu vedla, je vedlejší. Kde ale na tu těžkou práci hledat odvahu? Kde sebrat odvahu a kuráž stvořit celý svět na prázdnou stránku? Lustig tvrdí, že statečnosti často předchází stud. Něco se nám úplně nepovede, ale my místo toho, abychom se na všechno vykašlali, po menší krizi znovu ucítíme to známé pnutí. Vnitřní přesvědčení, že to přece umíme udělat lépe. A znovu se dostáváme do začarovaného kruhu. Perpetuum mobile. Něco vytvoříme, dokončíme, víme že by to mohlo být lepší, cítíme tu výzvu pokořit látku i sami sebe a my se znovu pouštíme do té nesmyslné dřiny, která, ale dává smysl našemu vlastními bytí.
Anežka Nováková, Fakulta designu a umění v Plzni




Dobrý večer,
Arnošta jsem celoživotně ctila, poprvé naživo jsme se potkali na první porevoluční Chanuce na obci - měl stůl vedle nás, byl jako vždy vtipný "k sežrání", vůbec všichni si nemohli dosyta užít těch, se kterými se mnohá desetiletí nemohli vidět, takže dlouho po konci všeho byl hustý dav v předsálí a ne a ne vyjít před radnici...Arnošt mne vzal kolem ramen se slovy:"Víš, jaký je rozdíl mezi Angličanem a Židem?...Angličan odchází, aniž se loučil, Žid se loučí, aniž by odcházel.." Moc na něho myslím, moc chybí.
A vůbec mne napadá, že my dvě jsme se musely často míjet stejným prostorem, teprve pátý rok jsem z Prahy odejita na Vysočinu, kde jsem zakoupila nejstarší domek býv.polenského ghetta...
Moc Vás zdravím a těším se
Anna Mirjam Wagnerova



Dana a Nataša 1. prosince 2021 v televizním pořadu SAMA DOMA 








Dobrý den paní Emingerová,,
je mi třicet čtyři a od svých deseti let jsem zcela nevidomá. Mám oslabenou levou stranu těla a jsem epileptik. To vše po nepovedené operaci nádoru na mozku. Mezi moje koníčky patří mimo jiné i literární tvorba…
Píši na počítači, který má nainstalovaný software, který mi počítač ozvučuje - říká mi co píši nebo na kterou položku na ploše, v dokumentech či v menu vstupuji. Případně že jsem stiskla ENTER nebo jak velký je odstavec udělaný tabulátorem, zda jsem zmáčkla klávesovou zkratku pro zapnutí či vypnutí tučného písma, kurzívy nebo kam jsem text zarovnala. 
Jako malá jsem začínala básničkami, protože mě bavilo hledat slova, která se rýmují, Postupem času jsem přešla na psaní dětských povídek, které bych psala do dnes, kdybych neměla pocit, že jsem vyčerpala témata – zkrátka není inspirace a nápady na další
Postupem času vznikla příběhová prvotina, kterou je románový příběh, který když jsem dala v původní verzi přečíst češtinářce na střední, přišla pro mě s šokující otázkou: „Petro a nechtěla byste to vydat?“
Díky neserioznímu vydavateli tenkrát sice knížka nevznikla. Její příběh je spíše na osobmí vyprávění, než na dlouhé rozepisování. 
Po jeho dopsání jsem se začala věnovat povídkám, ve kterých všechna slova začínají stejným písmenem. Minulý rok před vánoci mi povídky vyšly knižně (vlastním nákladem) a ač jen distribucí z vlastní ruky knížce nastal čas nutných dotisků – zájemců o ni přibývá.
Před chvílí jsem doposlouchala díl pořadu SAMA DOMA, kde jste byla hostem a zaujala mě zmínka o vašich kurzech tvůrčího psaní.
Ráda bych se zeptala, jestli děláte vaše kurzy i v Praze a případně jaké jsou podmínky pro účast na nich. 
Předem moc děkuji za odpověď. 
A jsem s pozdravem
Nevidomá slečna Petra Z.



Dana a Nataša 1. prosince 2021 v televizním pořadu SAMA DOMA u Ester Janečkové
Jako vždy úžasné!  Gratuluji!
Standa Forejtek



Ahoj Dano,
moc gratuluji k dalším knižním dětem. 
Před chvílí jsem doposlechla, dodívala záznam z ČT 1. 
Byly jste skvělé, dámy, všechny tři.
Jana Bednářová



Ahoj Natašo, Dano,  
dnes jsem se podíval na SAMA DOMA a byly jste fakt skvělé! 😊 U Dany bych bezchybné a příjemné vystoupení očekával a je s jejími zkušenostmi víc samozřejmé, ale Natašo, Ty jsi byla úplně stejný profík v projevu (jak forma, tak obsah), klobouk dolů! A díky za výbornou propagaci naší knížky. 
Bořek Beránek



Dana (minulý čtvrtek): „Mám dobrou zprávu! Mohly bychom jít do SAMA DOMA povídat o knížce a o kurzech! Šla bys se mnou?“
Paráda! Jasně, že šla! 
Předpokládám, že mám spoustu času si rozmyslet, co na sebe, protože program do takového pořadu se určitě dělá na mnoho týdnů dopředu! 
Musím si taky nechat zastřihnout mikádo a pleť už volá po kosmetice! 
Hmm, to bych mohla ještě stihnout shodit ty špíčky, protože čočky v přístrojích jsou děsně zákeřný! Fotoaparát přidává dvě kila, ale kamera pět!!!

Dana (minulý pátek): 
„Tak ve středu v půl dvanáctý na Kavčích horách!“
Cože, mám na všechno jen pět dní? Vyhlašuju poplach!
Za prvé: Nemám co na sebe!
Za druhé: SOS kadeřnici! 
Ne, týden to nevydrží, jdu do televize!
Za třetí: SOS kosmetičce. 
Ano, spěchá to, budu v televizi!
Za čtvrté: Nemám co na sebe…

... a jak to nakonec dopadlo, můžete vidět zde
Děkuji úžasné Marii Reichl za pohotovst pleťovou a Terezce Bubnové za pohotovost vlasovou!
A samozřejmě Daně, za to, že mě udržuje stále ve střehu!😘
Nataša Richterová, Povídky z kabelky



Ahoj Dano a Natašo!
Mluvily jste v telce krásně a slušelo vám to. Gratulace :)
Irena Lahodná



Kdy jindy, nez kdyz jsem chvili SAMA DOMA, je lepsi moment zaposlouchat se do vaseho povidani? 
Krasne! Mile! Inspirativni! Velka gratulace
Oli Nesporova



Můj muž nepatří mezi lidi, kteří se snadno nadchnou, ale paní Emingerové se to podařilo... 
Ta pozitivní emoce mě v jeho podání potěšila a okamžitě mi naskočilo, že osobní setkání a kurz by mohl být krásný vánoční dárek.
Renata Doleželová



Dobré odpoledne,
před chvílí jsem viděla rozhovor s paní Danou Emingerovou v pořadu SAMA DOMA.
Učím češtinu na 2.stupni a tvůrčí psaní mě velmi zajímá. Ráda s dětmi tvořím příběhy.
Přemýšlím, že se sama přihlásím na Váš víkendový kurz.
Líbil by se mi ale také seminář pro mé žáky. Děláte takové kurzy? Jezdíte do škol? Bylo by to skvělé.
Děkuji a přeji krásný den.
Štěpánka Fichtnerová



Příjemné povídání.
Pavla Smitková



Ahoj Dano!
Viděl jsem ten pořad SAMA DOMA
Díky, děláš pro mě strašně moc. 
Koupil si mou knihu Duši nespoutáš v Divadle Dobeška? Asi bída během covidu, co?
Martin Tomášek



Dobrý den, paní Emingerová,
díval jsem se v týdnu náhodou na SAMA DOMA a rozhodl jsem se Vám napsat. 
Psaní je mým dlouholetým koníčkem. Jako muzikant jsem nejdřív začal psaním textů a později jsem zkusil napsat nějakou povídku. 
Můj dosavadní život byl docela pestrý, navíc dokážu se zaujetím pozorovat svoje okolí a vidět v něm spousty zábavy a komiky. Tudíž o témata k psaní nemám nouzi.
Samozřejmě, že jsem svoje výtvory dal přečíst nejužšímu okruhu známých a setkal jsem se s pochvalou a uznáním, ale přece jen bych rád znal názor odborníka a měl možnost se dál posunout. Moje vysněná profese je totiž psaní.
Ladislav Kožený



To se opravdu povedlo.
Milena Kuchařová



Krásně jste mluvily, dámy. 
Irena Pokorná



Moc Vám to, holky, slušelo.
Míša Štěpánka Sedláčková



Sluší vám to, děvčata a krásně povídáte. 
Lenka Konopásková, Jitka Zahradníková



Moc krásné a reprezentativní ! Díky za to, jak vše děláte, milé dámy.
Libor Frank 



Vážená paní Emingerová,
s mojí kolegyní Radkou R. jste se domlouvaly na kurzu šitém na míru pro naši firmu. Jeho cílem je pomoci při tvorbě zaměstnaneckého časopisu, aby byl čtivý a zajímavý. 
Od poslední konverzace uplynul kvůli covidu více než rok a já se na Vás obracím s dotazem, zda byste měla znovu chuť pro nás kurz připravit.
Aneta B.



7. lekce dlouhodobého kurzu - Dana a Nataša 16. prosince 2021

Moc vás zdravím, milí psavci!
Děkuji za vaši práci během celého kurzu! Mám velikou radost z vašich pokroků a věřím, že v psaní vytrváte. V závěrečné hodině jsme si povídali o tom, jak je důležité editovat texty, jak na revize a na autorskou slepotu. Dále o literárních vzorech a pracovně spisovatele.
Zároveň bych Vás ráda pozvala na pokračování pro pokročilé. To nejcennější, co kurzy nabízejí, je komunita podobně naladěných lidí se společným zájmem, kteří vám a vašemu dílu věnují svůj čas, pozornost a zpětnou vazbu. Vylepšíte techniku psaní a vybrousíte svůj styl. Budete se podrobněji zabývat různými nástroji spisovatele, které jste se naučili v kurzu pro začátečníky. 
Jako pokročilý můžete pracovat na své knize a své dílo na kurzech konzultovat. K tomu, jak dostat knihu z hlavy na papír vám předáme užitečné a praktické informace. Podělíme se o své zkušenosti s vydáváním knih. 
Máte možnost účastnit se autorského čtení, které pořádáme dvakrát ročně v Divadle Dobeška. 
Navíc členy naší komunity si hýčkáme nejen mnohem výhodnějšími cenami, ale i účastí v projektech, kde jsou výsledky práce okamžitě vidět. Takovým příkladem jsou třeba literární dílny na zámku Loučeň, během níž píšeme scénky, které se hrají při prohlídkách.
Nakonec prosím, zašlete příběhy z poslední lekce, protože se vám moc povedly! Opravdu jsem na vaši práci pyšná! 
Ať máte krásné Vánoce a nadcházející rok 2022 přivítejte s radostí a odhodláním prožít si ho podle svých představ!
Nataša Richterová



Líbily se mi Vaše tři věty pro filmového producenta. 
Dobře si všichni poradili i s údernějším textem na knihu o čerstvě rozvedené mamince tří dětí.
Vyprávění vánoční hvězdy nás pak krásně vánočně naladilo...
Eva.



Ahoj Dano!
Tvůj příběh o stoletém dědečkovi je půvabný... můj pradědeček žil také jedno století a také neměl s kým chodit na srazy. Život je krátký, je potřeba v něm dělat velké věci.. a to ty děláš!
Velké díky,
Bára Roušarová



Otázkou „Co je člověk?“se zabývají lidé odpradávna.
Wikipedie říká, že člověk rozumný (Homo sapiens) je jediným žijícím druhem rodu Homo. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je rovněž bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury.
To v podstatě jinými slovy popisuje totéž, co objevili staří Řekové – že člověk je to, co si o sobě myslí, co si myslí o něm ti druzí, co dělá a čeho se domůže. Čím více získá bohatství, tím je lepší člověk – pokud ho získá poctivě. Židé doplňují další rozměr – jak daleko má od srdce ke kapse a od kapsy k srdci a jak dlouho se dokáže hněvat. Křesťané dále přidávají rozměr odpuštění.
Důležité ale je, aby autor v každém svém psaní objevil o člověku něco nového. Každý autor je tak trochu filozof.
Spisovatel není člověk, který píše, ale ten, který postihne typické rysy či postavy své doby =>Don Quijote –prototyp věčného snílka, Gogolovy Mrtvé duše – charakter podvodné společnosti, kde lidé nehrají žádnou roli a hlavní je, co rozhodne vrchnost, Kafka – předpověděl dobu, ačkoli sám nedopsal jediný román – Proces sestavil Max Brod z jeho fragmentů – objevil, že všechny instituce, které člověk vymyslel, aby mu sloužily, se nakonec obrátí proti němu.
Pokud najdeme typ člověka své doby, jsme spisovatelé bez ohledu na to, jestli jsme dobří stylisté či nikoli. 
7. lekce dlouhodobého kurzu se Šimonem 20.12.2021
Číst Kafku znamená číst o hrdinech naší doby – o utlačených, postižených úzkostí z budoucnosti, z hrůzy, co člověk může udělat člověku, nemožnost dosáhnout spravedlnosti. Kafka umně balancuje na hraně mezi humorem a tragédií (bizarní proměna člověka v brouka spolu s úředním jazykem vytváří zvláštní napětí). Na něm pak v roce 1949 Orwell postavil svůj román 1984, kde předpověděl velkého bratra a absurdity komunismu.
Důležitá pro nějaký posun, změnu, bývá mezní situace. Ta nastává, když přijde něco drastického, hluboká ztráta či neštěstí, které rozbije náš svět. V takové chvíli se setkáme se smrtí (tělesnou či duševní) a může se po opuštění egoistické mysli zrodit náš nový svět. To nejhorší, co nás v životě potkalo, se může s odstupem času stát tím nejlepším, co nás kdy potkalo. Ne nadarmo existují rčení „co tě nezabije, to tě posílí“, „všechno zlé je k něčemu dobré“… Vždy záleží na úhlu pohledu.

Staří Řekové tvrdili, že člověka určuje dobro a zlo. Aristoteles podle toho ve své Poetice (kterou mimochodem Lustig považuje za základ) rozdělil literární žánry na tragédii a komedii
• Tragédie – věci horší než zlé = neštěstí, které lidi potká, aniž si ho zaslouží, proto hrdinu litujeme, zároveň se bojíme, aby totéž nepotkalo nás
• Komedie – legrace, která neubližuje, laskavý posměch; část věnovaná komedii se nedochovala
• dle filmařů je humor otázkou vzdálenosti – uklouznutí na banánové slupce z dálky je legrace x zblízka vidět ublížení k smíchu není Shakespeare později spojil oba žánry a vznikla
• Tragikomedie – smutný příběh, kdy není zřejmé, jestli se smát nebo brečet (Chaplin)
Další rozměr do literatury vnesl Čechov, který tvrdil, že člověka neurčuje jen dobro a zlo, ale i jeho postavení – př. Tlustý a tenký – 2 kamarádi od dětství se 20 let nevidí, pak jeden potřebuje razítko od druhého, vysoce postaveného => poklonkuje mu, chce být jeho kamarádem stále, vidí společenskou propast; přitom ten výše postavený je z toho nešťastný a chtěl by, aby to bylo jako dřív (už není kamarád z dětství, ale gubernátor/manažer…). Postavení určuje, kdo s kým jak jedná – Jandák, když byl ministrem, neodpověděl Lustigovi na dopis (přidělení peněz na festival) – Jandák už nebyl srandistou, který se omylem stal ministrem, on byl opravdu tím ministrem…

5 témat literatury – jednotlivých či v kombinaci
• Láska – to nejvíc lidi zajímá, nikdo o tom nic neví, proto o ní spisovatelé rádi píší
• Moc a manipulace
• Hybris – znamená překročení - člověk se chová jako bůh, je namyšlený, myslí si, že může vše a je za to pak potrestán
• Zločin
• Trest

Otázka krásy
Platon tvrdil, že co je krásné, je dobré a co je dobré, je krásné. S tím nesouhlasil Dostojevský, který tvrdil, že existuje ďábelská krása, která je plná ošklivosti a hanebnosti=>záleží na úhlu pohledu… Arnošt Lustig popisoval, že jel za války kolem Kralup, kde Američané v noci vybombardovali fabriku na umělý benzin. „Továrna hořela a bylo to krásný. Dekadentní. Žid koukal, jak hoří německá fabrika.“ Měl radost, než si uvědomil, že tam hoří taky děti a maminky. „Bylo to krásný a zároveň to obsahovalo hnus a hrůzu.“
Anna Vocelová



5. lekce dlouhodobého kurzu s Danou 12. prosince 2021


Reportáž je nejen o faktech, ale mohou se v ní objevovat i názory... nejen toho, kdo píše, ale i účastníků nějaké události či místa, o které reportáž je. Nepatří tam lyrické líčení a dlouhé popisy. Perex musí sdělit ve zjuštěné podbě to nejdůležitěkší, o čem článek bude tak, aby zaujal.
Jarka Rymešová



Já nemám reportáže moc rád, ale Michalova Sokotra byla zajímavá. Vlastně mi to nepřišlo jako reportáž – nazval bych to Sokotra ostrov koz a dračince. 
Líbilo se mi, co napsala Jarka – úplná Agatha Christie – bylo to super, všemu jsem věřil. Když je někdo naštvaný, tak dělá věci, ani neví jak… 
U Míšina Křtu na Dobešce mi chyběly konkrétní informace – názvy knih a jména lidí, kteří byli autorskému čtení přítomni. Zato Zdeničky pojetí Hřejivá Dobeška se mi líbilo, bylo příjemné, usmíval jsem se a uměl si literárně-jazzový večer, na kterém jsem jako autor křtěné knih byl jen prostřednictvím své zdravice, představit.
Martin Tomášek



Přímá řeč oživí;
najít nosné téma;
perex, který zaujme,
titulek bez otázek
Do reportáže nepatří pocity, které nesouvisejí s hlavním tématem
Michal Hejna



Stručně, bez vedlejších emocí popsat situaci, děj.
Umět vypíchnout podstatné na začátek, do perexu.
I tak dát textu "šťávu".
Umět správně zkracovat věty.
Míša Čápová



Reportáž by měla být objektivní.
Mělo by z ní být jasné kdo, co, kdy, kde, jak a proč.
Nepatří do ní osobní pocity - autorova dojmologie, ale vyvolat pocit u čtenáře
Zdena Součková



7. lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 7.12.2021

V sedmé lekci jste se dozvěděli, jak se píše o lásce (pro chybějící najdete v učebnici na str. 134), o tom, co je rezonance (uč. str. 13) a o úhlech pohledu (uč. str. 17). Dělali jsme krátké cvičení na popis všemi smysly kromě zraku. Přečetli jsme esence erotické a příběhy na zadání: ,,Přišla domů a našla je oba mrtvé…"
Nataša Richterová



Na 7. lekci lekci 9. prosince jsme se naučili:
ich du-formy, 
jak PSAT o lásce, 
co rezonance, 
Dlouhodobý studentský kurz 6. 12. 2021 - 6. lekce
být koherentní v povídce
Vendula Beaujouan Langova



Rezonance, háček, opakování popisu, popis sexu - 3 druhy, formy - ich atd.
Tereza Vrbová




Držet se jednoho času. Rezonance. Er forma.
Ilona Vystavělová



Dle Lustiga jsou tři druhy sexu
úhly pohledu,
popis bez jednoho smyslu - očí,
rezonance
Jiří Wilson



Víkendový kurz tvůrčího psaní na Vinohradech 4.-5. prosince 2021 

Moc děkuji za krásný, přínosný víkend a úžasnou knihu KOUZLO PSANÍ. Plánuji se přihlásit na další kurz příští rok. Moc děkuji za pochvalu, mile mně překvapila a potěšila :-)
Naučila jsem se: vyhnout se dlouhému úvodu. 
Popisovat své pocity, na závěr nevkládat své domněnky, vysvětlovat zkratky.
Přiměřeně užívat zájmové věty.
Psát stručně a akčně.
Představovat si, že text vyprávím kamarádce.
Lucia Rimarčíková



Víkendový kurz tvůrčího psaní na Vinohradech 4.-5. prosince 2021
PONAUČENÍ Z LEKCE:
Pozor na více začátků a více konců.
Neboj se dávat kritickou zpětnou vazbu. Může být otevřeně přijata.
Pravdivost znamená uvěřitelnost.
Jen částečně můžeš ovlivnit, jaké obrazy si z tvého textu vytvoří čtenáři.
Vážím si čtenářů, kteří jsou pozorní, cizí (nejsou to kamarádi či rodina).
Změna perspektivy může být osvěžující (tělocvična z pohledu smradu).
Čti to nahlas, jako bys to říkal kamarádce.
Kdo se brání, neposlouchá.
Marek Fajfr



Asi nejpodstatnější, co mi tento kurz zatím dal, je nepřemýšlet nad tím, jak sdělení v textu chápu já, ale zamýšlet se nad tím, jak toto sdělení vnímá ostatní a jak to pochopí. 
Dále přemýšlet nad tím, jak koncipovat text, tak, aby byl chytlavý hned od začátku, abych posluchače, resp. čtenáře udržel v pozornosti. 
Úmyslně píšu, že jsem se naučil nad tím uvažovat, nikoliv to realizovat😊 
Čtení nahlas je první zpětná vazba.
Nebýt úředník (např. vyjádření jako v neposlední řadě atd.)
Ondřej Radil



Co jsem se naučila na víkendovém kurzu 4.-5. prosince 2021:
Vysvětlit zkratky a cizí slova.
Číst si svůj text nahlas - pomůže to odhalit chyby.
Příběh by měl ctít proporce - rozvíjet se rovnoměrně - začátek, prostředek a konec.
Důležité je čtenáře "zaháčkovat" poutavým úvodem.
Z textu musí být zřejmé, proč jsme ho napsali, o čem je.
Byl to báječný víkend. Hodně inspirující. Ráda se zůčastním dalšího kurzu, jakmile se to bude hodit.
Lucie Jarešová



Víkendový kurz tvůrčího psaní na Vinohradech 4.-5. prosince 2021
PĚT OSOBNÍCH PONAUČENÍ z kurzu tvůrčího psaní 4.-5. prosince 2021:
Izraelský celník musí být přísnější.
Akce se dá vložit do přímé řeči.
Charakter postavy se dá vložit do akce.
O každé postavě bych měl být schopen vyprávět a odpovídat na otázky, jako by to byl můj důvěrný známý.
Nebaví mě banální předvídatelná ponaučení, příběhy bez širšího kontextu, ale budu sám muset začít od toho, jestli sám mám co říct.
ještě jednou děkuji za klidný a tvořivý čas.
Marek Fajfr



Děkuju moc za návštěvu na Tvém kurzu. 
Stačilo pár minut a najednou jsem se ocitl v jiném světě, kde panuje hravost a kde mizí starosti. 
Díky za možnost přijjít se podívat.
Radko Kumhera (Čapíno)



Ahoj Dano,
Tvé kurzy mi nejen pomohly k lepšímu psaní interní komunikace ve Fortuně, ale zároveň i mému "mini-podnikání". Na jaře letošního roku jsme na Žižkově otevřeli malý (ale hezký 😊) cykloservis, a jedna z mých činností je psaní příspěvků na jeho sociální sítě: Instagram Facebook
A byť jsou příspěvky krátké, tak i zde se snažím inspirovat tvými radami, které občas použiji, jako je "háček" nebo "začátek - prostředek - konec" atd.
Stanislav Kozubek



Veškeré lekce a psaní mě moc bavilo a rád bych v tom nějak pokračoval. Spoustu jsem se toho naučil a beru to jako výbornou spisovatelskou příležitost a školu. 
Doufám, že zůstaneme i nadále v kontaktu. 
Štěpán Klega



Jednodenní kurz v Akademii ČTK pro pokročilé 2. prosince 2021




Co jsem se dnes naučil:
vidět očima čtenáře
Hemingwayův shit-detektor
psát krátké věty
používat odlehčené výrazy
vědět, proč to říkám
úhel pohledu - et, ich, du-forma
literární esence - krásné, hnusné, veselé, smutné...
Oldřich Šubrt



Trochu jsem si vylepšil literární sebevědomí
Krátit, ale nezkracovat za každou cenu
Objevil jsem du-formu a její sílu
Zaujal mě Hemingwayův shit-detektor
Pavel Pulkráb



Dobré ráno, naše úžasná lektorko,
celý den jsem si náramně užila, bylo pěkné slyšet ostatní příběhy, zajímavá témata a skvělé bajky.  
Při kurzu pro pokročilé v Akademii ČTK jsem získala více sebevědomí.
Neučila jsem se, že každé pravidlo má své výjimky.
Čím zdánlivě jednoduší text je, tím je složitější ho napsat.
Důležité je vyškrtávání nepotřebných slov.
Přednes a způsob čtení může i dobrou povídku zabít.
Ještě jednou moc děkuji a těším se na další kurz.
Ilona Marhevská



Milá Dano,
Moc díky za trpělivost a pozorné ucho. Opět skvělý kurz!!!!
Co jsme se naučili:
- Literární esence a jejich broušení – umět vykreslit i negativní věci
- Dva způsoby, jak přistoupit k psaní – vím konec a hrabu se k němu, začnu psát a uvidim
- Moc zajíců a nestačíme je pochytat
- Ich forma, er forma a jak je nemíchat
- Cvičili jsme metafory v krátkých větách
- Neměnit úhel pohledu
Posílám mírně dobroušené texty včetně fotky "Činka v krajině" k mé povídce.
Srdečně zdraví



Dnes jsem si to moc užila, na kurzu byli samí zajímaví lidé.
Silvie Martínková



6. lekce dlouhodobého vinohradského kurzu 2. prosince 2021


Děkuji moc za to, že se Petr Pravda zúčastnil dnešní lekce a obohatil nás jiným způsobem psaní...
Naučila jsem se: 
1. Zprávy se nepíší v první osobě, ale o tom, co se stalo.
2. Už v titulku musí být jasné, o co jde ve zprávě - prostě fakta, ne moc "poetické kreativity"
3. Začít se má tím nejdůležitějším - upoutat na začátku   
Anna Vocelová



Děkuji za dnešní báječný večer, naše setkání jsou pro mě ostrovem normálnosti a souznění v dnešní prapodivné době. Děkuji i za setkání s tvým manželem, bylo vážně fajn uvědomit si, že to, co je pro mě vášeň a potěšení a zdroj radosti, je pro řadu lidí také "práce", která má svá úskalí jako kterákoliv jiná. Je fajn vidět to z jiné perspektivy, dává to jinou perspektivu i mojí práci daňové poradkyně, která je zase mojí obživou. A co jsem se naučila na novinářské lekci:
1. Zprávy musí být novinky.
2. V perexu se neuvádí datum.
3. Z titulku zprávy musí být zjevné, oč jde, a musí přitáhnout pozornost.
4. Zprávu nikdy nepíšeme v ich formě.
5. Nejlépe placení jsou bulvární novináři.
Míša Štěpánka Sedláčková



Zpráva-důležité má být na začátku,
co, kdo, kdy, kde, proč
Jiří Wilson Němec



Fotograf Herbert Slavík a Anna Dostálová při křtu knihy Naše léto & voda & lodě 




 
Anna Dostálová a Zuzka Kratochvílová na Dobešce
Můj první pisatelský příspěvek je v knize Naše léto & voda & lodě fotografa Herberta Slavíka. 
A za sebou mám také první autorský čtení v divadle Dobeška.
Díky, teto!
Anna Dostálová



Mohla bych u Vás v kurzu začít, milá paní krásného jména, přestože je mi 70?
Anna Mirjam Wagnerova 



Vážená paní Emingerová,
dovolte, abych Vás oslovila s netradiční poptávkou. 
V Národním památkovém ústavu pracujeme na projektu, který má zlepšit úroveň prohlídek na hradech a zámcích. Chtěli bychom změnit prohlídky z „přehlídky letopočtů a jmen“ na příběh vyprávěný i pomocí storytellingových postupů.
K tomu se ale nejdříve musíme sami naučit, jak takový příběh napsat tak, aby zachovával historická fakta a zároveň byl zajímavý i pro návštěvníky. Velmi rádi bychom proto pro realizační tým uspořádali základní kurz tvůrčího psaní, který by jim přiblížil základní principy stavby příběhu, čtivosti apod. 
Tento kurz plánujeme doplnit i o školení rétoriky, abychom poté dokázali informace i co nejlépe předat návštěvníkům J
Ráda bych se Vás proto zeptala, zda by byla možnost zorganizovat pro náš tým kurz na míru. Sice se jedná o 20-25 osob, ale případně se můžeme rozdělit do dvou skupin.
Sami teprve hledáme model, jak nové sylaby prohlídek vytvářet a jaké informace a znalosti dále předávat i průvodcům na jednotlivých objektech / tvůrcům konceptů prohlídek. Chceme tedy možná téměř nemožné, ale snad najdeme způsob, jak společný kurz pro náš přípravný tým zorganizovat.
Děkuji za Vaši zprávu a těším se na případnou spolupráci.
S pozdravem
Vendula Karásková



John Gardner: Art of Fiction
Jaké jsou obvyklé chyby začátečníků, popisuje John Gardner v knize Art of Fiction

Autor nám umožňuje „vidět“ prostředí, postavy a události prostřednictvím obrazů, které působí na naše smysly – nejen vizuální – takže ve výsledku se čtenář pohybuje mezi postavami, ochutnává gaspacho a voní k hyacintům. 
Ve špatné beletrii je tento sen přerušován nějakou chybou nebo vědomou lstí ze strany umělce (například dramatik přerušuje děj, vybíhá na scénu, jakoby nás probudí ze snu a nutí nás přemýšlet nikoliv o postavách, ale o spisovateli či díle).

1) NEDOSTATEK DETAILŮ/ Autor musí nabídnout čtenáři dostatek detailů, aby podpořil jeho představivost – aby byla scéna barvitá

2) KONKRÉTNÍ MÍSTO ABSTRAKTNÍHO / je rozdíl mezi „tvorové“ – „hadi“

3) NESCHOPNOST JÍT PŘÍMO K OBRAZU
Příklad: 
Otáčejíce se, všimla si dvou hadů bojujících mezi kameny. 
X Otočila se. Mezi kameny spolu bojovali dva hadi. 
XX Dva hadi spolu bojovali…. Dva hadi se svíjeli a útočili jeden na druhého (konkrétním to lze vylepšit)

4) ODHALENÍ KONCE PŘÍBĚHU DŘÍV, NEŽ PŘÍBĚH SKONČÍ 
„Básník, který skutečně zdůrazňuje konflikt a opatrně zkoumá řetěz událostí, si nemůže být jistý, jak příběh skončí, dokud se tam nedostane“.

John Gardner (1933-1982)
5) NEOHRABANÉ PSANÍ / odvádí čtenáře od obrazu 
(Čtenář začne přemýšlet, co tím autor myslí, a „sen“ je pryč; chyby a boty snižují autorovu autoritu.)

 Nevhodné či nadbytečné použití pasiv – příklad: tvůj papoušek mě kousnul x byl jsem kousnut papouškem (může působit i komicky) 
 Problémy s dikcí – příklad: Její tváře vykazovaly zdravou, přirozenou červenou barvu – vznosný styl není pro každého a ne každý ho umí (je to pak směšná imitace)
 Větná rozmanitost – chyby: věty mají stále stejnou délku, stejný rytmus, stejnou nudnou stavbu… (podmět-přísudek / podmět – přísudek / podmět-přísudek…)
 Zbytečně prodlužované věty slovy „který“, „jenž“
 „Přetížené věty“ – příklad: „Temné vody Perského zálivu byly velmi mírné, narůžovělý svit slunce před západem proměňoval šedé mraky na horizontu do odstínů orchidejí a levandulí. Čistý, chladivý vzduch foukal přes paluby mamutích bílých lodí, které se pohupoval téměř neslyšeně ve vodě.“
 Přeskakování do „ich formy“
 To by se vám x nám líbilo
 Chybný rytmus – chybný rytmus nesmí vyrušovat čtenáře z jeho fantazie.
 Nahodilý rým může rušit – příklad: „Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno vylétlo do vzduchu, já taky.“ X Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno a taky já vyletělo do vzduchu. – a rým se dostává do pozadí)
 Nepotřebné vysvětlování – je lepší sdělit informaci pomocí dialogu a akce,
autor by se měl zvláště vyhnout komentování pocitů postav (je to nuda)
 Nedbalé posuny v psychické vzdálenosti = tím se rozumí vzdálenost, kterou čtenář cítí mezi sebou samým a událostmi v příběhu; Když je psychická vzdálenost velká, díváme se na scénu jakoby z dálky, jak vzdálenost klesá, kamera se přibližuje blíž – autor by měl mít situaci pod kontrolou
 Zpřeházená posloupnost akcí v ději – čtenář situaci nevěří
 Nešikovné vkládání detailů
 Podivnost v napodobování a pravopise – příklad: hlas vypravěče nám pomůže vyhnout se směšně vypadajícím dialogům, např. „Carlos řekl, lehce koktavě, já nevím“ x je to lepší než „ehm“ nebo „j-j-j-já-n-n-n-nevím.“
6) CHYBY DUŠE: SENTIMENTALITA, FRIGIDITA a MANÝRISMUS
 Sentiment x Sentimentalita (= pokus docílit efektu bez poskytnutí příčiny – sentimentalita dokáže rozmělnit i ty nejpodařenější postavy, děje a myšlenky); 
„Jakmile je dramatem potvrzeno, že postava je hodna našich sympatií a lásky, vypravěč příběhu má veškeré právo přesně zaostřit na neštěstí této postavy pomocí silné a vhodné rétoriky. Výsledkem je silný sentiment, a ne sentimentalita. Ale pokud se vypravěč snaží nás přinutit, abychom propukli v pláč nad neštěstím postavy, kterou stěží známe, výsledkem je nežádoucí sentimentalita “
„Ve velké beletrii jsme pohnuti tím, co se stane, ne kňučivým a hulákavým autorovým popisem, co se stalo. Tzn. že ve velké beletrii jsme pohnuti osobami a činy, ne emocemi člověka, který příběh vypráví.“
 Frigidita = autorovi chybí ušlechtilost ducha, autor nedokáže vstoupit hluboko do pocitů vymyšlené postavy (tak jako vstupuje do pocitů skutečných lidí) – autor prezentuje vážný materiál a potom ho nedokáže pojmout s pozorností a vážností, kterou si zaslouží.
 Afektované (manýristické) psaní – odtahuje čtenáře použitým stylem, v němž se projevuje ego autora (místo teček budou všude čárky…)
Věra Staňková



Předvánoční literární večer v Divadle Dobeška - 26. listopadu 2021 - Fotografie Monika Dvořáková








Divadlo Dobeška je druhým domovem psavců, pro něž má tohle místo zvláštní kouzlo a kde by zdi mohly vyprávět stovky příběhů! Učil zde spisovatel Arnošt Lustig a právě tady se jednou do roka scházíme na velké literární slavnosti. Ta letošní se konala 26. listopadu.

Součástí programu bylo autorské čtení Daniných žáků a spolupracovníků a také povznášející hudba v podání klavírní virtuózky Veroniky Böhmové a jazzové zpěvačky Evy Emingerové, doprovázené dalším vynikajícím pianistou Radimem Linhartem.
Během večera se křtily dvě nové knihy z literární dílny kurzů tvůrčího psaní Psaní podle Lustiga.
První publikaci napsali Dana Emingerová, Nataša Richterová, Monika Hodáčová, Yakeen J. Helus, Bořivoj Beránek a Miroslav Tichý, jinak také tvůrčí skupina Rozmazlení. Tři matky, tři otcové a jedno společné dítě v podobě příběhů o vztazích mezi muži a ženami. Často složitých a komplikovaných, někdy šťastných a jindy smutných. Tak jako ve skutečném životě, můžete se i při čtení těchto příběhů smát, plakat, a hlavně přemýšlet... Knihu doprovodil originálními kolážemi známý architekt a člen Divadla Sklep David Vávra, který ji na pódiu Dobešky i slavnostně pokřtil.

Dřímající hrom
Duši nespoutáš
Knížka „Duši nespoutáš“ nabízí neobyčejný pohled do duše mladého muže na vozíku. Martin Tomášek má vinou dětské mozkové obrny ochrnuté všechny končetiny a odmala je upoután na invalidní vozík. Obtížně mluví a píše jen jedním prstem na tabletu s pomocí programu na dokončování slov. Přesto ale touží stát se spisovatelem, v čemž mu Dana Emingerová pomáhá. Že to není proces snadný ani krátký, dokládají ukázky komunikace (většinou zpráv v Messengeru) mezi Martinem (někdy hodně vzpurným žákem) a Danou (někdy hodně přísnou učitelkou). Výsledek pak přesně vyjadřuje životní heslo Dany Emingerové: psaní dává křídla.
V knize nechybí dojemné příspěvky dalších účastníků Daniných kurzů.

Veronika Böhmová hrála
i ve slavné Carnegie Hall
Eva Emingerová
Martinovy pocity, myšlenky, touhy a problémy krásně ilustrovali studenti a studentky z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Kmotrem této knihy byl profesor Pavel Pafko, známý plicní chirurg, který operoval i prezidenta Václava Havla. A shodou okolností také letošní laureát ceny Arnošta Lustiga, udělované za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost.
Petr Holub




"Uděláme si to hezký... i bez lidí." V tomto duchu zahájila na Dobešce 26.11.2021 autorské čtení svých žáků Dana Emingerová. Nemohli tu být zdaleka všichni. Nejen proto, že se nevešili do nabitého programu, ale také kvůli tomu, že neměli Tečku, měli Covid nebo jiné omluvenky. Na každého platícího diváka jsme proto čekali jako na Godota… 
Moc úspěšní jsme však v této disciplíně nebyli. V sále tak bylo víc židlí volných než zaplněných, což naštěstí z jeviště nebylo v záři reflektorů vidět. Chyběla roztomilá čeština Asji Žilové, neotřelé poetické obraty Alenky Bruthansové i Bohunčiny příběhy s Bohoušem. 
Oproti tomu nechyběly scénky z Loučeně, moudrá slova profesora Pafka o tom, že mluvit může kdokoli, ale psát je práce, proto se do toho každému nechce, ostrovtip Davida Vávry, který kvůli nám zkrátil svůj pobyt v lázních. Vše doplnily Daniny vzpomínky, jazzový doprovod její sestry Evy, libé tóny linoucí se od klavíru virtuosky Veroniky Böhmnové a naše literární výtvory.

Večer otevřel Yakeen svou Jizvou. Snad každému lezl mráz po zádech při představě dětských zad rozpáraných rezavým plechem trčícím z podvozku auta. 
První křtěnou knihu – Jak mě o panenství připravil Dřímající hrom a jiné povídky – tak představil víc než barvitě. Nataša Richterová jej pak doplnila svou povídkou Mimořádná událost o tom, že s doktorem nemusíte chodit na rande jen za účelem navázání partnerského vztahu. Nesmáli jsme se ani u jedné. Zato u povídky Zdeničky Součkové Láska skrze kalhotky jsme si to vynahradili.

Křtil se nejen Hrom, ale i kniha Martina Tomáška – Duši nespoutáš. Prvotina tohoto mladíka na vozíku je zajímavá nejen svou formou, ve které se kombinují Martinovy povídky s jeho rozhovory vedenými s Danou po massengeru, ale také tím, že vůbec vznikla. 
Za to patří velký dík právě Daně a také Petru Holubovi, který spolu s ní knihu editoval. Je místy drsná, někdy vtipná, každopádně opravdová – řekla bych já po jejím přečtení.

Po přestávce nás do varu dostal svou zrapovanou básní Rap off být Šimon Pravda, na kterého navázal poetickým Hledáním Libor Frank – „Hledáme, jak dobou nebýt zbití a jak nebýt v řiti“ – verše trefné nejen v dnešní době. 
O moc veseleji nepokračoval ani Standa Rokos, který ovšem svým Requiem vytvořil správný oslí můstek Marku Gregerovi a jeho nedávno vydané humorné knize o cyklickém putování lidské duše Vydři-duši, ze které nám přečetl pár úvodních stran o tom, jak to může dopadnout v nebeském úřadu Centro Universum poté, co si to člověk na tomto světě hodí… 

Další sekci obstarala dívčí trojice. 
Začala Anna Dostálová – sestra slavného bratra Josefa barvitě popsala jeho zmařený veslařský sen na poslední olympiádě - Zvedni se silnější. Pokračovala Zuzka Kratochvílová čtením o krtečkovi, které se rázem překlopilo do Sexuální výchovy malých děti. Z říše nejmenších jsem se nevzdálila ani já se svým příspěvkem Zjevení ze západu o tom, co zajímavého mi kromě kulatých barevných žvýkaček a obnošeného oblečení přivezla ze Švýcarska má sestřenice.

Večer se pomalu chýlil ke konci. Před závěrečnou písničkou Život je jen náhoda jsme si ještě vyslechli pohádku Kouzlo Vánoc Martina Zvoníčka a také originální báseň Davida Vávry – Hadr, chleba, drdol, zuby. Přijde vám název poněkud chaotický? Možná proto těmito čtyřmi slovy kdysi pojmenoval Danin tatínek Jiří nepořádek v jejím pokoji.
Ale neboj, Dano, v pátek to nebyl žádný chleba – hadr – drdol – zuby, naopak to byl opět po roční vynucené pauze prima čtecí večer. Navíc si myslím, že Arnošt, pokud postupně nepoposedával po těch prázdných židlích, nás shora všechny sledoval. A třeba se i zasmál.
Anna Vocelová




Příběhy a zpěv bavily diváky v pátek večer v divadle Dobeška během křtu dvou knih. První z nich má trochu netradiční název, ale stejně tak jako její autoři, se nebere příliš vážně. Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom a jiné povídky, kniha o vztazích, má za úkol čtenáře pobavit. Je v ní vše. Lásky první i poslední, polibky i rozchody, touhy, omyly, iluze…
Při druhé knize, Duši nespoutáš, se čtenář naopak musí zamyslet. Jaké to je, být mladým mužem, uvězněným v postiženém těle? Lze vůbec duši spoutat? A touhu?
Ukázky z knížek střídaly rozhovory s kmotry. Profesor Pavel Pafko pohovořil o nutnosti věnovat ve společnosti více pozornosti a péče postiženým lidem. David Vávra zarecitoval svou báseň Chleba, hadr, drdol, zuby inspirovanou těžko uchopitelným zvučným emingerovským rčením...
Příjemný večer okořenili hudebníci. Jazzová zpěvačka Eva Emingerová, klavírní virtuoska Veronika Böhmová a další hosté. Ti všichni se v závěru promísili se spisovateli a kmotry na pódiu, aby si spolu s celým sálem zazpívali, že "život je jen náhoda a jednou jsi dole, jednou nahoře".
Nataša Richterová



V pátek ráno. Brně od rána sněží. Ve vlaku ČD se netopí a netěsní okna. Cesta do Prahy tři a půl hodiny. Nemám ranní kávu. V Praze prší. Můj partner nese deštník tak, že na mě nejenom prší, ale z deštníku mi ještě odkapává voda na hlavu. Cítím, jak můj krásně nadýchaný účes plihne. Cesta přes celou Prahu na Dobešku. Doma jsem zapomněla svoji bižuterii, nemám si co pověsit na krk. Trošku nervozita, trošku tréma. Rychle se stmívá, zima.
Střih. 
Světlo a teplo na Dobešce. 
Rozesmátá Dana s Natašou. Yakeena v první chvíli v roušce ani nepoznávám. Smích a objímání. Spousta známých tváří - my, účastníci kursů Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou a vzácní hosté.
Přede mnou sedí pan Prof. Pafko s manželkou, v další řadě vidím Davida Vávru, kmotry dvou právě křtěných knih, „Jak mě o panenství připravil Dřímající hrom“ a „Duši nespoutáš“. Jazzová zpěvačka Eva Emingerová s klavírním doprovodem Radima Linharta, který umí zahrát tři tisíce skladeb zpaměti…
Radim Linhart, klavírista
S Evou jamuje i náš „spolužák“ David Greger. Mimochodem také autor nedováno pokřtěné knihy „Vydři-duši“. A na klarinet zahrál dokonce i tatínek Eminger (87 let!), úžasný výkon. Klavírní virtuoska Veronika Böhmová a Chopen… 
Úplně mě přešla tréma, čtu na jevišti svoji povídku.
Prý bylo nezvykle málo diváků… vzhledem k okolnostem celkem pochopitelné. Ale pro mě byla nádherná atmosféra a úžasná společnost milejší, než tisíc diváků.
V sobotu ráno neprší ani nesněží, ve vlaku je teplo, mám v sobě ranní kávu. Poeticky zasněžená krajina utíká tak rychle, že jsme v Brně už za tři hodiny. Příště zase, Dobeško!
(Jestli mě Dana pozve ).
Zdena Součková



Milá paní Emingerová,
děkuji za mimořádně zajímavý a inspirativní večer v příjemné společnosti. Budu se těšit a rád se v budoucnu podobné akce opět zúčastním.
Se srdečným pozdravem
Radim Linhart, klavírista



Předvánoční literární večery v pražském Divadle Dobeška - 26. listopadu 2021 - Fotografie Monika Dvořáková


Milá Dano, milí přátelé,
Píši Ti (netradičně jako veřejné sdělení), že jsem se rozhodl, že nebudu vystupovat při křtu naší knihy v divadle na Dobešce a akce se vůbec nezúčastním.
Důvodem je to, že hluboce nesouhlasím s tím, co se v naší společnosti děje, a jaká nařízení začnou platit od 22.11. Naprosto odmítám a nesouhlasím s ostrakizací lidí, kteří se z dobrých důvodů odmítají očkovat, protože nejsou staří, jsou zdraví nebo kovid už prodělali a mají základní protilátky. Nebo si prostě jen o sobě, svém těle a zdraví chtějí rozhodovat sami. Jejich důvody jsou podobně dobré/oprávněné/racionální, jako těch lidí, kteří se očkovat nechali (a jejichž názor nechat se očkovat plně respektuji). Tito všichni „neočkovaní“ na Dobešku nemohou (ani s respirátorem a testy, ještě nedávno plně uznávanými) a vypadá to, že (většině) očkované části populace to vůbec nepřijde divné, neprotestují, tiše takové omezení osobních svobod nemalé části jejich spoluobčanů přijímají.
Nabízí se samozřejmě běžná protireakce: lepší než zavřít divadla a hospody úplně. …Opravdu? 
Není jednak takto rozdělená společnost a v obecné rovině zásah do občanských práv a svobod jednotlivce příliš velká daň? A za druhé: opravdu věříme, že očkování všech a za každou cenu vyřeší náš problém při všech potížích s účinností, které vakcíny vykazují? Při vší té pozitivitě i mezi očkovanými včetně jejich schopnosti onemocnět a roznášet vir? O zvážení možných vedlejších účinků a dopadů na zdraví určitého procenta očkovaných ani nemluvě. Další relevantní otázky i možnosti jak situaci řešit (od odborníků, kteří jen nejsou ti „vybraní“), se zde nemohu rozepisovat. …Ne, divadla bych nezavíral a společenský život neničil, jen má být zachován (s rozumnou mírou opatření) pro všechny.
Nově přijatá opatření konkrétně znamenají, že se této společenské akce nemůže zúčastnit vůbec nikoho z mé rodiny a zhruba polovina mých dobrých přátel. Své rozhodnutí nezúčastnit se beru jako vyjádření podpory jim a všem těm, kteří z rozhodnutí mocných mají/musí sedět doma a nevycházet dokud se kvůli bezprecedentnímu omezení jejich osobní svobody nepodvolí a neustoupí nevěřitelnému zlo-řádu, tedy tlaku a nařízením, který začal být nemalou částí veřejnosti (k mému úžasu) brán nikoli jako omezování svobody jednotlivce na základě velmi nejednoznačně interpretovaných statistických a vědeckých dat, ale jako tlak, který je v pořádku.
Myslím, Dano, že mě dobře znáš a víš, že si jinak velmi vážím Tvého nasazení, času a energie, kterou jsi celé akci věnovala a stejně tak víš, jak rád bych se večera s Vámi za normálnějších okolností zúčastnil. Ale rozdělování lidí na ty, kteří do sálu (z důvodu svého svobodného rozhodnutí nechat se očkovat) můžou, a na ty, kteří tam (z důvodu svého svobodného rozhodnutí nenechat se očkovat) za žádných okolností nesmějí dokud se nepodvolí, podporovat nemůžu a nebudu.
Ať večer dopadne co nejlépe! A věřím, že mé rozhodnutí i důvody respektuješ, aniž by se Tě to osobně dotklo a vrhalo to mezi nás nějaký stín.
Bořivoj Beránek

P.S. Toto mé sdělení se týká společenské akce pod záštitou Dany Emingerové (výborné spisovatelky a mé dobré přítelkyně) konané 26.11. v divadle na Dobešce, jehož součástí bude i křest povídkové knihy „Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom“, jejíž jsem spoluautorem a měl jsem se účastnit veřejného čtení. Sdělení je otevřené a opravňuji kohokoli z adresátů ho dle svého uvážení přeposlat případně umístit na sociální sítě (které já osobně nepoužívám), což není z mé strany myšleno jako propagace této akce, ale jako vyjádření podpory všem těm, kteří chtějí a mají sílu bránit své/naše osobní svobody (pro současnost i budoucnost) i za cenu, která je nyní čím dál vyšší….







Fotografie Monika Dvořáková
Ručička na hodinkách ukazuje 17:35. Je pátek 26. listopadu a já vystupuji u Dobešky. 
Poprvé v životě, trochu rozechvěle, vcházím do prostoru divadla Sklep. Poprvé v životě jdu na autorské čtení. Nevím, co mám čekat, ale tuším, že to bude bezva. Poprvé v životě budu na křtu knihy, vlastně knih, a mé těšení dosahuje nebeských výšin. 
V sále jsou ještě hodinu před akcí přípravy a zkoušky v plném proudu. Čte se, rapuje. 
Co mikrofony? V pořádku, nic se nesmí ponechat náhodě. 
Kdyby tak věděli, že obavy nejsou na místě. Vše bude perfektní. 
Je 19:05, pojďme do toho. Poprvé v životě vidím smáčet knížku šampaňským. I když, jak říká jeden z kmotrů, David Vávra: "Jen pokropit, jen kapičkou." Autory knihy střídá na jevišti jazz s klavírním doprovodem. 
Fotografie Monika Dvořáková
Zavírám oči, v duchu si louskám prsty. Bravo, chci to slyšet znovu. 
Zpěv střídá čtení, na pořadu dne je i krátký klavírní koncert. 
Proč mám pocit, že si to všichni užívají? 
Pohoda a nadšení je cítit na každém kroku. 
Vivat Daně. Chtěla bych si kus té tvořivé, inspirativní energie ukrojit a odvézt domů. 
Celé Poprvé právě končí. Přišla jsem sice o hodinu dříve, nicméně i tak to bylo krátké. 
Znáte to, příjemné okamžiky utíkají rychle.
Ještě jednou tleskám. Bylo to fantastické.



Ahoj Dano!
Posílám pár fotek  z velmi příjemné páteční akce na Dobešce jako poděkování. Moc jsme si to s Vámi v divadle na autorském čtení a křestu knih užili.
Alena Koukalová



Milá Dano, 
ještě jednou dík, že jsi mě vzala do Tvojí literární party v pátek. Na Dobešce to bylo fajn. Komorní, a to je někdy více, než když sál praská ve švech. Bylo to naše, proto krásné. Děláš to prostě dobře nezávisle na počtu lidí v publiku.



Přes nepřízeň situace ohledně šíření korona viru se v pátek 26. listopadu uskutečnil tradiční literární večer, kde byly křtěny 2 knihy: Duši nespoutáš a Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom. Kmotry knih se stali pan profesor Pavel Pafko a David Vávra. Přestože večer proběhl velmi komorně, o zábavu, čtení a zajímavé povídání nebyla nouze.
Hlavní pořadatelkou akce byla Dana Emingerová, která vede kurzy tvůrčího psaní podle odkazu Arnošta Lustiga. Doprovodný program pak zajistila její sestra Eva, která zpívala jazz, a klavírní virtuózka Veronika Böhmová zahrála 2 skladby za ovací celého publika. Žáci a mladí autoři přečetli ukázky ze svých literárních děl, někteří dokonce sehráli scénky dle vlastních scénářů.
Hosty se stala též zámecká paní z Loučně, paní Kateřina Šrámková, která společně se svým manželem předala k výročí 50 let divadla Sklep Davidu Vávrovi 50 ručně dělaných skleněných vánočních koulí jako symbol toho, že Divadlo Sklep mělo vždycky „koule“.
Závěr večera se nesl v duchu nadcházejících Vánoc a příslibem byl i další jarní literární večer na Dobešce, na který jsou srdečně zváni všichni milovníci čtení i psaní.
Zuzka Kratochvílová



Režisér a herec Milan Šteindler také onemocněl
Ahoj Dano, 
tak bohužel se asi vůbec nebudu moct čtení na Dobešce zúčastnit. 
Mojí sestře vyšel pozitivní PCR test, takže můj bude s největší pravděpodobností taky pozitivní... 
Moc mě to mrzí 
J.C.



