Naučili jsme se


Reference:

Co si odnesli z kurzu jeho účastníci



Lektorky Klára, Dana a Nataša

Semináře se pro mne staly tak trochu návykovými. Na každou lekci se těším, i když mívám často smíšené pocity, zda budou mé příspěvky splňovat všechny nároky a uspějí. 
Nejen přístup všech lektorů, ale hlavně fakt, že si mohu vyslechnout vesměs velmi dobré povídky svých "spolužáků" mi dává nové impulzy, abych se sama zdokonalovala. Dost věcí jsem se naučila a mnohé z toho - hlavně ta různá nápaditá zadání a úkoly - s úspěchem využívám při práci se svými mladičkými žáky na ZUŠ. Velku inspirací a výbornou učebnicí je i knížka Kouzlo psaní knih podle Lustiga. Díky.
Jarka Rymešová z Chebu



Všechno je jednou poprvé. Jak jsem se dozvěděla z červencového ZPRAVODAJE, v knížce o rodičích a dětech CO JE TO ČUPÁK budu mít dvě povídky, tak svoje písmenka uvidím poprvé vytištěná v opravdové knize. Děkuju Dano, že nám svými kurzy Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou ukazuješ další a další zákoutí, kam nás může přivést naše vášeň psát. Děkuju všem, kteří mě v mém psaní podporují a přináší jim radost stejně jako mně.
Míša Štěpánka Sedláčková



Ahoj holky,
když na mém prvním dlouhodobém kurzu v Butovicích Nataša v rámci úvodního představování řekla, že chodí na kurzy psaní pořád dokola, protože je to pro ni vlastně droga, nedovedla jsem si tak úplně představit, že bych někdy řekla totéž. A je to tady. Rok se s rokem sešel a jsem závislá taky... Takže ano, mám zájem o pokračování.
Na čem bych chtěla pracovat?
Bavila mě práce na společné knize o rodičích a dětech, protože je to pro mě ze života (byť třeba fiktivního). Ráda budu přispívat do projektu "Člověk naší doby", protože se nemusí jednat jen o sci-fi a vize, kam se naše civilizace řítí. A taky bych se výhledově ráda dopracovala ke své vlastní knize, jejíž směr zatím nechávám uzrát.
Obecně - jak už jsem říkala dříve - netluče mé srdce pro cestopisy, sci-fi a historické věci s přesahem (jako jste tvořili na Loučeni).
Užijte si dovolenou, nebo aspoň sluníčko na zahradě. Hlavně žádné povodně, hurikány a jiná zvěrstva.
Anna Vocelová



Dlouhodobé i víkendové kurzy s DE

Psaní s Danou rozhodně není procházka růžovou literární zahradou! Ale nechci strašit zájemce o kurz, naopak! Za sebe velmi doporučuji vyzkoušet si kurzy na vlastní kůži! A co vás vlastně čeká? Kromě teorie, samozřejmě i praxe. Před ostatními účastníky přečtete svou povídku. Například příběh o vašem dědečkovi. Příběh, který vás stál mnoho bezesných nocí, ale možná, že jste ho jen narychlo upletli během cesty vlakem. S bušícím srdcem čekáte na reakce spolužáků. Zasmějou se? Dojme je to? Co na to řeknou? Možná, že se i zasmějou, možná vás i pochválí, ale pak nastoupí Dana.
A pokud jste už trochu pokročilý student, Dana vezme to vaše dítě, to pracně vypiplané miminko, nad kterým jste proseděli tolik hodin, a začne ho cupovat na kousky. A vy jen sedíte, posloucháte, rudnete a blednete a nestačíte se divit. Nestíháte si ani dělat poznámky a pozorujete, jak z toho vašeho majstrštyku, z té vaší katedrály, zůstává v prachu jen hromada kamení. A chce se vám brečet. 
Ale když se prach usadí a slzy oschnou, něco v té suti se najednou zaleskne. A to pak je ten diamant, o kterém píše Arnošt Lustig, Stephen King a další velcí literáti a učitelé psaní. Diamant, nad kterým se posadíte, uklidníte své rozjitřené emoce, že se s vaším miláčkem tak necitlivě zacházelo, a začnete ho vybrušovat.
Dana Emingerová ve Všechnopárty
A když si přečtete pátou, sedmou či desátou verzi, vidíte a slyšíte, že je to konečně to, co jste vlastně od začátku chtěli sdělit světu. Nebo je to naopak něco úplně jiného, protože to, co jste původně chtěli světu sdělit, byla pěkná ptákovina. Zkrátka, že Dana měla pravdu, když vyškrtala celou úvodní pasáž a z dědečka udělala, kvůli větší věrohodnosti, babičku. Ať tak, či onak, nakopne vás to k dalšímu psaní. A díky Daně začnete psát víc. Protože Dana samozřejmě nejen, že cupuje vaše díla, ale hlavně povzbuzuje k napsání dalších. A bude vás učit, jak na to a vy si budete zase o kousíček víc věřit. Ale hlavně, bude vás to bavit!

Uvažujete o originálním dárku pro své přátele a blízké? Přihlásit se na kurzy Dany Emingerové můžete zde.

Ahoj Dano,
Náplň a forma kurzu mi vyhovuje. Nejvíc se naučím na konkrétních příkladech - přesně jak to děláme teď - rozebírat naše texty, zkoušet s nimi experimentovat (přesouvat odstavce, měnit úhly pohledu nebo ich-formu a er-formu) a k tomu vždycky trocha teorie s úkolem na vyzkoušení. Jsem ráda, že si můžeme vyzkoušet i různé literární formy - reportáž, cestopis, bajka, verš atd.
Zuzka Kratochvílová



Milá Danuško,
moc ráda bych tě požádala, zda-li bys mi mohla napsat pár řádek o mém Blogu. Byla jsi blízko, když se to všechno stalo. Proto myslím, že budeš ten pravý člověk.
Moje knížka se jmenuje PRVNÍ ROK BEZ TEBE. Už má téměř všechny náležitosti, řeším nyní tiskárnu a obálku. Až vyjde, snad už konečně v sobě tuhle tragickou životní kapitolu uzavřu. I když mi Petr chybí, musím jít dál.
Lea Mandíková



Ahoj Dano, 
dohodli jsme se s Wilsonem, že zkusíme během léta psát společnou povídku na pokračování. Pokud nám to půjde, budeme ji zveřejňovat ve skupině. Bylo toho teď na mě hlavně v kanceláři moc, psaní jsem měla jen jako ventil a nedokázala jsem se už moc soustředit na cokoliv dalšího strukturovaného. Přes léto se projdu úkoly, které jsi posílala a budu psát. Pokud psavci nějak rozvinuli nástřel povídky na pokračování, můžeš mi je poslat, zkusila bych nápady zapracovat do povídky, tak aby se případně dalo zase navazovat dál a kdo bude chtít, mohl by se v létě zapojit. Užij si léto, těším se na další potkávání a děkuji za povídky v knížce.
Míša Štěpánka Sedláčková



Milá Danuško,
Jsi životabudič a ani to možná o sobě nevíš. Kdyby Tě poznalo víc lidí, jistě by se spotřeba kávy, pervitinu i kokainu významně snížila. Myslím, že máme podobné životní krédo. 
Není nad to, posílit a podepřít toho druhého. Jsem rád, že mi Tě osud postavil do cesty. 



7. lekce dlouhodobého kurzu pro super-pokročilé s Danou a Natašou 30. června 2022

Milá Dano, 
děkuji za 7. lekci věnovanou i cestopisům, bylo to fajn. A teď co jsem si z výuky odnesla:
- cestopis se liší od povídky
- musí být pravda
- obsahovat základní údaje
- pisatel musí vědět, kdo je cílová skupina a na čem cestopis postavit
- důležitý je titulek i perex
- používat spíš stručné věty, dlouhé věty odrazují
- dělat odstavce
- nepsat jen průvodce, je dobrý osobní komentář
- nepsat svoje hodnocení a nepoužívat slova jako krásná, jedinečná, mimořádná a pod., pisetel simusí tento obrázek udělat sám
- používat jen jeden čas
- dát si pozor na opakující se slova, ale to platí i u ostatních útvarů
- zaměřit se pouze na jeden příběh a nenastavovat to ničím dalším, aby to nemělo několik konců
- pokud se o něčem zmíním, mělo by se to v textu ještě objevit.
Určitě toho bylo ještě víc... teď ještě abych se toho držela. Vím že dělám stále stejné chyby. Jsem nepozorná a nepoučitelná. 
Moc tě zdraví Bohuna

Milá Bohunko,
protože jsem se rozhodla, že tu knihu KAM CESTOVKY NEJEZDÍ prostě musíš napsat a dobře, budu strašně přísná úča a vymyslela jsem pro Tebe dosti šílenou výukovou metodu. Takže:
1. máš zakázáno používat slovo: ZDE (zní velmi úředně)
2. za každé "nálepkové" přídavné jméno jako: NÁDHERNÝ, JEDINEČNÝ, KRÁSNÝ, SKVĚLÝ, VÝBORNÝ, NEPOPSATELNÝ, NEZAPOMENUTELNÝ, DECHBEROUCÍ dostaneš trest v podobě dvou vět, kterými obsahy těchto slov konkrétně vyjádříš a nahradíš. Příklad:
Měli jsme hezkou dovolenou u moře. x Prázdniny jsme strávili na vzdálených ostrovech v Chorvatsku, kde jsou mezi skalami romatické pláže skoro bez lidí, průzračná voda a v moři spousta ryb.
Tož takhle tě budu mořit. 
Vlastně ty sama se budeš mořit: Než svůj cestopis přečteš na kurzu, projedeš ho tímto SHIT-DETEKTOREM, sama se ztrestáš, a tím dosáhneš autorské dokonalosti. 
😃Dana

PS. Užitečné rady pro psaní cestopisů najdeš v učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH na str. 150, 148-9, 163-173 a pak na str. 40.




Co jsem se naučila z cestopisů na 7. lekci:
Musíme vědět, proč to píšeme a přinést nový pohled (nepsat desátého průvodce).
Co napíšeme, musí být pravda - není prostor pro autorskou fikci.
Titulek musí korespondovat s obsahem cestopisu, musí ho vystihovat.
Měli bychom se vyhnout obecným pojmenováním a slovnímu balastu.
Nehodnotit, ale popsat tak, aby si čtenář místo/situaci zhodnotil sám.
A na závěr dodám, že stejně jako asi nikdy nebudu cílovou skupinou pro cestopisy, nebudu dobrovolně ani jejich nadšeným autorem:-).
Anna Vocelová



Milá Dano,
mám na lekci připravený kousíček cestopisu z Barmy a k tomu bych chtěla ukázat pár fotek. Tak jen malinko pro představu, aby to bylo k tomu, co jsem napsala. 
Nevím, jak bych to na kurzu udělala, nemám zde své "počítačové experty", a tak tě prosím, jestli by to nebyl problém to po přečtení ukázat. 
Pokud by to nešlo, udělám to jako minule s Kahau, ukážu na kameru fotky. 
Byl to problém něco vybrat, mám toho strašně moc a všechno zajímavé. Díky a na zítra se těší
Bohuna Kopřivová



Co jsem se dozvěděla o cestopisech:
musí to být pravdivé, obsahovat fakta (kdo, co, kdy, kde, jak a proč)
musím znát cílovou skupinu
proč to píšu, co tím chci sdělit
dobré je koření autora - třeba špičkování s manželem u Bohunky
perex - vybrat scénu, která je zajímavá
stručnost, jasnost, jít na věc
vytvořit představu a nenálepkovat
ne složité věty
Zuzka Kratochvílová



Ahoj Dani,
strašně moc děkuji za to, že jsi zařadila moje mateřské postřehy do chystané knihy o rodičích a dětech. Jsem úplně dojatá. Moc, opravdu moc mě to povzbudillo! 
Strašně mi všichni chybíte.
Zuzka Fajmonová



Ahoj Dano, 
dovoluji si, vzhledem k termínu zmiňované červnové uzávěrky, zaslat ještě povídku na téma O rodičích a dětech všeho věku pro společnou knihu. Jmenuje se NA POHOTOVOSTI a podle jedné z věcí, cos´ mě zatím naučila (věřit svému výtvoru a sobě), si myslím, že je dobrá J... Vytknul bych jí snad jen větší délku - zabíjení miláčků mi stále moc nejde...
Když by se i přes pravidlo jeden člověk - jedna povídka, vmáčkla do knihy, budu šťastný. Budu však vděčný i za otištění na webu, nebo připomínky, až se uvidíme na dalším kurzu.
Marek Bucko.



K tomuto referátu mě inspirovaly dvě knihy: Uzdravení Rose Gold Watsové od Stephanie Wrobel a Zkurvenej příběh od Bernarda Miniera. 
První je vyprávění matky a dcery, kdy do poslední chvíle nevíte, která je „ta špatná", komu máte fandit a jak to celé dopadne. Ve druhém případě Bernard Minier vypráví příběh šestnáctiletého Henryho, jehož přítelkyni někdo zavraždil. Postupem času přicházíme na to, že Henry není takový svatoušek, jak se stavěl na začátku. 
Obě knihy používají techniku nespolehlivého vypravěče. Během vyprávění ve čtenáři začne klíčit nejistota a tím se zvyšuje napětí a potřeba číst dál. 
Kdo mluví pravdu? A jak to tedy doopravdy bylo? Nespolehlivý vypravěč je vypravěč, jehož důvěryhodnost je ohrožena. Hlavním zdrojem nespolehlivosti jsou omezené vědomosti vypravěče, jeho osobní angažovanost a pochybný žebříček hodnot. Omezené vědomosti může mít mladý, teprve dospívající vypravěč či dítě. Pokud vypravěč nenávidí některou z postav, je osobně citově angažovaný. Nebo je vypravěčovo sdělení zabarveno pochybným žebříčkem hodnot, nebo má pochybné morální hodnoty.
Typů nespolehlivého vypravěče je několik. Může to být lhář, který záměrně zkresluje fakta, často aby zakryl své nevhodné, nebo dokonce trestné chování v minulosti. 
Tuto techniku používá Vladimir Nabokov. Humbert Humbert, hlavní postava a vypravěč Nabokovy Lolity, líčí příběh takovým způsobem, aby ospravedlnil svou fixaci na mladičké dívky a zejména svůj sexuální vztah s dvanáctiletou nevlastní dcerou.
Může to být například člověk typu klaun - vypravěč, který nebere vyprávění vážně a vědomě si hraje s konvencemi, pravdou a očekáváními čtenáře. Dalším typem je šílenec - vypravěč, který prožívá mentální obranné mechanismy (posttraumatické disociace a sebeodcizení nebo závažné duševní onemocnění, jako je schizofrenie nebo paranoia).
Může to být člověk svým způsobem naivní, třeba i dětský vypravěč. Nebo někdo jako byl například Forrest Gump - prostoduchá postava vypráví svůj životní příběh. Z jeho naivity plynou nedorozumění, která jsou divákům jasná: Apple je ovocnářská společnost, nebo tvrdí, že otec jeho milované Jenny se k ní choval dobře, aniž by pochopil, že nevhodné líbání a dotýkání svědčí o sexuálním zneužívání.
Nespolehlivý vypravěč může být také člověk se sklonem k přehánění a sebechvále, zkrátka někdo s pořádně nafouknutým egem. Já já já!
Nespolehlivý vypravěč nejčastěji hovoří v ICH formě.
Nespolehlivý vypravěč oddaluje odhalení až do konce příběhu. A někdy ani to ne. V některých případech nespolehlivost vypravěče není nikdy plně odhalena, ale pouze naznačena, takže čtenář se ptá, jak moc může vypravěči důvěřovat a jak si tedy příběh vyložit.
Pokud čtenář zjistí, že v předchozím vyprávění vypravěč zakryl nebo zkreslil důležité informace, takové odhalení nutí čtenáře, aby přehodnotili svůj úhel pohledu a mění celé vyznění příběhu. Nespolehlivý vypravěč spolehlivě udrží napětí a pozornost čtenáře.
Nataša Richterová



9. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky a mírně pokročilé 23.6. 2022

Covid mě trochu přestal trápit a dny v izolaci jsou dlouhé, tak jsem ještě trochu přepsala ten text o influensterovi na zakládě připomínek mladší generace (prý už se třeba neříká válet si šunky nebo prďácký  ). 
Taky posílám hudební vzpomínku, ze které nakonec vyšla spíš vzpomínka filmová.
Hana Hermanová



Drahá Dano, Natašo a Mileno,
ráda bych vám poděkovala za inspirativní kurz, při kterém jsem se naučila mnoho užitečného pro své "psaní". Díky vám vím, že cokoliv se mi v životě stalo a stane, může být materiálem pro dobrou zápletku a že bych o každé postavě svých příběhů měla vědět desetkrát víc, než si dokážu představit... 
1. Je nutné stanovit si hlavní myšlenku příběhu a zamyslet se nad tím, o čem to celé je.
2. Své rozepsané příběhy není dobré dávat komukoliv číst, odvádí to dějovou linii.
3. Než začnu vyškrtávat a přepisovat, uložím materiál na několik dní do šuplíku a nechám ho být (tzv. „vykynutí těsta“).
4. Pokud zprůměruji lidi ve svém okolí, dostanu „ideálního čtenáře“; co člověk, to názor, před finální úpravou, dám příběh přečíst blízké, ale zároveň kritické osobě.
5. Aristoteles rozlišoval pět základních způsobů rozvíjení zápletky:
popis, zásah shůry (umělé řešení), vzpomínku (dává smysl tomu, co se právě děje), rozpoznání (úsudek, vývoj zápletky směřující ke konci, který nemusí být dopovězen), představení charakteru v akci
Bylo mi potěšením setkávat se a vzájemně si s ostatními dávat zpětnou vazbu i cenné rady.
Budu se těšit na letní setkání i poslední lekci. V kurzu pokračovat nebudu, protože mi prozatím to množství nových informací stačí, ale nadále budu sledovat dění na vašich stránkách a ráda se zúčastním některého workshopu, nebo semináře.
Veronika Štětková



Milá Dano, Natašo a Mileno,
moc se omlouvám za své poslední absence v kurzu.  Všechny Vás moc zdravím a opravdu mě to mrzí, že jsem už o tři lekce přišla, protože při nich člověk načerpá spoustu energie a inspirace.
Vendula Langová



Co ji to, propáníčka, napadlo? Tvůrčí psaní podle Lustiga u Dany Emingerové? To jí snad musel nakukat sám pes baskervillský. Fuj! Být pobožný, tak se teď snad pokřižuju! To si pořád stěžovala na nějaký kolena, že už jsou starý, a procházky mi kvůli tomu zkracovala, jak to jen šlo. A teďka jí ty její starý kolena najednou nevadí?!
No, prosím, miska už je prázdná celou věčnost, a ona? Zírá do tý černý bedýnky s nepříjemně blikajícím modrým světlem, u ruky jí stydne už kdoví kolikáté kafe, drobí sušenky po koberci a jen vzdychá. A vzdychá. Kdo to má snášet?
Nechceš se takhle náhodou zvednout z tý židle a nasypat mi konečně aspoň granule? Mám už hlad jako ten můj nedomestikovaný příbuzný. Jenže ten si aspoň něco uloví. Ale já? Kde tady najdu nějakou ochotnou ovečku, která by mě nasytila...
Jéje, konečně! Zvedla se! Paráda. Hele, podívej se, jak mi teď samou nedočkavostí kmitá ocásek. Jsi přece jenom moje zlatá panička. Tak honem, pospěš... nemůžu se dočkat.
Né, to je zlý sen. Jo, zvedla se, ale aby začala pochodovat pokojem. Sem, tam, sem tam, a přitom si pro sebe něco brebentí. To vážně zapomněla, kde má schovaný ten pytlík s dobrotami? Přece tam za těmi dveřmi do špajzky. Slyšíš? Neslyší. Teď se dlouze kouká z okna ven, a zase maže zpátky k té prokleté bedýnce. Haf! Haf! Jsem tady. Tvůj mazlíček! Tak se na mě aspoň podívej.
Nemám otravovat? No tohle! To mi neřekla už hodně dlouho, snad když jsem byl ještě mrňavé štěně. Mám počkat, až dopíše nějaký domácí úkol? To dřív umřu hlady. A vůbec, co to je domácí úkol? To jako, že jsi kvůli tomu pořád mimo? Nejsi na to takhle už trochu stará? To jako znamená, že chvíli ťukáš prstíkem do kláves, pak dlouze tupě hledíš kamsi do dálky, zase si zaťukáš, a pak pochoduješ s tím protivným vzdycháním po pokoji? Ještě z toho zblbneš. To bych si vážně nepřál. Ještě mi místo granulí začneš kupovat hlávkový salát. Ach jo. To už ani pes nevydrží.
Cože, ty si jdeš zase vařit kafe? Vždyť jsi... aha! Ne, jdeš k lednici! Hurá!!! Tak přece jen... Jú. Vytahuje sádlo, krájí chleba! No jo, už jsi aspoň přišla na to, že se u pořádnýho dlabance líp přemýšlí, viď? Proč jsi se na to nezeptala mě? To bych ti řek hned. Tak co, dáš mi taky?
Nedáš. Já to věděl. Už zase sedíš, žvýkáš si tu lahůdku a moje teskné psí oči tě nechávají v klidu. Ale aspoň jsi začala zase psát. Vypadá to, že to vydatný jídlo zafungovalo a pořádně jsi to u té bedny rozjela. Tak už jen, abys taky skončila a konečně si všimla, že tu kromě toho tvého, jak tomu říkáš, domácího úkolu, máš taky ještě jednu povinnost. A to jsem já. Já.
Konečně to modrý světýlko zhaslo. No jo, teď se ke mně nelísej. Teď jsem zvědavý spíš na to, co mi nasypeš do misky než na nějaký tvoje lísání. To si nech až na potom... Jú, krájí mi masíčko. Hovězí! Mňam. Můžeš mě teď začít hladit, klidně až do vyhlazení. A jako že půjdeme hned teď spolu ven? No ne! Vše odpuštěno.
Ale co zítra? Pozítří? Kolik těch úkolů vlastně ještě máš? Déle už to vážně snášet nehodlám. Já bych ti o tom, co si myslím o tom tvém vysedávání u počítače, nejraději něco řekl pěkně od plic, abys to pochopila. Jenže jak? Už to mám. Já se na to tvůrčí psaní přihlásím taky. A pak ti to všechno pěkně napíšu. A věř, za rámeček si to nedáš!
Jarka Rymešová



Jiří Wilson Němec
PŘEDKURZOVNÍ HOREČKA
Nic mi neříkej. Já sám vím, že jsu nervózní jak prase. No dobře. Nechytej mě za slovíčka. Já vím, že nevím, jestli prase může být nervózní. Ale víš co? Nejspíš jo. Když jsem byl naposledy na zabíjačce, to už je takových třicet let, tak to Vágnerovic prase vědělo, co ho čeká. Vědělo, že jde na porážku, že je konečná. Chovalo se úplně jinak, než jiné dny, kdy jej pouštěli proběhnout se na dvůr. Fakt. Nelžu.
Já si asi dám panáka, Já su tak nervózní…
Já vím, že mě ta Dana Emingerová neukousne. S tím Šípem když byla, byla úplně v pohodě, ale znáš to. Bůh ví, jaká je v reálu. V televizi sladká a pak tě rozdrtí jak šutr parní válec.
Ne, nemám chuť cokoli jíst. Normálně mám žaludeční třesavku. 
Co jsem dělal přes den? To jsou mi otázky! Tak dobře, no. Ráno normálka. Ty odjíždíš do fachy, já vstávám. Hygiena, kafe, ne nejdřív jsem si udělal čaj. Snídaně, pak až to kafe a pak jdu k počítači. 
Kolik je hodin? Tři čtvrtě na pět. Ty bláho, to abych už… 
Pak jedu pro noviny. Pustím rádio ČR dvojku. Poslouchám ráno Gondíka a jeho partu. Ti mě baví. Akorát ty jejich srdcovky od dvojky, to fakt nemusím. Furt na stejný brdo. Stejný vykopávky dokolečka každý den. Mě baví povídání a rozhovory, však víš, co myslím.
A je pět hodin. Já už ten kompjútr zprovozním. Říkala, že máme být na příjmu tak deset minut před začátkem kurzu, že ať se navzájem vyladíme. To už je za chvíli, že jo? Čisté tričko jsem si vzal. Co? Deodorant? Ses pomátla nebo co? Dyť je to na dálku. Pro tebe se milerád napajcuju čímkoliv, co si budeš přát, ale pro Emingerovou na displeji? Naživo jo, to by byla jiná, ale obrazovce fakt vonět nemusím, té je to fuk. Lepší pocit, lepší pocit… já si dám toho panáka a hned budu mít lepší pocit. Tak si ho nedám. Máš pravdu. Čistá hlava je lepší, ještě by sem udělal ostudu. Ale stejně, jeden panáček by… Dobře, až potom, podle toho jak to dopadne, jaký bude dojem a hlavně výsledek, že jo?!
Kolik je? Čtvrt na šest. Tak já jdu na to. Drž mi palce. Jo, vodu tady mám, úkol mám v liště a do boha! Zrovna teď! No, musím na wecko. To ta nervóza. Snad to stihnu. Uf. Kolik je? Za pět půl. 
Tak jo. Jdu na to. Co? Jo, mobil jsem si vypnul.
„Ahoj! Zdravím. Já jsem Dana Emingerová. My si tady všichni tykáme, tak jestli by to nevadilo… Ne? Fajn. Je půl a můžeme začít…“
Jiří Wilson Němec



Mimořádný on-line kurz scenáristiky s režisérem a hercem Milanem Šteindlerem 20. 6. 2022
 


Ahoj Dano,
dík za dnešní velmi zajímavou a přínosnou lekci s Milanem Šteindlerem. Je dobré slyšet od různých lidí, jak stejná pravidla platí ve filmu, v divadle i v literatuře... Co jsem se naučila:
1. je důležité dodržovat strukturu, ale zároveň ji můžeme porušit, když to funguje
2. diváka baví vtažení do děje, musí si klást otázky a dostávat odpovědi
3. děj nejlépe posouvá dialog - na základě dialogu se dozvídáme spoustu věcí o charakteru postavy, jejích pohnutkách, postojích, názorech, pocitech atd.
4. celek tvoří jednotlivé části, které spolu navzájem souvisí
5. jak jsou důležité body zvratu (plot pointy)
Děkuji za možnost se zúčastnit a těším se na další hodinu.
Zuzka Kratochvílová



Ahoj,
dnešní hodina s Milanem Šteindlerem byla příjemným zpestřením.
Naučila jsem se:
1. I scenáristika vychází z Aristotelovy Poetiky, proto i informace dnes zaznamenané můžeme uplatnit v běžném psaní.
2. Psát tak, aby čtenáře stále zajímalo, jak to bude dál (ve scénáři i próze).
3. Musím znát dokonale postavu - její charakter (osobní, profesní a soukromý život); vnitřní život postavy utváří její životopis (z čeho vzešla, z čeho čerpá, co ji formovalo), vnější život pak odkrývá její charakter, chování apod.
4. Hrdina má nějakou potřebu (motivaci) a my mu klademe překážky, se kterými musí bojovat; nutný konflikt (s někým nebo sám se sebou), protože bez konfliktu není drama.
5. Můžeme si pomoci vnitřním monologem (co si myslí), ale nesmí toho být moc.
Poznámek mám samozřejmě mnohem víc, ale tohle je má "top pětice":-).
Prosím, bylo by možné získat nakreslená schémata? 
Zápisky z přednášky mám, ale schémata jsem neviděla vždycky celá. Děkuji moc.
Anna Vocelová



Ahoj Dano
Milan byl poslouchatelný a výživný. Příště zas...
A teď co si odnáším ze semináře. Tak vesměs jsou to už z dřívějška opakovačky, ale v novém kabátě:
-počátek - prostředek - konec a rezonance na závěr (tedy rozuzlení, ale to ještě není konec)
- vědět vše o hlavní postavě
- hned od počátku musíme vědět o konci
- důležitost postavy (její fyzický a vnitřní-duševní projev)
- dobrý scénář musíme umět nabídnout v jedné větě
- rozdíl mezi americkou a evropskou délkou (počtem stran) filmového scénáře (120 versus 90 stran) a poměr počtu stran pro uvedení do děje, zápletky a rozuzlení. 
A taky v příloze posílám ten minutový minipříběh dle Milanova zadání. Pokusil jsem se také napsat dramatický příběh na minimální ploše.
Wilson



Několik věcí, které jsem se na on-line kurzu s Milanem Šteindlerem 20. 6. 2022 naučila nebo si je po Loučeni zopakovala:
1. Základem scénáře je: Expozice, konfrontace, rozuzlení
2. Začátek filmu není expozice. Závěr - rozuzlení filmu, není konec filmu.
3. Psaní scénáře je řemeslo a jako takové má své pravidla, svoji strukturu. Ovšem, když jsi geniální, nemusíš je dodržovat.
4. Vždy musíš o své postavě vědět vše. Kdo je, proč tak jedná….
5. Když chceš rozvíjet příběh, musíš znát i jeho konec. Vědět o bodech zlomu, posunu. Jaký je smysl, co tím příběhem chci sdělit.
6. Kladu otázky, odpovídám na otázky, proč se to děje, protože …..
7. A umět říci jednou větou o čem můj scénář je.
Jana Bednářová



Šteindler byl naprosto super, moc díky.
Martin Paruch



Dík za Milana Šteindlera. Bylo to senzačmí. Všechno, co jsem vyslechla, a snad i něco z toho zaznamenat, bylo užitečné. 
Ujasnila jsem si rozdíl mezi románem a filmovým scénářem. 
A určitě bych si přála pokračování.
Jarka Rymešová



Děkuji Milanovi Šteindlerovi za výklad o filmech a scenáristice. Teď už bude psaní brnkačka. 😄 Zaujalo mě paradigma scénáře. Tipy na literaturu k psaní scénářů. Příklady filmů, které (ne)dodržují paradigma. Jak zaujmout producenta a diváka. Zmiňovaný detektiv Jake Gittes vystupuje ve dvou filmech: Dva Jakeové a Čínská čtvrť.
Ilona Vystavělová
 


Všichni znáte ty scény z amerických westernů, kde chlapi seděj okolo ohně. Vy víte, že nazítří bude přestřelka, protože šerifové už po nich jdou. Postavy popíjejí whisky z plecháčků a vyprávějí si takový: „Víš, já ti něco povím, říkal to už můj táta… že správnej chlap musí mít vždycky teplý prádlo.“ Takhle filozofují… a tím se zvyšuje napětí před závěrečným bojem... zatímco v jiné části příběhu by to vůbec nefungovalo.
Milan Šteindler. 

PS. Právě taková scéna bude vaším úkolem. K tomu musíte promyslet, jaká historická (nebo vymyšlená) dramatická událost bude následovat.



Ahoj Dano, 
koukala jsem na poslední číslo tvého červnového Zpravodaje a napadly mě dvě věci:
1) K té lekci scenáristiky Milana Šteindlera, na kterou se tímto hlásím, jsem chtěla navrhnout něco k obsahu. Nemohl by Milan nějaký vzorový scénář ukázat? Myslím, že většina z nás netuší, jak taková věc vypadá, nebo spíš má vypadat. Našla jsem si to na internetu, ale myslím, že to v kurzu tak trochu chybělo. A asi by nebylo od věci nějaká rada, jak takový scénář začít psát. Myslím tím techniky i náležitosti (formát - něco jako tady od slidu 21). A čím se liší filmový scénář od povídek či románů. Jak se liší scénář pro film a třeba pro rozhlasovou hru? On už něco z toho říkal na Loučeni, ale pro nováčky by to asi mělo zaznít. Abych shrnula, kam tím mířím - říkala jsem si, že by každý, kdo se kurzu účastní, měl mít dojem, že může napsat scénář. 
2) Navrhovala bych do lektorského družení přibrat Veroniku Matysovou (školí už také na plný úvazek, hlavně kurzy on-line a soustředí se na kurzy, jak si splnit sen a napsat knížku. Dělá to z různých úhlů a dělá to moc dobře. Nedává zpětnou vazbu, na kurzech se práce studentů nečtou - jsou k tomu diskuse na FB vytvořené pro daný kurz. Ale dává hodně sofistikované návody, jak na to. Má skupinu Odstartujte svoji knihu, kde má téměř 7 tisíc sledujících.
Mimochodem, kurz pro ty, kteří chtějí napsat knihu, by mohl být tvým dalším online kurzem pro super-pokročilé.
Krásný den a držím palce s dalšími akcemi. Pokud budou nějaká školení, tak se hlásím;)
Klára Dvořáková



6. lekce kurzu pro super-pokročilé s Danou 16. června 2022




Ahoj,
mám zajímavé téma na některou příští lekci - jak psát přímé řeči, když se vede komunikace mezi více lidmi několika různými jazyky zároveň a ještě spíše nonverbálně.
Mimochodem, našel jsem v knihobudce Dobrodružství v pěti dílech světa od Egona Ervina Kische. Na takovou úroveň cestopisů a reportáží bych se chtěl někdy dostat, není-li to moc ambiciózní.
Michal Hejna



Zkoušeli jsme vypilovat cestopisný text Bohunky Kopřivové Žirafí ženy. Vaše úpravy jsou zde.
Nezačínat od Adama, to nikoho nezajímá.
Pepi Lustig v červnu 2022 v Praze
Logika se vyvinula z instinktu (chňapni, sežer, oplodni), instinkt pomáhá překonat konvence.
Nevzdělaný a nesečtělý autor se těžko stane dobrým spisovatelem. 
Spisovatel musí hodně číst a hledat inspiraci ve všem, co je kolem něj řečeno.
Potkala jsem dnes v Praze Arnošta Lustiga. Chlapcům tradičně říká TY BEJKU. A jmenuje se Pepi. Arnoštův baječný syn... Přijde mezi nás na podzim vyprávět o scénaristice a filmech.
A ještě pro Michala odkaz na inspirativní povídkový film DIVOKÉ HISTORKY.
Dana Emingerová



Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít.
(Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
Můžeme zkusit začít uprostřed. Představte si úvodní scénu: Žena stojí v noci v uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit hned další věc, která se stane, pak další a další. A zkuste napsat celý příběh. Jak to dopadne, je jen na vás. Nebojte se použít všechny cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
Nataša Richterová



8. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky a mírně pokročilé 9. června 2022



Dialog je motor.
Vše musí být uvěřitelné.
Aristoteles říká, že text má tři části - začátek, prostředek a konec (podle Hemingwaye včera, dnes a zítra nebo motiv, akce, následek)
Čtvrtá je neviditelná část - proč jsme text psali (tu má viditelnou jen bajka)
Není na škodu používat Hemingwayův "shit-detektor" neboli sračkoměr
Je třeba zabíjet své miláčky
Linda Hájková



O přepisování (Stephen King)
 1. První verzi povídky či románu by neměl autor nikomu číst ani vypravovat, aby jej názory jiných lidí neovlivnily a nenarušily jeho vlastní představu. Čas na posouzení ze strany další osoby by měl přijít poté, kdy jsou povídka či román dokončené, tedy, až když už má autor hotovou druhou verzi.
2. Čas „kynutí“. Autor by měl rukopis na nějaký čas, tedy na dobu, kdy jeho silné ztotožnění se s dílem opadne a on i pozapomene, uložit někam hluboko do šuplíku a po tu dobu se k němu vůbec nevracet, ani kdyby cítil silné nutkání. Tento čas „kynutí“ autorovi umožní, aby získal od svého díla potřebný odstup, nadhled. Ideální je, když svůj výtvor čte, jako kdyby ho napsal někdo jiný.
3. Poté, kdy autor uzná, že doba zhrání je dostatečná, zavře se v pokoji, vypne telefony, a pustí se do čtení s tužkou, případně záznamníkem.
a) Nejprve „uklízí“ překlepy, nesrovnalosti, nepřesnosti.
b) Vyškrtává nadbytečná slova: příslovce, přivlastňovací zájmena, přídavná jména ...
c) Likvidace „miláčků“ – nadbytečné věty, odstavce, popisy aj. U cizích to jde totiž vždy snáz, protože jinak autoři u čerstvě dopsaného díla mají pocit, že právě tyhle věty, popisy, postřehy apod. jsou „geniální“, a jen velice neradi a obtížně se s nimi loučí (je to jako by řezali sami sebe).
d) Díky časovému dostupu snáze objeví „díry“ v ději (tj., kdy zjistí, že je třeba do děje přidat další pasáž, aby se stal srozumitelnější a aby vše logicky navazovalo) či v jednání svých postav. Je-li například rdina vykreslován jako čestný člověk, nemůže například v polovině příběhu najednou udělat něco, co je s jeho dosavadním jednáním v naprostém rozporu.
e) S předchozím souvisí naopak dopisování objasňovacích a doplňovacích vět a odstavců tam, kde je to nezbytné pro lepší vykreslení a pochopení příběhu.
4. Po přečtení a opravách by si ještě autor měl klást otázky jako: „Drží ten příběh pohromadě? Plyne přirozeně? Nejsou v něm nějaké zbytečné odbočky, které by odváděly čtenářovu pozornost od hlavního děje?
5. REZONOVÁNÍ. V této konečné fázi by se měl autor zeptat sám sebe, zda napsané je schopno udržet se v mysli čtenáře ještě nějakou dobu poté, kdy knihu odloží. Vyvolat v něm onu kýženou rezonanci, kterou svým příběhem vyvolat zamýšlel.
6. Po odstranění a zapracování všeho, co odstranit či doplnit chtěl, napíše autor druhou verzi, kterou již může dát k nahlédnutí dalším osobám. King uvádí, že jako prvnímu by to mělo být jeho tzv. ideálnímu čtenáři, tedy někomu hodně blízkému, kdo ho zná a současně dokáže být zdravě kritický (což je v případě S. Kinga jeho žena).
7. Autor musí počítat s tím, že co čtenář, to také jiný názor. Co se líbí jednomu, nemusí vůbec vyhovovat druhému. Jeden je nadšen z konkrétní postavy, druhého naopak může tato postava odpuzovat a přidat mu nevěrohodná. Nemůže nikdy očekávat jednomyslný názor.
8. S tímto subjektivním hodnocením posuzovatelů má autor nakládat opatrně, a nemusí vždy na takové různorodé názory brát zřetel. Jedině, pokud se většina posuzovatelů shodne, že jim v díle něco přišlo nepravděpodobné, příliš vykonstruované, pak by se měl určitě nad tím zamyslet a příslušnou část i změnit.
9. Vítané jsou v každém případě připomínky, které se týkají nějakých zcela konkrétních popisovaných reálií (například zbraní, automobilů, historických událostí aj.) a které napíše člověk, který je v dané oblasti odborník. Tyto poznatky je pochopitelně třeba vítat, brát vážně a podle jeho připomínek změnit.
10. Závěr: Pište pro „ideálního čtenáře“ radí S. King. Pište tak, jako byste psali jenom pro něj. Ptejte se: Dokázala by ho tahle epizoda rozesmát, roztesknit, rozplakat, vyděsit? Je tohle pro něj dost dobré? Jak by asi reagoval na tohle......?
Jarka Rymešová  



Je zajímavé, že to co vám vadilo v první verzi Kainova pokání, teď tam chcete - viz vrahové. A chtěli jste u nové verze uvěřitelnější konec, to mě pobavilo. 
Ale máte pravdu, něco s tím udělám. Díky všem.
Martin Tomášek



Dobrý den,
moc děkuju za včerejší skvělou 8. lekci. Posílám příběh ženy s nožem a krátký dialog k tématu Klid před bouří  z minulé hodiny.
Moc mě psaní baví (jen je to teda hrozný žrout času).  
Hana Hermanová



Přečtěte si znovu vaše povídky a pokuste se definovat hlavní myšlenku příběhu. Jak na to? 
Například hlavní myšlenka Orwellova románu 1984 by mohla znít: Totalita je zrůdný systém. 
Romeo a Julie má jako hlavní myšlenku: Velká láska překoná i smrt. 
Král Lear: Slepá důvěra vede ke zkáze. 
Othello: Žárlivost ničí sebe sama i objekt své lásky.
Zkuste najít ve svých příbězích hlavní myšlenku, základní pohnutku, hnací sílu... A zvykněte si hledat ji vždy. Když dopíšete, zamyslete se nad tím, o čem to vlastně je. A pokud to najdete, tak podle toho příběh upravte. Vaše příběhy tak dostanou další rozměr.
Nataša Richterová



První a poslední věty z knih:

Zelená míle - Stephen King
Stalo se to v roce 1932, kdy státní věznice byla stále v Cold Mountain. A bylo tam samozřejmě i to elektrické křeslo.
Každý musí umřít, neexistují žádné výjimky, to dobře vím, ale někdy - ach, Bože - je Zelená míle tak dlouhá.

Spad - František Kotlet
,,Říká se, že zrzaví lidi nemaj duši.”
Kouřili jsme, dívali se na vlajku třepotající se ve větru na pozadí černého kouře a bylo nám dobře.

Stopařův průvodce galaxií - Douglas Adams
Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce.
"Prima. Tak se drž, chlapče, skočíme si něco zhltnout do Restaurantu na konci vesmíru."

Volání netvora - Patrick Ness
Netvor se zjevil těsně po půlnoci. Tak jak to netvoři obvykle dělávají.
Conor svoji maminku pevně držel. A tak ji konečně mohl nechat odejít.
Anežka Strnadová



Víkendový kurz pro začátečníky i pokročilé 4.-5. června 2022 na Vinohradech




Méně je více - ani kaviár se nedá jíst po hrstech a pořád.
Šetřit s metaforami.
Nechat čtenáře snít můj příběh a nerušit ho (např. zbytečnými detaily).
Psát více dialogů, než přímé řeči lopotně opisovat a pořád něco vysvětlovat.
Používat Hemingwayův "shit-detektor" na prosívání textu (vyhodit hovna, ať mi v textu nesmrdí)
Nechat někdy na konci rezonanční větu.
Alexandra Safi Narwa



Literární pravda neznamná totéž, co realita - vše musí být uvěřitelné a přehledné.
Nálepky - popisovat postavy akcí, jak jednají, nikoliv přívlastky.
Pasivní rod, příslovce a přídavná jména brzdí energii, dialogy a slovesa ji dodávají.
Vědět, proč jsem text psala - směrování, pointování
Text by neměl mít dva konce, ale může mít za koncem ještě rezonanci.
Musíme umět "zabíjet miláčky" - tedy zestručňovat text, čemuž slouží i Hemingwayův "shit-detektor".
Lenka Němečková



Víkendový kurz pro začátečníky i pokročilé 4.-5. června 2022
Nebát se při psaní se odvázat.
Dbát na Hemingwayův "shit-detektor" - nepsat zbytečnosti
Příběh má mít začátek, prostředek a konec
Nenálepkovat své postavy
Vyvarovat se příliš mnoha metafor.
Děkuji za dnešní den.
Jana Öztürk



Snažit se nepustit pozornost čtenáře.
Dokončit všechny metafory a dát jim souvislosti.
Nic nepřehánět.
Pokusit se text vyvažovat, aby měl v proporcích začátek, prostředek a konec.
Emma Adamcová


 
Psaní nesmí být nuda.
Jak zaujmout čtenáře - háček k příběhu.
Napsat příběh na sedm slov.
Pojmenovávat zajímavě a poutavě své povídky.
Analyzovat a rozebírat příběhy - všímat si chyb svých i chyb ostatních 
Jsem pokročilá, takže už jsem všechnu teorii znala z předchozích kurzů
Jasmin Carmel



Vyvarovat se pasivních tvarů sloves.
Nevěšet na zeď flitny, ze kterých se nevystřelí.
Odosobnit se od svého příběhu - dívat se na něj zvenčí jako "neznalec".
Střídat popis, dialog, akci.
Méně je někdy více (metafory, vtipy).
Marek Bucko



Metaforami šetřit - jako šafránem.
Hemingwayův "shit-detektor"
Spisovatel je služebníkem čtenáře.
Energii textu dodává: přímá řeč, slovesa v aktivním tvaru
Udržet čtenáře ve snu.
Hana Hlouchová


 
Víkendový kurz pro začátečníky i pokročilé 4.-5. června 2022
Dnešní kurz byl opravdu skvělý. Potřebuji věci slyšet hlavně vícekrát, aby mi došly.
Není to se mnou tak špatné - konečně jsem napsala strukturovaný text, ale neumím to rychle.
Líbilo se mi zařazení citací z Aristotelovy Poetiky - ráda bych něco využila při výuce svých žáků v ZŠ Heřmánek.
Důležité jsou nadpisy
Text může mít na konci rezonanci.
Musíme dávat pozor na opakování slov.
Mirka Adamcová



Uvědomila jsem si důležitost chytrého dialogu.
Stručnost - líbily se mi příběhy na sedm slov.
Konec s rezonancí.
Vtip o kovbojovi a Indiánovi krásně ukazuje míjení v komunikaci.
Představení postav v akci.
Renata Libal


 
Ahoj Dano,
děkuji za dnešek. Bylo to pro mě moc zajímavé, přínosné, jiné… Manžel mně včera řekl: „Nemusíš tam chodit, není to nutné. Prostě to propadne.“
A já jsem ráda, že jsem překonala obavy. Pocit, že tam má být místo mě moje dcera. Lítost, že tam není. Takže: Všechno zlé je k něčemu dobré.
Pozdravuj Renatu. I její komentáře byly velmi přínosné. Je to zajímavá osobnost. 
A co jsem se naučila?
Čtenář se nesmí nudit. Musí zůstat v našem snu.
Nestydět se na to, co píšeme.
Hodně používat v textu slovesa, méně přídavná jména a příslovce.
Flinty na zdi.
Dialogy dodávají textu energii.
Vyvarovat se pasivních tvarů sloves.
Používat Hemingwayův "sračkoměr".
Irena Taterová



Dobrý den Dano, Natašo a Kláro!
Jak moc je důležité, aby knížka měla anotaci a je nějaká statistika, kolik lidí vybírá knížky podle anotace, kolik podle názvu knížky a kolik podle první věty?
Petra Zelenková



Dobrý den, paní Petro,
psaní anotace se nevyhnete. Je upoutávkou na knihu. Ukazujete čtenáři zápletku, vyvoláváte otázky, představujete hlavní postavu, styl psaní i žánr. Sice možná lze někde vydat knížku i bez anotace, ale tím se vzdáváte mocného prodejního nástroje. Navíc budete anotaci potřebovat i při komunikaci s případným vydavatelem. A i když se rozhodnete knížku vydat sama, budete anotaci potřebovat v prodejních textech při představení knihy čtenářům na webu nebo sociálních sítích. Na základě anotace si vybírá distributor knihy pro prodej a odhaduje její prodejnost. Anotace se dává do databáze knih...
Ano, občas to někdo řeší ukázkou z knihy, ale jsou to spíš výjimky. Většina čtenářů postupuje takto: pohled na obálku - vizuál, název knihy, pak anotace a až potom případně otevřou knihu a čtou první větu... Statistiky bohužel nemám. Jen zkušenost z nakladatelství a z kurzů od vašich kolegů. Jak si vybíráte knížku vy? Otevíráte je rovnou a čtete první větu? Možná ano, ale myslím, že jste tím spíše výjimečná.
Za sebe bych vám dokonce doporučila napsat si anotaci ještě dříve než celou knihu;)). Umožní vám to napojit se na její chemii a neopomenout to podstatné, o čem kniha má být. Kdykoliv ji pak můžete šperkovat a přepisovat.
Klára Dvořáková



5. lekce dlouhodobého kurzu pro super-pokročilé 2. června 2022


Dnes jsem se u super-pokročilých naučila:
1) Nesměšovat vypravěčské formy (ich a er formu) v rámci jednoho textu
2) Šetřit se zásahy shůry (deus ex machina) - příliš mnoho náhod v jednom textu jej znevěrohodní
3) Být pokorně hrdí na své psaní (věřit v nejlepší možný výsledek, ale mít pokuru ke čtenáři, sdílet, ale neexhibovat)
4) Sokotra je ostrov v Arabském moři, kde se mluví sokotránsky, a nad Viktoriiny vodopády je pořád duha
5) U pokročilých je prima parta a ostré tempo
Hana Hermanová



Ahoj Dano,
na základě naší včerejší debaty o mém cestopisu ze Sokotry prosím o názor, jak se vypořádat se společným vyprávěním dvou atorů. Může jít třeba i o líčení manželské dvojice, kdy na návštěvě vyprávějí společně nějaký zážitek a navzájem se doplňují svými pocity typu - to jsem tenkrát myslel, že...
Na papíře by v tomto případě ale přímá řeč nefungovala, protože by rušila plynulost vyprávění. Na druhou stranu použít er formu se mi nechce, protože to jednak snižuje autenticitu, jednak by to vypadalo zvláštně, když je zřejmé, že to vypráví autoři. Celý článek o Sokotře přikládám.
Michal Hejna



Děkuji za dnešní pátou lekci a těším se na tu další.
Posílám své výtvory - tři verze příběhu a také celou povídku, ze které jsem "tři verze příběhu" vytrhla, aby se případní zájemci dozvěděli, kde se najednou v povídce vzalo čtyřleté dítě:-).
Jo a abych nezapomněla - potvrzuji rovněž svou účast na bonusové hodině Milanem Šteindlerem.
Anna Vocelová



Ernest Hemingway řekl, že každý opravdový příběh končí smrtí.
1/ Tragédie však není jen pouhým zobrazením utrpení.
2/ Hlavní hrdina by měl na něčem lpět a jeho lpění by mělo být vyřčeno.
3/ příběh musí mít proporce: začátek, prostředek a konec. Obzvláště silný závěr je nutný! Závěr, který čtenáři nepřináší poučení, působí, jako by postrádal moment katarze - tu vnitřní očistu člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo setkání se zlem. Zkrátka tragédie bez katarze přestává být tragédií.
Nataša Richterová



Dvoudenní kurz  30.-31. 5. v Českých Budějovicích


Naučila jsem se kreativně pracovat.
Pochopila jsem, jak se mají psát příběhy - co by měly obsahovat, co je dobře, co je špatně. 
Ne každému se musí líbit to samé, každý má na věci jiný názor.
Alexandra Melicharová



Správné psaní přímé řeči
- Přímá řeč je vždy ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel nebo klidně i šeptal. Je to doslovné přepsání jeho řeči. Pokud bychom přepisovali větu do komiksu, přímá řeč by byla tím, co by se objevilo v bublině.
- Uvozovací věta uvozuje přímou řeč, nějakým způsobem ji v textu uvádí. Jsou to věty typu: řekl, zeptal se, zvolal, odpověděl, požádal apod. Uvozovací věta nám říká, kdo a jak mluví.

Přímá řeč a za ní uvozovací věta
- Na začátku přímé řeči musíme vždy napsat velké počáteční písmeno.
Př.: „Dobrý den!“ pozdravil Jeník vesele a vstoupil do obchodu.
„Jen počkej, zajíci!“ volal zuřivě vlk.
„Jak se máš?“ zeptal se mě hned po příchodu Karel.

- Jestliže následuje za přímou řečí uvozovací věta, nepíšeme na jejím konci nikdy tečku. Místo tečky píšeme čárku. S tím souvisí i to, že na začátku uvozovací věty píšeme malé písmeno.
Př.: „Tak už jsem konečně doma,“ zaradoval se pocestný.
„Dlouho jsem tě neviděla,“ usmála se na mne Jitka.
„Dnes si zopakujeme vyjmenovaná slova,“ začal hodinu učitel.

- I v případě, že končí přímá řeč otazníkem nebo vykřičníkem, píšeme na začátku uvozovací věty malé písmeno. Pokud uvozovací věta stojí za přímou řečí, kterou uvozuje, nikdy nezačíná velkým písmenem.
Př.: „Stůj!“ zvolal policista.
„Jak se máš?“ zeptala se mě starostlivě matka.

Uvozovací věta a za ní přímá řeč
- Jak už jsme si řekli v předešlém případě, přímá řeč začíná vždy velkým písmenem. Uvozovací věta je od ní oddělena nejen uvozovkami, ale také dvojtečkou.
Př.: Babička pravila: „Chlapče, podej mi šití.“
Udiveně se zeptala: „To už je tolik hodin?“
Zuzka nadšeně křičela: „Hurá, už jsou prázdniny!“

- Uvozovací věta může ale klidně malým písmenem začínat, i přestože stojí před přímou řečí.
Př.: Přišel za mnou a zeptal se: „Proč jsi dorazil až teď?“ Pavla se prohlédla v zrcadle a prohlásila: „Myslím, že už můžeme jít.“

Přímá řeč rozdělená uvozovací větou
- Pokud je přímá řeč rozdělena na dvě části, druhá část už velkým písmenem nezačíná. Navíc platí pro první část přímé řeči to, že nemůže končit tečkou. Vložená uvozovací věta začíná malým písmenem.
Př.: „Chlapče,“ ozvala se babička z pokoje, „podej mi šití.“
„Hurá,“ křičela nadšeně Zuzka, „začaly prázdniny!“
„Zajíci,“ volal vlk naštvaně, „jen počkej, až tě chytím!“

- Za uvozovací větou píšeme čárku. Můžeme tedy říct, že vložená uvozovací věta je od přímé řeči oddělena z obou stran čárkami.
Př.: „Karkulko,“ oslovil holčičku vlk, „kampak jdeš?“
„Nevím,“ ozval se Patrik, „proč bych nemohl jít taky.“



Ahoj Dano, 
napsala jsem dnes Vánici - první verzi háčku na společnou povídku. Inspirovalo mě víkendové sněžení v Krkonoších, včerejší výpadek proudu a Dekameron. 
Chtěla jsem vytvořit rámec, kam se "vejde všechno", a chtěla jsem, aby to pro zúčastněné byla co nejvíc hra. Jako když na pláži stavíš hrad a tak. Každý tam přidá něco svého a vznikne půvabná směsice všeho možného, aby to bylo co nejotevřenější pro každého, kdo si chce hrát a mělo to co nejméně limitů. 
Mám představu, že každý, kdo by se chtěl zapojit, by se představil jednou větou, jak je uvozeno v závěru prvního textu. A pak by to přes nějakou základní kostru příběhu (co všechno se může stát ve sněhem zasypaném hotelu) pokračovalo přes vyprávění krátkých příběhů každého z nás. 
O té kostře bychom mohli vést diskusi, kam by to lidé chtěli směřovat a tak. Měla by to být zábava. Takový písmenkový mejdan. Je to nástřel a první verze, tak dej vědět. 
Míša Štěpánka Sedláčková



Tohle mě žene dál!
Anežka, studentka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara na ZČU v Plzni nám napsala po ukončení kurzu tvůrčího psaní v letním semestru:
"Dobrý den, paní Emingerová a Richterová!
Moc děkuji za Vaši práci, seminář mě ohromně bavil.

Co mi dal? Lásku k psaní! Psát dokáže každý. Potřeba je k tomu jen propiska, kus ušmudlaného papíru a odhodlání.
Během semináře jsem se i o něco víc sblížila se svými spolužáky, se kterými jsem sice už půl roku skoro každý den, ale díky společným hodinám, kdy jsme všichni seděli v kroužku a ukazovali kousky své duše, jsme se poznali zcela novým způsobem.
Taky se mi líbila okamžitá zpětná vazba. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Jo, občas se mě nějaký učitel zeptal, jak bych ohodnotila práci nějakého svého spolužáka, ale vždycky to bylo tak, že jsem dotyčného chtěla trochu podpořit a případně mu zlepšit známku. Tady nikdo nikoho neznámkoval a všichni jsme zpětnou vazbu slyšeli rádi, protože jsme sami na sobě mohli pozorovat, jak se každou hodinou zlepšujeme.
Sama od sebe bych se na podobný kurz asi nikdy nepřihlásila, ale teď jsem moc ráda a děkuji člověku, kterého napadlo napsat nám, komiksákům, zrovna tvůrčí psaní jako povinný předmět.
A hlavně děkuju vám dvěma za to, jak krásně jste nás seminářem provedly."
Nataša Richterová



Lustigovy hranice autorské etiky 
(referát)

Co ještě psát a co už ne, najdeme v knize Živel Lustig či Kouzlo psaní knih přímo v citaci slavného spisovatele:
"To říkal už Herakleitos, bezvadný chlápek, že výsledek se rodí z konfliktu. Ty zvažuješ, co tomu řekne maminka, pan řídící, tvůj rabín – to je normální proces… Ovšem nakonec ty jako autor rozsoudíš, co napíšeš, protože v povídce jsi ty ten bůh, co si vytváří svoje nový nebe. A při tom musíš bejt odvážnej, to je úděl spisovatele. Pokorně sloužíme jen dvěma pánům. Prvním je román, povídka – ta věc, kterou píšeme. Druhým, stejně důležitým, je čtenář… Dlouho potom není nic. A teprve úplně nakonec můžeš přemýšlet, jak svým psaním potěšíš milenku – a bude povolnější – či zda náhodou nenaštveš pana faráře… 
Kdysi jsem do své povídky napsal, že ‚holka byla krásnější než Bůh‘. Pak jsem se zhrozil, že až to bude číst moje máma, propíchne mě největším kuchyňským nožem… Ale nakonec jsem to tam nechal, neboť jsem to tak opravdu cítil. 
Mé mamince se ledacos nelíbilo. Když mi v Mladé frontě udělili cenu za Démanty noci, byli jsme spolu na slavnostním čtení. Máma se moc hněvala, když zaslechla příběh naší rodiny: ‚Vždyť babička vůbec nepila, nikdy nevzala pivo do pusy, jak jsi to mohl napsat?!‘ hubovala mě. Já jsem totiž do povídky potřeboval babičku, která se opije černým pivem. ‚Bábo, vždyť to je fantazie, fikce,‘ vysvětloval jsem. A ona říkala: ‚Jakmile je to jednou napsaný, tak je to pravda…‘ 
 V literatuře nesmíte lhát, protože předmětem vašeho pozorování je pravda. A čím víc té pravdy postřehnete, tím lepší jste autoři. 
V Texasu žije slavista, který třicet let studuje rukopisy Lva Nikolajeviče Tolstého. Ten přiváděl k šílenství své příbuzné, protože všechno, co o nich věděl, dal do svých knih. Ale zaměňoval to. Když zjistil, že neteř má určité vlastnosti, dal je bratranci, bratrancovy příběhy připsal strejdovi, takže s ním nikdo v rodině nemluvil. Cokoliv zaslechl, strčil do svého psaní. A pořád to měnil. Ten chlápek v Texasu to sleduje, aby napsal knihu, jak pracoval Tolstoj. Jeho Vojnu a mír či Annu Kareninu obdivuje už několik generací čtenářů a nikoho z nich, až na pár literárních badatelů, nezajímá, koho svým psaním ruský klasik popudil."
Hana Dostálová



Dvoudenní kurz v NaturaMed Pharmaceuticals 30.-31. května v Českých Budějovicích


Když vyprávíme příběh, neměli bychom obíhat od tématu.
Nechodit kolem horké kaše, protože tím čtenáře odvedeme od příběhu a on se pak v ději ztrácí.
Naučila jsem, se, že příběh oživí přímá řeč, vtáhne čtenáře více do děje.
Klára Fantini



30. května v Českých Budějovicích
Nepsat bláboly, které nikoho nezajímají.
Když chci zaujmout čtenáře, osmdesát procent práce odvede nadpis, dvacet procet perex.
Neupoužívat "flintu na zdi", která do příběhu nepatří.
Zapojit přímou řeč.
Neodbíhat od tématu.
Psát efektivně, aby měl text energii.
Znát cílovou skupinu, pro kterou píšu.
Honza Řepa



Neodvádět čtenářovu pozornost od tématu
Musím přesně vědět, o čem a pro koho píšu.
Marek Greger



Ahoj Dano,
jak jsem slíbil, posílám písemné cvičení, které jsme dělali na našem italském kurzu vedeném "Scuola Holden". Nejdřív jsme si měli prohlédnout fotografii a přečíst popisný text k ní. Pak postupovat podle pokynů, které nám dal učitel.
Samozřejmě, napsat to v rodném jazyce (italština) je něco jiného, než to přeložit do angličtiny, ale stejně Ti to posílám s popisovanou fotografií. Jsem zvědavý na Tvůj názor. 
Čau a přeju příjemné čtení (doufám 😉)
Fabio



Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít.
(Pozn.: Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
Je zajímavé začít třeba uprostřed úvodní scénou: Žena stojí v noční uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit, co následuje. A pak hned další a další věc, která se stane, až vznikne celý příběh. Měl by mít začátek, prostředek a konec, použijete všechny literární cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
Nataša Richterová



7. lekce dlouhodobého kurzu s Danou a Natašou 26. května 2022 pro začátečníky i pokročilé

Nejvíc mne zaujal pokus charakterizovat ve dvaceti minutách jednu hodinu života obyčejného člověka, a to tak, abychom byli schopni poznat z toho, co si myslí a jak jedná, jaká je to osobnost.
Jarka Rymešová



Oba dlouhodobé on-line kurzy se v květnu přehouply do druhé poloviny a jedeme dál! Vytáhla jsem na studenty svého miláčka - Virginii Woolf . 
Sice se stále snažíme, aby naši účastnící psali dramatičtěji, aby konflikty byly ničivé, dialogy uvěřitelné a závěry strhující, ale... není na škodu si vyzkoušet psaní takzvaného proudu vědomí. Ponořit se do hlavy úplně obyčejného člověka v úplně běžný den jeho života, podobně, jako to udělala Virginia v Paní Dallowayové. 
Takže vyberte si postavu a popište běžnou hodinu v jejím životě. Nevybírejte si dobu, kdy se postavě stalo něco významného (např. spáchala vraždu nebo se zamilovala). Místo toho si vyberte obyčejnou hodinu v životě člověka, kde se nic zvlášť důležitého neděje. Ale snažte se svém hrinovi napsat co nejvíce podrobností, včetně vzpomínek nebo flashbacků, které vyprovokovala například vůně nebo zaslechnutá poznámka, písnička… (Omezením časového úseku - jedna hodina - získáte strukturu, která se nespoléhá na zápletku, ale pokud zahrnete významné detaily, můžete být příjemně překvapeni, kolik toho o postavě můžete získat.) 
Nataša Richterová



Je moc zajímavé, kolik lidí má rozdílné názory na stejnou věc.
Bohuna Kopřivová



1. ubrat na vysvětlování
2. ponořit se do hlavy postav
3. myšlenky postav nejsou na škodu
4. procítit jejich situaci, daný moment
5. hrát si s metaforami
Linda Hájková



Naučila jsem se, jak lze během krátkého vyprávění popsat postavu
Hanka Tučková



Málo je více, práce s detaily, pozor na opakování slov - přečíst si text po sobě 😃, rytmus a melodie v textu
Petra Petrlíková



Čti si po sobě svůj text nahlas a pečlivě. Je trapné, když koktáš.
Mirka Adamcová



Vypointování příběhu, vykreslení postavy, důležitost dialogu
Vendula Langová



Utnutý konec lze zlepšit změnou rytmu, prohozením slov či přidáním slov.
Jana Venzlů



4. lekce kurzu pro superpokročilé s Klárou 19. 5. 2021


Co jsem se naučil 19. května na lekci s Klárou:
1. Nevím, zda naučil, ale pochopil jsem, jak důležité je vyhmátnout v textu, kdy stačí jen dialog a kdy je dobré jej obohacovat uvozovacími větami a dalším vrstvením (např. co se postavám honí v hlavách)
2. Vykreslení charakterů hrdiny a antihrdiny
3. Charakteristika hlavní postavy - co vše o ní musíme vědět
4. Mary sue - postava bez vad, kterou čtenáři nemají rádi (nerealistická černobílost postav)
5. Seznámení s Klárou jsem vyhodnotil jako velmi příjemné...
Jiří Wilson Němec



Zabývali jsme se vytvořením uvěřitelného antagonisty a možnostmi, kdo/co to může být. Téma na příště zní Z deště pod okap. Úkolem je vytvořit kladnou či zápornou postavu, která se ocitne v průšvihu. Poté vymyslíme krátkou povídku (kapitolu knihy, která má začátek, prostředek, konec), kde postava ve snaze svoji situaci vyřešit, ji naopak zhorší. Prostě to nevyjde/zamotá se/zkomplikuje/zhorší se to ještě více. Konec může být uzavřený i otevřený (jinotaj, rozpoznání), jak kdo chce.
Klára Dvořáková

PS. 
Bohunka četla cestopis. Většina ji chválila. Mluvili jsme o tom, pro jakou cílovou skupinu píše a že existuje více variant, jak by to mohlo vypadat pro cestovatele a jak pro čtenáře příběhů. Wilson jí nabídl svoji povídku na cestovatelské téma se zápletkou. Bohunka vypadala moc spokojeně a potěšeně.



Ahoj Wilsone,
moc díky, povídku Švédsko jsem přečetla jedním dechem, je skvělá. Moc jsem se bavila, vzpomínala i bála o tebe. To víš podobné zážitky máme všichni, moje kamarádka se dokonce rozbrečela před supermarketem, když viděla tolik různých jogurtů. No, a jak jsi se ztratil, bylo popsáno tak barvitě, že jsem měla přímo ztažené hrdlo. Ještě jednou díky, je to dle mého naprosto skvělé.
Zdraví a těší se na příště
Bohuna Kopřivová



Ahoj Dano! 
Mám problém. Nedokážu vlézt do hlavy zdravého chlapa. Od handicapovaných holek, jako jsem já, vím, že mají zdravou známost, takže konec povídky o seznamkách mám, ale prostředek ne. Nevím, jak se k ženám muži chovají a tak... 
A ke "smutnému znásilnění" od Petry: Kdyby takhle řešily znásilnění všechny ženy, tak nejsou úchylové...
Martin Tomášek



Ahoj Dano!
Jasmin Carmel byla vybrána na konferenci TEDxPragueED. Mám z toho velkou radost. A je to vlastně Tvá zásluha DĚKUJI .... potkala jsem ji u Tebe na loučeňském literárním workshopu.
Teď ji připravuji na přednášku. Prochází u nás takovým drobným mediálním tréninkem. Musím říct, že je na svůj věk velmi šikovná.
S velkou pravděpodobností ji zapojíme i do dalších osvětových akcích našich i cizích - má velmi silné téma o šikaně. Tak si myslím, že bude mít hodně literárního námětu na další povídky. 
💐
Lilly Ahou Král



Zkuste si při sledování filmu po deseti minutách říct, zda vás děj baví, či ne. Dobrý scénář diváka během první půl hodiny chytí, déle se dívat nebude... a víc šancí není. Každá scéna musí nějak posunovat příběh dopředu. Neustále kladete před diváka otázky a zároveň mu dáváte odpovědi.
Když se film jmenuje Bitva u Little Big Hornu, tak předpokládáte, že k té bitvě v příběhu dojde.
Milan Šteindler



Víkendový kurz 14.-15. května 2022



Dani, 
mockrát děkuji, že jsem mohla pobýt s lidmi, kteří jsou osobití, inspirativní a milí. To, co mi bylo nejužitečnější, je uvědomění si, že na rozdíl od té reálné existuje literární pravda. Není potřeba psát celou realitu. Ta vlastně nikoho nezajímá. Prostě musíme se naučit zabít svoje „miláčky". Také jsem si zapamatovala, že z 80% zaujme titulek a z 20% první věta. A děkuji za to, že snad mám o trošku blíž k zákonitostem cestopisu, což bych ráda psala.
Jana Štybnarová



Děkuji moc, bylo to úžasné, osvěžující, inspirující. 
Naučil jsem se, že mám více dbát na motivace osob, lépe vysvětlovat důvody jejich konání.
Kratší věty, jedna věta, jedna informace.
Úvod – prostředek – konec – vše by mělo být v souladu + čtvrtá neviditelná část – proč to všechno
Dialog rozbíhá děj, s podtextem
Nechytat mnoho zajíců najednou.
Literární pravda nerovná se skutečná historka.
Co mi dala rétorika? Že nemám chvátat, soustředit se na koncovky, nepolykat je, lépe dýchat.
Jan Kössl



Co jsem se naučila o psaní:
· Uvědomit si, co vlastně chci příběhem říci a psát o tom.
· Odosobnit se od svého příběhu, nechtít psát celou realitu.
· Při popisu je dobré být střídmý a vystihnout jen to, co je charakteristické, neutahat popisem posluchače.
· Dozvěděla jsem, jaké jsou stavební cihly (=popis, akce, dialog).
· Dozvěděla jsem se, co je dialog s podtextem a jak se píše.
· Vyzkoušet si, jak funguje háček. První věta musí být atraktivní.

Rétorika s Janou Vaňkovou 14.5.22

Poznatky k rétorice:

· Naučila jsem se, že mám číst pomalu a zároveň dát nadpisu svoji váhu, důležitost a nechat doznívat důležité věci, aby to posluchačům „doteklo" do hlavy.
· Vynechávat plevelná slova.
· Čelist dolů.
· Číst jako bychom mluvili.
· Nadechnout se na dlouhá souvětí.
· Nepolykat koncovky
Jana Štybnarová



Na rétorice s Janou Vaňskovou jsem se naučila:
- dechová cvičení, používání bránice – rezonance zvuku
- že správné výslovnosti pomůže otevírat čelist směrem dolů a hodně
- že při čtení textu musím některé věci nechat doznít a udělat pauzu
- navázat spojení se čtenářem, jako bych vyprávěla historku, živě
- že se nemají používat výplňková slova, nemusím se bát ticha
Sofie Epsteinová



Dojmy z kurzu:
- nové prostředí, nové tváře, mladé a sympatické, velká vzpruha pro důchodkyni
- zajímavá práce, zadání,
- čtení našich prací – vtipné, některé se silnými emocemi
- rétorika – základy – čtení, vyslovování, temporytmus, vyprávět tak abych zaujal posluchače
- popis, zasazení příběhu do děje
- háčky – úvod který nás zaujme
- můj problém – odosobnění, psát příběh z pohledu někoho jiného
Vladimíra Kuchařová



Co jsem se naučila na kurzu:
- „stavba“ příběhu – 4 části
- držet se hlavního tématu příběhu
- logické melodické střídání krátkých vět a souvětí
- důležitost názvu a první věty – skočit rovnou do děje – zaháčkování
- uvěřitelné dialogy
- napsat, nechat uležet a přepsat
- jasně se držet toho, co chci sdělit
- psát z pohledu někoho jiného
- detaily a dialogy vtáhnou do děje
- vyvolat silné emoce

Co mi dala rétorika:
- vyprávět pomalu a hlavně posluchači
- pauzy, doříkávat koncovky, rozhýbat bradu, temporytmus (pomalu, rychle, potichu, nahlas)
- dech
Žaky Jacqueline Štěpanovská 



Moc děkuji za dnešek, byl to úžasný den a velice se těším na zítra.
Co mi kurz dal: setkání s novými a zajímavými lidmi
Rozdělení textu na popis, dialog a akci
Dialog s podtextem, příběhy na 7 slov
Střídání dlouhých a krátkých vět
Rétorika - velice milé setkání s paní Janou a její rady: 
Nebát se ticha, důraz na slova, a tím zatáhnout posluchače do děje, resp. přesvědčit ho, že čtu pro něj.
Správné dýchání při mluvení, důkladné otevírání úst - spodní čelist apod.
Jiřina Dubová



Pro literaturu je realita jen inspirací k příběhu. Jak říká Ondřej Neff: vezmeš postavy a hodíš je do průšvihu.
Dana



Ahoj milá Dano,
ještě jednou děkuji za fajn víkend plný inspirace. Bylo to báječné a moc jsem si to s celou partou užila. Děkuji za super program a také za hodinu rétoriky s paní Janičkou Vaňkovou. Bylo to velmi přínosné. 
Jsem nabitá energii a hned po návratu jsem se rozepsala. 
Cítila jsem dobrou atmosféru. 
Ač se natáčelo, myslím, že všichni s tím byli uplně srovnaní. Takže se těším na video, asi na tvém webu někdy, viď?
A CO JSEM SE NAUČILA?
Retorika:
• správně dýchat do břicha
• dobře vyslovovat a vyslovit také poslední hlásky slov
• obejít se o slova jako vlastně, jakože, jakoby
• naučit se část příběhu, který čtu zpaměti
• mějme při čtení oční kontakt s posluchači, vneseme tak do příběhu emoce a vzbudíme zájem
• dělejme spíše kratší věty a také pauzy mezi nimi. Posluchač se bude více těšit, co bude dál.
• otevírat více pusu směrem dolů tlačit bradu
• nechat zvuk pěkně rezonovat v dutinách hlavy
• nebojme se ticha mezi větami, přestávky nevadí
• mluvit potichu, nahlas, tiše a rychle i pomalu. Prostě střídat.
K psaní DÁLE:
• zapojit více fikci
• odosobnit se od příběhu / mám ho v hlavě jen já, ostatní tomu nemusí rozumět/
• nedávat do příběhu tolik postav, ať nevznikne chaos
• jedna věta - jedna informace
• nechytat tolik zajíců najednou
• chytit posluchače háčkem
Díky za milý víkend s tebou a celým týmem.
Bohdana Pufferová



Úvod, stať a závěr plus něco navíc: proč jsem to cosi napsal
Popis něčeho očima někoho.. ne nutně člověka, postavy…
Představit postavu v akci, co dělá...
Dialog posouvá děj, rozbíjí nudu popisu.
Popis, dialog, akce 
Dialog posouvá děj…
Dialog musí být uvěřitelný.
Postavy mluví v dialogu svým jazykem podle charakteru postavy.
Dialog s podtextem.. v rámci dialogu jsou informace, které se dozvíme jaksi „mimochodem“.
Je potřebná odvaha při psaní
Cestopis – náročná disciplína. Nedělat.
Dialog – poprvé
Bajka – pouze jedno poučení
Cvičení na nějaký námět..
Jakoby – nikdo nepoužil ani jednou, kromě Marka.
Rétorika – pomalu, pomalu, pomalu. Vyslovovat CELÁ slova, pozor na vyslovování jmen.
Pavel Doležel



Ahoj Dano, 
bylo to skvělé jako vždy. Úžasní lidé a Jana Vaňková s rétorikou je výborný nápad.
Naučila jsem se správné dýchání, výslovnost. Sykavky, důraz na správné vyslovování.
Důležité jsou mezery. Intonace.
Správný háček. 
Chytit posluchače už jen názvem. První větou.
Nepoužívat - berličky - takže, jakoby, vlastně, atd.
Přednes - přednášet nejlépe vlastními slovy. 
Občas kontakt s posluchačem/divákem.
Pokusit se to napsat a přednést jako svému kamarádovi.
Moc děkuji a těším se na další setkání.
Majka Kuchařová



Ahoj Dano,
budeš na mě hrdá. Už jsem v půlce nové povídky a konečně to má koule. Jupí. Psaní je bomba díky Tobě, Arnoštovi a Lindě
Díky prvním dvěma jsem pochopil techniku psaní a Linda mi ukázala něco, co by mohlo fungovat napříč čtenáři. A pokud ne, i tak to bude TO NEJLEPŠÍ, co jsem kdy napsal. Ještě jednou moc moc moc děkuji všem třem.
Martin Tomášek



Srovnání přístupů různých autorů a litrárních teoretiků k vytváření zápletky a postav

Ernest Hemingway přišel na to, že o svých hrdinech musíte vědět desetkrát víc, než napíšeme. Potom jsou postavy opravdové. A Fjodor Michajlovič Dostojevskij radil, že chceme-li vytvořit zajímavou postavu, musíme spojit tři zcela odlišné charaktery.
„Já jsem chtěl napsat knížku o svém tátovi,“ vyprávěl Arnošt Lustig. „Ale pořád mi z toho vycházely strašné banality. Teprve když jsem jeho charakter smíchal s povahami jiných lidí, najednou z toho vyplaval můj otec. Úplně věrohodně. Ta knížka se jmenuje Dům vrácené ozvěny. Ale kdyby ji táta četl, na každé druhé stránce by říkal: ‚Jak sis mohl dovolit tohle o mně napsat?!‘ Proto Egon Ervin Kisch doporučuje, abychom nepsali o živých: ‚Pište jen o těch, kteří se nemohou bránit.‘ Anebo jim dejte jiná jména! To je důležitá rada.“ 

Ondřej Neff, kterého jsme měli na semináři, nám radil hodit hridny do průšvihu a nechat je se z něj vyhrabat. 