Ahoj Dano,
omlouvám se ale na křest na Dobešku nedorazím. Stále řešíme nějaké věci a nedávám roušku. Omezuji její nošení jen na naprosto nezbytný čas.
Díky za pochopení a těším se na setkání v lepších časech.
MT



Milá Danuško!
Vzpomínky na únorový víkendový kurz v Bráníku nevybledly, jsou i po těch pár letech stále živé. Vždy vzpomenu, když si „do šuplíku" poznamenávám zážitek, jehož dojem stojí za to zaznamenat „do vnější paměti". Přeji Ti ze srdce, aby se večer autorského čtení na Dobešce vydařil a bylaˋs na výsost spokojena.
Opatruj se ve zdraví s dostatkem elánu a neustále plného pytle nápadů pro Tvé svěřence/spisovatele na hodinách tvůrčího psaní podle AL.
Pa a měj se moc a moc dobře.
Pozdravy posílá Milada Trojanová





Věřili byste, že se dá z této knihy, v níž je Natašina povídka Levhartice, kus ukrojit? 
Dá, protože je to ten nejkrásnější narozeninový dort. 
Byl rychle sněden, ale povídky z knížky JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM můžete ochutnat i Vy 26. listopadu na Dobešce během autorského čtení a křtu. 
Srdečně zveme!
Dana Emingerová



Ahoj, 
na autorské čtení přijet nemohu, ale budu na Vás všechny myslet a posílám moře lásky, aby zaplavilo celou naši planetu. 
Děkuji, že jsi a tvoříš to pěkné, co nás povznáší.
Hana Lhotská



Ahoj Dano!
Na autorské čtení do Divadla Dobeška se těším. Myslím, že nějaké téma na příběh už vymyslím 😊. Mohla by to být třeba povídka o tom, co jsem prožila nebo viděla? Ještě jednou díky za možnost účastnit se kurzů se Šimonem a těším se, až se uvidíme na Dobešce.
Jasmin Carmel



Autogramiáda v Luxoru 24. listopadu 2021

Voda, léto a lodě, to je prostě český fenomén. 
O něm vypráví nová fotokniha Naše léto, voda, lodě, která volně navazuje na předchozí knihu Naše hory, lyže, sníh, která vyšla v loňském roce. 
Za oběma stojí můj kamarád, fotograf Herbert Slavík. Je autorem koncepce, editorem a shromáždil také fotografie a textový materiál. 
I já jsem mu do obou knížk přispěla vodáckými a lyžařskými články... stejně jako Anička Dostálová, která do výpravné publikace napsala příběh svého bratra, kajakáře Josefa Dostála
A tak máme v týmu psavců další "spisovatelku".
Dana Emingerová



Národní muzeum 23. listopadu 2021


Po ZÁZRACÍCH EVOLUCE otvírá Národní muzeum OKNA DO PRAVĚKU... Trilobiti, dinosauři, mamuti, šavlozubí tygři... a my s Petrem se dmeme pýchou nad tou krásou, na které jsme se opět podíleli. Příštích dvacet let nás tu budete číst...
Znalci hovoří o průlomu v českém muzejnictví, o popularizaci vědy v té nejmodernější podobě. Celé generace dětí se budou radovat z nádherných modelů zvířat, která vypadají, jako by se pohybovala ve svém prostředí. A právě v tom je expozice v našich českých poměrech unikátní. Děkuji Ivovi Mackovi, řediteli Přírodovědeckého muzea, že mě vzal do týmu, který tento úžasný projekt realizoval... Fakt jsem pyšná, jak se to povedlo. Více zde.
Dana



Ivo Macek
Jiřina Dašková
Když jsme začali připravovat stálé expozice, nevěděl jsem, co nás čeká, ale tušil jsem, že se budou dít věci, které se již nebudou opakovat.
Ivo Macek



Milá Dano,
mně spolupráce a učení se od Tebe hodně dalo a jsem za to vděčná!
Jiřina Dašková



Dana nám neuvěřitelně pomohla. Bez ní si v zásadě nedovedu představit, že bychom dosáhli výsledku, kterého jsme dosáhli. 
S Danou jsme přepisovali texty ve všech expozicích tak, aby byly pochopitelné pro každého návštěvníka - i ty lidi, kteří nemají žádné přírodovědné vzdělání. 
Dana je také skvělá lektorka tvůrčího psaní. Díky ní se mně i našim kurátorům dostaly pod kůži zákonitosti dobrého psaní a dokážeme teď mnohem účinněji popularizovat vědecká témata.
Ivo Macek, ředitel Přírodovědeckého muzea NM



Dobrý den,
přeji pevné zdraví a nervy a určitě bych ráda zůstala ve spojení. Počítám čas strávený na Vašich kurzech mezi ty nejhezčí okamžiky v poslední době. Vykročení z panoptika, které vládne všude kolem do milé přátelské atmosféry. Proto bych se moc ráda zapojila do virtuálního kurzu.
Předem moc děkuji
Květa Nevěřilová



5. lekce dlouhodobého kurzu  s Danou 25. 11. 2021
Milá Dano!
Chtěl bych Ti opravdu moc poděkovat za velmi inspirativní a naučné lekce! Bylo to výborné a moc mi to pomohlo. Na vlastní F. L. Věk to sice ještě nevidím, ale pro mé potřeby byly tvé kurzy vynikajícím impulsem a myslím nebo doufám, že jsem se toho nemálo naučil a hodně posunul.
Standa Kozubek



Milá Dano, 
když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si, že v mém autorském rodokmenu někdo chybí. Není to spisovatel, ale přiměl mě uvěřit, že mám skutečně dar a že mám psát. A tak jsem svůj text ještě trochu upravila, protože bez něj bych nebyla, kým jsem. 
Jsem vděčná, že mi tvůj kurz přišel do cesty, protože jsem díky němu znovu potkala svou ztracenou vášeň. A nebýt tvého kurzu nevstoupil by do mého života byť na krátký čas někdo, kdo mě neustále nabádal: pište. 
Nebýt jeho, tak jsem po skončení našeho kurzu patrně tolik nepsala a psaní tak nepropadla. Takže i on má své nezastupitelné místo v mém autorském rodokmenu. 
Těch pár vět, které jsem tam dopsala, mu právem patří. Jsem ráda za společenství, které svými kurzy vytváříš, a ve kterém můžeme s radostí a bez obav naši společnou vášeň k psaní a literatuře sdílet. 
Krásný víkend. 
Míša Štěpánka Sedláčková



Pokud si klademe otázku, co je člověk, musíme začít otázkou: Co jsem já? Kdo jsem já? Poznej sám sebe, že? A jak mám vědět, kdo jsem, když nevím odkud pocházím, kde mám kořeny? 
Co vím o svých předcích? Spousta z vás má zpracovaný rodokmen, a tak má předky zmapované kolik pokolení. 
Ale já mám teď na mysli trochu jiný rodokmen. Chtěla bych po vás, abyste sami sebe přijali jako člena kreativního rodu a sestavili rodokmen své inspirace. 
Jak na to? 
Vyberte si jednu postavu - spisovatele či jiného umělce. Někoho, kdo vás ovlivnil, ke komu se vracíte a čtete stále dokola. Koho obdivujete a třeba i napodobujete, na čemž není vůbec nic špatného! A tuto postavu studujte, zjistěte o ní, co jde. 
Pak zjistěte, kdo ovlivnil vašeho “předka”? Jaké měl vzory? Kým se obklopoval? Najděte alespoň tři lidi. A u těch tří udělejte to samé. 
Vytvořte korunu stromu a nakonec z ní nechte vyrašit svou vlastní větev. 
Pro inspiraci přikládám rodokmen svůj :-) 
Nataša Richterová





Autorský rodokmen... Měla by to být ta nejjednodušší věc pod sluncem. Sepsat tři jména, která mě v psaní ovlivnila či ovlivňují. Přečetla jsem stovky knih, ani je nespočítám. Taky jsem měla období, kdy jsem nečetla skoro vůbec. K některým knihám jsem se vracela opakovaně, jiné jsem už nikdy do ruky nevzala. Některé zapadly do hlubin mé paměti a ani nevím, že jsem je četla, jiné se občas z různých důvodů objevují, aby mi něco připomněly.

Namátkou se mi teď vynořil Bachův Racek, Dalajlamova kočka Davida Michieho a Údolí rozhodnutí od Marcie Davenportové. Knihy, které mě beze sporu ovlivnily. Nedokážu ale říct, že ovlivnily mé psaní, nicméně zcela jistě tvarovaly můj vnitřní svět. Stejně jako Robert Fulghum, ke kterému jsem se v určitém období obracela podobně jako věřící k Bibli, nebo Victor Hugo. 
Bylo mi asi deset, když jsem si přečetla speciální vydání Bídníků pro děti s názvem Ubožáci někdy z padesátých let, ve kterém byl jen zkrácený příběh Kozety a Gavroše. Chytil mě za srdce a četla jsem ho pořád dokola. Jako školačka jsem milovala knížky Karla Maye, Julese Vernea, Alexandra Dumase i Astrid Lindgrenové.
Taky mám ráda detektivky, první jsem přečetla někdy v páté třídě a přes veškerou nelibost maminky jsem se k nim neustále vracela. Agatha Christie, Dick Francis, Erle Stanley Gardner a samozřejmě Raymond Chandler byli první klasici, kteří mě zasvěcovali do onoho dětem zapovězeného žánru. O něco později se zrodila moje láska ke sci-fi, v níž je pro mě nepřekonatelným velikánem Isaac Asimov, následovaný Arthurem Clarkem.
Jsem knihomol všežravec, čtu rychle a prakticky všechno. Jeden čas jsem četla i Harlekýnky. Neměla jsem tenkrát moc času, ani kapacity, a takovou knížku jsem zvládla přečíst za dvě hodiny. Když se tak otočím za svou čtenářskou kariérou, těžko vybrat někoho, kdo mě zásadně ovlivnil. Přečetla jsem většinu knih Ericha Maria Remarqua, ale úplně nejvíc mě zasáhla Jiskra života. 
Rozhodně nesmí chybět ani William Saroyan a Traceyho tygr. 
A ještě jeden nedostižný William, tentokrát Shakespeare. Toho jsem přečetla celého díky zkoušce z alžbětinského divadla na mé alma mater. Jeho sebrané spisy v geniálním překladu profesora Hilského zaujímají čestné místo v mé knihovně. A pane Tolstý vaše Vojna a mír v mé knihovně sice není, ale naprosto pohltila mé mladé studentské srdce. Exupéryho Malý princ ho zahřívá dodnes a v čarodějnických eskapádách Joanne Rowlingové nacházím netušené hloubky.
Pak je tu můj milovaný Karel Čapek, jehož kompletní sebrané spisy jsem přečetla na gymnáziu. On je možná mou největší inspirací díky své nádherné češtině. Miluju jeho hry s jazykem, to jak jeho texty plynou, zrychlují, zpomalují, zurčí, jiskří, jsou plné vášně i klidu. Díky němu jsem si uvědomila a uvědomuji, jak moc nádherná čeština je.
7. 12. 21 Maiselova synagoga: Vzpomínkový večer na Arnošta Lustiga
Samostatnou kapitolou mé čtenářské vášně jsou básníci. Seifert, Sova, Baudelaire, Verlaine, Ginsberg … Otázka Antonína Sovy „Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?“ ve mně dodnes probouzí sladkobolnou nostalgii a nyní již také mnohem více pocitům básníka rozumím.
Ti všichni a mnozí další probouzeli mou lásku ke knihám, rozněcovali mou touhu nořit se do světa spleteného ze slov a tišili můj hlad po nových příbězích a pocitech v nich skrytých. Nemám potřebu se s nimi srovnávat, jsou mojí inspirací, ne konkurencí.
Nepovažuji se za spisovatelku. Jsem zapisovatelka. Zapisuji slova a obrazy, které přicházejí odněkud zdálky, zaklepou na dveře mé duše a ta je vpustí dovnitř do mého vnitřního světa. Tam spočívají tak dlouho, než mě cosi přiměje, abych z nich spletla příběh a vypustila ho do světa jako poštovního holuba, který zná svého adresáta.
Nemyslím většinou na nikoho konkrétního, když píšu, dokonce často předem nevím, o čem vlastně budu psát. Prostě se mi to psaní nějak děje, před mýma očima se začnou vynořovat obrazy, postavy v nich ožívají, začínají žít vlastním životem a moje prsty běhají po klávesnici, aby převedly do slov všechno, co má být odhaleno. 
Sama bývám někdy překvapená, co je na konci procesu, který je pro mě čirá radost a někdy i zběsilá posedlost. Občas dokud nenapíšu všechno, co je třeba, nedokážu přestat.
Zpočátku jsem nevěřila tomu, že mám dar vnímat přicházející obrazy a vzkazy v nich ukryté, že mohu psát kdykoliv a cokoliv. Bála jsem se, že když nezapíšu hned, co ke mně přicházelo, že příběh zmizí a já o svůj dar přijdu. V mém životě se ale objevil někdo, kdo mě přiměl uvěřit. Kdo četl všechno, co jsem napsala, a podporoval mě, ať píšu dál. Je pevně spjatý s mým autorským rodokmenem, i když není spisovatel. Díky němu jsem si dovolila svůj dar rozbalit a začala jsem si ho užívat. Strach zmizel a objevila jsem vděčnost. 
Dnes už vím, že dar a jeho přijetí je milost. Stačí se ztišit, ponořit se dovnitř, pozorně se dívat, naslouchat slovům zdáli a nechat je vyprávět jejich příběh. Necítím se být spisovatelkou. Ale s jistotou vím, že mám dar vnímat obrazy očím skryté, zachytit šepot v hloubce duše, a utkat z nich příběh s důvěrou, že si najde toho, komu je určený. Možná nejsem rašící větev stromu všech úžasných autorů minulosti i současnosti, jen životaschopná svérázná haluz. Ale jsem to já a psaní je moje láska a můj život.
Míša Štěpánka Sedláčková



Můj autorský rodokmen a nejen „paní učitelce z lásky“...
Komenský by měl radost.
Celý život jsem ráda četla. Přečetla jsem za svůj již poměrně dlouhý život mnoho knížek různých žánrů, jen vědecko fantastické ne. Asi nemám tu dostatečnou fantazii, prostě mě nebaví.
Před seznámením s paní Danou Emingerovou jsem ale nikdy neměla v úmyslu psát. Sice mně několik lidí říkalo, když jsem jim psala dopisy nebo maily z cest, že bych měla své zážitky vydat, že když mají Američané Bety Mac Donaldovou, proč bychom neměli mít my Češi, Bohunku Kopřivovou. Samozřejmě to bylo hodně nadnesené, ale údajně se všichni bavili a čekali na další zprávy. Když jsem měla problémy se sebou nebo s jinými, často jsem se „vypisovala“ ze svých pocitů a nálad a moc mě to pomáhalo. Uvědomila jsem si, že může léčit nejen čtení dobré knížky, ale i psaní.
Ze svých cest jsem si psala zápisky, ne proto, abych je vydala knižně, ale abych vše nezapomněla. Nikdy jsem je neupravovala, ale když jsem je náhodou četla, poznala jsem, že to není ono a říkala si, že to třeba v důchodu „vylepším“. 
Na to, že bych se mohla opravdu zlepšit přišel až můj manžel, který ve svém oblíbeném National Geographic našel inzerát na kursy psaní cestopisů a přihlásil mně. Od té doby se mně trochu změnil život. Zjistila jsem, že opravdu psaním je můj život veselejší a já jako důchodkyně mám další náplň života. Ne že bych se nudila, ale i tato aktivita mně připadala smysluplná, i jako tréning mozku.
Paní Emingerová – novinářka, spisovatelka, reportérka, se v poslední době věnuje i pedagogické činnosti, hlavně pořádáním kurzů tvůrčího psaní. I já jsem její žákyní, stejně tak jako ona byla žákyní Arnošta Lustiga, jehož metodu učení psaní převzala a který byl pro ni určitě literárním vzorem.
Jednou z prvních vět paní lektorky Dany na kursu bylo, že nás naučí psát. To mně sice zaujalo, ale nemyslela jsem si, že to může být pravda. Možná není, ale na dalších kursech jsem byla několikrát pochválena, stouplo mně sebevědomí a začala jsem tomu pomalu věřit.
Ona dovede člověka zaujmout i povzbudit. Samozřejmě základy její práce pocházejí ze studia na vysoké škole, ale praxí se zdokonaluje dál. Její talent se ukázal i v knížkách a článcích, které za svůj život napsala a zúročila i svou činnost jako manažerka komunikace ve velkých firmách. 
Je opravdovým mistrem v jednání s lidmi, dovede nejen pochválit, ale i chyby a noblesou vytknout. 

Ráda předává své zkušeností těm, kteří se chtějí zdokonalit v psaní nebo jen psaní zkusit. Má v sobě obrovskou empatii vcítit se do druhého člověka, ale i dar, jak druhého zaujmout. Její práce je skvělá, ale našla jsem i jednu její knížku, která mně moc nenadchla. Ale to je právě ta výjimka, co dokládá její talent. Mimo jiné napsala i učebnici Kouzlo psaní, která mě provází v mých (a nejen mých) začátečních pokusech o psaní. I její reportáže z různých míst jsou moc poutavé a čtou se tak, že se čtenář od nich nemůže odtrhnout. 
Prostě paní Emingerová je můj vzor, který mě oslovil a dodal odvahu něco tvořit. Jsem ráda, že jsem ji poznala a nebýt jí, tak jsem se nikdy neodvážila psát pro někoho, kdo mně nezná, protože můj smysl pro humor se nemusí každému líbit.
Z Panamy zdraví 
Bohuna Kopřivová



Když se v životě zklamu, ztratím, zastavím, hledám útěchu v knihách na poličce přímo u mé postele. Je to sebranka léty mnohokrát prořídlá a znovu doplněná. Jen málokterá se zde ohřála déle než pár měsíců. 
Mezi těmi šťastným jsou až nekriticky milované, ohmatané knihy od Timothé de Fombella. Francouzského dramatika a spisovatele, který umí pohladit slovem, lidskou zlobu vyjádřit v očích pomatené stinky a nekonečnou lásku v tkaninách pavoučích sítí. 
Po prvním přelouskání Tobiáše Lolnesse, jsem se do příběhů navždy a nezvratně zamilovala.
Alena Bruthansová



6. lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 24. listopadu 2021

Ahoj psavci! 
V šesté lekci jste se dozvěděli něco o epizodách a hlavní dějové lince a také o chybách, které čtenář odpustí a které ne. Pověděli jsme si o zjednodušování příběhů. Také jsem vám pověděla o dvou přístupech k zápletce. Vyberte si, co vám vyhovuje :-)
Přečetli jsme vaše esence a příběhy historických či literárních postav v současnosti. A při té příležitosti jste si vyzkoušeli sdělit váš příběh ve třech větách a nalákat tak "filmového magnáta". Mám z vás velkou radost! Tohle mě na učení baví - sledovat, jak píšete lépe a lépe!
Nataša Richetrová



Chyby při psaní aneb čemu se vyhnout:
1. Většinou není dobré používat trpný rod
2. Není vhodné používat zbytečné příslovce k rozvinutí věty
3. Detailů nesmí být příliš málo ani moc
4. Spíše než použít obecné předměty, použijeme raději konkrétní (Hodil na sebe oblečení a snědl snídani vs. Hodil na sebe triko a džíny a snědl toast.)
5. Neschopnost jít přímo k obrazu – když chci něco popsat, popíši to jednoduše a klidně to dám do více vět.

6. Neohrabané psaní – nastane vždy, když se čtenář musí zamyslet, co ta věta vlastně znamená, co chtěl autor říci. Patří sem nevhodné používání pasiva – byl jsem kousnut psem, zbytečně prodlužované věty – Přišel jsem do obchodu, kde byl muž, jenž mi prodal zbraň. Dále také přetížené věty plné přídavných slov, příslovcí a různých rozvíjejících větných členů. Není dobré vysvětlovat pocity či atmosféru, je lepší je popsat akcí či dialogem.
7. Je dobré se vyhnout flintě na zdi, aneb informaci, která vypadá jako důležitá, ale v příběhu se už neobjeví
8. Musí fungovat časové linky v ději – není dobré odhalit zápletku předčasně, nebo přeskakovat v čase sem a tam
9. Vhodný je sentiment, ne sentimentalita, což znamená, že máme-li vztah k hrdinovi, vcítíme se do jeho útrap, ale pokud autor ždíme emoce, jedná se o sentimentalitu
10. O frigiditu se jedná, pokud nemá empatii k postavě a není schopen se do ní vcítit
11. Afektované psaní se řídí egem spisovatele – nevhodná, rádoby vtipná či zajímavá přirovnání a popisy
12. Parafrázování dialogů, kdy je přímá řeč nahrazena popisem dialogu. (Zeptal jsem se ho, jestli už tam byl, a on mi odvětil, že ještě ne. vs. "Už jsi tam byl?" zeptal jsem se.  "Ještě ne." )
Tereza Vrbová



Super. Vstoupila jsem do nějak zajetého vlaku, 
Poučení o esencích, včetně výborných ukázek
Jarka Rymešová



Důlelžité je zabíjení miláčků, 
je třeba odstraňovat chyby v logice, 
zápletky - zvraty a objevy, 
scéna, příprava postavy
Wilson



Milá Natašo!
Tvůj kurz je inspirativní, skvělý, každý jsme originál, a proto je tak důležité si o všem povídat. 
Je třeba zvládnout nejen teorii a hlavně tu praxi, psát, psát, číst a číst a krátit a krátit. 
Děkuji
Jana Bednářová



Zápletka ano - zápletka ne 😃, 
Epizoda, co čtenář neodpouští (logika)
Tereza Vrbová



Milí přátelé, 
tak ta nemoc, co tady řádí, je už i u nás doma. Nejsem ve stavu, abych se aktivně účastnila dnešní lekce, a tak se s lítostí omlouvám. Ať se daří! Irence posílám velkou gratulaci k vydání nové knihy. Opatrujte se ve zdraví. 
Ilona Vystavělová



Dlouhodobý kurz se Šimonem - 5. lekce  21. 11. 2021


Dobrý večer,
Posílám dílo Oni přijdou s německým závěrem. Děkuju za zpětnou vazbu. Vážím si jí...:)
Linda Hájková



Milá Dano,
stala se nepříjemná věc. Teď jsem mluvila se synovcem. Odpoledne si chtěl udělat popcorn a zapomněl na něj, a tak ho připálil, že vykouřil celý dům, hodinu celá rodina větrala a samozřejmě to od mamky dost schytal... takže úplně zapomněl na hodinu a ještě teď byl hooodně špatný... 
Přesto to nechce vzdát, rád by se polepšil a pokusila bych se přespříští týden vše uchopit do vlastních rukou a zavolat mu těsně před hodinou, aby nezapomněl a mohl být konečně opravdu včas nastoupen.
😉
Nemáte náhodou záznam nějaké podobné hodiny? Možná by to stačilo, aby už za 14 dní mohl být platným členem... Ještě jednou se velmi omlouvám, vážím si velmi Vaší vstřícnosti.
S přáním hezkých dnů i v této době
Monika



5. lekce dlouhodobého kurzu 18. 11. 2021 z Vinohrad přesunuta na on-line
Myslím si, že mi rétorika v jistém smyslu "vnitřně" pomáhá, byť na povrch to asi těžko kdy, jestli vůbec, pronikne. 
Více se teď snažím vnímat to, jak mluvím, hlasitost, výslovnost... 

Mám pocit, že to bude trvat ještě hodně dlouho, než se mluvit naučím. 
Ale už teď cítím, že mi to v určitých běžných životních situacích také pomáhá.
Alena Bruthansová 



Ahoj Dano,
posílám Alenky filmy, které dělala během studia.
Ten Na rozcestí je starý už asi 2 roky dělala ho kromě ruchů celý sama, včetně loutky.
Zhruba ve 25. minutě záznamu z Akademie přírodní školy je asi šestiminutový film Pro krásu se musí trpět, na kterém se Alenka také podílela. Myslím, že scénářem, režií, střihem i ho animovala.
Jana Bruthansová



Když jsem se s Janou Vaňkovou chystala na autorské čtení, pomohlo mi uvědomit si rozdíl mezi čtením nahlas a pro sebe. Při rétorice je důležité dělání pauz, správné dýchání, rozmluvení se, rozeznění dutin.
Zuzka Kratochvílová  



Zámek Brandýs nad Labem, MAS 16. listopadu 2021

Pět věcí, které jsem se naučila: 
1. to co je srozumitelné pro mě, nemusí být zcela srozumitelné pro ostatní
2. nemíchat víc věcí najednou, 
je to matoucí
3. vlastní hodnocení , nálepky - nedává prostor pro fantazii čtenáře
4. že psaní je o odvaze – sebevědomí se nenajde na stromě
5. název a první věta jsou zásadní
Bylo mi potěšením
Marcela Tógliová, MAS 
(Místní akční skupiny)



Ahoj Dano, 
doufám, že se máš po všech těch lockdownech OK a že jste ty i tvá rodina zdraví. 
Posílám ti pro zajímavost odkaz na článek, který teď vyšel a kde jsem se snažila využít i věci, co jsi nás učila na kurzu psaní cestopisů. Snad mi ho příliš nezkritizuješ. 
😁
Nebudeš pořádat nějaké pokračování kurzu? Nebo ten nápad s Marcelem na společný kurz psaní cestopisů a focení? Určitě bych se ráda zúčastnila. 
Pavla Říhová



Zjistila jsem, že dokážu něco napsat, i když jsem si myslela, že jsem beznadějná. Naučila jsem se strukturu psaní, přímé řeči, jak se držet hlavní linie.
Veronika Janečková, MAS 



Přeji dobrý den,
když dovolíte, rád bych vás požádal o spolupráci. 
V tomto roce jsme pořádali 2. ročník Literární soutěže Za branou pro odsouzené autory
Příští rok chceme pořádat 3. ročník od května do konce léta. Rádi bychom vítězům nabídli jako cenu kurz tvůrčího psaní, případně takové kurzy nějak pomohli zpřístupnit více odsouzeným osobám.
Je jasné, že to něco stojí, ale dokážeme si s tím snad poradit. Rádi se dozvíme více, jde nám o to, aby ti lidé měli určité možnosti rozvoje, letos došlo 162 příspěvků... Máme záštitu Generálního ředitelství Vězeňské služby atd.. 
Budeme moc rádi, pokud se nám ozvete. 
Jan Frank. Za branou, z. s.



Pomalu začíná ke stolu nosit věci. Hrnek s kávou, ze kterého se ještě kouří, sklenku s vodou, sklenici s pivem. Jak vždycky říká, nezbytné přísady jeho tvůrčího koktejlu. Otevírá notebook a mžourá do něj, jako by týden nespal. Kope do sebe první půlitr, aby si navodil ten správný stav pro psaní, a v mezičase hledá vhodnou muziku. Spoléhá na to, že kombinace alkoholu a správných tónů z něj dostanou jeho tvůrčího génia a on se bude moci rovnat Hemingwayovi, od kterého sice nic nečetl, ale nechal si na předloktí vytetovat jeho slavnou větu: „Psát opilý, editovat střízlivý,“ a Baudelaireovi, kterého četl, ale vůbec nepochopil. A přitom je jeho nejoblíbenějším autorem Charles Schultz, který kreslil stripy o Snoopym.
Při psaní se tváří zachmuřeně, aby jeho manželka poznala, že dělá něco velmi důležitého, že se na to usilovně soustředí, a nerušila ho. Občas pohlédne mým směrem, ale nejsem pro něj důležitá, jen když se náhodou setmí a on potřebuje i jiný zdroj světla, než jen bílé světlo, zářící se zapnutého monitoru.
Nejsem pro něj ani zdaleka tak důležitá, jak bych měla. Zapíná mě jen večer před spaním, když vypne moji sestřenici visící ze stropu a když potřebuje dojít bezpečně do postele. A přitom mu mám tolik co nabídnout. Určitě víc, než on poli literatury.
Ačkoliv si myslí, že zažije velký průlom, podle mě jediný průlom, který zažije, bude průlom do středního věku, který ho čeká hned za rohem. Občas je mi ho až líto, jak s třetím pivem ve sklenici skládá slova za sebe a je přesvědčen, že něco znamenají a někoho budou zajímat. Co já můžu vidět, jsou to jen samé bláboly o nešťastné lásce a smutných lidech. Nuda. To mi život nerozjasní.
Zuřivě buší do klávesnice, občas se zamyslí a kouká doblba... a pak zase píše. 
Stmívá se, můj čas se blíží a já ho hodlám využít a zářit naplno tak, jako on nikdy nezazáří. 
Promnul si oči a už se natahuje, aby mě rozsvítil. Snad mu moje snaha pomůže k lepšímu výkonu. Pokračuje v psaní a vím, že když se nahne dozadu a hluboka si odechne, je náš konec. Zaklapne notebook a vypíná mě.
Štěpán Klega



Návraty: cukr, chleba, Lustig.. Tak se jmenuje výstava libeňského rodáka Arnošta Lustiga, kterou jsem navštívila  15. 1istopadu v Centru historie a kultury „Libeňský svět“.
Vernisáže se zúčastnila i Arnoštova dcera Eva a velký počet jeho příznivců a přátel, což je v dnešní době neobvyklé. Dokládá to, jak mnoho lidí „náš Arnošt“ oslovil, kolik zajímavých osobností na něj vzpomíná, a to vždy s láskou a pokorou. 
Po celou dobu akce vládla v sále pohoda a takový vznešený pocit a úcta. Dcera Eva Lustigová nás seznámila s jeho zajímavým životem, který by vydal nejen na 24 knih, které napsal a o kterém měl ještě v plánu psát...
Bohužel jeho smrt před deseti lety mu to (i nám) překazila. 
Poslechli jsme si úryvek z jeho knihy a všem se vybavil jeho nezaměnitelný způsob psaní, umění popsat i běžné věci, ale i věci nepředstavitelné, na které by jiní raději zapomnělil. 
Na výstavě je množství fotografií, některé jsou doplněny jeho moudrými citáty.
Na stěnách visí i vtipné karikatury a ve vitrínách je mnoho dalších věcí připomínající Arnoštovo dětství a samozřejmě i jeho knihy.
Po otevření výstavy byl prostor pohovořit si s lidmi, které Eva pozvala. Já jsem jí předala kytku za všechny absolventy tvůrčího Psaní podle Lustiga, jejího otce,  a omluvila Danu ze zdravotních důvodů. Eva byla velmi příjemná a taky mně představila pana doktora, u kterého pan Lustig zemřel a který měl velkou zásluhu na tom, že z tohoto světa odešel v pokoji. Byl o právě on, který dal Arnoštovi i poslední jídlo na tomto světě – lžičku medu. 
Moc mě překvapilo, že se Arnošt strašně bál bolesti, když ji tolik kolem sebe již viděl a prožil. Možná, že právě proto.
Přestože jsem si téměř zakázala kupovat nové knížky (už je opravdu nemám kam dávat, vyhodit se dají hadry, ale knížky nikdy), koupila jsem „manželovi k Ježíšku“ knížku Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět. Obsahuje nepublikované rozhovory a relace, úvahy o životě, svobodě a tvorbě i o tom, co si člověk musí za každou cenu udržet, a co naopak mít nemusí. 
Už se těším na Ježíška. 
Na závěr připojuji jeden Arnoštův citát:
„Problémem civilizace je, že narůstá pomalu, milimetr po milimetru a její tenkou slupku můžete seškrábnout za týden, za měsíc… Je snadnější ničit než rozšiřovat civilizaci, stejně jako je snadnější najít nepřítele než přítele… Ti nejlepší ze spisovatelů by měli rozšířit civilizaci alespoň o milimetr.“
Tak pojďme zkusit alespoň ten milimetr.
Bohuna Kopřivová



Víkednová literární dílna na zámku Loučeň 12-14. listopadu 2021

Ahoj Dani,
chcem poďakovať za cenu šprtky, veľmi ma to potešilo a pobavilo!
Uvítací drink, netradičná prehliadka, domáca kuchyňa na zámku v Loučeni, to vše bylo super. 
A co jsem se během víkendové literární dílny naučila? 
Er, Ich, Du forma
Neopakovať rovnaké výrazy
Vedieť vyškrtnúť prvý odstavec
Rozpoznanie
Začať akciou zaujať
Soňa Šefl



Loučeň 12-14. listopadu 2021
Milá Dano,
náramně jsem si to na Loučeni užil. 
Pod tvým vedením zvolna rosteme, ale ta Soňa - ta mě dráždí, šprtka jedna. 
Moc se mi líbila naše skupina. Je fajn vědět, že jsou psavci a že se tam cítím dobře. 
Jestliže jsem si myslel, že po prvním dnu na kurzu už nebudu pokračovat, tak po Loučeni mě to začíná čím dál víc bavit. Psaní jako relax, psaní jako terapie.
Inkoustu zdar a husím brkům zvlášť
Zdenál



Co jsme se naučili během literární dílny na zámku Loučeň:
1. Škrtat, hlavně první odstavec, který dal nejvíc práce
2. Zjednodušovat věty, přídavná jména brzdí děj
3. Nepopisovat emoce, ale vyvolat je /k tomu je ideální přímá řeč/
4. Když píšu, musím mít nadhled
5. Tečka je usazení informace
Lenka Prosecká



Výlet z Loučeně do Jabkenické obory

Milá Dano, 
víkend na zámku Loučeň byl opravdu moc fajn. 
Náročné, zvláštní pocit, jsem unavená a přitom nabitá energií. Je prima setkávat s lidmi z různých oborů, s jejich názory. 
Už plánuji, co na jaře. 
Úkol - příběh nejznámější anglické koledy Good King Wenceslas - brzy pošlu. Knížete Václava jsem hned vygooglila. Napíšu ještě svému anglickému švagrovi, co on o původu koledy ví. 
Jinak zámecká paní Kateřina chystá v Oflendě u Hlinska 17. listopadu 2021 den otevřených dveří, tak rozposílám info známým a spolužákům  z kurzu.
A co jsem se na Loučeni naučila?

1. Pět způsobů podle Aristotela, jak posunout děj
- Akce, představení charakteru v akci
- Popis – šetřit, ale povoleno
- Rozpoznání – 2.nejlepší způsob posunutí děje
- Využití vzpomínky té postavy
- Zásah shůry
2. Sherlockem Holmesem svého příběhu
3. Ich , Du a Er forma, Du forma – nejtěžší – naléhavost, reklama
4. Zaháčkovat čtenáře
5. Pozor na nahodilý rým
6. Tečka – usazení informace
7. Antropocentrismus
8. Příliš mnoho zajíců v jednom pytli
9. Chyba – přetížení informacemi
10. Grafika textu, odstavce , střídání nálad
Moc a moc Ti děkuji za poslání fotek. 
Vše dobré přeje 
Radka Vodičková



Na kurzu jsme si pouštěli v rámci představení charakteru v akci ukázku z italského oscarového filmu Život je krásný (1997). 
Kdo by pochyboval, že by bylo možné provést dítě koncentrákem, jako je to v Benigniho filmovém příběhu, může si přečíst  vyprávění ženy, které se to stalo. 
Dagmar Kokešová



Zámek Loučeň 12.-14. listopdu 2021

Milá Danuško,
chtěla jsem poděkovat za nádherný víkend na Loučeni i za fotky na památku. Naučila jsem se:
Pět správných způsobů nejlepšího psaní dle Aristotela (charakter v akci, rozpoznání, vzpomínka a zásah shůry a popis)
Chyby v psaní
Ich,er,du forma
Literární esence
Význam tečky
Základy rétoriky (výslovnost, hlasitost, tempo čtení)
A kdo si zapamatoval, tak dějiny zámku Loučeň, ale atmosféra a výklad zámecké paní byly nezapomenutelné.
A ještě na přání účastníků posílám radu svého 86letého strýce, který se zajímal o průběh spisovatelských kurzů, poté, co se dozvěděl, jaké nám dává Dana úkoly:
Až budeš mít psát esej obsahující témata náboženství, sex a tajemno, napiš: Pane Bože, jsem těhotná, ale s kým?
Přeji nám všem, aby nám to takhle pohotově pálilo alespoň do pětaosmdesáti.
Pokud se nespojíme dřív, přeji klidné předvánoční období a 26. 11. na vás budu myslet, na Dobešku se asi z Jindřichova Hradce nedostanu.
Hanka Tučková



Hezký večer, Danuško,
Píšu pár vět o tom, co mi dal dllouhodobý on-line kurz:
1. oceňuji hlavně možnost získávat na své výtvory zpětnou vazbu od ostatních, to mi opravdu hodně pomohlo - a pomáhá při dalším psaní 
2. stejně tak pro mne přínosná byla tvoje shrnutí, včetně připomínek. Mnohé jsem při tom ujasnila, naučila se.
3. skvělé bylo i to, že jsme mohla vyslechnout příspěvky ostatních z našeho kurzu. Mnohé z nich pro mne představovaly hodně vysokou laťku, což mne zároveň i motivovalo, abych se dál zlepšovala..
4. takže, navazuje na to další: vytvořené tvůrčí společenství šikovných talentovaných lidí.
5. ale abych jen nechválila. Učinila jsem zkušenost, že pro mne osobně má on-line výuka má svá omezení. Přece jen osobní kontakt mi vyhovuje o něco víc. I tak ale za vše velký dík.
6. těším se na další, i když žel už poslední hodinu.
Zdravím z Chebu, Jarka Rymešová



Účastníci kurzu Psaní podle Lustiga v divadle Semafor s jazzovými legendami

Byl to suprovej večer v Semaforu. Ještě teď se vznáším... Moc moc díky.
Oli Nešporová



Milá Dano, milá Natašo,
další setkání s Vámi a s naším super partou se vydařilo.
Načerpala jsem mnoho nových postřehů a zase o trochu více porozuměla, co to znamená, chtít vyjádřit emoce, příběhy a atmosféru psaním.
Prosím, počítejte se mnou v březnu do Loučně a budu se těšit na další organizační info.
Věřím, že se čtení v Semaforu povedlo, a tím se bezvadně zakončil Váš dnešní den.
Srdečně Martina Talířová



10. díl kurzu tvůrčího psaní 11. listopadu 2021



Ahoj Dano!
Pokračovat budu s radostí a potěšením. 
Od Harariho jsem četl Sapiense i Dea, tak mám díky tobě motivaci dočíst to všechno.
Co jsem se naučil během dlouhodobého kurzu:
1, nepopisovat charakter postav, musí být zřetelný z děje
2, začít háčkem, upoutá čtenářovu pozornost
3, když pověsím pušku na zeď, měla by vystřelit
4, pozor na opakující se slova se stejným kořenem
5, všechno už bylo napsané, důležité je ukrást to formou, které zaujme
6, ich forma je zajímavá tím, že vidíme hrdinovi do hlavy, u er formy můžeme použít víc pohledů
7, nepoužívat plevelná slova
8, dlouhé úvody, popisy a souvětí patří do 19. století
9, přímá řeč příběh oživí
10, příběh musí být srozumitelný, čtenář by ho měl vystihnout v několika větách
Michal Hejna



Slyším dobře? Vaří kafe? No ano, je čtvrtek! To bude jízda! Moje paní mě pěkně naplní po okraj a bude ze mě usrkávat celý večer.
Miluju její kurzy psaní. Jednou rukou mi bude laskat ouško a druhou ťukat do kláves. Bledé světlo obrazovky jí zalije tvář, až bude vypadat jako z porcelánu. Občas mě vezme do dlaní a polohlasně začne číst. Pak mě prudce odloží a kus textu přepíše. A za chvíli to celé proběhne znova. A zase. Tak dlouho, dokud nebude se svým dílem úplně spokojená. To se pak zvedne ze židle, popadne mě a protančíme spolu přes celý pokoj…
Ale moment, co se to děje? Zvonek? Návštěva? Kdo to přišel? A kdo je ta stará korpulentní dáma, co se po mně natahuje?! Neeee, pomoooc!!!
Barbora Ponešová



4. díl kurzu pro superpokročilé 11. listopadu 2021
Vyzkoušeli jsme si krátká cvičení:
1/ Posílám pozdrav z...
Napište imaginární pohlednici jednomu z vašich známých z dopravní zácpy.
2/ Příšerné rande
Napište krátkou scénu z vašeho fiktivního rande, kdy váš protějšek bude známá osobnost nebo knižní či filmová postava.
(Zapátrejte ve své paměti a zkuste si vybavit nějakou svoji nepovedenou schůzku nebo rande. Vzpomeňte si na co nejvíce detailů, vůní, pocitů a útržků tohoto rozhovoru. Zkoumejte, jak jsme většinou zahledění do sebe a co se děje, když se o sebe otírají dvě odlišná ega.)
Nataša Richterová



Co mi dávají dlouhodobé kurzy? Pochopil jsem mnoho věcí a naučil jsem se:
1. Důležitost struktury příběhu – začátek – prostředek – konec
2. Střídání popis – dialog – akce
3. Vyvarovat se opakování slov, používání přemíry cizích slov a šetření se slovy sprostými
4. Chci-li dobře psát, musím hodně číst, psát, přepisovat a škrtat
5. Důležitost pochopení bajek s jejich poučením, které by mělo vyplývat z každého díla
6. Vědět, kdy a proč je vhodné užití ich, er a du formy psaní
7. Vyjadřování ve zkratce, užití metafor, nepoužívat klišé
8. Střídání epizod s hlavní dějovou linkou
9. Představení charakteru v akci místo nudného popisu vlastností jednajících postav
10. Srozumitelnost textu, psaní s podtextem, literární cihličky
11. Jak si schovávat náměty, postřehy, myšlenky zachycené kdekoliv

5. díl dlouhodobého kurzu pro začátečníky 10. listopadu 2021 s Natašou

Jsem rád, že jsem se, byť jen prostřednictvím PC, seznámil se spoustou zajímavých lidí, kteří mají stejný zájem jako já- dobře psát. Podstatný byl pro mě princip zpětné vazby.
Samozřejmě mě těší vstřícnost, kamarádskost „vůdkyně“ Dany a také Nataši.
Doufám, že se mi časem podaří, za pomoci Dany, dostat mé povídky do tisku, že je nakonec nějaké nakladatelství vezme.
Takže, děkuji. Myslím, že děláte na poli nezkušených psavců dobrou práci a díky tomu nás to všechny posouvá dál.
S úctou Jiří Wilson Němec



Semafor - Jazzový štrůdl 7. listopadu 2021





Chci ti poděkovat za krásný kulturní zážitek - Jazzový štrůdl v Semaforu. Jste báječná rodina a chtěla jsem ti to napsat. Už jsem také dočetla knížku  Legionář a sněžná žena o Tvém stoletém dědečkovi. Prostě tu mimořádnost máte v genech. 
Jsem ráda, že jsem tě trochu poznala. Zdraví celou úžasnou rodinu 
Bohuna Kopřivová



Ať už si o knihách Stephena Kinga myslíme cokoli, jedno musí uznat každý:„ Své řemeslo“ zvládá skvěle”. Dnes bych vás ráda inspirovala jeho knihou, která by neměla chybět v naší knihovničce, O psaní - Memoáry o řemesle.
Autor uvádí: „Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Část téhle knihy - možná až příliš velká - se zabývá tím, jak jsem se to já naučil dělat. Hodně z ní je o tom, jak to vy můžete dělat líp.”

SPISOVATELÉ JSOU VĚTŠINOU JAKO DĚTI...
Hravost je žádoucí, ale drží náš příběh pohromadě?
Pro začátečníky je vhodné psát minimálně ve dvou verzích příběhu a nechat si: Zavřené dveře:
Otevřené dveře: Kdy přijde na řadu odhalení pro čtenáře?

Nevíte, kolik konceptů vytvořit při psaní, jak dlouho přepisovat?
30 pomocných pravidel vašeho úspěchu
1. Přesouvám si z hlavy rovnou vše na papír, tak jak to tam mám.
2. Koncentruji se na příběh a nic mě neruší.
3. Koncepty píšeme sami bez toho, aby někdo nahlížel a jsou min dva.
4. První koncept je bez zásahů.
5. Nevystavujte své dílo pochybnostem. Nikdo nepomáhá.
6. Na kontrolu je času dost, až bude dílo hotové.
7. Nechte si čas na promyšlení.
8. Dopsali jste první verzi – oslavte to!
9. Dám nahlédnout svému okolí, pokud si to opravdu já sám přeji.
10. Vy sami rozhodujete, kdy se o vaší knize chcete s blízkými bavit.
11. Dejte si pauzu, relaxujte u toho, co máte rádi.
12. Nechte knihu bokem odpočívat min 6 týdnů, pokud jde o delší díla.
13. Pusťte se do něčeho nového, ale kratšího.
14. Odolejte nutkání otevřít šuplík a nechte dílo dozrát.
15. Pokud neodoláte, zřejmě máte nutkán měnit pasáže.
16. Přepisování by byla ale chyba, nejste Shakespeare.
17. Vrátit se k vašemu dílu bude vhodné, až už na něj skoro zapomenete.
18. Naplánujte si onen den návratu k dílu.
19. Přečtěte jej s tužkou a notesem a začněte úklidové práce - “přepisování”.
20. Po 6-týdenní pauze, najdeme nesrovnalosti v příběhu a děláme si značky.
21. Nutná bude malá debordelizace vašeho díla. Je řada na mazání příslovcí, přídavných jmen a ujišťovacích vět.
22. Opravdu drží váš příběh pohromadě?
23. Hledám v příběhu, co jsem chtěl říci.
24. Po všech úpravách otevírám příběh svému okolí.
25. Našli jsme si ideálního čtenáře, který vám dá upřímně najevo, co si myslí?
26. Neztraťme čtenáře v příliš rychlém sledu příběhu. Příběh by měl být tak akorát rychlý, aby se v něm zorientoval. Pokud ho zahltíme, snadno se ztratí.
27. Krom vašeho partnera můžete dát vaše výtvory číst určitému okruhu přátel. Pozor na to, abychom neuvedli své kamarády do prekérní situace, kdy budou upřímně nesouhlasit s vaším dílem. Na druhou stranu, vždy je lepší se dozvědět pravdu od přítele. Připravte se na to, že kritika může bolet, ale určitě vás posune dopředu.
28. Pokud se komukoliv něco na vaší knize nezdá, měli byste s tím ale něco udělat.
29. Pozor ale na to, aby vám kritikou vaše dílo zcela nezhatili, aby neztratilo originalitu. Žádejte o pomoc jen ty, kterých si vážíte. Jen jejich názor vás může ve tvorbě posunout . Ideální čtenář vám pomůže popustit úzdu vaší fantazii. Už při samotném psaní si představuji, jak potěším svým dílem svého čtenáře, v mém případě to bude můj manžel, který je ke mě vždy upřímný.
30. Neztraťte čtenáře v příliš rychlém sledu událostí... Nekomplikujme si to a uchovejme si „zdravý selský rozum” Nepřepalme to!

Autorovo doporučení na závěr: Nejdůležitější je „Dát si povolení”: smíte, měli byste, a pokud máte dost odvahy do začátku, pak to dokážete. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte.. Pijte, co hrdlo ráčí.
Stephen King

A jaký je můj největší AHA MOMENT?
S autorem naprosto souhlasím a zejména s tím povolením. Dáte si povolení stát se spisovatelem? Půjdete tomu naproti? Jak moc si věříte na stupnici od jedné do desíti, kdy desítka je nejvíc? Pokud jste mysleli na křišťálově čistou 10, tak se vám to jistě povede.
Jen vy sami totiž rozhodujete o svém životě.
Bohdana Pufferová



Studentský dlouhodobý kurz 8. listopadu 2021 - 4. lekce novinářská s Petrem Pravdou


Lekce s Petrem byla opravdu skvělá! Velmi zajímavá a ponaučná. Moc jsem si to užila. 
Naučila jsem dost o žurnalistice - její odvětví, charakteristiku atd. 
Naučila jsem se dobře psát zprávy a celkově mě tato lekce velmi bavila! 
Děkuji!
Jasmin Carmel   


 
Naučila jsem se, že zpráva by měla mít: 
Kdo? Co? Kde? Kdy? Jak a proč?
Také jsem poznala, co je novinařina, 
rozdíly mezi žurnalistikou a tvůrčím psaním
Ema Heřmanová  



1. Rozšířil jsem si obzory o žurnalistice 
2. kdy, kdo, co, jak, proč... 
3. naučil jsem se psát o něčem, o čem vim strašně málo a dostal na to málo času 
4. Zlepšil si háček 
5. Zamyslel jsem se nad srovnáním tvůrčí psaní x žurnalistika
Petr Polák



Naučila jsem se: 
otazky v nadpisech nic moc; 
kdo,kdy, jak, proc, co, kde - nejlepe nezacinat KDY, 
odvetvi zurnalistiky a jeji charakteristiku, 
jak souvisi zurnalistika s tvurcim psanim
Eliška
 

   
Naučila jsem se o novinařině a o bulváru, kde si můžu vymýšlet. 
Vyzkoušela jsem titulek, úvodní větu a článek. 
Bavilo mě to.
Klára Švubová  



Píšeme proto, abychom obohatili život jiných a náš
je důležité vypsat první nápady v klidu a později se k nim vrátit a přepracovat a vystihnout správně hlavní pointu
můžeme psát v různých úhlech pohledu- ich, du, er. Je dobré nepřeskakovat a zůstat v jedné rovině.
jména by se měla dobře vyslovovat
jména volit tak, aby bylo přehledné a jasné o koho se jedná
vystihnout jménem i charakter, historickou dobu a vlastnosti, není dobré mít postavy se stejným začátečním písmenem
inspirovat o jménech se můžete v kalendářích, na internetu, v titulkách filmu
není lehké správně namíchat esence, je to dřinaJ
esence vyjadřují metaforou emoce, nepopisovat přesně
krátké věty zrychlují děj , popis děj zpomalí
rytmus je důležitý, střídání cihliček- popis, dialog, akce
nepsat literaturu, nechat zemřít příbuzné, jít jasně za pointou
Ráda budu pokračovat v dalším kurzu naší party v únoru.
Martina Talířová



Kurz byl super, naprosto dokonalý. Cestou z něj na hotel se mi stala zajímavá příhoda, asi napíšu o tom povídku. S erotickou esencí😉.
Bohdana Pufferová



Víkendový kurz pro pokročilé 6.-7. listopadu 2021





Ještě jednou moc děkuju za víkend plný cenných rad a spousty inspirace. Naučila jsem se:  
5 způsobů psaní podle Aristotela – akce, zásah shůry, vzpomínka, rozpoznání a popis 
Máme tři úhly pohledu – ich, er a du 
Někdy je nejlepší psát z úplně cizího prostředí a vymýšlet si 
Musíme přemýšlet nad jménem postav, aby to k nim sedělo. 
V jedné povídce by neměla být podobná jména (Lenka, Alenka) 
Musíme umět zabíjet miláčky. 
Psát tak, aby to viděl čtenář – to, že my víme co se děje nestačí. 
Esence navodí nějaký pocit. - Střídání posune děj a není to pak nuda. 
Hnusné musí být hnusné, krásné opravdu krásné atd. – nebát se toho.
Sofie Epsteinová



Víkendový kurz pro pokročilé 6.-7. listopadu 2021
Kurz s Danou je vždy úžasný a výživný a psavci jsou moc fajn. A co jsme se naučili?
Použití 3 forem - ich,du,er.
Jak vzbuzovat emoce esencema.
Důležitost jména.
Zasazení vzpomínky do povídky.
A že zásah zhůry mi pomůže z bludného kruhy, kdy už nevím kudy kam.
S pozdravem psavec 
Libka Hlaváčková



Co jsem se naučil tento kurz
Emoce jsou koření slov, proto je dobré text oživit esencemi (příchutěmi): krásná, hnusná, veselá, smutná, erotická, strašidelná…
Děj příběhu posunuje Akce, Popis, Zásah shůry(používáme zřídka), Vzpomínka a Rozpoznání.
Stanislav Rokos



Ahoj Dano, 
ahoj Natašo,
víkendové setkání s Vámi oběma a s kolegy psavci mě opět pohltilo a inspirovalo.
V příloze posílám své literární pokusy:-)
Těším se na příště
Martina Talířová



Jazzový štrůdl v divadle Semafor 7. listopadu 2021














Ahoj holky,
ještě jednou moc děkuji za úžasný nabíjející víkend. 
Byly jste neskutečně inspirativní a prostě boží.
Věřím, že se vám dnešní Semafor povedl a budete bodovat dál.

Co jsme se naučili:
• Teorie Stevna Kinga - na základě referátu Bohdi + učebnice str. 36-40
• Román nechat minimálně šest týdnů odležet
• 5 způsobů psaní podle Aristotela - jak posunout děj
Psát, co se děje, charakter, akce
1) Popis
2) akce
3) zásah z hůry (Lustigův telefonát) - nevychází z logiky příběhu
4) vzpomínka (když se nedá hnout - vzpomínka na minulost, pocit, dotek, vůni, hudba)
5) rozpoznání - nemusí se vše dopovědět - vyjde z logiky příběhu
• Úhel pohledu

Těším se na únor i na Loučeň. 
Děkuji
Marie Kuchařová 



Milá Dano, 
moc se těším na další kurz a ted se pouštím do referátu o Kingovi, který donesu zítra. 
Fičím už dnes se svým bodyquardem směr Praha, ať jsem zítra na Vinohradech včas. 
Těším se moc. 
Bohdana Pufferová



Líbí se mi u Nataši, že hned na začátku dodala všem, mimo učebnici, ještě také orientační přehled všech lekcí a co se v nich bude (nebo by mělo) probírat.
Wilson



4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
Chvilka rétoriky s Janou Vaňkovou:
Číst dlouhý samohlásky ještě delší: klečíííím....
Čeština má důraz na 1. slabice 
(platí to i pro slova s předložkou -  čtou se s předložkou dohromady, takže pak je důraz na předložce: nadomě, podzemí).
Frázování ve větách - významově slovíčka dávat k sobě.
Anna Dostálová



4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
Ahoj Dano!
Slibuji, že budu trénovat čtení na Dobešku podle Janiných rad. 
A ty prezenční lekce na Vinohradech jsou fakt super, přimlouvám se za ně, nicméně chápu problém s covidem. 
Zuzka 

Jana Vaňková doporučuje na imunitu proti covidu "božskou houbu" REISHI. 😉 



4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
Při rétorice s Janou Vaňkovou jsem se naučila:
1. číst si nahlas, nahrávat se a hrát si s intonací
2. číst "rovně" - ne houpavě podle čárek, jak jsme se učili ve škole
3. důležitost psychického uvolnění před čtením  
Anna Vocelová



Jana Vaňková mě při rétorice naučila číst pomaleji, jsem strašně rychlá a drmolím.
Bohuna Kopřivová



Paní Dano, 
mám na Vás prosbu: jednou jsem navštívil Váš seminář. Hovořilo se tam o tiskárně, která se zabývá tiskem maloseriových knížek, a se kterou máte Vy i účastníci Vašich seminářů dobrou zkušenost. Mohu Vás požádat o kontakt na tuto tiskárnu? 
S díky Jaroslav Bartoš




Dlouhodobý on-line kurz 28. října 2021 9. lekce





Ahoj Dano,
děkuji za včerejší večer, bylo moc fajn vidět některé lidi, které už znám z jara. Uvědomila jsem si, že jsem tou pandemií už fakt postižená, že se v on-line cítím lépe než naživo. 
Popelku jsem jenom trošičku načechrala a dušičkovou povídku jsem ještě několikrát přepsala, naposledy dnes ráno. Když musíš, tak musíš. Ale myslím, že takhle už je fakt pěkně učesaná. To je tak, když píšu hlavně pro sebe terapeuticky, jak to ze mě vypadne a nevymýšlím to pro čtenáře. Ale postupně nacházím svůj způsob, jak to skloubit dohromady.
Jsem moc ráda za tvůj kurz, každá lekce je další krůček k tomu, jak tu nit, která mě spojuje s tím uvnitř, vetkat do psaní tak, aby vytvořila pro čtenáře srozumitelný vzkaz a zároveň se neztratila v technice psaní. Těším se na příští týden. 