Stejně pracuje i Stephen King. A své knize O psaní dokonce tvrdí, že nevymýšlí žádné zápletky: "Já mnohem víc poléhám na intuici. Moje knihy vycházejí více ze situace, než z příběhu. Situace přijde první, až za ní pak postavy - na začátku vždycky ploché a nevýrazné.  Obvykle vložím jednu nebo několik postav do nějaké nepříjemné situace a pak sleduji, jak se z ní snaží dosatat ven. Mým úkolem není jim pomáhat dostat se na svobodu, ale sledovat, co se bude dít, a pak to zapsat. Často mám určitou představu, jak se to asi vyvine, ale nikdy jsem žádné postavy nenutil, aby jednaly po mém. Občas to pak dopadne, jak jsem si představoval, ale většinou se stane něco, co jsem vůbec nečekal.
Pro spisovatele příběhů je to báječná věc. Pokud nedokážu ani já zhruba odhadnout, jak se ta zatracená věc vyvrbí, můžu si být poměrně jistý, že i čtenář bude netrpělivě obracet stránku za stránkou."

Americký spisovatel a teoretik John Gardner, podle kterého učil i Arnošt Lustig, naopak staví hlavně na zápletce: "Spisovatelův první nápad na povídku – to čemu Henry James říkal „zárodek“ – nemusí být událost, ale zajímavá postava, prostředí nebo téma. Ale ať už je původ nápadu na povídku jakýkoliv, spisovatel nemá povídku, dokud nevymyslí zápletku, která ten nápad elegantně a účinně vyjádří. I když citovým jádrem velké literatury je postava, a přestože děj bez dalšího významu než pouhé existence nemůže mít trvalý dopad, zápletka je – nebo se dříve či později musí stát – středem každého dobrého autorova plánu. Spisovatel vypracovává zápletku jedním ze tří možných způsobu: 
1) půjčí si nějakou tradiční zápletku nebo děj ze skutečného života (metoda Řeckých tragédů, Shakespeara, Dostojevského a mnoha dalších, moderních i pradávných autorů), 
2) vrátí se cestou zpět od vyvrcholení příběhu, nebo 
3) tápáním kupředu z úvodní situace. 
Člověk obvykle nevymyslí celou zápletku najednou, ale spíš nad ní dumá a zkouší si představit různé možnosti, dělá si poznámky, nosí ten nápad v hlavě jako člověk, co si čte v čekárně, pracuje a přepracovává jí dni a měsíce nebo někdy i roky, může pracovat dopředu i zpětně a všemi směry najednou. Cokoliv se v životě stane – podivná zpráva, kterou člověk najde v novinách, úryvek konverzace, hádka s panem domácím – to vše se stává možným námětem pro zápletku, postavy, prostředí a téma, který ovlivňuje zápletku."

A podívejme se ještě do českých teoretických vod.
Lektor René Nekuda jde na věc vědecky: "Existují postavy dynamické a statické. Ani jedna z těchto kategorií není lepší nebo horší, jen je skutečně dobré promyslet si, zdali můj hrdina projde v průběhu příběhu nějakou změnou… I když není nutné za každou cenu vytvářet dynamické postavy, je dobré předem vědět, zdali se charakter hlavního hrdiny změní, nebo ne. 
Dynamické postavy jsou ty, které se vyvíjejí (Frodo Pytlík, Anakin Skywalker). Naopak statické postavy se v příběhu nevyvíjejí (Sherlock Holmes, Voldemort, James Bond). Nezaměňujte však statické postavy s postavami tzv. plochými. Sherlock Holmes je relativně konstantní charakter (výstřední a geniální), čili to je postava statická. Ale rozhodně to není postava plochá! Ploché postavy vycházejí ze zavedených stereotypů, často jsou v pohádkách - hloupý Honza, princezna..."

Další lektorka, Veronika Matysová, hovoří o backstory - osobních příbězích hrdinů (vše, co mělo vliv na jejich charakter a motivaci) a nabízí dokonce pracovní listy, podle kterých lze postupovat, při vytváření úplného profilu každé postavy. 
Pak na příkladech vysvětluje rozdíly, co do literárního díla použít a co ne: "Backstory je vše, co Vaše hrdiny formovalo do chvíle, než se začala odvíjet hlavní zápletka. Není to přitom zcela totéž co minulost. Je možné, že Váš hlavní hrdina jezdil každý rok na letní stanový tábor. Patří to ale do jeho osobního příběhu jen tehdy, když ve Vašem příběhu následně musí přežít v divoké přírodě a má k tomu patřičné znalosti. Vy o svých hrdinech samozřejmě potřebujete vědět i to, jestli trávili dětství na stanových táborech, zkrátka proto, že potřebujete znát jejich dětství. V příběhu to ale nemusí zaznít. Pokud však hlavní hlavní hrdinku na táboře zneužíval některý z vedoucích a ona má teď problém ve vztazích s muži, v příběhu by to naopak zaznít určitě mělo."
Takže každý lektor či autor nabízí jiné pojetí... Inspirujte se tím, co vyhovuje Vám.
Hana Dostálová



Každá scéna musí nějak posunovat děj dopředu. Neustále kladete před diváka otázky a dáváte odpovědi. Když se film jmenuje Bitva u Little Big Hornu, tak předpokládáme, že k té bitvě v příběhu dojde.
V Amerických filmech speciálně jsou skvělé momenty: Všichni znáte ty scény z westernů, kde chlapi seděj všichni okolo ohně. Vy víte, že zítra bude přestřelka, protože šerifové už po nich jdou. Postavy tam pijou whisky z plecháčků a sdělují si takový: „Víš, já ti něco povím, říkal to už můj táta… že správnej chlap musí mít vždycky teplý prádlo.“ Takhle filozofují… a tím se zvyšuje napětí před závěrečným bojem.
Milan Šteindler



6. lekce dlouhodobého kurzu s Danou a Klárou 12. května 2022 pro začátečníky i pokročilé


Co jsem se naučila na 6. lekci:
1. klást důraz na pointu 
2. vyškrtávat i ty věty, ke kterým jsme si vytvořili citový vztah 
3. dialog je motor všeho
Linda Hájková  



1. Přiostřit při vyškrtávání 
2. Neopomínat pointu 
3. Musim se trochu zaměřit dialogy, aby měly větší smysl
Petr Polák



Uvědomila jsem si, jak důležité je umění proškrtávat, umět zkrátit, aby měl příběh spád. 
Vyvarovat se zbytečného vysvětlování, které nám připadá nezbytné, ale vlastně jen brzdí děj.
Míša Čápová



12. května  lekce pro pokročilé s Danou
Ahoj Dano,
na včerejší lekci jste měli všichni pravdu, co se týká mého příspěvku RŮZNÉ ŽENY NA SEZNAMKÁCH
Chápu, co jsi po mě chtěla, a povídku napíšu, ale realita je úplně jiná než příběhy. A mně šlo o to přiblížit prostředí seznamek malinko víc, než jsem popsal v knize DUŠI NESPOUTÁŠ. Chtěl jsem vše doložit konkrétními příklady, což se evidentně nepovedlo. Ten příběh z pohledu holky je fajn nápad a možná bude mít i dobrý dobrý konec, protože chlapi jsou v tomto ohledu odvážnější. 
Vždycky, když jsem říkal, že mi je smutno, radila jsi mi: "Vypiš se z toho." Poslal jsem to jen pro ty, kdo si něco takového o problémech vozíčkářů chtějí přečíst. Víš, můj život je plný trápení a bolesti, ale osobní stránka vztahů mě trápí nejvíc. Jediná zbraň proti tomu, abych se z toho nezblaznil, je psaní.
Spíš jsem čekal, že spolužákům předložíš mou novou verzi apokryfu o Kainovi. 
Martin Tomášek



Dnes to bylo moc zajímavé, různorodé. Lekce plná překvapení, jak jsou účastníci úžasní. Jen mne zlobil počítač...
Bohuna Kopřivová



Milá Dano!
děkuju za shit detektor a přikládám i bajku (tentokrát je opravdu krátká). Také dík za poklonu, velmi si toho vážím. Já jsem u začátečníků ráda a mám pocit, že se vždycky něco naučím (například mi ze začátku přišlo působivé a úderné opakovat slova, ale teď už to nedělám). Navíc je tam moc prima parta. Moc děkuju za krásný kurz, velmi mě to baví.
Hana Hermanová



Půldenní seminář pro zaměstnance lékáren Dr. Max v Brně - Rozdrojovicích 5. května 2022

Dobrý den, 
ještě jednou moc děkuji za všechny zúčastněné. Měla jsem možnost si je všechny zvlášť obejít a velice se jim seminář tvůrčího psaní s Danou Emingerovou po všech stránkách líbil. Za sebe jsem si to také užila. 
Ty čtyři hodiny byly opravdu napěchované spoustou užitečných informací a cvičení. 
Moc se mi líbilo prokládání praktických částí krátkým motivačním komentářem. Zúčastnění hodně oceňovali a vyzdvihovali způsob, jakým paní Emingerová podávala zpětnou vazbu k jednotlivým pracem. Oceňovali, že nám "nemazala med kolem pusy" a zároveň to bylo podané příjemnou vstřícnou formou. 

Hodně jsme se nasmáli, spoustu nového naučili, něco potrénovali, víc se poznali - prostě skvěle strávený den. Předběžně mám schváleno, že si začátkem podzimu můžeme dát další školicí den. Z konference pro lékárníky zdraví
Markéta Gajdošová


Milá Dano,
dnes jsem si přečetl aktuální májový Zpravodaj psavců a udělal mi obrovskou radost uveřejněný článek o mém projektu FrankJoy. Děkuju za Tvou podporu, moc si toho vážím!!!
Libor Frank



První a poslední věty z knih

Vejce a já – Betty MacDonald
- Mimo to, že se skopové dělá na česneku a že se dáma nikdy neškrabe na hlavě ani neplivá, naučila matka mé sestry a mne, že povinností ženy je dohlédnouti, aby její manžel byl šťastný v svém povolání.
- Pánem je slepice.

Kdokoli může dělat cokoli – Betty MacDonald
- Nejlepší na krizi bylo, že znovu sjednotila naši rodinu a poskytla mé sestře Mary ohromnou příležitost dokázat, že kdokoli může dělat cokoli, zvlášť naše Betty.
- Svěřila jsem se jí s tím podivným pocitem okouzlení a Mary řekla: „ty máš jenom pocit úspěchu, ale představ si, jak je mně! Zničehožnic se začaly splňovat mé velké lži!

Morová rána – Betty MacDonald
- Onemocnět tuberkulózou vprostřed života je, jako když se vydáte do města vyřídit spoustu naléhavých záležitostí a přejede vás autobus.
- Vůbec to nejhlavnější je, kdo je s kým.

Hoši od bobří řeky – Jaroslav Foglar
- Až do čtvrtka 12. března žili Vilík a Jirka takovým obyčejným životem, jakým žijete vy a s vámi tisíce a tisíce jiných chlapců na světě.
- A všichni cítili, že to vše je jen předzvěstí mnoha dalších krásných příhod a dobrodružství, jež na ně čekají tam někde daleko, kam slunce chodí spát a kam večer plují barevné mraky, víte – tam někde daleko – daleko – tak velmi, velmi daleko…

Zelené pahorky africké – Ernest Hemingway

- Seděli jsme v úkrytu, který ndorobští lovci vybudovali z větví a haluzí na kraji lizu, a najednou jsme slyšeli přijíždět nákladní auto.
- „Jednou ti napíšu knížku a v té knížce to bude.“

Fiesta – Ernest Hemingway

- Robert Cohn byl kdysi na Princetonské universitě šampiónem střední váhy v boxu.
- „Není to aspoň pěkná představa?“

Lolita – Vladimir Nabokov

- Lolita, světlo mého života, žár mých slabin.
- A to je jediná nesmrtelnost, kterou my dva můžeme sdílet, má Lolito.

Löwensköldův prsten – Selma Lagerlöfová
- Vím dobře, že bývalo za starých časů hodně lidí, kteří nevěděli, co je to mít strach.
- Chudé děvče si věru musí rozmyslet pohrdnout dobrým místem.

Charlotta Löwensköldová
- Kdysi žila v Karstadu paní plukovníková; jmenovala se Beata Ekenstedtová.
- Mladý patron mohl proto využít Charlottina dovolení.

Anna Svärdová
- I když člověk může mít proti Thee Sundlerové to či ono, musí uznat, že to s Karlem Arturem Ekenstedtem uměla líp než kdokoli jiný.
- Co mu odpoví?

Paměti – Farah Pahlaví
- Srdce se mi sevře žalem, drásavým, stále živým, kdykoli si vzpomenu na ono lednové ráno roku 1979.
- Vím, že světlo zvítězí nad tmou a že Írán jako bájný pták Fénix znovu povstane z popela.

Jak krtek ke kalhotkám přišel – Zdeněk Miller/Eduard Petiška
- „Tady mě máte!“ volá krtek.
- „Ať ti slouží a hezky si je užij!“
Jana Venzlů



Producent si přečte prvních deset stránek, a pokud ho scénář nezaujme, hodí ho do koše a řekne: "Nebylo to špatné, ale není to můj šálek kávy..."
V Americe organizují producenti tzv. peaching - sezení producentů, na které přicházejí scénáristi a mají čtyři minuty na to, aby odvyprávěli svůj příběh. Zkuste si vyzkoušet napsat krátce představení takového příběhu, který v prvních minutách zaujme.
Sami to znáte. Díváte se na televizi a po deseti minutách víte, zda vás děj baví, či ne. Dobrý scénář diváka během první půl hodiny chytí, déle se dívat nebude... a víc šancí není.
Milan Šteindler



Jak se píše o lásce
,,Láska nemá definici, jako spravedlnost nemá definici. Ale má ji nespravedlnost, případ od případu. Úzkost má definici. Ale láska ne.” - Arnošt Lustig

Láska je důležitou součástí každého z nás.
Láska lidi zněžňuje, vyvolává pocity, kdy zamilovaný vidí v druhém to dobré, lepší. 
Naše láska se nemusí poutat jen na druhé lidi, naopak ta nejdůležitější forma lásky je ta uvnitř nás. Láska k životu, ke všemu, co děláme, k nám samým, láska k celé realitě ve které existujeme.
Milovat znamená žít. 
Bez lásky jsme jen prázdnou schránkou.
Psaní o lásce samotné nemá žádná jasná pravidla. Tento cit sám o sobě je nespoutaný, nepředvídatelný, tvárný, komplikovaný. 
Podle mě autor musí určit sám, jak lásku převést do slov, jak ji vepsat do svých charakterů. Je to to nejosobnější téma v literatuře a to nejtěžší napsat a komunikovat čtenáři.
 
Moje interpretace lásky
Láska je pohon života. Je to to, co nás drží od toho si uvázat mašli. To, co z přežívání dělá žití. Jen pomyšlení na naši lásku k blízkým, k sobě, k životu samému, ke světu, nás dokáže hnát dál každodenními výzvami. 
Tajemství lásky nespočívá v druhých lidech ani v materiálním světě. Je to něco mystického, nepopsatelného a vymykajícího se jakékoli tělesnosti. 
Člověk musí najít lásku nejdřív v sobě, aby ji mohl přijímat a darovat ostatním.

Jak se píše o sexu
Láska a sex chodívají ruku v ruce, ale nemusí. Láska se dá vyobrazit či projevit bez nutnosti sexuálních aktů a sex se dá napsat jakožto pouze fyzický akt bez žádného emocionálního spojení. Autoři k lásce a sexualitě mají tedy různé přístupy.
Arnošt Lustig rozeznává tři druhy sexu: 
1) To, co se podobá páření psů 
2) Kamarádský sport 
3) Propojení dvou lidí z lásky
Platon řekl: ,,Láska začíná pohledem, od pohledu jde ke slovu, od slova k doteku, od doteku k objetí a s objetím k tomu božskému.” 
Důležitou lekcí je nepsat o sexu z hlediska gymnastiky. Nepsat detaily tělesných pachů a tekutin, ale city dvou lidí, kteří mezi sebou sdílí hluboké spojení. Je nutné psát o tom, co charaktery polidšťuje a naopak.
Vášnivé scény je náročné psát, snadno se spisovatel může dopustit porušení vkusu. Hlavně tehdy, kdy se příliš zaměřuje na zmíňenou tělesnost a ne na citovou esenci. Chodí se po tekném laně mezi fascinovaným zaujetím a nepohodlím čtenáře.
Adéla Podráská



3. lekce pro superpokročilé 5. května 2022

Mám-li být naprosto upřímná, tak jsem si na začátku chvilku připadala jako major Terazky (vola ako zmätená). A nějak se v tom psaní rozhlasové hry ztrácela. Můj problém, že jsem hned nepochopila, že povídka měla být zdramatizovaná. Takže si sama sobě ukládám si o tom, jak se dělá dramatizace, něco podrobněji nastudovat. Vím o tom jen hodně málo.
Ale jinak vážně, bylo to super, a díky za to. Dost věcí jsem si posléze v průběhu semináře pro sebe ujasnila, ozřejmila. Jasně, že taky naučila (teda aspoň doufám:-D:-D). Teď jsem se pokusila už napsat ten zadaný úkol na 19. 5., tři verze. A protože mě tohle bavilo (na rozdíl od pinďourů, myslím samozřejmě literárních), tak si zkusím ještě vymyslet a stejně zpracovat další konflikt.
Takže sečteno a podtrženo: Dost dobrý, přestože mi ta těžší témata dávají dost zabrat.
Jarka Rymešová



Ještě pár vět k semináři s panem Ondřejem Neffem, na který navazují úkoly pro 3. lekci:
Poznamenala jsem si tučným písmem slovo Nevysvětlovat. A přitom by si jeden pomyslel, jak důležité je uvést čtenáře do situace. 
Plynule tím přecházím k další radě Být akční už od začátku
Také Vymyslet zajímavý konflikt
Umět ve čtenáři vyvolat pocit, že je Součástí filmového příběhu
Nic není skryto, vše je pochopitelné, viditelné. Čímž se dostávám ke kouzlu Vnitřnímu hlasu. Jak ten mi kolikrát pomohl. Máme s ním však šetřit. Dokreslit jím pouze samotnou figuru, atmosféru, situaci. Nejlepší na závěr, Pointa. Jaké klišé. Pryč s ní ze závěru. Promyslet zkrátka příběh jinak.
Poznámky se zdají být logické, pochopitelné, přeju proto sama sobě i všem ostatním, abychom je dokázali vměstnat mezi řádky s lehkostí motýla.
Míša Čápová



K čemu nám může pomoci cvičení s rozhlasovou hrou?
Představte si svůj text jako scénku pro divadlo, kde je vyloučený zrak, takže vše musíte převést do jednání postav v dialozích. Žádný vypravěč tam nemá co dělat. Jen dialogy. Ne že by se takto muselo psát, ale je to trénink... Vyzkoušet si, jak se zbavit "nešvaru" stálého vysvětlování a pracovat více dramaticky.
Jako příklad poslouží rozhlasová hra Ondřeje Neffa, která získala cenu Mezinárodního rozhlasového festivalu Prix Bohemia Radio 1989.
Milena Pravdová



Zkusila jsem si psát o bezpohlavní společnosti jako sci-fi...
Vendula Beaujouan Langova 



Svižný dialog je víc než vysvětlování a popis.
Konec pinďourů! Hurááá!
Zuzka Kratochvílová    



Důležité je držet časovou linii a nepřeskakovat. Dialogy jsou důležité, ale nejsou všespásné. A posílám ten vánoční důkaz...
Anna Vocelová



Dialog vždycky všechno neunese.
Michal Hejna



Především jsem rád, že jsem se sám pinďourům vyhnul. 
Obohacující bylo samotné povídání o zvládnutí dialogu. Také něco o detailech.
Jiří Wilson Němec 



Jenom dialog nemůže být nikdy úplně nosný
Už žádný pinďoury!
Jarka Rymešová



Pinďoury jo, ale ne v povídkách. 😃
Když píšeme retrospektivu vloženou do textu, který se odehrává v současnosti, je třeba udělat jasný přechod.
Míša Štěpánka Sedláčková



6. lekce tvůrčího psaní na Fakultě designu a umění v Plzni 4. května 2022





Dobrý den, paní Emingerová a Richterová!
Moc děkuji za Vaši práci, seminář mě ohromně bavil. :) 
Co mi dal? Lásku k psaní! Psát dokáže každý. Potřeba je k tomu jen propiska, kus ušmudlaného papíru a odhodlání. 
Během semináře jsem se i o něco víc sblížila se svými spolužáky, se kterými jsem sice už půl roku skoro každý den, ale díky společným hodinám, kdy jsme všichni seděli v kroužku a ukazovali kousky své duše, jsme se poznali zcela novým způsobem. 
Taky se mi líbila okamžitá zpětná vazba. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Jo, občas se mě nějaký učitel zeptal, jak bych ohodnotila práci nějakého svého spolužáka, ale vždycky to bylo tak, že jsem dotyčného chtěla trochu podpořit a případně mu zlepšit známku. Tady nikdo nikoho neznámkoval a všichni jsme zpětnou vazbu slyšeli rádi, protože jsme sami na sobě mohli pozorovat, jak se každou hodinou zlepšujeme. 
Sama od sebe bych se na podobný kurz asi nikdy nepřihlásila, ale teď jsem moc ráda a děkuji člověku, kterého napadlo napsat nám, komiksákům, zrovna tvůrčí psaní jako povinný předmět. 
A hlavně děkuju vám dvěma za to, jak krásně jste nás seminářem provedly.
Anežka Strnadová

Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni



Co mi dalo tvůrčí psaní:
Naučil jsem se, jak komunikovat a rozebírat vlastní i cizí tvorbu.
Naučil jsem se nahlížet na příběh z několika různých úhlů.
Naučil jsem se vnímat a rozeznávat různé styly psaní.
Vyzkoušel jsem si psát žánry, které jsem nikdy nepsal.
Zjistil jsem, jak na určitá témata nahlížejí ostatní autoři.
Dozvěděl jsem se, v jaké míře užívat sprostých slov.
Zlepšil jsem se v psaní celkově.
Dozvěděl jsem se nové věci o spolužácích.
Zkusil jsem si vymýšlet příběh během pár minut.
Zjistil jsem, že mě psaní baví a chci v něm pokračovat.
Vasil Janko



Díky tomuto semináři jsem získal mnoho nových zkušeností ohledně psaní literatury. Odboural jsem hranici omezující mé psaní textu ze střední školy. Naučil jsem se nestydět se přečíst své texty před ostatními. I když je to napsané s chybami, tak už vím, že každá zpětná vazba je dobrá pro mé ponaučení. Naučil jsem se šetřit vulgarismy. Zjistil jsem, že se nemá používat trpný rod. První věta a název příběhu je velmi důležitý. Dialogy rychle posouvají děj. Naučil jsem se, že expozice končí incidentem. Nemáme používat pasiva. A také už vím, že neviditelná dimenze je součástí bajek.
Vojtěch Polák



Děkuju moc za kurz tvůrčího psaní v letním semestru, bylo to super. Cítím se teď ve psaní mnohem jistější. 
Naučila jsem se, že:
1) Psát může každý
2) Dozvěděla jsem se nové věci o spolužácích
3) Kritika nás posouvá dál
4) Zmizel strach ze čtení nahlas
5) Atmosféra se dá navodit jednou větou
6) Název díla by měl být zajímavý a poutavý
7) Spisovatel musí vědět úplně všechno o svých postavách a světě
8) První věta a poslední jsou důůležité pro zaujmuté čtenáře
9) Psát lidsky a nepoužívat klišé
10) esence- pár vět a co dokáží. :)
Simona Maňoušková



Spisovatel většinou celou zápletku nevymyslí najednou ale buduje ji postupem času. Přemýšlí nad různými možnostmi a vyvrcholeními. Do zápletky se mohou promítnout každodenní problémy nebo prostředí a témata. Zápletka by měla být středobodem celého autorova plánu.
Způsoby jak zpracovat zápletku a vybudovat příběh:
1) vypůjčit si nějakou tradiční zápletku nebo děj ze skutečného života
2) vrátit se cestou zpět od vyvrcholení
3) tápání kupředu z úvodní situace
Vyvrcholení zápletky by mělo být vždy smysluplné a přesvědčivé.
Spisovatel nám vše musí ukázat pomocí dramaticky se odehrávajících scén a nesmí představit více vedlejších dějů nebo postav, než je bezpodmínečně nutné. Zároveň tak musí učinit v napínavém souladu scén tak, tak aby tempo příběhu měnilo pravidelně rytmus.
Kromě kontrolování rytmu a tempa musí spisovatel také dávat pozor na stavbu scén a jejich provázanost, význam a funkci.
Vasil Janko  



Ještě jednou děkuji za nádherné hodiny psaní, byl to jeden z mých oblíbených předmětů. 😊
Sára Schejbalová



Co jsem se naučil v letním semestru na semináři scénaristiky:
-důležitost přímé řeči
-o takzvané flintě na zdi
-dynamický začátek povídky
-vhodnost používání vulgarit
-popisování charakteru postav
-nepoužívat zbytečná přirovnávání
-rychlá forma není vždy vhodná
-používání ich a du formy a vypravěče
-racionalita příběhu
-zajímavý název
Děkuji a mějte se hezky
Matyáš Souček



Rád bych poděkoval za skvělý kurz, během kterého jsem se naučil mnoho věcí:
1) Pokud si text párkrát přečtu před hodinou, číst před spolužáky není tak zlé
2) Titulek a první věta jsou nejdůležitější pro upoutání pozornosti čtenáře
3) Vyvaruj se častému opakování stejného slova
4) Při vypravování dej pozor na zbytečně nudné a popisné části
5) Pro oživení textu používej více přímé řeči
6) Nechtěný rým může zbytečně vyrušit čtenáře ze snu
7) Vulgarismy by se mělo šetřit
8) Kreativní psaní se může stát tím nejoblíbenějším předmětem i pro dyslektika
9) Díky psaní jsem poznal lépe své spolužáky
10) Jsem kritičtější k sobě a ostatním
Adam Roskovec



ZŠ Heřmánek 
ZŠ Heřmánek .
Naše škola Heřmánek Praha, základní škola a gymnázium rozvíjí komunikaci a to za 11 let svojí existence především komunikaci verbální. Naši učitelé chodí na kurzy tvůrčího psaní, a tak jsme se seznámili s lektory tvůrčího psaní a napadlo nás je požádat, aby pro naše žáky uspořádali semináře. V týmu Dany Emingerové se nám v kurzu zaměřeném pro žáky naší školy věnoval lektor Šimon Pravda.
Ve 12 lekcích lektor pracoval s 11 žáky a bylo to skvělé i náročné. Žáci psali úkoly z týdne na týden a připravovali se na další kurzy.
Hledali jsme společně také formu a metodu, jak s žáky ve třídě pracovat.
Z jedenácti žáků mluví deset o pozitivní zkušenosti:
Získal jsem víc trpělivosti na práci na text.
Učím se, jak mít vícebarevné texty.
Získala jsem jiný pohled na psaní.
Napadá mě více nápadu na příběh, mám větší představivost, osvojila jsem si detailnější popis a trpělivost na psaní.
Získala jsem vědomosti o tom jak vyrovnat povídku a naučila jsem se nebo se ještě učím aby povídky co napíšu nebyly těžko čitelné.

Jen jedna žákyně nebyla spokojená a napsala: Získala jsem z toho víc úkolů a stresu.
Pro příští kurz máme řadu zkušeností a možností a budeme rádi, když si Šimon Pravda na nás udělá čas a budeme v dalších tvůrčích aktivitách pokračovat. Rozhodně metodu tvůrčích dílen doporučuji, co ovšem doporučuji také je, spojení ochoty školy věnovat se tvůrčímu psaní, ale ve spojení se zkušeným a tvořivým lektorem, který pomůže žákům i učitelům budovat dovednosti tvůrčího psaní se jedná skutečný krok k literární gramotnosti, ať již z účelem podporovat žáky v jejich radosti z psaní či v jejich budoucí profesionální dovednosti se vyjadřovat.
Za žáky z třídy Surikat (8. ročník základní školy)
Mgr. Miroslava Adamcová, zástupce ředitele školy pro projekt Teen Heřmánek Praha, základní škola a gymnázium



5. lekce dlouhodobého kurzu s Danou a Natašou 28. dubna



Dobrý to bylo, znovu a mnohem důkladně jsem si zopakovala, co je bajka... a jak mne dřív bajky "nebraly", teď mně to zajímá o mnoho víc. 
Dobrá lekce. Dík.
Jarka Rymešová



Dva pristupy k bajce: zacit od pouceni, nebo naopak unest se pribehem a postavami...
Film, o kterém jsme mluvili v souvislosti s dialogem Jany Bednářové, se jmenuje Vlastníci.
Hana Hermanová



Já jsem se snažila pochopit bajku. Snad jsem se přiblížila.
Poučení k bajce pro příští úkol je: Když čekáme lepší časy, přijde blbá doba. 
Mirka Adamcová



Všeho moc škodí.
Tedy dialog by měl být dramatický a netřeba vysvětlovat...
Veronika Štětková



Vyšehradská kavárna ČEKÁRNA - 1. setkání s René Nekudou 22. 4. 2022

Dneska jsem se potkal s Danou Emingerovou, která taky učí tvůrčí psaní. Bylo to moc príma a jsem rád, že jako profesionálové v oboru dokážeme na něčem spolupracovat. Markétě Dočekalové obratem volám a vy (psavci) se máte na co těšit…
René Nekuda



VĚTA POSLEDNÍ
Poslední věta/odstavec knihy je jednou z jejích nejdůležitějších částí, může knihu zachránit, ale také ji naprosto potopit. Poslední věta či věty by měly způsobit, že čtenáři spadne brada a řekne si: „Pááániii…“ nebo „Aaach!“ a bude to chtít číst znovu nebo si bude žádat nášup!

U posledních vět by děj měl být ukončený, všechny dějové oblouky pěkně zakroužené. 
Poslední věta dílo zapečetí.

1. Spojte všechny nedořešené věci do závěrečné tečky a přidejte k tomu ještě malé tajemství. Donutíte čtenáře o příběhu ještě jednou přemýšlet.
2. Uvažujte nad koncem jako nad novým začátkem. Nechť vaše poslední slova nejen vyřeší příběh, ale i otevřou nové otázky, které vrhnou na děj nové světlo a naznačí nový začátek pro vaše postavy…
3.  Zanechte ve čtenáři po dočtení pachuť. 

Další dobrý způsob, jak zakončit váš příběh, je zanechat ve čtenáři po dočtení knihy jistou pachuť po základní esenci vašeho textu. Zkuste znovu shrnout elegantním způsobem obsah, který zůstane pěkně (a dlouho) viset ve vzduchu… 
„Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.“ – George Orwell, Farma zvířat
Jako například v knize Charlese Bukowského – Hollywood:
„A co budeš dělat dál?“
„Napíšu o tom knihu.“
A tak jsem ji napsal. A vy jste ji teď dočetli.

Zde, až na úplném konci, čtenáři dojde, že to nebyl smyšlený román, ale že četl autobiografický příběh.

A třeba John Irving nejprve vymyslí poslední větu a pak na ní už do konce psaní „zbytku knihy“ nic nemění. Poslední věta je první, co ho napadne.
John Irving - Poslední noc na Klikaté řece: „Cítil, že velké dobrodružství jeho života právě začíná. Tak jako to musel cítit jeho otec během těch hrozných chvil poslední noci v Klikaté řece.“

Poslední věta je místo pro doznívání a rezonanci. 
Rezonance je důležitá jak pro dílo, tak pro život! Jsou to prchavé prožitky, kdy člověk a svět kolem něj nebo čtenář a spisovatel spolu rezonují. Máme pocit, že se nás svět určitým způsobem dotýká, že se nás autor dotknul. Cítíme zvědavost a vášeň. Vnímáme, že naše existence a konání mají nějakou odezvu v našem okolí. Nemáme nad tím plnou kontrolu. Nejčastěji to přijde, když to nečekáme.

Podle německého sociologa Hartmuta Rosy podobné zážitky – ostrůvky rezonance – bytostně potřebujeme. Ale najdeme je, jen pokud zpomalíme...  v životě, v práci, ve vztazích. „Když totiž nerezonujeme,“ tvrdí Rosa, „můžeme skončit s depresí či syndromem vyhoření.“

Rezonance umožní čtenáři, aby se zorientoval v tom, co bylo řečeno. Je to jako čas na přemyšlení a pochopení celého příběhu. I když ta konkrétní slova či věty s příběhem nemají vůbec nic společného. Čtenář během rezonance dopisuje příběh, dostává čas, aby se vžil do jiného života. V tom je kouzlo. A mistr spisovatel v povídce resonanci vždycky má:

Jako příklad James Joyce. Ten ve své sbírce Dublinané má povídku Mrtvý. (Učebnice Kouzlo psaní knih str. 13): 
Joyce popisuje, jak sněží nad Irskem, zatímco čtenář přemýšlí o ženské, která se rozplakala, a proč její chlap na začátku zuřivý a pak najednou projeví porozumění.

Příklady, které našli studenti v předchozích kurzech:
 
Mario Puzzo, Kmotr: 
Omilostněná prosebnice, očištěná od hříchu, sklonila hlavu a sepjala ruce nad zábradlím oltáře... Pak s hlubokou a z hloubi duše pramenící touhou uvěřit, být vyslyšena, odříkávala modlitby za spásu duše Michaela Corleona...

Francis Scott Fitzgerald, Velký Gatsby:
Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Dnes nám unikla, ale nevadí – zítra doběhneme rychleji, rozpřáhneme paže dále... A jednoho krásného rána – 
A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.