Co ji to, propáníčka, napadlo? Tvůrčí psaní podle Lustiga u Dany Emingerové? To jí snad musel nakukat sám pes baskervillský. Fuj! Být pobožný, tak se teď snad pokřižuju! To si pořád stěžovala na nějaký kolena, procházky mi kvůli tomu zkracovala a teďka jí věk najednou nevadí?!
Zírá do tý černý bedýnky s nepříjemně blikajícím modrým světlem, u ruky jí stydne už kdoví kolikáté kafe, drobí sušenky po koberci a jen vzdychá a vzdychá. Kdo to má snášet?
Nechceš se takhle náhodou zvednout z tý židle a nasypat mi konečně aspoň granule? Mám už hlad.
Jéje, konečně! Zvedla se! Paráda. Hele, podívej se, jak mi teď samou nedočkavostí kmitá ocásek. Jsi přece jenom moje zlatá panička. Tak honem, pospěš... nemůžu se dočkat.
Né, to je zlý sen. Jo, vstala, ale aby začala pochodovat pokojem. Sem, tam a přitom si pro sebe něco brebentí. Teď se dlouze kouká z okna ven, a zase maže zpátky k té prokleté bedýnce. Haf! Haf! Jsem tady. Tvůj mazlíček! Tak se na mě aspoň podívej.
Nemám otravovat? No tohle! To mi neřekla už hodně dlouho, snad když jsem byl ještě mrňavé štěně. Mám počkat, až dopíše nějaký domácí úkol! Nejsi na úkoly už trochu stará? To jako znamená, že chvíli ťukáš prstíkem do kláves, pak dlouze tupě hledíš kamsi do dálky, zase si zaťukáš, a pak pochoduješ s tím protivným vzdycháním po pokoji? Ještě z toho zblbneš. To bych si vážně nepřál. 
Cože, ty si jdeš zase vařit kafe? Vždyť jsi... aha! Ne, jdeš k lednici! Hurá!!! Tak přece jen... Jú. Vytahuje sádlo, krájí chleba! No jo, už jsi aspoň přišla na to, že se u pořádnýho dlabance líp přemýšlí, viď? Tak co, dáš mi taky? Nedáš. Já to věděl. Už zase sedíš, žvýkáš si tu lahůdku a moje teskné psí oči tě nechávají v klidu.
Déle už to vážně snášet nehodlám. Já bych ti o tom, co si myslím o tom tvém vysedávání u počítače, nejraději něco řekl pěkně od plic, abys to pochopila. Jenže jak? Už to mám. Já se na to tvůrčí psaní přihlásím taky. A pak ti to všechno pěkně napíšu. A věř, za rámeček si to nedáš!
Jarka Rymešová



Wilson sedí u počítače. Přepisuje už popáté jeden odstaveček a stále není spokojený. Něco (a on neví co), jej rozptyluje. Jako by ho někdo hypnotizoval pohledem. A nemýlí se. Jsem za ním. A vím, že mě miluje. A že já jeho. I teď, když se tváří, že to neví, že na mě zapomněl.
Ano, už jsme spolu dlouho nebyli. Tak schválně! Tipněte si, kdy mě měl naposledy v rukách? A neříkejte, že už dávno, protože jsem tlustá. To neříkejte. Já taková byla už tenkrát, kdy to bylo poprvé. Ležím za ním a jsem zvědavá, co píše.
Mrzí mě, že je ke mně otočený zády, že mu nevidím do řádků. Co kdyby vstal a alespoň mě pohladil po hřbetě, toužím. Ví, že teď nic kloudného nenapíše, nic z něj nevypadne. A víte proč? Protože jsem ho za zády uhranula. 
Myslí na mě. Chce mě. Kdybych mohla, řekla bych mu, že mně nevadí, že stárne beze mne. Že já budu navždy mladá.
Wilson nevydržel. Nakonec otočil svůj invalidní vozík a zamířil ke knihovně. Přejíždí očima šiky svých oblíbenců a sáhl po mém hřbetě. Jsem kniha Přestřelka od Jana Procházky. Jeho láska, jeho inspirace. Nelistoval ve mně už dlouho. Zavrněla jsem blahem. Konečně! To to trvalo!



Dnes je to úplně jiný člověk, má kurz tvůrčího psaní. Na první pohled je vidět, jak si zase vystoupil z komfortní zóny. Když poslouchá, tak se upřeně dívá do jednoho bodu, snaží se koncentrovat a vše pamatovat. Soustředí se tak, že kdyby uměl myšlenkami pohybovat věcmi, tak hne celým naším činžákem.
Po poslouchání následuje komentování. Když zrovna není vyzván, tak si opravdu hlasitě oddychne a přestane kopat nohou do mé dřevěné nohy. Pokud má ale popsat, co právě slyšel, tak se snaží tvářit a mluvit velmi chytře, až tak moc, že mu to vlastně nevěřím.
A když má vyprávět? 
Aniž by ještě cokoliv řekl, tak vím, že bude mluvit. Poznám to tak, že se jeho o mě opřené ruce začnou rychle potit. V židli se narovná, zhluboka nadechne, dvakrát zhluboka nadechne a mistr rétor může mluvit. Závěry kurzu jsou pak v jeho podání zlatým hřebem. Začne se mračit a sluchátka zastrkávat ještě více do uší, div si je nenarve přímo do mozku. 
To právě dostává úkol na příště. 
Po skončení bleskurychlým tahem za kabel vytrhne sluchátka z uší – i s těmi kousky mozku, lokty se opře o mě, chytne hlavu do dlaní a zoufalé zvolá: "Cooo? Co to po mě zase chce???"
Celý zhroucený u večeře do sebe pomalu souká jedno sousto za druhým, a právě skončenou hodinu tvůrčího psaní probírá se svojí partnerkou – novinářkou.
Ona ho vyslechne, probere s ním ty nejpalčivější věci, a když se pak uklidní, tak z něj začnou padat docela zajímavé a vtipné nápady.



Čtvrtá lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 27. října 2021



Bajky jsou cesta k poučení,
Vyvarovat se přemíry cizích slov, střídmost v jejich používání 
Přepisování-hrubá a čistá verze díla, 
Vzpomínka na vůni...



Aristotelova pětka - co to je umělé řešení, 
Používání vulgarismů, 
Použití vzpomínky, 
Převod textu do přímé řeči.
Tereza Vrbová  



Bajka je pro mě výzva. 
Referát Wilsona – popis zpomaluje a dialog zrychluje - nebát se dialogů a akce. 
Referát Terezy – časté chyby - na co si dát pozor. 
Zpětná vazba - dobré postřehy - 
Když mi něco nesedí při poslechu, tak to neignorovat. 
Uvozovací věty lze obejít a vyjádřit je rovnou v přímé řeči. 
Psát prostě (bez aklamací), 
Rozepsat situace konkrétně (neulehčovat si, viz hrála excelentně). 
Deníček na (zatím) nevyužité nápady.
Ilona Veršovaná 



Vzpomínka, umělé řešení, rozpoznání
Psát druhé verze
Vendula Beaujouan Langová  



Škrtat a číst po sobě neomezeně dlouho
Irena Lahodná



Třetí lekce studentského kurzu 25. října 2021 se Šimonem Pravdou


Milí žáci,
na 4. lekci 8. listopadu se spolu neuvidíme. Odlétám s reprezentací na Mistrovství světa in-line bruslení do Kolumbie, pošlu pozdrav. Proto 4. lekci, která bude probíhat na stále stejné platformě, povede místo mě novinář a bývalý válečný zpravodaj Petr Pravda - můj otec. 
Dozvíte se od něj mnoho zajímavého o žurnalistice. Připravte si tedy otázky, které by Vás zajímaly k reportážím a psaní interview.
My se spolu uvidíme až 22. listopadu na 5. lekci. Do té doby by měly být uveřejněny na webu Psaní podle Lustiga Vaše předchozí práce, a tak mi je, prosím, obratem pošlete:
- Můj nejzajímavější zážitek
- 10 vět v napětí
- Pan František Šlápota + nepřečtené domácí úkoly
- Představení charakteru v akci: 
Pošlete vše, dokud ještě máte probranou teorii čerstvě v hlavě. A chválím všechny, kteří tak již učinili. Vaše příspěvky najdete zde.
Šimon



Ahoj Šimone!
Ještě jednou díky tobě i tvojí mamce za možnost, že se můžu účastnit Tvých kurzů. Je to pro mě čest. Přeji Ti příjemný pobyt v Kolumbii! S pozdravem, 



S kurzem u Šimona jsem moc spokojen. Musim říct, že každá lekce je lepší a lepší... a hlavně zaznamenávám velký posun u sebe. 
Trochu jsem se bál, že na on-line nebude ta inspirace taková jako u prezenčního víkendového kurzu, kde jsem byl, ale jsem příjemně překvapenej, jak moc se toho za tři hoďky dá získat.




Dlouhodobý kurz - 3. lekce  21. října 2021

Dobrý den,
posílám úkol s názvem Poznání na téma JAK BY VYPADAL SVĚT BEZ...
Rétorika s Janou Vaňkovou je  zajímavá, zase něco nového. Plná rad, které snad zvládnu časem zužitkovat.
Alena Bruthansová



Co jsem se naučila na třetí lekci 21. října:
Lepší kratší věty - přidají drama.
Každý slovo musí mít svůj důvod.
Ne moc zajíců v pytli (zas a znovu).
Hooodně záleží na "přednesu".

Dlouhodobý kurz - 3. lekce  21. října 2021 s rétorikou

Čtení:
Obecně nespěchat!
Obecně často nasadíme a jedem stejně...
Je těžký číst malý dítě - není to v hlase, ale v tom, že to má v hlavě a pak to z něj vypadne.
Název - 2s pauza.
Po metaforách delší pauza - posluchač si to musí představit.
Temporytmus - známý a jasný věci rychle. Důležitý - pomalu.



Ahoj Dano, 
pouštím si doporučené Harariho  "21 lekci pro 21.století" a je to fakt moc zajímavé poslouchání.
Anna Vocelová



Arnoštovi Lustigovi nosila na kurzy bábovky a jiné sladkosti Vendula. Tradice pokračuje a my máme "buchotopeček" ještě mnohem víc... Holky, díky!!!
Dana



Ahoj Dano!
Lekci jsem si, jako vždy, moc užila, je mi s vámi fajn, díky. Přeju barevný podzim. 
Míša Čápová



Ahoj Dano, jupí ! 
Jsem ráda, že moje Lilith bude na webu. Když jsem ji četla svým čtyřem gymplovým kamarádkám, které mě znají jako “jeptišku”, tak jsem se opravdu bála, jak to vezmou, a všechny byly nehraně nadšené. 😀😀😀 
Mám radost, já mám totiž pod Jitkou Sovou skoro všechny své povídky od chvíle, kdy jsem znovu začala psát, u Tebe na webu.
Budu určitě jako divák při aturoském čtení na Dobešce 26. listopadu a těším se.
Jitka



Někteří spisovatelé, jako je třeba Veronika Matysová, si zakládají k postavám jakési podrobné kartotéky. Nikdy jsem to nedělala, ale je zajímavé vidět, jak pracují jiní autoři.
Klára



Víkendový kurz s Klárou 16.-17. října 2021



Dobrý den!
Klára je skvělá lektorka. Místo pro kurz na Dobešce je super. A co velmi oceňuji, je časové rozvržení, tempo a náplň. Bylo to krásné. Nejvíc mě utkvěli v hlavě lidé, atmosféra a to, co jsem si uvědomila z diskusí a pocitů i mimo hlavní látku, i když to s tím vlastně souvisí. 
K podrobnostem přednášeného: 
1. informace k pohádkám (i ve vazbě na jiné mé zájmy) 
2. čemu se věnují teens a young adults, horory a morbidnosti, i proto, že mě se toto téma nikdy nedotklo... bylo fajn, že tam byl 13 letý Tadeáš. 
3. znalost postavy, o které píšeme ........aktivity s tím spojené - řešení reklamace 
4. kolik si bere distributor...a celý proces od napsání první věty po komínek s plakátem 
5. je toho ale spousta..... první věta a nadpis....uvědomění si, jak postupuji já.... 
Víkendového kurzu pro pokročilé se ráda zúčastním. 
Iva Tužinská🙏.



Víkendový kurz s Klárou 16.-17. října 2021
5 důležitých věcí z kurzu tvůrčího psaní s Klárou Dvořákovou 16.-17. října na Dobešce:
- Mít spisovatelský deníček a psát si do něj všechny podněty, nápady, zajímavosti, atd.;
- Mít jasno v tom, jaká je cílová skupina, pro kterou chci psát;
- Nadpis/název + první věta hrají velmi důležitou roli;
- Přečíst si nahlas a s intonací to, co jsem napsala (a pak ještě jednou, s odstupem pár dní);
- Lidé milují, když je někdo jiný trapný a rádi o tom čtou:-)
Gábina Kuřová



Co jsem se naučila v říjnovém kurzu s Klárou Dvořákovou:
1. Příběh nemusí být pravdivý a nemusím popsat úplně vše, co se stalo
2. Čtenář chce prožívat emoce
3. Mít spisovatelský deníček a psát si nápady
4. Povídka má mít nadpis
5. šance na zaujetí je krátká - 1. věta vtahuje do děje
6. Příběh potřebuje konflikt
7. Před koncem přijde PERIPETIE
8. Přímá řeč obohacuje děj
9. Při popisu použít všechny smysly
10. Když je na jevišti puška, musí se z ní vystřelit
No, a mohla bych psát dál... Děkuju za hezké dva dny. :-)))
Monika Hadrabová



Kurz hodnotím velmi pozitivně. Líbilo se mi, že se sešlo 6 lidí a každý byl úplně jiný (věk, pohlaví, koníčky, sociální vrstva, motivace pro kurz, styl psaní, ...), přičemž to psaní byl takový tmelicí prvek. Myslím, že za jiných okolností bychom se v tomto složení nemohli potkat. Jak říkám, zvláštní a obohacující setkání. Vlastně nemám, co bych vytkla. 
Byl to příjemně strávený víkend mimo realitu všedního dne a budu na něj velmi ráda vzpomínat. Pevně doufám, že mě to posunulo alespoň malinko správným směrem, abych se třeba nebála, a konečně něco napsala!
Gábina Kuřová



Druhá lekce dlouhodobého on-line kurzu pro superpokročilé s Danou 14. října 2021


Na druhém kurzu 14. října 2021 jsme četli vzpomínku, kterou vyvolal hudební motiv a úkol podle zadání Jak by vypadal svět bez...  Na lekci jsme dostali za úkol zvolit si známou literární postavu a začlenit ji do příběhu ze současnosti. Na to navazuje domácí úkol napsat apokryf nebo bajku o první zapomenuté Adamově ženě Lilith, která byla stvořená z prachu jako její muž. 
Odsouhlasili jsme si, že příští rok zapracujeme na společné knize o "člověku naší doby" a náměty budeme hledat v trilogii Yuvala Noaha Harariho. Asi nejvíce inspirace je ve třetím díle 21 lekci pro 21. století. 
Lucie Svibová



Beletrii nesmíte nechat bez hlavní postavy! Je hybatelkou nejen vlastního osudu, ale jsou na ni navázány i příběhy postav vedlejších.
Důležité je ve čtenáři vzbudit pocit, že si hlavní hrdina dokáže se svým osudem poradit. 
Spisovatel správným vykreslením postavy sází na osobní empatii čtenáře. Čtenáři pak záleží na tom, jak se situace vyvine, protože tak jedná postava. V opačném případě se jako spisovatelé dopouštíme začátečnické chyby. 
Vzbuďme tedy ve čtenáři pocit, že chápeme motivaci postav. Tak bude moci předvídat jejich reakce, a i když se v některých případech jejich ideály nebudou slučovat s čtenářovým pohledem na věc, díky bezvadnému vylíčení charakteristiky hrdinů i anti-hrdinů dokáže jejich jednání a postupy pochopit a jako důvěryhodné schválit.
Zápletka či popis musí být uvěřitelné. Může jít o jakoukoliv situaci, děj ze života nebo klidně o sci-fi. Lze kombinovat, mystifikovat, ve fantazii se meze nekladou. Spisovatel však musí umět vypíchnout jednu zápletku z těch, které ho v danou chvíli napadnou a zvolit ji jako nosné téma dané scény, či rovnou celého příběhu. Poté se jí musí po celé vyprávění držet. Dobré je si předkreslit pavučinu příběhu a postav, aby se spisovatel při psaní neztratil a nemusel během vyprávění tápat, kam ho v konkrétní chvíli intuice a fantazie zavedla.
Ve zkratce lze dané informace shrnout následovně: Vykreslit danou postavu během jejího jednání barvitě, smysluplně a uvěřitelně.
Charakteristika dané postavy během konkrétní situace, či scény příběh přirozeně posune. Samotná akce by měla být optimálně dramatická a spisovatel díky ní nesmí čtenáře zahltit přemírou dějů, zvratů a vedlejších postav. 
Scénou myslíme vše, co je obsaženo v nepřerušeném toku děje od jedné události ke druhé.
Spisovatel též dává pozor na stavbu jednotlivých scén, jejich provázanost, konkrétní význam a funkci. Ve vyprávění, či popisu by se měl vyvarovat přílišné košatosti. Zdržuje od plynulosti děje, ubírá na dramatičnosti a může čtenáře nudit. Ten pak ztrácí přehled a má mylný pocit, že je pro něj daná informace důležitá. Má-li být příběh úspěšný, autor musí umět správně analyzovat logiku vygradování příběhu. Pochopitelnost zápletky tvoří jádro celého děje. Pokud neuvěříme, znamená to, že autor dostatečně nevykreslil buď jednotlivé účastníky příběhu, či nepopsal původ jejich jednání.
Podstatný kolorit příběhu tvoří vedlejší postavy. Autor je musí vykreslit neméně barvitě, jelikož pomáhají hlavnímu hrdinovi v akci a bez nich by nebylo možno tvořit jednotlivé zápletky.
V momentě, kdy má autor zhotovené jednotlivé zápletky, charakteristiku postav a linku příběhu, může už jen komponovat. Skládá jednotlivé situace, mění, dobarvuje. Zná-li přesně, kam chce svůj příběh dostat a co je cílem celého sdělení, může komponováním a pozměňováním děj prosvětlit a zkrášlit.



Ahoj Dano,
hodina s Natašou byla úžasná!!! Moc za ní děkuji!
V příloze posílám cvičení v Ich a Du formě. Naučila jsem se, že Ich forma - působí autenticky - může však mystifikovat, že se jedná o příběh vlastní... Přikládám i vzpomínku na základě hudebního motivu Kachna na pekáči. Těším se na příště a moc zdravím.



Osmá lekce dlouhodobého on-line kurzu s Natašou


Probírali jsme úhel pohledu, teorii a příklady. Také jsme povídali o tom, jak je těžké psát o sobě, že je dobrý odstup a vypnout autocenzuru. Na všechny úhly pohledu jsme vyzkoušeli cvičení: 
 1/ Cvičení ICH forma 
Napište krátký příběh vyprávěný v první osobě. Zkuste si vymyslet postavu, která s vámi nemá prakticky nic společného (tzn. postavu jiného pohlaví, věku, vzdělání, národnosti a odlišného rodinného zázemí). 
 2/ Cvičení DU forma Napište pokračování příběhu v DU formě. Stačí 5-10 vět: 
Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit kde to jsi ani co je za den... 
3/ Za domácí úkol mají 
Cvičení: ER forma - Jak mě vidí... 
Napište odstavec či dva o tom, jak vás vidí (vnímá) vaše bezprostřední okolí, když píšete. Vypravěčem o vašem psaní musí být nějaký neživý předmět z vašeho okolí, anebo třeba domácí mazlíček či jiné zvíře, které je přítomné vašemu tvůrčímu zápalu nebo spisovatelskému bloku. Jak vás „vidí" při vaší tvorbě fíkus v rohu či hrnek na kafe? Co si asi myslí váš pes, když vás pozoruje při psaní? Pište v er-formě a berte to s nadsázkou! 
 4/ Dalším úkolem na doma je dopsat cvičení na ICH a DU formu. Vylouply se nich výborné háčky a všichni jsou zvědaví na to, jak to bude dál! :-)
Nataša Richterová



Úhel pohledu musí autor zachovat v celém díle. Je velikým prohřeškem přeskakovat z ICH do ER nebo jiné formy. Co to tedy je? 
Třeba:
„Tak nevím, mám si koupit vodky půllitr nebo rovnou celý? Vezmu celý, ale ve dvou flaškách. Jo, to bude nejlepší. Snad na mě nečumí někdo známej. Zatracenej absťák…“
Nebo:
Martin přemýšlí u regálu s alkoholem a zdá se, že řeší dilema. Ne snad nad značkou, ale množstvím. Rozhlíží se, zda jej někdo známý nepozoruje. Nakonec se rozhoduje a bere dvě půllitrové láhve vodky, prokleté božstvo alkoholika.
A do třetice:
Stojíš v marketu v oddělení s alkoholem. Dobrý pozorovatel by si všiml lehkého třesu tvých rukou. Nejistě se rozhlížíš, jestli neuvidíš někoho, kdo nechceš, aby tě viděl, jak do košíku vkládáš dva půllitry vodky. Nechceš, ale musíš, chceš-li fungovat, musíš…
ICH – ER – DU.
To není začátek nějakého německého písňového refrénu, ale stručné pojmenování základních forem ÚHLŮ POHLEDU z jakých se nejčastěji píše příběh. Jejich tři základní formy jste slyšeli na začátku.
Nejde o nic jiného než o to, čí oči se dívají a jakým vyjadřovacím způsobem je příběh vyprávěn. Tedy ve které osobě z hlediska gramatického je dílo psáno. Ano, to je první dilema spisovatele, totiž rozhodnout se, kdo bude vypravěčem jeho příběhu.

Ten první - ICH forma, umožňuje autorovi psát tak, jak hrdina mluví. Je to snadné. Mluvím „já“, říkám, co vidím, co si myslím, popisuji, co se právě odehrává či odehrálo nebo co se může teprve stát. První osoba však ztrácí výraz tváře, své gestikulace, vidí jen do jedné mysli a nemůže být na více místech zároveň. První osoba se nejčastěji využívá v případě, kdy je hlavní postavou samotný vypravěč. Není tedy divu, že se první osobou píše zejména v autobiografiích či memoárech. Příběhy, které jste vy sami zažili, získávají ich-formou osobnější nádech.
Hlavní výhoda ich-formy tkví v možnostech, jak vyjadřovat niterní pocity a další psychické pochody hlavního hrdiny či hrdinky. Vyvolává větší pocit reálnosti a svázání čtenáře s osobností samotného autora, přestože se může jednat o fiktivního vypravěče ve fiktivním světě.
Druhou je Er-forma. V ER formě hovoří autor z pozice „Boha“. Tedy vyprávění v osobě třetí (on, ona, ono, oni).
Er-forma se hodí více do příběhů, kde je třeba popisovat objektivněji. Vyprávíme o hrdinovi či hrdinech s větším odstupem a často máme větší možnosti popisovat i realitu, o které daní hrdinové nemají tušení.
Er-formě se díky snaze popsat autorský svět co nejobjektivněji a s odstupem říká také "vševidoucí vypravěč". Výhoda třetí osoby je možnost přeskakovat mezi různými perspektivami a pohledy individuálních postav, a to klidně v jednom odstavci. Můžeme tak popisovat scény, u nichž nebyla předchozí postava přítomna, jednodušeji skákat z jednoho místa do druhého, vytvářet vedlejší zápletky a zároveň se i zbavíme opakujícího slovesa "jsem", které se v češtině vyskytuje v ich-formě opravdu frekventovaně a je často složité poskládat věty bez něj.
Třetí formou je tzv. DU forma. Du-formou, autor oslovuje čtenáře ve druhé osobě (ty, vy), ale třeba takový Jakub Deml takto oslovoval květiny ve své sbírce Moji přátelé; častěji se však du-forma vyskytuje třeba v dopisním stylu s jasným adresátem. Du formou bývají napsány tzv. epistolární romány, tedy romány psané formou dopisů, které spisovatel napsal tak, aby působily jako pravá korespondence mezi postavami. Tato forma má velký vliv na čtenářovo vnímání románu.
Veškerý děj je v románu v dopisech popisován účastníky korespondence a čtenář tak získává pocit, že do této soukromé korespondence nahlíží. Použitím této formy se autor snaží docílit dojmu větší opravdovosti a realismu a zároveň mu umožňuje poskytnout čtenáři více úhlů pohledu.

Pokud při tvůrčím psaní váháte, kterou osobu zvolit, zkuste si na krátké ploše napsat 3x nějaký stejný příběh pokaždé s použitím jiné formy. Chvíli, den dva je nechte „uležet“ a vraťte se k nim a poté vyhodnoťte, která forma je pro váš příběh ta pravá. Tato má poslední poznámka samozřejmě není úkol, dát jej přísluší povolanější osobě. Apeluji spíše na vlastní iniciativu.



Ich / er / du forma (výhody / nevýhody)
Ich forma - nevýhoda: v češtině se hodně opakuje "jsem"; výhoda - bližší vazba čtenáře a autora
Er forma - možnost: poučený vypravěč
Bára Ponešová



DU forma je vtahující, vhodná jako háček pro další příběh.
Zbavit se autocenzury



Er forma- objektivní a subjektivní vyprávění, vypisování se uz traumat - autocenzura a jak na ni, udělat z příbuzných jiné osoby.
Jiří Wilson Němec



Vedlejší postavy jsou pro každý příběh důležité. Vedlejší postava musí být zajímavá, uvěřitelná. Díky své existenci stvoří rámec pro ty druhé. Vedlejší postava se musí se svou rolí smířit! Musí se přizpůsobit situaci. O vedlejší postavě platí, že o ní vše víme – kdy se narodila, co měla k obědu, kdy měla naposledy sex, co má v kapse a na co právě teď myslí…
Nataša Richterová



13. října 2021




Letošní cenu Arnošta Lustiga za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost letos obdržel chirurg Pavel Pafko. Cena se udílí každoročně jednomu z žijících českých občanů, který se obdobným způsobem jako spisovatel Arnošt Lustig příkladně zasloužil o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot. 

Jedenaosmdesátiletý laureát Pafko podle svých slov Lustiga osobně neznal, ale oceňuje na něm jeho optimismus. "My dnes nemáme hlad, nejde nám o život a přitom jsme pořád otrávení a naštvaní. Ale z jeho osobnosti, i když měl těžký život, je cítit radost ze života," řekl profesor Pafko. "V srpnu jsem měl těžký úraz na kole, přežil jsem. Oba jsme s Lustigem byli blízko smrti, oba jsme byli na dně a díky tomu jsme pochopili, že vztahy v rodině jsou absolutní základ všeho. Je potřeba myslet na rodinu, vše není v práci, v penězích a o slávě." 



Vážená paní Emingerová, 
učil jsem před lety vašeho syna Šimona Pravdu na Gymnáziu Na Vítězné pláni. Náhodou jsem na něj narazil při svém pátrání po zajímavých kurzech tvůrčího psaní. Píšu dlouhé roky krátké říkanky, zkouším i kratší příběhy/povídky nebo experimentální texty. V létě jsem si vydal malou knihu svých povídek, které jsem psal na zadání od jednoho kamaráda, každá povídka měla přesně sto slov. 
Chtěl bych se psaní soustavněji věnovat. 
Šimon říkal, že by možná byla nějaká možnost navštěvovat nějaký z vašich kurzů a pod vaším vedením více psal. Měl bych velký zájem o účast na vašem víkendovém prosincovém kurzu pro začátečníky a pak bych navázal nějakým dlouhodobějším programem rozvoje mého psaní. Jedná se mi spíše o dlouhodobé (např. pololetní) kurzy se zpětnou vazbou.
Ještě jednou moc děkuji a těším se na společnou práci
Marek Fajfr 



Křest Markovy knihy VYDŘI-DUŠI v Zóně Palladia





Mnozí už si odnesli vlastní knihy! S podzimem začaly jejich křty, jak se můžete dočít v říjnovém Zpravodaji PSANÍ DÁVÁ KŘÍDLA. Marek Greger měl v Palladiu autogramiádu své vtipné prvotiny VYDŘI-DUŠI. Začátkem října představila v Městské knihovně v Orlové sbírku kratičkých příběhů CO V KARTÁCH NEBYLO Hanka KavalováV berounském Muzeu Českého krasu pokřtil Michal Hejna publikaci o jeskyních ČLOVĚK A PODZEMNÍ SVĚT. Literární počin má za sebou Irena Lahodná s knížkou ŽELEZNÝ DĚDEK. A na světě už je obálka knihy Moniky Hodáčové DOBŘÍ LIDÉ DRŽÍ SVĚT. 
Všem autorům moc gratulujeme a díky všem, kteří je přišli podpořit!!
Dana Emingerová



Markův křest 6. října v 19 hodin v Zóně Palladia

Víte o tom, že když chcete být blondýna s krásným obličejem, dlouhýma nohama, luxusním zadkem, plochým břichem a hezkými rty i zuby, seberou vám půlku mozku? Nebo že vám za sebevraždu na ústředí Centro Universum udělí mínusové body? Zajímá vás lekce přežití v životních sračkách či kurz poctivosti? Neváhejte a o Markovu příručku reinkarnace s názvem VYDŘI-DUŠI si napište Ježíškovi, či třeba přímo Markovi. 
Ale pozor, může se vám pak stát, že se budete smát v tramvaji nahlas, nebo že půjdete spát ve dvě v noci, protože se od stránek nebudete moci odtrhnout. Zažila jsem obojí. 
Takže Marku, jsem ráda, že jsem mohla být součástí Tvého velkého dne a přeji Ti v duchu Tvé knihy hezké záření na poli pisatelském i životním.



Ačkoliv jsem zatím slyšela jen několik ukázek, už teď vím, že VYDŘI-DUŠI budou jednou z mých nejoblíbenějších knížek ... Moc se na ni, Marku, těším. 🙂
Zdena Součková



Foto: Daniel Kreissl
Ahoj Dano, díky za říjnový Zpravodaj. Když už jsme u těch křtů, také se tím svým pochlubím... V berounském Muzeu Českého krasu jsem pokřtil svou knížku ČLOVĚK A PODZEMNÍ SVĚT s podtitulem „jeskynní fenomén v běhu lidských věků“. Knihu je již nyní možné získat u všech dobrých knihkupců (včetně těch berounských) a v desítkách internetových obchodů (např. na www.dobredarky.cz). 



Paní Emingerová,
srdečne gratulujem ku krstu kníh Vašich žiakov, iste to bude prekásny a prínosný večer. Ďakujem za októbrový Spravodaj. Prežívajte prijemné jesenné dni, plné radosti. 
Iveta Galbavá



Hana Kavalová pokřtila své lilterární prvotiny Zavolej mi včera a Co v kartách nebylo

Milý čtenáři. 
Dovol nám oznámit, že jsme byly 4. října v knihovně v Orlové slavnostně pokřtěné. Pokud bys chtěl Zavolat mi včera anebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
Hana Kavalová



Obálka mé knihy je na světě. Nikdy bych nečekala, že budu v tak dobré společnosti. ❤️ Tyto dámy, Milena Černá a Olga Havlová, (které neměly rády označení "dámy" 🙂 ) až do posledního dechu neztrácely naději a sílu jít dál. Určitě by měly v těchto dnech také radost..
Monika Hodáčová



Danuško, napsala jsem knížku ŽELEZNÝ DĚDEK, vydala jsem si ji sama a chci Ti ji dát. 
Kdy a kde?
Irena Lahodná



Ahoj Dano!
Mou knížku jsme s panem editorem Holubem prošli, ještě vybírám fotky a potřebuji dopsat text na záložku a něco o sobě. Mohla bys mi napsat, kolik kusů knihy VYDŘI-DUŠI vyšlo panu Markovi, případně nevíš, jaká byla cena? Uvažuji o 500 kusech. Mohla bys mi poradit se kterou tiskárnou spolupracuješ a jak se rezervují termíny? Děkuji moc. 
Lea Mandíková

Spolupracujeme s nízkonákladovou tiskárnou TISK DO TISÍCE v Nebušicích. Na jejich stránkách si lze podle nákladu, počtu stran a požadovaných barev zklakulovat, kolik tisk stojí. (DE)



Rozmazlení 

Na vědomost se dává, že to ubohé nekřtěňátko, kterému říkáme Dřímající hrom, neboli kniha, která spatřila světlo světa v době temna, se konečně dočká řádného křtu!🍾🥂 🎈🎊🎉 
Na prknech Divadla Dobeška zazní příběhy z knížky a další humorné povídky, to vše v doprovodu písniček Evy Emingerové a dalších hostů, kterými budou věhlasný chirurg profesor Pavel Pafko, režisér a herec Milan Steindler a dcera a sestra Arnošta Lustiga
Jste srdečně zváni!💙 
Pište si: pátek 26.11. v 19h Divadlo Dobeška, Praha 4, vstupenky zde.



Hola hola, přátelé,
jsme znovu na cestách pokud byste chtěli vědět, jak se máme, je to zde: Expedice Island a Faerské ostrovy 2021.
S Láskou
Yakeen J. Helus



Aristotelova pětka aneb poznání a obrat
Základem pro rozvinutí zápletky je podle Aristotela anagnorise. Anagnorize je změna neznalosti v poznání. Anagnorizi neboli poznání rozděluje Aristoteles na několik druhů podle toho, jak k tomu došlo. Konkrétně se tedy jedná o pět nejlepších způsobů dobrého psaní uvedených níže od nejlacinější po nejlepší způsob psaní.

Dlouhodobý kurz 2021 na Jitsi Meet

POPIS
Podle Aristotela se jedná o nejlacinější způsob psaní prostřednictvím typického znamení, které může být buď vrozené nebo získané. Aristoteles nedoporučuje POPIS používat často.
Příklady: v příběhu popisujeme pána, že měl na sobě košili s bílým límečkem a kravatu. A vždy, když na něj čtenář narazí, bude to ten pán s kravatou. Dále třeba stoletý stařík, dívka s jizvou atp.

UMĚLÉ ŘEŠENÍ
Když spisovatel neví kudy kam, přichází na řadu umělé řešení. V povídce se najednou objeví duch svatý a učiní přesně to, co autor potřebuje. Nebo se hrdinovi něco zdá, a to mu napoví co má následně udělat. Umělé řešení nesvědčí o autorově vynalézavosti, je to laciné, ale Aristoteles to povoluje. Umělé řešení se objevovalo v antických bájích a biblických příbězích, nyní relativně často v pohádkách.
Příklady: Honza jde na trh, zakopne o kořen a najde pod ním sto zlatých, a to je přesně tolik, kolik potřebuje, aby koupil mamince krávu. Nebo potká kouzelného stařečka, zlatou rybu atp. I v moderní kinematografii najdeme zajímavá řešení: v televizních seriálech se filmaři zbavují nepohodlné postavy autohavárií, náhlou nemocí nebo při návratu hrdiny zpět na scénu (postava Bobbyho v seriálu Dallas) označí předchozí díly bez něj, za dlouhý sen jedné z hrdinek.

VZPOMÍNKY
Vzpomínky znovu uvádějí v život zapomenuté příběhy, které si hrdinové vybaví, aby povídce dodaly smysl pro budoucí děje. Můžou to být situace, vůně, věci, setkání, zvuky nebo hudební melodie.
Příklady: rodiče si vzpomenou na hříchy mládí a odpustí svým dětem, Odysseus si vzpomněl na svou Penelopu, když žil s nymfou Kalypsó, ve filmu Tenkrát na západě připomíná zvuk harmoniky pomstu jednoho z hlavních hrdinů.

ROZPOZNÁNÍ
Rozpoznání je otevřený konec příběhu, na který navazuje úsudek čtenáře neboli vývoj zápletky směřuje k určitému konci, který nemusí být dopovězen, protože si ho čtenář jasně domyslí. Často je používáno v hororech pro stupňované napětí.
Příklady: kulometné hnízdo střílí po třech vojácích, nejdříve padne první voják, poté i prostřední a ten poslední rozpozná, že za chvilku je i po něm. Tímto silným momentem pomůže autor čtenářovi pochopit co bude následovat. Dále ve filmech jako Ptáci, Vetřelec nebo Věc.

PŘEDSTAVENÍ CHARAKTERU V AKCI
Jedná se o nejlepší způsob psaní, autor popisuje akci tak, aby z ní vlastnosti postavy jasně vyplynuly.
Příklady: je milenecký pár, kluk ukecává děvče, aby se s ním vyspala, protože ji má rád více než sebe. Nakonec dívku přemluví a začnou se svlékat, když najednou začne hořet. Kluk zjistí, že jde o život a vyskočí oknem ven, dívka uhoří. Z toho jsme poznali, že kluk je lhář a dívka naivní až hloupá, a to vše bez použití přídavných jmen jako chytrý, hloupý, naivní atp.



13. října 2021 - třetí lekce  dlouhodobého kurzu s Natašou








Ve 3. lekci jste se dozvěděli, jak na literární postavy. Jaký mají v příběhu úkol, jak je vykreslit, jak je pojmenovat a co vše o nich musí autor vědět. Pro chybějící nebo pro zopakování k přečtení zde. Také je důležité správně hrdinu pojmenovat. A zde ještě slíbený generátor jmen on-line.
Dále jsme se dozvěděli, jakých je pět hlavních témat literatury a co je hlavním přikázáním pro spisovatele. Probrali jsme některé časté chyby - příslovce a trpný rod. Probrali jsme teorii k bajkám, řekli jsme si, k čemu jsou nám dobré bajky a proč je budeme psát.
Nataša Richterová



1. Důležité je mít napsaný úkol, protože jinak chybí zpětná vazba od ostatních a štve to autora😃))
2. Číst a psát.
3. Název
4. Vědět vše o své postavě.
5. Opakování = matka moudrosti.
Jana Bednářová



1. TÉMATA LITERATURY,
2. DŮLEŽITOST POSTAVY - HYBATELKA DĚJE.
3. HLAVNÍ PŘIKÁZÁNÍ - HODNĚ ČÍST A PSÁT,
4. CHYBY PŘI PSANÍ - TRPNÝ ROD,
5. ROZVÍJENÍ ZÁPLETKY
Jiří Wilson Němec



1/titulek
2/jména
3/ nechytat moc zajíců 😃
Irena Lahodná



Důležitost vcítění se do postavy,
postava - hybatelka děje,
důležitost vypracování referátů 😃,
pojmenování postavy
Tereza Vrbová



1. Jak se dá popis baráku oživit emocemi, vzpomínkami popisujícího.
2. Tvorba postavy - jméno, vlastnosti, motivace.
3. Vhodný název dílka - nezapomínat.
4. Poučení při tvorbě referátu - zhutnit informace, které se týkaly literatury.
5. Osnovu si udělat, než začnu psát.
Ilona Vystavělová



<a href="http://www.ceskatelevize.cz:8080/ivysilani/10090925908-vsechnoparty/218544161600023/obsah/629817-dana-emingerova">
Všechnopárty 
Jako mnoho z nás, Dana i mě zaujala v televizním pořadu Všechnopárty při vyprávění o svém psaní, o setkávání s Arnoštem Lustigem a o kurzu tvůrčího psaní. Ta je milá a vtipná, napadlo mě. 
V té době už jsem za sebou měla ,,první úspěch“ v psaní. Vyhrála jsem v literární soutěži svým příběhem s názvem Příběh dobrovolnice. Přihlásila jsem se do jejího kurzu, povzbuzena prvním úspěchem a těšením se na zdokonalení pod vedením profesionálky. Přihlásila jsem se i přes osobně a finančně náročné období.
Byla jsem bez zaměstnání, i když práce bylo plno. Oba rodiče už mi odešli, syn vylétával z hnízda, já zůstala sama.
Dana mi dala křídla.
Na prvním setkání v kurzu nás vyzvala, kdo přečte svůj příběh. Četla jsem. Můj příběh rozcupovala svým typickým: ,,Pěkné, zajímavé, dojemné, krásný popis, ale …" Stovky ale. Ovšem za svůj příběh a odvahu, že jsem na kurzu četla jako první, jsem dostala dárek. Dárek pro mě z nejcennějších, knihu Živel Lustig. 


Knihu s věnováním a podpisem Dany. Tak začalo mé pilování psaní. Nejsem trpělivá, jsem beran, tvrdohlavá a výbušná, jak nášlapná mina. Nelíbila se mi kritika. Jak to, že před návštěvou kurzu všichni pěli chválu na můj příběh, dojal je, ocenili ho. 
Až Dana se do něj pustila a otevřela mi oči, nebylo to lehké, kdo z nás vyhledává kritiku, že?
Danu jsem poznávala až během kurzů a stále se dozvídala,  co vše dokázala, jak procházela životem, s kým se setkala, co prožila, co ji posilovalo i co ji ničilo. 
Normální ženská až na drobnost, je velkou inspirací. Díky ní jsem se začala více zajímat o Arnošta Lustiga. Nedivím se, že ji zaujal, že on byl pro Danu inspirací.
Dana je inspirací pro mě. Mám to štěstí, že patřím do její moravské sekce.
Jsou setkání, kdy mi neskutečně leze na nervy. Ovšem při ztišení se sama sebe si uvědomuji, že ji ,,jen“ závidím a chci to taky. Přátelé i partu zpočátku cizích lidí, kteří jsou schopni pro ni udělat cokoli.
Mám ji ráda, obdivuji ji, jak dokáže své, někdy hodně odvážné, nápady realizovat.
Je skvělá, umí nadchnout, vyburcovat. Je rodilý vůdce. Nejdříve se každý bráníme tvůrčímu nátlaku a ona nás milým úsměvem lehce donutí k nevídaným výkonům.



Druhá lekce studentského kurzu 11. října 2021 se Šimonem Pravdou




Dnešní kurz byl skvělý! Vážím si všech rad, zpětné vazby i kritiky. Beru si ji k srdci a jsem připravena posouvat se dál. Děkuji za to :))
Posílám svou práci Černé klubko na téma - vyvolat ve čtenáři napětí, aby se se ostatní mohli inspirovat k zadanému domácímu úkolu na příště. 
Linda Hájková



Milí žáci,
chválím Vás, moc mě to s Vámi baví a pěkně spolupracujete. Stáhněte si z úschovny učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH, než tam zmizí. 
Přečtěte si tam na straně 75, co o popisu říká Stephen King. Vaším úkolem je podívat se na nahrávku povídky Jana Wericha Máta peprná a popsat jejího hlavního hrdinu prodavače bonbónů Františka Šlápotu očima jedné z následujících postav: 
prvního či posledního dítěte, které vešlo do krámku, 
Šlápotovy ženy, 
uzenáře od naproti,
uklízečky, 
kněze, hrobníka... 
Fantazii se meze nekladou. 
Těším se na Vás a na Vaše práce
Šimon



Myslím, že ze Šimon je skvělý lektor. Jeho kurzy jsou pohodové a nenucené, je na nich poklidná atmosféra. Moc se mi líbí Šimonův přístup ke všem členům kurzů. Snaží se přizpůsobit všem, i devítileté Klárce. Jinak bych možná jen měla drobnou připomínku. Zdá se mi, že občas je Šimon trochu moc rychlý a jde přímo na těžší věci. Možná, že někdy by nebylo na škodu začít s něčím lehčím. 
Jinak chci moc poděkovat za to, že mám tuhle skvělou možnost se kurzů účastnit. Je to pro mne veliká pocta. Mátu peprnou si pustím a spostavu vyberu.
A prosím, potřebovala bych věddět, na jaké téma mám psát povídku na Čtení na Dobešce.
Ještě jednou moc díky za všechno! Jsem ráda že jsem účastnicí Tvých a Šimonových kurzů.
Jasmin Carmel



Ahoj Dano! 
Nějak rychle mi ten čas s tebou a lidmi ze skupiny utekl, až se mi zdá neskutečné, že už budeme končit. Ráda bych se tě zeptala, jak to chodí v navazujících super-pokročilých, zajímá mě tedy možnost on-line setkávání a především cena a náplň. 
I když od základní školy opravdu tvrdím a věřím, že jednou napíši knihu, tak stále hledám téma a "návod" jak na to. Budu ráda za jakoukoli informaci. 
Ještě bych tě chtěla poprosit. Jakožto "psavý" laik, který ale fakt rád píše, je nějaký návod, jak si v tomto oboru najít práci, brigádu, aby se člověk zdokonaloval? Například ve vodách článků do novin, časopisů atd? Existuje nějaká forma agentury, která by pomohla, nebo člověk fakt musí sedět, hledat, mailovat? Možná amatérská otázka, ale kdo se neptá, nic neví :) Moc děkuji a těším se na čtvrtek.
Katka Milfeitová



Druhá prezenční lekce dlouhodobého kurzu pro nejpokročilejší 7. října 2021 na Vinohradech




Co jsem si uvědomila na lekci 7. října:
Důležitost vzájemné zpětné vazby - ačkoli mi nemusí být blízké téma, nějak to na mě působí vždycky a dá se to dle toho zhodnotit.
Někdy (např. u erotické scény) je lepší více naznačovat a vyvolat kýžený pocit, než akt příliš detailně popisovat.
Důležitost první věty, prvních pár vět - vtáhnout čtenáře, aby chtěl pokračovat.
Anna Vocelová



Ahoj Dano,
publikuji na Tvých stránkách jako Jitka Sova. Vlastně mojí inspirací pro zadaný apokryf - příběh tajemné první Adamovy ženy  Lilith - byl tento obrázek :-)  
Ještě nikdy jsem nic takového nenapsala. 
Představovala jsem si, jak se Adam s Lilith mají rádi - a podle toho vypadá jejích milování.
🌹
Jitka



Při čtení kapitoly o přepisování od Stephena Kinga mi došla jedna důležitá věc: psaní knihy je vlastně něco jako příprava na rande a skvělý sex. 
Když to čtenář bude číst, mělo by ho to svádět k pokračování, k tomu, aby si říkal - ještě ... ještě jednu stránku ... jednu kapitolu ... ach bože, to už je konec?
Míša Štěpánka Sedláčková




Ahoj Dano,
oslední hodina byla skvělá, moc jsem si to užila. Je to velký rozdíl se vidět naživo a sdílet své postřehy, dojmy, názory. Ráda bych se zúčastnila autorského čtení na Dobešce. Pokud se to hodí, přečetla bych tam Sexuální výchovu malých dětí, a to bych také natrénovala s Janou Vaňkovou. Těším se na další lekci
Zuzka Kratochvílová



Líbila se mi Markova kniha VYDŘI-DUŠI a její prezentace na kurzu. 
Dvě skupiny jsou fajn pro důkladnější probrání prací a zaměření hodiny. 
Vulgarity se mohou používat, na vhodných místech a vhodném čase.
Do medailonku není vhodné psát jména dalších lidí, aby to nemátlo čtenáře. 
Psát o lásce je těžké, ale nutné, láska se neustále musí objevovat. 
Štěpán Klega



Křest knihy VYDŘI-DUŠI kolegy psavce, Marka Gregera. 
Kmotrou byla naše báječná úča, Dana Emingerová a také Lea Mandíková, žákyně on-line kurzů tvůrčího psaní ze Ženevy. Spousta psavců z kurzů přišlo Marka podpořit. Ráda jsem vás všechny viděla zase naživo!😍
Nataša Richterová



Markův křest 6. října v 19 hodin v Zóně Palladia

6.10.2021 – Den D pro mého on-linového spolužáka Marka Gregera a jeho první knihu VYDŘI-DUŠI
Tedy první vydanou, v šuplíku jich má prý několik. 
Akci v Palladiu uváděl legendární Saša Hemala. 
Křtící skleničky se chopila naše úča Dana spolu s paní Leou, nejštědřejší dárkyní z Hithitu a zároveň naší on-line spolužačkou. Přijela až ze Ženevy, aby autora podpořila. 
Nebyla sama. Sešlo se tu pár desítek lidí, kteří s úžasem poslouchali vtipné ukázky z Markovy reinkarnační příručky. 
Anna Vocelová



Má desátá knížka je první, kterou se odvažuji vydat. Píšu už sice 15 let a napsal jsem 10 knížek, ale všechno zůstalo vždy v šuplíku, protože jako správný puntíčkář nejsem s ničím nikdy spokojen. Proto už delší dobu chodím na kurzy tvůrčího psaní k paní spisovatelce Daně Emingerové. Kniha VYDŘI-DUŠI je výsledkem mého posunu právě díky tomuto kurzu. Chtěl bych si splnit svůj sen, stát se spisovatelem. A tohle vnímám jako příležitost, jak začít. Sice možná trochu pozdě, ale lepší pozdě, nežli později, ne? 
Je mi 46 let a zrovna si úspěšně prožívám krizi středního věku. :) 
Přestěhoval jsem se po 25 letech z Prahy do Českých Budějovic, kde jsem na gauči v obýváku zplodil tuto knihu. 
Zažil jsem úspěch a teď už potřetí v životě velký pád. Znovu jsem přišel o práci, všechny peníze, přítelkyni, ale tentokrát i o to nejdražší, své rodiče. Zůstat na světě úplně sám je pocit, který jednoho přivede k mnoha myšlenkám. Třeba, proč se děje tohle, proč neumím tamto, proč jsem přišel na Zem s tímhle apod. A najednou mě napadlo, podívat se na věci s nadhledem - výsledkem je kniha VYDŘI-DUŠI. Nese humorné téma o cyklickém rození duše. Obsahem je velmi originální a má pobavit napříč generacemi.
Marek Greger



Paní Dano, 
jako kmotra knihy jste krásně o literatuře a i o Markovi mluvila. Mám radost, že jste pomohla mému dobrému kamarádovi vydat knihu VYDŘI-DUŠI. Začal si jako autor věřit... a už to moc potřeboval.
Jitka Kocurová



Marka jsem poznala na naší literární dílně na zámku v Loučeni. Kromě toho, že je to fakt okouzlující chlap (jako já ani jiný chlapy nepotkávám, že jo), taky nádherně píše. Má svůj styl. A to já dokážu ocenit. Takže se těším na jeho knihu VYDŘI-DUŠI, gratuluju k jejímu vydání a na dalším setkání (doufám, že brzkém) to pořádně oslavíme. Marku, obrovská gratulace. Jsem na Tebe pyšná!
Zuzana Fajmonová



Markův křest 6. října v 19 hodin v Zóně Palladia
„Každej si myslí, tedy na Zemi, že existuje Bůh, křestním jménem Pán, a že ten to jako všechno řídí. No, jasný je jedno – všechno je pod kontrolou. Ale aby to měl na starosti jen jeden Bůh? To by chudák nedal ani s přesčasem o svých svátečních nedělích…“ uvádí čtenáře do děje Marek Greger ve své románové prvotině VYDŘI-DUŠI.
Dozvídáme se, jaký je „vopruz“ vyběhávat si pokaždé na onom světě žádanku na nový život a všechny další potřebné věci, kterými můžeme své příští bytí vylepšit.
Ještě nikdy jsem nečetla tak humornou knihu o reinkarnaci. Autorovo „nebe“ není někde nahoře u Boha na obláčku, ale dole pod planetou, kde sídlí úřednický pupek celého vesmíru – Centro universum. A právě tam se všechny duše, když opustí hmotná těla, setkají s byrokratickou kárnou komisí, která určí, „co s tebou dál“. Pak následují další úředníci, s nimiž lze pro příště dojednat třeba dlouhé nohy, blond vlasy, hudební talent a bohaté rodiče, ale nejen to. Můžete zdolat náročný kurz pokory či taneční lekce u Michaela Jacksona.
„… je nás několik miliard civilizací, a kdyby je měl všechny řídit jen ten jeden Bůh, dávalo by vlastně smysl, že mu toho tolik uniká. Proto na Zemi říkáme jeho práci, kterou nestíhá, nespravedlnost. Naopak tý, kterou stihne, zázrak. Jenže tak to prostě není…“
Nejlepší autoři vždy odhalují něco nového o člověku. Myslím, že Markovi se takové odhalení podařilo. Ať už, milí čtenáři, na reinkarnaci věříte či ne, budete se skvěle bavit.
Dana Emingerová



Dlouhodobý studentský on-line kurz se Šimonem, 1. lekce 4. října 2021



1. ❤️ Jiná zpětná vazba, než na kurzu s Danou 
2. naučil jsem se vnímat text víc do hloubky 
3. I studentský on-line kurz se Šimonem stojí za to 😄 
 Petr Polák



Naučila jsem se komunikovat tady s lidmi, které neznám. Zjistila jsem, že mám psát kratší věty. ❤️
Klárka Švubová (11 let)
_______

Naší Klárce se včerejší zkušební lekce psaní se Šimonem moc líbila a ráda by ve studentském kurzu pokračovala až do konce. 
Jitka Švubová



Naučila jsem se o nálepkování a tvoření charakteru postav.
Linda Hájková



Tento týden jsem se na začátku naučila něco málo o Arnoštu Lustigovi, o kterém jsem věděla jen něco málo. 
Dostala jsem konstruktivní kritiku, ze které se pokusím poučit. 
Nakonec také dělání nálepek a jejich negativní i pozitivní vliv.
Ema Heřmanová (14 let)



Na kurzu se Šimonem se mi pracovalo dobře. Myslím si, že organizace času a struktura byly dobré. To samé průběh, připomínky... Moc mě to bavilo a myslím si, že ostatní také.
Probírali jsme: začátek, prostředek, konec, napětí, lit.pravda, opakování slov. Jenom jsem si občas nebyla jistá formou vysvětlení např. úvod o A. Lustigovi nebo začátek, prostředek, konec... Možná to je i tím, že jsou to mladší účastníci kurzu a je tam jiná atmosféra, ale neměla jsem pocit, že to všichni pochopili a vstřebali tak, jak bylo zamýšleno.