Caite Dolan-LeachSestry až za hrob (thriller o dvojčatech):
„To, že s mrtvými už nemůžete mluvit, bolí až k zbláznění. Možná se mi Zelda snažila říct, že mluvit s živými je téměř stejně složité.“

Henryk Sienkiewicz, Quo vadis:
„A tak skončil Nero. Stejně jako končívá vichřice, bouře, požár, válka nebo mor. Ale Petrova bazilika vládne dosud z vatikánských výšin městu i světu. A u někdejší Capenské brány stojí dnes malá kaplička a na ní je už poněkud setřelý nápis: Quo vadis, Domine?“

Orwell, 1984:
„Miloval Velkého bratra.“

Mika Waltari, Plavovláska: 
„A pak se nad světem přehnala válka a smetla všechno to, co bylo.“

A co poslední věta z nejčtenější knihy? 
„Milost pána Ježíše se všemi.“
 Nataša Richterová



Rozbor bajky Jana Wericha O orlech a hovniválech
Obsah:
Orel který kroužil nad Řeckem jednoho dne zahlédl zajíce, který byl rychlejší než jeho stín. Uražený nad tím, že si zajíc dovoluje s ním soutěžit, začne ho nahánět. Zajíc zakopne a spadne do doliny, kde je chrobák. Chrobák mu nedokáže pomoci, orel přiletí, zajíce zabije a chrobákovi se vysměje: ,,Ty jsi jen hovnivál!” 
Hovnivál je uražený: ,,Copak já jsem JEN hovnivál?” A touha po pomstě mu nedá spát. Nechce se smířit s tím, že je jen hovnivál. Nejí, nespí, nepije, jen leze orlovi do hnízda a vyhazuje jeho vajíčka. Pokračuje to takhle dlouho dokud orel nepožádá Dia o pomoc, aby hlídal hnízdo na jeho klíně nad Olympem. Ale Hovnivál zaslepený pomstou uhněte kuličku a s námahou s ní vyletí až k Diovi. Shodí mu ji do klína a znechucený Zeus se oklepe, při čemž shodí orlovo hnízdo. Hovnivál vyčerpaný tou námahou padne mrtev a poslední vajíčka, poslední naděje, je rozbitá a rod orlů vyhyne. Ponaučení, která Werich uvádí jsou hned tři: 
1) I když jsi orel, nesměj se chrobákovi 
2) I když jsi jen hovnivál, smiř se s tím nebo dělej něco jiného 
3) Když jsi zajíc, nedá se nic dělat
Užívání moderních pojmů, např. strojových v kontextu částí těla zvířat ,,odposlouchávací zařízení, podvozek”.
Hovorová mluva zvířat
Zajímavá a neobvyklá lidská, občas až vesnická přirovnání, prvky a odbočky v textu
Použití symbolismu zvířat - Orel (hrdý, pyšný, silný) Zajíc (plachý, vystrašený, oběť) Hovnivál (ošklivý, pracovitý, tvrdohlavý)
Členění děje podle struktury bajek :
- uvedení do děje : orel nahání králíka a potká chrobáka
- zápletka : orel urazí hovnivála a ten se jde pomstít
- rozuzlení : hovnivál zaviní vyhynutí orlů a sám při tom zemře
- čtvrtá dimenze ponaučení : viz ponaučení nahoře
Neobvyklé podání ponaučení, jsou tři, vztahují se na zmíněná zvířata narozdíl od klasických přímých ponaučení v bajkách
Poznámka: S tímto úkolem si už moc nevím rady, pokusila jsem se najít neobvyklosti na této bajce, ale moc jsem jich až na klasický Werichovský styl nenašla. Wericha poslouchám často a jsem zvyklá na jeho vypravování. Nejsem natolik sečtělá v bajkách, abych to dokázala lépe rozebrat. Snad stačí alespoň tato snaha.
Adéla Podráská  



Druhý on-line seminář s Ondřejem Neffem 21. dubna 2021





Je toho mnoho, co jsem se dozvěděla na semináři s Ondřejem Neffem, kde mluví ke konkrétním příspěvkům. Poslouchala jsem opravdu se zájmem. Toto je pouze to, co mně opravdu utkvělo v paměti (tak jen se podle toho chovat):
- máme ještě daleko k tomu, aby z nás byli spisovatelé
- míváme sice dobré nápady, ale většinou je to jen popis procesu
- často nemáme v povídce konflikt, žádný zvrat, aby se to posouvalo dál
- ztrácí se motiv, stálé vysvětlování a zdržuje to povídku
- osoby musí být rozeznatelné, dialogy je mají charakterizovat, jinak se v nich čtenář ztrácí, každá postava by měla být jiná
- pokud se používají expresivní slova, vše musí mít význam a dynamiku.
Bylo to moc zajímavé a Daně děkuji, že nám toto setkání umožnila.
Bohuna Kopřivová



Přestaňte vysvětlovat, musíte rovnou na věc!
Ahoj Dano,
chtěl bych poděkovat za seminář s Ondřejem Neffem. Je super, že děláš takovéhle akce. Užil jsem si to.
Co jsem si odnesl:
1. Vše, co znesnadňuje čtení, je k neprospěchu věci (zbytečná vata, proklamace - čtenář neudrží pozornost) 
2. V krátkých povídkách musí být silná motivace k jednání - konflikt 
3. Postavy se musí od sebe odlišovat, aby si je čtenář zapamatoval (tlustý, zakrslý, kněz, zrzavý…) 
4. Stylizace mluvy vystihuje osobnost postavy 
5. Vulgarismy musí mít smysl a je třeba jimi šetřit
Standa Rokos



Postřehy ze semináře s panem Neffem:
1. Charakter postavy nejlépe vystihnu její řeč => nutná stylizace postavy (nemohou všichni mluvit spisovně).
2. V povídce je důležitý konflikt a jasný motiv (přijde kdo a řekne co).
3. Vše, co znesnadňuje čtení a pochopení, je k neprospěchu => nezamlžovat děj vysvětlováním, přílišnými podrobnostmi a odbíháním jinam.
4. Vyhýbat se deklarativním pasážím => nepopisovat, nevysvětlovat.
5. Postavy je dobré nevymýšlet, ale znát (Hašek Švejka a paní Müllerovou znal ze života, nevymyslel si je)
Anna Vocelová



Dnešní seminář byl pravdu velice zajímavý, podnětný a osobně mi hodně dal. 
Dost jsem pochopila. Byl to zase úplně jiný úhel pohledu. 
A doufám, že se tím i o kousek posunu dopředu. Paráda!!! 
Děkuji také velice moc Daně, že nám tyto semináře s Ondřejem Neffem zprostředkovala.
Jarka Rymešová  



Dnes to bylo super, moc děkuji, že jsem tu mohla být..
Přijde kdo... řekne co!! 
A nevysvětlovat...
Poslechněte si zadání k jednomu z takových zajímavých úkolů, jak říkal Ondřej Neff, které jsem našla v rozhlaseAnna a Pavel spolu někam jedou. Do jejich životů vstoupí stopař... Zpracujte téma v různých žánrech (akční drama, horor, detektivka, muzikál, western, mystery, pohádka, rodinné drama, sci-fi, triller, válečné drama) 
Lenka Konopásková



Moc vám děkuji za za tento kurz. Myslím, že jste mě hodně posunul.
Já mám ten problém s vysvětlováním v každé povídce.
Martin Tomášek



Druhý seminář s Ondřejem Neffem 21. dubna 2021

1. Slova mají nějaké zařazení, nějako výrazovou souvisost (pinďour není pindík). 
2. Dodržení zadání rozsahu vede k autorské kázni. 
3. Nepoužívat jen banální jazyk s tramvaje bez pokusu o stylizaci. 
4. V krátké povídce musí mít všechno nějaký smysl. 
5. Pointa v poslední větě - cliché.
Jana Venzlů  



Ta knížka, co o ní mluvil Ondřej, se jmenuje Jak blafovat (19:32).
Michal Hejna



Motivace k akci musí být silná. 
Konflikt musí být ostrý. 
Dvě postavy, které jsou ve stejné situaci, nerozvíjejí děj.
Nataša Richterová  



Velice děkuji za toto setkání. Je to pro mě mimořádná věc, že si můj výtvor pan Neff vůbec přečetl, děkuji za komentář.
Kateřina Pospíšilová



Co jsem se naučila na lekci s Ondřejem Neffem:
Důležitost konfliktu, 
motivace figury, 
stylizace dialogů, 
dynamika, nikoliv deklaratornost, 
psát jako rozhlasovou hru, 
inspirovat se lidmi, co známe
Zajímalo by mě, nakolik se do svých hlavních postav autor vžívá, když píše...
Vendula Beaujouan Langova
 


Důležitost zadání - počet řádku, název (Pinďour): respektování je důležitá součást, zodpovědnost 
Jasná motivace k chování/jednání figury 
Ne vysvětlování, zájem o něco…, střety! 
Dělat short short story: 2-3 odstavce, 25-30 řádek, jedna situace 
Pozor na převahu deklarování!! 
Cokoliv: jasná vůle, motivace
Martin Paruch  



Děkuji a poznamenala jsem si: 
Dodržovat pravidla. Kdo, co, proč? 
Přijde kdo, řekne co? 
Motivace, akce, dialogy, žádné deklarace. 
Jednoduše, přehledně, drama, zvrat, vývoj
Jana Bednářová  



Dialogy, konflikty, nedeklarovat, přjide KDO a řekne CO, bylo to super! 
Stylizovat postavu její řečí
Martina Talířová



Nejjednodušší řešení je to nejúčinnější 
Nezáplatovat vystydlý motiv jiným motivem 
Vnitřní hlas=dokreslení postavy 
Jasné vůle/motivace a směřování k něčemu, žádné deklarace 
Hra s jazykem – ten určí charakter postavy – stylizace jazyka 
Nic nevysvětlovat, musí tam být střet/konflikt.
Zuzka Kratochvílová  



Moc děkuji panu Neffovi za zajímavé povídání. Toto jsem si odnesla:
1. jasně odlišit postavy, aby nesplývaly, skrze dialog 
2. nepoužívat banální jazyk, vnímat jeho skutečný význam 
3. povídku začínat situací 
4. děj posunuje konflikt 
5. zajímavé pro mě bylo, že pouze 10 povídek ze všech, co Ondřej napsal, jsou povídky jeho srdce
Do příště bychom mohli třeba napsat, jak zabít svého oblíbeného literárního hrdinu 
😃
Míša Štěpánka Sedláčková 



Krásný den přeji,
nevím, jestli si mne pamatujete, ale studuji v ateliéru Komiks a ilustrace na Sutnarce a minulý rok jsme spolu měli hodiny Tvůrčího psaní. 
Začali jsme řešit bakalářské práce na příští rok a při té příležitosti jsem se Vás chtěla zeptat, zda by byla nějaká příležitost výpomoci z vaší strany. Rozhodla jsem se pracovat na mé knize ilustrací vlastních básní a moc by se mi hodila Vaše odborná pomoct co se textu týče. Děkuji Vám a přeji hezký zbytek dne
Barbora Macková



První a poslední věty z knih:
1. Vladimír Škutina: Tak už jsem tady s tím vápnem pane Werichu!
První věta: Tak už jsem tady s tím vápnem pane Werichu!
Konec: Dum spiro - spero - dokud dýchám - doufám. Jan Werich nedýchal.
2. Robert Vano: Fotka nemusí být ostrá
Motto: ,,Dneska píše každej, kdo má do zadnice díru - co bych to také nezkusil?“
Začátek: Chceš něco změnit? Upeč třešňový štrůdl!
Konec: Moje mamina říkala, že i kdyby nic nebylo, bude vždy věřit, Ten, kdo věří, odchází z tohoto světa snadněji, protože ví, že putuje dál.

3. George Orwell: 1984
Začátek: Velký bratr Tě sleduje. Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla. 
Konec: Miloval Velkého bratra.
4. Tereza Nagy Štolbová: Dcera padajícího listí
Podtitul: Příběh o duši, která přežila díky lásce
Začátek: Byla jsem ztraceným a zatraceným dítětem v čase babího léta a nádherně barevného listí podzimu.
Konec: V pokoře a úctě k bytostem i událostem, které mě přesáhly a přesahují.
Jana Bednářová



PRVNÍ VĚTA
Americký spisovatel Michael Cunningham (autor románu Hodiny) řekl před pár lety v pořadu Na plovárně: „Nepustil bych se do čtení knihy, která by začínala nějakou blbou větou.“

První věta rozhoduje. Mnohdy je to totiž právě první věta, co u čtenáře rozhodne, zda mu kniha stojí za přečtení. V ideálním případě ho první věta či odstavec vtáhne do děje, nastíní atmosféru a nenápadně mu předvede, co od příběhu očekávat. První věta může být úplně banální. Čtenáře ani nenapadne, jaký příběh bude následovat. A nebo může už od začátku dávat jasně najevo, o čem se v knize píše. Některá věta čtenáře vtáhne pro svou epičnost a některá zase pro svou naprostou obyčejnost. Faktem je, že mnohdy bývají tím jediným, na co se čtenář při koupi zaměří.

A my se podíváme na mistry. Jak začínají slavná díla?

Začneme větou z nejčtenější knihy na světě: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“

„Šťastné rodiny se vzájemně podobají, ale nešťastné rodiny bývají různé.“ - Lev Nikolajevič Tolstoj, Anna Karenina

„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“ – Franz Kafka, Proměna

„Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání.“ - J. K. Rowlingová, Harry Potter a Kámen mudrců

„Jsem v hajzlu.“ - Andy Weir, Marťan

„Říkejte mi Ismael.“ - Herman Melville, Bílá velryba

„Co svět světem stojí, každý správný příběh začíná v hospodě.“ - Jan KravčíkLetopisy Vukogvazdské družiny, svazek prvý (fantasy)

,,V den, kdy byli zavražděni rodiče Emmy Carstairsové, bylo nádherné počasí.“
Cassandra Clare – Město nebeského ohně (fantasy pro děti a mládež)

Zajímavý počin udělal spisovatel Ivo Fencl na portálu www.citarny.cz, když ve svém článku shromáždil první věty z hororů Miroslava Švandrlíka:
Kalaba původně rasistou nebyl.
Dušan Toman na sebe rád poutal pozornost již od dětství.
Paní Zlata Šejbalová odmítala být tuctovou ženou.
Marta hleděla na svého manžela s netajenou nevolí.
Kazda byl opět patřičně znechucen světem.
Ševela měl to, po čem vždy toužil.
Pokrývač Vojtěch Habrda rozhodně nebyl abstinent.
Poslední chvíle dovolené se Martinu Dadákovi opravdu nevyvedly.
Sigula měl neblahý zvyk zůstávat v redakci přesčas a dopisovat si příspěvky do konkurenčních časopisů.
Sochor se neměl kam vrtnout.
Vzorný myslivec Klícka spatřil v houští divočáka a nerozpakoval se ani na okamžik.
Otouš kráčel ve své kariéře rapidně vzhůru.
Smíšek to neměl do hospody daleko.
Zbyněk Plachý se vybíravé Lence Zoulové rozhodně zamlouval.
Všichni bývalou učitelku Vrábelovou litovali.
Pan učitel Sobotka podlehl pokušení a dopustil se odsouzeníhodného přestupku.
Martin Dýha se rozhodl k dost ohavnému činu.
Jmenoval se Valkoun a bylo těžké si ho nevšimnout.

Šíšova pivní parta byla proslulá široko daleko.
Máťa nepatřil k andílkům, ale důkladný zločin si naplánoval teprve na dnešní večer.
Starý Barnas ležel na otomaně a skučel.
Když Petr Donát nečekaně zemřel, Ondřej Navara si téměř oddychl.
Kalenda měl pocit, že se mu život nepovedl.
Pavelka už dohasínal, o tom nemohlo být pochyb.
Adriana kouřila až do posledního okamžiku svého života.

Jsou to krátká a stručná sdělení. Nebyl rasistou, odmítala být tuctovou, ležel a skučel, dohasínal, kouřila. Jsou to akční slovesa nebo sousloví. Rozhodně to zní lépe, než když svůj příběh zahájíte slovy: Alois vzdychl a složil přemýšlivou hlavu do dlaní. Všimněte si, že ve všech případech zazní jméno hrdiny / hrdinů. Jedná se totiž o povídky, tedy kratší útvary. A tam je vhodné prozradit jméno hrdiny hned na začátku. Nemusí to být samozřejmě první věta, ale čtenář se lépe orientuje, když ví, o koho půjde dál. V románech to není tak úplně třeba.

Co funguje:
Začít otázkou. To vzbudí zvědavost. 
„Milý čtenáři, víš, co znamená slovo greenhorn?“ - Karel May, Vinetou
Začít tajemstvím. 
„Garpovu matku Jenny Fieldsovou zatkli v Bostonu roku 1942 za to, že zranila v biografu nějakého muže.“ - John Irving, Svět podle Garpa
- Začít netradiční situací. 
 „Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou.“ - George Orwell, 1984

Návod pro napsání první věty sice neexistuje, ale pokud se řídíte nejdůležitějším přikázáním spisovatele, tedy hodně číst, určitě si můžete udělat sbírku prvních vět, které oslovily vás, a postupně získávat představu, co funguje. A samozřejmě chce to cvik.
Nataša Richterová



Končí letní semestr na Fakultě designu a umění v Plzni, kde letos učila hlavně Nataša Richterová

Spisovatel musí zaujmout. Nejde o to, že by měl psát podle pravdy, spíš musí čtenáře přesvědčit, že to, co píše, pravda je. Děj by měl působit přirozeně. Pokud totiž čtenář začne pochybovat o informacích, které mu autor předkládá, nejspíš knihu odloží a tím to skončí.
Pokud příběh působí lehce, plynule a přirozeně (ovšem se zajímavou zápletkou), znamená to nejspíš, že autor věnoval mnoho času přípravě a studiu dané problematiky ještě před tím, než vůbec začal psát.
To, co autor píše, by mělo vycházet přímo z něj. Neměl by se snažit čtenáře nějak šokovat a neměl by naopak příliš podléhat tlaku okolí, kterému by se jeho příběh případně nemusel zamlouvat.
Všechno, co autor píše, se nějakým způsobem opírá o jeho vlastní zkušenosti, ale ani zdaleka to nestačí. Příběh by byl nudný a nezajímavý. Autor musí příběh opepřit svojí fantazií a dát svému vyprávění nějaký smysl a cíl.
Lenka Holá



John Gardner: Art of Fiction
John Gardner ( 1933-1982) byl americký spisovatel, který vydal knihu Umění fikce. Vysvětluje, že psaní je pro člověka pouhým řemeslem, které je ale potřeba trénovat. A to čtením knih, vlastním psaním, studiem a špetkou vášně. Poukazuje na to, že naučit se psát jako světový průměr je možné. 
S cvikem jsme schopni získat dovednosti, díky kterým to dokážeme. Ostatně většina knih, co najdeme v knihkupectví, nemají takovou literární cenu. 
A to je pro mladé spisovatele povzbudivý fakt.

Literární vzory:
1) Číst a psát (číst je duležité, aby docházeli souvislosti s vlastními texty)
2) Hodnotit a kritizovat své vlastní texty
3) Objektivita, nezaujatost a neustálá snaha o logické hodnocení
4) Diskuse - naslouchání odlišných názorů - otevřená atmosféra.
5) Veškerá literární díla jsou svým způsobem imitacemi jiných velkých děl. Je tedy zapotřebí hodně číst, pro inspiraci k vlastním textům = zkušenost ze skutečného světa.

Vytvářet přesvědčivé postavy, kterým čtenář bude věřit. A to zkrz jejich emoce, situace ve kterých se určitým způsobem zachovají.
Naučit se plánovat varianty děje.

Umění nemá žádná obecná pravidla, protože každý umělec používá ve svém novém díle pravidla estetiky, která již byla použita.

Proč se rozebírají literární díla
Analyzovaní beletrie - jak rozeznat symboly, rozlišit témata, jak vysvětlit rozvržení a výběr detailů.
Když má začínající spisovatel špatné vzory - nelze uspět. tzn. Naivně dlouhé diskuse na témata, která jsou tuctová - tazv. klišé. nebo bizarní interpretace legend v novém podání. Tohle není dobrý začátek a čtenář raději zvolí ke čtení jiný text.

Umělecká záhada
Začinající spisovatel, který si nevý rady by nejraději využil příručku v bodech co se smí a co se nesmí, ale ten_to způsob tvorby je nesprávný. Umírá zde veškerá kreativita. Proto jsou pravidla estetiky v abstraktní rovině.

Pravidla estetiky
A to v abstraktní rovině- jsou tu, ale jsou mlhavá. Existují, ale jedinec je pak stejně ovlivněn pocity, intuicí a vkusu. Je to citem. Citem spisovatel řídí spád děje, rytmus vět, střídá větné konstrukce, jak dlouhé mají být dialogy. Co svým dílem chce sdělit. Dalé je také důležité znát správnou formu vyprávění. Morální a estetické úvahy: nevhodné výrazy, neotesaná vyjádření, klišé - atd. Je potřeba na takové věci dávat pozor. Každopádně neexistují žádná přesná pravidla.

Snem každého umělce je docílit toho, aby něco, co bylo dříve pobuřující a provokativní, bylo v jeho podání akceptováno.

Porušování pravidel
Pro začínající spisovatele nejsou tak důležitá pravidla, ale rutina a zběhlost v tom případě i porušování pravidel. Dalé také je důležité dbát na to, že veškeré výroky musí být čtenářem uspokojeny, jinak je to tzv. flinta.
Flinta, ze které se musí vystřelit. To znamená, že by v díle měli být zodpovězeny všechny otázky, které si čtenář během čtení klade. Když důležité zmíňky, co na čtenáře tak působí, nejsou zodpovězeny považujeme to za dost velkou chybu. Chvůli takové chybě můžeme knihu třeba i ze sklamání odložit. To znaméná že text mázodpovědět na všechny otázky a to je pravidlo, na které je důležité myslet.
Vojta Polák



Semináře tvůrčího psaní na Fakultě designu a umění v Plzni, letní semestr 2022


,,Ani jsem netušil, že mě jako dyslektika bude psaní takhle bavit a že to bude v tomhle semestru můj nejoblíbenější předmět,” řekl mi na rozloučenou jeden ze studentů komiksu z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. No, můžu si jako učitel, přát víc?
Myslím, že jsem se cestou na nádraží tak trochu vznášela a do vlaku jsem vplula na obláčku. To je to nejhezčí, co mi v poslední době někdo řekl. Nepřeháním!

Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara
Nejen dnes, ale po čas celého kurzu jsem se se studenty cítila moc dobře. Jen doufám, že to bylo oboustranné… Na konci každé hodiny jsem je nutila psát pět věcí, které se v lekci naučili. Myslím, že jim dlužím napsat, co jsem se o nich naučila já.
1/ že mají neuvěřitelně široký záběr zájmů a bohatou fantazii
2/ že mají rádi své mladší sourozence, rodiče, zvířata a přírodu vůbec
3/ že si klidně ze sebe udělají legraci 
4/ že si klidně udělají legraci i z učitele
5/ že vstávání na devátou, je na ně brzy
O sobě jsem zjistila, že mě baví pozorovat, jak za deset minut dokážou napsat vtipné a báječné příběhy a jaké mají neuvěřitelné nápady! Jsou mezi nimi opravdové diamanty.
Že si ráda poslechnu, jak na koho který příběh zapůsobil, i když je to někdy pouze stručné: ,,Sorry, nějak se nechytám…”nebo mlčenlivý zvednutý palec, jakože Good Job!
Že mě baví zabývat se teorií psaní, hledat v knihách slavných spisovatelů a vážených profesorů a tvořit z jejich teorie (snad) srozumitelné výklady a úkoly.

Nejsem sice vážený profesor, ani slavný spisovatel, ale jestli jsem alespoň někoho ze studentů inspirovala k tomu, aby psal, tvořil a spřádal nové příběhy, tak jsem svůj úkol splnila…
Danuško, děkuju za tuhle příležitost.
Nataša Richterová



Krásné Velikonoce a spousta nápadů na psaní přeje Dana 










Rady Ondřeje Neffa na videu
„V literatuře je několik hlavních témat, která se od nepaměti stále opakují, vysvětloval na kurzech tvůrčího kurzech psaní Arnošt Lustig a vypočítával: láska, moc a manipulace, zločin, trest, hybris (překročení - člověk si hraje na boha). Co však dělá ty nejlepší spisovatele mistry, je, že dokážou postihnout člověka své doby.
A tak studujeme knihy historiků a filozofů a zkoušíme psát o tom, kam se svět šine. Děláme to s humorem a nadsázkou, ale zároveň seriózně. Svou povídku k nám k tomu napsal i mistr české sci-fi, spisovatel Ondřej Neff, který se s námi potká na podvečerním semináři tento čtvrtek 21. dubna. 
Povídky, které budeme společně honotit, jsou tyto:
ZLATÁ TROFEJ - MÍŠA Č.MUŽ PÉ - ZUZANA K.POHLAVNÍ RESET - ANNA V.,  MARIE TEREZIE - MAREK G.PŘÍJEMNÝ VEČER - MICHAL H., DVA CHROMOZOMY X - KATEŘINA P., PINDÍKY - MÍŠA ŠTĚPÁNKA S., SVĚT SE V PRDEL OBRÁTIL - JARKA R., OSTROV - STANDA R.
Dana Emingerová 



JAK NAJÍT DOBRÝ NÁZEV
Název je naprosto klíčovou součástí knihy. Potřebujete název, který si lidé zapamatují, nebo ještě lépe oblíbí. Zároveň by měl alespoň rámcově naznačit, o čem se v knize píše.
- První věc je, uvědomit si, pro koho píšete - cílovou skupinu. Jak se chovají? Co řeší? Jak komunikují? Co je osloví?
- Nejjednodušší název se dá vymyslet prostě odvozením od děje (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Stařec a moře, Jak jsem potkal ryby, Pán prstenů…)
- Další jednoduchou možností je pojmenovat příběh po hlavním hrdinovi. (Deník Anne Frankové, Martin Eden, Sophiina volba, Milenec lady Chatterlyové, Petr a Lucie, Jana Eyrová, Lolita, Malý princ)
- Dobře fungují kontrastní nebo nečekaná spojení (třeba Burroughsův Nahý oběd)
- Inspirujte se písničkami, básničkami, názvy filmů (zejména v povídkách, sama to používám – Nebe nad Vídní, Tajemný jezdec, Temné údolí)
- Zapojte kolegy, kamarády, dejte anketu na sociální sítě
- Pokud je více nápadů, udělejte si seznam, nechte si projít hlavou a na první místo přesouvejte ty, co nejlépe zní.
- Hledání názvu neuspěchejte, ale nenechávejte to na poslední chvíli!

4. lekce dlouhdobého kurzu pro mírně pokročilé s Natašou 14. 4. 2022

Netradiční nebo dokonce bláznivý název může čtenáře nalákat, protože bude mít chuť knihu otevřít a zjistit, co se za takovým názvem skrývá. Na ukázku výběr několika bláznivých (z Knihy Dobrovský):
ACH JO (Robert Fulghum)
JAK CESTOVAT S LOSOSEM A JINÉ ESEJE (Umberto Eco)
10 RAD NÁJEMNÉHO VRAHA, JAK VYČISTIT KVARTÝR (Hallgrimur Helgason)
PEČENÁ ZEBRA (Iva Pekárková)
JAK HITLER UKRADL RŮŽOVÉHO KRÁLÍČKA (Judith Kerrová)
TOHLE NENÍ KNIHA (Keri Smithová)
101 ZPŮSOBŮ, JAK POUŽÍT MRTVOU KOČKU (Simon Bond)

Britský magazín The Bookseller každoročně uděluje cenu pro knižní titul s nedivnějším názvem. (Diagram Prize for Oddest Title of the Year). Například:
1986 – Orální sadismus a vegetariánská osobnost (Oral Sadism and the Vegetarian Personality) – Humorné články s nádechem parodie o psychologii.
1989 – Jak si „ulevit“ v přírodě: Environmentalistický přístup ke ztracenému umění (How to Shit in the Woods: An Environmentally Sound Approach to a Lost Art) – I odpad z lidského těla může být přírodě nebezpečný.
1990 - Lesbický sadomasochistický bezpečnostní manuál (Lesbian Sadomasochism Safety Manual) – Bezpečnost až na prvním místě.
2011 – Vaření s „hovínkem“ (Z originálu: Cooking with Poo) – Kuchařka si opravdu nemůže vybrat lepší název….

Důležité u knih!
Vždy je třeba ověřit, že jde o název originální! Pomocí Googlu zkontrolujte, zda někdo už název nepoužil. Také není dobré, aby byl název knihy až moc podobný něčemu známému, co už vyšlo.

Co nedělat:
Mlhavé a neurčité pojmy, klišé, těžkopádné a dlouhé názvy. Ale jako vždy existují výjimky: Fulghum - Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce, Hartlova kniha Prvok, Tečka, Šampón a Karel a koneckonců i Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom patří k těm dlouhým. Takový název musí dávat smysl v kontextu knihy. Variantou může být kratší název a delší podtitul: O názvech, aneb kde se berou všechny šílené nápady… Když přijde čtenář do knihkupectví, nejraději jednoduše řekne: „Máte Pána prstenů, Zločin a trest, Jméno růže, Malé ženy?

Divadlo Dobeška 22. listopadu 2019 za účasti Evy Lustigové
Co naopak dělat? Zapojte jazyk.
- hrou se slovy pomocí 
homonymie (slova souzvučná, která mají ale úplně odlišný význam – los, září, granát…) 
homofonie (stejně znějící, jinak se píšící — např. stezky x stesky, nebo z reklamy známé: Aby váš motor skvěle Shell).

- žonglujte se slovy 
zkoušejte třeba zvířecí a ptačí zvuky (kukačka-kuku-coucou), 
přidávejte přípony, které se běžně nepřidávají (-árna jako má Květovárna aj.),
zkuste metafory: beránky-oblaka, zebra-přechod apod.

-  zapojte synestetické vjemy
Na vysvětlenou: Synestetik (a údajně je to jeden člověk z 240) má některé kvality vjemů neoddělitelně spojené - chuť tónu, barva čísla. Nejčastěji ale vidí barevně některé číslovky nebo písmena, popřípadě vidí barvy při vnímání některých tónů. Jsou však další vjemy, například hmatový, chuťový, prostorový - při ochutnání jídla - to kuře ještě nemá dost ostnů, když slyším, město‘, pociťuji v ústech chuť párku, devítka je ode mne dál než dvojka, leden je ode mne nalevo.
Může tak vzniknout zajímavé slovní spojení - hranatá chuť, modrá vůně…

zahrajte si na před, během a po: mrak – prší – kaluže, sirka – hoří – popel, papír – balí – kámen.

- zkuste asociace: vypište si klíčová slova a přidejte k nim další asociace: cesta je pěšina, láska je mazlení, bio je bez chemie.

- vyzkoušejte pomocníka Namemesh.com (k vymýšlení různých přesmyček, spojení a patvarů), generátor Portmanteaur.com (vytvoří kombinace ze zadaných slov), Wordoid.comNaminum.com (vytvoří nová slova pomocí přípon a předpon). Nebo Synonymus.czNechybujte.cz (slovníkem synonym v češtině), Thesaurus.com (slovník synonym v angličtině)

- změňte výchozí bod: 
Najděte náhodné slovo ve slovníku nebo předmět v místnosti, kde sedíte a uvažujte, jak souvisí s tím, co hledáte. Například: 
Píšu o domácích skřítcích… Skřítek z radiátoru
Píšu milostný příběh ze života… Milenec za závěsem
Povídky z flashky, když píšu o ajťácích, 
Marťan na parapetu – může být sci fi pro děti,
Sny ze šanonů – o sekretářce, která chce změnit život…
Nataša Richterová



BAJKY 
 Bajka je stručný (často vtipný či satirický) příběh s morálním poučením. 
 Na kurzu píšeme bajky, které mají začátek, prostředek, konec a jasně napsané poučení. Mělo by být jen jedno. Pokud jich máte více, vyberte to nejlepší. 
 Poučením může být i přísloví. 
 Bajky mohou obsahovat poučení již rovnou v textu (bez vypsání na konci), pak mu říkáme jinotaj (alegorie) a čtenář si na něj musí přijít sám. Ale pro naše výukové potřeby to nedoporučujeme.
 Každá bajka má, stejně jako jiné texty, název (nadpis). Mnohdy jsou to postavy z děje (O slepé kočce, O vráně a sýru). 
 Bajka může být napsaná formou prózy nebo veršovaná. 
 Ideálně by měla být vtipná, krátká, jasná a výstižná. 
 V bajce mohou vystupovat zvířátka, hmyz, stromy, rostliny, lidi, ožívat a mluvit věci (moderní bajka). 
4. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky s Klárou 14. 4. 2022

 Bajka má emoce, jde na dřeň. Je satirická, emocionální nebo dramatická. Často kritizuje lidské chyby a slabiny. Vždy nese sdělení. 
 V bajce se mohou potkat i nepravděpodobné dvojice či skupinky, ale čtenář by neměl přemýšlet, jak se to mohlo stát, pokud to není pointou příběhu. Protože pak se nevěnuje ději. V každém příběhu je třeba čtenáře ukotvit, aby mohl začít snít a příběh si představovat. 
 Přestože v bajkách mluví většinou zvířátka, hmyz nebo věci, čtenář by měl věřit tomu, že se to mohlo stát. Pozor na faktické chyby např. pávice nemá jasně zbarvená pera jako páv. 
 Žádné dlouhé vysvětlování, popisy a pocity. Výborně fungují dialogy. 
 V bajkách neplatí, že si na vlastnosti postav musí čtenář přijít sám. K vyjádření vlastností se používají příměry: chytrý jako liška, hloupý jako ovce, rychlý jako lasička… 
 Psát můžeme od konce – od poučení, nebo ho nechat vyplynout až z příběhu. Pro mnohé je snazší první varianta. 
Ezop – řecký autor zvířecích bajek (6. století před n. l.) - Ezopovy bajky
Bidpaj – staroindický mudrc (Pančatantra; indické bajky 3. st. př. n. l. – 2. str. n. l.) 
Jean de La Fontaine – Francouz, veršované bajky (17. st.) 
Ivan Andrejevič Krylov (18. st.) – kritizuje politické poměry své doby pomocí příměrů 
Ivan Olbracht – O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (převyprávěné bajky Bidpaje) 
Karel Čapek – moderní bajky kritizující společenské nešvary - Bajky a podpovídky 
Jiří Žáček - Bajky a nebajky pro malé i velké děti
Klára Dvořáková



Natáčení scének s Milanem Šteindlerem 

Děkuji za víkend na Loučeni. Bylo to moc fajn a oba nás to s Lilly hodně bavilo. Potěšilo mě, že všichni zúčastnění měli opravdový a nefalšovaný zájem o věc. To se pak pracuje samozřejmě moc dobře. Také tvorba Tvých svěřenců je výborná. 
Taky to na mně udělalo ten nejlepší dojem.
Děkujeme za krásná fota. Také jsme koukali na video, co natočil volejbalový režisér Ondra a líbí se nám to. 
Budeme se těšit, že na spolupráci někdy navážeme.
Milan Šteindler



Tvůrčí víkend je za námi. Čtyři dny nabité sluncem, psaním  a smíchem  ve společnosti  báječných lidí.
Lektorský tým z Loučeně 
Jsem šťastná, že se můžu učit o psaní i o životě od tak skvělých profesionálů a přátel!

Děkuju za ten čas s vámi i s celou loučeňskou bandou!
Nataša Richterová



Co mi dala letošní, moje první, a doufám, že ne poslední, Loučeň? 
1. Odhodlání prostudovat si Aristotelovu Poetiku, abych ještě lépe porozuměl tvorbě dramatu. 
2. Zájem o psaní filmových scénářů a divadelních her (základy, díky skvělým přednáškám M. Šteindlera, už znám). 
3. Možnost sledovat v první linii, jak ožívají dialogy v praxi a jak díky nim vyplouvají na povrch charaktery postav. 
4. Utvrzení, že důležité (a zábavné) je klást hrdinovi do cesty překážky. 
5. Připomněl jsem si pravidla, které známe všichni již od Dany z dřívějška a které opravdu fungují jak v próze, tak v divadle a filmu. 

Scénka Semjona a Klause

Ale hlavně vím, že jsem si (kromě vědomostí), něco cenného odvezl. 
Vzpomínky na úžasné vyprávění a pedagogiku Milana Šteindlera (velké díky, rejžo). 

Yakeene, můj starší bratře Semjone, díky za tvůj herecký part a mistrovské psaní, které nás všechny rozesmálo; píšeš jako malovali holandští mistři. 

Můj dík letí též do Benešova ke Zdeňkovi a jeho světu, který se skrývá za klapkami psacích strojů, byl jsi mi báječným společníkem, opravdovým Dr. Watsonem. 

Také stále slyším upřímný smích a slova valící se jako motor vytočený do otáček. Boříku, poznal ses?

Ale nebyl to jen smích, také momenty, kdy jsem si uvědomil, jak křehká je duše, to když jsem seděl tiše jako pěna a poslouchal upřímné vyprávění Jasmíny.
Nebo když si Lilly vzala slovo a našla něco ukrytého pod slupkou. 
Zakuklenci - Kryštofe a Šimone, díky za báječné povídání o exotickém zemědělství, o vaření, ale hlavně za to, že jsme všichni mohli ze sebe vyplivnout housenku… Úleva, že aspoň z vás jsou motýli.

Tvůj námět na film, Lindo... Napiš svůj dům u jezera, jinak ti ten nápad uloupím. 

A ještě musím připomenout, jak je těžké stvořit a nakonec zabít svého miláčka, mám jich také pár na kontě, ale tuhle hromadnou vraždu… to chtělo pořádný kus odvahy, Natašo. 

Pár střípků nakonec - zámek a v něm knihovna, ateliér pod střechou a neskutečně výřečný a znalý pan Kastelán.

Kalhotky a Podprsenky (v divadelní podobě).
Tibetská mísa.
Procházka v Jabkenické oboře a v ní altán a Marek, který v nás oprášil hravé já (kiwi, vlk, labuť, prase, zebra, chameleon… snažím se už dva dny vzpomenout na všechna zvířata, ale marně). 

Poslední dárek byl bonbon na cestu, dobrý a sladký, stejně jako čtyři dny na Loučeni… Děkuji. 

Dano, ten největší dík letí tobě, protože když se do něčeho dáš, stojí to opravdu za to a je radost a čest být toho součástí. (Mimochodem, tvůj námět na film o generálu Emingerovi byl nejlepší, takže kdy se pustíš do psaní scénáře?)