Naučila jsem se vnímat příběhy ostatních a nějakým způsobem je okomentovat. 
Eliška Klímová



Na každém kurzu se naučím něco nového. Například vnímat v příběhu detaily, na kterých to všechno často může záviset.
Jamín Carmel



Zdravím Dano,
mám novou práci a budu potřebovat trochu oprášit communication skills - hlavně teda psaní TZ a podobně, takže se jistě brzo uvidíme.
Olga Sedláčková



Víkendový kurz 2.-3. října 2021 na Vinohradech




Ahoj Dano, 
moc moc děkuju za skvělý inspirativní víkend a za pohodu a dobrou náladu, kterou dokážeš vytvořit. Bohunka měla ve všem pravdu, když Tě chválila. Bylo to opravdu fajn a hodně jsem se naučil:
Piš tak, abys čtenáři v hlavě vytvořil obraz.
Buď konkrétní, používej barvité detaily, střídej tempo.
Přímá řeč urychluje děj.
Nikam čtenáře netlač, nedávej věcem nálepky - nech ho, ať si udělá svůj názor.
Používej Hemingwayův "shit-detektor".
Přečti si text po sobě nahlas.
Přeju krásný zbytek neděle a těším se na další setkání.
Tomáš Vejmelka



Kurz byl skvělý, moc jsem si to užil a určitě mám zájem o pokračování. 
Naučil jsem se:
Koncept cihel: popis, dialog, akce
Role jednotlivých částí textu - role popisu, 
Zaujmout na začátku
Nedávat nálepky, 
Vytvářet obraz
Vyčištění textu od zbytečností, viz flinta, ze které se nevystřelí
Dialog a jeho kontext
Moc díky za všechno! 
Martin Paruch



Daně se víkend psaní cestopisů podařil. Je opravdu ve svém výkladu vyjímečná, každý hltal její slova a i já, která jsem její vtip o "indiánovi" viděla mnohokrát, jsem se s chutí opět zasmála a pobavila.
Bohužel nemůžu poslat svoje "odvážné dílko", co jsem stvořila na hodině. Nebýt takové příjemné armosféry, tak bych to nikdy nepřečetla, a proto není možné to zveřejnit. Měli jsme se ale zasmát, a to se myslím podařilo.
Zopakovala jsem si, že vše musí mít tři části: úvod, zápletku a konec.
Literární pravda musí být "pravdivější" než skutečnost.
Začátek musí hned upoutat, jinak to čtenář odloží.
Pokud možno nepoužívat trpný rod - špatně se to čte.
Přímá řeč dodává textu energii.
Metafory jsou přirovnání, dobré používat v textu jako koření, ale s mírou.
Vše musí mít své poslání, vědět, proč něco píšu.
Bohuna Kopřivová



Poučení z kurzu psaní:
Dodržovat symetrii textu - začátek, prostředek a konec musí být symetrický.
Vložit čtvrtou skrytou část - poučení.
Soustředit se na podstatné části příběhu, děje a postavy, nezatěžovat čtenáře tím nedůležitým.
Popis nahradit, kde to jde, přímou řečí.
Střídat popis, dialog a akci.
Nechat čtenáře, aby si utvořil vlastní názor.
Pokud si budete chtít od čtení odpočinout a trochu se rozptýlit (zřejmě až po skončení kurzu), můžete si prohlédnout některé mé cestovatelské fotografie, které najdete na této adrese.
Jan Styblík



Zpětná vazba je důležitá a užitečná.
Přímá řeč nahrazuje zdlouhavý popis - rozsvítí text.
Příběh má začátek, děj, konec a zvrat.
Kosmetika jazyka je důležitá.
Je zbytečné větvit příběh na moc osob.
Standa Rokos



Povídka by měla mít rytmus.
Přímá řeč dodává příběhu energii.
Nehodnotit postavu a nechat dojem z postavy na čtenáři.
Dávat pozor na přídavná jména a příslovce - např. sestupovali jsme dolů, zářivé slunce atd.
Neopakovat stejná slova
Jana Šrámková



Každé dílo má tři viditelné části - začátek, prostředek a konec - a neviditelnou čtvrtou část - poučení, proč jsme text psali.
Míň je někdy víc.
Používat Hemingwayův "shit-detektor".
Neopakovat slova.
Držet rytmus.
Daniela Kopřivová



Většinou je méně více.
Povídky a cestopisy jsou rozdílné, ale lze použít poučky o psaní v obou žánrech.
Používat více přímou řeč a krátké věty pro vytvoření spádu.
Ne vždy čtenář pochopí situaci tak, jak jsem ji chtěl popsat.
Vše, co je zmíněno by mělo mít v povídce svůj význam.
Děkuji za vše a snad někdy "na shledanou".
Milan Kopečný



Význam zpětné vazby
Dát si pozor na monotónní vyprávění
Používat literární cihly - dialog, popis, akci
Vypustit zbytečné údaje
Popis slouží jako kulisa, v níž se odehrává příběh
Popis je možno psát z pohledu různých postav
Dát si pozor na opakování stejných slov
Mít na paměti, proč text píšu - poučení
Lada Klimeková



Důležité je v úvodu zaujmout.
Držet dějovou linku a neodbíhat za zbytečnými detaily.
Používat přímou řeč.
Nedávat nálepky ale pospat situaci tak, aby si čtenář udělal vlastní názor.
Otevřenost při zpětné vazbě.
Daniel Szórád



Literární pravda je něco jiného, než realita.
Střídat literární cihly - dialog, popis, akce,
Zjednodušit text, když je potřeba.
Nezdvojovat vyjádření (stoupal vzhůru), neopakovat slova.
Používat přímou řeč.
Udržet si pozornost čtenáře.
Marek Drbohlav



Nenálepkovat, ale vykreslit
Mít jasno, proč jsme příspěvek psali
Mít jedno téma
Zvážit, zda je zmiňovaná postava pro příběh důležitá
Používat přímou řeč
Psát jednoduše - jako když člověk mluví s kamarádem
Mirka Frydrychová



Dlouhodobý kurz 30. září 2021 - mimořádná spojená lekce u příležitosti Markovy autogramiády






Co jsem se naučil 30. září na 7. lekci dlouhodobého kurzu:
1. používání sprostých slov - je to jako s kořením, poižívat opatrně, a jen tam, kde se to hodí 
2. nebát se nečekaných slovních spojení a spojitostí (viz. Alenčin příspěvek) 
3. Medailon musí být uzpůsoben dílu + není dobré zmiňovat jménem další osoby, může to mást 
4. Zdenka má vyborná cit pro vtip a dávkování sprostých slov 
5. Využívání zažitých slovních spojení v nečekaných pointách (viz. Markovo procházení si sračkami a využití v procesu pokory)
Štěpán Klega



Poznatky z lekce:
1) medailonek řekne o autorovi, i když už autora znám
2) Medailonek buď jako fakta/životopis o autorovi nebo se to dá pojmout “jaký typ psaní můžu čekat”
3)U medailonku - do čeho, ke kterými příspěvků to píšu
4) Pozor, aby nadpis neprozradil moc 5) Zaháčkovat začátkem Lekce:
Pozitivum - cvičení v rámci lekce
Spíš negativní - každej příspěvek k něčemu jinýmu - pak už moc roztříštěný
Anna Dostálová 



Sprostá slova-šokovat, medailonek-krátký, stručný, ale zajímavý, anotace-text, který má přilákat, zaujmout, ale nechat, někdy je lepší, když si k pointě dojdeme sami.
Alena Bruthansová



Trochu ještě stále tápu, ale hodně mi dal rozbor mého "díla", pojala jsem to spíš jako popis, ale rozumím připomínkám a vše jsem si bedlivě zaznamenala do paměti. Jinak super. Hodiny s tebou jsou skvele, a ver ze nepodlezam. Je ale fakt, ze jste uz hodne daleko... tak bych tu nabidku chodit i mezi začátečníky k Nataše brala🌝 
Jarka Rymešová  



Přišlo mi to hodně rozdrobené, ale fajn.
Medailonky a jak je psát, anotace.
Sprostá slova a jejich užití, jak psát o lásce.
Jiří Wilson Němec



První lekce podzimního dlouhodbého kurzu pro pokročilé:
Naučil jsem se, že Zdenička je geniální humoristka, že Alenka je geniální talent hodný obdivu, že napsat medailonek je fakt dřina, a že se naučit psát je nekonečný proces o vlastním poznání, že neumím nic 😄.
Všechny zvu na křest své knihy VYDŘI-DUŠI, který se koná v Praze 6. října v 19 hodin v Zóně Palladia.
Marek Greger



Já jsem tu Markovu knihu chtěla už po první kapitole... 
Nápad s kurzem pokory je pecka! 
Určitě si VYDŘI-DUCHY koupím...
Bára Ponešová



Co jsem si z poslední lekce odnesl:
1. literární pravda není (nebo nemusí být) realita
2. pokud hrdina v příběhu miluje (má rád) partnerku, tak nenapsat jen text "miluje ji", ale popsat činy
3. medailonek autora - je první kontakt se čtenářem, autor by měl čtenáře přesvědčit, proč by ho měli číst
4. medailonek autora - kdo jsem, čím se živím, já a psaní, já jako autor, zájmy
5. medailonek autora - stručně, zachovat kontext, ve 3. osobě
Standa Kozubek



Dlouhodobý kurz s Natašou 29. září 2021 - 2. lekce
1. Tím, že byla chvilka s Natašou, byla lekce pestřejší a moc mi to vyhovuje, jsem nucená se víc soustředit…
2. Skvěle vysvětlené : jak psát medailonek a anotace 
3. Moc oceňuji i hezké příklady jak pro anotace tak pro medailonky 
4. Je skvělé vidět Marka, který už vydává knihu 
5. Všechny práce spolukurzovníků mě moc bavily
6. Ppoučná byla sprostá slova i referát o lásce a můj osobní strašák..erotika 😄
Lenka Konopásková



Mila Danusko, 
Vasi knizku Zivel Lustig jsem si koupila a musim rict, ze je nadherne napsana. Je v ni tolik zivotni pravdy, ze me doslova nabiji. Misty se smeji, jinde mi tecou slzicky, ale vetsinou hodne premyslim.
Chci v klidu precist Aristotela a vsechny knihy, ktere jsou v Zivlu uvedeny.
Bylo by mi cti se s Vami nekdy setkat osobne😊. Ale nejdriv musim precist vsechny Vase knihy, abych byla v obraze😁. Vim, ze ted jeste nejsem pripravena. Presto i ty dve lekce mi daly vic, nez si myslite.
Rada bych s Vami zustala v kontaktu.
Mam tolik nametu na krasne knihy, ale pochopila jsem, ze nemam tolik casu psat. Trva mi to vsechno hrozne dlouho. Jsem starostkou 4 malych vesnicek. Jsem tu pro mlade, kteri prozivaji prvni tezke zivotni zkousky, ale i pro ty, kteri uz hodne pamatuji. Mozna premyslim o zivote vic, nez bych mela, to ale nezmenim.
Snazim se do lidi dostat lasku, pokoru a skromnost, protoze si myslim, ze tu ted budeme vsichni potrebovat.
Preji Vam, at kazdy den prozijete drobnost, ktera Vas zahreje na srdci, a Vy pak muzete se srdcem na dlani hrat ty, ktere mate rada, nebo ty, kteri to potrebuji.
Krasny vecer, Danusko, a dekuji, ze jsem Vas na sve ceste zivotem mohla poznat.
Helena Makuková, Žiželice
P. S. Kdyby nahodou😊 byla chvilka casu, kouknete na www.obeczizelice.cz





Milá Dano, 
mám ráda dárky, které pro mě musí někdo udělat, a tak mě těší, že jsem se trefila a moje bonbónová kytka a "briliantovo-ibalginové" náušnice Ti udělaly rodost. Jsem ráda, žes to vzala s humorem, samotřejmě nějaké "kyselé prdelce" bych to neudělala... to by byla škoda práce i těch stříbrných závěsů na uši. 
Bohuna Kopřivová



Podle Lustiga nemá láska definici. Díky ní však hrdinové v knihách mohou ukazovat svou lidskou, lepší stránku. Láska pomáhá lidem se otvírat a ukazovat, jaký je kdo charakter. Díky tomu se umíme s hrdiny lépe propojit a prožívat s nimi jejich utrpení z lásky nenaplněné, ale i radost z lásky optované a erotické napětí z lásky konzumované.
Lustig rozlišoval tři druhy psaní o sexu, ale pouze jeden z nich obsahuje lásku. Ne vždy sex obsahuje lásku, ale naopak je tomu skoro vždy. Pro Platóna bylo důležité, aby pisatelé psali o sexu z hlediska citů a prožitků, ne popisů poloh a výkřiků.
Podle Lustiga je dodnes láska nepochopená a plně neobjevená, a to nám dává možnost, na stránkách knih pokaždé znovu objevovat a snažit se chápat, co to ta láska vlastně je, pro každého z nás. Definic lásky najdeme nejen na internetu ale i v knize samotné mnoho: Láska je jako jízda na horské dráze, Láska je chemická bouře, láska je keď máš někoho rád tak velmi, že se ti zdá, akoby ste boli jedna bytosť.
Z nabízených definice se mi však nejvíce líbí (ačkoliv, je z nich pravděpodobně nejsmutnější) - Láska je jako keř divokých růží, který si dobrovolně sázíme do plic, abychom mohli vdechovat jeho sladkou vůni. Sázíme ho tam, i když víme, že kvůli němu nebudeme moci dýchat a že nás jeho trny zevnitř rozervou. Ale ta vůně? Ach, ta vůně.




Milá paní Emingerová, 
právě jsem dočetla vaši knihu Živel Lustig (potřetí) a všimla jsem si, že tam hovoříte o Gardnerově knize The Art of Fiction, myslím, že o ní mluvil také Stephen King. Nevíte, kde by se dal sehnat překlad této knihy? 
Na vašich stránkách je odkaz na Kurzy tvůrčího psaní. Bohužel žiji v zahraničí a nemohu se účastnit. Také mi moc chybí lidé, kteří čtou (v čj) knihy. Říkám si, že většina začínajících autorů, by měla číst kvalitní knihy a díky nim se učit o psaní. Neuvažujete o vytvoření nějaké skupiny, která by se pravidelně scházela on-line? Byla by přínosem zvlášť pro lidi, kteří žijí daleko od takových možností (od města) či nemají okolo sebe lidi podobně zaměřené. Klidně bych i zaplatila nějaký ten měsíční poplatek za vaše "moderování". 
Simona Limberg
_______

On-line kurzy už dva roky nabízíme... Stačí si vybrat zde
Úryvky z učebnice Johna Gardnera, Stephena Kinga, Raye Bradburyho a pohledy dalších teoretiků psaní,  jsou v čítankové části skript Kouzlo psaní knih, která je možné získat na kurzech.
Dana 



První lekce dlouhodobého prezenčního kurzu na Vinohradech 23. 9. 2021 i s Janou Vaňkovou (rétorika)


Co jsem si připomněla na lekci 23.9.2021:
1. Hlídat strukturu dlouhých souvětí a případně je rozdělit do několika kratších vět.
2. Jasně si uvědomit, komu směruji svůj text, tedy myslet na čtenáře.
3. Pokud píšu o něčem, co nemusí být všeobecně známé, pokusit se nenásilnou formou do textu vměstnat informaci, o co jde, aby se čtenář neztratil.
4. Při čtení nahlas je nutné jít s posluchačem, uvědomit si, že potřebuje čas, aby vstřebal, co poslouchá. Při čtení je třeba myslet i na pauzy, které oddělují části textu, co vytvářejí v posluchačově mysli obrazy.
5. Dávat pozor na přídavná jména, která jen zdvojují informaci podstatných jmen.
Míša Štěpánka Sedláčková



Kurz, kterého jsem se zúčastnila, mě těšil a byl pro mě hodně inspirativní. Moc Vám děkuji, že jsem měla možnost na něm participovat, naslouchat textům souputníků kurzu i zpětným vazbám na mé příspěvky.



Šestá lekce dlouhodobého on-line kurzu 16. září 2021




On-line hodina byla moc fajn, zase jsem si to užila. Dokonce mi asi ty on-line lekce vyhovují víc. 
Opět jsem si uvědomila, že řešení stejného úkolu může být překvapivě různorodé a vlastně navzájem vzdálené. Je fakt rozdílný ženský a mužský přístup.  A přímá řeč vždycky pomáhá.




Bajka má být krátká, důležitá je srozumitelnost textu, 
rozdílný pohled mužů a žen na psaní erotiky, 
psaní s podtextem,
krása pointy
Jiří Wilson Němec



Bajka - uvědomit si, o čem píšu, jasná linie příběhu, 
příběh-je nám jasné o co jde, ale není to explicitně napsané, 
pointa, srozumitelnost 20:31 



Ahoj Dano,
opět děkuji za úžasnou "hodinu". Zaujala mě rozdílnost pohledu mužů a ženy. Pět způsobů psaní podle Aristotela už jsem psala v létě, když ostatní chyběli. 
Posílám: 
- pidi povídku O mraku a prvním dešti se "zženštělou" erotickou esencí :) 
- úkol z hodiny na téma Jsem socha na mostě.



Díky za lekci s on-line skupinou pokročilých. Pro mne velice podnětná, užitečná. Jen se trochu bojím, jestli udržím krok. Ti spolužáci jsou skvělí!
Naučila jsem se, že je důležité zbytečné neprotahovat text například u bajky, kratší je lepší. Rozdílnost pohledů muže a ženy. Už chápu příběhy s podtextem. 



1. lekce dlouhodobého kurzu 15. září s Natašou

Ahoj Naty,
děkuji moc za první lekci tvůrčího psaní. Moc ti to jako lektorovi šlo:).
Těším se na další hodinu. 
Naučila jsem se: Jak nahodit správný háček čtenáři, proporce příběhu, literární cihličky, střídání, umět poslouchat a dát zpětnou vazbu


Včera jsem hájila účastníky, protože jsem cítila jejich potenciál a nechtíc brojila proti profesi, kterou Nataša tak statečně prosazovala. Musím se nad sebou zamyslet :)))) 
Určitě přijdu zas.
V Natašině kurzu je jedna moc šikovná holčina Vendula. :)
Těším se na cokoli, co mi rozhejbá mozek. :))), jinak jsem na odstřel. :)
Irena Lahodná



Představení charakteru v akci + začátek-prostředek-konec=proporce
důležitost dialogů, popis, odbourání nepodstatných začátků
Jiří Wilson Němec


 
Dělá mi potíž pobrat informace z poslechu čteného textu. Sice hodně poslouchám audia, ale tady je to jiné. Uvítala bych seznámit se s textem dopředu nebo ho vidět během četby. Děkuji za zpětnou vazbu.
Ilona Vystavělová



Co jsem se naučila: popis - oslovit všechny smysly. Popis z různých úhlů pohledu, střídání (cihličky), vyváženost - začátek - prostředek - konec. Důležitost názvu.
Tereza Vrbová



Kurz v Akademii ČTK 14. září 2021




Přestavit postavu raději v akci a nedávat nálepky, ale čtenáře navést ztak, aby nálepku dal sám. Dát mu prostor. 
Věcnost - vybírat jen to důležité pro příběh. Zatlačit slzu a nemilostrdně vyškrtat části, které se k příběhu nevztahují, neobohatí ho.
Jeden úvod a jeden závěr je dost.
Jednoduché krátké věci jsou účinnější než květnaté souvětí.
Srozumitelnost - čtenář musí rozumět a umět si vše snadno představit. Pokud bude mít otázky, začne utíkat k hledání odpovědí.



Nemáme popisovat, jaký kdo je, ale popsat situaci v praxi, být konkrétní.
Postava v příběhu musí mít svou roli.
Je potřeba psát příběh jako detektivku - nepínat čtenáře.
Popis očima někoho jiného je mnohem zajímavější.
Zařazovat dialogy do textu.



Líbí se mi Čechovovo pravidlo "flinty na zdi".
Literární pravda je to, že čtenář musí vašemu příběhu věřit.
Nejdůležitější je titulek, první odstavec a konec. 
Je potřeba zaháčkovat čtenáře na začátku napínavým dějem.
Rytmus tvoří krátké a dlouhé věty.
Je dobré si texty číst po sobě nahlas.
Schéma příběhu tvoří opis, dialog a akce.
Umět vyškrtávat
Text by měl být poutavý pro co největší cílovku, protože píšeme česky a čeština má méně čtenářů než angličtina.
Neukecanej úvod.



Krátké věty, umění škrtat, přímá řeč, váha titulku, "flinta na zdi".
Zdeňka Kovaříková



Víkendový kurz tvůrčího psaní 11.-12. září 2021

Ještě jednou moc děkuji za poučný a milý víkend. Moc ráda se zúčastním literární dílny na zámku Loučeň. Těším se na další setkání i že spolu něco vymyslíme.
Lenka Prosecká



CO MI DAL VÍKENDOVÝ KURZ 11.-12. ZÁŘÍ
Cílová skupina, odlišnosti /věk, zájmy,zkušenosti/. Nelze zaujmout všechny. Psaní pro jednoho čtenáře /autoterapie/.
Představení charakteru v akci /jako ve filmu/
Čtenář chápe po svém /cedí sítem svých zkušeností/ Proto výuková metoda. Autor přečte/ poslechne si přečtení svého textu, mlčí, slyší hodnocení i připomínky. Zpětná vazba.
V každém textu je něco, co lze využít /diamant/
Literární pravidla lze měnit /opakováním slova zdůrazníme apod./
Háček /zaháčkovat čtenáře nadpisem a první větou/
Literární cihly /dialog, popis, akce/
Chyby stylistické /v logice vyprávění, obtížně opravitelné/ a nahodilé /uvádí reverzní x rezervní turbíny/
Rétorické chyby /při čtení se nebát pauz, teček, zkracovat věty/.
O částech díla /představení, zápletka, rozuzlení/
Flinta na jevišti.
Přídavná jména a příslovce zpomalují text. Slovesa dávají jazyku energii. Preferovat slovesa aktivní, vyhýbat se trpnému rodu, archaismům.
Literární pravda /fikce a detaily z vl. zážitků , uložených ve“vnitřní knihovně“
Barvité detaily vytvoří sen /odstraní nudu/
Dialogy uvěřitelné, pokud slovní zásoba odpovídá účastníkům. Dialogy s podtextem. Literární etudy kdy z dialogu poznáváme kdo s kým mluví, jaký mají vztah…
Popis /očima někoho jiného, kohokoli i čehokoli
Metafory obohatí, rozjasní, ale všeho s mírou
Mnoho jmen, čtenář se ztratí. Ale např skupinu si nemusí pamatovat i když jsou jednotlivci pojmenovaní. Bude dál jako skupina /sport.družstvo např./
Teorie bajek /přímočará, krátká s jedním poučením/.
Význam hlasitého čtení /autor slyší, kde text drhne/.
Hana Tučková



Milá Dano,
děkuji, že jsem mohla absolvovat kurz a plánuji další. Později. Neměla jsem takovou odvahu jako Zdeněk, napsat svůj příběh. Ještě není u konce. Moc Tě zdravím a všechny mé kolegy. Byly to krásné dva dny s úžasnými lidmi.
Katka Purmová



Ahoj Danuško. 
Ještě jednou velké díky za obohacující a pěkné dva víkendové dny.  Mám velkou radost ze své nové knížky CO V KARTÁCH NEBYLO. Díky za vše, co pro mě děláš, jak mě učíš a ovlivňuješ. 



Dobrý den, 
chtěla jsem Vám moc poděkovat za Káju iza Ester. Myslím, že holky si víkend moc užily a z kurzu kreativního psaní byly úplně nadšené. 
Vše nám vyprávěly a byly skutečně plné dojmů. Je skvělé, že se mohly takto zapojit i v rámci skupiny starších a zkušenějších psavců. 
Kája o kurzu ihned vyprávěla také v nové škole, tak se, prosím, nedivte, pokud se Vám začne hlásit více mladších ročníků. :-) 
 Káju vymýšlení příběhů moc baví, zdá se mi, že má i pěkné nápady (opravdu hodně čte), a kurz ji určitě velmi posunul, co se týká jejich zachycení v psané formě. Jsem si jistá, že u Vás nebyla naposledy. Ještě jednou děkujeme i za trpělivost, kterou jste s holkami Vy i další účastníci kurzu měli, a přejeme další takové skvělé akce. 



Co jsem se naučila na kurzu Dany Emingerové 11. září:
1. Důležitý je si uvědomit cílovou skupinu
2. Neopakovat stejná slova brzy za sebou.
3. Originální název.
4. První věta musí nalákat.
5. Příběh musí být uvěřivý.
6. Když si čtu svůj příběh nahlas, poznám, kde to drhne.
7.Každé literární dílo musí mít úvod, stať a závěr. 
8. Důležitý je si říct, proč to píšu, jaké mám téma.
9.  Jsou dva druhy chyb - nahodilé (faktické jako malování a kreslení) a ty ve stavbě příběhu.
10. Slovesa dávají textu energii.
11. Přídavná jména a příslovce zpomalují text.
12. Můj život je inspirací pro vymyšlený příběh.
Ester Káňová (11 let)



Vážená paní Emingerová,
chtěla jsem Vám poděkovat za skvělý zážitek, z kterého byly moje dcera Ester i její kamarádka Kája hodně nadšené.
Ester si Vás bude pamatovat, jste úžasná!!! Estý vypráví o Vašem kurzu úplně všude ;) Proto rádi využijeme Vaší nabídky - výhra studentského kurzu se Šimonem Pravdou - a Esterku tam hlásíme. 
Přeji hodně štěstí
Nikola Káňová 



Víkendový kurz tvůrčího psaní 11.-12. září 2021
1. Začátky - nezačínat školně, místo toho začít akcí
2. Poslouchat - kritické myšlení, koncentrace
3. Zbavovat se zbytečných informací
4. Čeština stojí na slovesech
5. Literární pravda - i fikce musí vypadat jako něco, co se stalo
6. Postavy - autor musí o svých postavách vědět absolutně všechno



Ahoj Dani!
Jsem ráda, že jsem měla možnost Tvůj kurz navštívit. Je nabitý informacemi a je skvělé, že si vše prakticky ukazujeme na konkrétních případech a našich vlastních výtvorech.
Co mi zustalo v hlavě a považuji za duležite:
- 80% tvoří poutavý titulek, 20% dotváří háček na začátku textu
- z každé flinty, která visí v příběhu je třeba vystřelit, jinak zmateme čtenáře
- Používat dialogy, přímou řeč, citoslovce
- nezapomenout na shit detektor
- vždycky si po sobě své dílo přečíst nahlas
Přeji krasný den a plno šikovných psavců.


Ahoj, 
děkuji moc za fotky. Udělaly mi radost, jsou velmi pozitivní jako Ty.
Yveta



Danuško, napsala jsem knížku ŽELEZNÝ DĚDEK, vydala jsem si ji sama a chci Ti  ji dát. Už se těším na kurz k Nataše
Irena Lahodná



Ahoj Dano!
Pokud bys náhodou shledala něco “NaDobešcečtitelného” z mého Tobě známého repertoáru, rád se spoluúčastním. 
Myslím, že o takové věci musí rozhodovat profesor(ka). Vykouklo to na mě z nového Newsletteru.  
Libor Frank



Často slyšíme, že úhel pohledu v první osobě je nejpřirozenější. Tato forma umožňuje autorovi psát tak, jak hrdina mluví, co může lépe vyjádřit emoce a city. Ale je v tom i ztráta gestikulace a mimiky.
V er-formě autor hovoří z pozice boha, nahlíží do srdce a myslí všech postav, zároveň si vyhazuje právo soudit. Tento pohled má svá využití, ale také omezení, takže se nesmí stát dominantním pohledem v beletrii.
Du-forma je nejvzácnější, působí dojmem intimní opravdovosti. Zpřítomňuje události přímo před očima a čtenáře drží v neustálém napětí.
Anastasiia Buraková



Ivo Macek, ředitel PM Národního muzea

S Danou Emingerovou spolupracujeme v Národním muzeu již dva roky. Obrátil jsem se na ni hlavně kvůli přípravám stálých expozic, kdy jsem od začátku věděl, že nejsložitější bude do nich napsat texty tak, aby byly co nejvíce čtivé a zaujaly širokou veřejnost.

Dana nám neuvěřitelně pomohla. Bez ní si v zásadě nedovedu představit, že bychom dosáhli výsledku, kterého jsme dosáhli. 
S Danou jsme přepisovali texty ve všech expozicích ZÁZRAKY EVOLUCE tak, aby byly pochopitelné pro každého návštěvníka - i ty lidi, kteří nemají žádné přírodovědné vzdělání. 
Nejvíce se mi na ní líbilo, že ačkoliv není přírodovědkyně, tak se vždy statečně vrhala do samostudia témat, kterým nerozuměla, aby byla schopná je lépe pochopit a čitelněji přepsat. Ten elán byl až inspirativní. 
Díky ní se mně i našim kurátorům dostaly pod kůži zákonitosti dobrého psaní a dokážeme teď mnohem účinněji popularizovat vědecká témata.



5 věcí, co jsem se naučila, postřehla 2. září na 5. lekci:
- Esence jsou nutností v povídce či příběhu (díla)
- Esence musí být opravdová, surová - např. hnusná musí být tak
hnusná, až se mi chce zvracet
- Osobní postřeh - tenká linka mezi hnusnou a smutnou esencí
- Hnusná esence bývá hnusnou obzvláště v morální podstatě
- Vyzkoušela jsem si během krátké doby doslova vypotit své pocity
do cvičení z esencí.
Těším se na další hodinu..



Dnes se otevřely dveře ZÁZRAKŮ EVOLUCE - nových přírodovědných expozic Národního muzea. Znalci hovoří o průlomu v českém muzejnictví, o popularizaci vědy v té nejmodernější podobě. Viděla jsem výsledky práce, na které jsem se dva roky podílela, a konečně mi to došlo - mám za sebou jeden z nejúžasnějších počinů své kariéry: editovala jsem odborné texty o přírodě tak, aby byly srozumitelné pro širokou veřejnost. Nejméně dvacet let se tak budou generace dětí radovat z nádherných modelů zvířat, která vypadají, jako by se pohybovala ve svém prostředí. Děkuji Ivovi Mackovi, řediteli Přírodovědeckého muzea, že jsem i já mohla přispět tím, co umím.
Dana Emingerová





Dano, zdravim Vas.
Děkuji za zarijovy Zpravodaj. Gratuluju k oceneni v NM, na výstavu se tez chystam.
Koketuji stale s jinym typem i tematy psani nez jen novinarskym, i kdyz se citim dost vyhořele.
Chapu spravne, že ten rijnovy patecni kurz je prezencni? On-linu mam po letosnim roce plny zuby.
Jana Podskalská



Moc gratuluji k úspěchu s expozicí Evoluce. Byly jsme se s dcerou podívat a opravdu je to více než světová úroveň, nevycházely jsme z údivu!
Těším se na setkání s vámi při on-line kurzech tvůrčí ho psaní. 
Mirka Frydrychová



5. lekce dlouhodobého kurzu 2. září 2021
Za vedení skvělé Nataši jsme absolvovali už páté sezení. Byli jsme čtyři plus Nataša, od přestávky přibyl Michal. Byl proto prostor důkladně se "pobabrat" v našich splněných úkolech. 
Probírali jsme, mimo povídku podle vzorce "někdo někam jde...", také esence, včetně úkolu nového - esence erotická. To je určitě výživné téma. Natašu pochval, je za co. Fakt byla dobrá. Dobře jsi ji řemeslo vyučila...
Doufám, že i Ty jsi měla dobré pocity při té musejní slávě...
Jiří Wilson Němec



Ahoj, 
díky příjemné povinnosti, křtu a autogramiádě knihy SRDCE ČESKÉHO KRASU (představuji tam ten kolektiv) se připojím až na druhou část lekce. 
Michal Hejna



Nataša byla jako vedoucí lekce výborná, dobře připravená a s milým přístupem. V menším počtu jsme si dobře popovídali a měli spoustu času na zpětné vazby k jednotlivým pracím.
Štěpán Klega



Ahoj Dano,
Z poslední lekce jsem si odnesl:
Smutné a hnusné není totéž
Epizody jsou důležité, ale nepřehánět to
První a poslední věta rozhodují
Nataša má jako lektorka příjemný a srozumitelný projev. Je excelentní ve věcech, které si může předem připravit - vysvětlení problému, čtení ukázek, zadání úkolů. Chybí jí tvoje pohotovost a ráznost v reakcích, občas působí nejistě, ale to je otázka praxe. Uvítal bych, kdyby se nebála více upozorňovat na chyby a nedokonalosti a rozebírala je.
Michal Hejna



Tak se mi "přihodila" vlastní FB skupina Klub hříšných žen. Co to znamená? Zatím nevím. Prostě to tak nějak přišlo. Kdo může být členem? Kdokoliv, kdo chce sdílet hříšnou vášeň pro čtení a psaní o všem, co život přináší. Takže nejen hříšnice, ale i hříšníci a klidně i ti svatí, kteří právě nevědí, na kterou stranu se přiklonit. Jaká máme pravidla? Naše čtenářské hříchy, kterým se oddáváme veřejně nebo jim podléháme v soukromí, jsou velmi rozmanité. Máme tedy jen jedno pravidlo. Respektujeme se navzájem. A respektujeme soukromí skupiny. Co zde najdete? Uvidíme. Co se týče hříchů nikdy nevíme, jaké pokušení na nás ještě čeká. Zatím vás budu pokoušet svým psaním. A třeba se přidá i někdo další. 



Na hodinu s Natašou jsem se moc těšila. Z tvých hodin, na kterých se několikrát objevila, jsem věděla, že Nataša naslouchá slovům a dokáže popsat a vyzdvihnout dobré obraty, což se mi moc líbí. 
Hodinu vedla spořádaně, takticky, vnímavě a samozřejmě dávala prostor ke zpětné vazbě nás všech na všechny. Možná jsem trochu postrádala delší zpětnou vazbu od ní, jakožto od profíka. 
Osobně se při hodině na zpětnou vazbu přímo od tebe velice těším a jsem nervózní, co na to řekneš právě ty, jakožto vážený autor, profesionál. Předáš rady, vnímáš nejen celek textu, ale i části a navrhuješ změny. Možná ale jsme na hodině byli tak dobří, že takovýchto doporučení nebylo třeba :) Abych to zkrátila, i přesto, že spolužáci v kurzu hrají roli potenciálních čtenářů a jejich zpětná vazba velmi pomáhá, komentář od tebe (učitele), je nejdůležitější a nejvíce poučný co se textu samotného týče. Zkrátka vztah školák a učitel. 
Klobouk dolů ale všem, kteří se pouští na cestu učitele. Nataša je skvělá a příjemná, určitě se s touto těžkou rolí náležitě popasuje. Držím palce!

PS. Že by se moje povídka ŠIFRY mohla objevit v připravované knize o rodičích a dětech, mi udělalo nesmírnou radost.



Kurz Vinohrady 28.-29.8.21



Nejpodstatnější věcí, kterou jsem se zatím na kurzu naučil, je správné použití přímé řeči. Konkrétněji použití přímé řeči k popsání pocitů, osob atd.. 
Dále již vím, jak důležité je v textu střídat rytmus ze smutného na veselý a podobně. 
Neměl bych čtenáři podstrčit svůj názor na dílo, ale nechat ho poradit si s tím sám. 
A naposled jsem se naučil nebát se přečíst dílo nahlas a otevřít se kritice, která mi pouze pomůže. 



Dobrý den, Dano,
ještě jednou Vám chci poděkovat za podnětný kurs tvůrčího psaní. Před kursem jsem si nemyslel, že bych v omezeném čase (a tedy ve stresu) dokázal na zadané téma napsat cokoli smysluplného, nebo že by mě vůbec napadlo, o čem psát. A ono to šlo! :-)
Co jsem si odnesl:
1) Musím vědět, kdo je mým cílovým publikem, a tomu přizpůsobit svoje vyprávění.
2) Popis vlastností věcí a charakterů lidí nemá být přímý, ale opisem (např. pomocí dialogu), aby „zaškatulkování“ mohl provést sám čtenář.
3) Čtenáře musíme zaujmout hned v prvních větách, aby měl zájem číst dál. Velmi důležitý je i nadpis.
4) „Když je flinta na zdi, musí se z ní vystřelit.“ Tedy: vše, co v textu napíšu, musí mít svůj důvod a musím to nějak využít.
5) Základem tvůrčího psaní jsou popis, dialog a akce. Z nich pak stavím svůj příběh.
Pokud jde o pokračování, rád bych se přihlásil na víkendovou literární dílnu na zámku Loučeň.
Marek Filičko



Ahoj Dano, 
chtěla jsem ti ještě jednou poděkovat za skvělý kurz. 
Čekala jsem hodně, ale upřímně - kurz úplně předčil mé očekávání, a to tvým přístupem k nám. Máš unikátní schopnost vše velmi rychle analyzovat, vystihnout problémy a při doporučení pro nás nikoho neurazit. 
Mám pocit, že jsi nám předala spoustu věcí:
Důležité! Vědět co píšu, tj. vědět co chci čtenáři říct
Nechat čtenáře pracovat s jeho myslí, aby si sám dokresloval v hlavě text
I během chvilky se dá sepsat spousta nápaditých věcí, takže nejdůležitější je začít
Každý člověk má svůj vlastní půvab, který vtiskává do slov – tj. nic není špatně
Můžu si při psaní vymýšlet a hrát si
Baví mě tvořit v kolektivu
Chtěla bych vidět, jak se lidi, co čtou mé věci, tváří
Neopakovat slova
Psát krátké věty
Ráda bych sepřihlásila na pokračování, ideální by pro mě asi bylo buď s naší skupinou nebo víkend na Loučeni 6.-7.11. či literární dílnu od 12.11.
Poznala jsem skvělou skupinu různorodých lidí, které bych ráda potkala ve stejném složení znovu. Zažila jsem unikátní okamžiky sama se sebou a přitom v kolektivu lidí a vyslechla si příběhy a názory na mé psaní. Moc ti děkuji!



28. srpna učila jako lektorka poprvé i Lucka
Zdravím už z hrázděného Chebu a posílám pár dojmů, co jsem si z kurzu odvezla domů:
1. Prožitek úžasné tvořivé atmosféry s partou fajn lidí a s charistamatickou a erudovanou lektorkou.
2. Protože jsem řadu let pracovala v novinách a psala, takže některé věci jsem znala, leč zanesly se postupně prachem zapomenutí.
3. Pak jsem se shodou náhod stala „učitelkou“ tvůrčího psaní na Základní umělecké škole ve Františkových Lázních. Začínala jsem asi před patnácti lety metodou „pokus-omyl“. Měla jsem malé zkušenosti z pedagogické práce s dětmi, a taky málo teoretických o psaní literárních útvarů. Časem mnozí z mých žáků začali přerůstat „mistra“ a já pochopila, že chci -li je posunout dál, musím s tím něco udělat. Už kvůli tomu, aby aspoň z některých z nich byli jednou spisovatelé s aspirací na Pulitzerovu cenu.
4. Jsem tady a mnohé věci, které jsem se dozvěděla, byly pro mne nové. To, co jsem dosud cítila a řídla se tím spíše intuitivně, zde dostalo pevné zřetelné kontury. A získala jsem i novou zkušenost v tom, jak zajímavě tyto znalosti předat . Tedy: budu se o to snažit.
5. Vzpomínám a těším se určitě na další shledání...  Chtěla bych pokračovat. Zatím mi nejvíce vyhovuje on-line seminář, z časových i vzdálenostních důvodů, ale protože osobní kontakt a zpětná vazba se nahradit nedají, snad mi to vyjde pokračovat i v mírně pokročilých na dalším semináři....
Bylo to vážně moc prima. Pohodové dny
Jarka Rymešová



Dano,
ještě jednou, díky moc za nový čerstvý luft alias lustigluft. Posílám svá dílka nesmělá napsaná prstem, co se osmělí.
Ještě pořád líný
Zdenál Titl



„Chválím Vás a děkuji Vám, Dano, za skvělé vedení, příjemnou tvůrčí atmosféru a motivaci k možnému psaní!“
CO JSEM SE NAUČILA NA KURZU 28-29.8. 2021:
Pochopit základní pravidla tvůrčího psaní
Zaujaly mne ukázky od A. Lustiga, kterého ráda čtu, obdivuji ho jako člověka i spisovatele, jeho citáty….,např. Psaní dává životu smysl
Částečně jsem se zbavila svých „zábran,bloků…“, stresu i strachu, mám lepší vnitřní pocit, že zvládnu za určený čas na dané téma „něco“ napsat!
Výborné vedení Danou Emingerovou. 
Jaroslava Halounová



Přesně před třemi lety mi Dana Emingerová podepsala svou knihu Živel Lustig. A to byl začátek!
Od té doby je tvůrčí psaní mou živou součástí. A já se stala součástí psavého lidu a k tomu všemu i týmu lektorů kurzů Psaní podle Lustiga😉!
Od 15.září se budu těšit na středeční podvečery! Dlouhodobý kurz, který povedu, je založen na metodě, kterou vyučoval Arnošt Lustig. Metodě, která funguje a neskutečně vás nakopne! Srdečně tímto zvu další zájemce, kteří by se tvůrčímu psaní chtěli věnovat!
Nataša Richterová



Dobrý den, paní Emingerová, 
dostali jsme na Vás kontakt od paní učitelky Miluše Jandové, která v první a druhé třídě učila naši dceru Klárku. Klárce je čerstvých 9 let a zajímá se o psaní a zkouší vytvářet vlastní příběhy, ale zatím moc neví kudy kam a rádi bychom ji v tom nějakým způsobem podpořili.
Jitka Švubová



Psaní, ať už krátkých povídek, fejetonů, článků či knih, je řemeslem. Řemeslem se svými zákony, které si sami musíme dokonale osvojit a dostat pod kůži. Jak už tady od Dany víme, psaní se dá naučit právě jako každému řemeslu. Pojďme se tedy podívat na základ, který je vedle téma, stylu a talentu tím důležitým.
Naprosto zásadním pravidlem je struktura, kdy každé dílo musí mít začátek, prostředek a konec. Tyto zprvu banální zásady pojmenoval Aristoteles ve své Poetice po prostudování dramat, všech básní a eposů své doby. Po analýze děl si všiml právě těchto společných prvků, které dílo harmonicky spojují uvedením do děje, zápletkou a rozuzlením. Aristoteles navíc přikládá čtvrtou neviditelnou část a to: vědět proč jsme to psali a nechat tak čtenáře dojít k morálnímu ponaučení.


Ernest Hemingway strukturu popisuje třemi základními dimenzemi: teď, včera a zítra. Kdy teď představuje akci, včera znamená motiv a zítra následek akce. Neboli něco se právě odehrává na základě věci předešlé, což vyústí v následek. Jako čtvrtou dimenzí Hemingway uvádí čas, protože to nejlepší, co se v literatuře může povést, je okamžik změny. Nevysvětlil sice, co přesně toto znamená, ale podle Arnošta Lustiga je to právě zvrat, který nám napoví náš instinkt, když například v psaném dialogu chceme napsat ano, instinkt nás ale pobízí: A co by se stalo, kdy řekl ne?
Příběh si tak může žít svým vlastním životem a ač možná zprvu nevíme, proč to píšeme, ke konci už ale musíme mít jasno.
Každé psané dílo však musí respektovat proporce. Zatímco román snese delší popisy, krátká povídka musí být psána pečlivěji. Nejčastější začátečnickou chybou tak bývá vleklý úvod o zbytečných detailech popisu například jak jsme tam jeli“, namísto barvitého líčení akce. Příběh se musí stavět kámen po kameni, někdy je zapotřebí menší, někdy větší, někdy placatý, výsledkem bude logické vyústění tedy pevná zeď. Je proto důležité se naučit oživit postavy, plánovat alternativy, rozeznat sentiment a citovost. Pokud se dá příběh do špatné formy, je ztracen. 
Každá věta, každé slovo tak musí být ladnou hudbou pro uši, když něco neladí, zatahá to za ně. Tón a styl je totiž stejně důležitý, jako obsah. V případě, že se do příběhu vdechne duše, jak praví Hemingwaye, je vyhráno.
I přesto přese všechno, v literatuře však není místo pro tabu. A tak, i když je nutné znát a respektovat pravidla, právě v psaní je můžeme porušit, pokud se nám nehodí. Jestliže ale chceme pravidla porušovat, musíme je nejdříve ovládat!



Moje milá druhá mámo!
V listopadu na autorské čtení určitě přijedu. Moc se těším a doufám, že se máš o prázdninách skvěle. Děkuju za srpnový Zpravodaj, moc mě to dnes potěšilo.
Zuza
 


Já bych určitě měla zájem o to se zapojit do autorského čtení na Dobešce (Medailonky autorů). Jen potřebuji znát téma povídky, kterou bych pro tentokrát měla napsat.


 
Určitě se zúčastním autorského čtení na Dobešce a těším se na podzimní dlouhodobý kurz prezenčně.



Díky za Zpravodaj. Budu ráda, když mi budeš zasílat info o plánovaných akcích, třeba jednodenních nebo víkendovkách. Gratuluji Vaší rodině a hlavně Pepovi k další olympijské medaili.
Bára Jenčová



Už celých pět let se vehementně snažím zdokonalovat se v jízdě na kole. A tady má první literární snaha s cyklo tématikou
Snad mi Dana Emingerová Pravdová a Petr Pravda nedají za uši...



Díky za Zpravodaj. Budu ráda, když mi budeš zasílat info o plánovaných akcích, třeba jednodenních nebo víkendovkách. Gratuluji Vaší rodině a hlavně Pepovi k další olympijské medaili.
Bára Jenčová



Ahoj Dano!
Hlásím se na kurz v září. Je fajn vědět, že někdo rád čte, co píšu, i když to pro mě není ta prvotní motivace. Je to pro mě radost a dává mi to sílu ke všemu ostatnímu. Je to pro mě něco, co "jde samo". Nemusím se tam o nic snažit. Prostě to jen přichází a já to zapisuju. A pak už jen leštím a vybrušuju. Těším se na kurz, že se zase naučím něco nového.



Zdroj: Emingerová: Kouzlo psaní knih
Každý příběh, ať je to povídka či kniha, musí být nejen uvěřitelný, ale také doložen. K tomu nám pomáhají epizody. Což jsou malí pomocníci, kteří rozptýlí čtenáře. Epizod však nesmí být moc, aby čtenář nezapomněl, o čem je řeč. Spisovatel tak musí dobře vědět, co jsou epizody a co hlavní dějová linka!
Použití epizod pomáhá v případě potřeby k vývoji děje, nebo, jak říkával Arnošt Lustig, autor lépe psát neumí, a tak si pomáhá epizodami. Třetím způsobem je také pocit autora se někomu zavděčit, ač už mamince, manželce či milence. Arnošt Lustig ze svých nepřátel dělal ve svých románech nacisty.
První a poslední věta pak bývá popsána jako tzv. středobod vesmíru. Právě otevření příběhu či knihy neboli první věta je nejdůležitější pro chycení čtenářovi pozornosti na první dobrou. Literární stratégové jako Hemingway a Tolstoj tvrdí, že první a poslední věta mají být jednoduché, pádné a zapamatovatelné. První věta proto musí být dobrá, zajímavá a neodolatelná. Jako například “Tak nám zabili Ferdinanda” ze známého Švejka.
Autor čtenáři nesmí dát žádnou šanci se nudit. Je třeba stále nezapomínat na stavební cihly každého příběhu tedy začátek, prostředek a konec a na akci, popis, dialog. Kdy legrace musí být zachycena v jednání postav, kdy smutek musí být popsán emocí, vjemy a smysly. Kdykoli se zdá povídka slabá či nudná, je zapotřebí zamyslet se nad potřebnou akcí. Akce je sama o sobě výborným začátkem příběhu, v kombinaci s dialogem je pak o úspěch první věty postaráno. Třeba William Faulkner vždy svou povídku otevře dramatickým výkřikem a čtenáře okamžitě zaujme, protože příběh vlastně začíná od prostředka. Vždyť i Homér převyšuje autory své doby právě tím, že nevylíčil celou trojskou válku jako jiní, ale pouze poslední rok před zkázou města.
Nikdy by se nemělo zapomenout na pravidlo “Proč to píšeme”, což značí nejen rozuzlení, poučení, ale i hlavní dějovou linku, které se autor musí držet. Jako dobrá pomůcka může posloužit příběh ve třech větách, jehož pomocí musíme být schopni popsat hlavní děj našeho příběhu, tedy dějové linky. Pokud shrnutí do třech vět autor nezvládne, musí se zamyslet!
Příběh je také nutno držet v úhlu pohledu, ve kterém je psán.
Ich-forma autorovi umožňuje psát tak, jak hrdina mluví, což může být zajímavé, ale první osoba představuje ztrátu výrazu tváře, gestikulace. Navíc autor “vidí” jen do jedné mysli a nemůže být na více místech zároveň.
V Er-formě hovoří autor z pozice boha. Nahlíží do srdcí a myslí všech postav. Spravedlivě a s nadhledem představuje všechny možnosti a příležitostně vklouzne do role komentátora. Zároveň si v této formě autor vyhrazuje právo soudit. Ale pozor, autor v těchto případech musí mít lehkou ruku, aby nezabloudil do vod moralizace.
Du-forma je pak formou nejvzácnější. Působí dojmem intimní opravdovosti. Bývají tak psány modlitby. Zpřítomňuje události přímo před očima a čtenáře drží v neustálém napětí. Charakteristickou je naléhavost a vyprávění formou dopisu.



O listopadové autorské čtení na Dobešce mám zájem, pokud by se tam našlo uplatnění pro některý z mých textů. 
Také mám novinu: moje povídka Škola života vyšla na začátku července v souboru povídek v e-knize Poslední hodina a další povídky z dvaadvaceti hlav u Prvního bruntálského nakladatelství - o konkrétní pocity v této věci bych se ráda podělila, byly trochu nepříjemnosti - podobně jako u Martina Tomáška - kolem finální podoby textu. Také mi připadá diskutabilní prezentace knihy na webu nakladatelství s doprovodnou anketou (ne kvůli tomu že já z ní vycházím špatně, ale v obecné rovině, a samozřejmě mi vrtá hlavou, jak moc povídce uškodily úpravy z donucení). Jinak pan Beran, co řekne, to splní, to je asi podstatné, kniha je on-line dostupná, dostala jsem smlouvu, ale vinou výše uvedeného radost ze zveřejnění pominula.



Ahoj Dano!
Dnes jsem dostal dopis z Prvního bruntálského nakladatelství e-knih. Promiň, ale ten pán... není trochu zvláštní? Ano, některé změny, co po mě chce, udělám, ale některé jsou na hlavu a hlavně v rozporu s tím, co mě 3 geniové literatury Lustig, King a ty naučili... Vždyť já si jako autor nemusím nechat všechno líbit, nebo jo? Například se mu nelíbí označení Bulovka. Ok, opravím. A chlap tmavé pleti byl pro mě vždycky černoch, ale ok, taky opravím. Ovšem nevím, proč bych měl mazat slovo hovno, když to patří k momentálnímu rozpoložení mé postavy? A už vůbec nevím, co mu vadí na označení přímé řeči - mně se zdá v pohodě. Co si o tom myslíš?

          

Martine, bohužel, je to po dvou letech v bavlnce u mě vstup do reality. Mělo by to být pro Tebe poučné. Takto vnímají Tvůj pravopis a literární projev lidé, kteří Tě neznají. A protože stojíš o to, aby Tě čtenáři četli jako autora a ne jako postiženého vozíčkáře - chudinku, který píše jedním prstem na tabletu s pomocí dokončování slov, musíš ještě na sobě zapracovat. Jinak Tvé rukopisy žádná redakce nepřijme, protože už první kontakt "o Vás moc dobrého neříká", jak píše ten pán. Co se týká těch konkrétních věcí, s editorem vždy musíš najít kompromis, nebo publikovat jinde.
Doporučila jsem Tě, ale nauč se pravopis. I literární génius King říká, že bez zvládnutí gramatiky se žádný autor neobejde.
Dana



Vážený pane Tomášek,
povídka Dárce se mi líbí, byla by použitelná. Jen si prosím dávejte pozor na pravopis. Někdy píšete doktora Volejníka „s čárkou“ jindy zase s čárkou. Pak ho máte několikrát s malým „v“. Dále používáte špatně dvojité uvozovky. Správně se píší takto: „Přímá řeč.“
Co se týká povídky, tak ji prosím rozpracujte, aby byla delší a termín transplantace bych poprosil posunout ne na zítra, ale na nejbližší možný termín po provedení všech vyšetření. A prosím vysvětlit, jak se matka o potřebě dát ledvinu své dceři dověděla. Dále: prosím dát pryč tu Bulovku, ať je to anonymní.
Povídku jsem si přečetl ještě jednou a ten konec je sice velmi efektní, ale nelogický. Proč by s matkou nezůstali v kontaktu? To je potřeba vysvětlit, toto je hlavní nedostatek povídky.
Nebo by možná stačilo napsat, že se s matkou vídali přes Skype a jednou ročně osobně, ale osobně se sourozenci setkávali skoro denně. Dále prosím odstranit slova hovno a černoch. A určitě si přečtěte tuto stránku o transplantacích.
A závěrem dotaz: Co jste to napsal?

Dobry den,
V příloze zasílám nějaké své práce později vám pošlu ještě jednu ale musím ji dopsat pokud se vám budou moje práce líbit budu pokračovat


Proč to píšete v jedné větě a nepíšete tam čárky? Tento text o Vás moc dobrého neříká. Navíc Vám musím říct, že můj e-mailový program zařadil Váš e-mail do spamu, zřejmě proto, že považoval tento text za napsaný nějakým spamovým automatem.
S pozdravem
Mgr. Michal Beran, První bruntálské nakladatelství



Dlouhodobý kurz pro začátečníky, 4. lekce 5. srpna



Měli bychom začít od Adama. Co je to klenba? Klenba je původem stavební prvek a architektura jej zná už od dob Sumerů.
Klenba je samonosná, vzhůru vypuklá stavební konstrukce, která se užívá na zastropení a zakrytí prostoru. Podobně jako oblouk využívá toho, že váha klenby se přenáší na její podpory, a to ve svislém i vodorovném směru.
Tolik citace z Wikipedie.
Klenba má úžasnou schopnost snést zatížení, které by bez ní jistě způsobilo zřícení stavby.
A v literatuře je funkce klenby stejně důležitá. Tedy: bez správně použité klenby se naše dílo zbortí.
Jeden z prvních učitelů dobrého psaní, Aristoteles, nám ve své knize Poetika říká, že pro dobré psaní jsou nutné tři základní prvky klenby. Říkejme jí DRAMATICKÁ KLENBA. A ony prvky jsou stručně: začátek, prostředek a konec.
Ernest Hemingway nazývá tři základní dimenze: teď, včera a zítra. Teď je akce. Včera znamená motiv. A zítra představuje následek akce. Čtvrtá dimenze podle Hemingwaye je čas, neboť to nejlepší, co se v literatuře může povést, je postihnout okamžik změny.
V literatuře lze tyhle základní kameny porušit, ovšem tohle si může dovolit jen zkušený spisovatel, který má výše zmíněné prvky už v malíčku. Pěkně o tom píše pan Jiří Suchý ve svých vzpomínkách ŽIVOT NENÍ OBNOŠENÁ VESTA. Cituji:
„Kdykoliv píšu pro divadlo novou komedii, mám takovou permanentní obavu, že nebude k smíchu. Při premiéře mě svalí první řehot v sále balvan ze srdce. Nikdy netrnu, zda bude příběh mé hry pro publikum dostatečně poutavý – vím, že nebude. Taky vím, že postavy nebudou mít náležitou psychologickou prokreslenost a že bude chybět správná dramatická klenba. A kolikrát si říkám, že bych možná dokázal vyklenout klenbu, prokreslit postavy, příběh opatřit slušivou zápletkou, snad bych si uměl všechny tyto náležitostí osvojit, nejsem přece bez talentu.“
Konec citace.
Ano, pan Suchý není bez talentu, a tudíž si prohřešky proti pravidlům může dovolit. Ovšem začínající autor se bez užití dramatické klenby neobejde, tedy až na výjimky. (I nezodpovědný literát může dát společnosti za jistých okolností docela pozoruhodné dílo. Viz Jaroslav Hašek a jeho Švejk.)
Vymýšlení příběhů, jejich budování má svá pravidla. Jedno přísloví říká, že: Jenom dvě bytosti mají tu moc určit, kdy se komu co stane, kdy se kdo narodí a kdy kdo zemře: Bůh a spisovatel. Aby však příběh měl hlavu a patu, musí jeho pisatel zvládnout základy – pilíře dobrého psaní.
Těmi pilíři jsou, jak už jsem zdůraznil v úvodu, tři prvky dramatické klenby. Tak se k nim vraťme.
Začátek: úvod, tedy seznámení s prostředím, postavami, úvodem do děje. (Zde je nesmírně důležitý tzv. HÁČEK, první věta, která by měla čtenáře hned zaujmout).
Zápletka: rozvinutí příběhu s cílem vybudit zájem čtenáře. Ten by měl chtít, přímo toužit, číst dál.
Prostředek: je obyčejně vyvrcholením konfliktu. Něco zásadního se v ději stane. Přichází zvrat. Stupňuje se napětí nebo dochází ke krizi.
Konec: rozuzlení příběhu. Vše je dořečeno nebo naznačeno, aby se čtenář dovtípil. Hlavní i případně vedlejší příběhy musí mít svou koncovku. Epilog, skryté poselství autora, proč jsme vše psali, co jsme tím chtěli říci.
Čtvrtou neviditelnou dimenzi – morální ponaučení – má viditelnou pouze bajka.
Pětidílná stavba klasického příběhu, mylně připisovaná Aristotelovi, je jen rozvedením předešlého. 
Konkrétně:
ÚVOD = EXPOZICE
ZÁPLETKA = KOLIZE
VYVRCHOLENÍ KONFLIKTU = KRIZE
ZVRAT = PERIPETIE
ZÁVĚR = KATASTROFA
UVOLNĚNÍ = KATARZE
K těm latinským výrazům, z nichž některé mohou být zavádějící: peripetie je fáze děje, která předchází závěru. Neočekávaná rozhodující změna, která následuje po krizi. Katastrofou je zde myšlena nikoli nějaká tragická událost, ale konečný obrat, směřující k uzavření konfliktu.
Katarzí se myslí očistný stav mysli přicházející se závěrem, epilogem.