Klára a Zdenka hrají "podprsenkovou" scénku 
Ze seznamu mých tajných dětských přání si škrtám další položku – povolání herečka. 
Vzhledem k mému věku není otázka dalšího povolání už tak palčivá, ale i tak to trošku zabolelo. 
Jak jsem na to tak náhle přišla? V podstatě za to vlastně může pan Šteindler. Ano, viníka je potřeba najít a označit.
Minulý víkend jsme strávili na zámku Loučeň s lektory a žáky kursu Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou, na stejném místě už třetí rok. A letos byl hostem právě pan Milan Šteindler. Učil nás psát scénář. A musím říct, že výborně, protože o co jde, jsme pochopili i my, pomalejší.
Pak došlo na čtení našich dialogů pro případnou hranou scénku. Bohužel jsme měli krátkou přestávku a měla jsem tak čas na přemýšlení. Po horečnatých úvahách jsem samozřejmě zvolila ten nejméně vhodný dialog.
Jasné mi to bylo už ve chvíli, kdy jsem začala číst, ale to už bylo pozdě něco měnit. Naštěstí ostatní příspěvky byly tak vtipně a skvěle napsané, že bylo z čeho vybírat. Jedna z vybraných scének vyžadovala trošku korpulentní herečku, takže jsem byla angažována.

Režie: Milan Šteindler.
Kamera: Milan Šteindler.
Zkouška nanečisto: „Přijdete tudy, trošku otočka doleva… nemusíte se u toho pořád usmívat, jste v obchodě…“
Prakticky trvalý úsměv je jedna z mých zřejmě vrozených vad, obzvlášť pak, když jsem nervózní. Takže jedeme na ostro.
„Klapka…“
V polovině scénky mi vypadne text, a to jak obrazně, tak i doslova. Papír s textem při mém výrazném gestu odlétá, s funěním v předklonu šátrám po zemi. Režisér významně mlčí. Chápu, a v duchu již dochází ke zmíněnému škrtu.
A přitom stačilo tak málo… ovládnout mimiku, naučit se text… bohužel, ve filmovém byznysu se chyby neodpouští, je tam tvrdá konkurence. Naštěstí můj smutek zaplašila skvělá zábava po večeři, kde došlo i na masáže Tibetskou mísou a trošku Reiki.
Co se týká mého dětského seznamu, už mi tam zbývá jen pár položek. Jednu z posledních, průvodkyně na zámku, budu muset po zkušenostech s panem kastelánem na zámku Loučeň škrtnout taky. Jména si pamatuji jen velmi obtížně a letopočty jen ty velevýznamné.
Skvělá společnost, skvělé přednášky, skvělé počasí na výlet do Jabkenické obory, skvělá zámecká kuchyně… Už aby bylo zase nějaké „příště“.
Zdena Součková



Čtvrtá literární dílna na Loučeni 24.-27. března

Být přítomen vpravdě historické události je úžasný pocit. Většinou nepoznáte hned, že se píší dějiny a vy budete u toho. Ale já to pochopil okamžitě. Věděl jsem to už v momentě, kdy se ozval pager. 
Letěl jsem k telefonu a vytočil její číslo. Zmínila jen čas a místo. Tak stručná umí být snad jen ona, prolétlo mi hlavou.
„Budu tam,“ řekl jsem a zavěsila.

Sešlo se nás osmnáct. Osmnáct těch nejlepších. Každý jeden z nich už dokázal, že si své místo zde odmakal a zaslouží si být součástí týmu.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Ve tvářích všech jsem spatřil jistotu a odhodlání. Každý dobře věděl, že právě na něm záleží, aby se mise povedla. Zraky přítomných se soustředily na paní Em. Konečně vstala a promluvila:
„Všichni víte, proč tu jsme. Je na čase změnit pravidla. Změnit pravidla, jak psát a co psát a taky za kolik.“ 
V okně se odrážela silueta zámku Loučeň. Téma bylo jasné.
„Přesně za 58 minut, v 19.00 se tu sejdeme a chci slyšet nápady od každého z vás. Bez výjimek. Rozchod.“ 
Paní Em rychlým krokem opustila místnost.
„Hmm, nekompromisní jako vždy,“ prohodil Keen po mé pravici. Muž, kterého o pouhých pět let později bude znát celá Evropa pod pseudonymem Jiří Helus. Jeho trilogie Muž, Žena, Dítě, pro velký úspěch doplněná novinkou s názvem A PES, bude tou dobou přeložená do 25 jazyků včetně finštiny.
„Jo,“ odvětil jsem, a oba jsme začali zběsile ťukat do klávesnic našich laptopů, stejně jako 16 párů dalších rukou. 
Úderem 19 h jsme všichni seděli na místech a začali celou věc rozebírat.
Kvalitních nápadů na dané téma není nikdy neomezeně, proto nikoho nepřekvapilo, že jsme se po chvilce všichni shodli na tom jednom nejlepším. Jelikož ale kvalitních autorů je také pomálu a není rozumné jejich myšlenky nevyužít, rozhodli jsme se je do knihy zakomponovat všechny. 
Už tehdy jsme věděli, že to bude převratné dílo. A nemýlili jsme se. 
Ondra Procházka natočil o výuce
s Milanem Šteindlerem skvělé 
video

O rok později všechna dostupná periodika psala o nové knize jako o díle naprosto jedinečném. Jako o knize, která převyšuje vše, dosud napsané. Utajený příběh zámku Loučeň se svým názvem nejen řadil po bok světových bestsellerů, on je dokonce o řád převyšoval. Všichni si chtěli koupit a mít doma knihu o které nikdo pořádně nevěděl, co v ní je a do jakého žánru patří. 
Toužili po ní i ti, kteří neuměli číst, podobně jako po Fordu Té před 110 lety toužili i ti, kdo nikdy vůz neřídli. A podobně jako tehdy se kvůli tomuto automobilu lidé učili řídit, právě kvůli této knize se nyní mnozí učili číst. 

Odborníci napříč obory měli jasno. Shodovali se na tom, že právě dílo z Loučně je příčinou, proč globální gramotnost během následujících několika let vzrostla o celých 5 procent.
Literární kritici byli nadšení, formou, obsahem i úrovní zpracování. Nikdo z nich nikdy nepsal recenze na literární dílo, které by uspokojilo svojí kvalitou jak čtenáře příběhů milostných, detektivních i humorných, zaujalo milovníky dějin, fotbalu i historických vozidel a jako zdroj inspirace ho četli gurmáni i kuchaři, stejně jako terapeuti a vztahoví poradci.
Nikdo z nich v životě nedržel v ruce knihu 18 povídek, v jejichž ději se skrývá 18 samostatných románů, ve kterých je dovedně skryto celkem 180 kvalitních receptů!

Epilog:
Paní Em seděla na terase svého domu a pozorovala zapadající slunce nad Prahou. Ve vzduchu vonělo 33 růží, které ji právě doručil kurýr od jednoho z jejích obdivovatelů. 
V tom zazvonil telefon. Lehkým, příjemně unaveným pohybem ho zvedla.
„Good afternoon, Mrs. Em, here is Steven Spielberg…“
Bořivoj Beránek 



4. lekce dlouhdobého kurzu pro mírně pokročilé s Natašou 14. 4. 2022


Co jsme probírali 14. dubna s pokročilými:
Říkali jsme si, jak na názvy, jak na první a poslední věty příběhu a zopakovali si, proč jsou důležité. Proto si a příště připravte si 2-3 úderné první věty z vašich oblíbených knih a najděte i několik rezonujících vět posledních.
Dále napište dialog mezi dvěma lidmi, kteří si vzájemně odporují: jeden je zamilovaný a druhý ne, nebo jeden chce něco, co ten druhý nechce. Nechce se třeba něčeho vzdát, nechce něco tomu druhému dát. Brání se nařčení... Cokoli, ale ať to mezi nimi pěkně jiskří!
A/ V první verzi pište dialog jako scénář hry, bez uvozovacích vět, beze jmen postav, pouze dialog samotný.
Poté do tohoto úvodního dialogu budete přidávat vrstvy:
B/ Napište verzi s trochu popisnějšími větami. Použijte uvozovací věty, přidejte akci a popis.
C/ Napište verzi s přístupem k myšlenkám postav. Takzvaně jim vidíme do hlav.
Každá verze bude mít pravděpodobně velmi odlišný účinek co do dramatičnosti.
Nataša Richterová



4. lekce dlouhdobého kurzu pro začátečníky s Klárou 14. 4. 2022

Bajky na kurzu píšeme především proto, abyste se naučili sledovat, PROČ jakýkoliv text píšeme. Jaký je jeho cíl, smysl, význam, přínos, poslání... Zkrátka, co tím chceme světu říci?
Bajka nás svým formátem nutí k tomu, abychom byli struční, jednoznační a výstižní. Navíc je třeba přidat poučení, tedy jakési morální sdělení čtenářům o tom, co je správné a co ne.
Pro některé to bude možná trochu oříšek, jiní z vás zjistí, že vám bajky jdou nejlépe ze všeho, co jste kdy psali. 
Příkladem je bajka Hanky Tučkové Dům a střecha, kterou nám četla na kurzu a moc se jí povedla. Ale je třeba to zkusit. Na příště si proto přečtěte ukázky bajek od Ezopa nebo od ostatních žáků (Učebnice strana 105 a dále) či třeba od Karla Čapka. Napište pak vlastní bajku s poučením na závěr.
Také pokračujte ve svých zápiscích do spisovatelských deníků. Já jsem si tam třeba zapsala krásný Solženicynův citát z knihy Souostroví Gulag, který měla Hanka Hermanová ve svém nápaditém monologu: „Čára, jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka. A kdo zničí kousek vlastního srdce?" 
Klára Dvořáková



Ahoj Dano,
potřebovala bych od Tebe recenzi knihy Místečka, kterou chystám k vydání. 
Píšu o zvířatech, která mají vlastnosti lidí. Nejsou to bajky ani pohádky. Jsou to pohádkové povídky a příběhy s dobrým koncem.
Místečka připomínají, že přidá-li se k běžným situacím, které zažíváme dnes a denně, síla lásky a laskavosti, narodí se naděje, že přes všechny tíživé situace společně vytvoříme lepší svět. 
A že svět je společné dílo všech, kteří se na jeho vzniku podílejí. Na každém z nás záleží. A víc, než si myslíte...!
Rozhodla jsem se tentokrát k vydání přes Pointu. Měla bys čas mi dát zpětnou vazbu, napsat krátkou recenzi?
Jana Renner



Zdravím a dovoluji si zaslat také svůj příspěvek na téma POSLEDNÍ PINĎOUR NA SVĚTĚ. Po naší lekci jsem si dodala odvahu a zkusila to. Tak snad se to dá číst.
Jarka Rymešová



1. lekce desetidílného kurzu pro superpokročilé s Danou a Natašou 7. dubna



Co jsem se naučila/zopakovala si 7. dubna:
Jak je důležitý začátek - zaháčkování čtenáře první větou.
Jak je důležitý i konec - někdy stačí prohodit věty a celé je to mnohem údernější;-)
Zuzana Kratochvílová



Ahoj Dano,
ještě jednou moc děkuji za tuto příležitost nahradit si v dlouhodobém kurzu abosenci na Loučeni.
Úžasná atmosféra, skvělé povídky, obrovská motivace a velká inspirace v uchopení témat naprosto jiným způsobem.
Už vím, že někdy méně je více. 
Důležitý je úvod a forma, např vyměnit ich do du nebo kombinace.



Je strašně zajímavé experimentování s ich a du formou 
Je nutné psát jako scénář, plasticky
Ja mam povídku, kterou jsme dostali za úkol od Ondřeje Neffa (POSLEDNÍ PINĎOUR NA SVĚTĚ), rozepsanou, doufám, že ji dopíšu příští týden a pošlu.
Vendula Beaujouan Langova  



Bohuna když ostatní zvládají různá témata zkusím to i já, ať žije Poslední piňďour



Téma BEZPOHLAVNÍ SVĚT se mi zdálo obtížné, ale dnešní lekce mi dodala odvahu to aspoň zkusit.  
Jo, a ještě moc děkuju za autorům za povídky, které tady zazněly.
Jarka Rymešová



Mně se hlavně líbilo, že dokážou děvčata psát o choulostivém tématu tak suprově!! 



Fascinuje mne, jak pestré může být téma pánského přirození.



Jak je obtížné vyjadřovat nová pohlaví skrze stávající gramatické možnosti našeho jazyka.



Souhlasím se Štěpánkou a znovu jsem si uvědomila, jak je důležitý háček v příběhu.
Jinak díky moc za pochvalu za povídku POHLAVNÍ RESET
Téma mi dalo zabrat, ale vlastně jsem si to užívala!!! První nápad jsem měla celkem rychle, ale ten nejdřív musel během pár cest MHD uzrát, aby se mohl následně začít obrušovat psaním a škrtáním. Pointa pak přišla sama - skončit jako chlap i jako ženská by byla nuda, a bylo by to moc jasnopohlavní, takže to prostě muselo skončit "nedodělaně":-).



Jednodenní kurz v Akademii ČTK 4. dubna 2021

Díky za přínosný seminář v milé atmosféře. Líbil se mi individuální přístup, konkrétní nápady, co a jak dělat jinak a líp.
Jasné a přehledné shrnutí základních kamenů psaní
Kurz v Akademii ČTK 4. dubna 2021
Práce s reálných texty a příklady - porovnání dvou horolezeckých popisů
Na úvod bych uvítala nějaké kratší představení (Jsem Dana, učím psát. Dneska budeme dělat...
Lustigova metoda)
Objevné myšlenky: 
popis dneska mnoho neutáhne 
zaímavý je popis očima konkrétního hrdiny
držet čtenáře v napětí, hned na věc 
popis lze rozvolnit dialogem
Kateřina Vorlická



Jediný kurz, na který u nás v Akademii ČTK musíte donést domácí úkol, je Kurz tvůrčího psaní. Lektorka Dana Emingerová Pravdová vymyslí téma a pak společně s vámi texty rozebírá. Někdy jde odstavec po odstavci, někdy stačí pár poznámek. Někdy text úplně ztrhá a vy píšete znovu.
Ale vždy skončí u toho, že psaní je "jenom" řemeslo a mnohé z něj se dá naučit.
Martina Vašíčková



Miluju Lustiga ještě víc než před kurzem.
Hodně důležitý je nadpis a perex.
Jít v textu hned na věc.
Překvapilo mě, jak zajímavá a výstižná může být bajka.
Cizelovat a cizelovat.



Kurz v Akademii ČTK 4. dubna 2021
Základnní stavební cihličky - dialog, popis, akce
Důležitost nadpisu a úvodu - krátký úvod = rovnou na věc
Krátké a dlouhé věty a jejich vliv na atmosféru textu
Neopakovat slovat stejného základu
Vědět, proč jsme text psali a kdo je cílová skupina
Nikola Plaurová, 17 let



Kurz v Akademii ČTK 4. dubna 2021
Co jsem se naučila na kurzu v Akademii ČTK 4. dubna:
Během krátké doby se dá vytvořit krásný text
Popis nemusí být nuda
Literární cihličky - dialog, popis, akce 
Struktura textu - začátek, prostředek a konec + proč jsme to psali
Nadpis a perex je nejdůležitější (80/20)
I tisková zpráva může vycházet z pravidel krásné literatury - rovnou na věc
Zažila jsem další výstup z komfortní zóny
Karolína Mašatová



Naučila jsem se oprostit se od tónu čtenáře a více vnímat text jako takový
Kurz v Akademii ČTK 4. dubna 2021
Vnášet více dialogů / přímé řeči a pocitů do textu
Zvážit výběr slov - méně je někdy více
Chybělo mi víc osobních zkušeností lektorky z vlastní tvorby. Uvítala bych více teorie o struktuře textu i pro pracovní účely, nejen psaní beletrie
Potřebovala bych více rozebírat text, který je odbornějsí, ale dokázal by zaujmout - jak na něj, když v něm nemohu použít přímou řeč a dialog



Naučila jsem se lépe strukturovat text, pracovat s motivací autora
Chce to utřídit si, o čem a proč chceme psát
Velmi příjemný a praktický vhled do řemesla
Líbilo se mi pojmenovávání "nešvarů" a jejich náprava
Pestrost ukázet z učebnice Kouzlo psaní knih
Inspirativní kupina účastníků.
Veronika Dubská, ČB



Jarní zpravodaj Psaní dává křídla 4/2022
Vážení a milí,
naše komunita stejně naladěných psavců se velmi rychle rozrůstá. Byli bychom proto rádi, kdybyste se mohli potkávat a komunikovat i mimo naše oficiální lekce. 
Vytvořili jsme pro Vás soukromou facebookovou skupinu Psaní podle Lustiga. Fórum, kde budete moci přidávat své texty, vzájemně se k nim vyjadřovat a probírat cokoli, co Vás zajímá.
Napříč všemi kurzy budeme navazovat nové tvůrčí vztahy a třeba z této spolupráce vznikne i další kniha. Například teď nově chystaná k projektu Člověk naší doby
Zatím máme jen pracovní název KLUB PSANÍ PODLE LUSTIGA. 
Líbí se Vám? Nebo byste vymysleli jiný? A jak si myslíte, že by skupinu pojmenoval Arnošt Lustig? Napište nám to a z variant budeme vybírat v anketě na FB.
Pro vstup do skupiny si otevřete odkaz a klikněte na tlačítko „Přidat se ke skupině". 
Děkujeme a věříme, že se Vám nová platforma bude líbit.
Milena Pravdová, manažerka kurzů



Dobrý den,
soukromá facebooková skupina je skvělý nápad, navrhovaný pracovní název se mi líbí a neměnila bych ho. Jen jsem se tedy zamyslela, jak by to pojmenoval Lustig a napadly mě dva názvy (ale to je jen tak pro legraci):
1) Bejci a miláčkové, co rádi píšou
2) Okřídlení stavitelé mostů
 (protože kniha je most od zvířete k člověku a psaní dává křídla).
Hana Hermanová



Ahoj Dano, dobrý den Mileno,
název se mi líbí, přesto přikládám polínko do ohně a posílám návrh na název skupiny, ať je nad čim dumat a diskutovat 😃
Hrozně se mi zalíbilo slovo „psavci" a z toho vyšel můj návrh: Parta nadšených Psavců a fanoušků Lustiga.
Pokud by se líbilo s výhradama, dávám autorizaci k úpravám 😊
Petra Zelenková



31. 3. 22. dlouhodobý kurz pro mírně pokročilé 3. lekce s Natašou

Ve 3. lekci dlouhodobého kurzu pro mírně pokročilé 31. března jsme si krátce zopakovali Aristotelovu pětku, dále jsme se dozvěděli něco o rešerších a jak s nimi pracovat v příběhu. Zopakovali jsme dialogy a udělali na ně krátké cvičení.
Za domácí úkol bude dopracovat rešerše a výzkum v příběhu dle zadání:
Vyberte si historickou postavu, která vás zajímá. Může to být Karel IV., Marie Terezie, Abraham Lincoln nebo Margaret Thatcherová. Udělejte si k nim krátký historický výzkum. Poté napište jednu scénu o této postavě, ve chvíli, kdy dělá něco běžného, soukromého, intimního. Např. si hraje se svými dětmi, připravuje něco k jídlu, ukládá se ke spánku, hraje na hudební nástroj, ale v důležitý historický okamžik.

Karel IV. může například přemýšlet o založení univerzity, když hraje šachy s biskupem Arnoštem z Pardubic, nebo si Margaret Thatcherová možná jednou pozdě v noci na začátku války o Falklandy vaří čaj. Pokuste se udělat scénu osobní a intimní, aniž by dominovaly historické události. Pamatujte, že výzkum plní ve fikci stejnou funkci jako zápletka, postava a dialog: vyvolat v čtenářově fantazii iluzi času a místa, na které by se jinak nedostal. Inspiraci můžete hledat v příběhu Ženy ve středověku nebo Slunce nad Vyšehradem.



Na 3. lekci pro začátečníky 31. března jsme se věnovali postavám. Úkolem na příště bude napsat monolog dle zadání: Vámi stvořená postava je v paneláku. Projde kolem otevřených dveří bytu a vstoupí do pokoje. V pokoji leží mrtvola. Všechno je zpřeházené. Začne zvonit telefon. Vaše postava telefon zvedne. Co bude postava říkat? (Kdo volá, je na vás. Postava může i zavěsit a zavolat někomu sama. Je to na vaší fantazii.) Připomínám, že píšete jen text monologu postavy. Nic víc. Ovšem v rámci monologu musí na sebe postava prozradit tyto věci v libovolném pořadí:
Jak se jmenuje a kolik je jí let?
Jaké je její životní motto?
Jaká je její obsese (úchylka)?
Proč má s sebou kabelku a psa?
Kdy měla naposledy sex?
Co bude postava večeřet?
Postava to nemusí říci přímo, ale třeba opisem nebo oklikou. Vše je na vaší fantazii. Jde o hru s textem.
Zájemcům zasílám odkazy na generátory postav a jmen, o nichž jsme mluvili
Fiktivní realistické profily
Fantasy jména
Jste moc šikovní. Těším se na příště.
Klára Dvořáková



31. 3. 22 dlouhodobý kurz pro začátečníky 3. lekce s Klárou
Co jsem se naučil na třetí lekci dlouhodobého kurzu pro mírně pokročilé s Natašou 31. března 2022:
1. pět způsobů psaní podle Aristotela - popis, zásah shůry, vzpomínka, rozpoznání, akce
2. psaní o historických postavách není úplně snadný, když tam člověk musí dát dialog
3. rešerše by měla fungovat v pozadí, nepřehánět to s informacemi
4. zapomněl jsem, jak dělat názvy
5. spojení "vyhrkne na první dobrou" nefunguje
Petr Polák 



1. Nezapomínat na název. 
2. Čtenář nepotřebuje vědět všechna fakta. 
3. Zabít miláčky = odstranit zbytečné postavy 
4. Dialog by měl být zapamatovatelný. 
5. Během rešerše i píšeme, faktické chyby odstraníme při editaci.



Loučeň 27. března 2022

Ahoj Dano!
My jsme si to na Loučeni s Milanem moc užili🌹. 
Milanovi přátele jsou vždy skvělí, a tak mi bylo opět ctí poznat někoho nového a zase hrozně zajímavého 😇.
Ještě jednou ti děkuji za milé přijetí. Upřímně doufám, že budeme mít opravdu příležitost se vidět zas nebo zas vidět.
🤓🤣.
Lilly Ahou Král



Ahoj Dano,
děkuji za příležitost být znovu součástí skupiny vyvolených, kteří se celý uplynulý víkend na Loučeni společně dobře bavili.
A co jsem se naučila? 
- ve scénáři postava = děj (postavě se něco děje a na základě toho jedná) - postavě se něco děje, jsou jí kladeny překážky a na základě překážek vzniká její dramatická potřeba "čehokoliv" a podle toho jedná
- bez postavy není děj, bez děje není scénář
- definice / charakteristika postavy musí zahrnovat její osobní a profesní (vnější) i citový (vnitřní) život
- scénář nejčastěji odpovídá struktuře: "expozice - kolize - bod obratu I - bod obratu II - rozuzlení"
- UFG - když něco nevím, pak "use the fucking google" :-)
Přednášky pana Šteindlera byly skvěle strukturované, přehledné, zábavné a budu na ně velmi ráda vzpomínat. 



Video se scénkou bratří Kryštofa a Šimona Pravdových natáčí režisér a herec Mmilan Šteindler.

Komenský by měl radost. 
Pan Milan Šteindler je skvělý učitel, inspiruje, umí nadchnout a vzbudit zájem. Být mladá, jdu hned studovat režii na FAMU.

V okamžiku, kdy to vypadá, že už nestíháme myšlenkový tok jeho umělecké duše, nastupuje jeho přítelkyně Lilly. Srozumitelně a mile uvede rozladěnou situaci zpět do harmonie a můžeme pokračovat. Tak mě napadá, Lilly je klidná síla. Jejich láska prosvítila loučeňský pobyt o další rozměr.
Jsem hrdá na svůj nápad s kastelánem coby průvodcem děje naší společné knihy. 
Těším se na filmy, jejichž názvy postupně zaznívaly. Jen už se na ně budu dívat trošku jinak. 
Jsem obohacena o nová, setkání: Klára, Zdeněk, Linda, Kryštof, Standa… A jsem vděčná za ta známá: Dana, Zdena, Míša, Nataša, Yakeen, Šimon.
Loučeň po několikáté, trochu jinak a opět skvěle - lidé, jídlo, prostředí.
Děkuji.















Účastnil jsem se již podruhé jarního kurzu tvůrčího psaní na zámku Loučeň. Tentokrát ještě s větším očekáváním, měl totiž přijet Milan Šteindler. 
Bylo skvělé vidět psaní z pohledu scénáristy a režiséra. 
Pan Šteindler byl velmi vstřícný, kreativní ve svých radách, velmi návodný a samozřejmě také milý a pokorný. Nahlédnout do jeho práce pro mě bylo trochu osvobozující od toho, že nikdy nebudu chtít být scénáristou – je to opravdu hodně náročné. 
😃 Zároveň si ale díky jeho ukázce a vedení při scenáristice uvědomuji, jak velký jsem získal vhled pro psaní prózy, tvorbu zápletek, stavbu charakteru, příběhu a vše jen dokonale zapadá do toho, co nás učí Dana Emingerová a co nám nedávno představil i Ondřej Neff při jiném školení. 
Moc se těším na to, až zkusím zase něco napsat.
Marek Greger



Další den tvůrčího psaní s Danou Emingerovou na zámku Loučeň. Spoléhám na to, že se inspirace rozproudí a začnu po tom všem zase psát…
Neodolala jsem a na kurz psaní na Loučeni jsem si s sebou vzala i tibetskou zpívající mísu. 
Při večerním relaxu ji zkusili všichni, včetně spisovatelky Dany Emingerové a herce a scénáristy Milana Šteidlera. 
Byla to legrace i zcela nový zážitek.
Klára Dvořáková



Děkuji všem psavcům a lektorům za intenzivně prožitý víkend na Loučeni s kurzem Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou a Kláře Dvořákové za inspiraci k nové povídce Tibetská mísa.
Zámecký tvůrčí víkend na kurzu - krásné prostředí a spousta zážitků s lidmi, kteří jsou stejně postižení jako já. Jejich vášní je psaní. 
Třešničkou na dortu byl workshop s Milanem Šteindlerem. Bylo to zábavné, intenzivní a pro mě i velmi vyčerpávající. 
Nicméně jsem vděčná za setkání s lidmi Dana Emingerová PravdováKlára DvořákováZdena SoučkováMichaela ČápováNaTaša RichterováLinda HájkováŠimon Pravda, Marek Greger, Krystof PravdaYakovo blogKaterina PospisilovaLucie Svibová, Jana Bednářová, Zdeněk, Bořek, Standa, Jasmínka, které znám z kurzu osobně, nebo jen on-line jako jako "mluvící hlavy" či podle jména z jejich textů na blogu. 
Těším se, že si to zase někdy zopakujeme.
Pokud něco podobného chcete zažít na vlastní kůži, přidejte se k nám a rozšiřte řady vášnivých psavců. 



Ahoj,
zase to byl na Loučeni moc prima víkend.
Posílám skeč z minulé Loučeně, námět ze čtvrtka, abych zase nebyl průserář, 😊a ještě dnešní příběh.
(Doplnil jsem název tak, aby nebylo hned patrné, že jde o Loučeň a literární činnost - přijde mi lepší, když to není hned v nadpise prozrazeno.)
Děkuji Vám oběma, Dano, Natašo, za krásný tvůrčí čas.



Co jsem se naučila na Loučeni:
1. Týmová práce, brainstorming je skvělá věc, vzniká spousta nápadů. Má drobná úskalí, vzniká až příliš mnoho nápadů.
2. Scénář není román.
3. Když chceš pravidla porušovat, nejdříve je musíš znát:
4. Části dramatu:
Expozice děje (posvítíme si na to, ukážeme, kdo, kde, co)
Kolize (střet dvou sil posouvá děj dopředu)
Krize
Peripetie (konfrontace, konflikt) a možnost řešení
Rozuzlení (očista, katarze, aha moment, poučení)
5. Každé dílo má začátek, prostředek a konec.
6. Je důležité vědět o čem píšeš (hraješ, točíš), proč to píšeš (hraješ, točíš), komu to píšeš (hraješ, promítneš)
7. Psaní, divadlo, film má mnoho společného a mnoho rozdílného (vyjadřovací prostředky, …)
8. To společné je: Přepisovat - Přepisovat - Přepisovat
Jana Bednářová



Co jsem se naučila na Loučeni:
1. dramatickou scénu určenou k inscenaci tvoříme skrze dialogy, ve kterých postavy odhalují něco ze svých charakterů, ne skrze vnitřní promluvy
2. děj se posunuje skrze zvraty
3. nosné téma příběhů a základní zápletku musíme být schopni shrnout do několika vět
4. u postavy příběhu musíme znát jejich historii – osobní, soukromou i profesní
5. děj se posunuje skrze záměry postavy a skrze to, jak je realizují, tedy skrze jejich jednání
Míša Štěpánka Sedláčková



Ahoj Dano,
pořád ve mně ještě doznívají navýsost příjemné pocity z Loučně, děkuji za možnost být tam s vámi se všemi. 
Zasílám 5 věcí, co mi Loučeň 2022 dala, ale hlavou mi toho létá mnohem víc:
Dala mi připomenout si, jak moc je pro mne důležité vystupovat z komfortní zóny před ostatní a číst své práce. Srozumitelně, zajímavě, s artikulací. Zkrátka, abych posluchače spíše neodradila. 
I v poznaném jsem opět našla kus nového. 
V extrémně krátkém čase jsem si zkusila napsat scénku s dramatickým obloukem. 
Seminář s panem Šteindlerem mi dal zjištění, že i scénář je alchymie. Jak míchat umění, určité sdělení s vhodným propojováním určitých obrazů ze života. To vše s ohledem na diváka. 
Jsem vděčná za takovou zkušenost, za možnost být tam a vstřebávat všechnu vzduchem poletující tvůrčí energii.
Přeju pohodové jaro.
Míša Čápová



Milá Dano,
velice mne to mrzí, ale asi COVID-19 mne dohnal, mám horečku, takže na Loučeň nepřijedu. Moc jsem se těšila a to se nemá...
Poslala jsem dialog mezi Alexandrem a Marií o návštěvě prince Rudolfa (JUDr. Rudolf Thurn Taxis, 1894 změna na jméno svobodný pán z Troskova - sám císař povolil změnu jména, potomci Troskovi žijí v ČR, baron Vladimír Troskov žil do r.2017, po roce 1989 se přihlásil jako potomek Rudolfa)
Ještě pošlu nápady na rozuzlení zakletí Albina.
Mimochodem, přiblížím Ti svůj myšlenkový proces, když hleldám náhradnní kurz a jdu a stránky PSANÍ PODLE LUSTIGA.
Zastavím se u nových zveřejněných prací a jásám, že jste mi zveřejnili dialog o princi Rudolfovi... Hned se mi dělá líp, že to nemuselo být špatný... Vlastně skoro už nemám teplotu... Pak se zastavím u povídky Marka Gregera... Nedá mi to a čtu, čtu, čtu Je to přesný. Googlím Marka Gregera. Čekám, jestli tam někde bude jeho fotka, jestli bude mladší nebo spíše starší. Spíše odhaduji, že starší, tedy z mé generace tradičně smýšlejících (odhad i podle toho, co hlásá má pubertální dcera)... a pak si jdu objednat jeho prvotinu VYDŘI-DUŠI.
Radka Vodičková



Čtvrtá literární dílna na Loučeni 24.-27. března




První den literární dílny na Loučeni jsme do noci probírali, jak co nejlépe koncipovat knihu o životě na zámku, když jednotlivé příběhy píší různí autoři. Bouřlivě jsme diskutovali o tom, zda pojítkem bude duch, motýl nebo kočka. A do toho jsme ještě přimotali záhadu tajemné knihovny, kde se objeví sbírka starých zámeckých receptů... 
Když už jsme nevěděli kudy kam, poradil nám Milan Šteindler:
"Prostě ty příběhy seřaďte chronologicky za sebou. Tmelem bude společné téma - zámek Loučeň." 
Není nad jednoduchost.
Dana Emingerová



Čtvrtá literární dílna na Loučeni 24.-27. března

Ve čtvrtek 24. března začala v hotelu Maxmilián čtvrtá zámecká literární dílna na Loučeni, tentokrát pro super-pokročilé. 
Novinkou je výuka scenáristiky, dramaturgie, střihu a základů dramatu. Učit nás bude sklepácká legenda Milan Šteidler. Je prý moc zvědavý, proč se zabýváme tvůrčím psaním a jaké žánry nás baví. 
Na Loučeni též dokončíme příběhy pro knihu o místním šlechtickém rodu. Sbírka povídek zachycuje přelom 19. a 20. století, kdy Thurn-Taxisové začali vyměňovat koně za automobily a kdy přivezli z Anglie jako první v Čechách nový sport - fotbal. 
Dana Emingerová



Dobrý den, 
zdravím všechny účastníky semináře na Loučeni a hlásím splnění úkolu - do 24. března napsat povídku na domluvené téma POSLEDNÍ PINĎOUR, inspirované Markovým příběhem.
Nápad jsem měl hned, jak mě Dana vyhecovala, abych se do podniku přidal. Napsal jsem si to, uložil a zapomněl na něj. Je docela dobrej, a když budu mít kdy, napíšu druhou povídku a pošlu vám ji...

A teď pár slíbených poznámek, jak jsem pracoval:
Disclaimer: Toto není návod, jak se správně píše povídka.
Claimer: Toto je prosté sdělení, jak jsem to psal já.

METAMORFÓZA vznikla tak, že mi Dana připomněla, že je 24. března a že by bylo dobrý, abych něco začal konat.
Takže postup:
Nejdřív jsem si musel ujasnit výchozí nastavení situace. Lidi jsou bezpohlavní a orgány jsou jaksi nezávislé entity.
Teď šlo o to, tohle výchozí nastavení promítnout do výchozího konfliktu postav. Povídka musí stát na postavách, ne na proklamacích a vysvětlování. To myslím platí univerzálně.
Napadlo mě, že by mohla být půjčovna pinďourů. To bylo východisko. Přemýšlel jsem, co s tím. Musel by tam být člověk v půjčovně a pak někdo, kdo si p. půjčuje nebo půjčil. Co kdyby ho ztratil? To se zdálo schůdné. Někdo ztratí vypůjčený p. a teď to řeší. Jenže jsem nevěděl, jak to rozvinout, aby z toho něco bylo. Co se stane, když nahlásí ztrátu? Platí kauci? Ručil životem? Jaká bude role půjčovňáka? Jelikož mi nic nenapadlo, myšlenku půjčovny jsem opustil.
Nicméně idea vrácení pinďouru mi přišla slibná. Jelikož je to celé takové absurdní a kafkovské, napadlo mě, že by zazvonil telefon, hrdinu by vyzval k vrácení, bez vysvětlení proč a kam a tím by se to nastartovalo.



Od té chvíle jsem tomu dal volný průběh a to je moje metoda. Stephen King říká (a v semináři jsem to tlumočil) uveďte postavu do maléru a sledujte, jak se z ní vyhrabe. Schema dalšího vývoje? Nedělám to ze dvou důvodů.
Především to neumím, hlava nepojme. Tupá hlava.
Hlavní důvod ale je ten, že figury charakterizuju v dialogu. Každé musím přidělit jazyk – a ten vytváří povahu. Zde ono je submisivní osoba bez vlastností. To se ukáže hned v začátku. Důležité bylo přidělit pinďouru osobnost, není to rekvizita, ale postava. To bylo principiálně důležité rozhodnutí. Měl jsem tedy dvě postavy – a už mohly vzájemně reagovat. Jenže k povídce je třeba minimálně třetí postava – a logicky je to pinda.
A už to jelo – samovolně, jako bych jen pozoroval, co se děje. Pinda tíhne k pinďouru, nemá k ono žádný vztah. Pinďour ale má vazbu na ono – a je tu konflikt nebo aspoň pnutí.
Spějeme do katastrofy – ono se vzchopí do hysterické reakce, fakticky zabije pinďour – a kruh se uzavře vstupem demiurga z telefonu, který provede metamorfózu, muže bez vlastností personifikuje do toho, čím opravdu je – stane se z něho kokot.
Tož tak. Shrnu – je třeba nastavit výchozí situaci, odstartovat postavy a nechat je mezi sebou mydlit. Ono to nějak dopadne.
Mějte se dobře 
Ondřej Neff



Na Loučeni budeme potřebovat tužku, papír a mobil s kamerou. Možná si zkusíme natočit i kratičký film, nahrajeme malou rozhlasovou hru. Bylo by proto prima, kdyby si každý připravil téma, které ho zajímá. Můžeme si také říci, jak krást náměty a inspiraci. Skvělý filmový režisér Jim Jarmusch například radí: „Kraďte ze všeho, co srší inspirací nebo probouzí vaši představivost. Hltejte staré filmy, nové filmy, hudbu, knížky, obrazy, fotky, básně, sny, náhodné rozhovory, architekturu, mosty, cedule, stromy, mraky, řeky a jezera, světlo a stíny. Vyberte si ke svým loupežím pouze to, co vám promlouvá přímo do duše. Držte se mé rady a vaše díla i vaše krádeže budou autentické.“ A já dodávám - nemyslete si, že to budu dělat jen tak. Můžu totiž krást vaše nápady i já.  
Milan Šteindler
 


Právo 23. března 2022

Dobrý večer, Dano,
předně bych chtěl upřímně poděkovat za dosavadní podporu v našem poslání pomáhat potřebným lidem, válečným uprchlíkům z Ukrajiny. V sobotu 26. března 2022 proběhla benefice u nás v Letohradě na Václavském náměstí. Akci všichni hodnotíme, jako velice zdařilou. I přestože celé odpoledne, až do večera provázel jediný jmenovatel - válka. Dnes odpoledne jsem s pane starostou Letohradu, paní ředitelkou Oblastní charity v Ústí nad Orlicí sečetli utržené finanční prostředky. Vybrali jsme 109.000,- Kč a nějaké drobné. Na naše malé město obrovský úspěch. Peníze nyní putují na účet Oblastní charity Ústí nad Orlicí a budou použity na začleňování ukrajinských rodin u nás v regionu.
Zachránili jsme maminky a děti, babičky a dědy, vybrali peníze, burcujeme spoluobčany. Víme, že chceme pokračovat dál, pomáhat se začleňováním, vytvářet funkční systémy uvnitř komunity, zamezit vzniku ghett. 
Byli jsme občanskou iniciativou, nyní cítíme potřebu přerodu v regulérní nadaci HUFR+. Začíná se k nám přimykat regionální elita (psychologové, lékaři, faráři, politici), vnímáme povinnost vůči společnosti pokračovat v práci, kterou děláme. 
Připravujeme cestu do válečné zóny, opět přivezeme svědectví, která budeme na našich webových stránkách a Youtube sdílet. Začínají se šířit silné dezinformace, v regionu rychleji než ve velkých městech. Nyní natáčíme a taktéž připravujeme na naše stánky umisťovat interview s uprchlíky a jejich příběhy. Připravujeme informační "kampaň" k pochopení kulturních rozdílů mezi námi a Ukrajinou, vždy s odborníky.
To rychlé výsledky naší dosavadní práce :-)
Jakub Hlaváček



Ahoj!
Zodpovídám za humanitární sbírku, pořádanou Ukrajinskou národní radou mládeže. Leták a doplňující informace vyšly na obecních webových stránkách i sociálních sítích. Leták spolu se seznamem poptávaných položek je přílohou tohoto mailu. Odkaz na přesný seznam věcí i měst, kam poputují, je zde. Na základě přímé poptávky aktuálně nejvíc chybí:
masové konzervy
polévky v sáčku
a poptáváme ještě: žehličku, žehlící prkno a sušák prádla.
Pokud byste se vy nebo lidé z vašeho okolí ještě chtěli zapojit, volejte, pište a domluvíme se.
Budu moc ráda za jakoukoliv interakci.
Jitka Langová, jitka@opinvest.cz



Líbila se mi Nataša a její výklad popisu a dialogu. Obě s Klárou byly moc milé.
Mirka Adamcová



2. lekce dlouhodobého kurzu pro začátečníky a mírně pokročilé 17. března 2022 s Danou, Natašou a Klárou




Je dobré si nahlas přečíst, co jsem napsala. 
Základními kameny psaní jsou AKCE, POPIS, DIALOG. 
Děj je třeba vystavit na konfliktu
Tajemno je nutné vysvětlit...
Veronika Štětková



Postřehy k on-line kurzu 17. března 2022:
1. On-line seminář mi dost připomínal kurz Face to Face, akorát, že člověk musí sedět u compu a nic neudělá.
2. Určitě se zase sešli fajn lidi. Zároveň se cítím trošku hloupě, že se skrývám, když ostatní se vidíte, ale má to své důvody - jsem nevidomá.
3. Bývala bych ráda obhájila svůj domácí úkol, ale musím mít počítač dost nahlas, abych ostatním rozuměla. A při každém přihlášení se někoho o slovo mi to hlasový výstup začal hlásit a ten při zvýšené hlasitosti mluví čtyřikrát tak nahlas oproti účastníkům. Takže by vše vyrušoval můj ukecaný počítač.
4. Chvílemi mi přišlo, že zvuk vypadl jenom mě, takže jsem nevěděla, co se na hodině děje.
5. Přišlo mi škoda, že je to víc o mluvení, než o vypracovávání zadání.
6. Protože mi i na pražských prezentčních kurzech chybí doprovod, který by mi psal poznámky mezitím, co já poslouchám a vypracovávám zadání, ráda bych poprosila o zopakování toho, co je to "pět způsobů psaní podle Aristotela". Z těch pěti jsem zvládla udržet jenomzásah shůry. A pak jsem pochopila, myslim si, bez problémů "literární rezonanci".
7. Nejjednodušší by bylo, kdyby mi Dana stručně dala do mailu, co se probíralo, to byla by moc hodná.
Petra Zelenková



Naučila jsem se: 
dialog zrychluje děj a představuje postavu, 
bajka by měla být krátká a stručná, 
je potřeba vyjádřit motiv...
Linda Hájková  



Vyzkoušela jsem si popis a rozdíl mezi výroky dospělého a šestiletého dítěte.
Hanka Tučková



Děkuji za příjemné a profesionální vedení, korekci, naději a motivaci.  Už víme, že:
1) bajka není vyprávění 
2) stručnost a dynamika děje 
3) ponaučení jednoduše 
4) udělat si čas na psaní 
Petra Petrlíková  



Bajka nesmí uhýbat k dalším motivům. 
Dialog má při psaní účel (posunout děj, představit postavu). 
Nedávat víc než jedno ponaučení. 
I když si myslím, že je nějaká postava všem známá, tak to tak nemusí být.
Jana Bednářová



Letohrad 26. března 
Právo 23. března 2022
Dobrý večer Dano,
naše práce na záchraně uprchlíků pokračuje. Připravujeme ve spolupráci s městem Letohrad a Charitou plán integrace uprchlíků do naší společnosti. A blíží se nám Benefice tady u nás v Letohradě. Obracím se na Tebe s prosbou o oslovení médií, která by byla ochotna o akci informovat.
V příloze připojuji plakát k Benefici.
Také jsme měli schůzku s paní H., doktorkou bohemistiky z kyjevske univerzity. Podlamují se nám kolena z toho, co se děje. Nejedná se o válku, jde o systematické vyhlazování ukrajinského národa - genocidu! 
Paní H. je na vyhlazovacím seznamu. 
Skutečně existuje, včera mi to potvrdil Mike, investigativní reportér. Mike je na vyhlazovacím seznamu také i v Bělorusku za vydání knihy o režimu prezidenta Lukašenka. 
Bože, tohle si jen málokdo připouští.
Jakub Hlaváček



Víkendový kurz s Danou Emingerovou 12.-13. března 2022


Ahoj,
březnový kurz se mi taky hodně líbil.
A mám radost, že mám každý měsíc lepší hodnocení svých prací.
Už vím, co je rezonance.
Pro srozumitelnost je důležité uvést nejdřív rámec, pak detaily.
A Dano, vítáš spíš peprný domácí úkoly nebo normální? – Peprný myšleno dějově, ne výrazově.
Petra Zelenková



Nebát se přímé řeči
Méně je někdy více
Od složitosti k jednoduchosti
Vše začíná od titulku
Příslovce brzdí, slovasa energizují
Popis slouží jako kulisa příběhu
Nebát se popisu
I v psaní jde o to zvládnout malé kroky, kterými se autor dostane k cíli
Myslet na srozumitelnost pro čtenáře
Nic není nemožné
Petra Petrlíková



Když můj příběh či detaily v něm pochopí půlka lidí, tak to stačí.
Bajka musí mít na konci jedno poučení (může být i součástí poslední věty).
Do popisu se může dát i přímá řeč, aby text "rozsvítila".
Rezonance je věta, která nemusí obsahově přímo souviset a příběhem, ale je na jeho konci, kde dává prostor k zamyšlení.
Rozpoznání je vedle akce důležitým nástrojem posunutí děje, stejně jako vzpomínka či zásah shůry.
Jana Venzlů



Neopakovat slova (jako karavan) stále dokola.
Nedávat do příběhu moc postav.
Flinta na zdi 
Vybrat, co je pro příběh podstatné, ostatní vynechat.
Vymyslet zajímavý název a první větu.
V jednoduchosti je síla.
Líbil se mi popis děje nebo objektu něčíma očima.
Pochopila jsem, co je představení charakteru v akci.
I za dvacet minut lze něco vytvořit.
Jak posunout děj příběhu i jinak, než popisem.
Uvědomit si, co chci svým příběhem sdělit - jednu věc.
Jarmila Protivová



Milá Dano,
díky za krásný zážitek! A co jsem se naučila:
- šetřit s přídavnými jmény
- Hemingwayův "shit detector"
- zkracovat věty
- všechno psát co nejjednodušeji
- omezit trpná rod sloves, aktivní formulace má lepší energii
- psaní je sranda - těžké, ale sranda
- literární pravda a realita jsou dvě různé věci
- uvést rámec, pak ho vyplnit detaily.
- když máte na své straně alespoň polovinu čtenářů na kurzu, je to dobré.
- i v popisu může být přímá řeč.
- pět způsobů posunutí děje podle Aristotela: akce, rozpoznání, vzpomínka, zásah shůry, popis.
- dobře poznat svou postavu.
Kateřina Sedláčková



Jana Ulrychová
Naučila jsem se popsat pocity, co mám v sobě:
vzpomínka na dědu
vzpomínka na lásku
vzpomínka na pouť z Čech do Španělska
vyprávění a popis osoby
Hanka Ulrychová



Co jsem se naučila na kurzu 12.-13. března 2022:
- kdo se brání, neposlouchá
- prvné zpětná vazba je hlasité čtení: když se text blbě čte, tak to chce přepsat
- pocit vyjádřený v uvozovacích větách se dá zakomponovat do přímé řeči
- text má tři části (začátek-prostředek-konec) a čtvrtou neviditelnou část (pro ten text píšeme)
- poučení má viditelné jen bajka
- manýristické a dlouhé věty mohou sloužit k vyjádření nadsázky
Jana Venzlů



KOUZLO PSANÍ KNIH













Fascinuje mě myšlenka, že literatura se podobá hudbě. Je pravda, že když si čtu své texty nahlas, okamžitě poznám, kde to drhne.
Děkuji za doporučení ukázky z filmu Život je krásný. Musím ho shlédnout celý!!
Hana S.



Dani, 
posílám Ti i haiku, co jsem psala, ještě když jsme s Tomem doufali... A pak posílám v "původním znění" tu Magnolii a také něco veselejšího Andulčí etudy. 
Jana Štybnarová



Porada s Milanem Šteindlerem o semináři scénaristiky 11. března 2022
Ahoj Dano,
zkouknul jsem ten záznam s Ondřejem Neffem. Bylo to super, strávil jsem dnes odpoledne poslechem. Zajímavé, přínosné, inspirativní.
Už se těším na Loučeň na scénaristický seminář s Milanem Šteindlerem.
Moc děkuji
Standa Rokos



Ahoj Dano,
díky za komentář k mému příspěvku. Nahodit situaci umím, kvůli zbytku jsem se přihlásil do pokročilých.
Nahrávku s Ondřejem Neffem jsem viděl, bylo to super. I když mně se ty naše povídky líbily i s těmi chybami. A kdyby všichni pořád psali podle té šablony, tak by to byla škoda. Mně například začátky povídek s popisem, co se stalo kdysi a proč je to tak dneska, neuráží ale baví.
Michal Hejna



Ahoj Dano,
dnes 12. 3. se vracíme do ČR s dvěma plnými hasičskými dodávkami a osobním autem. Vezeme do nového domova patnáct uprchlíků z Ukrajiny.
Až to trochu v hlavě zpracuji, chtěl bych to ze sebe dostat ven, na papír. 
Jakub Hlaváček


















„Každá generace si prožívá svou vlastní bibli. Jestli minulá generace byla svobodná, tak to není záruka, že ta příští bude zase svobodná. Všichni si musí svou svobodu znovu vybojovat, zasloužit a udržet...“ 
Arnošt Lustig

Březnový zpravodaj Psaní dává křídla 3/2022



Dobrý den Dano,
děkují za březnový Zpravodaj a informování o tom, co báječně děláte.
Vladimír Darjanin, CEO, Pražský komorní orchestr



Ahoj Dano, 
jak se máš? Posílám ti moji nejnovější povídku Mamy s ditmy. Budu ráda opět za upřímnost. Týká se aktuálního dění. Měj se hezky a budu se těšit na info.
Bohdana Pufferová



Ahoj Dano,
Děkuji Ti za březnový Zpravodaj. To, co v něm píšeš, je tak pravdivé, až mrazí.
Hezké jaro přeji
Marie Kuchařová



Ahoj Dano,
posílám povídku. Vybral jsem si téma Migranti. 
Dopsal jsem ji ve středu večer. 
V tu chvíli jsem netušil, do jakého rána se ve čtvrtek 24. února probudím.
Standa Rokos



Ahoj Dano,
v roce 2020 jsem u Tebe byl na kurzu tvůrčího psaníSpolu s mojí ženou Patricií a pár přáteli organizujeme pomoc na ukrajinských hranicích, konkrétně v jihovýchodním Polsku (Krościenko - Smolnica). Máme podporu města Letohrad i Oblastní charity v Ústí nad Orlicí. S humanitárními pracemi máme své zkušenosti (3x Moldavsko, pomihali jsme po tornádu na jižní Moravě). Nyní je to jiné, jde o humanitární katastrofu. 
Na hranicích jsou naprosto vyčerpané maminky s dětmi, babičky a dědové, těhotné i zranění. Všichni utíkajíc před válkou se bojí, neví co mají dělat. Už se objevily i případy, kdy nasedli do auta a byli okradeni o to málo, co měli. Proto jsme narychlo vymysleli vizuální identitu naší pomoci, nazvali jsme ji HUFR+ (Humanitarian Unit of First Response). 
Ve středu minulý týden, jsem se od tamtu vrátil. Na místě máme vybudovanou základní síť kontaktů jak na polské, tak na ukrajinské straně. Tento týden (středa v noci) se na místo vracíme s týmem a budeme organizovat přepravu do ČR. Tady v ČR budou na dvou mobilech Ukrajinci, kteří jsou již v bezpečí a chtějí nám pomoci (improvizované call centrum).
Plán A počítá s umístěním v našem regionu. Jakmile dojdou ubytovací kapacity, máme plán B: přivést je kamkoli do ČR. Musíme jim pomoc!
Včera večer jsem narychlo udělal web hufr.org. Děláme vše za pochodu....
Dne 26. března 2022 budeme spolu s Městem Letohrad pořádat u nás na Václavském náměstí benefiční koncert na podporu uprchlíků z Ukrajiny, kteří našli druhý domov u nás v regionu.
Chtěl jsem Tě požádat, jestli bys nám pomohla dostat na koncert nějakou známou osobnost, případně nepomohla s medializací.
Jakub a Patrice Hlaváčkovi



10. lekce dlouhodobého kurzu 10.3. 2022

Ahoj Dano,
tady posílám svůj dnešní příspěvek s názvem Pochodem vchod, za odchod. 
😊 
Nakonec to bylo fajn i takhle komorní ve čtyřech. 
Děkuju a už se těším na zámek Loučeň… 😊
Marek Greger



Doporučuji film Betlémské světlo, jehož scénář vznikl na motivy Zdenka Svěráka. Co kdybychom si ho někdy pozvali?
Stárnoucímu spisovateli se hromadí v hlavě nedokončené povídky, jejich postavy se dožadují, aby autor pokračoval v ději. Je tam i pár spisovatelských rad, které se učíme i na kurzech. 
Míša Čápová



Moc zdravím,
zase jsem se pokusila napsat povídku do soutěže Čapkoviny, letos na téma Měl jsem kočku a psa. Kdybyste měli chviličku, byla bych moc ráda za jakoukoli kritiku nebo radu. Čistě náhodou jsem svůj text zakončila citátem Arnošta Lustiga, asi protože jsem před nedávnem dočetla Živel Lustig a nějak mi zůstal v hlavě: „Máš-li se rozhodnout mezi lepším, i když na tom proděláš, a horším, co ti přinese prospěch, rozhodni se správně.“
Sofie Epsteinová



Literární dílna na zámku Loučeň



407, pro někoho je to jen číslo. Hodně nebo málo? Záleží na tom, co je v tom čísle skryto. 
Jestli je to 407 korun, nic moc. 
Pokud je to 407 knih, je to hodně nebo málo, rozhoduje jejich obsah, hloubka myšlenek či zajímavý příběh...
Často přemýšlím nad tím, co znamená číslo 407 pro Danu.
Tolik účastníků je na jejím seznamu kurzu tvůrčího psaní. 
Je to 407 osudů, 407 talentovaných, průměrných anebo prostě sečtělých lidí, kterí chtějí něco říci světu. 

Hodně z nich neví, jak začít. Jak mají najít ta slova, kterými vyjádřit své pocity, předat své zkušenosti jiným lidem. 
Dana to ví. 
Ví, jak najít v každém ze svých žáků hluboko skryrý surový diamant a obrousit ho tak, aby se z něho stal zářící drahokam. Věří, že každý, kdo přijde na její kurzy tvůrčího psaní, je jedinečný a tu víru předává všem. Pomůže každému najít cestu k sobě samému, dá lidem křídla. 
Lehký dotek tužky Dany, úsměv, zářivý pohled na vás a vám se zdá, že psaní je hračka. Povídka má najednou smysl a je hezká, až se divíte...
I já jsem jedna z těch, kdo za Danou přišel Na Doběšku. Zůstala jsem tam proto, že Daniny kurzy se zakládají na lidskosti a lásce k člověku. 

Důkazem toho je kniha DUŠI NESPOUTÁŠ. Tato kniha se mě hodně dotkla. Nejen proto, že autorem je mladý člověk, připoutaný celý svůj život na vozík a odkázaný jen na pomoc lidí kolem sebe, ale jak myslí a snaží se v duchu prožít normálný život jako ostatní, jak je pravdivý a občas drsný. Vydavatelé odmítali přijmut jeho povídky. Dana měla odvahu, podala Markovi pomocnou ruku, našla k němu cestu... Uviděla v jeho tvorbě ten skrytý diamant. 
Knihu může každý posoudit po svém. Někdo obdivuje odvahu autora, někoho děsí přílišná Martinova otevřenost. 
Jak našla Dana sílu pracovat s člověkem, který krouží v nekonečném ringu boje se svými pocity, se svými toužebnými zpověďmi, s člověkém, který se drží Dany jako záchranného kruhu v rozbouřeném moři emocí? Nebyla to práce na několik hodin, byla to práce na "přeplněný" úvazek několik let. 

Byla to jistě duševně vyčerpávající práce. 
A teď si představte, co čislo 407 znamená pro Danu. Vždyď i my za ní chodíme se svými, často smutnými příběhy. 
Obdivuji, kolik místa má Dana ve svém srdci. Vždy usměvavá a ochotná pomoci. 
Posuďte sami. 
Je pro Danu číslo 407 hodně nebo málo?


 
TÉMATA NAŠÍ DOBY:  
• Sendvičová generace – starost o děti i rodiče zároveň (dáno pozdějším rodičovstvím)
• Život v zajetí technických vymožeností – „chytré“ všechno
• Vrcholový manažer stoupá na kariérním žebříčku, má všechno, až najednou v 55 zjistí, že je vlastně nešťastný, často jen sám se svou prací a možná asistentkou – totálně změní život
• Zaneprázdnění rodiče myslící si, že děti „uplatí“ věcmi, ačkoli ony nejvíce touží po pozornosti a čase s rodiči.
• Touha mít všechno a hned, instantní řešení (nemuset se snažit, jen „spolknout pilulku a být šťastný“), netrpělivost…
• Odkládání mateřství z důvodu budování kariéry – někdy se nemusí dítěte dočkat…
• Vyčleňování smrti / umírání ze života
• Technika překonala všechny vzdálenosti, avšak nevytvořila žádnou blízkost.“ - Martin Heidegger. – sice si můžeme psát s kamarádem z Austrálie, ale kafe pijeme každý sám…



1. lekce jarního dlouhodobého kurzu pro začátečníky a mírně poročilé 3. března 2021








Dobrý den Dano!
Přestože jsem se ocitla v novém prostředí, moc jsem si kurz užila! Bylo mi s Vámi dobře. 
Děkuji za to. Jsem ráda, že s Vámi můžu pokračovat a posouvat se. 
Také moc díky za zpětnou vazbu. Na své povídce ještě zapracuji :))
Linda Hájková



Na první lekci našeho on-line kurzu mě zaujal Autorský deníček s jeho mnoha funkcemi. Může sloužit nejen jako úložiště nápadů, ale i záznam aktuálních prožitků a jejich emocionálních doprovodů, které při zpětném zpracování pomohou usměrnit další vývoj děje. Deníček pomůže i ventilovat emoce a zároveň usnadní zpětný náhled. 
Při čtení našich vlastních prací jsme měli možnost vidět, co to je "moc zajíců" v textu a co s nimi. 
Pochopila jsem, jak lze zkracováním vět či vytvářením souvětí ovlivňovat dynamiku děje.
Je nutné, aby autor znal do detailů svého hrdinu, jinak mu čtenář neuvěří nebo neporozumí. 
Zopakovali jsme si význam názvu a prvního odstavce - obojí buď zaujme, anebo odradí.
Hana Tučková



Ahoj Dano!
Víkend s vámi byl pro mne velkou inspirací, děkuji za všechno, ráda jsem Tebe a báječné spolužáky poznala.
Na dlouhý kurz se moc těším. Tvůj přístup je motivací, velice obdivuji všechno, co děláš.
Veronika Štětková



Časopis Glanc únor 2022
Ahoj Dano, 
jsem se čtenim knihy DUŠI NESPOUTÁŠ sice téměř na začátku, ale přinesla mi novou inspiraci na povídky. Začnu psát povídky z pohledu neživích věcí. Super myšlenka/super nápad! 
Díky za vaší knížku! 😉 
A co jsem se naučila: 
1. Bajka má končit ponaučením.
2. Hodně dlouhá souvětí způsobují, že se čtenář/posluchač v ději ztrácí. Lepší tečkami rozkouskovat na kratší souvětí a ty střídat se samostatnými krátkými větami.
3. Psát přímé řeči tak, jak je vyjadřování pro konkrétní postavu přirozené = nešroubovat spisovnost tam, kam nepatří.
4. Představovat postavy i situace akcí, ne přehnaným množstvím přídavných jmen.
5. Vulgarismy i aforismy používat ojediněle, protože vulgarismus má za úkol šokovat a aforismus má být jedinečný. Při častém použití jejich poslání vyprchá.
Petra Zelenková



Vlastně jsem se nedozvěděla obsahově nedozvěděla nic nového, protože podobnou metodu používá lektor na kurzu, na který jsem chodila a ještě chodím. 
To, co je nového, je to, že mám na tomto kurzu pocit, že je zpětná vazba poctivější. A struktura celého systému má větší logiku a je profesionálnější. 
Musím si dávat v rychlém textu pozor na opakování slov. 
Mirka Adamcová



Víkendový kurz na Vinohradech 26.-27. února

Díky víkendu tvůrčího psaní s Danou Emingerovou vím, že:
- přes všechna slova příběhu je třeba se dostat k jádru věci a nedopustit, aby čtenář odešel (nesmíš ho ztratit v dlouhých větách)
- literární pravda je pravdivější, víc než pravda, čtenář ti musí věřit
- aby mezi generacemi nedocházelo k nepochopení, je třeba se vyvarovat zkratek
typu ROH
- každý, kdo píše si najde svého čtenáře, protože jistě žije na Zemi někdo podobný Tobě
- v každém textu je diamant, který je třeba brousit
- musíš zaujmout první větou a důležitý je nadpis
- psaní je o kosmetice, je třeba střídat rytmus vět (krátká, dlouhá), použít přímou řeč, (dodá šmrnc)
- slovesa dají dílu energii, příslovce s přídavnými jmény brzdí a unavují
- každé literární dílo se skládá ze VČERA, DNES A ZÍTRA
- pokud na zeď pověsíš Čechovovu flintu, vystřel
- v povídkách nefunguje vysvětlování, je třeba postavy dostat do interakce
- jsou dva typy autorů – jedni vědí, co chtějí říct a podle toho píšou, druzí své postavy hodí do děje, ať si dělají, co chtějí
- existuje pravidlo 5 T – nejčastějších témat: LÁSKA, MOC A MANIPULACE, HYBRIS (drzé vystupování a jednání, kdy si člověk hraje na Boha), ZLOČIN A TREST
Síla je ve skupinové práci a zpětná vazba vydá za sto učebnic.
Veronika Štětková



Co jsem se naučila na víkendovém kurzu 26.-27. února 2022:
- pouzij Hemingwayův "shit detector", tj. projdi si svuj text, detekuj a vyskrtej zbytecna slova a vety
- kratsi vety byvaji efektivnejsi
- nepopisuj, co tvoji hrdinove delaji, ale ukazuj jejich ciny (napr. prostrednictvim dialogu)
- pokud visi na jevisti flinta, musi se z ni vystrelit, tzn. nepouzivej postavy ani predmety jen tak: Kdyz uz se v pribehu objevi, ctenar od nich ocekava nejakou akci
- zacni poutave; titulek, prvni veta, prvni odstavec jsou nejdulezitejsi. Pokud tu ctenare nezaujmes, pravdepodobe nebude ve cteni pokracovat. Hod svoje hrdiny do akce hned namisto dlouheho uvodu.
Oldriska Dudková



Danuško,
ještě jednou mocmooc díky! Pobyt byl nad očekávání - teplý, milý, hřejivý. Už teď se těším na jakekoliv příští!!!
Nevím, jestli jsem se včera naučila pět věcí, ale každopádně si beru k srdci:- Čechovovu flintu na zdi. V divadle se mi bude hodit (možná nevystřelím…)
- Formulka podle Aristotela Z+P+K (= začátek, prostředek, konec) se hezky česky překládá na „včera dnes a zítra“
- Každopádně mám od včera ráda slovesa, dávají příběhu děj i energii. Trochu se zlobím na příslovce, protože prokazatelně dle Dany Emingerové jsou to zloději.
- Literární pravda je víc než pravda samotná, shit detektor to jistí…
- Povídce 14. duben 1986 jsem dala název: “Záře nad Lybií“
- A to nejdůležitější: informace stoprocentně usadí tečka (a to je pro dnešek definitivní tečka!!!)
Zdraví krumlovská Jarka Dominová HEMINGEJOVÁ



Víkendový kurz na Vinohradech 26.-27. února 2022
Ahoj Dano,
Děkuju za kurs, bylo to inspirativní setkání. Pokusím se zapracovat na těch emocích:-) v textech. A jak jsem říkal, mám zájem o pokračování. Zaujalo mě:
- Shit detektor
- Střídání rytmu vět, energie, přímá řeč
- Vypíchnout jen podstatné, dodat emoce
- Soulad tří částí: úvod, prostředek, závěr
Martin Paruch



Moc děkuju za skvělý kurz. Super atmosféra i lidi. Co jsem si odnesla:
- každý příběh má mít úvod, stať a závěr
- pokud můžeš škrtat, škrtej
- uvědom si, o čem píšeš a co chceš sdělit
- nepiš příliš popisně
- když použiješ flintu, musíš z ní vystřelit
- nadpis je důležitý
Zas mě nakoplo k psaní a třeba si časem troufnu i na knížku...:-)
Lucka Vacková



Milá Dano,
děkuji Ti za krásný kurz, moc jsem si ty dva dny užila. Vytvořila jsi skvělou, bezpečnou atmosféru, ve které byla radost pracovat a sdílet texty a názory na ně s ostatními.
Ráda bych Tě požádala, pokud budeš naše práce publikovat na webu, jestli bys mohla použít jen mé iniciály. Ještě jednou děkuji a těším se, že se brzy potkáme na dalším kurzu.
O. D.



Ahoj Dano,
děkuju za únorovej víkendovej kurz. Našla jsem inspiraci v bajkách. 
Na netu jsem se dočetla, že ponaučení v bajce má být „všeobecně známé rečení“.
Znamená to, že z bajky musí vyplývat něco jako:
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní spadne
nebo
Lež má krátký nohy a daleko nedojde
A podobně???
Nebo bajka může být opravdu jakýkoliv příběh a podle děje je na autorovi, jaký ponaučení vymyslí???
Jo, a musí v bajce vystupovat striktně pouze zvířata nebo jim tam můžu obsadit i lidi???
Předem děkuju za odpovědi, zvířecí útvary mě začaly bavit, jenom mám obavu, jestli to jsou bajky ve správnym slova smyslu.
A ještě se chci zeptat: dozvěděla jsem se, že nějaký antikvariát či kdo nabízí mojí knížku Písmenkovky na aukro.cz. A opravdu jsem ji tam našla, dražba končí za 16 dní.
Je to porušení autorských práv??? A pokud ano, co mám dělat? Může někdo vydělávat prodejem mojí knížky??? Knížka obsahuje ISBN.
Předem moc děkuju za radu a na dlouhodobém kurzu ahoj. Ten víkend je pak 12. a 13. března, že jo?
Petra Zelenková

Odpověď: Pokud už někdo Písmenkovky má, asi si je koupil nebo jsi mu je dala a nejspíš si s knihou může dělat, co chce. Já bych naopak byla ráda, že Tvé dílko putuje k dalším čtenářům. Čím víc lidí se o Tobě dozví, tím více pak budeš mít zájemců. Ale je to jen můj názor...



Účastníci kurzů Psaní podle Lustiga prezentovali svou knihu i v legendárním divadle Semafor

To nejcennější, co dlouhodobé kurzy tvůrčího Psaní podle Lustiga nabízejí, je komunita podobně naladěných lidí se společným zájmem, kteří vám a vašemu dílu věnují svůj čas, pozornost a zpětnou vazbu. Vylepšíte techniku psaní a vybrousíte svůj styl. Budete se podrobněji zabývat různými nástroji spisovatele, které jste se naučili v kurzu pro začátečníky. 

Jako pokročilý můžete pracovat na své knize a své dílo na kurzech konzultovat. K tomu, jak dostat knihu z hlavy na papír vám předáme užitečné a praktické informace. Podělíme se o své zkušenosti s vydáváním knih. 
Máte možnost účastnit se autorského čtení, které pořádáme dvakrát ročně v Divadle Dobeška. 
Navíc členy naší komunity si hýčkáme nejen mnohem výhodnějšími cenami, ale i účastí v projektech, kde jsou výsledky práce okamžitě vidět. Takovým příkladem jsou třeba literární dílny na zámku Loučeň, během nichž píšeme scénky, které se hrají při prohlídkách.




Z druhého semináře 9. března jsem si odnesla: 
- charakter postavy je lepší popsat jejími reakcemi než přímým slovním popisem; 
- popis by neměl být moc zdlouhavý, protože čtenář snadno ztratí pozornost; 
- v kratších slohových útvarech je lepší se vyhnout velkému množství jmen a postav; 
- název je velmi důležitý, je většinou právě tím, co čtenáře ke čtení přiláká; 
- při popisu velmi dobře působí zapojení metafor a poetických přirovnání.
Lenka Holá



1. Esence jsou těžké k vytvoření
2. Je lepší pojmenovat věc konkrétně než abstraktně
3. V reformě vypravěč může být vševědoucí nebo omezený
4. Nepoužívat moc pasiva
5. Objektivní vypravěč pouze pozoruje a nezasahuje do děje
Vojta Polák



Pět věcí, které jsem se naučila 9. března:
1) v textu by se ve vhodném poměru měl střídat popis, dialog a akce
2) psaní je řemeslo - naučit se psát jako světový průměr není těžké, když se řídíme určitými pravidly
3) je dobré, když je v textu nějaké neviditelné poselství, jako je třeba poučení v bajkách
4) u přímé řeči bychom měli šetřit slovy jako “řekl” a místo něj využívat jiná - uchechtl se, poznamenal…
5) když chceme dobře psát, měli bychom hodně číst
Anežka Strnadová



ZŠ Heřmánek 14.2.
ZŠ Heřmánek 21.2.
Naše škola Heřmánek Praha, základní škola a gymnázium rozvíjí komunikaci a to za 11 let svojí existence především komunikaci verbální. Pomocí různých speciálních předmětů, jako je třeba dramatická a etická výchova, ale i Forenstainovo instrumentální obohacování.
Na druhém stupni (pro nás projekt Teen) píšeme již několik let. Naše dílny tvůrčího psaní se liší od běžné výuky slohu, kde učebnice nabízejí různá témata v rámci slohu slohových stylů, přes praktických výtahů výkladů a referátů, reportáží a recenzí až po přihlášku, objednávku a pozvánku. Na jeden školní rok, je to hodně témat.
Naše škola Heřmánek, jako škola individuálního přístupu k žákům, stejně jako další školy Montessoriovského typu ve 3. trojročí tyto témata řeší prakticky jako součást jiných výukových aktivit a projektů a tak jsme si uvolnili prostor pro opravdové tvůrčí psaní. Naším cílem pracovat s žáky tak, aby dokázali se co nejlépe vyjádřit i v písemném projevu, ale především v rozvoji vyjádření toho kým jsou a vytvořili tak vlastní uměleckou formu. Začali jsme pracovat na tvůrčích aktivitách, vyprávění příběhů a psaní povídek.
Miroslava Adamcová
 




Četla jsem knihu Živel Lustig a už léta chci napsat knihu, ale nikdy jsem se nedostala dál než k zapsání nápadů a sbírání materiálu. A tak bych se ráda přihlásila do Vašeho kurzu.
Jana Venzlů



Milá Dano,
ráda bych Ti moc poděkovala za dnešní zpestřující hodinu s panem Neffem, která sice byla o sci-fi, ale nejen o něm. Rady pana Neffa zapadaly jako skládačka do toho, co nám na hodinách říkáš ty, co učil Arnošt Lustig i Aristoteles staletí před ním. 
Velice oceňuji, že si pan Neff opravdu přečetl naše práce, a to nejen ty avizované, ale i mnohé další. Zpětná vazba od něj byla opravdu cenná a podnětná, čili jak říkal Marek, plácání se po ramenou nás nikam neposune.
A jaké postřehy si odnáším z dnešní hodiny?
1. Tvorba má dva účastníky, pro které je dílo tvůrčím procesem (jeden tvoří, druhý konzumuje). 
2. Je dobré najít si svého beta testera = příčetného čtenáře, který náš výtvor přečte před vydáním, upozorní na faktické nesrovnalosti apod., avšak ani přes jeho názory neztratit důvěru ke svému dílu.
3. Povídka má stát na postavách, figurách a jejich motivech (King: vezměte figuru, hoďte ji do průseru a čekejte, co se stane) => vytvořit si zásobník figur z vlastních prožitků (pokud píši o někom, koho nějak znám, je to uvěřitelnější) 
4. Vyvarovat se vysvětlovacích pasáží => nepsat deklarace, ale situace => motiv musí naplňovat a ztělesňovat postavy svým chováním.
5. U autora "ne sci-fi" je důležitá empatie, pozorovací talent a láska k lidem.
6. U sci-fi si dávat pozor na efekt čáry máry fuk, kdy se sci-fi prvek objasní až na konci - musí být zřejmý na začátku, ať jsme zvědaví, jak to bude dál (jako Řehoř Samsa proměněný v brouka na začátku Kafkovy Proměny).
Děkuji ještě jednou za bonusovou hodinu.
Anna Vocelová



Ahoj Dano!
Děkuju za nahrávku přednášky s panem Neffem. Visel jsem mu na rtech. Pánů spisovatelů a spisovatelek si vážím ať je to kdokoliv. Mám vaše povolání hodně rád. Líbilo se mi, jak říká, že nemáme popisovat odborné věci a vysvětlovat, ale spíš se zaměřit na postavy a nechat je jednat.
A můžu poprosit? Mohla bys panu Neffovi poslat nějakou moji povídku k posouzení? Díky.
Martin Tomášek

Odpověď: 
Pan Neff si vybírá sám hlavně z povídek, které ho zaujaly na našem webu. A ty pak řeší na kurzu.




On-line setkání s Ondřejem Neffem 24.2.2022








Bylo to s Vámi fajn, inspirující, děkuji za pozvání. Ozvu se 24. března s povídkou, kterou v délce 10 000 znaků všichni napíšeme na téma, jímž nás inspiroval Marek: POSLEDNÍ PINĎOUR NA SVĚTĚ. 
Ondřej Neff



Bylo to moc krásné povídání s Ondřejem Neffem. Podnětné!
Jakákoli tvorba má vždy dva účastníky – toho, kdo vysílá a toho, kdo přijímá. 
Pojem spekulativní literatura (Pozn.:Speculative fiction je pojem navržený Robertem Heinleinem pro netechnickou sci-fi a jinou fantastiku.)

Motivy
Přehlcení krátké povídky spoustou motivů je chyba. „Autor si neví rady s dějem, tak tam střihne další motiv a ten pak čučí jako péro z gauče.“ Pokud máme dobrý motiv v povídce (Short Story) musíme se snažit ho co nejvíce vyždímat a nepomáhat si jiným motivem (= nehonit víc zajíců).