Arnošt Lustig říká: „Když chcete porušovat pravidla (moje poznámka – viz Jiří Suchý), musíte je nejdřív znát. Jestliže vaší povídce chybí správná forma, třeba začátek tvoří devadesát procent, střed dvě procenta a konec osm procent, pak je to ve většině případů spisovatelský zločin.“
Také další důležitá oblast dobrého psaní má tři pilíře. Těmi jsou INSTINKT, CIT A ROZUM.
Arnošt Lustig říká, že v literatuře můžeme použít absolutně všechno. Všechno, co nám slouží: krásný, hnusný, dobrý, špatný. Důležitá je inspirace. A potom psát přesně tak, jak to pisatel cítí. A použít bezohledně všechno, co dobrému výsledku poslouží.
Při rozhodování, jak to v psaní použít, nám pomáhají tři věci: instinkt, cit a rozum. S nimi tvoříme příběh. Jsme svobodní a můžeme napsat to či ono, záleží pouze na nás. Moc pěkný příklad uvádí Arnošt Lustig na fiktivním příběhu, kdy manželka odhalí manželovu nevěru. Jak s tímto zjištěním naloží? Jakou roli při psaní tohoto příběhu zahraje instinkt, cit a rozum? Možná východiska si přečtěte v učebnici „Kouzlo psaní knih.“
Bližší rozbor instinktu, citu a rozumu rád přenechám dalším frekventantům tohoto kurzu.



Ponaučení, 
mluva-autenticita, 
poslední věta, 
rozpoznání-konec
Alena Bruthansová



Autor musí být k sobě přísný (umění "vzdát se svých miláčků")
Příběh: instinkt & cit & rozum
Katarze - prostor pro diváka (posluchače)
Bára Ponešová



Ahoj Dano,
děkuji opět za krásnou "hodinu". A co jsem se naučila:
1. Otevřený konec kolikrát mnohem silnější
2. Rozuzlení by mělo být přrozené (V americe ale ne .. pokud příběh kysne, přiveď chlápka s pistolí)
3. Aristotelova pětka
4. Rezonance - umocňuje katarzi - Věta na konci povídky, která s povídkou nesouvisí, ale nechá čtenáři možnost příběh prožít, vstřebat .. mít husí kůži.
Katka Milfaitová



Zklidnění na závěr – dožití příběhu – katarze aresonance
Rozpoznání – musím ještě lépe pochopit



Mininalejvárna pro kurátory Vlastivědného muzea v Olomouci, 23. 7. 2021
Hlavní je titulek a první věta jsou velmi důležité pro zaujetí čtenáře.
Stručně - jasně - srozumitelně - zajímavě.
Žádná pasiva!
Je to pro "Čendovu babičku"...
Zaháčkuj čtenáře hned na začátku, pak teprve piš nové informace.
Magda Bábková Hrochová



Mám jen jedno odnesené poučení, protože jsem přišel pozdě: často jsou lepší krátké věty. 
Miloš Krist 



Dnes mě to bohužel moc neobohatilo, geologie je obor, který je velmi specifický a příklady, které jste dnes zmiňovali, se nejspíš do geologie nedají aplikovat. Příkladem může být přespříliš komplikované a zbytečné vysvětlování některých pojmů v popiscích - např. vrása ve filitu
Martin Kováček

Vysvětlit se to musí. Já bych to viděla takto, ale strávila jsem tím hodinu. Odborník by zvládl určitě  rychleji:

Fylit vzniká přeměnou zelených břidlic
Vrása ve fylitu
Obrovský tlak při pohybech zemské kůry způsobí, že se vytvoří vrása 
 zvlněná vrstva horniny, která může být i desítky kilometrů dlouhá. V tomto případě jde o vrásu ve fylitu, jenž vniká při vysokých teplotách a tlacích chemickou proměnou usazených hornin, především břidlic. 
nebo
Vrása běžně vzniká při pohybech zemské kůry. Tlak způsobí, že se vrstva horniny (v tomto případě fylit) zvlní. Vrásy mohou být kratičké i desítky kilometrů dlouhé.
DE



Nové poznatky vnímám s mírným rozčarováním. Historická geologie bude náročná, vzhledem k tomu, že budeme muset vysvětlovat úplně všechno. Ale snad se to podaří! Třeba fylit má školní dítě znát. Je to úplně na stejné úrovni jako bez černý nebo vrabec polní. My právě musíme pracovat na určité znalostní úrovni...
Tomáš Lehotský



Daně Emingerové se líbila moje Pohádka o Bludičce a Hejkalovi a zveřejnila ji na webových stránkách Psaní podle Lustiga. A já mám radost. Uvědomila jsem si, že to vlastně byla první pohádka od dračí babičky. Jen jsem to ještě nevěděla, když jsem ji napsala. Netušila jsem v tu chvíli, že přijdou další pohádky. Ani to, že je vypráví dračí babička. Ale teď už to vím. Tak napíšu další pohádku a tentokrát i s dračí babičkou, která konečně dostala i své jméno. Jsme totiž na začátku. 



Dlouhodobý kurz 22. července 2021, 3. lekce

Vhodným jménem pomůžeme čtenáři se zorientovat.
Sprosté slovo ztrácí smysl, když se opakuje často.
Úhel pohledu: poprvé jsem slyšel o ich - er - du formě psaní
Stanislav Kozubek



Autor "nesoudí" špatnou stranu, 
hrdina i antihrdina, postava se mění, roste, lepší než skutečnost, 
uvěřitelnost
Alena Bruthansová



Pozor na to, když líčíme něco, co známe, je potřeba to dobře popsat.
Bára Ponešová



Konec se dá vyjádřit na pět způsobů (jedním z nich je rozpoznání); 
Vyprávění - ich /er/ du forma (du forma naléhavá, agitační);
Jedno sprosté slovo na 1000 slušných; 
Pozor na "prázdné věty"; Postava má vždy sloužit příběhu, ne naopak
Kateřina Milfaitová



Bajka může být i o lidech a věcech - 
krátké úvody - jeden konec - 
Ich forma je osobnější, er dává více variant.



Typy postav a jejich důležitost 
Postava má sloužit příběhu, ne naopak - je ji třeba pečlivě vykreslit 
Hlavní postava - promyšlená, nemusí být kladná, znát detaily, minulost, pohnutky, zvyky, prostě skrz na skrz kladný hrdina musí mít i záporn vlastnosti, aby postava byla uvěřitelná a čtenáři blíže (jinak jde o pohádku) 
Námět na bajku hledat třeba i v encyklopedii, kdy se můžeme dozvědět zajímavý detail o zvířeti
Michal Hejna


Děkuji Vám za všechny gratulace a milé dárky

Moje 60 v červencovém NEWSLETTERU

Milá Dano,
přicházím - ovšem jen zdánlivě - s prodlením. Doteď jsem se nedokázal srovnat s tím údajem v ňůsletru. Napadlo mě, zda kdysi neudělali soudruzi matrikáři někde chybu. Ještě dnes vidím, sice už jen matně, tu zapálenou, razantní a odhodlanou čupřinatou dívku, která tak snadno zapadla mezi partů klasiků. A Tobě, že by teďka bejt - nechci tu chybu opakovat. Nepamatuji si na první Tvůj opus pro Mlaďák, ale vím, že nejeden z dalších vyvolal rozruch jak v redakci, tak i ve čtenářstvu, ale často i na "baráku" (víš na kterém). 
Redakce Mladého světa v roce 1988
Nechci se moc babrat v dřívnu, ale jsem rád, že jsem měl to potěšení sdílet s Tebou i s dalšími novinářskými profíky ostrůvek pozitivní deviace (tak se tomu říkávalo, ne?) a že můžeme dodnes bez studu vzpomínat na ty roky se zamlženým zrakem. A nejen na ta mlaďácká léta, ale i na naší další spolupráci.
Ať se Ti navzdory té neuvěřitelné číslovce daří i dál šířit kolem sebe to, zač Tě máme rádi. Líp to sesumírovat neumím, asi bych měl absolvovat Tvé "Psaní...", ale na to už jsem moc velkej a belhavej.
Jarda Vozobule

P.S.: A zajdi na matriku, ať tu chybu opraví.



Ahoj Dano, 
vše nejlepší. Doufám, že si narozeniny náležitě užíváš, jak to podle červencového NEWSLETTERU vypadá. Moc hezké vydání a opravdu bohatý život.


Václav Havel 

Alexander Dubček

Deepak Chopra

Reinhold Messner


David Vávra a Arnošt Lustig
Papež Jan Pavel II. 


 


Kateřina Neumanová a Adam Ondra
Viktor Fischl
Dominik Hašek








Milá Dano,
ptáci na stromech cvrlikají, že jsi dosáhla na šedesátku. Posouváš mi tím moje vnímání hranice, kde končí mládí a začíná stáří zase o kousek dál. Jsem moc ráda, že jsem se mohla s tebou setkat a užít si tvou živelnost a živost a radost z toho, co děláš.
Přeji ti, ať jsi dalších aspoň 40 pořád tak báječná jako teď.
Hana Novotná



Je tak trochu moje druhá "máma". Asi to bude tím, že jsme obě brunety, milujeme psaní a minimálně jednoho jejího syna nazývám bráchou. Věříme si. Já jí povídám svoje spisovatelský obavy a ona mě uklidňuje laskavým úsměvem. Říkáme si věci tak, jak jsou. Bez příkras, protože na omáčku kolem se známe už příliš dlouho.
Hodně mě naučila. Nejen v psaní, i když to teda musím vypíchnout, protože učitelka je fakt dobrá. Ukázala mi, že každej si neseme nějaký břemeno a každej s něčím bojujeme, přestože o tom nemluvíme a mnohdy ani nepíšeme. 
Díky ní jsem potkala nový kamarády. Takový ty kamarády, ze kterejch se hodně brzo stanou přátelé.
Jednou mi napsala krátkej komentář k procesu psaní první knížky. Docela obyčejný: "Já ti věřím.".
To někdy stačí, víte. Že prostě někdo věří tomu, co děláte. O co se snažíte. Vašemu snu.
Dneska tahle krásná, charismatická, usměvavá a moc fajn žena slaví narozeniny. Vono je celkem jedno kolikátý, důležitý je to, že můžu být součástí jejího bohatýho života, občas si s ní dát večer víno, svěřit se, zasmát se, popovídat si. 
Tyhle maličkosti tvoří krásnej harmonickej vztah, sice na dálku a osobně jen párkrát do roka, ale i tak jsem za ty chvíle vděčná.
Krásné narozeniny, moje drahá Dano, pančelko z Prahe, tak trochu druhá "mámo", přítelkyně, brunetko s okouzlujícím úsměvem a především spisovatelko! Mám tě moc ráda❤!
Zuzka Fajmonová



Milá Dádo, milí příbuzní, vážení přátelé, ale samozřejmě i ti, co se ještě nevážili, a všichni zde přítomní. 
Milá Dádo, přejeme Ti, abys byla stále milá, krásná, zdravá, čilá a pracovitá. 
No, hezky si to napsal Zdendo! Tak, dál, pokračuj!

Když jsem chodil za Bohunkou a jak my pamětníci říkáme, když jsem si ji namlouval a vztah začínal být vážný, takže už jsem chodil i do rodiny, Bohunka dostala za úkol přivést holky, rozuměj holky Emingerovy ze Senohrab do Benešova. Takže jsme pro ně jeli spolu. Dádě a Evě mohlo být tak sedm, osm let. Na zpáteční cestě ve vlaku jsem chtěl na holky udělat dojem, a tak jsem se předváděl, vyprávěl a povídal si s nimi, jen abych je zaujal a ohromil, jako jsem asi před půl rokem zaujal a ohromil Bohunku.

Později, když jsme s Bobinou byli sami, tak jsem vyzvídal a - jistý si svým výkonem - jsem se jí ptal s jiskrou v oku: „Tak co říkaly holky? Líbil jsem se jim?“  
„No,“ povídá Bohunka, „říkaly, že myslely, že budeš vypadat víc jako Neckář. Že mu budeš víc podobnej... ale prý je s tebou sranda, tak jsi prošel.“

Teď uděláme střih, jako ve filmu, přeskočíme pár let Tvého života a začneme tam, jak ses seznámila s Arnoštem Lustigem a hlavně s jeho Kurzy tvůrčího psaní. To Ti ukázalo další možnosti Tvé práce.
Po jeho smrti jsi pokračovala a sama jsi otevřela Kurzy psaní podle Lustiga. 
Karel Šíp, když Tě pozval do pořadu Všechnopárty, kde jsi všechny diváky i jeho přesvědčovala, že naučíš psát každého, ale úplně každého, nadzvedl stavidla zájemců o tvůj kurz. Mělo to dopad i na mě.
Když je to tak jednoduché, říkal jsem si, tak se na ty kurzy také přihlásím. 
Snažil jsem se. Úkoly jsem psal, škrtal a znovu přepisoval. Vytiskl, přečetl, zmačkal a znovu a znovu, až jsem konečně začal být spokojený se svým úkolem a líbilo se mi to. Pak jsem svoje dílo přinesl na kurz a přede všemi ho přečetl.

Svatba Zdenka a Bohunky 3. dubna 1969 (holky Emingerovy v 1. řadě)































„No, vidíš, je to dobrý, bezvadný,“ zhodnotila jsi moje první krůčky psaní. „Ale ten začátek bych zkrátila nebo vůbec bych ho tam nedala a začala bych tam, jak píšeš, že Karel nastupuje do auta. A konec, ten poslední odstavec, tam vůbec taky nemusí být, je zbytečný, protože čtenář už ví, jak to skončí. Ale jinak je to prima, je to vtipný, legrační. No, ještě snad ten dialog uprostřed také malinko zkrať a bude to fakt dobrý.“ 

Všechno jsem skousnul, zkrátil, vynechal, přepsal a kurzy jsem navštěvoval dál. A dnes jako absolvent Tvých kurzů jsem si dovolit napsat tuto gratulaci... ale už si dovedu představit, co se Ti při tomto čtení honí hlavou. Ty už vidíš, co je nudný, co je potřeba vyškrtat a co je v tom textu nedůležité. 
Abych si neudělal ostudu, raději si to ještě znovu přečtu a vyškrtám ty plevy sám. Tak honem, ať nezdržuji a znovu přelítnu ten text, ale už opravdu naposled!
Ten začátek, no to né, ten opravdu, no... to musí pryč. Ten vlak? Ještě uvidím, ale tady to - zkrátit! 
Ur-či-tě zkrátit! 
A tohle, to snad nikoho nezajímá. Pryč s tím! Jo, takhle by to mohlo být. Vidíte! Pár škrtanců a už je to lepší.
Ještě prosím o chvilku strpení a přečtu vám to již přepracované celé znovu. To má úplně jinej šmrnc. To už je ten pověstný vybroušený diamant, jak na kurzech, vždycky říkáš. 
Tak, naposled, prosím ticho a poslouchejte: 
Milá Dádo gratulujeme Ti k narozeninám.
Počkat, počkat! Ono tam snad ani nemusí být k těm narozeninám, to přeci každý ví, že máš narozeniny.
Zdeněk Hart



Bylo to někdy kolem roku 1985. Vrátila ses odněkud z hnusného kapitalistického západu, sesedli jsme se v Benešově v kuchyni a tys nám kromě vyprávění přivezla i podivuhodné neznámé ovoce. 
Vypadalo to jako chlupatá brambora, škrabkou na brambory jsme ho také naloupali, nakrájeli a zvědavě koukali na čtyři brčálově zelené plátky.
Vypadlo to zvláštně, vonělo zajímavě a chutnalo báječně!
Tenkrát jsme asi jako první Benešáci ochutnali kiwi.
David H.



Všechnopárty: Dana Emingerová hostem Karla Šípa. Povídání o psaní a o kurzech.









Setkali jsme se u nás v obýváku. Dana si tohle setkání stopro nepamatuje, ale já ano. 
Sedím vyvalený spokojeně v křesle, když v tom Dana přichází. Usmívá se a je mi od prvního okamžiku sympatická. Karlovi zřejmě taky. Povídají spolu, mě moc ke slovu nepustili, to je pravda, ale nebylo třeba. 
Hned jsem věděl, že tuhle babu musím poznat i jinak než jen skrz televizní obrazovku. 
Jen jsem si to pomyslel, už mě zvala na svůj kurz. Nelenil jsem a hned jí napsal. Čekal jsem nějaké zdlouhavé oficiality, ale Dana mě zaskočila. Zazvonil mi mobil a kdesi na druhé straně se ozvala ONA. 
A stejně jako u Šípa, byla milá a vstřícná.
Teď máme spolu za sebou první dvě kurzovní sezení a já se těším na další. Snad nastane chvíle, kdy budu moci Daně srdečně potřást pravicí i v reálu.
Jiří Wilson Němec



Podle chlapů má mít prý ideální žena 5 P, tedy být pohledná, poctivá, pracovitá, pořádná a prachatá. Podle mě má Dana těch „P“ mnohem víc.

PÍŠE POUTAVĚ… Ačkoli Dana na své Kravaťáky ódy nepěje, já jsem se díky nim zapsala na její první víkendový kurz. Chtěla jsem si „od té spisovatelky ze Všechnopárty“ něco přečíst a právě tato kniha mi byla blízká tématem korporátu, ve kterém jsem pracovala. S odstupem ráda uznávám, že Živel Lustig mě posléze chytl mnohem víc a úplně nejvíc mě pohltily samotné lekce.

PŘEDÁVÁ POZNATKY PŘÍTELE ARNOŠTA LUSTIGA… a tím učí kultivovanému písemnému projevu každého, kdo o to projeví zájem. Je jedno, jestli jste to babička, která chce sepsat paměti pro svou vnučku, cestovatel, jenž touží po vydání svých nezapomenutelných zážitků, nebo kdokoli, kdo vnímá hraní se slovy jako terapii či prostředek k sebevyjádření. Zásady jsou stále stejné – uvědomit si, pro koho píšete, vynechat vše, co brzdí spád či mate děj – hlavně pozor na flinty na zdi, nedělat ze čtenářů blbce, ctít literární pravdu víc než pravdu svou atd.

PROŠKRTÁVÁ PŘEBYTEČNÉ PASÁŽE… komukoli bez rozdílu. Je jedno, jestli jste „Rozmazlená“ Nataša nebo snaživý začátečník. Padni, komu padni… Upřímně, bez obalu, ale s láskou... Každý musí svůj diamant poctivě opracovat. Psaní je řemeslo. Někdy obrečíte vypiplané pasáže, které jste v potu tváře dopisovali ve dvě v noci, ale zpětně uznáte, že do dané povídky opravdu nepatřily. Ta úča měla zase pravdu!

PODPORUJE PISÁLKY PŘI PSANÍ… Ať píšete sci-fi, básničky, potrhlé povídky či vážná díla, hlavně pište, škrtejte a čtěte si to po sobě nahlas. Kde to nebude dávat smysl vám, čtenář se v tom jistojistě ztratí. Hlavně neklesejte na mysli, když se vám nepodaří všechno, co naťukáte, prostě zmáčkněte Delete a začněte znovu a lépe. Smiřte se dopředu s tím, že ne každý sáhne v knihkupectví po vašem historickém románu, ale své čtenáře si jistě najde.

POMÁHÁ POZITIVNÍM PŘÍSTUPEM… a rozsévá tím kolem sebe dobrou náladu, i když jí samotné třeba do smíchu není. I sdělení: „Dneska je mi nějak blbě, nevím, jestli dám celou hodinu, mám totiž Covid,“ nám vloni v listopadu na on-line hodině sdělila s úsměvem na rtech. Obdivuji její vitalitu, všestrannost i nadhled, se kterým přistupuje k životu. Obdivuji Danu celkově.
Anna Vocelová



Psaní dává křídla
„Milý koni,
musím ti poděkovat! Za to, že jsi, za to, že jsme se potkali. To není jen tak samozřejmé a je třeba si toho vážit. Z mé strany tedy rozhodně. Nebylo to vždycky, že jsme se vzájemně měli v takové oblibě, jako je tomu dnes. Začal jsem si tě sice tu a tam všímat už jako malého koníčka v dětství. 
Ale teprve časem jsem se osmělil a začal v tobě nalézat větší zalíbení. Nejprve jen tak s ostychem a nenápadně, aby to nikdo moc neviděl, později jsme se však začali spolu ukazovat i veřejně. To když mě například ve škole paní učitelka požádala, abych přečetl svojí slohovou práci spolužákům nebo jsem později někomu složil básničku k výročí. 
Často jsem si uschoval svoje názory jen tak do šuplíku nebo kompjůtru, aby to raději nikdo neviděl. Jenže potom, později, jsme spolu objevili i další skvělé lidi se stejnou zálibou, kteří také někdy něco někde někam a o něčem píší.
A konečně, nádherně ovlivněn skutečnou spisovatelkou, jsem ti vážený koni přišel na chuť. Postupně jsi tak u mě vyrostl z nenápadného koníčka na velkého plnokrevníka a já tě osedlal! Jsi můj psací kůň! Měl jsem a mám samozřejmě ve sbírce spoustu dalších koníčků i větších koní. Jenže ty jsi něčím jiný. Mám tě vlastně kdykoliv a kdekoliv u sebe. V hlavě. Hlava je ten jedinečný nástroj k tvému každodennímu možnému provozování. Obrovská výhoda! A to je na tom to neskvělejší, jsi stále se mnou!
Vezměme pro porovnání například lyžování. Aby si člověk mohl takového koníčka plně vychutnávat, musí k tomu opatřit kupu věcí. Prkýnka s vázáním, speciální plastové nepochopitelně nepohodlné boty na přezky, hůlky, teplé oblečení, helmu, lyžařské brýle. A to ještě nestačí! Je třeba počkat na zimu, dojet do pořádných hor, tam se ubytovat, zaplatit za lanovky a mít štěstí na pořádný a upravený sníh. Jinak je to všechno úplně k ničemu. Podobně je to i s golfem. Pořídit výbavu, najít golfové hřiště, jelikož jinde se hrát nedá, udělat zkoušky a zaplatit za každou hru. Ani nemluvím o všemožných koníčcích týmových, kde je třeba sehnat ještě partu kamarádů. Pro hru na kytaru nebo piáno je nutné mít kytaru nebo piáno. A nejlépe ještě znát noty. No a stará auta jako koníček? To znamená mít auto, dokola ho opravovat, udržovat, leštit, napájet benzínem. K tomu řidičák, technické prohlídky a kdoví, co ještě. Cyklistika nefunguje bez kola. Cestování bez dopravních prostředků a peněz. Plavání bez vody.
Dřevořezba potřebuje dláta, pily, smirkové papíry a brusky. A pěkný kus dřeva, abych se do něj mohl vyjádřit. Dalo by se pokračovat a pokračovat…
Ale TY, milý koni, TY jsi opravdu jiný.
Skvělý!
Jsi ekologický a jednoduše recyklovatelný.
Nemusím pro tebe nic kupovat, posilovat fyzičku ani shánět parťáky. Tréninkem je jen vnímání, jak běží život kolem a ukládání inspirace do paměti. Později se o všem dá napsat. Netřeba další výbavy! Něco na zápisky se vždycky najde. Mám to takhle rád, mám obrovskou radost, že se naše cesty setkaly. A každý den si s tak s tebou po svém vykládám slova klasika.
Psaní dává nejen křídla ale může i způsobit, že NEJKRÁSNĚJŠÍ POHLED NA SVĚT JE ZE HŘBETU KONĚ!“
Libor Frank


Náš společník z kurzů, básník a bajkař Libor Frank, vyřezává ruce z borovice limby, která roste v nejdrsnějším vysokohorském prostředí Alp, a proto má její dřevo jedinečnou sílu. Dostala jsem od něj k narozeninám „osobní spisovatelskou nabíječku“. Děkuju, Libore! Stvořil jsi z ruky „staré ženy“ objekt umění, a to daleko optimističtější, než Tvůj slavný kolega Halas. Už se denně dobíjím...
Dana

PS. Jeden z nejkrásnějších rozhovorů o stáří jsem před pár lety napsala se svým gymnaziálním češtinářem, profesorem Milošem Hoznauerem.



Milá Dani,
všechno nejlepší. Taky bych si přála mít takový tah na branku jako Ty.
Lea Mandíková, Ženeva



Víkendový kurz v březnu 2019, Olga v první řadě vlevo



















Milá vzdělavatelko psavců,
dnes je ti krásných 60 let. Musíme si to pochválit, protože za dva roky mě to čeká taky a budu také stará žena... Jo houby, to mě teda fakt ani nenapadne. 
Božka Němcová holt měla sama těžký život, tak viděla babičku jako stařenku. Ale trochu se bojím, že vytvořila stereotyp, který je už konečně potřeba rozbít. Tak a jde se na to - beru to krok za krokem podle Tvého narozeninového zpravodaje.

Babička:
-zuby, no to je čistá genetika, někdo holt má, někdo prostě nemá, ale implantáty taky dobrý
-ručičky svraštělé - no jo, asi nepoužívala výživné krémy na ruce a prádlo holt prala rukama na valše nebo v neckách - takže kupte si výživný krém a zapněte pračku a myčku a je po starostech
-pohledné holky-to to rozhodně jsi/jsme. Nejvíc nám to sluší při sportu a turistice, při běhu po kurtu a lezení po skalách holt nejsou moc vidět ty zrazující detaily.
Takže Božka nebožka by se asi divila, co je dnes možné.

Nejkrásnější interview:
život mi každé ráno v koupelně posílá do života - mě. A navíc se na to musím dívat celý život, trochu se to mění, ale pořád to docela jde. Takže nejkrásnější interview je Dano to, co vedeš ráno sama se sebou v koupelně před zrcadlem. A tam teda fakt nic neokecáš. Ale i tady by se Božka nebožka asi divila, co je dnes možné a určitě by si myslela, že je ti těch tak slabých 30.

Ruka staré ženy z borovice limby s jedinečnou silou:
No tak tu budeš ale v 60ti fakt hodně potřebovat. Oni totiž např. vnoučata s lyžema na nohou taky něco vážej. A taková příklepová vrtačka taky není žádný lehký kousek. Mám pokračovat nebo to jako příklad, proč máš mít ruku s jedinečnou silou, stačí?

Restaurace na náplavce:
No jo no, to je holt fenomén. A fakt těch Několik vět napsal tam? To muselo být tak nějak asi když už bylo venku teplo. Jinak prý sedával v Rybárně kousek za rohem. Ryby jsem si s ním nedávala, ale Několik vět jsem teda podepsala, takže mám tu čest být asi někdo archivována. Takže ona ta 60tka jako teda nic moc, ale na druhou stranu, bez té šedesátky bychom tohle nezažily a devadesátky byly fakt skvělé období. Akorát ty tanky pod našima oknama jedoucí po Vinohradské k Rozhlasu, ty jsme si teda mohly odpustit, to zas jo.

Martin Hilský a William Shakespeare:
Shakesperova Anglie, Portrét doby už má také čestné místo v mé knihovně, protože já knihy od Martina Hilského kupuju jako odměnu pro něj, že to že to s náma vydržel. Patnáct rozjívených tělocvikářů v teplácích a s velkejma taškama, tak nám myslím říkali na Filosofické fakultě, na přednášce Martina Hilského při velmi podrobném rozboru díla Williama Shakespeara musel být pro Martina Hilského doslova očistec. Ale přežily to obě strany, takže dobrý. A zase, kdyby nebylo těch 60ti let, tak už Martina Hilského jako vyučujícího na FF UK asi nezažijeme. Takže tady taky dobrý.

Synové, dospělí muži:
Tak tady je to tou 60tkou vlastně dané. Tady ani jinak nelze.


Z rodinné kroniky:
Tak tyhle fotky máme v naší věkové kategorii všichni, 
a všichni mají černobílé. Husákovo děti ty už mají asi barevné, ale zase černobílá je nejvíc a navíc, kdo by jako dobrovolně chtěl být Husákovo dítě, že jo.

Mys Dobré naděje
Nomád:
No tak 60 zemí, to by se bez té 60tky asi taky nedalo stihnout a určitě ještě hodně přibude, protože jak již řečeno výše, na horách, v bundě, pohorkách a čepici vlastně kolemjdoucí ani netuší, že potkal nějakou stařenku. Obzvlášť tehdy, když ho lehkým krokem předběhne při výstupu na vrchol.

Tetička:
Ach jo, tady teda máme VELKÝ problém. Tady by to teda chtělo mít tak o 40 let méně! Ale ten pohled při OH v RIO - ten teda stál za to.

Plány do budoucna:
Nic moc neplánuj a užívej si života. Plány si musejí dělat lidi, kteří se věnují výzkumu léků, lékaři, ale hlavně ty naši plánovači důchodů. Ty musej mít už teď pořádně zamotanou hlavu.
Tak vše nejlepší k narozeninám. A to číslo, to jsem během toho psaní nějak zapomněla.
Olga Sedláčková

P.S: Napsala bych něco delšího, ale holt musím jít bruslit a pak mám trénink tenisu, takže něco textově delšího zase až v zimě.



Milá Dano!
to je ukázka z newsletteru z roku 2036? Posílám velikou gratulaci s jednou unikátní sádrovcovou růží, která bude taky pořád vypadat stejně báječně.
Michal Hejna



Milá Dano, 
ať se tě elán, pozitivní energie, pracovní nadšení a zdraví drží ještě další desítky let. Jsem ráda, že jsem měla tu čest se s tebou setkávat na kurzech a těším se, že na to v blízké budoucnosti opět navážu. Bylo mi tam moc fajn, neskutečně mě to obohatilo a už mi to strašně chybíííí... Ať se ti daří !!! 🌷 
Kristýna Rose



Milá Dani, 
ať tvoje energie je porad inspirací pro tebe i tvé blízké! Mam tě ráda.
Safi Narwa



Těžko se hledá spojitost mezi podzimem a vlakovým nádražím. Dokonce na nich na první pohled není nic zvláštního. Ale pokud ten pohled zaměříte na podzim 2017 a Vaše myšlenky ubíhají po kolejích do Prahy, tak pak už je to jiná. Neboť vše se vším souvisí.
Stojím před Dobeškou a čekám, až přijde. Ta paní, co hovořila do rozhlasu o psaní tak poutavě, až jsem vzala veškerou svou odvahu, zvědavost, přibalila svá tajná přání do kapsy a vyrazila. Přichází. Sebou má kromě plných rukou knih a občerstvení, oči plné jiskřiček, všudypřítomný úsměv na tváří a tolik pozitivní energie, která otevírá nejen dveře Dobešky, ale především srdce všech, kteří měli to velké štěstí vtáhnout si ji do života.
Dano, jsi tak trochu droga. Nabíjíš nás pozitivní energií. Kreativitou. Humorem. Laskavostí. Konstruktivní kritikou. A především člověčenstvím.
Jsi jako Večerníček. Rozhazuješ kolem sebe úžasné nápady, silnou motivací, víru a naději, přátelství, inteligenci a rozhled. Mezi tím si v klidu šlapeš na kole jako by se nechumelilo. Jenže ono se chumelí.
Chumelí se to kolem Tebe vločkami vzácnosti a dary. Ty sama jsi dar. Dáváš se všanc svým srdcem, upřímností a férovosti.
A to dokážou jen opravdoví borci.

O dva roky později
Pátek – autorské čtení, sobota, neděle – kurz tvůrčího psaní.
Sobotní dopoledne. Vyprávíme si zážitky a pocity z pátečního Autorského čtení na Dobešce.
„Jakou jsi měla včera cestu z Moravy?“ ptáš se mě.
„Vše v pohodě, ubytovala jsem se na hotelu a připravovala se na autorský večer. Pod tíhou slavnostní chvíle jsem se osprchovala, umyla vlasy a teprve až pak zjistila, že mám s sebou dva zubní kartáčky, ale ani jeden hřeben. Tak jsem si učesala vlasy kartáčkem na zuby a vyrazila,“ vyprávím.
„Nebylo to vidět,“ směješ se.
Další den, v neděli – vytahuješ hřeben.
„Hele, něco tady pro Tebe mám.“

Dnes 
Stojím před zrcadlem a češu si vlasy. Tvým hřebenem. Ve vlasech mi vytváří pěšinku. Právě tu, po které tak strašně ráda kráčím….
Přeji Ti nádherné dny plné zdraví, lásky, životní radosti a ať se Ti po tvářích kutálejí jen slzičky smíchu a dojetí.
Krásné narozeniny, Dani.
Hanka Kavalová



Málokdo na mě v životě zapůsobil tak jako ty, Dano. Ať se ti vše daří a to ještě hodně dlouho. 
Standa Forejtek 


 
Milá Dano, vše nejlepší 🌹 jsi tak inspirující bytost ☺️🦋 Jitka Zahradníková



Všechno nejlepší, Dano, ke Tvému výročí,
Ať se Ti stále dobře učí a studenti Tě nemučí.
Ať jsi šťastná a stále tak veselá,
klekám před Tvým umem na kolena,
Klobouk dolů, vypadáš skvěle,
Je to vidět na duši i na těle.
Užij si svůj krásný den,
A ať se Ti splní každý sen.
Marie Kuchařová Dvořáková



Dejme tomu, že je pátek
A Dana dnes slaví,
Není to jen malý svátek,
A tak přeji zdraví.

Jsou to kulatiny přece,
Eště pár měj takových,

Neztrať se jak perla v řece,
Emoce mít není hřích,
Jinak život nemá smysl,

Lásku přeji srdci Tvému,
Enom bystrou udrž mysl,
Pohodu dej žití svému.
Štěstí ať máš v počínání,
Í kvé ať se neztrácí,

U Tvé přízně ať se hřeje,
Čilý psavec při práci.
I Arnošt Ti jistě mává,
Tiskne Tvoji pravačku,
Eště štamprli si dává,
Letmo líbne svou žačku.
Kéž máš dál dost inspirace
Anna přeje bez legrace.
Anna Vocelová



Milá Dano, 
netušil jsem, že už jsi tak "dospělá". Děláš moc hezky, že to není vidět a jsi živoucím důkazem, že věk je především o stavu mysli a mládí, které v sobě máš by Ti mnozí mladší mohli závidět. V příloze posílám pár veršíků, co mě po ránu napadly. 
Hodně lásky, zdraví a pracovní i rodinné pohody přeje 

A roky letí, trysk a cval
ale, co bych povídal…
Otáčkoměr, tachometr, vodoměr?
Stále vpřed, však jaký směr?

Číslo udal kalendář
ukazuje tvoji tvář
a stálé mládí zpoza očí
ač se čísla rychle točí.

Číslovky se rychle mění,
však o věku to dneska není.
Dneska jen o Daně naší.
Díky níž vše kvete, raší…

Tož přeji, naše Dano milá,
o čempak jsi dneska snila
to ať se Ti vyplní, zvláště sen - byl-li pro radost…
a to stačí. Vše nejlepší. A dost!






















Vážená Dano, 
 k dnešnímu mimořádnému dni Tvého životního jubilea Ti přeji od srdce jen vše nejlepší. Jsi úžasný člověk, mám moc rád Tvou energii a optimismus. Jsem rád, že jsme se měli možnost na jedné křižovatce střetnout a od té doby o sobě víme. Je to moc fajn, znát Tě, vidět jak svoje okolí inspiruješ a obohacuješ. 
Dovoluji si poslat (i v tento Tvůj den) můj „Monolog s koněm“, jsi tam taky trošku zmíněná. Oscar Wilde napsal : "Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.“ A já si myslím, že to stejné by se dalo napsat i o psaní : „Ten, kdo píše, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nepíše, žije jen ten svůj“ Napiš ještě hodně knih a nauč psát ještě hory pisatelů, Dano!
Libor Frank



Milá Dano,
přeji ti krásný narozeninový den,
nechť splní se ti každý sen,
ať úsměv se line po tvé tváři stále
a nadšeně můžeš vést své kursy dále.
Hřeje mě na duši a Arnošta Lustiga v nebi,
že nebýt tebe, tak jak psát stále nevím.
Hodně pohody a zdravíčka,
život bez stínů, jen paprsky sluníčka.
Buď stále stejně skvělá,
všem studentům to radost dělá.
Snad i my tě potěšíme svou tvorbou literární,
ještě se učíme, tak to není ideální.
Však, kdo chce ten najde způsoby
a kdo nechce jen hledá důvody.
Proto jdu novým věcem vstříc,
člověk by měl chtít od života víc.
Zkrátka všechno, nej, života si uživej.
Bohdana Pufferová



Milá Dano!
Co přát k narozeninám? Je to fráze upřímně myšlena - zdraví, štěstí a pohodu - dnes už víme , že to fakt je to nejdůležitější, co máme. A co máme každému přát a poslat v duchu úplně všem.
Ty dva poslední roky jsou veliká změna pro každého a věřím, že lidé už chápou co a jak. Svoboda není , že můžeme jed do Chorvatska k moři a nakupovat v Berlíně. Moje svoboda je, že si mohu dělat co chci podle sebe a nebýt vyděšená strachem , zahnaná do kouta slepé poslušnosti . Jako bílá vrána jsem to neměla jednoduché, ale dnes jsem ráda , že jí jsem dál. Jsem spokojená , mám co jíst, čistou vodu, kde bydlet, rodinu v pořádku a mohu si jed kam chci na výlet do přírody a krásy naší země mě uchvacují pořád. Vím, že je i jinde hezky a možná i víc, ale mne těší moje vlast a pocit, že sem zůstala Češkou mne blaží. (V příloze Ti posílám jedno povídání o mém cestování v jiných dobách.) Vím, že moje srdíčko mi vždy poradí, a tak jsem šťastná, že v něm mám i Tebe. Ještě jednou vše nej nej nej.



Dokážete napsat víc než „Přijdu v 5“? Říkáte si – tohle by možná stálo za to „hodit na papír“? I když třeba úplně přesně nevíte jak na to? A vždy nacházíte důvod odložit to „až na někdy“? A co do toho konečně říznout? Jak by se vám líbilo strávit celý víkend psaním v romantickém prostředí zámku Loučeň? V kolektivu stejných amatérů, ale pod vedením několika zkušených profesionálů, kteří by vás provedli taji a zákonitostmi toho jak dobře psát…
Martin Zvoníček



Milá Danuško,
v koloběhu dní a pod vlivem znovunabyté (částečné) svobody Ti posílám své poslední dílko Láska s nadějí, že mi Tvé hodnocení zvedne sebevědomí a nepřivodí mi žádnou depku, což se samozřejmě nikdy nestalo, protože jsi nejen skvělá učitelka tvůrčího psaní, ale i moudrá nositelka základních postulátů aplikované psychologie...
Přeju hodně zdraví i štěstí Tobě i všem Tvým blízkým a doufám, že se brzy uvidíme a nespoutaně pokecáme.
Olda Voženílek



Milá paní Dano,
s milou vzpomínkou na Váš kurs tvůrčího psaní si Vám dovoluji zaslat první vydání mé sbírky veršů s názvem Až se mě zeptáš.  
kdyby mé verše někoho zaujaly, cena tištěné verze je 140 Kč + poštovné za dobírku. Jako bonus je pak kupujícímu zaslána zdarma elektronické verze. 
Objednávky na: huslik@mykaboo.cz ; nebo 725 117 719.
Josef Huslík


Uprostřed jednoho horského údolí, sedíc na kameni, okolo zurčící studený potok vytékající z ledovce, přišlo mi pár veršů. Možná jsou až trochu silné k zamyšlení, tak už to ale v básních bývá…
Jen pro těch pár slz na začátku
A možná pár slz na konci
Jsme tu
My

Libor


 
Tornádo na Moravě 24. června 2021
Ahoj Dano, 
Moc děkuju za tvůj kurz, dalo mi to odvahu nebát se a psát. Pro mě je psaní vlastně terapie. Pomáhá mi prožít a zpracovat emoce, které z různých důvodů ve svém běžném životě odžívat nedokážu nebo mě moc pohlcují. Ale zjistila jsem, že se z toho dokážu vypsat. A že to dokážu zabalit jako miminko do zavinovačky, takže vždycky se najde někdo, kdo chce nakouknout a koho mé příběhy osloví. 
A mně to přináší radost. Z psaní se pro mě stal důležitý osobní zdroj. A těším se, že se postupně naučím nové věci, že už to nebude "jen" intuice, že s osvojováním "pravidel hry" to půjde ještě líp. 
Navíc mám teď hezkou a velkou "satisfakci". Kamarádka chce, abych jí psala texty pro e-shop. A text, který jsem psala jako výzvu pro Moravu, přinesl navíc tržbu cca 200 000 Kč oproti normálu. 
Takže kamarádka mohla poslat na Moravu poslala krásných 125 000 Kč. To mi fakt udělalo radost, že to psaní může mít takový smysl. 
Moc se těším na kurz v září. Krásné léto. 😘 
Míša Štěpánka Sedláčková 



Dobrý den, paní Emingerová,
před pár dny jsem dočetla knihu Živel Lustig. Byl to hodně silný zážitek. Děkuju za spoustu inspirace. Zatím jsem napsala několik povídek, které bych ráda poslala do světa. Chtěla jsem se s Vámi poradit, zda nevíte, kdo a kde by mohl mít zájem vydat povídky neznámé autorky? :-) Tvořím mikropříběhy, které kombinují poetično a ironii. Někdy je to trošku netypická detektivka, jindy spíš (nepřeslazené!) pohlazení pro duši. Někdy obojí. A taky trochu magický realismus po česku. Prostě povídky o zvědavosti a touze po poznání.
Nikola Hiklová



Víkendový kurz 26.-27. června 2021v Korunní


Ještě jednou moc děkuji za úžasně strávený víkend, který mě nabil energií a hlavně inspirací. Obě jste byly skvělé a já se nemůžu dočkat listopadového pokračování! Moc děkuji i holkám z naší povedené party a doufám, že se příště sejdeme kompletní.
Co jsem se naučila?
- nebát se pustit uzdu svojí fantazii
- využít takzavnou flintu na zdi
- že musím použít trefný název
- literární pravda musí být uvěřitelná a nemusí to být pravda
- musím znát všechno o své postavě a musím být Sherlockem Holmesem svého příběhu
- musím znát co je dobré, co je špatné a nebát se to napsat
- popisovat charakter činy, ne nálepkami
- napsat chytlavou první větu
- nesnažit se "psát literaturu"
- že příběh musí mít začátek, prostředek a konec
Mějte se krásně a všechno nejlepší k třicetinám Dano!
Sofie Epsteinová



Ahoj Dano,
děkuji a za šprtění, díky kterému jsem přišla k Tvé krásné učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH, se tentokrát nestydím. Naopak!
Včera jsem to už nezvládla, byla jsem šťastná, ale totálně na dně (vysátý introvert po dvoudenním velmi úzkém spolunažívání a komunikaci v malé skupině lidí)...
... a tak chci poděkovat alespoň teď. Za krásnou inspirativní práci, nadhled, laskavost a humor, se kterým kurzy vedeš! Bylo mi s vámi všemi moc dobře a hodně jsem se naučila.
Pro mě nejvíc je asi uvědomení si nutnosti odstupu od tématu, ve kterém "lítám" a rozdíl mezi mojí a literární pravdou.
Mohla bys mě ještě prosím propojit s tvým editorem Petrem Holubem kvůli těm mým povídkám ? Je to takový můj paralelní svět a nechci je nechat usnout...
Děkuji a přeji krásný den! 
Jana Zechmeisterová

P.S. Ta tvoje úžasná učebnice, která je pro mě svojí formou malým uměleckým dílem, už je stažena.😀



Milá Dano, Milá Natašo,
je úterý ráno a já stále surfuji na vlně energie z víkendového kurzu.
Teprve dnes mám trochu klidu Vám napsat a z celého srdce poděkovat za úžasný zážitek s Vámi a s báječnými kolegyně z kurzu.
Ta radost, ten pocit sdílení a rozmanitost nápadů, názorů a osobností mě bude provázet ještě dlouho a moc se těším na setkání v listopadu.
Byly jste skvělé. Líbilo se mi, jak jste se doplňovaly. Střídání u lektorského žezla dávalo dnu dynamiku a vše plynulo tak samozřejmě, že nás ani nenapadlo, kolik práce za Vaší přípravou muselo být. Vytvořily jste atmosféru otevřeného sdílení a porozumění. Na žádném jiném kurzu jsem se necítila tak dobře.
Kolegyně z kurzu mi svými literárními dílky, použitými tématy a barevností jazyka otevřely brány do světa, kam jsem před tím jen nakukovala.
Přeji pohodové dny a těším na listopadový víkend - MOC!




Víkendový kurz 26.-27. června 2021v Korunní  a Natašina lektorská premiéra























Můj první "živák"
Víkendový kurz tvůrčího psaní a já v nové roli - lektorka. Zatím jsem se schovávala za monitorem on-line kurzů, dnes poprvé před lidmi... A musím říct, že naživo je to prostě lepší! Protože světýlka v očích psavců, když popustí uzdu fantazii, svítí jako diamanty! Protože psaní jim dává křídla...  A je skvělé být přímo u toho! Děkuji, že jsem mohla být s vámi, milí psavci!
Nataša Richterová



Zdravím Dano a Natašo,
se skelničkou červeného mám konečně čas splnit své dnešní povinnosti. Prvně - byly jste úžasné a tým holek, který se sešel, taky. Věková různorodost a v každé kousek diamantu (teď používám vaše slova).
Co jsme se naučili:
• popis postavy, jaké má vlastnosti, měli bychom o naší hlavní postavě vědět vše - co snídala, co má v kapse, jaký má rodinný základ, jak vypadá, co má ráda za hudbu, co ráda jí, prostě vše. Co dělala včera, kam pojede na dovolenou atd.
• dialog
• jak psát popis
• Vedlejší postavy ovlivňují děj, musí podporovat hlavní postavu.
• I kladná postava by měla mít nějakou zápornou vlastnost.
• Záporné postavy - Rozumět motivaci padoucha - nesoudit. To je na čtenáři. Padouch je ještě horší než ve skutečnosti - musíme to trochu přibarvit. A také ho pochopit.
• Ploché, placaté postavy - hloupý Honza, pyšná princezna.
• Postava, by se měla vyvíjet.
• Naše postavy mají i některé naše vlastnosti.
• Používat metafory, přirovnání
• Bajka - lze použít na psaní tiskových zpráv. 
• Jednoduché vyjádření. Jít přímo na věc. Jsou povoleny nálepky a na konci musí být poučení
• Bajky jsou o věcech, lidech, zvířatech - barvy, ňadra. Může být krátká.



Milá Dano,
moc děkuji za veškeré informace, nádhernou fotku a hlavně za celý víkend. Jsem plná dojmů a po víkendu s tebou a Natašou (mé díky patří i jí, také mě velmi inspirovala).
Myslím, že se mi brzy podaří napsat něco pěkného, tedy jsem rozhodnutá. 
Chce to samozřejmě vykřesat ty diamanty a trénovat a trénovat, protože TRÉNINING DĚLÁ MISTRA. O tom jsem se přesvědčila ve své práci. Naučila jsem se natáčet videa, dívat do kamery a neuhýbat očima a ještě mluvit smysluplné věci. 
Také stoupnout a školit sál i s 50 lidmi. Takže dobře vím, že když na tom budu "makat", povede se mi to. Samozřejmě s láskou a nadšením...
Co mi ještě na kurzu došlo, je, že bych měla více číst spíše beletrii. Poslední roky jsem hlavně četla za účelem studia. Motivační knihy Ivo Tomana, Petra Ludwiga a další. 
Tohle asi není to pravé čtení pro inspiraci psaní? 
Můj další aha moment, který mi došel až druhý den školení je, že se mi díky kurzu časem podaří psát mnohem lepší emaily do sítě, než píšu teď.
Svůj příběh se záchranou holuba ještě předělám, jen to nechávám, jak jste nám radily, uležet. Moc se těším, až se na to vrhnu.
A zde je slíbený kontakt na blízký hotel Anna, který by se mimopražským pro ubytování na Vinohradech mohl hodit...



Dana je nejen výborná spisovatelka, ale umí efektivně a citlivě předat důležitá a přitom jednoduchá pravidla pro práci s textem. Doporučuji její kurzy každému, koho psaní těší a kdo se chce posunout o kousíček dál.



Dobrý den, Dano!
Chci Vám poděkovat za inspirativní víkend. Byla jsem nadšena přátelskou atmosférou, jejíž tón jste udávala především Vy a díky Vám i Vaše kolegyně Nataša. Měla jsem trochu obavy - přece jenom jste osobnost a v literárním světě máte svoji vysokou příčku. 
Co jsem se naučila: 
Musím vědět, proč text píši, tedy připravit strukturu. 
Nadpis, nejlépe první věta nebo hned v úvodu musí tzv. zazvonit – upoutat čtenářův zájem – D.E. + A.L. tomu říkají zaháčkovat. 
V textu se mohou používat i detaily, jít tzv. rovnou na věc, přímá řeč text oživí, vybrousit tzv. diamant. 
Vynechávat přívlastky, přídavná jména, stejná slova – zpomalují text 
Celý text musí být kompaktibilní, mít jakousi ucelenou formu, závěr může vyústit v nějaké poučení či vtip, vypíchnout to důležité, tzv. aby čtenáře zamrazilo v zádech. 
Postavy jsou hybateli příběhu, vykreslit je coby portrét člověka (povaha, vzhled, smysly, dát mu ostřejší kontury – i trochu přehánět). 
Hlavní postava musí jednat, vedlejší i ovlivňuje). 
Bajky – můžu si vymyslet příběh a na závěr napsat povinné poučení anebo obráceně – dobrá inspirace ve vtipech.
Víkendový kurz 26.-27. června 2021
Schovávat si zážitky a ty pak zapracovat do příběhu 
Psát o dvou protichůdných postavách může mít potřebnou dynamiku 
Jsou pouze tyto témata literatury: láska, moc+manipulace, překročení (člověk si hraje na boha pak nese následky), zločin, trest – příkl. F. Kafka
A vždy hlasitě si ho přečíst.  
Posílám v příloze úkoly - snad jsou všechny - z krásně prožitého víkendu.
Mějte se hezky a zdravím ještě z ranní Prahy. K přepracování prvního domácího úkolu Markétka se vrátím až doma.
Těším se na viděnou v listopadu, jak jsme se všechny domluvily, a budu vyhlížet objednané knihy.



Dobrý den paní Dano, 
děkuji za dnešní den s Vámi, Natašou a kolegyněmi z kurzu. Krásně plynul a moc jsem si to užila.
A co jsem se dnes naučila:
- důležitý je dobrý, chytlavý název
- důležitá je první věta, tzv. háček, zajistí zvědavost čtenáře pokračovat dál
- užívat přímé řeči, kratší věty, tečka usadí informaci, neprodlužovat souvětí - který, čí, jenž
- vybalancovat rozsah úvodu, prostředku a konce
- slova by se neměla opakovat (pokud to není záměr)
Martina Talířová



Psaní je tvoření a snění. Nemusí být pravda. Musí být uvěřitelné.
Moje realita nemusí být srozumitelná jiným. Je moje pravda a literární pravda.
Vše, co použiji, musí mít smysl a musím mít v příběhu své místo.
Detail probouzí fantazii a dává prostor pro představivost.
Není třeba vysvětlovat mnoha slovy. Někdy je lépe kreslit akcí.
Popis musí mít duši toho, kdo popisuje.
Jana Zechmeisterová


Víkendový kurz 26.-27. června 2021 v Korunní

Ahoj, hotové spisovatelky.
Děkuji za krásný a velmi inspirující víkend. Dnes jsem se naučila, že mě čeká ještě dlouhá cesta.
Psát o člověku své doby.
Pochopit hlavní zápornou postavu, proč to dělá.
I kladná postava má vroubek.
Bajka končí poučením, ale může i začínat.
Mám zájem o učebnici Kouzlo psaní knih. 
Vlastnosti musí čtenář poznat sám, nepsat chytrá, vulgární, zlá.... 
Srozumitelný příběh, musí se v něm vyznat a hlavě pochopit čtenář. 
Chytit čtenáře dobrým názvem a první větou. 
Každé literární dílo musí mít tři části, a to v souladu. Motiv, akci, následek. A čtvrtou neviditelnou část. Proč jsme to psali? 
Psaní má rytmus a ten musím měnit.
Budu se těšit na listopad.
Libka Hlaváčková



Posílám slibovaný odkaz na svůj animovaný film Kožíšky. Pro přístup na stránku použijte heslo: liskausata.
Co jsme se naučili: 
Jak vtáhnout čtenáře do děje.
Nenálepkovat 
Číst i mluvit nahlas a pomalu, snad
Uvědomit si důležitost názvu a prvních tří vět 
Pohotově něco vymyslet na zadané cvičení.
Pozor na obraty á la vysoká literatura - nebát se psát více hovorově
Dávkovat informace tak, aby to čtenář pochopil, ale nenudil se
Nebát se vymýšlet si zdánlivě neuvěřitelné příběhy
Psát o člověku dnešní doby
Netřeba vysvětlovat pointu, čtenář si domyslí sám
Nebát se si vymýšlet a popustit uzdu fantazii 
Sdělovat informace popisem, akcí a také dialogem
Neshazovat si své dílo, od toho jsou tu jiní 



Co jsem se naučila:
1. Nepsat o věcech (přídavná jména), které jednoznačně vyplývají z textu.
2. Není zapotřebí popisovat detailně vzhled.
3. Text musí přirozeně, ale ne zdlouhavě, plynout.
4. Název a začátek textu musí čtenáře zaujmout, protože jinak si to nepřečte.
5. Dialog nemusí být přesnou kopií reálného rozhovoru, ale musí být uvěřitelný.
6. Při vykreslování postav přeháníme.
7. Musíme pochopit chování jednotlivých postav.
8. Literární pravda nemusí odpovídat realitě.
Lucie Hybšová



Naučila jsem se, že fantazii se meze nekladou, a že z obyčejného příběhu ze života se dá napsat šťavnatá povídka.
Je lepší postavy popisovat pomocí činů místo přídavných jmen.
První věta je základ.
Musím napsat výstižný nadpis.
Příběh musí mít začátek, prostředek, konec a smysl.
Sofie Epsteinová



Mých pět AHA momentů, které jsem na kurzu pochytila:
1. HÁČEK - důležité jsou úvodní věta a název vyprávění, aby čtenář toužil číst dál.
2. FIKCE - Můžu si odletět a zapojit fantazii.
3. POPIS OČIMA DRUHÉHO - je mnohem zajímavější a čtenář si najde v příběhu "Diamanty".
4. ÚTOČME NA CITY - nepišme formálně a vyhněme se příliš odborným či strojeným výrazům. Budeme-li lidštější, budeme jim blíž.
5. NEVLÁČEJME ČTENÁŘE DLOUHÝMI SOUVĚTÍMI - příběh osvěžíme kratšími větami a přímou řečí.
Mám jich víc, kurz se mi velice líbí, ale vypichuji ty podstatné.