Deklarace a teze
Deklarace a teze jsou častou chybou. Někdo stále něco vysvětluje, ale to není literatura! Je to zátěž a vata prózy. Teze musí být prezentované na interakci postav a čtenáři to musí dojít. Povídka stojí na postavách. Autor nemá vysvětlovat, ale rozehrát hru postav.
Wikislovník: Deklarace = ve výpočetní technice - část programu, zápis vymezující vlastnosti objektů -proměnných, konstant, funkcí Teze= předpoklad, výchozí tvrzení, jehož pravdivost se dokazuje či hájí, myšlenka, ze které se vychází
Tvořte SITUACE ne DEKLARACE.

Postavy
Nechte postavy promluvit a hned bude jasné, co jsou zač. Dialogy charakterizují postavy a jsou motorem prózy.
Akce je vázaná na postavy. Nechte postavy jednat. Postava musí být nositelkou nějakého chtění. Vrhněte je hned na začátku do průšvihu. Povídka potřebuje zvrat, rozpor a napětí.
Vycházejte z lidí, které znáte. Pamatujte si různé lidi v různých situacích. Z nich pak zformujte (uplácejte) postavu. Najděte jejich slabé místo a to rozpracujte. Spisovatelé měli k lidem různé přístupy (Hašek- bezohledný, Kafka – introvertní, Hrabal – poetický).

Fabule
Každý útvar (povídka, román,…) vyžaduje jiný druh fabule. Krátká povídka by měla řešit jen jednu situaci.
Každý příběh by měl mít pointu a ještě lépe dvojitou (double twist).
Nataša Richterová



Ahoj Dano,
Díky za dnešní velmi přínosné setkání s panem Neffem. Během jeho povídání jsem stačila popsat 8 stránek. To se mi dlouho nestalo. Dozvěděla jsem se tedy mnohé, proto napíšu jen pár důležitých rad, které beru od pana Neffa jako stěžejní:
jak je důležitá role redaktora
umět předat to, co chci svým dílem sdělit
nebát se autoprojekce do svých postav
své vyprávění vidět jako kameru, používat ji i z různých úhlů
výhody a nevýhody ich-formy a er-formy
jak nacházet témata - podívat se na nějaký problém nějak jinak
vybrat si nějaké lidi (předem si stanovit jaké a jaký počet, znát jejich charaktery) a ty hodit do nějaké situace a sledovat je, co to s nimi udělá
každá figura musí mít nějaký záměr
dílem se nemá nic vysvětlovat / deklarovat, ale demonstrovat na konkrétním příkladu - akce, děj, dialog, zápletka, napětí
využít jazyk pro popis svých postav - to, jak postava mluví, ji charakterizuje (nepopisovat, co má na sobě, ale jak jedná)
motorem povídky je dialog a konkrétní osoby
projektovat svoje myšlenky a pocity do své práce je přirozené
čím větší blbost jako téma si vybereme, tím větší náboj to může mít a tím spíše to může zaujmout - nebát se toho
nápad musíme mít na začátku a pak přidávat další a další vrstvy překvapení, aby to čtenáře udrželo v napětí a chuti to dočíst
vymýšlet situace - hlavně konflikty, rozpory a překážky
Dneska jsem psala další svou sci-fi povídku, kterou jsem nestihla dokončit. Po besedě s panem Neffem jsem ale v situaci, že tím, čím jsem chtěla povídku zakončit, asi budu muset naopak začít novou povídku - protože jak řekl pan Neff - musíte začít nápadem a ne s ním skončit.
Takže psaní zdar a díky za dnešní lekci!
Jinak chápu to správně, že na příště máme napsat naši povídku - Poslední piňďour na světě???
Díky, měj se hezky,
Zuzana Kratochvílová



Děkuji moc za inspiraci a podněty!!
Bořík Beránek  



Moc krásné povídání! Děkuji!!!
Nataša Richterová



Děkuji za inspirativní večer plný zajímavých informací.
Míša Čápová  



Diky za sdilení pohledu zkušeného autora, za vhled a krasné přehledné povídání.
Kateřina Pospíšilová



Děkuji moc za setkání, šla jsem na událost Vámi zcela nepolíbená. a odcházím s 5-10 popsanými stránkami slov.., které jste řekl.
Linda Hájková  



Je to nesmírně "výživné", zajímavé, inspirativní. Otázky se mi melou v hlavě, ale nedokážu teď žádnou srozumitelně formulovat. Nicméně, moc se těším na záznam. A opravdu velice děkuju, Hezký večer všem.
Jarka Rymešová



Chci moc pochválit podnětné vyprávění pana Neffa: věcné, jasné, pochopitelné (aspoň teoreticky😃).
Anna Vocelová



Moc děkuji za krásné setkání. Těším se na záznam, který si ráda znovu poslechnu. Všem přeji krásný večer!
Klára Dvořáková



Setkání bylo moc příjemné, poučné a inspirativní. Děkuji p. Neffovi za krásné povídání a těším se zase na příště.
Zdena Součková   



Děkuji moc. 
Alena Bruthansová



Moc děkuji, pane Neffe, za neskutečně jiskrnné, poutavé a zajímavé vyprávění! 
Jasmin Carmel



Pane Neffe, děkuji za příjemné setkání a vhledy k vaší práci. Přeji hodně inspirace.
Štěpánka Sedláčková



Děkuji mnohokrát za poutavou diskusi i odhalení vašeho savoir faire! Přeji Vám mnoho zajímavých nápadu do budoucna a značnou inspiraci! 
Vendula Beaujouan Langova



Reparátor
Ahoj Dano,
chtěl jsem panu Neffovi poděkovat za jeho starší knihu Reparátor, díky níž jsem objevil svět sci-fi. Kniha je opravdu dobrá. Moc jsem se na seminář s panem Neffem těšil, ale už par dni mám asi covid a jsem rád, že žiju. Chvíli nebudu psát nic, jsem v nemocnici na vyšetření.
Martin Tomášek



Děkuju za zajímavé povídání (na Ikarii jsem díky staršímu bratrovi vyrostla).
Jana Cercel  



Konečně jsem vzala znovu do ruky povídku Rhea a vyladila ji podle verze s tvými editorskými zásahy. Myslím, že teď je taková, jaká má být. Moc děkuju. 
Vnímám tu povídku a ty podněty, které jsi mi k ní dala, pro sebe jako zlomovou, jak s texty pracovat. 
Ty to vážně umíš. Máš ten dar a umíš ho předat.
Adama a Evu jsem v sobě nosila  už dva dny a včera v noci přišla ta správná chvíle převést tu energii do slov. Neuvěřitelně mě to psaní nabíjí. A moc se těším na setkání s Ondřejem Neffem. On je ikona české sci-fi. 
Jsem moc ráda, že jsem před rokem narazila na tvůj kurz. Otevřelo mi to zavřené dveře do mého světa.



Dobrý den, paní Emingerová,
rád bych s vámi probral další „vlnu“ spolupráce a termín kurzu tvůrčího psaní během dubna 2022. Potřebujeme dát opět dohromady nějaké příběhy, které bychom použili na nové naučné stezce pro děti. Ideálně chceme propojit naše hrdiny Králického Sněžníku s motivem času. 
ČAS je silným motivem s ohledem na projekt visuté lávky, kterou spouštíme letos. Podtitul naší lávky je „most času“. 
Právě čas je také ústředním tématem našich animačních programů a celkově nám úloha času velmi dobře zapadá do celé skládačky: čas, příroda, hodnota přírody a ochrany lesa a přírody, člověk a příroda v souvislosti s našimi hrdiny – Marahwa, Stamík, Mateřídouška, Perun, Man...
Tomáš Drápal, ředitel obchodu a marketingu, Dolní Morava



Dobrý den, 
vedeme tým cca 10 lékárníků, kteří se živí tvorbou edukačních materiálů pro naše kolegy a laickou veřejnost. 
Psaní děláme spíše intuitivně a žádné kurzy v této oblasti jsme ještě neabsolvovali, přestože se tomu někteří věnují již více než osm let a počet čtenářů je velký. 
Velice nás zaujala práce paní Emingerové, webové stránky, nabídky kurzů a rozhovory a rádi bychom se v tomto ohledu dovzdělali.
Byli bychom moc rádi, kdyby nás školila přímo paní Emingerová. 
Markéta Gajdošová



Co jsem se naučil na prvním semináři 23. února:
1) Pokud si text párkrát přečtu před hodinou, číst před spolužáky není tak zlé.
2) Titulek a první věta jsou nejdůležitější pro upoutání pozornosti čtenáře.
3) Vyvaruj se častému opakování stejného slova.
4) Při vypravování dej pozor na zbytečně nudné a popisné části.
5) Pro oživení textu používej více přímé řeči.
Adam Roskovec



1. seminář na Fakultě designu a umění v Plzni s Danou a Natašou 23. 2. 2022 


5 věcí, co jsem se naučila na 1. semináři  tvůrčího psaní v letním semestru
1) Název je důležitý pro upoutání čtenáře.
2) Dobrý začátek, co vtáhne do děje.
3) Diamanty- slovní obraty.
4) Udržovat všechny 3 body - začátek, konec, prostředek.
5) Nepoužívat zbytečné popisy- zelený les.
Simona Maňoušková



Co jsem si vzala z 1. lekce:
Zapojovat do textu dialogy a přímou řeč pro zajímavější zpestření textu.
Psát jen to co je důležité v příběhu (nemusím tedy popisovat vše co se stalo, co není nezbytné pro příběh samotný).
Když něco předložím, musím dát i důvod, aby čtenář měl chuť číst (i v popisu například napíšu něco je hezké tak proč je tomu tak).
Hodně popisovat detaily.
Název příběhu musí být poutavý, stejně tak i první věta aby nás vtáhla hned do čtení.
Sára Schejbalová



Naučila jsem s co je literární pravda - „potřeba vypustit pravdivé prvky, aby literární dílo znělo pravdivěji.”
Dále je nutné používat přímou řeč k tomu, aby text víc zaujal. Naopak abych se vyvarovala nezaujatosti tak je potřeba méně věci zdlouhavě popisovat.
Nesnažit se být literární a knižní.
Nepoužívat pasivní tvary sloves.
Nguyen My Linh



1. Rozebrání našeho textu nám pomůže vidět lépe naše chyby.
2. Poznám co je vhodné a co je zbytečné v mém textu.
3. Pokud se příběhu objeví nějaká postava nebo předmět, tak by mělo být vysvětleno proč tam je.
4. Text bez diamantu přestává být zajímavý.
5. Nedávat do textu samolepky. Je lepší věc popsat, tak aby si čtenář udělal vlastní představu.
Vojta Polák



Pět věcí, které jsem se naučila během první lekce:
1. Záleží na titulku - už podle něj se člověk rozhoduje, zda chce text vůbec číst.
2. Je zbytečné popisovat charakter postav nálepkami (milý, smířený, vtipný...), protože si z toho čtenář neodnese tolik, jako když ho ukážeme příběhem.
3. Když je flinta na zdi, musí se z ní vystřelit. Když v příběhu něco zmíním, měla bych to použít i podruhé, protože na to bude čtenář netrpělivě čekat a já přece nechci zklamat čtenáře!
4. Každý text má své proporce, které každý nazývá jinak. Já si vybrala názvy začátek, prostředek, konec.
5. Přímá řeč je více než vítána. Text je díky ní zajímavější a rychlejší.
Těším se na další setkání 
Anežka Strnadová



Šetřit se jmény v povídkách.
Stejné téma se dá pojmout úplně rozdílnými způsoby.
Poznala jsem spolužáky o něco víc z jejich příběhů.
Nesmí chybět název.
Lenka Holá  



Zdravice Ondřejovi Neffovi, který přijde do našeho kurzu 24. února

Pane Ondřeji, 
moc Vás zdravím a hluboce se klaním. Nejen za Vaši skvělou spisovatelskou žeň, ale i občansko- politické životní postoje. 

Vážený pane Neffe, 
těším se na setkání s Vámi a mám na vás jednu otázku. Kdybyste mohl na vlastní kůži prožít jeden ze svých příběhů a stát se jednou ze svých postav, který příběh a jakou postavu byste si vybral a proč?

Vážený pane Neffe,
ačkoli nejsem skalní fanynkou sci-fi, nikdy jsem nečetla žádnou sci-fi knihu (ani Vaši), moc se těším na setkání s Vámi. Třeba pak i já popustím více uzdu své fantazii a o nějaký sci-fi kousek se pokusím.
Také bych Vám chtěla poděkovat za viditelnou stopu, kterou za sebou nechává Neviditelný pes, jehož jsem příležitostnou čtenářkou. Často souzním s Vašimi příspěvky, ve kterých dokážete v pár odstavcích vystihnout věc tak, že ve mně rezonuje ještě hodně dlouho - naposledy mě napadá fejeton "S vnučkou v muzeu". Díky za něj a díky za vše ostatní, co pro společnost děláte.
S úctou
Anna Vocelová

Nikdy jsem nebyla čtenářkou sci-fi, přesto jsem dnes napsala svou první sci-fi povídku. 
Kromě toho, že jsem téměř vaší sousedkou, protože bydlím v Ohrobci a potkala jsem vás ve Zvoli i v Dolních Břežanech, bych se Vás ráda zeptala, jakým způsobem nacházíte témata pro své romány/knížky, čím se inspirujete, jak tvoříte příběh a plánujete psaní, případně dějovou linii. 



Ahoj Dano,
předně děkuji za dárek v podobě možnosti setkání s panem Ondřejem Neffem. Moc ráda se ho zúčastním.
Kromě toho děkuji za to, že jsi taková naše kvočna, která nás - píšící kuřata - vzala tak ochotně pod svá křídla. Zároveň nám ale dáváš volnost a nedržíš nás zavřené v jednom malém kurníku, naopak nás podporuješ k rozletu. Každého, kam potřebuje. Let sice decentně koriguješ, občas méně či více klovneš, ale vždy jen ku prospěchu věci. A co je pro mě nejdůležitější - do bezpečí Tvých rozpřažených křídel se můžu, vlastně můžeme, kdykoli vrátit.
Díky. S láskou a obdivem



 9. lekce dlouhdobého kurzu 17. února 2022

Dobrý den,
děkuji moc za pozvánku na mimořádnou akci. Moc ráda bych se ve čtvrtek na setkání s Ondřejem Neffem připojila. Ještě jednou bych Vám chtěla moc poděkovat za veškerou pomoc.
Dostala jsem se nakonec ještě na DAMU, takže opravdu moc děkuji.
Alena Bruthansová



On-line setkání s Ondřejem Neffem se moc ráda zúčastním. V příloze posílám mou poslední sci-fi povídku Nanoboti. Zkoušela jsem tam podle vaší zpětné vazby lehce doplnit to, co jste mi radili. 
Tu flintu na zdi jsem tam nedávala. Pokud pro vás byl konec překvapivý a ne od začátku jasný, což jste mi řekli, pak mi přijde zbytečné tam někam věšet flintu na zeď a snažit se čtenáře směřovat k jinému závěru. 
Ale je to můj názor, třeba se k povídce vyjádří pan Ondřej Neff (pokud by se na ni dostalo;-) ).
Přeji hezké dny a těším se příští čtvrtek na on-line viděnou.
Zuzka



Děkuji za info o dalších dlouhodobých kurzech a za pozvánku na setkání s panem Ondřejem Neffem, ráda se zúčastním a moc se na to dokonce těším. Jsem ráda, že budu mít příležitost osobně se s ním setkat. Jako spisovatele ho mám ráda. Jsem zvědavá, co se dozvím, jak psát dobře sci-fi.



Poslední 10. lekce dlouhodobého kurzu pro pokročilé 10. února 2022




Dneska jsme měli poslední lekci dalšího turnusu. Chodím už od roku 2018. Ach, kolik vzpomínek, kolik dobrých lidí jsem poznala.
Všem bych Vám chtěla osobně poděkovat.
Do knížky o rodičích a dětech bych ještě přidala své povídky Nedokonalá práce anděla, Bibi, Černoška s Bílou hřívu a Prozření. Jestli to nevadí.
Asja Žilová



Ahoj Dano, 
právě jsem dopsal třetí pohádku z prostředí našeho Žerotína. Obec by možná pohádky dala vytisknout v omezeném množství. Myslíš, že bys byla schopná "přihrát" mi nějakého studenta - ilustrátora, který by pohádky opatřil obrázky? Mně se moc líbí, jak jsou ilustrovány knížky pro děti od Davida Willamse (např. Příšerná teta) - viz ukázka. Ale to jen pro představu, rozhodně žádné kopírování...
Odměnou by mohl být snad jen nějaké výtisky knížečky. Rozhodně by se nejednalo o knížku na "kšeft", to leda kdyby ji pak vzalo nějaké normální nakladatelství.
Pohádky posílám.
Pokud je to neprůchozí, nic se neděje. Zkusil bych sám nějakou školu s výtvarným zaměřením.
Wilson



Pro kurz Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou jsme na podzim psali humorné bajky. Svoje "díla" dáváme na těchto setkáních doslova v plen. Je to více či méně bolestný proces. Něco jako operace vlastního dítěte, někdy spojená s amputací nepotřebných částí a následnou resuscitací. Takový osud potkal i moji bajku. Dostala jsem pak od Dany za úkol přepsat ji do apokryfu, který najdete pod názvem Zrození Lilith ve Čtenářský klub "Hřeším životem".
Dneska ke mně bajka přišla znovu a potřebovala rozdýchat. Tak jsem trochu zasáhla do struktury jejího těla, aby se mohla zhluboka nadechnout.
Míša Štěpánka Sedláčková



Interview s Jitkou Schmiedovou na Seznam Zprávy

Jitka Schmiedová je naše spolužačka z tvůrčího psaní. V interview pro Seznam Zprávy mluví (po třech letech ve vedení velké nadnárodní firmy v Holandsku) o svých mezinárodních zkušenostech a o ženách v českém byznysu. 
"Místo rozhovoru, kde by se obě strany víc poznaly, v Česku předem předjímáme, máme předsudky," říká o rozdílech v přístupu doma a v zahraničí. 
Gratulujeme jí k nové práci generální manažerky v nejužším vedení japonské společnosti Mitsubishi Electric Automotive Czech, kam se vrací po dvaceti letech, kdy tuto firmu v Česku spoluzakládala. 
Dana Emingerová



Ahoj Dano,
děkuji za čas, který jsi věnovala mé povídce Ostrov. Vážím si Tvé kritiky, i když se přijímá těžce, protože mi tahle povídka dala strašně práce 😉. 
Do projektu Dekameron se zapojím rád. 
Standa Rokos



Milá Dano,
připravuju se trochu na Loučeň, a tak jsem napsala i "pokračování běláska", které se jmenuje Obrazem to všechno začalo.
Bohuna Kopřivová



Žáci pražské Základní školy Heřmánek 7. února 2022

Šimon začal ve druhém pololetí učit Psaní podle Lustiga na pražské Základní škole Heřmánek. Jeho žáky se stala skupina osmáků a deváťáků.  
Mirka Adámková
 


Jsem lektorkou tvůrčího psaní teprve krátce. Netuším, zda se z ,,žáků” stanou noví Hemingwayové, Čapkové či nové Sandové a Němcové. Co ale vím, je, že psaní dává lidem křídla. A někdy stačí je trochu postrčit z bidýlka.
Z e-mailu, který mi přistál ve schránce, jsem naměkko a zároveň šťastná, že se do světa rozletěla další duše básníka💚.
Soňa S. píše:
,,…kdysi jste mi napsala krásná slova, která mne dojala k slzám. Vytiskla jsem si je, pověsila na zeď před pracovní stůl a četla si je stále dokola a skládala slova na papír. Dovolte mi prosím, abych Vám jako projev díků za Vaší podporu, věnovala svou první sbírku básní…”
Soňo, já děkuji! 💖



8. lekce dlouhodobého kurzu s Danou 3. února 2022

Ahoj Dano,
včera to bylo zase moc fajn, děkuju 😊 V příloze posílám poslední tvorbu do ČLOVĚKA NAŠÍ DOBY




Díky všem, pro mě to byla velmi inspirativní lekce, jak uchopit "neuchopitelné" téma ČLOVĚKA NAŠÍ DOBY a jeho výhledů do budoucnosti. Jste fakt skvělí a moc jste mi pomohli. Zase jsem se přesvědčila o kreativní síle týmu. Už se mi to v hlavě rýsuje.
Mohli bychom napsat jakýsi futuristický "dekameron". Nikoliv ve smyslu erotickém, jako napsal Boccaccio, ale koncepčním. Jestli si vzpomínáte na tento bestseller ze 14. století, tak v době moru se zavřelo deset lidí kdesi a venkově a vyprávěli si deset krát deset příběhů na deset témat.
A to by byl náš koncept. 
Y. N. Harari v kapitole o bioinženýrství
Napadlo mě však, že by bylo dobré to bioinženýrství a algoritmy nějak vyvážit. Takže polovina příběhů by byla technicistní, vycházející z Harariho a jemu podobných. Druhá by naopak mohla být duchovnější až esoteričtější, protože i návrat k přírodě či "něčemu vyššímu nahoře" dnes společností hýbe. 
Tím by se mohli zapojit vlastně skoro všichni.
Dana

10 TÉMAT PRO PSANÍ:

1. Příběh z pohledu dítěte, které se ztratí v internetu
Příklad 

2. Povídka z bezpohlavní společnosti, kde už se nerozlišuje, kdo je muž a kdo je žena...
Příklad a další

3. Věčné téma migrace - zkuste si představit, že by nás někdo nebo něco donutilo opustit naše domovy a museli bychom se stěhovat do světa, který na nás není vůbec zvědavý...
Příklad 

4. Znáte fostoreskujícího králíčka Albu? Díky biotechnologiím se budou lidé všelijak geneticky vylepšovat, takže nic nebude nemožné...
Příklad

5. Společnost, kde bohatí budou mnohem inteligentnější než zbytek světa (umělá inteligence zabudovaná v těle) a díky biotechnologiím prakticky bezsmrtní (vyměněné orgány), takže se ke zbytku "nevylepšených" lidí možná budou chovat tak, jako my dnes k "méněcennějším" živočišným druhům, tedy ke zvířatům.

6. Možná je náš svět jen hrou nějakých vyšších bytostí, které nás řídí jako počítačovou hru:
Příklad a další

7. Aniž si to uvědomujeme, mnohé věci (jako peníze, státní hranice, národy atd.) existují a mají hodnotu jen v myslích lidí. Představte si, že třeba zlato a diamanty jsou jen nepotřebné kamení, peníze bezcenné kousky papíru... Co kdyby náš svět byl od nepaměti vymyšlený úplně jinak, platila by úplně jiná dohodnutá pravidla. Jaká by to mohla být?

8. Zvířata nejspíš žijí jen tady a teď, aniž by vědomně řešila minulost a budoucnost. K přežití mají pudy a smysly, ale možná i nějakou jinou energii, kterou většina lidí už dávno necítí nebo ztratila. Představte si, že byste v nějaké reinkarnaci vstoupili do těla člověka v jiném dimenzi, který také řeší jen tady a teď. A není takovou branou sen?

9. Ve snech často navštěvujeme svět, kde nám je všechno jasné. Pak se probudíme a sen nám připadá jako blbost. Ale co když je to obráceně? Možná právě ve spaní nakukujeme do nehmotného světa na "druhé straně", kde jsou zase pozemské věci nepochopitelné.
Příklad 

10. Představte si posmrtnou existenci, v níž lidé znovu prožívají svůj život v kůži těch, kterým pomohli (nebe), a těch, které zradili nebo podvedli (peklo). A posmrtný život je dimenze, kde nad vším stojí jen kreativní spolupráce a zákon bezpodmínečné a všeobjímající lásky...



Literární dílna na zámku Loučeň 24.-27. března 2022

Ahoj Dano!
Režisér a herec Milan Šteindler nás bude učit
základy dramatu, scenáristiky a dramaturgie.


I já se těším na březnovou Loučeň s Vámi. Jsem zvědavý, proč se zabýváte tvůrčím psaním a jaké žánry vás oslovují.
Oslovuje vás práce scénáristy, nebo dramatika?
Bylo by prima, kdyby si každý připravil nějaký námět, téma, které ho zajímá.
Řekli bychom si něco o základech dramatu, scenáristiky a dramaturgie. Povím vám také něco o realizaci filmu, či jakéhokoliv audiovizuálního díla a o střihové skladbě
Budeme potřebovat tužku, papír a mobil s kamerou. Možná si zkusíme natočit i kratičký film. Nebo si nahrajeme i krátkou rozhlasovou hru.
Můžeme si také říci, jak krást náměty a inspiraci. Skvělý filmový režisér Jim Jarmusch například radí krást všechno.
„Kraďte ze všeho, co srší inspirací nebo probouzí vaši představivost. Hltejte staré filmy, nové filmy, hudbu, knížky, obrazy, fotky, básně, sny, náhodné rozhovory, architekturu, mosty, cedule, stromy, mraky, řeky a jezera, světlo a stíny. Vyberte si ke svým loupežím pouze to, co vám promlouvá přímo do duše. Držte se mé rady a vaše díla i vaše krádeže budou autentické.“
A já dodávám - nemyslete si, že to budu dělat jen tak. Můžu totiž krást i já vaše nápady. J



Únorový Zpravodaj PSANÍ DÁVÁ KŘÍDLA

Hned jsem se chytla na výuku základů dramatu a scénaristiky s Milanem Šteindlerem. Už nějakou dobu chodím do večerní filmové školy a tento kurs se mi bude hodit.



Ahoj Dano,
na Loučeň jedu a moc se těším. Jen prosím objednat samostatný pokoj. Zároveň Tě propojuji s Martinou Doudovou, zkuste najít společnou řeč, jejímž výsledkem by mělo být napsání pohádek pro Martinský mlýn. 😊 



Dík za únorový zpravodaj. Na Loučeň se těším, přihlášená jsem, tak jen ať jsme zdraví. 
Ale píšu skrz jinou věc. To je to téma ČLOVĚK NAŠÍ DOBY. Opravdu mě nejdou "Vzpomínky na budoucnost", nejde mi to a o co hůř nutím se do toho a taky to podle toho vypadá. 
Ano, psaní dává křídla, ale někdy tě odnesou tam, kam až nechceš. 



Ty jo, Dano, 
ja uz resil, ze si ten vikend na Loučeni normalne koupim s Vama. Verim, ze bych se v pokrocilym kurzu neutopil. 
Bohužel mam v tom terminu vlastni kurz fotografování na severu Cech! :-) Tak treba priste? :-) 

PS. Vychazi mi 10. brezna nova knizka Ostrovy Atlantiku, tak bych mel aj z ceho cist :-)

Někdy uděláme kurz cestopisů společně. Ty budeš učit focení a já psaní. D.

Mozny je leccos, jen to moje foceni je dost outdoorova vec. Mozna by to slo spis nejak prednaskovou formou taky :-) P.



Pěkný večer Dano, 
konečně jsem dopracoval povídku Ostrov na téma ČLOVĚK NAŠÍ DOBY. Doufám, že se bude líbit. 
Kdybys už měla úkoly na Loučeň, budu rád, když dáš vědět, protože u mě je příprava (a přepisování...a přepisování) běh na dlouhou trať. Děkuji 



1. literární dílna na zámku Loučeň - červen 2020

Jako správný Hujer jsem si dělala na Loučeni seznam ke všemu, co se četlo.
Mám to chronologicky, občas lidi nepřečetli název, nebo jsem ho nestihla zapsat, tak je mám nazvané pracovně:
Seznam přečtených textů
1. Obraťte taxíky - Marek - E
2. Vítr v zádech - Kačka H. - A+M
3. Kozel - Martin - A+M
4. Osudová zpráva - Jana - A+M
5. Pohádky ve hvězdách - Míša - M+vnuk Luigi
6. Velká cena - Nataša - E+G
7. První kůň - Jasmin - E+G
8. V pravé poledne - Věrka - A+M
9. Kaňka aneb Dům Desdemony (Lucie) - A+M
10. Rodinný oběd - Petr - M+P
11. Paša se vrací - Jitka - P
12. U konce s dechem - Yakeen - P
13. Degradace - Bořík - E+G
14. Chůva - Nataša - E+G
15. Třetí ve hře je ten, co není - Lucka - M+A
16. Osudové jedničky - Marek - E+G
17. Koníčci - Zdeňka - A+M
18. Péče od narození - Míša - A+M 
19. Výjimečný Pascha - Lenka K. - P+M
20. Cestovatel - Bohunka - A+M
21. Zahrada ticha - Jana - M
22. Marie / Tak daleko - Martin - M+A
23. Nečetla - Zuzka k tématu E+G
25. V čele změn aneb Vítězství bez gólů - Katka P. - E+M
26. Alexander a kočky - Věrka - A
27. Soumrak rodu - Pavel
28. Nebe nad Vídní - Nataša - E+G
29. Svítící krabičky aneb Vědma a Chotuc - Nataša - 
30. Interview youtubera - Libor  - A
31. Moje cestování časem - Jitka - A
Lenka K.

Zkratky E, G, M, A, P jsou asi jasné :-)
Pro zajímavost:
Levobočci se objevují jen v povídkách č. 3, 14 a 17. 
Ale například zmínka o jídle, či nějakém způsobu stolování je v č. 6, 10, 11, 12, 14 a 19. 
Možná by to jídlo mohlo být nějakým spojovacím prvkem... 



Milá Dano,
moc a moc zdravím z jihu Čech. Nechtěla jsem Tě zatěžovat po listopadové Loučeni. Vím, že jsi měla spoustu práce s přípravou setkání na Dobešce. Sledovala jsem dění a měla jsem radost, že se setkání povedlo. 
Na poslední dílnu v Loučeni jsem měla připravený domácí úkol - popis blízké osoby z rodiny.  Program byl však tak obsáhlý, že se mi nepodařilo přečíst mé dílko ostatním kolegům. Hodně jsme se naučili, ale četly se jen bajky. Proto jsem Ti na konci semináře dala svůj úkol k přečtení. Přidala jsem k němu dopisy jen k nahlédnutí, abys posoudila, jestli se „můj úvod" k nim bude hodit.
Vím, že máš stále co dělat, ale chtěla bych Tě poprosit jen o nápad, na který (třeba víkendový) kurz se s tímto tématem mám přihlásit. Nechci víc prostoru, než budou mít ostatní, ale zajímaly by mne připomínky lidí, kterých se téma citově netýká.
Moc zdravím a předem děkuji. Doufám, že jsem se trefila do doby, kdy nebudeš přetížená, a mé přání Tě nevyvede z pohody, kterou kolem sebe umíš šířit.
Přeji krásný a tvořivý pobyt v Loučeni, která se bude probouzet do jara. Já jsem se tam na další dílnu na Loučeni jsem se nepřihlásila. Setkání s panem Šteindlerem bude jistě zajímavé, ale scenáristický workshop je pro mne „velké sousto" a navíc vzdálené mému původnímu záměru. Mimo jiné nemám ani připravenou povídku o významných obyvatelích zámku.
Hanka Tučková z Jindřichova Hradce



Vzpomeňte si na Tomáše Krále. Byl to nejúžasnější muž, kterého jsem potkala - veselý, vtipný, velkorysý, chytrý, pracovitý, měl velké srdce a byl tak láskyplný... zůstalo po něm obrovské prázdno ❤️
Jana Štybnarová

Před dvěma lety Tomáš věnoval své partnerce Janě psaní na zámku. Přijel se za námi na literární dílnu podívat a strávili jsme společné odpoledne na výletě ve Svatojiřském lese. Jana byla na Loučeni nadšená a těšila se, že někdy příště dorazí i s Tomášem. 
Je nám moc líto, že už nikdy spolu nepřijedou... 
Upřímnou soustrast.

Dani,
děkuji mockrát za to, že sis na mě po smrti Tomáše vzpomněla a byla ke mně tak laskavá. Jsem Ti za nabídku kurzu a možnost zase přijít mezi vás vděčná... Moc si toho cením. 
Jana Š.



Ne všechna slova, která ke mně odněkud přijdou, protože potřebují být vyslovena, jsou jen konejšivá. Některá jsou i drsná, bolavá a provokativní. Nevím, jak dosahuji na zkušenosti, kterými jsem sama neprošla. Prostě ke mně přicházejí s prosbou, abych je spletla do vět a vyslovila za všechny, kterým slova chyběla. Jako v tomto příběhu Nůž. Přišel dnes ráno s naléhavostí, která mě přiměla vše odložit a psát.
Také jsem na konci roku napsala povídku Kontaminace, která by se dala přiřadit pod téma CO JE ČLOVĚK.
Míša Štěpánka Sedláčková



Dvoudenní firemní kurz 2.-3. února 2022 v Českých Budějovicích

Výborné na osvěžení obecně známých zásad, ale zároveň zábavné a inspirativní.
Co si odnáším nového?
· Hemingwayův "shit detektor"
· Čechovova flinta na zdi
· Představení charakteru v akci
· Změna úhlu pohledu (dostat do popisu oči toho, kdo se dívá)
· Literární pravda – není důležité, zda se to stalo, ale je důležité, že tomu čtenář věří
Co jsem si ráda zopakovala, protože na to v praxi občas zapomenu?
· 80 % úspěchu je nadpis, 20 % první věta – musí zaujmout
· Slovesa dávají textu energii
· Nepoužívat trpný rod
· Je dobré si po sobě text přečíst nahlas
· Žádné dlouhé věty
Super teambuilding
Bylo fajn mít možnost nahlédnout do zaměstnaneckých časopisů jiných významných společností a porovnat možnosti.
Kurz psaní mi názorně ukázal, jakou moc má přímá řeč. 
Není složité vtáhnout čtenáře do děje, ale udržet ho v něm, to už chce kumšt. 
Naštěstí si můžu vymýšlet, hlavně, když to bude autentické. Takže při psaní dialogu se můžu opravdu vyřádit. Stejně jako to udělaly moje kolegyně pod vedením skvělé školitelky.
Simona Vlčková, Isabella Šilhová



Školení se mi líbilo. Oceňuji zejména poutavou formou, při níž byli všichni neustále aktivní. 
Vyzkoušeli jsme si spoustu možností, jak text napsat, získali zpětnou vazbu a učili se příkladem.
První den mi přišel ale až zbytečně dlouhý, spíše jako kurz kreativního psaní, z mého pohledu by stačil o polovinu kratší. 
Z poznatků se dá čerpat, ale gró vidím spíše ve včerejší části, kdy jsme se věnovali konkrétním textům z plusu nebo mailingu a jejich zkrášlování. Pro příště bych kurz vedla více touto formou.
Mohly jsme věnovat více času stylu textů, které píšeme do plusu, AB, mailingů
Aneta Beranová, dm



Co jsme se naučily na kurzu dm:
1. Zkracovat úvody, rovnou uvést do děje. Dát do textu emoci.
2. Neopakovat slova, nedávat dlouhá souvětí.
3. Když je dialog, nemusím uvádět „říkal“ „řekla“
4. Napsat text, dialog, kde nemusí být uvedeno o jakou postavu jde, ale z textu vyplyne o koho se jedná. Rozhovor mezi dvěma postavami tak, aby bylo poznat, kdo s kým hovoří.
5. Přídavná jména a příslovce zpomalují děj. Nekritizovat osobu, ale ukázat charakter v akci.
6. Číst texty nahlas
7. Nekritizovat se
8. Ptát se po celkové myšlence
Lucie Hofmanová



5 věcí, které jsme se dneska naučily:
• Nepodceňovat se.
• Snažit se nedublovat informace.
• Číst si texty nahlas. Tam kde to drhne nám, bude to drhnout i ostatním.
• Že i ze sebenudnějšího tématu se dá vykřesat
jímavý a poutavý článek.
• Vždy se ptát po celkové myšlence článku.
Monika Řezáčová



Už jste četli moji novou knihu Ostrovy Atlantiku? No jasně, že nečetli. Proč? Protože je teprve v předprodeji a z tiskárny dorazí na začátku března. Ale já už ji viděl. No, psal jsem ji, tak ještě abych ji neviděl, že jo? 
Musím neskromně říct, že jsem na ni fakt pyšnej. Myslím, že se povedla. 
Najdete v ní příběhy (a překvapivě i fotky) z ostrovů Atlantiku - Irska, Velké Británie, Islandu, Azorských a Kanárských ostrovů.
Docela mě překvapilo, že dneska je složitější sehnat papír než napsat knížku... 
No, naštěstí jsme zabojovali a povedlo se. Papír máme. A je perfektní, vyniknou na něm fotky i krásná grafika Marka Václavíka. 
A jak už je u mě zvykem, texty nejsou jen popisky fotek, ale naopak. Dávám si na vyprávění příběhů záležet tak jako na fotkách samotných. 
A teď ta podstatná informace. V předprodeji můžete knížku koupit o stovku levněji, a to jen do konce února. V knihkupectvích ji nehledejte, k dostání je pouze na e-shopu vydavatele.



Ahoj Dano, 
tak už se lepším, co se zdraví týká. Snad ve čtvrtek budu schopen mluvit tak, aby mi bylo rozumět a sám nebudu trpět (úporné škrábání v krku). Tvá ozdravná pusa zřejmě zabírá... Nevím, jestli mé další dílko se trefí do ČLOVĚKA NAŠÍ DOBY, ale jsem zvědav na Tvou reakci. Jmenuje se PRSTEN. Tak dej vědět.