1) Důležitost správného názvu a první věty - zaháčkování
2) Literární pravda musí přesvědčit, že se situace opravdu stala. Popsat uvěřitelným způsobem.
3) Nenálepkovat
4) Nepoužívat dlouhá souvětí - tečka funguje jako usazení informace
5) Pozor na opakování slov, pouze pro zdůraznění



Ahoj, 
děkuji za další super lekci. Vím, že ta bajka se asi úplně nepovedla tak, jak měla, to poučení mi v ní chybělo. Ale musím říct, že mě zase vážně bavilo vymýšlet ten zvířecí svět a nejrůznější přirovnání v něm (aktovky z člověčiny atd.)
Štěpán Klega



Kdybych se nepřihlásil do kurzu tvůrčího psaní, který vede Dana Emingerová, neměl bych o knížce, DUŠI NESPOUTÁŠ, ani potuchy. Taková dobře utajená je tahle knížečka. A vůbec si to nezaslouží. Naopak! Každý, kdo se v médiích holedbá svou empatií, svým pochopením a svou ochotou pomáhat postiženým spoluobčanům by si knížku měl přečíst. Ona ta verbální podpora je fajn. 
Často však klouže jen tak po povrchu. Většinou nevíme, neumíme si ani náhodou představit, jaké to je, být uvězněn nemocí sám v sobě. Často máme strach proniknout hlouběji do duší těch, kdo naši pomoc potřebují.
Neovládat své končetiny a přitom mít zdravý mozek, není situace zvládnutelná každým takto postiženým. A přitom jsou mezi námi jedinci, kteří mají vůli, snaží se, jak to jen jde, vyrovnat se se svým nelehkým údělem. 
Mnozí, kteří měli „štěstí“ a nemoc či úraz je omezily jen částečně, vyvíjejí různé aktivity, aby naplnili svůj život. Sportují, hrají divadlo, milují a zakládají rodiny. 
A tohle všechno by chtěli také ti, kterým však jejich zdravotní stav nic z toho neumožňuje. A tak se snaží naplnit svůj život alespoň tím málem, co jim postižení umožní.
Takovým postiženým je Martin Tomášek. Kluk - chlap d´artagnanovského vzhledu, být zdráv, jistě by zlámal nejedno dívčí srdce. 
Jenže on je upoután na vozíček a hýbe jen jedním prstem…
 Ale píše! Za pomoci Dany Emingerové se pokusil překonat překážky své mysli a společně vytvořili knížku, ve které se prolíná korespondence Dany s Martinem, probíhající v průběhu Martinova tvůrčího zrání a příběhů – povídek, které Martin Tomášek během roku psal. Text je doplněn i pracemi dalších absolventů kurzu tvůrčího psaní.
Čtenáři se během četby téhle knížky před očima odvíjí mnoho příběhů. Těch povídkových a zároveň je všechny rámcuje nelehký příběh samotného Martina. 
Nemoc, rodina, Dana, touhy a věřte, je to silné. Věřte, že vím, o čem píšu. Sám jsem takřka dvacet let upoután k invalidnímu vozíku. 
Mým „štěstím“ jsou jen nefunkční nohy. Také já jsem díky situaci, ve které jsem se tenkrát ocitl, dospěl k rozhodnutí psát povídky. Ty mé si našly cestu do Českého rozhlasu Olomouc. Bylo by hezké, kdyby příběhy Martinovy a jeho příběh s Danou, doprovázené navíc velmi emotivními ilustracemi studentů plzeňské Fakulty designu a umění L. Sutnara, se dostaly k vám a do vašich srdcí, stejně jako se to stalo mně.
Jiří Wilson Němec



Díky za publikování mojí etudy na hraně, milá Dano! Jsem zvědav, zda FB příspěvek nestopne diky odvážné fotce. Je příznačná a super, jen ti úesmani jsou někdy až přespříliš puritánští. Orgasmický přednes necháme třeba na nějaké to autorské čtení. Někdy, někde…
Libor Frank



Ahoj Dano, 
nechci sýčkovat, ale všimla jsem si příspěvku na FB, kde máte nahé lidi. Radši to vyměňte. FB nahotu (bradavky apod.) zakazuje a mohli by Vám zablokovat i účet.
Klára



Ahoj Dano!
posílám své pokusy o bajky. K tomu bych rád řekl pár vět:
Nejsem zdaleka tak chytrý, abych na vše přišel sám. Mám doma několik tlustých knih s citáty, aforismy, rčeními a také pár stránek tzv. „loužiček", které kdysi časopisecky vycházely.
Z těchto pramenů jsem si vybral několik vhodných „poučení" a na ty pak narouboval požadované bajky. S výjimkou Pojistky. Ta je celá má.
Doufám, že jsem se tím neprohřešil proti „regulím".
A teď k povídce se zadáním „Nejpodivnější člen naší rodiny:
Napsal jsem povídku MAXIPES FÍK. Zdá se mi pro rámec našich kurzů dlouhá. Vím, že Arnošt Lustig nabádá ke škrtání. Říká, že v zájmu celkového vyznění je třeba zbavit se i jinak skvělých pasáží. Alespoň tak nějak si to z učebnice pamatuji. Já jsem si mnou napsané četl několikrát a mám pocit, že cokoliv bych „vyhodil" bylo by spíše ke škodě. Tím nechci říci, že jsou skvělé, jen mám pocit, že tam prostě patří. Pokud na to dojde, rád se dozvím, co je v té povídce navíc, co tam být nemusí. Povídka je na dvě strany a fous běžného textu. To je pro kurz asi moc, ale já nevím, co jinak s tím. Vůbec mám zafixovanou tendenci, mít povídky v rozsahu tří, čtyř stránek. Tož tak. Nějak se s tím musím porvat.v (Totiž, když jsem psal povídky pro Český rozhlas Olomouc, vešly se do požadovaného formátu právě dvě cca 10 minutové/ a to jsou ony 3-4 stránky textu/. Mám to nějak v krvi a tak když píšu na nějaké zadání, vylezou z toho ty tři, čtyři stránky. Ale to je můj problém, říkám to jen na vysvětlenou.)
Jiří Wilson Němec



Kurz tvůrčího psaní jsem u Dany navštěvovala dva roky a byly to moc příjemné a užitečné hodiny. Dana není žádná škrobená školometka, ale prima dáma s citlivým lidským přístupem. A to jsem potřebovala. Důsledně, ale mile mě zbavovala korporátštiny zažité pod mojí kůží. Učila mě psát jednoduše, srozumitelně a tak, aby si člověk, který text čte, uměl situaci představit a současně byl zvědavý, jak to bude dál. Aby ho to zkrátka chytlo. Stále i dnes při psaní myslím na několik jednoduchých pouček, které je třeba dodržovat, aby výsledný útvar byl kompaktní, přehledný – a hlavně poutavý. Samozřejmě jako CFO nepíšu žádné zábavné nebo napínavé povídky či dokonce romány, ale i ve firemních textech, anebo na setkáních s podřízenými kolegy je třeba udržet pozornost a zájem. Díky Daně jsem se určitě zlepšila a plánuji, že si zase v budoucnu pár lekcí dopřeju! 
Lucie Urválková, místopředsedkyně UNIQA pojišťovny a CFO



Všichni umíme číst a psát. A dobře? Rozumíme si navzájem? Někteří z nás mohou mít pochybnosti, jiní vědí, že je to složitější. Vždy je možné posunout se dál a výš, prostě se rozvíjet, pracovat na sobě. Jste-li se mnou za jedno a chcete změnu ve svém nejen písemném vyjadřování, jste u Dany správně. Jděte do toho, nebudete litovat. Omšelé? Ne ne, náročné.
Roman Kasinec, manažer odboru Reklamace a speciální činnosti, ČEZ Prodej, a.s.



Kniha Živel Lustig mě před časem zaujala a ráda bych zažila kurz "naživo". Chtěla bych poznat, co zvládnu pod vedením lektora a jak mi pomůže ke zlepšení zpětná vazba od kolegů z kurzu. Vyzkoušela jsem si v květnu a v červnu minikurzy psaní pořádané Městskou knihovnou v Praze a ty byly impulsem, abych se už konečně přihlásila i k Vám.
Ilona Vystavělová



Dlouhodobý kurz pro začátečníky, 2. lekce 24. června 2021


















Literálni dílo se skládá ze 3 cihel: popis, dialog, akce. Pokud píšeme příběh o osobě, tak ji musíme dokonale znát. Bajka = kdo, zápletka, jak to dopadne, poučení na závěr. Příběh musí mít dějovou linii. Stanislav Kozubek



Ahoj Dano!
Přečetl jsem knížku, DUŠI NESPOUTÁŠ
Moc jsem s tím Martinem soucítil. Navíc, on je ze Zábřehu, kam jsem já chodil do osmé a deváté třídy základní školy. Naše devítka pořádá poměrně pravidelně srazy, na které já nemůžu, protože Zábřeh do dnešních dnů nedisponuje restaurací či jiným podobným zařízením, vhodným pro vozíčkáře. Zdaleka ne jako on, ale taky se občas s tím čím Martin, peru. 
Moc jsem vnímal jeho touhy a přání, se kterými byl vůči Tobě tak otevřený. Až mně to bolelo za něj...
Dano, moc si vážím toho, co a jak děláš. Tvá vstřícnost je úžasná a nedivím se, že máš tolik nadšených žáků. Jsem jedním z nich.
Jiří Wilson Němec



1. Číst pomaleji a nedrmolit to mi říkala už MÁMA od děství. 2.Vždycky vědět, proč danou věc píšu. 3.Znát své postavy od A do Z a vědět o nic všechno. 4. Bajka musí mít ponaučení a měla by být krátká 5. Co je pro jednoho smutné, může býr pro druhého veselé.
Štěpán Klega



Posílám svůj úkol - reklamaci brýlí. Řešil jsem však při psaní jeden "problém".  Totiž: Co je to monolog? Když mluví nepřetržitě jedna osoba? Ale jde stále o monolog, když v řeči odpovídá na jen nevyřčené odpovědi či otázky další osoby? Např: ("Dobře, já to udělám. Ano, rozumím. A vy si myslíte, že... Nemyslíte. Tak já... " atd.) Jde o monolog nebo skrytý dialog? A co jsem se naučil? Háček. Začátek, prostředek, konec... dialog pomůže, bajka a nutné poučení
Jirka Němec Wilson



1.Konec - dle Aristotela rozponání - Nemusíme věc doříct, čtenář si může domyslet 
2. Tři pilíře popis, dialog, akce 
3. Dobře znát postavu o které píši, aby se dobře vykreslila. 
4. Literární pravda je pravdivější než pravda
Katka Milfaitová



Naučil jsem se, že psaní má svá pravidla a svůj pořádek a že text lze vnímat i jinak než jenom číst, bajky - ponaučení je jejich součástí, dějová linka sledovatelná, má mít svůj příběh 
Marek Drbohlav
 


Bajka se závěrem. Pravidla se můžou porušovat, když to funguje. Začátek, prostředek, konec.
Michal  Hejna



Znát postavu, detailně - 
Někdy méně je více -
Každý má jiné životní zkušenosti, a proto ho zaujme něco jiného  
Helenka Makuková


Číst pomalu, vynechat nepotřebné, text musí být přehledný, začátek, prostředek, konec, bajka má ponaučení
Alena Bruthansová



O postavě musí autor vědět všechno (nemusí vše zaznít v příběhu) - díky tomu je text uvěřitelný.
Nikdy nepustit ze zřetele příběh!
V bajce se můžou dávat "nálepky".
Barbora Ponešová



10. června 2021, první lekce dlouhodobého kurzu


Ahoj,
navazuji na Tebou použitou terminologii z on-line kurzu: "Bajky jsou stupnice, potom následují etudy." Hezká metafora. Tak já se teď nějak tu a tam nacházím v etudách. Jednu láskyplnou si dovoluji poslat. Malinko porušuje důležitou zásadu - opakování.
Libor Frank


Vhodně a včas představit postavy, mít rozmyšlený smysl sdělení, jednotný jazyk textu, bez nálepek - představovat postavy v ději.
Štěpán Klega



1. Střílet z pušky, 
2, neskákat v časech, 
3, nepřehánět s informacema 
4, přechodníky ne, 
5, uvést emoce, když tam nějaké byly
Michal Hejna



Čas, postavy, přehlednost, jen podstatné, stručnost.
Alena Bruthansová



Dnešek byl skvělej! Inspirativní. Jsem nadsena i nabita. Máš dar nás všechny podpořit a vytáhnout spisovatelský dar.
A co jsem se naučila? Práce se smysly přídavná jména opsat - ne něco se točí dobře Proč to píšu Začátek dobrý háček - zaujmout.
Jana Huberová 



Jednoduchost, ne vždy detaily, které matou... Jinak moc krásný podvečer děkuji.
Helena Makuková 



1) Pozor na opakování slov se stejným kořenem. 
2) musíme vědět, proč to píšeme 
3) psát věc jednoznačně, jednoduše 
4) háček - úvodní věta musí zaujmout
Stanislav Kozubek 



Nenálepkovat Nezapomenout na poučení Stále myslet na to proč to píši Flinta na zdi - pozor na zbytečnosti Příběh musí být uvěřitelný
Katka Milfaitová



Sjednotit čas, opakující se slova, jen podstatné, naslouchat 
Jana Haisová Círová 



Nebát se kritiky, protože pomáhá, pokud je správně přijatá. Naslouchat novým lidem píšícím...účastnit se on line kurzu.
Libor Frank 



Nenálepkovat / flinta na zdi / nikdy se nedá zavděčit všem / háček / kdo je Petr?
Barbora Ponešová 



Lekce byla prima. Důležité je neopakovat slova!
Lea Mandíková



Dobré páteční ráno, Dano. 
Tak mě včerejší tříhodinovka semlela, že jsem nestihl zapsat jakýže to úkol vlastně máme do příště. Prosím!!! Ať nezahálím a můžu pracovat, napiš mi to.
A co jsem se naučil? Musím udržet pozornost, důležité je vnímání.
Jiří Němec Winston

Zadání: Vymyslete si postavu, o které musíte vědět všechno! Postava jde reklamovat brýle. Napište monolog – hovoří jen postava zákazníka (prodavače neslyšíme). Během hovoru se musíme dozvědět:
1/Co má na sobě
2/Kolik je jí let
3/Jaký je její nejlepší kamarád (ka)
4/Kdy měla první či poslední sex
5/Co ráno snídala
6/Kde bydlí



Literární dílna na zámku Loučeň 3.-6. června 2021



















Sedím na okenním parapetu a přepisuji příběh dávných obyvatelů těchto míst. Možná bych se měla zapojit do improvizačních hrátek s ostatními psavci, ale to bych se vytrhla z příběhu. A to se mi nechce. Blíží se půlnoc. Otevřeným oknem ke mně doléhá žabí serenáda z nedalekého rybníčku a z restaurace smích. Já ale mám v hlavě naléhavé hlasy Ericha a Gabriely. A potřebuji je zachytit. Hovoří jakoby z jiného světa. A zde, mezi starými tlustými zdmi, mi připadá, že ten svět je blízko. Najednou koutkem oka zahlédnu v pokoji u koupelny pohyb. To nic! To jen mlhavý stín prošel zdí…
Nataša Richterová



Příběhy z Loučeně 
Stáčím auto na parkoviště. Dobře, těším se na ty, co znám, ale mnohem víc prožívám nejistotu. Vím, že se budu muset prokousávat k pocitu bezpečí. Někde za tím vším je laskavé přijetí toho, že to tak mám. Ale to je mi k ničemu. Nejdřív potřebuji říkat všechna ta slova, co se musí říkat, aby nebylo ticho, které by mohlo obtěžovat. Tak je tlačím. Pak plynou. Někdy i tryskají. A pak je konec. 
Balím batoh i sebe do úhledného a celistvého tvaru. Jsme oba o trochu větší. 
Jen málokomu nahlas říkám: „Děkuju, bez tebe by se to neobešlo.“ Ale to je to co cítím.
Yakeen  



Blázinec v Loučeni: Ten chlap je totální magor. Tenhle člověk radí jiným lidem s jejich starostmi a problémy? A oni mu důvěřují a otevírají mu dveře do svých nejniternějších a nejtajnějších míst v duši a srdci? Už deset minut se tu plácáme rukama do stehen jak debilové a přitom opakujeme stále dokola čísla od jedné do deseti. Co tím sleduje? Prý improvizační hry, pche! 
Když o chvíli později kdákáme jako šílené přihřáté slepice a všelijak se při tom pitvoříme, vypadá to spíš jako detoxikační cvičení v Bohnicích. Najednou se ale všichni smějeme a strašně nás to baví. Čekáme, co přijde dál, a nechceme, aby to skončilo.
Yakeene, díky, už se moc těším na tvé další kokotiny!
Petr Holub



Mcely 6. června 2021
O víkendu jsem byla v úplně jiném světě. Letošní Loučeň byla úžasná a jsem opět plná dojmů. Tohle místo je moje srdcovka... Těžko popsat, jak jsem ráda, že jsem se k Vám dostala do party. Děkuji, že nás spojuješ a učíš. Já se teď od všech učím nejen psaní, ale i životu a neuvěřitelně mě to posouvá. 
Katka Hovadíková



Mám radost, že jsem mohl být účasten něčemu tak skvělému, jako bylo psaní na Loučeni. Úžasná atmosféra, vysoká koncentrace impozantních osobností, užil jsem si to a moc za to děkuju! Daně srdečné díky a velikou pochvalu za úžasný zážitek. Cítím, že mě to zase posunulo.
Marek Greger



Svatojiřský les 5. června 2021
Pro někoho je to normální, člověk prostě pláče. Já ne. Nevím, kdy se to stalo, ale asi mně vyschly slzné kanálky nebo co, prostě nepláču. Bylo mi to divné, nejsem bezcitná, ba naopak dovedu se vcítit do cizího neštěstí a cítit s ním, ale prostě slzy došly. Připadala jsem si mnohokrát divně, nejsem hroch a emoce prožívám naplno, jen slzy jaksi vyschly. 
A teď z ničeho nic na Loučeni se slzy dostavily. Snad to ani nebyla vyhrocená situace, jen obyčejná radost, že jsem něčeho součástí, že někam patřím. Díky všem, že se mi to po tolika letech podařilo, a nechci a ani to neumím napsat „vzletněji“, prostě jsem ráda, že vás mám. Děkuji. 
Bohuna Kopřivová



Prosím, vyřiďte Bohunce, že nebrečí sama...
Katka Pospíšilová



No jo, psaní dává křídla. Někdy jsou malá, mokrá a kutálí se po tváři. 
Yak




Na rozdíl od Bohunky, já slzím průběžně furt. Slzy radosti ze setkání, slzy smutku při loučení, slzy smíchu při večerních hrách a povídání, slzy dojetí při souznění.... Může za to Dana? Genius loci na Loučeni? Nebo charisma přítomných? Asi všechno dohromady, namixované v tom správném poměru, jako opojný koktejl, po kterém nebolí hlava, ale jásá duše. Aspoň ta moje jo... Doufám, že "někdy příště" bude už hodně brzo!
Zdena Součková



Vyprávění kastelána
Slunce hřeje, teploměr se vyhoupl k třicítce, zima je v nenávratnu a léto kvapně převzalo vládu nad krajinou. Stojím před zámkem v Loučeni a téměř nevěřím svým smyslům. Jsem opojená vůní květin, připadám si jako princezna z pohádky a můj blažený úsměv bez roušky vypadá až senilně.
Seběhnu po schodech do zámeckého resortu Maxmilián, první mě upoutá upravený trávník, písčité cestičky a záhony plné vonných květů. 
Zámecká paní prochází hotelem, dohlíží na chod novodobého panství, tu se zastaví, aby ochutnala krmi, podávanou hostů, jinde prohodí pár milých slov s návštěvníky. Vzápětí mizí, jak mlha ve větru, aby provedla naší skupinku zámkem, jeho historií i tajemstvími. 
Za chvilku nám začíná literární dílna a já se radostně ponořím do dějin a budu tři dny žít v předminulém století, snít a psát o dynastii Thurn Taxisů, o Loučeni, o časech blahobytu, o koních i autech, o zklamání i lásce.
Lucie Svibová



Chotuc, hřbitov na vrcholu
Zde je  moje malé vyznání. Jsem toho pořád ještě plná a prostě to muselo ven. Ostatně, co jinýho by spisovatel měl dělat, než všechno, co v sobě má, napsat. 
Já už vlastně na kurz nejezdím jen pro to, abych se nadechla a načerpala sílu do dalších dní, který mě čekají... Já jsem na našich setkáních regulérně závislá. Jsou pro mě jako návrat domů...
Na tom kopci, mezi polámanými náhrobními kameny a žlutými tulipány, jsem si znovu uvědomila, jaký štěstí ve svým životě mám. A jak mě pokaždý, když se s váma setkám, dožene ten blaženej pocit, že v tom a na to nejsem sama. A už nikdy nebudu.
Jsem přesvědčená o tom, že nic nejde opakovat. Ale zároveň vím, jak krásný je přijet na stejný místo, ve stejnej čas, se stejnými tvářemi i stejným posláním, a zažít mnohem víc, než jsem zažila před rokem. Díky vám jsem za poslední tři roky vyrostla. Z holky, co psala doma do šuplíku a v noci snila o svý knize se zrodila úplně nová bytost. Tak trochu spisovatelka. A taky žena, která už ví, že být sama sebou není trestný ani ostudný.
Máte mě rádi takovou, jaká jsem. Víme o sobě navzájem věci, který možná neví nikdo jinej. Důvěřujeme si. A nasloucháme. Myslím, že pro mě už nejste jen lidi se stejným zájmem. Vidím ve vás mnohem víc. A ten čistej vztah mě dojímá. Jako bych se pokaždý vracela tam, kde to důvěrně znám. Jako bych se vracela domů.
Zuzka Fajmonová



 Mcely 6. června 2021

Stál jsem na baru v zámku Loučeň a objednával si citronovou limonádu ovoněnou ginem. V periferním vidění jsem ji zahlédl. Půvabnou blondýnku, kterou jsem doposud znal jen z malého okýnka v Teamsech, přes které jsme poslední měsíce vedly literární debaty.
„Můžu Vás na něco pozvat?“
 V reakci na svůj dotaz jsem zahlédl její váhavé zacloumání v mysli, kde si sehrála vlastní vadí nevadí, které nakonec bylo nevadí, a tak něžně svolila: „Můžete.“
„Co Vám mohu nabídnout?“
„Legendário…“ Ten večer se nesl zrovna v duchu nomen omen vybraném drinku. Slečna si v zámecké krbové místnosti válela v ruce svůj sladký rum, zatímco já vedle ní v zámeckém sofa válel jen sám sebe. V rámci večera jsem trhnul kolektivní rekord v nespavosti. Do postele jsem se dostal ve tři ráno. Netušil jsem, že jsem tak pozdní odchod do postele schopen ještě přežít. Následující den jsem vyměkl a vzdal se o půlnoci.
Poslední večer mi na dobrou noc zpívali ptáci a ve mně rezonoval nejen jejich zvuk…
Marek Greger



Jak se píší zprávy, reportáže a cestopisy? Co se děje v současné žurnalistice? Proč se tištěná média prodávají stále méně a méně? A jsou stále ještě svobodná? O těchto i mnoha dalších tématech jsme si v sobotní podvečer na Loučeni povídali s naším hostem Petrem Pravdou, zkušeným, zcestovalým novinářem a bývalým válečným zpravodajem. Petrovo povídání často přerušovaly dotazy a poznámky účastníků, takže sálem brzy hučela živá diskuze.
„Vůbec jsem nečekal, že budu odpovídat na tolik různých otázek, ani že se dostaneme až do takové hloubky. Ale samozřejmě mě to potěšilo,“ přiznal náš host.
Petr si pro nás připravil i několik „psacích“ úkolů. Zkusili jsme vytvořit třeba stručnou, ale přitom poutavou a obsahově úplnou zprávu, zajímavý úvod k článku, lákavou pozvánku do Loučeně nebo originální popisek k fotce. Díky tomu jsme na vlastní kůži poznali, jaký je rozdíl mezi svobodným tvůrčím psaním “literatury“ a těžkým řemeslem každodenní novinařiny v časovém i jiném stresu.
Opět jsme si potvrdili, že zajímaví hosté jsou vždy příjemným a obohacujícím zpestřením našich kurzů. Už se těšíme na další podnětnou osobnost!

Petr Pravda (vlevo) u chorvatského Vukovaru
-----------------------------------
Petr Pravda (*1959) vystudoval Fakultu žurnalistiky UK v Praze. Pracoval mimo jiné jako šéf zahraničního oddělení MF Dnes, zástupce šéfredaktora a výkonný editor iDNES, šéfredaktor české edice časopisu Playboy, šéfredaktor magazínů Premium SKI a Golf a webu Premiumsports.cz. Jako válečný zpravodaj působil v bývalé Jugoslávii, na Blízkém východě a v Jižní Africe. Je nadšeným aktivním sportovcem, baví ho hlavně cyklistika a lyžování. 




Vstát, snídat, psát. Obědvat, psát, výletovat, plkat, smát. Večeřet, smát, psát a jít spát. Co víc si přát. Nebát se a řvát. Pípat si, inspirovat, nemluvit, zářit si, jen stát. Učit se, radovat, být tu, pojmout vše, pamatovat. Vzdělávat se, rozumět. Mít ráda se. Snít.
Míša Čápová



Život spisovatelky. Občas vypadá takhle, ale většinou je spíš o rozpolcenosti, osamění ve vlastním světě plném příběhů, o koncích, které by měly vypadat jinak, ale jsou takové, jaké jsou, protože to tak chcete a potřebujete. A taky je plný lidí. Většina z nich vaši vášeň nechápe. 
Ale existují i takoví, kteří vám rozumí beze zbytku. Po roce jsem se s nimi setkala. 
S přáteli spisovateli. 
S mými lidmi. 
Děkuju vám za krásný čtyři dny na místě, který mě okouzlilo na první pohled, a ten pohled se pravděpodobně nezmění. Děkuju vám za to, že nasloucháte. Děkuju vám za pochopení, trpělivost i nádherný přátelství, který vzniklo vlastně jen proto, že psaní je naše společná láska. 
A stejně jako ta láska trvá dodnes. Je osvobozující být sama sebou. A je úžasný vědět, že i přesto, nebo možná právě proto mě máte rádi.
Zuzka Fajmonová



Miluju loučeňský park. Jeho tisíc odstínu zelené a třináct různorodých bludišť. Vím, že vždycky, ale úplně vždycky v tom největším zeleném labyrintu zabloudím. Miluju ranní procházky, kdy v parku ještě nejsou návštěvníci. 
Obzvlášť letos tu krásně kvetou rododendrony. A taky tu rostou čtyřlístky. Už dlouho jsem jich tolik nenašla jako včera. Vůbec se tomu nedivím, že to bylo právě teď a tady. Ten pocit štěstí totiž ke kurzu na Loučeni patří. Díky vám všem.
Věra Staňková


 
Uz dlouho jsem se tak nenasmala. 
S partou prima lidi jdeme Jabkenickou oborou zpatky na Loucen. Casteji se dohadujeme, kde je cervena, ale jen symbolicky, vzdycky se vcas zase ukaze. A i kdyby ne, mame s sebou IT Martina se zvlastnim spojenim na druzici i v hlubokem lese.  Preskakujeme potucek a hledame slavny pomnik. Najednou cervena opravdu zmizi a stejne tak i satelitni spojeni. Bezradne diskutujeme na lesni krizovatce, kudy se vydat. Kolektivne konecne zvolame: "Jde se tudy!" 
Nekdo spitne: "No skvely, to se budeme zase vracet - to je ta cesta, po ktere jsme prisli." 
A my na to: "To nevadi, vždyť je tu tak hezky. Skoda se uz vratit domu."
A tak jdeme spokojene zase zpatky stejnou cestou.
Jitka Schmiedová



Moje múza si asi vzala dovolenou ve stejný termín jako já. Fakt jsem chtěla na zámku napsat skvělou povídku. Nepovedlo se. Psala jsem tu celý víkend pro radost. Na papíře to sice vypadá, že jsem té radosti moc neměla, ale opak je pravdou. 
Ležet na trávě v zámecké zahradě s bosýma nohama a sluníčkem nad hlavou, zaznamenávat si na papír své dojmy, představy a fantazie o tom, jak to tu chodilo za doby Thurn Taxisů, to je pro mě zážitek nad zážitky. Jako bych tu s nimi těch pár okamžiků doopravdy žila. Odjíždím šťastná. Nemůžu si přát víc.
Katka Hovadíková



Milá Dano, 
děkuji za červnový zpravodaj se zážitky z Loučeně. Určitě to bylo bezvadné. 
Jarka Kosková



Už se těším na start čtvrtečního kurzu. Připravím si bajku, ještě jsem ji nepsala. Jinak jsem si teď přečetla Jelení horu a Jak nám umřel pánbůch. Je to pro mě skvělá inspirace. Fakt pecka.
Jana Purandevi Huberová



Teplý letní podvečer na terase hotelové restaurace pod zámkem. Uprostřed sedí hlouček dam v nejlepším věku. U lahve bílého si už půl hodiny nepřetržitě vykládají, prudce gestikulují a dost nahlas se smějí. Mladý pár u sousedního stolu pomalu ztrácí s "veselou" skupinkou trpělivost. Muž nervózně poposedává a paní, oblečená do křiklavě zelených šatů, při zaslechnutí dalšího výbuchu smíchu pohoršeně obrací oči v sloup. Patrně se těšila na romantické posezení s manželem a plán jí teď narušuje tahle zvláštní partička.  Ona dáma vůbec netuší... že se dívá na energií sršící, už třetí den literární díla společně tvořící, spokojené, nadšené, mimořádnými zážitky obohacené účastnice literárního kurzu na zámku Loučeň. A netuší ani to, že se právě teď sama stala inspirací a přímou součástí tvůrčího procesu. Až tato paní zase příště přijede na Loučeň, ať nechá pohoršení před branami zámecké zahrady a zkusí si s námi taky něco pěkného napsat. 
Moc děkuju za ten čas, kdy jsem na chvíli zapomněla na všechno, co je mimo areál zámku a hotelu v Loučeni:-) Těším se, až si zase něco pěkného napíšu a až se zase nějak s kolegy znovu potkáme... 
Katka Pospíšilová



Závěrečný díl dlouhodobého on-line kurzu 27. května 2021

















Ahoj Dano!
Chci ještě jednou poděkovat za tu možnost zapojit se do skupiny, moc jsem si všechna setkání užil a cítím na sobě, že ten přístup ke psaní je úplně jiný než předtím. Dalo mi to strašně moc a myslím, že stejně tak každém, jak tam jsme. Všechny holky, co tam máš, jsou moc šikovné a každá má svůj velmi osobitý styl. Měla jsi čas si přečíst naši sbírku? A nebyla tak hodná a nenapsala mě a Richardovi k tomu nějakou krátkou recenzi, co se ti líbilo, co třeba ne, nebo tak něco? 
Posílám ti povídku, zkrácenou o ten úvod, který se ani mně nelíbí, a skáču rovnou do děje. 
Těším se na další setkávání a jsem zvědavý na novou skupinu.
Štěpán Klega



Díky semináři tvůrčího psaní jsem si uvědomil, že je psaní ještě větší zábava, než jsem si myslel kdysi. Respektive, už od mala mě baví psát, ale psaní do šuplíku se prostě nevyrovná psaní pro někoho jiného. Dozvěděl jsem se, že mám extrémně talentované spolužáky, kteří originální psaní zvládají naprosto bravurně.
Doufám, že jsem se naučil psát alespoň krapet uvěřitelně? Jestli ne, klidně zůstanu neuvěřitelný. 😉
Vyhodnotit podstatné a nepodstatné informace - to mi ale dělá pořád problém, jelikož jsem taková literární ,,tlučhuba’’ a nikdy nevím, kdy přestat...až je to na škodu. Velké pozor… 
Naučil jsem se naslouchat ostatním a zpětně reagovat, i když jsem měl sem tam problém udržet pozornost. Myšlenky mi většinou někam zabloudí a já jsem pak úplně vedle. 
Lépe přijímám jakoukoli kritiku (nejen) od zkušenějších. S tím jsem měl až do kurzu problém, ale myslím si, že jistě nejsem sám.
Teď už vím, že jde psát za jakýchkoliv okolností… (i když není nálada nebo se to zrovna nehodí, protože zrovna nakupuji v Bille).
Obohatil jsem se o teorii, která mi chyběla, jelikož jsem se o ni sám z vlastní iniciativy nezajímal (což mě teď mrzí).
Také jsem se naučil vnímat vlastní posun a osobní rozkvět - co se psaní týče.
Zjistil jsem, že bych měl žít o pár století dříve...soudě podle mé (zastaralejší) mluvy.
Seminář mi dal hodně a jsem za to nesmírně rád. :)
Děkuji
Elliot Jačků



Poprvé po době pandemických opatření normální kurz 26. května 2021 v Akademii ČTK 



























Dana dostala do vínku hned několik darů. Především umí psát. Když čtete její knihu, cestopis, rozhovor, máte pocit, že psaní je snad ta nejjednodušší věc na světě. Tak snadno a dobře se to čte. 
Když dočtete její knihu Živel Lustig, chcete se vrátit na první stránku a znovu si počíst. 
Dana ale umí nejenom psát, také vás dokáže pro psaní získat. Umí vám vysvětlit, co v psaní funguje, i to, co dokáže vaše dílo zabít. 
Dana je tělem i duší sportovkyně. Na jejích seminářích okamžitě zjistíte, že je kamarádská a hraje fair play. Není to rozhodčí věčně s píšťalkou v puse, je zkušená kapitánka týmu. 
Dana pracovala jako manažerka ve velkých společnostech. Díky tomu moc dobře ví, jaká je to úleva, když rigidní korporátní jazyk pustíte z hlavy a propadnete kouzlu hry se slovy. Povznášející. 
Dostala Dana do vínku ještě něco? Dostala. Je nabitá pozitivní energií, na svět se usmívá. Chcete to s ní zkusit? Nakazí vás.  
Jiří Chrást novinář, lektor, ředitel Akademie ČTK



Literární pravda je cokoliv uvěřitelného.
Měně, ale hezky, je někdy více.
popis věcí a lidí má smysl dělat jen tehdy, když mají roli v příběhu.
Emoce má čtenář cítit za aktérů, ne nutně sám v sobě (třeba když píšu o hrdinově zmatení, nesmí být zmatený čtenář).
Charakter se popisuje vlastní akcí, ne přídavnými jmény.
Matyáš Strnad



Flinta na zdi, ze které se musí vystřelit, je metaforou pro opodstatněné zařazování lidí a věcí do děje.
Nezahlcovat vyprávění informacemi a vysvětlováním.
Důležité je uvědomovat si, jaké z mého textu plyne poučení a pro koho píšu.
Literární cihly jsou dialog, popis, akce.
Díky za úžasný den.
Ilona Hambergerová



Naučila jsem se nemíchat styly, je důležité zorientovat se v textu, nepoužívat zbytečné fráze, umět vytěžit podstatu a vstřebávat pravidla, která fungují. Děkuji za kurz
Iveta Galbavá



Dialog musí být uvěřitelný.
Nehodnotit, nechat hodnocení na čtenáři.
Dávat přímou řeč - oživí text.
Čeština je postavená na slovesech - používat shot detektor - vyhazovat zbytečná přídavná jména a příslovce.
Jít rychle na věc.
Přednášet sebevědomě.
Valerie Stulíková



Pokud máte pocit, že jste v psaní tak dobří, jako třeba Hemingway či Chesterton, pak šetřte peníze a do kurzu tvůrčího psaní Dany Emingerové se rozhodně nehlaste. Nic by vám to nepřineslo. 
Pakliže ovšem nemáte hypertrofické ego a tvůrčí písemný projev je součástí vaší práce či psaní vás prostě baví, pak neváhejte. 
V prvním případě se zdokonalíte v psaní čtivou a srozumitelnou formou, a to i tehdy, když jde o věci odborné, na první pohled nezasvěcenému čtenáři těžko uchopitelné. 
V druhém případě stačí, když máte pestrý život či bujnou fantazii a o své zážitky či tvůrčí nápady se chcete s někým podělit. Každopádně jde o to, aby vaše snaha nevyzněla naprázdno a potenciálního čtenáře jste neodradili dříve, než by mohl zjistit, o čem vlastně píšete. Záhy zjistíte, jak někdy stačí přijmout pár doporučení a zdánlivě drobnými zásahy text získá zcela jinou podobu. 
A nejde jen o to, co vám poví lektor. S vašimi výtvory na zadané téma seznamujete i ostatní účastníky kurzu. Pak se dozvíte, jak na váš písemný projev nahlížejí ostatní. Pokud se nestydíte, snesete konstruktivní kritiku, pak je to škola k nezaplacení.
Vojtěch Turek, paleontolog Národního muzea



<a href="http://www.ceskatelevize.cz:8080/ivysilani/10090925908-vsechnoparty/218544161600023/obsah/629817-dana-emingerova">
Všechnopárty
Ahoj Dano, 
na Všechnopárty jsem se dívala v sobotu ráno, v neděli večer a v dnes odpoledne, a pokaždé se musím smát. A nejlepší na tom všem je to, že jsi to pořád Ty tak, jak Tě znám... Krása... 
Posílám pusu a těším se on-line setkání ve čtvrtek i na to skutečné v červnu na zámku Loučeň. 
Pa Zdena Součková



Ahoj,
musím se pochlubit. 6. května 2021 mi vyšla v Kladenském deníku - čtenář reportér (i v ostatních denících Středočeského kraje, vč. Prahy) povídka Těmito místy kráčela historie STOPY DINOSAURŮ.
27. května mi pak vyšla jako desátá ta moje povídka o Amazonu, kterou museli zkrátit a upravit (nebyla by tak, jak jsem ji napsala, vůbec k publikování). Je uvedena obecnými slovy šéfredaktorky: "Povídka nás dnes zavede na nábor nových pracovníků... a jmenuje se LUKRATIVNÍ PRÁCE.
Ivana Výborná




Kurzy tvůrčího psaní v Národním muzeu

















S Danou Emingerovou spolupracujeme v Národním muzeu již téměř dva roky. Obrátil jsem se na ni hlavně kvůli přípravám stálých expozic, kdy jsem od začátku věděl, že nejsložitější bude do nich napsat texty tak, aby byly co nejvíce čtivé a zaujaly širokou veřejnost.
Ivo Macek, ředitel PM Národního muzea
Dana nám s tím neuvěřitelně pomohla. 
Bez ní si v zásadě nedovedu představit, že bychom dosáhli výsledku, kterého jsme dosáhli.
Nejvíce se mi na ní líbilo, že ačkoliv není přírodovědkyně, tak se vždy statečně vrhala do samostudia témat, kterým nerozuměla, aby byla schopná je lépe pochopit a čitelněji přepsat. 
Ten elán byl až inspirativní. 
Proto pokud hledáte srdcařku do svého týmu, která vládne češtinou, má cit pro jazyk, elán a chuť pomáhat ostatním, tak mohu Danu upřímně doporučit. Je to skvělá a velmi erudovaná lektorka. Díky ní se mně i našim kurátorům, kteří absolvovali její dlouhodobý kurz, dostaly pod kůži (navíc velmi zábavnou formou) zákonitosti dobrého psaní a dokážeme teď mnohem účinněji popularizovat vědecká témata.



Foto: Jan Juračka

Děkuji. Když to vezmu s určitým nadhledem, tak na kurzu tvůrčího psaní jsem se naučil především se nebát. Jsem zoolog a během svého studia jsem prošel různými kurzy, jak správně psát to či ono. Nyní nepočítám základoškolské a středoškolské hodiny slohu, které mě – na rozdíl od hodin gramatiky – příliš nepoznamenaly.
Ano, naučil jsem se, jak psát odborné články, tak aby splňovaly všechny formální náležitosti. 
Na kurzu tvůrčího psaní jsem se ale naučil nebát se podívat se na své téma jinýma očima, třeba očima puberťáka na školní exkurzi. Nebo se nebát představit si, že můj text čte osmdesátiletá sousedka, která mě zná od útlého dětství. Zkrátka pokud chci své téma přiblížit ne svým kolegům, ale širší veřejnosti, nesmím se bát psát trochu odlehčeněji, experimentovat s jazykem, hrát si se slovy. 
Opravdu se nemusím bát, že by mě za popularizační text kolega z oboru pokáral (samozřejmě, nesmím se při „zlidšťování“ dopustit faktické chyby). 
A pokud člověk ví, jakým způsobem správně popularizovat, nemusí se bát ani toho, že se do něj na kurzu tvůrčího psaní „pustí“ jeho spolužáci. 
Ano, tak tyto hodiny probíhaly. 
Něco jsme napsali, museli jsme překonat obavy ze čtení svého textu nahlas a pak se hlavně naučit nebát se přijmout kritiku od ostatních přítomných. To možná bylo to nejtěžší. Ale když se člověk nebojí přijmout objektivní kritiku od svých blízkých, má skoro vyhráno. 
A to platí i v životě :-) 
Petr Dolejš, kurátor Národního muzea



Ahoj mila Dano! 
Podivej, co jsem v Curychu nasla - pekarnu pribehu pro vsechny, kteri pisi ci psat chteji. Moc prijemny prostor na kursy.
Take diky za kvetnovy Zpravodaj.
Krasne. I Arnostuv citat o Platonovi a povidecka o setkani po 30 letech... 
A to, ze jsi zavalena mejlovym tsunami po vystoupeni ve Všechnopárty, je fajn... 
Lidi potrebuji procitnout a psani s Vami - s Tebou a Lustigem - jim to umoznuje. Nasla jsi 'niche'... mozna jsi se nasla, ale protoze toho je v Tobe mnoho, se denne nachazis.
Eva Lustigová



Dobrý den,
ještě jednou bych Vám chtěla poděkovat za seminář tvůrčího psaní. Na začátku semestru mě jímala hrůza, co si mám pod tímto předmětem představit. Vybavily se mi školní slohy, nechuť, s jakou jsem je psala, a špatná hodnocení, které jsem si za ně vysloužila.
Můj názor se po lekcích úplně změnil, psaní jsem si dokonce oblíbila. Hodně jsem si z toho odnesla, od zajímavých cvičení, teorii až po Lustigovy vtipy o sestře Agátě.
Prostě psaní není taková nuda, za jakou jsem ji měla. Naopak. Úvod má být poutavý, ne nudný a všeobecný, jako mě učili ve škole. 
Stejné téma se dá uchopit tolika různými způsoby, že v ní člověk pozná něčí rukopis, stejně jako pozná styl výtvarníka. 
Věřit si, předčítat sebevědomě a neshazovat se. 
Nebát se přehánět a taky že příběh má být pravdivější než pravda. 
Naučila jsem psát popis z pohledů, které by mě jinak nenapadly. 
Představit charakter v akci je lepší než hromada nálepek. 
Dialog text oživí. 
O naší postavě musíme vědět úplně všechno. 
Když se řekne Hemingway, vzpomenu si na shit detektor.
Děkuji Vám!
Těším se na podzimní setkání či na případnou spolupráci na ilustracích.
S pozdravem Lucie Košinová, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni



Omlouvám se za zpoždění, poslední několik dní jsem jela do Moskvy a pak letěla do ČR, a pak ty covid-testy, přestěhování z bytu na kolej a tak... Posílám vám práce k zápočtu a děkuji vám moc ještě jednou za semináře tvůrčího psaní, to byla skvělá zkušenost a zajímavý předmět!
Ráda píšu a vymýšlím něco, ale na začátku se mi zdálo, že to není možný pro mě jako Rusku zvládnout v češtině. Ale hned první hodina se mi líbila, i když to bylo trochu nervózní. Pochopila jsem, že se nemám bát a že je možné krásně vysvětlit svou ideu, dokonce když mám nedokonalý jazyk. S tím mi hodně pomohly rady paní Emingerové a učebnice 'Kouzlo psaní knih', ve které je všechno dobře vysvětleno a je hodně příkladů, které mohou dát inspiraci.
Naučili jsme se jak správně a krásně psát, a že existují pravidla, která však občas můžeme porušovat. Jedna z hlavních věcí podle mě je zaujmout čtenáře - příběh je zajímavým jen když čtenář ze začátku chce dozvědět, co bude dál a jaký je konec.
Jsem opravdu ráda, že v letním semestru jsme měli předmět 'Tvůrčí psaní' - to je důležitá věc nejen pro spisovatele, ale i pro autory komiksů, protože v jakémkoliv díle máme svůj příběh a je nutné umět napsat jej správně a zajímavě.
Anastasiia Burakova, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni



Rozmazlení na Hrubé skále v Českém ráji 22. května 2021
Posílám slíbený citát Junota Díaze spisovatele, nositele Pulitzerovy ceny z Knihy divů od Jeffa Vandermeera pro Jamínu: "Nikdy jsem nedokázal rovnou psát o tom, co se mi stalo. Potřebuji ty věci nějak pokřivit, aby mi připadaly zvláštní, a změnit je dost na to, abych si s nimi mohl ,hrát´ - volně si vymýšlet. Moje umění začíná, až když se přestanu snažit být věrný vlastnímu životu. Když ze sebe udělám soudního zapisovatele, zmizí prostor pro hru, a potom celé dílo bude ležet na stránce jako mrtvola. Jedině při hře přijdu na všechny podivné souvislosti. A všechny jemné struktury ožijí, jen když se začne rozvíjet to, co je na knize nejlepší."
Program pro tvorbu knih by byl opravdu super!!!
Nataša Richterová



Děkujeme Boříkovi za útočiště a skvěle připravené dobroty v Dřevčicích. A Nataše za úžasné rybí pomazánky po norském rybářském způsobu.
Dana

Jako dlouholetá editorka české edice časopisu National Geographic osvědčila Dana Emingerová nejen schopnost orientovat se v nejrůznějších oborech lidské činnosti, ale i mimořádný cit pro formu jazyka, který musel převádět často složité a obtížně srozumitelné jevy do podoby akceptovatelné pro běžného čtenáře. 
Právě tato schopnost, spolu s její souběžnou literární činností, stojí i za úspěšnou sérií „spisovatelských“ seminářů, v nichž vede účastníky k tvůrčímu uchopení mateřského jazyka a k lepšímu psanému projevu v nejrůznějších literárních žánrech.
Tomáš Tureček, šéfredaktor National Geographic



Ahoj Dano!
Dnes mi dorazilo do Ženevy speciální číslo National Geographic o Švýcarsku. 
Super články. Překládal jsem aspoň pomocí googlu...
Odvedla jsi skvělou práci! Jsem rád, že jsem se na tomto projektu mohl také podílet.
Eric Frachon



O epizodách je známo, že jsou důležité, protože rozptýlí čtenáře. Nesmí jich ale být moc, aby nezapomněl, jaké je hlavní téma povídky. 
Jak už ale všichni dobře víme, pravidla neplatí nikdy stoprocentně. Například Jaroslav Hašek postavil na epizodách celý román a je tedy důkazem toho, že někdy to v literatuře může fungovat. Většinou ale spíš ne. 
Podle Aristotela jsou dva důvody, proč spisovatelé epizody používají. Jedni je potřebují pro vývoj děje a druzí si jimi pomáhají. Pak je ale ještě třetí příčina a to, když se chce autor někomu zavděčit. Tehdy uvede něco, co by v příběhu normálně nebylo. Nebo naopak, se budete řídit slovy Arnošta Lustiga a dáte do povídky někoho, kdo vás naštval: ,,Já ze svých nepřátel dělám v románech nacisty,“ říkával. ,,Oni to ani nevědí, protože knížky nečtou, ale já z toho mám báječný škodolibý pocit!“
Američani využívají takovou neformulovanou frázi: akce, popis, dialog. Pokud v povídce napíšete, že někde byla veliká sranda, myslíte, že se tomu čtenář bude smát? Ne. Ta legrace musí být zachycena v chování a jednání postav. A to je těžké. Ale zároveň i nutné. 
Kdykoliv se vám zdá povídka nezajímavá nebo slabá, je to tím, že jí chybí akce. Úplně nejlepší je začít akcí prolnutou dialogem. Třeba: ,,Nemám tě ráda,“ řekla. Příběh je otevřen tajemným dialogem, aniž bychom věděli, kdo to mluví.
Jakmile otevřete knihu, o tom, jestli jí budete číst, často rozhodne první věta. Čtenáři si ji totiž často pamatují, je tudíž důležité, aby byla poutavá, dobrá a neodolatelná. Třeba: ,,Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
Lepší je také začínat příběh přímo. Místo toho abyste psali o někom, kdo zavraždil svou milenku a složitě popisovali děj příběhu, raději to řekněte hned: A najednou se naštval a vrazil jí kudlu do břicha. To je náš příběh a odtud pokračujeme dál. 
Třeba William Faulkner se touhle zásadou vždycky řídí. Otevře povídku dramatickým výkřikem a čtenáře okamžitě zaujme, přestože příběh vlastně startuje od prostředka. 
Podobně radí i Aristoteles, který v Poetice vyzdvihuje Homéra. Ten nevylíčil ve svých básních celou Trojskou válku, ale jen poslední rok před zkázou města. Ovšem i to má svůj začátek, prostředek a konec.
Každý spisovatel, ať už píše o čemkoliv, by měl umět vnímat své příběhy. Sám by měl vycítit, co je v nich špatně a co v nich chybí. Co doplnit a co vynechat. Jestli se řídit pravidly nebo vlastní hlavou. A právě to je důležité.
Jasmin Carmel



20. května 2021, závěrečná 10. lekce dlouhodobého kurzu






















Děkuji za dnešní „hodinu“, bylo to zase fajn. Všem přeji krásné léto, hlavně pevné zdraví a budu se těšit na podzim! 
😊 
Marek Greger



Online forma má určitě své výhody, a to je ta časová nenáročnost - nemusím nikam jezdit ani se večer vracet domů. Na druhou stranu, tento typ kontaktu je pro mě dost neosobní a ne zcela mi vyhovuje. Osobní setkání považuji za lepší, prostě osobní. Možná to bude i tím, že už rok pracuji z domova a na ten monitor koukám celý den a přes různé aplikace komunikuji s kolegy pořád. Sednout si znovu k monitoru v čase, kdy bych měla mít volno, mě občas stojí dost přemáhání.
Co bych chtěla: vyzkoušet různé útvary, podle zadání. Různá témata, podle zadání. Třeba úkol s kopcem nebo 1521- fascinuje mě, jak jedno zadání pojme každý úplně jinak a vloží do toho úplně jiné nápady.
Těším se na podzim
Hanka Novotná



Co se týče psaní těch Ich, Er a Du-forem, tak jsem vybrala povídku Borovice, ale často jsem měla nutkání to v té které formě napsat úplně jinak. Pokud jsem pouze původní Ich-formu přepisovala do Er nebo Du-formy, tak to bylo takové nepřirozené a krkolomné až nevhodné. Přišlo mi, že pokud bych se vžila do role vypravěče (Er) nebo přísedícího/zúčastněného (Du), tak bych to rovnou psala jinak. Nicméně celé to tedy posílám. 
On-line kurzy mi nevadí. Ale jednou za 3-4 lekce bych udělala jednu reálnou, abychom se viděli naživo.
Povídky na nějaké téma (děti, muži a ženy atd.). 
Úkoly během semináře - bývá to velmi plodné a rychle si vyzkoušíme něco nového a pod tlakem mnohdy vzniknou skvělé práce. 
Těším se na viděnou a moc děkuji, že se mohu zúčastňovat báječných lekcí se super lidmi 😉.



Ráda budu pokračovat jakkoliv, každé setkání je pro mě přínosné. Občas setkání naživo by bylo vítaným zpestřením, přijedu z Brna kamkoliv... 
Zdena Součková



Chtěla bych se věnovat úskalí při psaní delšího díla... Jak nevypadnout z děje...  Jak navázat po pauze...
Nataša Richterová



Každá forma výuky je fajn, samozřejmě když si vidíme do očí přímo, je to lepší. Co se týká obsahu, stále mám se co učit a bohužel je toho stále víc a víc. Těším se na další pokračování dlouhodobého kurzu.
Bohuna Kopřivová



1. Ráda budu pokračovat v jakékoli podobě. 
2. Vyhovuje mi tato velikost skupiny - vystřídáme se všichni (většinou😃), 
3. Líbí se mi střídání cvičení s možností psát něco svého (třeba do společné knihy či své vlastní)
4. Velice zajímaví byli i hosté, ale já můžu jen odpoledne po práci 
5. Můžeme se scházet on-line, ale čas od času bychom se mohli vidět - dlouho jsem nic nepekla😃 
Děkuji všem za spoluúčast a přeji krásné inspirativní prázdniny.
Anna  Vocelová



JAK PSÁT O LÁSCE
Pro člověka, který flirtuje jen pomocí lahví banánového mléka na internetu, není o romanci vůbec snadné psát. Zvláště když Arnošt Lustig říká, že láska nemá definici. Nebo jich možná má tisíce a autor sám si může v nich vybírat, ale pravděpodobně stejně nikdy nepochopí, co to vlastně láska je.
V kapitole Jak se píše o lásce, je popsáno, že Lustig rozlišoval tři druhy sexu, tedy ten, co se podobá zvířecímu, ten, co je spíše pro pobavení, a ten, ve kterém jde o spojení dvou lidských duší. A jeho důležitou radou je, že máme při psaní dbát na vkus, nepsat o všem, co vnímají naše vjemy, o tom, co dělají fyzická těla, ale o tom, co se děje uvnitř postav, o čem jsou jejich pocity. 
Chtěla jsem během této části citovat z knihy Lady Fuckingham, údajně od Oscara Wilda, erotiky, která je dle mého trochu na okraji tohoto vkusu, o kterém Lustig mluví. Hlavní postava té knihy sama na konci nazývá své paměti zápisy vlastního požitkářství, sportem nebo hobby, a i tím způsobem - velmi nepokrytě - je napsána.
Když se píše o lásce, často se nepíše pouze o něčem krásném, ale hlavně o něčem božském. Podle mnohých autorů je láska jednou z nejsilnějších, nejsložitějších a nejdůležitějších emocí a v knihách nabírá podobu toho nejkouzelnějšího, nejposvátnějšího, zapovězeného i nebezpečného. Může být důvodem, proč Dante prošel skrze devět kruhů pekelných, i důvodem srdcervoucí smrti Quasimodovy, i tragické sebevraždy Romea a Julie. Je zvláštní, že láska a smrt jako by v umění kráčely ruku v ruce. Mým oblíbeným příběhem v takovém případě by snad byla báje o Hádově únosu Persefony, kde bůh posmrtného života doslova krade jaro pro svoji lásku. V učebnici je úryvek s tímto tématem: V tobě je bůh od Renaty Landgráfové. Text je myslím o dvou mniších - jelikož jde o náboženské, nebo možná spíš církevní prostředí - a z těch dvou, jeden se zamiloval do druhého, což v tomto prostředí je zapovězené. A to tedy nejen proto, že jsou to dva muži. Ten zamilovaný mnich na konci skočí z věže, protože nemůže žít, když ví, že ten druhý ho nemiluje stejně a že to, co cítil, ztratilo svoji božskost, kterou předtím cítil.
Chalíl Džibrán v Promluv k nám o lásce lásku personifikuje, až se zdá nejen božská, ale jako božstvo samotné. Říká svým lidem, že by ji měli následovat a odevzdat se jí, ale zároveň varuje, že je nebezpečná.
Chalíl Gibrán: Prorok

V jiných textech, třeba v Štědré noci od Jiřího Ryvoly, je popsán ten první, čiře smyslový, druh sexu, který Lustig rozlišuje. Jde zde o něco lidského, až zvířecího, zcela obyčejného, každodenního a vůbec ne božského. 
Myslím, že to není úplně snadné napsat s vkusem a někteří amatérští spisovatelé se domnívají, že čím grafičtější jejich scény jsou, tím větší mají váhu, ale není tomu tak. I s minimem grafického popisu lze vyjádřit jasnou scénu.
Když se píše o lásce, jde o básníkův ráj popisu. Lásce se často věnují celé odstavce a přitom zachycují třeba i jen krátký časový úsek. Hemingway věnoval popisu jednoho doteku, jen držení se za ruce dvou postav přes 18 řádků v Komu zvoní hrana. 
Na psaní o lásce pravděpodobně neexistuje žádný správný návod nebo rada. Hlavní je pouze dívat se dovnitř postav a brát lásku jako něco nadlidského.
Na závěr bych chtěla citovat z knihy O lásce od Stendhala: “Láska připomíná to, čemu se na obloze říká mléčná dráha, totiž zářivé seskupení tisíců menších hvězd, z nichž některé samy tvoří další mlhoviny. V knihách byly zaznamenány z těch čtyř nebo pěti set drobných citů, které tvoří lásku, jen ty základní. Někdy je ovšem nesnadné je rozpoznat a často se mýlíme a za podstatné považujeme ty, které jsou jen podružné… Co to tedy znamená učit se lásce z románů? Co by to bylo, kdybychom po stech svazcích, v nichž byla láska popsaná, chtěli, aby tato kniha někomu objasnila šílenství, které nikdy nepocítil? Dpovím jako ozvěna: ‘Bylo by to šílenství.’ “
Štěpánka Mrázková, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni



Fakulta designu a umění J. Sutnara v Plzni, 7. seminář tvůrčího psaní 19. května 2021





















Pro mě, jako cizinku, byl seminář tvůrčího psaní jakousi „zkouškou”. 
Jsem z Kazachstánu, žiju v Čechách už paty rok, studovala jsem průmyslový design, ale ve škole jsem moc slohovek nepsala, protože moje učitelka učila nás spíš literaturu. Proto jsem měla na začátku obavy: budu schopna psát něco v češtině a splňovat úkoly? 
Ale moje pochybnosti se rychle rozzlobily, protože během všech lekcí byly úkoly od Vás velmi zajímavé. Opravdu se mi líbilo, že jsme psali na různá témata, zkoušeli jsme se v různých „rolích“. 
Také se mi velmi líbila kniha Kouzlo psaní knih. Obsahuje spoustu užitečných tipů a myšlenek, na které můžete myslet. 
Vaše úkoly mě přinutily vystoupit ze své komfortní zóny a pokusit se psát jiným způsobem, o jiných věcích. 
Nejtěžším úkolem pro mě bylo napsat něco vtipného a něco hnusného. Ale bylo zábavné to vyzkoušet. Moc děkuji za tento zážitek!
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění J. Sutnara v Plzni



Děkuji Vám, že jste mě naučila nebát se psaní.  Naučil jsem se brát ho s podobnou jistotou jako kresbu. 😀
1. Když nevíš co psát, tak prostě začni a pak to třeba poupravíš, jinak se může stát že budeš hodinu sedět u prázdného papíru.
2. Není vždy nutné, aby autor v každé větě dával najevo košatost svého slovního projevu. Méně je někdy více, viz. Hemingwayův shit detector.
3. Umím napsat bajku.
4. Dozvěděl jsem se, co jsou to literární esence, a naučil jsem se je vytvořit.
5. Příběh by měl mít: Začátek - Prostředek - Konec.
6. Zjistil jsem, že mi docela jdou básničky a často se k nim uchyluji kvůli jejich stručnosti. Všeobecně jsem radši stručný… možná je to lenost, ale stručnost zní lépe.
7. Při psaní bych se neměl nechat omezovat myšlenkami, co by na tuto větu řekla např.: maminka, babička, učitelka ve škole apod…
8. Literární pravda není to samé jako běžná pravda. Literární pravda je to, co uvěříme autorovi, pokud jí neuvěříme, je to chyba autora. 
9. Přídavná jména děj zpomalují a slovesa zrychlují.
10. Vím, co je to Swiftovina, a dávám si na ni pozor.
Jan Vaněk, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni



Během seminářů tvůrčího psaní v ledním semestru jsem se naučila, že vždy musím vědět, co se snažím říct, o čem píšu. Je nutné mít začátek, prostředek a konec a opakovat akci, popis a dialog pro posun v příběhu. Vím, že je důležité přepisovat texty, než je nechám v závěrečné formě, protože se tím zbavím toho nadbytečného i děr v ději. Je důležité pak také pro jednotlivé texty vybrat správnou formu, protože i to mění, jak má slova vyzní. To, co se děje uvnitř postav je pravděpodobně ještě důležitější, než co se odehrává navenek, a zároveň je mnohem lepší představovat je v jejich přirozeném prostředí a přímo v akci. Nadpis a první tři věty příběhu jsou největším lákadlem na čtenáře. Člověk také nesmí nikdy příliš upravovat jazyk, jakým píše, nezkrášlovat ho příliš a s trochou vkusu psát tak, jak mu huba narostla. Inspiraci můžeme brát odevšad a ode všech. A na závěr: je dobré mít svého ideálního čtenáře, ke kterému směřujeme všechno své psaní.
Chci Vám moc poděkovat za Vaše kurzy. Připomněly mi, že psaní je taková zábava a že jedno zadání v podání deseti lidí vyzní absolutně jinak. Moc jsem si práci s Vámi užila, a pokud to vyjde, ráda bych se na podzim zase připojila!
Přeji Vám moc pěkné léto a mnoho příjemného čtení v budoucnu!
Štěpánka Mrázková, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni



Moc ďakujem za Váš kurz, semináre som si užila. Tiež ma značne obohatili a veľa som sa vďaka Vám odniesla. Čo som sa za celý semestr naučila:
1. Najskôr zo seba vety jednoducho vypľuť, a potom ich preštylizovať, ako najlepšie dokážem (no nie príliš, nikto predsa nechce čítať prehnaný a tým pádom nezáživný a neúprimný text)
2. Priveľa premýšľania môže brzdiť kreativitu a prirodzené plynutie a zanechať poviedku umelou, príliš ráznou. Lepšie je písať zrozumiteľne a uvoľnené.
3. Popis, ak je ho priveľa, môže byť niekedy nudný a unavujúci. Lepšie je uviesť čitateľa do akcie. To isté platí aj pre postavy - nenálepkovať, ale ich charakter prejaviť činmi.
4. Držať sa hlavnej myšlienky textu a neutiekať sa do zbytočnej podrobnosti, ktoré dej spomaľujú.
5. Používať takzvaný “shit detector”, vypustiť nadbytočné slová, slovné spojenia a niekedy aj celé vety.
6. Ak chceme od čitateľa aby ďalej pokračoval v čítaní, musíme ho zaujať hneď prvou vetou – háčikom.
7. Uveritelne písať neuveriteľné príbehy.
8. Rozprávať s ľuďmi a povedať vlastný názor. Taktiež prijímať spätnú väzbu. Skupinové aktivity nie sú zas až tak zlé...
9. Čítať nahlas pred ostatnými (po čase sa hlas, predsa len prestane triasť…:)
10. Tvorivé písanie je zručnosť, ktorá sa musí cvičiť. Čím viac človek píše, tým väčšmi sa v tom zdokonaľuje.
Nina Potočárová, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni



Chtěla bych Vám zpětně poděkovat za všechno, co jste pro nás dělala. Vaše hodiny pro mne byly vždy potěšením. Dokonce jsem díky Vám opět začala uvažovat o tom, že bych chtěla psaní studovat nějak více, ale kdo ví, co bude. 
Naučila jsem se: 
 1. Jak psát dobré věci a plodit umělecky hodnotné texty
2. Hledat skryté významy věcí a umět s nimi vytvořit dobré dílo
3. Naslouchat druhým a čerpat z jejich tvorby
4. Zamýšlet se nad podstatou věcí a hledat smysl naší tvořivosti
5. Rozvíjet sebe a svého ducha psaním
6. Psát správně a opravdově
7. Tvořit z hloubky své duše
8. Nebát se ukazovat svou tvorbu a věřit, že je dobrá
9. Být příkladem pro ostatní a brát si z ostatních příklad
10. Krátit své výtvory Hemingwayovým shit-metrem
Barbora Macková

PS. Pro zajímavost Vám posílám mé ilustrované básně. Bylo mi potěšením a děkuji.































1. Kurz mi pomohl se znovu rozepsat, nemít strach z prázdné stránky, nemít strach psát špatně
2. Píše mnohem víc lidí, než jsem si ve své uzavřené bublině myslela
3. I když mám času dost, stejně se mi nejlépe píše pod tlakem nebo časovým presem
4. Vyhýbat se klišé a často omílaným spojením. Docela často při psaní opakuju svoje vlastní oblíbené obraty, které třeba jednou byly fajn, ale když jsou v každém mém textu, působí to špatně
5. Znovu jsem začala psát pravidelně, ne jen nárazově
6. Evidentně nejsem jediná, kdo zbožňuje “O psaní" od Kinga
7. Učím se lépe nakládat s konstruktivní kritikou - neurážet se, ale připustit, že na ní něco je
8. Píšu zbytečně dlouze a prospěje mi hodně škrtání
9. Přejedla jsem se vlastního stylu psaní, chce to víc experimentovat
10. je fajn texty sdílet a potom je vzájemně hodnotit, z toho jsem si vzala asi nejvíc
Anežka Nováková



Co jsem si vzala z lekcí tvůrčího psaní v letním semestru 2021:
1 určitě sebevědomí v mé schopnosti psát.
2 inspiraci v tom o čem se dá psát. Že žádný nápad není špatný.
3 poučila jsem se v pravidlech v psaní a jak psát určité části a jak jenom jak to napíšeme ovlivňuje jak ten příběh zní.
4 Pravidla je skvělá znát, protože se dají porušovat, ale není to tak snadné. Hlavně když neznáme a neumíme použít již ty určitá pravidla.
5 Všichni jsme tak kreativní a vidíme svět jinak. Každý člověk popíše situaci jinak a i když máme stejné téma je to originální od každého z nás. Takže originalita není v tom jaký extrémní dokonalý příběh, námět nebo co si to vybereme, ale v tom jak to napíšeme. Náš příspěvek v tvorbě je to co dělá tu originalitu.
Julie Schillingová, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni



Nejsem žádný velký fanoušek literatury a ani mě nijak nelákalo žádné čtení, natož psaní. Když jsem se dozvěděla, že budu mít ve škole předmět tvůrčí psaní, tak mě to popravdě hodně vyděsilo. 
Ale opak se ukázal pravdou. 
Semináře mě bavily a někdy to byla i celkem sranda. Naučila jsem se, že dokážu napsat nějaký srozumitelný příběh za 30 minut. Dříve by mi to trvalo i 5 hodin.
Moje chabá slovní zásobě z nedostatku čtení se sice projevila na úkolech, ale to je věc, na které se dá zapracovat. 
Také jsem se naučila, že není potřeba nadmíru přemýšlet a lepší je to prostě ze sebe vyplivnout a pak se v tom teprve začít pitvat. 
Úkol, který mě nejvíce bavil, bylo vymýšlení různých emočních esencí do krátkých vět. Nebylo to nic jednoduchého, ale člověk si pak i uvědomil, kolik negativních myšlenek v sobě má, protože ty nejjednodušší esence k vymyšlení, byly ty hnusné. A na ty veselé jako by se zapomnělo. 
Myslím si, že asi ani jeden příběh, co jsem během semináře napsala, nebyl pravdivý nebo inspirovaný mým životem a zkušenostmi. Nevím, jestli jsou mé zážitky tak nudné, ale vymýšlení těch fiktivních byla pro mě větší výzva.
Jestli mě Váš seminář tvůrčího psaní inspiroval k tomu, abych začala více číst a psát? 
Upřímně, asi ne... Jsem holt na to moc tvrdohlavá. Ale můžu říct, že se o literaturu budu aspoň více zajímat a nebudu ji tak chladně přehlížet jako před tím. 
Určitě v semináři nadále pokračujte, protože Vám to jde opravdu skvěle a lidi, co o něj mají zájem, to prostě bude bavit! 
Lenka Hájková, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni



Dlouhodobý kurz, 9. lekce 13. května 2021




















Ray Bradbury: „Co je pro každého člověka podvědomím, stává se pro spisovatele múzou. A to je jádrem originality.“

Aristotelova pětka 
Základním postupem rozvíjení zápletky je podle Aristotela anagnorise, skrze kterou je dosaženo navození umělecké iluze. Je to zvrat v příběhu – změna neznalosti v poznání, AHA efekt. Děje se skrze vztahy a charakter postav, dále prostřednictvím neživých věcí a nahodilých událostí. Nejlepší anagnorise jsou prostřednictvím peripetií. To jsou obraty v ději, které vyplývají z dějové osnovy a předchozích událostí alespoň pravděpodobně.

Aristoteles: „Je velký rozdíl v tom, zda jedna věc je účinkem druhé, či zda po ní jen následuje.“

Pět základních způsobů rozvíjení zápletky – dobrého psaní dle Aristotela:
1. poznání dle znamení (popis) – nejméně umělecké
2. vymyšlené autorem, nevycházející ze souvislostí – umělé řešení či zásah shůry
3. vzpomínka
4. úsudek – rozpoznání
5. překvapení vycházející z pravděpodobnosti událostí, představení charakteru v akci – nejlepší

Aristotelova Poetika
Ad 1) Popis je nejnižší způsob umělecké tvorby – např. prostřednictvím typického znamení – pán s kravatou, stoletý stařík. Znamení mohou být vrozená (barva vlasů) nebo získaná (jizvy). 
Různí autoři k němu mají různý přístup. Např. Stephen King ho považuje jen za nutný rámec, zatímco John Gardner mu připisuje vyšší význam a považuje ho za jednu z cihel díla (dialog, popis, akce).

Ad 2) Umělé řešení vymyšlené autorem – náhody, sny, duchové, kouzelné bytosti a věci. Často se objevuje v pohádkách, mýtech, bájích, náboženských příbězích. Využíval je i Shakespeare – např. Hamlet – duch jeho otce. Patří sem i tragické události, které jsou využívány k odstranění postav (havárie, vraždy, nehody).

Ad 3) Vzpomínka – to, co bylo zapomenuto, ale dává smysl tomu, co se právě děje. Může to být situace, vůně, věc, setkání, postava, melodie, hudební motivy. Často se používá ve filmech.

Ad 4) Rozpoznání, které vychází z úsudku – často otevřené konce, jakoby neúprosnost „osudu“ – vývoj zápletky směřuje k neodvratnému konci, který ani nemusí být dopovězen. Často se používá v hororech pro stupňování napětí – naše mysl je jasně vedena jedním směrem (např. Ptáci, Vetřelec, Věc).

Ad 5) Představení charakteru v akci, zvraty vycházející z pravděpodobnosti událostí – postavu poznáváme skrze její akci – hojně využívána hlavně v americké literatuře, v evropské je více reflexí a odbočení. Nálepkování postav – chytrák, hlupák – se používá v pohádkách a bajkách, kde se pracuje s archetypy postav.

Míša Štěpánka Sedláčková



Ahoj, 
moc se nechválím, ale ten háček se mi povedl. To vážně upoutalo i mě. Možná se pletu, ale uvidíme. Troufám si říct, že lidi na kurzu budou chtít další pokračování. A můžu ještě něco? Pán od nás z knihkupectví, kde prodávají DUŠI NESPOUTÁŠ, se ptal na mou další knihu.



Ahoj Dano, 
posílám svou včerejší tvorbu a moc děkuju za další fajn podvečer. 😊 Co se týče podzimního pokračování, tak za sebe hlásím zájem a možná budu chtít přihlásit i novou kolegyni. 
Marek Greger



Moc Vám chci poděkovat za celý semestr, protože, jakkoliv je to smutné, jediné Vaše semináře na mě působily opravdu plnohodnotně a něco jsem se při nich naučila. Ostatní on-line předměty byly jen o konzultacích. Zkušenosti a vedení nulové, což v prváku na vysoké škole není nic moc. 
Takže vám ještě jednou moc a moc děkuji a doufám, že se ještě někdy virtuálně či osobně potkáme :)).
ANO 
PS. Ráda se zapojím do ilustrování povídek o rodičích a dětech.



Ahoj Dano, 
moc děkuji za čtvrteční hodinu, bylo to opět super :) Posílám svůj háček - příběh z totality. A moc ráda bych od září chodila, ale za mě zatím raději on-line. 



SIMPLY5 11. května 2021 s Danou a Jiřím Chrástem












Jednoduchý jazyk není primitivní 
Hrát si se slovy 
100 % a 100% = sto procent a stoprocentní 
Najít diamant a neutíkat na střídačku 
Celý marketing píše divně a naše firma to asi nezmění, ale můžeme to zkusit.
Jiří Tichý


Z prezentace Jiřího Chrásta

Nepoužívat verbální smog
Jana Dostová



Volit správná slova. Víc nad významem přemýšlet , 10% vs 10 %
Lucie Vrbová



Některá slova mají negativní konotaci a člověk na to může zapomenout - notorický, piják, apod
Vladimír Pilgr



Z prezentace Jiřího Chrásta

• Neprznit češtinu anglicismy 
• Vyjadřovat se jednoduše bez smogu 
• Myslet na to, že se report může dostat do rukou nepovolaných 
• Mít dost sebevědomí odpovídat na otázky klienta česky a jednoduše
Aleš Vlček



Hlavní zpráva na začátek, jednoduchost; přesnost, omezit verbální smog,
jít k jádru věci - jako tisková zpráva nebo bajka; čeština je bohatá
Martin Rabenseifner



Z prezentace Jiřího Chrásta











Žádná výplňová slovajednoduchost, 
Přesnost, omezit verbální smog,, 
Jít k jádru věci - jako tisková zpráva nebo bajka; 
Čeština je bohatá 
Žádné dlouhé nestravitelné věty 
Žádné anglicismy 
Volit správná slova 
Zjednodušovat
Nina Zemanová



Dlouhodobý kurz pro pokročilé 6. května 2021, 9. lekce


















Psaní s Danou rozhodně není procházka růžovou literární zahradou! Ale nechci strašit zájemce o kurz, naopak! A co vás vlastně čeká? Kromě teorie, samozřejmě i praxe. Před ostatními účastníky přečtete svou povídku. Například příběh o vašem dědečkovi. Příběh, který vás stál mnoho bezesných nocí, ale možná, že jste ho jen narychlo upletli během cesty vlakem.
S bušícím srdcem čekáte na reakce spolužáků. Zasmějou se? Co na to řeknou?
Možná, že se i zasmějou, možná vás i pochválí, ale pak nastoupí Dana. Vezme to vaše dítě, to pracně vypiplané miminko, nad kterým jste proseděli tolik hodin, a začne ho cupovat na kousky. A vy jen sedíte, posloucháte, rudnete a blednete a pozorujete, jak z toho vašeho majstrštyku, z té vaší katedrály, zůstává v prachu jen hromada kamení. A chce se vám brečet. 
Ale když se prach usadí a slzy oschnou, něco v té suti se najednou zaleskne. A to je právě ten diamant, o kterém píše Arnošt Lustig, Stephen King a další velcí literáti a učitelé psaní. Diamant, nad kterým se posadíte, uklidníte se a začnete ho vybrušovat. A když si přečtete pátou, sedmou či desátou verzi, vidíte a slyšíte, že je to konečně to, co jste vlastně od začátku chtěli sdělit světu. Nebo je to naopak něco úplně jiného, protože to, co jste původně chtěli světu sdělit, byla pěkná ptákovina. Zkrátka, že Dana měla pravdu, když vyškrtala celou úvodní i závěrečnou pasáž a z dědečka udělala, kvůli větší věrohodnosti, babičku.
Ať tak, či onak, nakopne vás to k dalšímu psaní. A díky Daně začnete psát víc. Protože Dana samozřejmě nejen, že cupuje vaše díla, ale hlavně povzbuzuje k napsání dalších. A bude vás učit, jak na to a vy si budete zase o kousíček víc věřit. Ale hlavně, bude vás to bavit!
...tak jako to od prvního setkání s Danou baví a naplňuje mě💖
Dano, děkuji!
Nataša Richterová 



Zápletka dokáže spisovatele pěkně potrápit. Přesto je pro příběh nesmírně důležitá. Komplikuje děj, dělá příběh zajímavým. Je normální, že autor ji během psaní ještě několikrát pozmění nebo vymýšlí různé varianty. Ovlivňují jí totiž tyto faktory: postavy, prostředí a témata. A když tápeme, můžeme začít příběh stavět těmito způsoby.
Zaprvé si mohu vypůjčit tradiční zápletku nebo nějakou událost z běžného života. Tuto metodu využívali například autoři řeckých tragédií. Kostra příběhu už je prakticky hotová, protože spisovatel ví, co se stane, stačí si z toho vypíchnout jen to nejdůležitější a převyprávět to zajímavým způsobem. Druhý způsob jak postavit příběh je, že mohu vymyslet vyvrcholení příběhu a zpětně napsat začátek. Vymyslet konec, a pak k němu najít cestu. To mi připomnělo metodu, kdy spisovatel nejdříve vymyslí místo činu a až pak si domyslí, co se tam vlastně stalo.
A za třetí mohu vymyslet situaci a nechat postavy aby příběh dál rozvíjeli. Tento způsob používá i Stephan King. Ten vnímá příběh jako něco znovuobjevené v zemi, jako fosilii. Ať je velká nebo malá, snaží se jí vyjmout šetrně, aby fosilii nepoškodil. A právě zápletku vnímá jako sbíječku, která sice fosilii vyndá, ale se značnou škodou. Proto nejdřív vymyslí nepříjemnou situaci, do které své postavy vloží a jen sleduje, jak se z ní snaží vymanit. Nesnaží se postavy zachránit, to by potřeboval sbíječku. Jen čeká, jak se příběh vyvine.
Každá zápletka by měla mít vyvrcholení. To by mělo být smysluplné a přesvědčivé. Proto spisovatel musí objasnit věci, které se jemu můžou zdát zřejmé, ale čtenáři ne. Měli bychom se vyvarovat dlouhých projevů, nadbytečných dějových linek a postav. Abychom neztratili rytmus a taky se nepitvat v nepodstatných detailech.
Zápletku ovlivňují i naše postavy. Musíme věřit, že postava se vyvíjí, míří za svým. Že postava má svoji motivaci, cíl, za kterým půjde stůj co stůj. Když se nám povede vylíčit našeho hrdinu a jeho dramatickou potřebu správným způsobem, bude čtenáři jedno, jestli je jeho motivace nepraktická nebo nemorální. Odpustíme mu i dobře motivovanou vraždu a ještě mu budeme fandit. Zde je důležité myslet na empatii, zda je čtenář schopný vcítit se do jejich pohnutek a snů. Příběh čteme, protože sympatizujeme s hlavním hrdinou, a to nás taky nutí v příběhu pokračovat.
Našeho hrdinu utváříme napříč příběhem, čtenář ví o postavě jen to, co mu řekneme a na to nesmíme zapomínat. Zde tvoří důležitou roli i vedlejší postavy, které hlavního hrdinu pohání dál. Můžou ho ovlivňovat pozitivně i negativně. Náš hrdina může mít i svého antihrdinu, nejlepší příběh se totiž rodí z konfliktu. Když už ale do příběhu zahrneme další důležitou postavu, musíme vědět, co s ní bude dál. Čtenář očekává, že se k ní spisovatel vrátí.
Za zmínku také stojí, že postavy se dělí na plastické a ploché. Ploché postavy jsou často v pohádkách, hloupý Honza například. Ploché postavy se nevyvíjí, jsou stereotypní a mají své hranice. Plastické postavy se vyvíjejí napříč příběhem, jsou reálné a složité. Vývoj, ale musí být zřetelný, podložený, jinak vyvoláme pocit úplně cizí osoby.
Lucie Košinová



Dnes večer na ČT1 repríza Všechopárty s mou báječnou "účou" Danou Emingerovou! 
Povídání o psaní, o kurzech, o knížkách, o Arnoštovi... Pusťte si ve 21:35! Nebo teď hned na odkazu ČT.
Nataša Richterová 



Ať je tomu jakkoliv, Dana Emingerová dává svým posluchačům možnost, aby si pravost poučky vyzkoušeli: jejich práce zveřejňuje poměrně pravidelně.
A právě teď její péčí, s pomocí řady přispěvatelů, vyšly dokonce dvě knížky: Duši nespoutáš a Jak mě připravil o panenství dřímající hrom.
Název té druhé knížky je sice dráždivější, ale ta první je v mnohém neobyčejnější.
Standa Forejtek



Milí přátelé, 
požádala jsem Danu o naše e-mailové propojení a doufám, že to nikomu nebude vadit. Mám k tomu samozřejmě dobrý důvod. Jako starší osoba už potřebuju na všechno víc času. Bezprostředně po vyslechnutí nějakého čtení jsem plná dojmů, a hodnotím to celé spíš pocitově. Až se mi to za chvíli rozleží, pak teprve bych (snad) byla schopná přispět nějakou racionální připomínkou technického rázu. 
Někdy mi taky vadí, že než se povídka přečte, uniknou mi nějaké detaily, protože si zapomínám zapisovat zajímavé věci :-) Večer po psaní tady sedím a hořekuji, že není možné si vaše příspěvky přečíst ještě jednou, v klidu, a případně svoje podněty či připomínky napsat rovnou autorovi. Někdy je také myslím lepší říct něco osobně, než před celým fórem, kdy má člověk přece jenom nějaké zábrany. 
A já budu taky samozřejmě ráda, když se dozvím ve větší míře připomínky na svá "díla". Je to pro mě vždycky nesmírně přínosné (tímto chválím Danu za její metodu výuky) , snažím se psát lépe, i když už tuším, že vlastní stín nelze překročit... 
Děkuji za pochopení a už se těším na další plodnou spolupráci! 



Všechnopárty: Dana Emingerová hostem Karla Šípa. Povídání o psaní a o kurzech.











Ahoj Dani, 
včera jsme Tě viděli s Tomíkem ve Všechnopárty. Byla jsi úžasná. Zase jsem si uvědomila, jak svěží může Tvůj názor na spoustu věcí být. Jako když jsme spolu pracovaly na letišti v ČSA. Jsi prostě Něžná tygřice dnešní doby. 
Dani, přejeme Ti vše dobré, Tomáš a Renata, Tvoje bývalá asistentka 



Milá Dano!
Právě jsem Vás viděla ve Všechnopárty a bylo to super. Také jsem jako Vy chodila na gymnázium Na Vítězné pláni (1992-96) a mým třídním byl profesor Petr Nesvadba. Na Pláň chodila i moje sestra Karin Dvorakova (končila 91), její třídní byl i Miloš Hoznauer, o kterém jste v pořadu mluvila. Moje sestra slaví brzy narozeniny. Je možnost ještě někde koupit Vaši knihu My všichni z Pláně? Měla by strašnou radost a bylo by to teda veliké překvapeni.
MUDr. Marketa Dvorakova, 1992-1996, 1.C - 4.C

Odpověď DE:
Knihu My všichni z pláně aneb Šprti a flamendři prodávají jen v našem Gymnáziu Na Vítězné pláni. Navíc Vás určitě potěší, že Váš třídní pan profesor Nesvadba stránky ozdobil spoustou vydařených kreslených vtipů a studentských výšplechtů, takže doporučuji vydání pro každou z Vás. Určitě se nasmějete! 



I mě přivedla k Daně před třemi lety Všechnopárty. A tím to všechno začalo... Určitě chci pokračovat v kurzu po skončení současného dlouhodobého turnusu i na podzim.

PS. My taky! Zdena Součková a Hana Novotná



Vlasta č.18/2021
Ahoj, 
musím se pochlubit. Díky Tobě, Dano, mi dnes ve Vlastě vytiskli povídku MÉ SRDCE PATŘÍ VOLEJBALU
Také se dívám už potřetí na Šípa a Všechnopárty. Jsi sluníčko. Když mi bude dobře, ve čtvrtek se ukážu asoň na on-line kurzu. Hodně mi chybí naše setkávání.
Asja Žilová



1. Je nutné neustále si uvědomovat cílovou skupinu – pro koho píšu.
2. Pozor na popisy – mohou odvádět pozornost.
3. Začátek nesmí být úplně matoucí – směřuje čtenářovu pozornost.
Míša Štěpánka Sedláčková



Méně je někdy více, Shit detektor, 
I přes tvrdou dřinu neukazovat pot, 
Důležité je znát své postavy (stejně jako znáte sebe), Radost z psaní je důležitá (nemyslet tolik na pravidla)
Elliot Jačků 




6. seminář tvůrčího psaní s plzeňskými studetny Fakulty designu a umění J. Sutnara 5. května 2021


















Ráda bych osvětlila, co znamená pestrost a rytmus v psaní textu. Rytmus se skládá z různých proměn, třeba střídání popisu s akcí nebo změna atmosféry, například ze smutné do veselé.
U psaní jakéhokoliv literního žánru je důležité předem vědět, jakou konečnou formu díla chceme. Podobně jako u malby akvarelem musíme dbát na to, jak poskládáme barevné tóny nejen na sebe, ale i jak budou barvy nakonec působit v celkovém obraze. Je důležité, aby se nerušily, ale také, aby na diváka nepůsobily nudně.
Další dobrá rada pro začínající spisovatele: „Nikdy nic, co napíšeš, nezahazuj! I když je to do té povídky, co právě teď píšeš, úplně pitomé, můžeš to využít později.“
Tahle rada může spisovateli velmi usnadnit psaní.
Podobně jako u vaření pokrmu, neměli byste jídlo příliš překořenit. Jednou píšete až moc drsnou povídku s příliš moc hnusnými epizodami, tak jich pár odeberete, zavaříte a konečné jídlo zjemníte smetanou. Za pár dní nebo i let zase můžete psát naopak klidný příběh s velkým množstvím smetany a kvůli nedostatku koření by se při čtení mohl divák i unudit. V ten moment vytáhnete svůj hnus v zavařovačce a děj jím dokořeníte.
Kristýna Koblasová, Fakulta designu a umění v Plzni



Neblokovat predstavivost zapletka je ako zbijacka 
musime dokonale poznat nase postavy 
spisovatelia pisu pretoze im to robi radost a maju tuzbu tvorit nieco z nicoho 
ukazovat spicku ladovca, 
nemusia vsetci vediet cim sme si pri pisani presli 
riadime sa instinktom, citom a rozumom
Nina  Potočárová



1. postava by měla mít svoji motivaci 
2. příběh se dá stavět různými způsoby 
3. psaní knihy je dřina 
4. vyškrtat vše co je navíc 
5. aristotelova pětka
Lucie Košinová 



1) Jak vidíme různě lásku 
2) dá se psát příběh i od konce 
3) ukazuj svou nejlepší práci a ne pot a slzy 
4) že se tady všichni dokážeme vcítit do jiných lidí a představit si jaký to je pro ně 
5) piš to co chceš psát, vždycky se najde někdo komu se to bude líbit. Možná to bude i jedna z tvých nejlepších prací
Julie Schillingová



Aristotelovská klenba klasického příběhu má pět částí. Úvod neboli expozice je takový začátek celého našeho děje. Seznámení s postavami, časem a prostředím a až pak následuje část kolize, která obsahuje hlavní dějovou linku. Po ní je krize, kde vrcholí konflikt našeho příběhu. Peripetie je velice důležitou součástí dramatu, jelikož je to neočekávaná část děje, která nám učiní dramatický obrat. Až poté se dostáváme ke konečnému závěru děje, katastrofě. Poslední část je jakýsi očistný stav mysli, katarze. Ta může být obsažena až v epilogu.
Dramatická klenba tvoří jakousi pyramidu a my ji stavíme odspodu až nahoru, k samému vrcholu.
Nejlepší psaní je tehdy, kdy se nám děj vymkne z rukou a my se jen necháváme vláčet neutuchající touhou psát dál příběh, který sice vychází z nás, ale poznáváme ho až ve stejnou chvíli jako papír, na který píšeme.
O svých hrdinech musíme vědět desetkrát víc, než napíšeme. Znát každý jejich detail, jako bychom žili jejich životy. Až tehdy jsou postavy plastické a my si nimi můžeme sehrát naše vnitřní divadlo.
V literatuře můžeme bezohledně používat absolutně všechno, co jen máme k dispozici. Instinkt, cit a rozum jsou věci, které fungují zásadně dohromady.
Nikdo neví, co se odehrává uvnitř nás, a my jsme absolutně svobodní. Instinkt diktuje a rozum kontroluje. Když ze sebe vyplavím pěknou dávku emocí, po chvíli přijde na řadu rozum, který zhodnotí, jestli má daná věc smysl.
Ve finále si můžeme dělat absolutně co chceme, když je to dobré. Nikdo vám nedá přesný návod, jak psát dobré věci, protože žádná pravidla pro to neexistují. Takže jen tvořte a věřte, že je to dobré.
Bára Macková, Fakulta designu a umění v Plzni



Řád a pravidla jsou pro spisovatele důležité. Nikdo nemá rád chaos, zejména literatura. Zásadní je struktura. Psaní musí mít začátek, prostředek, konec a místo na rezonanci, kde čtenář pochopí, co četl. Ale když je struktura chybná, nemůžete dosáhnout toho, co budete chtít. 
Všechno se musí mezi sebou ladit, jinak bude špatný příběh se špatnou formou. 
Koncept je to, co pomáhá v psaní. Když píšeš třeba i krátký literární útvar, musíš respektovat proporce, protože ona je stejně důležitá jako obsah.
Pravidla pro spisovatele nesmí být tabu. Všechna pravidla se dají porušovat a o všem se může diskutovat. Arnošt Lustig říkal, že když budeme potřebovat, Aristotelova pravidla narušíme a vystavíme si architekturu podle svého. 
Jako například James Joyce. Ten ve své sbírce Dublinané má povídku Mrtvý, ve které postavil Aristotelovu strukturu na hlavu: devadesát procent vyprávění na začátek, což líčení večírku, pak pět procent prostředek, kdy žena pláče, a pět procent konec, ve který m čtenář dozví všechno a k tomu ještě přichází rezonance - krásná věc na konci, která umožnuje čtenáři, aby se zorientoval v tom, co bylo řečeno. Je to jako čas na přemyšlení a pochopení celého příběhu. I když to s příběhem nemá vůbec nic společného. 
Ale mistr spisovatel v povídce rezonanci vždycky má. 
Joyce popisuje, jak sněží nad Irskem, zatímco čtenář přemýšlí o ženské, která se rozplakala, proč je mokrý polštář a proč její chlap na začátku zuřivý a pak najednou projeví porozumění.
Čtenář během rezonance dopisuje příběh, dostává čas, aby se vžil do jiného života. V tom je kouzlo.
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění J. Sutnara v Plzni



Dobrý den,
moc ráda bych po skončení letního semestru v psaní pokračovala dál jakoukoliv formou. 
Psaní mě moc baví a chtěla bych ho v budoucnosti určitě nějak více rozvinout. 
Určitě bych ráda využila i jakékoliv knižní ilustrace. Jsem plně k dispozici a psaní s vámi mě moc baví. 
Posílám i ilustraci k povídce Symbol bezpečí a těším se na příští lekci.
5 věcí, co jsem se dnes naučila:
Je těžké psát v obou osobách (on a ona dohromady), 
Pravidla musíme mít zakořeněné, 
Musíme psát ze sebe, 
Nejlepší psaní je, když se děj vymkne z rukou, 
Musím nechat mluvit své postavy
Barbora Macková, Fakulta designu a umění v Plzni



1. Chuť —> dřina —> radost 
2. Vše, co je navíc, vyhodit 
3. Úvodní příběh je lepší ze sebe vyplivnout, pak upravit 
4. Aristotelova pětka 
5. Láska je pro každého něco jiného
Lenka Hájková 



1. Máme hodně chápavou třídu, co se týče genderových témat 
2. Nejde mi Du forma 
3. Psaný text by měl působit lehce, aby se dobře četl. 
4. Na to používáme Shit detector. Neexistuje totiž lehké psaní, jen těžké přepisování 
5. Musíme znát vlastní postavy a příběh mnohem víc do hloubky, než poté ukážeme v textu, díky tomu postavy působí uvěřitelně a plasticky (a ne jako dvourozměrné placky)
Zuzka Smolová 



Méně je více - nezpomalovat děj přídavnými jmény 
Neukazovat příliš pot.
Ukázat špičku ledovce Postavu musíme znát více než ukazujeme... 
Nemyslet na pravidla při tvorbě. nebo spíš nenechat se příliš svazovat. 
Nejlepší je nejdřív text napsat celý a pak ho teprve upravit
Jan Vaněk 



Nemusíme psát podle pravidel, ale znát je u korektury textu je dobré. 
Shit detektor od Heingwaye, 
Znát daleko více o postavách než dáme do textu, 
Vyškrtnou i větu, na kterou jsem hrdí když se nehodí, 
Přepisování je boj ega a pokory
Kristýnka Koblasová
 


Můžeme psát příběh i od konce, různé spisovatelské přístupy a postupy, plastické versus ploché postavy, můžeme psát i o věcech, kterým vůbec nerozumíme tím, že se snažíme vcítit.
Anežka Nováková 



Každý autor by měl procesem přepisu díla projít alespoň jednou, neexistuje však žádný přesný návod, jak na to. 
Kurt Vonnegut přepisoval každou stránku, kolikrát to jen bylo třeba, dokud naprosto přesně neodpovídala jeho představě. 
Tolstoj a Hemingway každý svůj román přepsali devadesátkrát, dokud již nebylo, co z konceptu vyjmout. Pro Stephena Kinga existují při psaní minimálně dvě hrubé verze jeho knih a i ty pak podstupují důkladné čištění.
Podle Arnošta Lustiga musí každý číst a přepisovat svá díla, dokud si není úplně jistý, že za ně bude odpovědný a že se za to, co napsal, nebude za deset let stydět.
Stephen King popsal svůj postup při psaní, který doporučuje především začátečníkům, ale i zkušenějším spisovatelům, v knize Memoáry o řemesle. Říká, že se musí začít za zavřenými dveřmi. Do prvního konceptu příběhu by neměl vidět ani zasahovat nikdo jiný než autor sám. Ať už se chceme svojí prací pochlubit přátelům jakkoli silně, musíme odolat nutkání a nechat si text jen pro sebe.
Podle Kinga je pak důležité takový koncept zavřít do šuplíku na minimálně šest týdnů a buď odpočívat nebo pracovat na něčem jiném.
Teprve když trochu zapomeneme, co jsme napsali, můžeme šuplík otevřít, a pokud možno přečíst si tu svoji první verzi na jeden zátah, napsat si desítky drobných poznámek, opravit hrubé chyby, najít nesrovnalosti a díry v ději, ty zacelit a opravit a teprve pak jít s tím novým, přepsaným konceptem k čtenáři, tedy otevřít dveře své pracovny a vpustit svět dovnitř.
Někteří autoři a příručky o psaní nedoporučují mít jako zkušební čtenáře blízké přátele, protože ti nedávají nezaujatý názor na věc. 
Stephenu Kingovi však právě o takový zaujatý názor jde. Pokud jsou čtenáři vaši přátelé, snad pro vás budou chtít to nejlepší dost na to, aby vám řekli, že je něco špatné. A navíc je snazší slyšet tu větu od někoho, s kým máte dobrý vztah, než od někoho cizího. 
King také mluví o tzv. ideálním čtenáři. To může často být někdo autorovi blízký. Hlavně je to člověk, pro kterého autor dané dílo píše. Pro Kinga je to jeho manželka Tabbitha. Už když píše, okrajově přemýšlí nad tím, zda se to právě jí bude líbit, co si ona bude myslet. Samozřejmě ne všichni lidé si myslí to samé a líbí se jim ta samá kniha. Možná že náš ideální čtenář, ten jeden člověk, kterého chceme svým psaním potěšit, je zástupce naší cílové skupiny, proto jeho názor zkrátka pro nás musí znamenat o trochu víc.
Autor se však nesmí nechat zviklat kdejakým názorem svého kamaráda, kterému dal knihu přečíst. Některé chyby můžou být subjektivní, jde o to, co se komu líbí nebo nelíbí, jde o vkus. Ale některé chyby jsou faktické nebo logické. Jako příklad zde King uvedl svého středoškolského učitele, který věděl mnoho o zbraních. 

V jednom příběhu King napsal, že jeho postava nosí winchestrovku určité ráže, a tento učitel mu odepsal, že winchestrovky se v této ráži nevyrábí. Mnoho čtenářů by si ničeho nevšimlo, ale těm, co o zbraních také něco vědí, se po drobné opravě bude King jevit jako znalec a může je to trochu nadchnout.
Při přepisování je však důležité text příliš nezkrášlovat. První koncept má být napsaný bez velkého přemýšlení, měl by plynout tak, jak spisovateli přijde do hlavy. První slovo, které vás napadne, je pravděpodobně to nejvhodnější. V druhém přepisu knihy pak musíme opravovat pravopisné chyby, díry v ději, ale ne slovní zásobu.
Nakonec King popisuje tři nešvary, které v knihách nemá rád - to je trpný rod sloves, příslovce a přespřílišné metafory a těm všem věcem bychom se měli vyhýbat. Zní mnohem sebejistěji, když píšeme v činném rodě, tón postav vyjádříme pomocí jejich slov a ne uvozovací větou, a pokud jasně představíme, o čem mluvíme, bez zbytečných obrazů.
Štěpánka Mrázková



Každý spisovatel musí vědět, co jsou epizody a co je hlavní dějová linka.
Většinou v literatuře to funguje tak, že epizody rozptýlí čtenáře, ale nesmí jich být příliš moc, aby se čtenář neztratil.
Jedni používají epizody pro vývoj děje, druzí si epizodami pomáhají, třetí mají báječný pocit, když uvedou do příběhu vzhled člověka že skutečnosti. Určitě jsou i výjimky - Jaroslav Hašek na epizodách postavil celý román.
Pro Američany jsou v literatuře důležité akce, ne popis. Žádnou literaturu na začátku neměli a díky tomu se nejdřív všechno museli naučit. Převzali od Angličanů, Francouzů, Rusů a Němců to nejdůležitější, a pak se z nich stáli nejlepší spisovatelé na světě s jednoduchou ale chytrou formulí - akce, popis, dialog, akce, popis, dialog. 
Kdykoli se vám zdá povídka slabá nebo nudná, tak jí chybí akce. Nejlepší varianta je začít akcí, která je prolnuta dialogem. Když je tam nutné dát nějakou legraci nebo smutek, není dost to jen popsat. To musí být zachyceno v jednání postav, co je těžké. Literární stratégové jako Turgeněv, Hemingway a Tolstoj tvrdí, že první a poslední věta mají být jednoduché, pádné a zapamatovatelné. První věta je obvykle dobrá a má zaujmout čtenáře.
Všechno začíná ze třech vět. Když je to v pohodě, tak je možné rozvést téma ještě na půlstranky. Pak to zase zvětšit a rozvíjet. Tímto způsobem neuděláte jednu chybu, v níž spisovatelé začínají od Adama. Nikoho nezajímá zbytečné fakty. Když je příběh krátký, má tam hlavně být akce.
Často slyšíme, že úhel pohledu v první osobě je nejpřirozenější. Tato forma umožňuje autorovi psát tak, jak hrdina mluví, co může lépe vyjádřit emoce a city. Ale je v tom i ztráta gestikulace a mimiky.
V er-formě autor hovoří z pozice boha, nahlíží do srdce a myslí všech postav, zároveň si vyhazuje právo soudit. Tento pohled má svá využití, ale také omezení, takže se nesmí stát dominantním pohledem v beletrii.
Du-forma je nejvzácnější, působí dojmem intimní opravdovosti. Zpřítomňuje události přímo před očima a čtenáře drží v neustálém napětí.
Anastasiia Burakova



Dlouhodobý kurz pro začátečníky 29. dubna 2021, 8. lekce


















Co jsem se naučila na 8. lekci: 
PROPORCE - ZAČÁTEK, PROSTŘEDEK A KONEC - MUSÍ BÝT V ROVNOVÁZE
Háček / úvod - opravdu se nad tím zamyslet, jestli to odpovídá hlavnímu sdělení a pointě, kterou chceme v textu uvést
Kateřina Pospíšilová



1. Držet se tématu
2. Rozmyslet si, pro koho píšu daný text
3. Uvažovat, proč píšu ten text a co tím přesně chci říct
4. Snaha být za každou cenu vtipný není vždy výhra
5. Zvážit popkulturní odkazy - zda jsou natolik známé
6. Zachovávat úhel pohledu - ukázku z Cimrmana cením!!!
Štěpán Klega



Neprotahovat začátek, háček, flinta na zdi, aristoteles a jeho zásady psaní,
Richard Haleš



Nedělat odbočky, nenatahovat, úvod k věci, 
nepřehlcovat, členit
Michal Hejna



Uměle nenatahovat věty, jít rovnou k věci, myslet celé vyprávění na plánovanou pointu, i když tuším, komu je příběh určen, může oslovit i jiné.
Míša Čápová



1. uvědomovat si, pro koho píšu a co píšu
2. dávat pozor na zbytečné popisy, odbočky a zavádějící nebo zbytečné scény 
3. začátek směruje čtenářovu pozornost, neměl by být matoucí a zavádějící 
4. pozor na opakování slov 
5. hlídat si, aby se čtenář orientoval v textu
Míša Štěpánka Sedláčková



Dlouhý začátek není vhodný... je na mně jako na autorovi, zda vložím nebo nevložím poznámku/ vtip, kterému bude rozumět třeba jen polovina lidi... Držet se konceptu, toho co chci psát, kam jdu, kam směřuju... Zamyslet se nad háčkem, jak zaujmout prvním slovem, větou... 
Marek Greger



Pozor na opakování slov (záměrně x omylem),
Chyby - referáty (třeba du formu neznám), 
Moje vnímání textu ovlivňují moje zkušenosti (fyzio), 
Vtípky jsou dobrý, 
Držet se dějový linky a vědět, co je důležitý, 
Překvapivý závěry
Anna Dostálová 



Zkrátit úvod, držet se příběhu, neděla odbočky, méně je více a číst si věci nahlas!!!
Lenka Konopásková



Simply5, aprílový seminář 27. dubna 2021












Co jsem se naučila na semináři 27. dubna 2021:
Zjednodušit a krátit, ale ne na úkor sdělení
Odborník odpustí, ale laik nepochopí
Nikdy nevím, kdo s tím bude pracovat
Nepřistoupit na jazyk markeťáků
Nezaplevelovat a říct si, jestli to vlastně dává smysl
Eliška Nováková



- Být konzistentní ve familiernosti.
- Říct Co Proč Jak Kdy a Kde.
- Hned na začátku být jasný. Jít rovnou k věci a zbytečně nezdravit. Aby si přečetli o čem je sdělení a ne že jim děkujeme.
- Mít druhé voči.
- Nepsat vývoj značek, protože to někoho nemusí zajímat. Ale napsat zlepšení kvality, ceny nebo designu, což se zákazníka týká.
Jirka Tichý



Jít rovnou k podstatě sdělení, nepsat zbytečný balast.
Psát srozumitelně tak, aby tomu rozuměli všichni, nejen lidi z oboru.
Používat méně cizích slov.
Každý text je naše vizitka.
Petra Soukupová



• Vědět, pro koho píšeme
. • To podstatné říct hned v úvodu.
• Nezaplevelovat cizími/odbornými slovy.
• Jasně vyjádřit co, kde, kdy, jak a proč.
• Interní dokument se nakonec stejně dostane ven.
Nina Zemanová



Zjednodušení neznamená, že by se snižovala hodnota sdělení.
Napsat si na začátku „bajku“.
Proč to píšeme, co jim chceme sdělit, jaká jsou hlavní zjištění.
Lucie Vrbová



Sjednotit jazyk: administrativní x familiární.
Vyhýbat se infinitivům.
Zeptat se : Mluvili byste takto s tím člověkem?
Klára Pantůčková



úvod - proč, to píšu, kdo/co/kdy/jak;
jeden styl - formální nebo neformální;
zjednodušovat všude a vždy;
šetřit odbornými výrazy;
srozumitelnsot pro každého - i pro babičku.
Martin Rabenseifner



• Na úvod hned dát sdělení – jasné a jednoduché
• Poučka: Kdo, Co, Kde, Kdy, Jak a Proč
• Dělat hlavní zjištění jako novinářskou tiskovou zprávu
• V textu musí být smysl pro čtenáře
• Nezapomenout zaujmout už v první větě
Ale Vlček



• nepoužívat zbytečně cizí slova, marketingový slang, formulace
• Na úvod textu (rekrutace) dál "lákací" větičky - kdo, co, kde,....
• Pokusit se přečíst si text "druhýma" očima - i když to u nás v pracovním procesu moc nejde
• Napsat text v lidštině - k tehdy, píšu-li pro odborníky - Čendova babička - zjednodušit, ale neztratit obsah
Lucie Žeková



-úvod do zprávy: proč jsem výzkum dělal, k čemu jsme došli a co doporučujeme.
- uvědomit si, pro koho to píšu a kdo to bude číst,
- nepřistoupit na plevelný jazyk,
- rozmyslet si, co chci říct na první kontakt, a co jsou informace na později
Kateřina Nevolová



• psát stručně a jasně
• vyjadřovat se a psát tak, aby dokumentu(zpráva, prezentace) porozuměl i člověk, který u projektu nebyl a není do toho zasvěcený
• mluvit česky
• zbytečně nepoužívat složitou, cizí a "zajetou" terminologii
• neustále zjednodušovat
Jana Dostová



Milá Dano, 
moc děkuji a posílám vzpomínku na Tvůj kurz. Bylo to supr, píšu si do šuplíku pro své potomky, až jednou to tady opustím , aby věděli... Už jsem dokonce prababička.
Hana Lhotská Jaroměř 



Milá Dano,
měla jsem radost, že jsi k nám přijela.  Koteku, o které jsem napsala svůj cestopis z Papui, jsem Ti ráda věnovala oplátkou za Tvé Kravaťáky.
Doufám, že o pikantní příležitosti se sexuálním nástavcem napíšeš, jako jsi napsala o atomové elektrárně. 
Mně ta Tvoje knížka zatím nepřipadá nějak hrozná, jak stále tvrdíš, ale jsem zatím na začátku. Pokud něco hrozného jako laik najdu, poznamenám si a řeknu Ti. 
Těším se na čtvrtek.
Bohuna

Dana Emingerová pracovala tři roky v ČEZ a v ČSA. Pobyt mezi manažery i odborníky ji inspiroval k vymyšlenému příběhu ze státního podniku, který se potýká s diletantskými zásahy vládních byrokratů, toužících urvat z bohaté společnosti, co se dá. To vše pod pláštíkem zásad přísné firemní etiky, kterou musejí dodržovat všichni kromě těch, kteří ji vytvářejí.



Dlouhodobý kurz 22.4.2021 na Jitsi Meet























Dnešní lekce pro mě byla hodně poučná. Dostala jsem skvělé tipy na to, jak mám psát svou knihu. Tyto kurzy tvůrčího psaní jsou opravdu skvělé!
Jasmin Carmel, 14 let



Na kurzu mě baví sledovat kreativitu a nápady všech, když už ta moje hapruje. Baví mě hodně takové ty drobné úkoly v průběhu kurzu, kde je omezený čas a není prostor pro nějaké pilování a vymýšlení lepšího slovního spojení a lepší pointy. Posílám tu svou šikanu - improvizace na Jamínu. A pak bych se chtěla zeptat - co to je za úkol s kopcem?
Hana Novotná

Jde o Natašino cvičeníčko z minulé lekce: 
Příběh začíná větou: S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml… 
Úkolem je dopsat příběh tak, aby dával smysl a měl pointu. Může jít o libovolný žánr (fantasy, sci-fi, syrová realita… zkrátka jak je libo).



Souhlasím se začátkem nového kurzu od září, ale začne-li se dříve, začnu klidně dřív. 😉Mně lekce pro pokročilé takhle volněji naprosto vyhovují. Jsem ráda, že můžu psát, co chci, a zároveň si vyslechnout zpětnou vazbu. Děkuji za dnešní hodinu a těším se na další.
Anna Vocelová



Plzeňští studenti 21. dubna 2021 na Jitsi Meet























Co jsem se naučila na 5. semináři 21. dubna
Je možné na jednu stránku vložit třeba i celý život - 
Všechny příběhy dle svých žánrů musí mít správné množství toho hnusného, smutného, krásného i veselého jako jídlo koření 
Nejpřirozenější je ich-forma, er-forma je jako pozice Boha, vzácná je du-forma psaní 
V příběhu nesmí být příliš epizod, aby se neztratil čtenář nebo hlavní dějová linka 
První a poslední věta by měly být úderné, krátké, zapamatovatelné
Štěpánka Mrázková  



1. Ich , er či du -formu bychom měli používat podle toho, co se k danému příběhu víc hodí (a podle toho, jak píšeme celek, je to fakt rozdíl) 
2. Když píšeme knihu, měli bychom ji nechat "uzrát" a vrátit se k ní po delší době 
3. Měli bychom mít někoho, pro koho knihu píšeme a chceme aby se mu líbila 
4. I ze sedmi slov se dá vytvořit příběh 
5. Vyhnout se pokud možno trpnému rodu, nudě a ztrátě linky
6. Chtěla bych se zeptat k zápočtové práci, kterou máme promýšlet - k příběhu psanému z pohledu uměleckého díla o umělci. Musím si vybrat něco známého, nebo můžu použít vlastní obrázek? Přeci jen by to mohlo být zajímavé aspoň to zkusit, protože ilustrace působí trochu jako hororová vize po šlehnutí si LSD.
Zuzka Smolová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara

Odpověď DE: 
Určitě to zkus. V literatuře je vše neobvyklé nejen povoleno, ale i vítáno.



Podle Čapka by sprosté slovo mělo být použito na dalších 1000 slov, avšak pokud popisujeme nějaké prostředí, kam sprostá slova patří, musíme je tam dát.
U opravy díla se vyhýbat zkrášňování (nenavlíkat psa do plesových šatů).
Literní dílo být stejně chuťově vyvážené jako jídlo.
Nic nevyhazovat, nechat to zavařit na jindy.
Kristýnka Koblasová



Dobrý večer,
vaše semináře se mi moc líbí a kniha Kouzlo psaní knih mi pomohla v mé tvorbě, protože číst ji je velmi zajímavé. Co se týče semestrální práce Příběh "očima" obrazu, vybrala jsem si malíře Moneta, ale ještě jsem se nerozhodla o výběru jeho obrazu. Mám v hlavě tři varianty, ze kterých vybírám: Japonský most, Lekníny а Rybářská chata u Varengeville 
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Co jsem se naučil na 5. semináři 21. dubna
Zachovat dějovou linku, neztratit se v epizodách 
Nedávat nálepky (ukázat děj v akci) 
Neopakovat slova 
Pokud je povídka nudná, chybí akce 
Úhel pohledu - ich forma (posiluje akci, omezuje psychologii postav), er forma (vypravěč, vidí pocity postav, ale je odměřený), du forma - oslovuje, vzácná.
Elliot Jačků 



Poznatky z hodiny 21. dubna 2021: 
Vhodně zvolená ich/er/ forma může pomoct mému příběhu. 
Příslovce zpomalují sdělení, je to Swiftovina 
Trný rod je neosobní, bázlivý, neměli bychom ho používat 
Používat jazyk vhodný pro určitou situaci, příklad: Tom šel vyloučit své exkrementy.
Jan Vaněk 



1. První slovo, co mě napadne, je většinou to nejlepší 
2. Používat slova, která znám 
3. Vyhýbat se trpnému rodu 
4. Po dopsání vyškrtat zbytečná slova 
5. Dá se psát z různých úhlů pohledu (ich, er, du forma)
Lenka Hájková  



Nezapomínat na děj, 
To, co napadne první-je to nejlepší. 
Veselé příběhy se těžko píšou 
Nezapomínat na to, v jaké formě píšeme, 
Mít ideálního čtenáře=pomáhá
Yassemin Mamyrova 




Vyhýbat se psaní v trpném rodě, 
Důležité je, pro koho píšu a jeho názor znamená víc, než názor ostatních, 
V literatuře splňuje autor pozici Boha, 
Příliš nezkrášlovat
Nechávat svá díla odležet, 
Bára Macková  

PS. Přikládám pro zajímavost své ilustrované básničky



Prvni a posledni veta v pribehu jsou nejdulezitejsi a ta pvni ma zaujmout ctenare. 
Pamatovat si vic na hlavni dejovou linku. 
Formula Americanu - akce, popis, dialog. 
Kazdy uhel pohledu se hodi do kenkretni situace a ma sva klady a zapory.
Lepší konkretni 
Anastasia Buraková



1. akcia je je niekedy dolezitejsia ako popis 
2. nemame nic zahadzovat, nevieme, kedy nam to moze prist vhod 
3. nenalepkovat 
4. je vhodne mat idealneho citatela (ktory castokrat pomoze s tvorenim textu a pod.) 
5. vyhybat sa trpnemu rodu (posobi to strojene a moc formalne)
Nina Potočárová  



Používat emoce a náladu jako suroviny při vaření 
Er, ich, du můžou zlepšit text a náladu 
Veselý je nejtěžší, co napsat z hlavy 
Nic nevyhazovat 
Činný je lepší než trpný
Julie  Schillingová



1. lepší rod činný než trpný 
2. nepřehánět to s metaforami 
3. du-forma je vzácná a působí naléhavě 
4. pozor na příslovce a přídavná jména 
5. pokud je příběh nudný, chybí akce
Lucie Košinová 



Pozor na přehlcení zdrobnělinami, 
první verze textu by měla být dobrá - později se jen piluje,
Dokonalý čtenář, 
Ne trpný rod
Čeština je postavená na slovesech
Anežka Nováková  



Milá Dano,
zaujalo mě Santalové dřevo od Aničky. Když jsem o textu průběžně uvažovala, uvědomila jsem si, jak skvěle koresponduje název s jeho obsahem. Respektive jej autorka uvádí tak, že okamžitě zaujme. Posluchač (čtenář) zpozorní, a protože zájem vede pozornost (to není ze mne, cituji prof. Zdeňka Matějčka), člověk je tím vtažen, aby mu nic neuniklo.
A tím, že text byl v ICH formě byla to, myslím, skvělá kompozice.
JASNÉ, STRUČNÉ - mělo to spád a pointu.
Dávám zpětnou vazbu, protože jsem se k textu v duchu bezděčně vracela a ráda bych, aby o tom Anička věděla.
Kateřina Bíglová



Dlouhodobý kurz 15. dubna 2021 na Jitsi Meet


















Ahoj Dano, 
zasílám úkoly z minulé hodiny - esenci trapnosti a erotiku. Tak často jsem se už dlouho nesmála, děkuju.



Ahoj Dano,
poslední probírané téma erotiky a zakázaného ovoce mě zcela evidentně oslovilo. Posílám další milostnou povídku.
A co jsem se na kurzu 15. dubna  naučila?
1. Pokud chceme v textu skutečně dosáhnout trapnosti, při které se bude čtenář "ošívat", měli bychom si dát pozor, aby trapné scény nevzbuzovaly primárně pobavení nebo soucit.
2. Prezentaci autorského čtení máme věnovat maximální pozornost, projevujeme tak respekt k posluchačům.
3. Do popisu erotických scén zapojujeme všechny smysly.
4. Při psaní si hlídáme opakování slov, používáme co nejvíce synonym.
5. Při psaní neustále "myslíme" na čtenáře, aby se v našem textu "neztratil". Co je psáno, je dáno, jako autoři nemáme možnost čtenáři následně cokoliv vysvětlit.
Štěpánka



5 věcí, které jsem si odnesla z poslední lekce:
1/ Důležitá je vyváženost obsahu
2/ Cílenost - tah na branku
3/ Každé slovo je důležité
4/ Rozvláčnost ruší souvislost popisované události (příběhu)
5/ Přesnost vyjádření je určující.
Kateřina Bíglová



Ahoj přátelé,
jsem moc rád, že jste se mi zase zjevili a vynořili se z izolace svých domovů a „niter“, kam jsme se v uzavřené společnosti uchýlili i my otrlejší, kteří mají sklony k rebelii, pro kterou však tváří v tvář policejním zátarasům nezůstalo příliš prostoru… Chvílemi jsem měl pocit, že chybějí snad už jen samopaly a tanky… Nicméně vypadá to, že mocní si přerozdělili už většinu toho, co si přerozdělit chtěli, zajistili si na úkor veřejných financí a svobod, co bylo možné, a snad už i začínají chápat, že krávu dojí tak dlouho a intenzivně, že by to už nemusela přežít, a taky že mrtvé krávy by si molo všimnout stádo a to není žádoucí…
To mě naplňuje optimismem, že se blýská na lepší časy a možná nám už budou dovoleny vycházky, setkávání s rodinou a přáteli přestane být ilegální… Vodítko nám už možná zůstane navždycky, ale snad bude tak dlouhé, že si skoro ani nevšimneme, že ho stále máme…
Tolik moje sociologicko-psychologicko-politicko-epické glosovací okénko a teď k věci: 
Moc rád Vás uvidím a myslím, že je na čase se konečně potkat. 😊
Bořík



Dobrá sexuální scéna může zahrnovat řadu emocí – radost, překvapení, zuřivost, smutek… Sama sexuální touha není emoce. Můžete ji popisovat sebevíc obšírně, ale stále to bude jenom popis, kterému stačí věnovat letmou zmínku. A nebo ještě lépe toto nezmiňovat přímo, ale opsat jinak. Posuďte sami, co zní lépe:
Když ji spatřil, tak po ní začal okamžitě toužit, protože byla mladá, krásná a svěží.
Když ji spatřil, tak se mu touhou rozklepala kolena, hlava se mu zatočila. Byla mladá, krásná a voněla svěžestí.
Jak napsat sexuální scénu opravdu barvitě ale ne nechutně?  Důležité je použití tří z pěti smyslů.  Mnoho lidí používá jen zvuk a obraz.  Použijte také čich, chuť a hmat.
Lucie Svibová




































Myslela jsem si o sobě, že už umím dávat dobrý pozor na to, když dělám nějaké důležité prohlášení. Několikrát jsem se totiž přesvědčila, jak přísloví o odříkaném krajíci dokáže otřást pevnými postoji i dobrými předsevzetími. A jak zlomyslný vesmír často na mé rozhodné NE odpoví s úšklebkem ANO, a pak s pobavením pozoruje, jak se v tom plácám.
Když jsme s literární partou Rozmazlení loni v létě dokončovali knihu o Dřímajícím Hromovi (a o tom, co všechno provedl…), Dana nadhodila dotaz, zda by se někdo z nás nechtěl zapojit do jejích kurzů tvůrčího psaní jako lektor. 
Tuto možnost jsem ve zlomku vteřiny zamítla. 
„To není nic pro mě,“ vypadlo ze mě zcela automaticky. Postavit se před lidi a něco povídat? Co já bych jim asi tak vykládala? Tři hodiny v kuse, nebo dokonce celý víkend? Ne, v tom se necítím dobře. Jsem přece introvert! Já potřebuju na práci hlavně klid.
Jenže, to by nebyla Dana, aby se s takovou odpovědí smířila! Má totiž dar z lidí vyždímat i to, co nevědí, že v sobě mají. Měla jsem to tušit! Už předloni mě při autorském čtení donutila zpívat na pódiu divadla Dobeška
Když se kurzy psaní přesunuly do online světa, zapojila jsem se jako pokročilý účastník. Ráda jsem potkala známé i nové obličeje alespoň na obrazovce. Dana mě požádala, jestli bych si sem tam nepřipravila povídání o tom, jak vznikala společná kniha, nebo nějaké krátké literární cvičení na poškádlení fantazie. Jako zpestření lekce. V bezpečí svého ušáku, za sklem monitoru nebyl takový problém podělit se o zkušenosti. Koneckonců, vždycky si můžu vypnout kameru… A tak se stalo, že si ze mě takto postupně a nenápadně vyškolila novou lektorku.
Samozřejmě, že se stále mám co učit. A zlomyslný vesmír se u toho jistě pobaví… Vím, že nebudu ve své kůži, až se kurzy přesunou z online do skutečné učebny a před „živé“ lidi. Že budu mít trému a budu děsně koktat. Ale budu na tom pracovat.
Dana říká, že psaní dává křídla. Já dodávám: a odvahu letět do neznáma. Objevila jsem totiž, že ještě lepší, nežli žít si svůj malý tvůrčí svět v bezpečí měkkého ušáku, je povzbuzovat a podporovat v tvoření ostatní. Že vidět jejich literární pokroky, jejich radost, nadšení a to, jak úplně rozkvetou pod křídly fantazie… To vše teprve dává tvůrčímu životu ten správný smysl!



KOUZLO PSANÍ KNIH






























Co je vlastně láska? Arnošt Lustig říkával, že láska nemá definici. Pokud se na lásku zeptáte různých lidí, každý vám dá jinou odpověď. Není to tak jednoduché a jednoznačné jako třeba s Archimédovým zákonem. To lze vyčíst i ze spousty příspěvků, kdy se lidé snaží lásku popsat. Pro každého je to úplně něco jiného (Horská dráha, Keř divokých růží, Flaša vína, Chemická bouře hormonů, Vibrování, Odebrání všech vlastností, Střepy,…).
Podle Lustiga „je láska ve skutečnosti velké tajemství, které patrně zůstalo po vyhnání Adama a Evy v ráji. A člověku je souzeno, aby se nikdy nedověděl, co to vlastně je. Láska je pevnost, ještě nedobytá. V každém případě nebýt věrnosti, lásky a žárlivosti a podobných vlastností, neměli by básníci a spisovatelé o čem psát.“
Arnošt Lustig dělil sex na tři druhy: 1) zvířecí jako páření psů na ulici, 2) sport nebo kamarádství, 3) spojení dvou lidí z lásky (např. Hemingway v románu Komu zvoní hrana k sobě tiskne Španělku Marii a má dojem, že se při tom chvěje zem.)
A láska hrdiny zněžňuje a vyvolává pocity, kdy zamilovaný vidí v tom druhém to dobré, lepší. „Láska je porozumění, odpuštění, ale rovněž štěstí, soulad. To božské.“
Anna Dostálová



Chalíl Gibrán: Prorok































Ahoj Dano,
Díky za lekci. Posílám upravený pokus o cihlu s "trapnou esencí" s názvem Lehký závan úspěchu. Pokud jde o psaní o lásce a milování, poznamenala jsem si:
Pohled - slovo - dotek - objetí - božské (splynutí)
Milostné scény by měly být odůvodnitelné - aby bylo jasné, proč se v textu vyskytují. Obvykle jsou více o citech a emocích (výměně emocí), než o gymnastice. Zařadit je lze dle "kategorií lásky" (zvířecí, přátelská, výjimečné spojení dvou lidí)
Výměna emocí - úprava dynamiky střídáním popisu / vyprávění a dialogu; osvědčená technika je "trojčlenka" - použití popisu s užitím kombinace tří smyslů (např. čich, chuť, hmat vs. zrak, sluch, čich vs. chuť, sluch, hmat atd.).



Ahoj Dano, 
v příloze posílám upravené texty a milostnou povídku, kterou jsem napsala dnes večer. Musela jsem to udělat hned, dokud jsem byla ve společné energii z kurzu, možná bych později těžko hledala odvahu. 



Co jsem se naučila 15. dubna: 
1) příběh je páteř a žebra jsou epizody.
2) sexuální scéna není emoce, ale popis (popisem, akcí, dialogem - ideálně střídat) - info k tomu (podobný jako jak psát dialog)
3) trojčlenka (to jsem měla docela radost, protože jsem to vlastně zahrnula už do toho svého příběhu)
4) moje erotický příběhy jsou intelektuální a hlídaný a naivní - to určitě, vim o tom, ale první...
5) měla bych si k tomu dát panáka - to taky určitě. Nejsi rozhodně první, kdo mi to říká :D
6) když se nad něčím zamyslím a dám tomu čas, tak to dopadne docela dobře, i když mi to není úplně blízký.
7) některý stereotypy a klišé fungují.
8) všichni dělaj chyby.
9) napsat Šímovi půl hodiny před příští lekcí, ať se nají (haha, vtip).
Anna Dostálová





















































Poznatky k logistice on-line kurzů:
1. Mějte zapnutou kameru, abychom se vzájemně viděli, ale když nemluvíte, vypínejte si mikrofon, neboť někdy se zvuk vazbí.
2. Hlídejte rušivé zvuky z domácnosti - těžko se pátrá, od koho nechtěný hlasitý doprovod pochází a někdy to opravdu hodně ruší.
3. Prosím v rámci respektu k ostatním účastníkům kurzu: když jíte, vypněte si nejen zvuk, ale hlavně kameru, stejně jako když mluvíte s jinými členy domácnosti, protože gestikulování na monitoru odvádí pozornost. 
4. Nakukování a mávání rodinných příslušníků na obrazovce je milé až roztomilé...
5. Dostanete-li zadaný referát na příští lekci, udělejte ho, nebo se včas omluvte, abych stihla zajistit náhradu.
Děkuji všem za pochopení
Dana Emingerová



Sexu se mnozí začínající autoři velmi ostýchají psát. A skutečně, toto téma, které je v podstatě každodenní součástí našich životů, není snadné. Ale protože každodenní součástí opravdu je, nemůžeme se erotice ani v literatuře vyhnout. Můžeme to však zvládnout s grácií i vtipem. Hodně pomáhají metafory. Uvědomujete si třeba, že jednou z nejerotičtějších písní, kde se naprosto jasně mluví o lehkovážné sexuální rychlovce, je nádherná moravská lidová Když jsem šel z Hradišťa?
Jak psát milostné scény, učil rád Arnošt Lustig. 
„Často jsme si vyměňovali pohledy ženy a muže na intimní věci, které jsem neprobírala nikdy s nikým jiným,“ přiznává v knize Živel Lustig Dana Emingerová:
Chystali jsme spolu knihu a pracovali na ní v kavárně hotelu Union. Jednou si Arnošt nechal donést bramboračku s hříbky. Když bylo jídlo na stole, ponořil do talíře lžíci a ztišil hlas, aby nás okolní hosté neslyšeli: „Víš, musím do jedné povídky napsat, jak to ženám chutná...“
Bylo zřejmé, že houby v polévce tím určitě nemyslí. Cítila jsem, jak rudnu, zatímco Arnošt mi svěřoval, co pro chlapa představuje vůně a chuť ženy. A že by to potřeboval vědět i naopak.

„Je to sladký, slaný nebo hořký?“
„Asi podle toho, jestli sníš večer slanečky nebo jahodové knedlíky,“ snažila jsem se.
„Víš, jednou jsem to ochutnal a bylo to pěkně hnusný.“
„Když miluješ, takhle nepřemýšlíš.“
„K čemu bys to přiblížila?“
„Barvou snad k perleti.“
„Jakoby to drhlo na jazyku. Dá se ta chuť s něčím srovnat?“
„Se smetanou, zeleným banánem...“
„Pocem, ty seš potvora.“
„Dužina nezralého banánu taky drhne na jazyku, je trochu hořká jako čaj. Ale jinak se to k ničemu přirovnat nedá. Prostě tam napiš, že to má chuť milovaného muže.“
„Díky,“ radoval se. „Přesně tohle tam napíšu.“

Povídka Arnošta Lustiga pro Magazín Dnes, 12. srpna 2010:
Jednou se mě zeptal, jak to chutná. Řekla jsem, že jsem ochutnala jen jeho. Byl v něm celý svět chutí a příchutí, jako je možná celý svět v jednom člověku. Chutnal mi nejčastěji jako oblaka. Jako hodiny před tím, než se spustí déšť. Hustý, silný a přece měkký. Někdy mi chutnal jako zperlený, zpěněný čaj, když se přelije z koflíku do koflíku anebo z konvice. Jako by člověk ochutnal perly v tekuté podobě. Mírně nahořklé, maličko jako vybraná smetana, ale nepopsatelně krásné.


Jednu z nejkrásnějších milostných scén zachytil Ernest Hemingway. V románu Komu zvoní hrana k sobě tiskne hrdina Robert Jordan Španělku Marii a má dojem, že se chvěje zem. 

Potom zavoněl poválený vřes, ohnutá stébla pod její hlavou škrábala, slunce jasně svítilo na zavřené oči a on do smrti nezapomene na křivku jejího hrdla a na její hlavu vtisknutou do kořínků vřesu, na její rty, které se drobounce samy od sebe pohybovaly, a na třepotající se řasy očí pevně zavřených před sluncem a před vším; pro ni bylo všechno rudé, oranžové a zlatavě rudé, protože jí slunce dopadalo na zavřené oči, všechno mělo onu barvu, všechno, co je naplňovalo, co přijímala i co dávala, všechno mělo onu barvu, všechno mělo barvu té slepoty. Pro něho to byl temný průchod, který nevede nikam, pak znovu nikam, pak zase nikam, ještě jednou nikam, pořád nikdy nikam, lokty těžce spočívají na zemi a pořád to nikam, tmavé, věčné, nekonečné nikam, ustavičné, neustálé, nevědomé nikam, znova a zas a zas to nikam, a už trýznivé a znovu opakované nikam, nesnesitelné znovu a znovu a znovu stupňované nikam, které najednou v horké, vítězné vlně zmizelo, čas se úplně zastavil a najednou tam byli oba, v tom zastaveném čase, a on ucítil, jak země pod nimi zmizela a je pryč. Potom ležel na boku s hlavou zabořenou do vřesu, cítil vůni vřesu, vůni jeho kořínků, vůni země, vřesem pronikalo slunce, vřes ho škrábal do nahých ramenou a do boků a dívka ležela proti němu s očima ještě stále zavřenýma, ale pak je otevřela, usmála se na něho a on řekl velmi unaveně, jakoby z velké dálky, ale přátelsky: 

Se třetí ženou, válečnou zpravodajkou Marthou
Gellhornovou, 
měl Ernest zážitky ze španělské války
„Jsi králíček.“ 
A ona se usmála a docela zblízka řekla: „Ty jsi můj Inglés.“
„Já nejsem žádný Inglés,“ odpověděl lenivě.
„Ale ano, jsi,“ řekla. „Pro mě jsi můj Inglés,“ a natáhla ruce, vzala ho za uši a políbila ho na čelo.
„Tu máš,“ řekla. „Co tomu říkáš? Už tě líbám líp?“
Potom šli spolu kolem potoka a on řekl: „Já tě miluju, Maria, jsi tak půvabná, tak ohromná a tak krásná, že když jsem s tebou a miluju se s tebou, mám pocit, že bych nejradši umřel.“
„Ach,“ odpověděla. „Já pokaždé umřu. Ty ne?“
„Ne. Ale skoro. Ale cítila jsi, jak se pohnula země?“
„Ano. Když jsem umírala. Obejmi mě, prosím tě.“
„Ne. Držím tě za ruku. To mi stačí.“
Podíval se na ni, pak přes louku, kde lovil krahujec, a na hory, nad nimiž plynula veliká odpolední oblaka.
„A s jinými nemáš ten pocit?“ otázala se ho Maria; vedli se za ruce.
„Ne. Opravdu ne.“
„Užs jich miloval mnoho.“
„Několik. Ale ne tak jako tebe.“
„Ale takové to nebylo? Opravdu ne?“
„Bylo to pěkné, ale takové to nebylo.“
„A pak se pohnula země. Předtím se nikdy země nepohnula?“
„Ne. Nikdy. Opravdu.“



Paní Hemingwayová
Zcela upřímně: ta vyzdvihovaná Hemingwayova milostná scéna mě vůbec neoslovila, ani nebavila. Asi je to tím, že dneska už se píše úplně jinak. Naopak bych ale chtěla doporučit knihu, kterou jsem právě dočetla. 
Příběh, který vypráví Naomi Woodová, má čtyři části utkané ze skutečných milostných dopisů, deníků i telegramů... z výbušných milostných trojúhelníků, na nichž ztroskotalo každé Ernestovo manželství. Každá žena bojovala o jeho srdce a místo v jeho posteli s milenkou, každý vztah sklouzl vždy od něžnosti ke zradě. Každá paní Hemingwayová věřila, že právě jejich láska bude trvat věčně. A každá z nich se hluboce mýlila. Mistrně napsaná kniha, nabitá fakty, ale současně se vznášející na vlnách fantazie, vás vtáhne přímo do vášnivého víru jejich životů.
Čtyři ženy, čtyři manželky Ernesta Hemingwaye: Hadley, Pauline zvaná Fife, Martha a Mary. Žhavé Antibes, bohémská Paříž, Londýn, Amerika, Kuba... všude tam se odehrávaly jejich lásky, vzplanutí, sňatky, nevěry a rozchody, propletené osudy kvarteta nevšedních žen, které miloval a posléze zase ztrácel světoznámý lamač srdcí a velký spisovatel.
Milada



Ilustrace: Martin Šugár, Fakulta designu a umění v Plzni
Co jsem si zapamatoval z hodiny 8. dubna: Že stejný text může působit na každého čtenáře zcela odlišně. 
Genderová nevyváženost 😊 
Vytvořit skvělou postavu mohu díky smíchání třeba třech zcela odlišných charakterů. 
Shitátor neboli shit detektor 😊 aplikace nutná 😊 
Jinak Nataša byla moc milá. 😊
Těším se na čtvrtek.
Marek Greger 

Hemingway měl zásadu, kterou nazýval "shit detektor", překlad by zněl - s odpuštěním - něco jako sračkoměr. A s tímto "shit detektorem" měřil každou řádku a každý odstavec, a to, co neprošlo, vyškrtl. 
Často o něm říkali: 
"Ten člověk spíš naznačuje, než říká. A spíš říká stručně než dlouze." 
Ale on to napřed říkal dlouze! 
Třeba jeho skvělý román I slunce vychází (Fiesta). Tak z toho vyškrtal s pomocí redaktora asi 66 % . Ale zůstalo 34 % z originálního textu a ten vypadá dobře... 
(Rozhovor s Arnoštem Lustigem - cca od 17. minuty, Antikvariát Břetislava Rychlíka 17.6. 1992, 




Shit detector – fakt ho potřebujeme, opakujeme se, jsme přespříliš textoví
Čtení reportu někým, kdo s ním nemá nic společného může být velmi přínosné
Je třeba se rozhodnout, jestli moje slidy mají být samovysvětlovací, nebo ne a pak jet v té lince celou dobu konzistentně
Word vs ppt – ve wordu jsme jasní, v PPT máme flinty na zdi a ztrácíme linku
Dana si dodělá LinkedIn profil 😊
Vlad



Zkontrolovat si text Šitmetrem.
Když máme hlavní dějovou linku, tak jí musíme udržet a nevstupovat do ní s jinými informacemi.
Vykládat summary od konce. Jako v článku – mám se v perexu dozvědět, proč to mám chtít číst.
Mám dodat implikace a nenechat klienta ležet v blátě.
Jirka T.



Kouzlo psaní knih
Shrnutí není zmenšeninou zprávy. Mám začít tím, jak se Karkulce daří dneska. Co se jí dělo, když courala lesem, bude v těle zprávy.
Když píšu summary, mám si v prvním kroku revidovat základní otázku, na kterou odpovídám. Fakticky mám objectives a možná i hlavní otázku, ale tu může být vhodné reformulovat na základě “posunu v porozumění”, ke kterému dojde při analýze a psaní zprávy.
Summary má říkat, jak má klient udělat věci lépe, stejně elegantně jako to, co klient podělal.
Možná by bylo dokonce lepší, kdyby informace o tom, jak dělat věci lépe byla podána ještě elegantněji, než to, která ukazuje, co se nepovedlo.
Metoda insight, benefit a RTB = connect before you sell a platí nejen pro koncepty, ale i pro prodejní prezentace.
Lipánek



Úterní aprílový kurz, 13. dubna 2021










Co jsem si dnes odnesl 13. dubna:
I Hemingway zahodil 2/3 napsaného textu. Jsi snad lepší než on?
Epizody musí sloužit příběhu, jinak tam nemají být.
Jak přepsat srozumitelný souvislý text do ppt formátu?
Musím vědět, pro koho to píšu a co očekává/potřebuje.
Otázky z briefu a logika výzkumu jsou pomůcky, ale klíčové je odvyprávět příběh, aby dával smysl – podle toho se určuje pořadí.
Petr V.



Pokud něco nabízím, pak mám začít tím, proč to ten člověk potřebuje, proč by si to měl koupit a pak teprve prodávat své dovednosti a CV
Závěry by mohly začínat od zásadního výsledku a pak teprve sdělovat procesní detaily
Pokud mám pro klienta řešení, mohlo by být hned v úvodu a nebo na výrazném místě, aby bylo jasné, že ho má
Přemýšlet nad reportem víc logikou kapitol a řešit, zdali nemám v jednotlivých kapitolách zaplevelující detaily, které jsou k ničemu
Mít při psaní reportu na mysli, co píšu a co tím chci sdělit, celý příběh, jako když píšu příběh do wordu a ne do slidu.
Eliška N.



Shitdetektor: skrtat, skrtat, skrtat
Když nemame cas na ulezeni textu (odstup), vytvoříme si odstup tim, ze dame precist kolegovi
Příklad Daniny prezentace: uvádět, co nabízím, proč to někdo potřebuje, potom až říkat, kdo jsem a proč se na to hodím
Potrebujeme mit na slidech pribeh, implikace a reseni, nejen popis
Pozor na opakování informací na slidu a překlepy
Aleš V.



Z hlediska reportu a prezentace je strašně důležité, pro koho a za jakým účelem to píšu – na jaký styl reportů je klient zvyklý, jaký styl mu (jeho kolegům) pomůže, jaká má být míra detailu.
Na Danině prezentaci se vyjevilo, jak moc je důležité začít hlavním sdělením, které příjemce umí rozpoznat jako přidanou hodnotu (v S5 je to začátek prezentace se shrnutím „jak to dopadlo“)
Informace „o nás“ jsou hodně důležité na navázání vztahu s klientem, ale nemají přebíjet informace o tom, co nabízíme (asi se týká hlavně proposalů, výběrových řízení)
Word je formát na strukturované psaní (čehokoli), ppt k tomu přidává ještě vizuální stránku věci a na tom se dost často zasekneme (ztratíme informace, komplikujeme). Je potřeba si na to dát pozor.
Lucie Ž.



Na kurzu jsem byla poprvé. Díky, moc se mi to líbí.
Trochu jsem se ve Vašá prezentaci začetla, protože jsem Vás předtím neznala - pouze z doslechu hlavně od Vlada, když vypráví své příběhy...
Co jsem si odnesla z kurzu:
Setkání s vámi…moc příjemné a věřím, že to bude pro mě přínosné, zvlášť, když jsem poslední roky převážně jen moderovala
Dobré si celý report nebo prezentaci přečíst důkladně znovu, aby nebyly překlepy
Když něco napíšu, tak to neznamená, že to nutně musí být srozumitelné pro ostatní
Že je důležité pochopit zadání
V rámci jednoho slidu se vyvarovat opakování stejných nebo podobných tvrzení
Pro prezentaci kurzu bych chtěla vědět, kdo je lektor, co nabízí a reference
Jana D.



Co jsem si odnesl z dneška (bylo to pro mě velmi přínosné):
Hlavní dějová linka a epizody: hlavní dějová linka je páteř příběhu, epizody jsou žebra. Měj na paměti, co je co. Když si to přeložím do světa PowerPointu, tak každý slide je tak trochu obratlem a někdy i žebrem.
Struktura textu: úvod, stať, závěr + PROČ TO PÍŠU (ZÁMĚR, CÍL, KTERÝ SLEDUJI)!
Shit detector: vše v textu má mít svůj smysl a význam, pokud ne, pryč s tím. Visí-li v divadelní hře flinta na zdi, má se z ní vystřelit nebo mít jinou roli, protože jinak může text přetěžovat / zaplevelovat.
Dej si odstup od vlastního textu anebo řekni někomu, aby jej přečetl.
Jan M.



Pět věcí, které jsem se naučil:
Příběh/hlavní děj vs. detaily – sdělit, jak příběh dopadl aneb rovnováha mezi celkem a detaily
Prezentování informací: proč to dělám, pro jakého čtenáře/posluchače je to relevantní, na koho mířím
„Shit detection“: být schopen škrtat, co je nadbytečné – vyžaduje to odstup a čas
Častá chyba v reportech: opakování informací (ve snaze být trefný a přesný)
Rozdíl v psaní ve WORDU a POWER POINTU: textová informace v kontinuitní podobě vs. textově-vizuální „nasekaná“ struktura slidů v PP (diskontinuita: nakrájená kolečka salámu )
Martin R.



Začít report otvírákem, tj. tím nejdůležitějším sdělením a „nerozkecat to“
Strukturovat nejen celý report, ale i každý slide
Neustále při psaní myslet na to, pro koho to píšeme
Mít v hlavě hlavní myšlenku, co chceme říct
Při prezentacích být na slidech velmi struční
Nina Z.



Vědět, co chci sdělit a při psaní to mít pořád na mysli
Myslet na to, pro koho to píšu a co je pro něj užitečné
Strukturovat text do srozumitelných celků
Klára P.


Dlouhodobý kurz 2021 na Jitsi Meet
Co jsem si odnesla  z kurzu:
1/ Připomněla jsem si strukturu textu: úvod, prostředek, závěr + proč to píšu
2/ Neztratit kvůli powerpointu příběh a podstatné informace (a možná si i udělat nejdřív word a zachytit si to na bílý papír)
3/ Ve shrnutí napsat jednoduše v krátkých větách výsledky (Karkulka přežila, vdala se a je spokojená).
4/ Zkusit psát shrnutí čerstvýma očima (zapomenout na report, ale naopak si připomenout klienta a jeho otázky / důvody, proč nám výzkum zadával a na ty mu srozumitelně odpovědět/.
5/ Dobrý pocit/radost z opětovného setkání a možnosti si povídat s Danou a ostatními kolegy
Katka N.



Aristoteles říká, že dobrá tragédie musí být:
• svou stavbou složitá
• má budit bázeň a soucit
• není možné, aby pouze ctnostní muži upadali ze štěstí v neštěstí nebo špatní muži z neštěstí do štěstí
• je tedy potřeba psát o někom, kdo je uprostřed – někdo, kdo je podoben nám samým – kdo nevyniká ani ctností či spravedlností, ani špatností a nešlechetností
• příklad Oidipus – upadá ze štěstí v neštěstí ale ne pro špatnost, ale pro vinu



Milá Danuško. 
v únoru jsem se zúčastnila literární soutěže, kterou pořádalo Centrum Elpida v Praze. Téma bylo "Odchod blízkého člověka". A dnes mi přišla odpověď:
"Dostali jsme celkem 44 skvělých příspěvků. Většina textů byla natolik působivých, že jsme upustili od původního plánu udělit 1. až 3. cenu. Místo toho jsme vytvořili skupiny autorů s bodovým ohodnocením 1–10, přičemž celá polovina autorů dosáhla alespoň 8 bodů. S radostí Vám oznamujeme, že Váš příspěvek obdržel 10 bodů."
Mám radost a musím se o ni podělit. Měj se moc pěkně.
Hana Kavalová



Ilustrace: Lucie Košinová, Fakulta designu a umění v Plzni





























Posílám bajku O KOSTI V KRKU z minulé středy. Přidala jsem i ilustraci, kterou jsem vytvořila v rámci procvičování.
Lucie Košinová, Fakulta designu a umění v Plzni



Metafikce a dekonstrukce
Znáte, když se díváte na film nebo čtete knihu a najednou sezačne dávat další film ve filmu nebo čtete o spisovateli, co píše román? Tohle je zjednodušeně metafikce.
A dekonstrukce je, když spisovatel popře to, co zrovna napsal.
Julie Schillingová


Ilustrace: Lenka Hájková

I text může mít duši
Začátek, prostředek a konec jsou tři klíčové body, které se nedějí jen v životě, kde se člověk narodí, žije a pak umře. Jsou také v literatuře. 
Každé dílo, co napíšeme, by mělo mít svou strukturu a harmonii. Struktura je právě ten začátek, prostředek a konec. A harmonie je, jak na sebe ta právě navazuje.
To, že příběhy mají být pro ostatní poutavé, už víme. Ale když napíšete poutavě třicetistránkový začátek, jak se někam jede nebo jaké bylo počasí... a prostředek s koncem pak shrnete ve čtyřech větách, tak tím čtenáře akorát připoutáte, než aby se bavil. Proto je v struktuře harmonie velmi důležitá a její pravidla by se v rámci možností měla dodržovat.
Možná si říkáte, že pravidla jsou tady přece od toho, aby se porušovala. To máte asi pravdu, ale v literatuře si může dovolit být rebelem pouze člověk, který ta pravidla opravdu zná. Pokud budete porušovat pravidla, bez toho, aniž byste je znali, tak vlastně ani nevíte, co děláte. Jen se v tom tak bezmocně plácáte a ve výsledku to jde opravdu poznat.
Hemingway říká, že když vdechnete do příběhu duši, tak máte vyhráno. Na začátku budete mít trochu mlhu, ale na konci byste měli mít jasno. Prostě musíte vědět, o čem píšete.
John Gardner
Lenka Hájková

Cvičení je pro spisovatele – stejně jako pro pianistu – podstatou všeho. I když literární fušér může výjimečně napsat dobrou povídku, skutečný spisovatel potřebuje – stejně jako pianista – dokonale zvládnutou techniku.
(John Gardner, The Art of Fiction)




• Není možné klást pouze události jednu po druhé – musí být propojené, vycházet jedna z druhé – pak je to pro čtenáře zajímavé – on sám musí dojít k nějakému poznání, nemůžeme mu vše podávat na zlatém talíři
• Nejlepší je, když sám čtenář čte tzv. mezi řádky – hledá skryté poselství autora
• Psát instinktivně, ale kontrolovat to rozumem
• Neopisovat pouze svůj život – používat literární pravdu
• Nemoralizovat, neškatulkovat, nenálepkovat – to už musí najít čtenář v podtextu



Psát umí ve firmě každý. Ale jen málokdo dokáže v textu výstižně, srozumitelně a úsporně předat to podstatné. Kurzy jasné a srozumitelné komunikace pomáhají manažerům a jejich týmům ve firmách, správním radám, vědcům, novinářům, studentům i budoucím literárním tvůrcům odvykládat a doručit v textu to, co je důležité. Svým dopadem přispívají: k řízení a budování firemní kultury, ke zvyšování úrovně veřejných i interních prezentací i k jednoduššímu řešení i těch nejsložitějších problémů Čerpají z desítek let autorských, novinářských, editorských a školiteských zkušeností Dany Emingerové. Spisovatelky. Šéfredaktorky. Vysokoškolské pedagožky a školitelky.
Jan 



Písemný projev je vizitkou každé firmy. Když jako čtenář otevřete novou knihu a začnete číst první stranu, můžete získat pocit že tak zajímavou věc dokážete přečíst jedním dechem. 
V opačném případě knihu zklamaně odložíte, protože první strana vás nezaujala. Tak velký rozdíl může být mezi skvělým a špatným textem. 
Podobné principy se odehrávají ve firemní komunikaci. Ať už píšete e-maily, zprávy, reporty Vašim klientům nebo kolegům v týmu, potřebujete, aby jim věnovali pozornost a byly pro ně jednoduché/nenáročné na přečtení a správné porozumění. 
Dobře napsanými texty lze nejen účinně předcházet mnoha komunikačním problémům, ale i posilovat vztahy a vzájemné porozumění mezi vámi a klienty.
Kateřina 



Kouzlo psaní knih
Beletrie je jako sen, co by měl plynout od obrazu k obrazu, kde všemu věříme díky vykresleným detailům. Je chyba když se to začne rozostřovat nebo nedejbože čtenář přestane dávat pozor.
Je důležité vyzařovat důvěryhodnost pomocí popsaných detailů, i kdyby to byla pohádka nebo fikce. Hlavní je, že čtenář tomu uvěří.
Je dobrý být poetický, jak popisujeme scénu hlavně, ať se drží souvislostí.
Představte si to jako film kdy obrazy a scény na sebe navazují a není nic na rozptýlení.
Jak vidíme detail, co postupně jde na celek a ukazuje, co se stane dál náznaky.
To neznamená, že se pravidla beletrie nedají porušit a udělat něco nového.
A jak jsme řekla je jedno, jestli je to fikce, nebo něco podle reality. Jestli popisujete tetičku či mluvící strom hlavní je tomu uvěřit. Že si v hlavě řekneme: jo, tohle dává smysl pro strom, aby si myslel.
Spisovatel se totiž ve všech případech snaží přesvědčit čtenáře, že načrtnuté děje se opravdu staly či mohli stát. Anebo naopak se snaží přitáhnout čtenáře absurdností nepravděpodobného.
Spisovatel prostě chce, aby jim to čtenář zbaštil a i skeptici vypnuli mozek. Aby tomu prostě uvěřili.
Je jedno co píšete, jde o to, jak vykreslíte scény, aby tomu čtenář věřil, aby chování postav a jejich dialog dávala smysl. Aby v tom byla logika, proč se postavy změní v chování. Důvěryhodnost vychází ze skutečných důkazů. Jména postav ulic či měst by mělo být uvěřitelné. Ale nejde jen o realistická jména, ale i o tom jak ukážeme například, jak ulice žije, jak to tam vypadá, jak se tam lidi chovají. Ukázat obrazy života.
Uvěřitelnost věty a dialogu jsou kameny beletrie.
Julie Schillingová



Dlouhodobý kurz 8. dubna 2021 na Jitsi Meet



















Milá Dani,
moc děkuji za krásný zážitek. Setkání mě potěšilo, povzbudilo, ráda jsem Vás všechny viděla. Kritiku ke své povídce jsem brala sportovně. Spíš jsem si říkala, proč zrovna kolegu neoslovila, když pak v podstatě přečetl velmi podobně laděnou zpověď. Ale myslím, že u něj i u další spolužačky to vyvolalo možná něco, čeho se oba bojí a co je stále deptá, přestože tvrdí opak. 
Tak to u psaní je. Vždycky se najde někdo, u koho text vyvolá extrémně odlišnou reakci. Já jsem moc ráda, že se povídka líbila Nataše i Tobě. Však už na kurzy chodím tři a půl roku - kdybych se ani trochu nezlepšila, to by byla ostuda. Takhle jsem spokojená, že mě paní učitelka chválí.
Zuza 



Foto: Alan Pajer
Ahoj Dano,
moc děkuji za včerejší lekci. Byl jsem moc rád i rád za kritiku své knihy. Trochu mě děsí, že Hamingway přepisoval Sbohem, armádo celkem 66x, jestli si dobře pamatuji 😊 Ale taky si uvědomuji, že jsem u hrubé stavby, a tudíž daleko od nahazování omítky. O štukování a malování nemluvě. Pokusím se vždy každou kapitolu knihy před čtením ještě nejdříve upravit… Je to skvělá zpětná vazba. V současné době to čte asi pět mých přátel, tak sbírám zpětnou vazbu i od nich.
Světlo je vidět jen ve tmě (tím nechci nikoho urazit) a jakmile se dostane do svitu jiné záře, splyne a zanikne 😊. Ale jak říkám, nic jiného jsem nečekal. Líbí se mi konstruktivnější kritika i to, že příspěvky jsou o trochu jinde. Rozpaky jsem tam sice pocítil, ale nepřísluší mi nikoho soudit. I já jsem nemusel být leckomu po chuti 😃.
Marek



Milá Dano,
už mě ten virus pěkně štve. Není nad "živé pokecání". Jsem ale samozřejmě ráda, že se kurs zvládá i takto. Nataša je výborná, to víme všichni a byla to plnohodnotná lekce, i když tvoje přítomnost byla milá a hlavně tvoje postřehy jsou opravdu důležité. Je na nich vidět "tvé bystré oko, tedy spíš slyšet" tvá léta praxe a zkušeností. 
Nataša má ale jedničku a nemusíš se bát, že by nemohla zaskočit, když budeš mít něco důležitého. I její úkoly jsou nápadité, ačkoliv nám občas zamotá hlavu, ale dělám to s chutí. Jako ten včera, kdy jsme měli dopsat příběh za první větu:  S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml… 
Můj zážitek, který jsem na toto téma napsala, je z Řecka z Meteory, tak jsem to použila. Už jsem toho zažila opravdu dost a není pro mne problém navázat na jakoukoliv větu. Sice to bylo krátké, ale udivuje mně, jak mohli ostatní toho napsat tolik, zvláště Marek.
Moc se mi v této souvislosti líbila tvá poznámka o Reinholdovi Messnerovi a kiosku s lidmi dopraveném vrtulníkem na skálu pod Matterhornem, to je fakt úžasné. 


Ahoj Dano a Šímo,
ani jsem se včera nestihla pochlubit, že si jednu moji povídku "Cizí jazyky" vybrala Kateřina Bezecná k uveřejnění na jejich stránkách. Jestli ji budou překládat do nějakého jiného jazyka nevím, to mi možná ještě odpoví. Mám z toho radost. 
😀
Zdena Součková



Níže posílám referát a dnešní práci v hodině. Na příště napíšu zase něco o dětech nebo do své knížky. Dnešní lekce se mi líbila. Já se nejvíc naučím tím, že rozebíráme texty a dáváme si zpětnou vazbu. Nataša to vede stejně jako Dana - už je v tom zajetý systém, který funguje a vyhovuje mi.
Zuzana Kratochvílová

INSTIKT, CIT A ROZUM - referát
- nejlepší pro autora je, když jeho postavy začnou jednat samy za sebe – když třeba jako autoři chceme napsat ANO, ale naše postava řekne NE a my zjistíme, že je to tak lepší
- nejde tedy pouze o opisování života, ale o oživování našich postav - vnímání našeho instinktu – nepsat pouze rozumem
- Hemingway tvrdil, že o svých hrdinech musíme vědět 10x víc, než napíšeme
- Dostojevskij radil, že zajímavou postavu vytvoříme tak, pokud spojíme 3 zcela odlišné charaktery
- Tolstoj psal přesně podle svých příbuzných, ale měnil jejich jména a vlastnosti mužů dával ženám a různě to střídal, až s ním nikdo v rodině nemluvil – a přesto je jeho dílo obdivované několik generací a nikoho nezajímá, koho tím v rodině popudil nebo ne
Arnošt Lustig říká, že v literatuře můžeme použít absolutně všechno. Všechno, co nám slouží: krásný, hnusný, dobrý, špatný.
Při rozhodování nám pomáhají 3 věci: intuice, cit a rozum. S nimi tvoříme příběh. Jsme svobodní a můžeme napsat to či ono, záleží pouze na nás.Píšeme instinktem, ale kontrolujeme to rozumem – ten nám napoví, co se dá zlepšit. A když si text přečteme třeba po třicáté a pořád se nám líbí, tak je to známka toho, že je dobrý.
Nesmíme být pouze papoušky našich životů, ale psát literární pravdu, která je víc než pravda! Neopakovat to, co už bylo několikrát řečeno, ale podívat se na věc jinak, jiným úhlem pohledu. Čtenáři mají rádi, když se autor dívá na věc jinak než všichni do té doby – když něco obrátíme naruby.
Příběh totiž nesmí být černobílý, protože ani život není černobílý. A nikdo z nás není dokonalý a chybovat je lidské – a to je dobré psaní – žádný hrdina není pouze kladný nebo pouze záporný, protože i život je pestrý a barevný.



KOUZLO PSANÍ KNIH





















Milovníkům české kinematografie, kteří si našli oblibu ve sledování trampot neobyčejně obyčejné a stejně tak obyčejně neobyčejné rodiny Homolkových, přistane na paměti titulek jako rada, jíž se snaží poučit muž starající se o zábavu všech hotelových rekreantů svého nástupce, a tak mu právě touto větou vysvětluje základní princip nejen zábavy, ale obecného postoje k životu s odhalením jeho největšího životního moudra – všechno je jinak!

Tím jsme se plynule dostali hned k prvnímu pravidlu psaní – stručnosti. Respektive k jejímu porušení. Úvodní souvětí má snad jen snahu poukázat na fakt, že se mohou dít věci proti svým pravidlům, pokud jsou funkční. Nám všem dobře známý umělec Bohumil Hrabal byl králem souvětí a stanul tak na piedestalu, pod kterým tekla souvětí tak dlouhá jako Nil od svého pramene až k deltě.
Budeme-li se záměrně držet zmíněné metafory, pak úplně stejně můžeme zmínit literární cihly, jimiž takovým potůčkům, řekám a veletokům stavíme hráz, jez a plavební komory. To vše za jediným účelem. Upravit tok řeky tak, aby její proud poslouchal svého autora a čtenář se následně spokojeně plavil na voru a my ho neutopili v peřejích dramatu nebo na poklidné hladině nudy.

Psaní je jediným místem, kde si spisovatel, může zahrát na Boha. Tu nechá slova plynout jen tak, tam zase nahlíží vznikajícímu meandru. Jinde nechá krátký jez načeřit rytmus příběhu jež může o pár souvětí dál ukotvit v plavební komoře a nechat děj vyplout na pozměněné úrovni.
Víme, že obecně existují pravidla, jak stavět příběh. Učí nás naslouchat požadavkům čtenáře, kterým chceme vždy vyhovět. Oproti tomu nás však ta stejná pravidla učí, že si lze postavit zeď a vzepřeně říct, že teď tomu všemu bude úplně jinak. Nikdy ale po vodě nesmíme chtít, aby vodopád padal vzhůru, pokud zrovna nepíšeme sci-fi, nebo aby křivě postavená zeď z literárních cihel držela proti zákonům fyziky.
Míchat tvárnice a cihly, ale i luxfery pro prosvětlení příběhu, lze jen tam, kde je potřeba zalepit díru. Je ale lepší takovou díru vůbec nehloubit, abychom ji nemuseli zaplácnout něčím, po čem nejde přejít nohou, natož okem čtenáře.
Je skvělé, když se nám příběh rodí pod rukama a někde necháme věci volně plynout pod prsty na klávesnici. Přesto je ale pořád dobré mít neustále na mysli, co stavíme. Začít stavět srub a na konci po něm chtít, aby z něj byl panelák, to prostě nebude fungovat. Je dobré mít tedy neustále na paměti, co je mým záměrem, kam směřuji.
Pokud chci svému čtenáři dopřát, aby se z některého lidského činu poblil, s chutí se pusťme do toho. Vlastně klidně i s nechutí. Nebo stačí jen myslet na jeho žaludek, ze kterého můžeme udělat ten plovoucí. Záměrem je, neustále myslet na cíl. Na opravdový význam slov a ten nezaměňovat, protože, krásné není veselé, a hnusné není smutné.
Referát bych rád uzavřel citací postavy jednoho z nejznámějších českých klasiků pana Wericha: „Co je sladké, nemusí být slané.“ Načež mu v pohádce Byl jednou jeden král, Skota odpovídá, že ani to „Co je kyselé, nemusí být sladké.“ Záměrem je tedy poukázat na jednoznačnost takových chutí. Přeci jen, párek s cukrovou vatou je šmakuláda, kterou nechcete ochutnat, tak proč ji cpát čtenáři. Buřt je buřt a cukrová vata je cukrová vata.
A vůbec, s vatou v textu taky opatrně.
Marek Greger



Konstruktivní kritika, která nás může udělat lepším člověkem, je super. Níže je ukázka toho, jak pár vět z kurzu tvůrčího psaní vylepšuje mé psaní, a tím i mé já. (Učili jsme se o rytmu příběhu a zadání bylo NAPSAT NĚCO VESELÉHO, vtipného, co čtenáře rozesměje.) Tak schválně u čeho se pobavíte víc?
Anna Dostálová

Před:
Zimní radovánky
„Koukni sněží, bude sranda a vezmem boby,“ mrkla na malýho bráchu, ať jdou před spaním ještě na chvilku ven. Dali si závod v oblíkání oteplováků, rukavic a čepice. To se mohl přetrhnout, aby vyhrál. Schválně jí se smíchem zahodil čepici přes půl místnosti, aby měl náskok. 
Chtěl po mně pomoct se zapnutím bundy a křičel: 
„Vyhrál, vyhrál.“ 
Už ve dveřích ho pak strčila do závěje před dveřma se zavýsknutím: „\Jako do peřin“. Řehtal se dětským smíchem s jiskřičkama v očích a začal po ní házet sníh. Dveře klaply a já skrz škvírku v přivřeném okně poslouchala dětský klučičí hlas mísící se s dospělým holčičím, jak radostně halekaj: „Koukej jedůůů, naskoč ke mně.“ „Bacha skokánek.“

Po:
Princeznu za ženu?
Jako děti jsme rádi u babičky koukali na pohádky. Dala nám zrovna oběd ve chvíli, kdy končila Pyšná princezna a Miroslav si bral Krasomilu. Děda chtěl sdílet radost z ženské krásy s nějakým chlapem, a tak se obrátil na mého pětiletého bráchu: 
„Vezmeš si taky takovou princeznu za ženu, Pepčo?“ 
Vnuk se ale nedal rušit a s pohledem upřeným na polívku prohlásil: „Až to dojim.“



Seminár 7. dubna 2021:
Dolezite je tvorit rytmus (streidanie smutneho, veseleho, krasneho, hnusneho...),
dobre vykreslenie postav,
detaily pomahaju citatelovi uverit,
prifarbenie veci nie je na skodu,
vediet, co chceme povedat a ako to dopadne
Nina Potočárová



Ještě jednou zdravím, chtěla bych vám poslat tuhle píseň DADDY. Vzpomněla jsem si na ni ve chvíli, kdy jste zmínila ono mrazení v zádech. Navíc jde o skvělý příklad "esence čehosi hnusného". 
Skvělé je to v tom, že tam nic není popsané doslova, ale celá ta nechutná atmosféra je dokonale vyzdvižená vším kolem; zpěvák, který píše texty, mívá dokonalé slovní spojení a obraty (třeba "čím menší se cítí, tím více pláče" mi přijde skvělé). Tak budu moc ráda, když si to pustíte, třeba se vám to zalíbí.
Zuzka Smolová

Zuzko,
díky, DADDY je fakt silná písnička. Můžeme ji příště, kdybys to nechystala pustit ostatním jako dobrou ukázku hnusného. Nebo spíš smutného? Tady je ta hranice velmi tenká... Jako u té ukázky, kterou jsem Vám k hnusnému poslala, tam do poslední chvíle nepochybuješ, o jakou esenci jde... a pak to ta poslední věta rozstřelí...
Dana



Čtvrtý seminář s plzeňskými studenty na katedře komiksu 7. dubna 2021 na Jitsi Meet


















Co jsem se naučila na semináři 7. dubna 2021
1.Jak zachytit a poznat "esenci" daného pocit
2. Porušování pravidel je spíš pro ty, kteří si to mohou dovolit
3. Je dobré vyhnout se zbytečným vycpávkám
4. Anna Karenina byla přepisována sakra hodněkrát
5. Text by měl mít duši
Zuzka Smolová



1. Bajka má by měla mít jen jedno ponaučení, a neodbočovat od děje
2. Pravidla můžeme porušovat, pokud je dobře známe.
3. Hemingway seškrtal 66% svého románu I slunce vychazí  a Sbohem Armádo přepisoval 66x - pro svižnost děje je dobré nepřehlcovat tex
4. Důležitá je vyváženost děje  Začátek, prostředek a konec (neviditelná čast je ponaučení)
5. Pro zvýšení atraktivity děje není na škodu si trochu zapřehánět
Jan Vaněk