Ahoj, Danuško,
ještě jednou děkuji za komentáře a připomínky k mojí knížce. Mám tedy o čem přemýšlet. Ale vím, že Ty mě posuneš vždycky o kousek dál, než si já myslím, že to jde :-) 
A za to ještě jednou děkuji! 
N.



Chtěla jsem Vám poděkovat za veškerou pomoc při přípravě na zkoušky. Nakonec jsem se dostala na režii, dramaturgii do Zlína. Uvidím ještě, jak mi dopadne pohovor na DAMU a práce zaslané na ALD. Každopádně opravdu moc děkuji, vážím si toho. 



Ahoj Dano!
Učím tvůrčí psaní na ZUŠ Františkovy Lázně. Jednou týdně, ve dvou dvouhodinových blocích dle věku rozdělené mladíky a mladice (11 až 18 let) let v rámci LDO. Původně, asi před 12 lety, to vzniklo jako novinářských kroužek (školní časopis Prostor), ale pak paní ředitelka usoudila, že když už jsme ta umělecká škola, tak by bylo dobré to změnit na tvůrčí psaní. 
Moji psavci, ale především psavkyně, které převažují, to vesměs kupodivu uvítaly. Připadalo jim to mnohem přitažlivější, než se "honit" za rozhovory s učiteli či s úspěšnými spolužáky, psát recenze na jejich vystoupení, případně zprávy z dění ve škole. 
 A pouštěly se směle do vymýšlení vlastních příběhů. A některý ty "moje holky" se opravdu brzo ukázaly jako hodně dobré. Jedna z nich, Lenka Dungová, dokonce získala loni za svou povídku ocenění v celostátní soutěži Ivone Březinové, k tomu ještě "ukořistila" Cenu poroty. Škoda jen, letos maturuje ... a zmizí někde ve světě. 
Díky tobě a tvé kolegyni Nataše, díky kurzu, který jsem objevila a který absolvuju, jsem získala spoustu poznatků a také neuvěřitelně bohaté impulzy, za které jsem moc vděčná. 
Sama žádné literární ambice nemám, ale mám radost, když vidím, jak to ty mladé baví, jaké dělají (trošinku i mou - teda vlastně tvou - zásluhou) pokroky. A je super, že mi od září nastoupily dvě úplně mladinké, začínající, ale zjevně talentované holčiny, a já už mám mnohem víc jasno, jak je vést (jasně, že podle Lustiga, a taky podle tebe).






Dobrý den, paní Emingerová, 
děkuji za zaslání povídek o rodičích a dětech pro Vaši knihu. Studenti už mají hotové ilustrace. 
S pozdravem Marie Kohoutová
ateliér Komiks a ilustrace pro děti Fakulty designu a umění LS, ZČU, Plzeň



Ahoj Dano, 
mam prosbu, rad bych cca. pro 7-8 mych kolegu v  CzechTourism usporadal kurz psani textu na web. 
Idealne na zaklade tvého psani jako do National Geopraphic. Ale ne pro papir, ale pro on-line. 
Dekuji moc 
Honza Herget  
Česká centrála cestovního ruchu 



Ahoj Dano,
dnes jsem náhodou na Echu 24 narazila na knihu PROMĚNY SVĚTA. Připadá mi, že to hezky zapadá to tebou zamýšleného projektu. Myslím, že v těch vybraných rozhovorech, by se dala najít inspirativní témata, o kterých se dá psát. Za sebe to spíše než na Dekameron vidím na celou "Kroniku". Po chvíli, kdy se něco usadí, tak se zase stane něco jiného, o čem jsem byla přesvědčená ještě nedávno, že to není možné. Jako třeba causa Djokovič, totalita v Rakousku nebo návrh novely Pandemického zákona na věčné časy, které v legislativní nouzi poslala do sněmovny Fialova vláda. 
Vnímám velmi silně, že čas parlamentní zastupitelské demokracie je u konce.
A co říct na toho Orwella? 
Svět se v prdel obrací, jako biologický druh podléháme stále intenzivnější degeneraci a přemnožení a koledujeme si ještě o něco daleko horšího než byl covid. 
Jenže ty počátky jakékoliv následující hrůzy jsou takové nenápadné až podceňované. Bylo to tak s Hitlerem v Německu, s Leninem v Rusku, u nás v roce 1948. Opakuje se to stále dokola, protože převážná většina společnosti nemá dostatek představivosti a postrádá mocenské vize psychopatů a sociopatů. Zkrátka nejsou schopni věřit tomu, kam až to někteří lidé dokážou dotáhnout, a když už je to zjevné, je "pozdě". 
Mě na tom fascinuje, jak je úplně jedno, co všechno se už v historii odehrálo, nejsme schopní se z toho poučit. Lidská psychika se patrně nedokáže adaptovat na situaci, že může být hůř. Asi musí být nejdřív opravdu hrozně, asi musíme tu zkušenost osobně prožít, abychom to vůbec dokázali vzít na vědomí.
Někdy musí být špatně, aby mohlo být líp. Mně dnešní doba v lecčems evokuje Velkou francouzskou revoluci. Kdysi mi to připadalo úžasné, všechny ty revoluce, jak lidi chtěli měnit svět. Naštěstí jsem velmi rychle pochopila, že třísky, které padají, když se kácí les, nikoho nezajímají a že revoluce požírá své vlastní děti. Já vlastně nechápu, jak to že lidé nevidí, jak moc se historie opakuje. Možná je historie nezajímá, možná nečtou, nejsou tak vzdělaní nebo přemýšliví. Vážně nevím. Všechno, co jsem poslední dva roky "viděla" v tom, co se dělo, se prakticky zatím vždycky stalo. Nejsem žádná vědma. Jen něco málo vím o historii a o lidech. Jen nevím, proč se z toho stále nedokážeme poučit.
Štěpánka



10. lekce studentského kurzu se Šimonem 31. ledna 2022

Naučila jsem se vnímat příběhy druhých. 
Naučila jsem se podělit se s ostatními o své příběhy.
Zjistila jsem, že je důležité, aby byl příběh v určitých mezích pro čtenáře uvěřitelný.
Dozvěděla jsem se, že je lepší, aby si čtenář postavy onálepkoval sám.
Potvrdila jsem si, že každý čtenář má jiný vkus a že každý čtenář hledá v textu něco jiného.
Naučila jsem se, že pro spoustu příběhů je lepší vytvořit vlastní svět, který je nutno čtenáři dobře popsat.
Dozvěděla jsem se, že ne vždy je nutné přesně pojmenovat pocity postav a někdy je lepší pouze popsat, co prožívají.
Vyzkoušela jsem si, jaké jsou reakce lidí na mé literární výtvory.
Rozšířila jsem si literární teorii, kterou jsem se učila ve škole.
Eliška Klímová



Co jsem se v kurzu naučila v dlouhodobém kurzu se Šimonem
1. Naučila jsem se, že existuje literární pravda.
2. Naučila jsem se, jak vybudovat napětí.
3. Naučila jsem se, jak zaujmout čtenáře.
4. Naučila jsem se, jak tvořit přirovnání.
5. Naučila jsem se, jak představit charakter v akci.
6. Naučila jsem se tvořit dialogy.
7. Naučila jsem se onálepkovat si postavu.
8. Naučila jsem se popisovat něco očima někoho.
9. Naučila jsem se, vyhledávat si do příběhu věci.
10. Naučila jsem se psát bajku.
Klárka Š. (11 let)



Dobrý den,
moc děkuji za pozvání na seminář s Ondřejem Neffem, ráda se akce 24.února zúčastním. Studentské lekce tvůrčího psaní se Šimonem byly pro mě skvělou zkušeností, a proto budu ve výuce od 3.března moc ráda pokračovat! :)) 
Už teď se těším...
Linda Hájková



Nevidomá Petra Z.
Ahoj Dano,
posílám svůj polopopis – polopovídku ÚTRPNÁ CESTAO zkracování jsem se nesnažila, protože stejně, jako když dělám poslední pročítání už skoro vydávaného příběhu, o kterém mi mimochodem vydavatelská kapacita řekla, že je dobrý a že už do toho nemám zasahovat, při každym posledním pročtení (i kdyby tisícim) do textu vždycky rýpnu, dělám zkracování stylem, kterým práci vždy o něco prodloužim. Takže redukci už nechávám na tobě 😊
Zároveň se omlouvám, že tě s mými autorskými nejasnostmi otravuju mimo kurz, ale je mi jasný, že na kurzu na probírání individuálních věcí čas nebude a hlavně vim, že polovinu, na co jsem se chtěla zeptat, zapomenu. Proto, jestli nevadí radši písemně:
Když si postava něco jen myslí nebo si to říká tzv. pro sebe, čili pro okolí neslyšitelně, má to být taky v uvozovkách?
Jak vybírat hrdinům jména? Napadají mě dva způsoby, ale nevim, jestli jsou ty praví – Mám se řídit jejich významem, tím jak zní do uší nebo ...?
Mám občas problém, zvolit správný název povídky nebo příběhu – Přijde mi, že když název zvolim podle hlavního děje nebo toho, kde se příběh odehrává, prozradim čtenářům moc. Tak jak na to?
Je nějaké pravidlo, kdy je lepší příběh dělit do kapitol a kdy ho nechat v celku?
Jak správně určit, kde text střihnout a rozdělit do kapitol? – Asi tušim odpověď, ale nikdy si po odřádkování na novou kapitolu nejsem jistá, jestli neměla ještě pokračovat. Taky mám některý kapitoly hodně krátký, až kraťoučký – Vadí to?
Jo a ještě jedna otázka k mému psaní: je potřeba, když bych chtěla psát SCI-FI, dát nadpřirozenu nějaký důvod? - Jakože když postava bude mít nadpřirozenou schopnost: bude umět komunikovat se zvířaty, bude rozumět psům, bude umět číst myšlenky, bude předpovídat budoucnost, bude ... Je potřeba uvést důvod, jak tu schopnost získal?
Já vim, v Letopisech Narnie taky není vysvětlený, jak to, že prolezenim dírou ve skříni se děti dostali do jiné, navíc neexistující země, ale...
To je zatím vše, co mě napadá, možná časem budou ještě nějaký prosby o radu profíka 😊
Předem moc děkuju za rady a přeju prima večer
Petra Zelenková



9. lekce dlouhodobého kurzu - Dana 27. ledna 2022





Uvědomila jsem si, jak "obyčejná" pohádka může nést hluboké vnitřní sdělení. 
Jak skrze výrazný osobní postoj pisatele lze zprostředkovat vzpomínky. 
Jak jsme bezradní v novém digitálním světě a neustále hledáme způsob, jak se propojit.
Jak je důležité vložit do cestopisu osobní emoci a propojit ji s "místopisem. 
To je skvělý nápad na povídku. Zbavit mužství ty muže, kteří se "neosvědčili" 😃. Jako to dělají   Afarové v Danakilské proláklině...



Nevím, jestli to byli ti muži, co se neosvědčili, u Afarů stačilo zabít kohokoliv, jen aby něco přinesli domů.
Dnešní hodiina mi dala moc, zvláště jsem si rozšířila obzory, co je vůbec možné. 
Žasnu, kam svět směřuje a bojím se toho. 
Děkuji všem, jste užasní.


Vždy jsem překvapený, s jakými nápady dovedou kolegyně přicházet a potom ty připomínky! 
Fakt dobrý!!!  
Mluvil jsem s kamarádkou a ta mi vyprávěla historku, kterou zažila se svým tátou. Tak jsem to hned přepsal - jmenuje se to Tichá domácnost. Mohla by to být taková cihlička, ještě nevím kam, ale pobavilo mě to.



Je skvělé, jak lze propojovat fantazii s technickým světem.
Míša Čápová



Naučila jsem se, jak psát, jak vtáhnout diváka do děje, čeho se vyvarovat.
Popis všemi smysly.
Síla internetu, jak dávat pozor na své děti, před čím vším je varovat, co si u nich hlídat.
Jak se mění odraz doby v literatuře a jak je důležitého psát o člověku dnešní doby - nese to poselství do budoucnosti.
Chybí mi osobní setkání s vámi... Mějte se krásně!!! 
Zuzka Kratochvílová



Nejen dnes se mi líbí, že každý vnese do hodiny svůj rozměr zpětné vazby - někdo více věcně, někdo pocitově, což udělá tu správnou "polívku", ze které může autor vybrat, co chce...
Líbí se mi i pestrost výtvorů - Wilsonova Feketka neměla chybu, i když nebyla úplně z dnešní doby.
Děkuju za prima lekci.



Těšíš nás, Asjo, svou přítomnosti. ❤️ Píšeš krásně.



Štěpánko, seš ozdoba kurzu. Občas si myslím: Co tady dělám? Proto si cením tvou poznámku.



Ahoj Dano, 
píšu další věci, na které bych se ráda dozvěděla na kurzu tvůj názor/radu. Neotravovala bych s tim mailem, ale píšu to, dokud si to pamatuju, na kurzu budu tápat, na co jsem se tě chtěla zeptat. 
Občas se mi u příběhu (který zamýšlím jako knížku) stane, že mě napadnou dvě verze střední části nebo závěru. Mám coby autor pocit, že obě varianty jsou super, a tak nevim, pro kterou se rozhodnout, která by byla z pohledu čtenáře lepší. 
Napadlo mě to vyřešit stylem: Pokud chcete, aby hrdina zareagoval tak a tak, pokračujte čtení na stránce č. … Jestli má udělat to a to, pokračujte ve čtení dále na následující stránce. 
Vidim v tom tu výhodu, že by si to mohlo najít víc čtenářů, protože jedna varianta by mohla být víc třeba do detektivního stylu a druhá třeba do Scifi nebo románovýho. 
Do budoucna příběhu to vidim tak, že by se někde obě varianty sešly a pokračovaly by stejně, jako jeden příběh. Ale rozdělenim v jednom nebo více místech mi přijde, že by se do hrdiny mohlo hlouběji vžít víc typů povah čtenářů. 
Na kurzu se na odpověď těší 



7. lekce dlouhodobého kurzu 20. ledna 2022


Děkuju za fajn hodinu. Myslím, že projekt ČLOVĚK NAŠÍ DOBY má smysl. 
Téma je sice zatím hodně široké, hůř uchopitelné, ale proto jsou důležité diskuse. Při nich vznikají konkrétní nápady. 
Vlastně jen potřebujeme nasměrovat, abychom si uvědomili, co chceme psát a nehonili moc zajíců najednou. Jen tak se může odařit opustit popisnou formu a přejít k dedailnímu líčení scén, které si čtenář musí představovat jako film.
Všechny zdravím a svůj příspěvek přepíšu podle dobrých postřehů. Děkuju.
Marek Greger



Dnešní večer se mi opět hodně líbil. A možná jsem dostala i větší chuť se do podobných futuristických témat pouštět. Je to fakt docela dobrodružství, i když někdy jde i o ústa.
Je opravdu hrozně těžké si představit, jak budou vypadat bytosti bez vyhraněného pohlaví, bez onoho tak důvěrně známého sexuálního pnutí..
O čem si pak jednou spolu budou vzájemně chatovat, hlavně tedy třeba v baru (i když kdoví, budou-li vůbec ještě bary?).
Jarka Rymešová



Je dobré si napřed rozmyslet, o čem chce člověk psát, a držet se toho.
Víc témat dohromady nedává většinou dobrý příběh.
Zdena Součková



Je zásadní vykrestlit detaily, aby byl příběh plastický.
Vendula Beaujouan Langova



Méně je více; musíme se držet jedné linie příběhu. 
Posílám cvičení a aktivně i bezpohlavní povídku, uznáš-li ji za bezpohlavní. 
Mimochodem, z té rýmičky se nakonec taky vyklubal kovid, takže si minimálně do pondělka užívám izolace.
Michal 



Ahoj Dano,
mám povídku o teplém místečku v galaktické radě, abych eventuálně měla ve čtvrtek co číst k projektu CO JE ČLOVĚK. Jitsi meet mám nainstalované, tak to snad klapne.
Ve čtvrtek v 17:30, těším se!
Jitka Sova


 
9. lekce studentského kurzu se Šimonem 17.1.2021
Ahoj Dano,
posílám svůj dnešní příběh s názvem NÁVŠTĚVA RYTÍŘE FERDINANDA, HRABĚTE Z MONTAKU, V 21. STOLETÍ. 
Jsem ráda, že jsou mé nové povídky změnou k lepšímu a líbí se Vám. Zdravím Tebe i Šimona, přeju hezký večer. 



Ahoj Dano,
píšu kvůli oné první kapitole vlastní knížky. Tedy, já mám ty svoje povídky, ale taky vzpomínkovou knížku MÉ LÁSKY. V ní vzpomínám na období první poloviny šedesátých let až počátku roku 1973, kdy jsem rukoval na vojnu. Teď tedy posílám předmluvu a krátkou první kapitolu.
Jiří Wilson Němec



TÉMATA NAŠÍ DOBY
(vlastní náměty)
• Změna klimatu – nejen v přírodě, ale i ve společnosti
• Změna hodnot – někteří lidé se pachtí za prací a penězi a neváží si důležitých hodnot (zdraví, rodina)
• Ztráta svobody v důsledku touhy po hmotných statcích
• Sociální klima 
• Handicapovaní lidé mezi námi – jejich životy/vztahy/osudy/sex
• Homosexuální vztahy
• Ekologie – úbytek vody a vliv na životní prostředí/ znečištění ovzduší, vod, země
• Zdraví a zdravý životní styl
• Proměna postavení ženy ve společnosti – feministky versus antifeministky – je dobrá rovnoprávnost žen ve všech povoláních a odvětvích a proč?
• Technický pokrok
• Eutanazie
• Rasismus
• Netečnost/laxnost/nezájem některých lidí o dění kolem nich
• Proměna komunikace – moderní komunikace, které mají vést ke sblížení, naopak často vedou k izolaci a odloučení
• Děti – proměna dětství – hojnost/nadbytek všeho - nic není dost dobré, spousta hraček(většina velmi technických a sofistikovaných), změna trávení volného času, změna stravy, nedostatek pohybu, zdravotní potíže
• Proměna morálky ve společnosti – podvody, korupce, vraždy, nevěra, sex, spory, rozvody
• Umění



Ahoj Dano,
Posílám pozdrav z Chebu a přikládám několik úkolů z minula (mnohopohlavní společnost, dítě ztracené na internetu), a taky ještě Medvěda... 



8. lekce dlouhodobého kurzu - Dana 13. ledna 2022

Ahoj Dano, 
Jak se mnou tak pracuje Tvůj koncept Dekameronu, jak jsi ho nastínila, tak mě dnes napadla témata na dvě povídky, které chci napsat. A v souvislosti s nimi se mi vynořil jeden název možného námětu, který z mého úhlu pohledu může propojit témata "technická, pozemská" i "duchovní, esoterická" - "Jsme jen vesmírný prach."
A tohle by také mohlo být další pěkné téma: "Co všechno dříme v hlubinách nevědomí lidské bytosti a co to způsobí, když se to vyvalí ven."
Slušní lidé neměli negativní představivost. Možná dnes náš hlavní úkol je mít POZITIVNÍ PŘEDSTAVIVOST. Představit si, že přijmeme svoje temné stránky a nenecháme je vytvářet pro nás vnějšího nepřítele, obětního beránka, na kterého je promítneme. 
Představit si, že i když žijeme v době rozdělení lidského kolektivu, může toto rozdělení proběhnout klidně a respektu plně. 
Představit si, že i když má člověk v sobě ničivý a krutý potenciál, má v sobě i potenciál tvořivý a laskavý. Co by se stalo, kdyby převládl? Dovedeme si to představit? 
Když budeš mít čas a chtít, mrkni na web Terezie Dubinové, je to hebraistka a kvantová astroložka, která se zabývá ženskými a duchovními tématy, a píše moc hezké články. Mohla bys tam najít hodně inspirace. Píše: 
Žijeme v době, kdy vzpomínky na selhání lidskosti za druhé světové války slábnou. Přímí účastníci odcházejí. Otevírá se otázka, zda je zkušenost tragického prožitku přenosná nejen jako trauma, ale i jako poučení.
Přenos traumatu na další generace - Asja, Anička i Zuzčin koberec.
Napadlo mě, že bychom mohli vytvořit soukromou FB skuinu s názvem Píšeme s Danou i bez ní. Místo setkávání účastníků a absolventů kurzů Tvůrčí psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou. 
Inspirujeme se sdílením naší vášně pro psaní. Podporujeme se navzájem, ať je nám psaní potěšením nebo živobytím... FB je dobrá platforma, hlavně v těch uzavřených skupinách. Ale zároveň vnímám, že bude třeba hledat nové kanály. Prober to se Šimonem a klukama. Jsou mladí a na sociálních sítích jako doma. Můžeme od nich pochytat nápady. 
Štěpánka



Co mi dala dnešní lekce: emigrace/imigrace, život je lepší než smrt, život je cennější než pravda, bohem zapomenuté místo na zemi, zakázané ovoce, přenos traumat - genetika rodiny.
Zuzka Kratochvílová



Povídání o Člověku dnešní doby - ráda bych se věnovala nejen tomu, co bude za 40 let, ale i co bude blíže.
Anna Vocelová



Určitě mě zaujalo téma migrace. 
Oslovily mě krátké příspěvky Štěpánky, trauma matka dcera od Aničky i Asija a její vzpomínky.
Nezapomeň nás všechny mailově propojit a poslat Harariho 21 lekcí pro 21 století.



Prosím taky o 21 lekcí v písemné formě. Mám zatím jen audio. IlonaHARARI: Všechno se opakuje. Není potřeba se hroutit. 
Projekt CO JE ČLOVĚK mě velmi zajímá. 
Ilona Vystavělová



Baví mě, jak všichni čteme stejnou knihu a každý v ní vidíme něco jiného...
Film K Zemi hleď jsem viděla. Ten taky o člověku naší doby hodně vypovídá.
Hana Novotná



Ahoj Dano,
Harariho jsem ještě stále nečetla, ale za mně osobně bude hlavním tématem ČLOVĚK NAŠÍ DOBY zkoumání svého vlastního vnitřního světa, odvaha se do něj vůbec pustit, poznávání svého autentického já a z této pozice navazování nových vztahů s okolním světem. 
S tím zákonitě přijde konflikt se starými společenskými paradigmaty, které nechtějí změnu a které se budou snažit přijít s "novou spiritualitou", že je potřeba dostat se na "vyšší úroveň" a přizpůsobit zájmy jednotlivce celku. 
Už to nebude nazýváno ideologií, protože to by nefungovalo. Všechny manipulace a boje o moc se zabalí do hávu vyššího dobra. Jenže to žádné vyšší dobro nebude. Vyšší dobro totiž nikdy nemůže určit člověk sám.
Možná by byl inspirací i tohle - žít krásu, jak říká Jarda Dušek.
Rozum vs. Srdce 
Levá vs. Pravá hemisféra 
Ego vs. Duše
Hezký den a těším se na zítrější lekci.
Míša Štěpánka Sedláčková



Ahoj Dano,
přeju krásnej rok 2022, děkuju za mail s nápady na novou knihu o člověku naší doby. 
Povídka či příběh z pohledu dítěte, které se ztratí v internetu... To je úžasný (v českém i ruském významu slova najednou) téma a hned se dám do psaní. 
Asi to nebude veselý, protože se setkávám s bolavejma dětma, ale bude to radost psát. :-) 
Těším se na viděnou
Yakeen

Když se ztratíš v černém lese,
když zmizíš branou, co modře bliká,
bojím se o tvoje srdce,
že někde strachem vzlyká.

Z břemen, co muž i žena nese,
z toho, co svět má pro člověka...
Jak bys by nebyl zdrcen?
Vždyť se tě to týká!



Ahoj Dano, 
níže posílám své slíbené postřehy k "člověku naší doby", co jsem zatím poslouchala z Harariho a nad čím jsem se zamyslela i bez něj. Jsou to neučesané poznámky. 
Také jsem přemýšlela o stylu naší práce do budoucna - myšlenka setkávání "podobně smýšlejících a píšících" s možností práce na větším společném projektu mi přijde smysluplná a myslím, že by mě bavila. Ať už se to týká Harariho, dětí a rodičů různého věku či čehokoli s reálným základem, cokoli pro mě představitelného a uvěřitelného. 
Každopádně bych Ti moc ráda poděkovala za to, jak kurzy vedeš, jak skvěle jsi zaučila Natašu a jakou invenci pořád přinášíš. Velmi oceňuji i Tvou snahu o systematickou práci s námi. Když jsem šla na dlouhodobý kurz poprvé, říkala jsem si - dobře, půjdu desetkrát, něco se naučím, ale co pak??? A pak vznikla závislost, jak tehdy řekla Nataša, kterou jsem ještě v té době úplně nechápala... Teď bych mluvila podobně:-). Díky tedy i za podněcování k této bohulibé závislosti;-). 
Anna Vocelová

8. lekce dlouhodobého kurzu - Dana 13. ledna 2022

21 lekcí pro 21. Století - Harari
„Člověk je odsouzen ke svobodě,“ říkal kdysi Sartre, ale lidé se pohodlností a leností svobody sami vzdají a odevzdají ji do rukou algoritmů a mikročipů…
1 - S vlastní bezvýznamností se bojuje velice těžce – vykořisťovatelské elity takové lidi už nebudou potřebovat; problém bude s nemožností přeškolit nekvalifikované
Nad gulagem zvítězil supermarket – všem je společná potřeba empatie; liberalismus postrádá ideového protivníka; v Rusku diktatura, oligarchie, ovládání médií, lidé se nedozvědí celou pravdu, 10 % Rusů vlastní 87 % HDP; zvyšování úrovně zatěžuje ekologii. Každé nové generaci se dařilo lépe, brzy dojde ke zlomu, kdy bude stagnace či propast, nezmění-li se něco. Následující desetiletí nás čeká velké sebezpytování-nový sociální i politický model, překonat dějiny bohů i národů a vymyslet něco nového, co by nahradilo ideál svobody a rovnosti mezi lidmi; jsme v nihilistickém mezičase zlosti a zklamání…
Masová nezaměstnanost vlivem technické revoluce – další skupina neužitečných


2 - Zaměstnání – „až vyrosteš, budeš možná bez práce“ – nevíme, jak bude trh práce v roce 2050 vypadat; konec lidské nadřazenosti; umělá inteligence jako průnik vědy i společnosti, fyzické i mentální práce; intuice = bleskové rozpoznání předem dané předlohy, UI určí volbu jídla i partnera; neporadí si s mystikou lidského ducha, zato s neuronovou sítí a výpočtem pravděpodobnosti dané volby celkem jistě; 2 řidiči se občas nedomluví, 2 samořídící auta systémově propojená se domluví. To samé u lékařů
Uspokojený homo sapiens je relativní – záleží na pohledu každého či situaci; čím více člověk má, tím více chce (chudí ortodoxní židé v Izraeli jsou subjektivně spokojenější než místní pracující v textilce; ortodoxní jsou sami pro sebe a spokojeni, pro ostatní budižkničemové

3 - Drama rozhodování – externí procesor bude rozhodovat o tom, jak se cítíme, my se moc neznáme, protože může roli sehrát chybná sebeprojekce; možnost vyvolání žádaných emocí pomocí algoritmů; přestali jsme sami hledat, místo toho googlujeme, neobjevujeme, ztrácíme své schopnosti (např. navigace – orientace = zmenší se, když ji přestaneme používat aktivně)
Digitální diktatura – algoritmy by mírnily emoční extrémy; umělá inteligence x hloupí lidé = větší závislost na algoritmech; analýza našich soukromých dat vede hackery k ovlivnění toho, co nám servírují – př. ovlivní můj hlas ve volbách; algoritmy nebudou mít nikdy vědomí; místo vlastního rozvoje a rozvoje našeho vědomí a potenciálu je degradujeme; degradovaní lidé mohou zneužívat superpočítače (big data) a zpustoší sebe i svět; hrozí digitální diktatura i ohrožení rovností – může podporovat nerovnost, kde by si moc uzurpovala menšina a většina by netrpěla vykořisťováním, ale něčím daleko horším – pocitem vlastní bezvýznamnosti.

4 Rovnost – kdo vlastní data, ovládá budoucnost; stejně jako v těle všechny orgány nemají stejné funkce (končetiny musí poslechnout hlavu), stejně je to i ve společnosti (šlechta x poddaní) – hierarchie byla jako ideál v roce 1900, globalizace přináší snahu o zrovnoprávnění, rovnost. Jedná se ovšem o iluzi – nerovnost mezi národy se zvětšuje, 1 % nejbohatších na světě má polovinu majetku.
Biologická nerovnost – boháči by si mohli koupit zdraví
Nadřazenost si boháč/šlechta nezískal svými dovednostmi, ale právní a ekonomickou diskriminací
Hrozí, že budou supermani proti podřadné třídě homo sapiens
Neměla by data vlastnit agentura algoritmů, která by rozhodovala pro blaho?

5 Společenství - 2017 - Role FB při podpoře světového společenství – komunitární summit – podpora sociálních komunit, spolků… nové nástroje na vytváření sociálních komunit => zneužití dat při světových volbách Mohou sociální sítě pomoci ve tvorbě sociálních komunit? – globální společenství nelze vybudovat dolováním a prodejem osobních dat; nic nenahradí důvěrnou blízkost sourozenců a přátel
Umělá inteligence umí vytipovat smysluplné komunity a tím zvýšit sociální soudržnost; vize FB = využití umělé inteligence k centrálně plánovanému sociálnímu inženýrství v globálním měřítku; algoritmy mohou být novými vládci sociálních sítí
Ztrácíme schopnost rozumět vlastním prožitkům – vše fotíme kvůli likům a zpětné vazbě od ostatních – neřešíme, co sami cítíme, ale co na to řeknou ostatní; odloučení od vlastního těla
Vztahy s on-line přáteli na druhé straně světa jsou na úkor přátel v reálném světě, na úkor poznání sousedů
Pozor na virtuální realitu – možnost zneužití…



Ukázka

Milá Dano,
zaujalo mě spojení medvěda, boty a párty, tak posílám svůj výtvor k tomuto. Jmenuje se Bohatství k nezaplacení
Anna Vocelová



Ahoj, 
posílám povídku na téma "Přišla domů a našla je oba mrtvé", kterou jsem psala na lekci u Nataši. Teprve dneska přišla správná inspirace, jak ji upravit podle připomínek.
Míša Štěpánka Sedláčková



Ahoj Dano!
posílám povídku DĚDEČKU, VYPRÁVĚJ dle zadání Nataši (tři fotky). 

Mám taky nápad na úkol:
Vypravěč a bulvární novinář se v hospodě náhodně setkají se starším mužem. Ten jim věrohodně vypráví, že v místní farmaceutické továrně, která za války patřila Hitlerovu osobnímu lékaři Morellovi, se vyráběly kyanidové kapsle pro sebevraždy esesáků a po válce byly sudy s nimi zakopány přímo v areálu fabriky. Tam leží, jako tikající bomba, dodnes.
Poté, co druhý den bulvární noviny otisknou alarmující zprávu o jedech pod fabrikou, ozve se novináři jiný pamětník, který chce uvést vše na pravou míru. Novinář si s sebou k rozhovoru přizve vypravěče a u pamětníka se dozvědí šokující informaci spojenou s důkazem, že všechno bylo docela jinak…
Těším se na příště.



Slyším dobře? Vaří kafe? No ano, je čtvrtek! To bude jízda! Moje paní mě pěkně naplní po okraj a bude ze mě usrkávat celý večer.
Miluju její kurzy psaní. Jednou rukou mi bude laskat ouško a druhou ťukat do kláves. Bledé světlo obrazovky jí zalije tvář, až bude vypadat jako z porcelánu. Občas mě vezme do dlaní a polohlasně začne číst. 
Pak mě prudce odloží a kus textu přepíše. A za chvíli to celé proběhne znova. 
A zase. Tak dlouho, dokud nebude se svým dílem úplně spokojená. To se pak zvedne ze židle, popadne mě a protančíme spolu přes celý pokoj…
Ale moment, co se to děje? Zvonek? Návštěva? Kdo to přišel? 
A kdo je ta stará korpulentní dáma, co se po mně natahuje?! Neeee, pomoooc!!!
Barbora Ponešová



Ahoj Dano,
mám pocit, že můj původně zajímavej popis se překlopil napůl v povídku.
Jsem na třiceti řádcích ☹ a ještě mi v závěru chybí čtenářům vysvětlit jednu v průběhu zmíněnou informaci 😃 No, možná to ještě zkusim pozměnit v 2. verzi, která mě teď napadla, ale neslibuju si od toho moc výrazný zkrácení.
Mám pocit, že jestli budu autor, tak takový, který bude oblibu získávat díky netradičnímu = podrobnýmu stylu psaní.
A já věřim, že to tak bude, protože já si plno věcí nastavuju v hlavě. A jak říká zpěvák Mirai v jedné svojí písničce: „Sám si píšu příběh svého osudu." 😊
Zdraví tě a na únorovej kurz už se těší
Petra Zelenková



Milá Dano,
Děkuji mnohokrát za vřele přijetí ve Vašem kurzu.
Doufám, ze se prvního úkolu na 20/1 zhostim s úctou.
Pokud jde o vas projekt povídek, inspirativní je pro mne Michel Houellebecq a jeho pohled na současného člověka a vize naši budoucnosti. Zrovna jsem si pořídila jeho poslední knihu Aneantir.
Pokud jde o dezinformace, je zajímavá i kniha paní Alexandry Alvarove.
Těším se na lekci.
Vendula




8. lekce studentského dlouhodobého kurzu se Šimonem a Danou 10. ledna 2022

Nejdůležitější je příběh a postavy v něm
Z toho, co zjistíte, použijete jen to nejnutnější a do pozadí příběhu 
Z vaší "rešerše" nepoužijete všechno 
Nezapomeňte na literární pravdu - musí to být uvěřitelné a srozumitelné 
Ani odborník by v dané problematice neměl najít neodpustitelné chyby (příklad že chobotnice má 6 chapadel) 
Kolik času strávíte nad rešerší nechám na vás obecně 
Je lepší oddělit psaní od velkého vyhledávání - dobré je, si o tom nejdříve číst, pár dní zjišťovat - nápady a zajímavosti zapisovat a po čase začít psát a vychrlit to ze sebe, 
Nic moc nepromýšlet, nevymýšlet složitě 
Fantazii se meze nekladou 
Nezapomeňte, to nejupřímnější a nejpravdivější je ve vás
Šimon Pravda


 
"Starší" tvary slov v přirovnáních jsou dobré,
Dva druhy chyb - faktické, napsané
Sofie Epsteinová


 
1.Líbilo se  mi, jak jsme psali metafory:
Jeho chůze zní jako
Hašlerka vypadá jako
Podzimní vítr zní jako
Sebepoznání je jako 
Bolest zubů je jako
Ranní slunce chutná jako
Noční bouřka je hořká jako
Hudba zněla těžce jako
Její hlas voní sladce jako
Přivonět si benzínu je jako
2. Příběh je dobré psát v jedné době (mluvnickém čase)
Klárka Š.


 
Háček a druhy chyb
Eliška Klímová


 
Háček - věta, která zaujme.
Bavilo mě nastudovat si reálie a pak na jejich základě psát povídku z minulosti. Vybrala jsem si Černobyl.
Linda Hájková 


 
Jsou dva druhy chyb podle Aristotela - faktické a špatně napsané.
Ema Heřmanová  



1. Psát příběhy z jiné doby 
2. Metafory


 
Metafory a dva druhy chyb
Petr Polák 


 
Naučila jsem se:
že příběh jde dát do 7 slov 
a že v literatuře jsou 2 druhy chyb.
Ester Káňová   



Pomalu začíná ke stolu nosit věci. Hrnek s kávou, ze kterého se ještě kouří, sklenku s vodou, sklenici s pivem. Jak vždycky říká, nezbytné přísady jeho tvůrčího koktejlu. 
Otevírá notebook a mžourá do něj, jako by týden nespal. Kope do sebe první půlitr, aby si navodil ten správný stav pro psaní, a v mezičase hledá vhodnou muziku. Spoléhá na to, že kombinace alkoholu a správných tónů z něj dostanou jeho tvůrčího génia a on se bude moci rovnat Hemingwayovi, od kterého sice nic nečetl, ale nechal si na předloktí vytetovat jeho slavnou větu: „Psát opilý, editovat střízlivý,“ a Baudelaireovi, kterého četl, ale vůbec nepochopil. 
A přitom je jeho nejoblíbenějším autorem Charles Schultz, který kreslil stripy o Snoopym.
Při psaní se tváří zachmuřeně, aby jeho manželka poznala, že dělá něco velmi důležitého, že se na to usilovně soustředí, a nerušila ho.
Občas pohlédne mým směrem, ale nejsem pro něj důležitá, jen když se náhodou setmí a on potřebuje i jiný zdroj světla, než jen bílé světlo, zářící se zapnutého monitoru.
Nejsem pro něj ani zdaleka tak důležitá, jak bych měla. Zapíná mě jen večer před spaním, když vypne moji sestřenici visící ze stropu a když potřebuje dojít bezpečně do postele. A přitom mu mám tolik co nabídnout. Určitě víc, než on poli literatury.
Ačkoliv si myslí, že zažije velký průlom, podle mě jediný průlom, který zažije, bude průlom do středního věku, který ho čeká hned za rohem. 
Občas je mi ho až líto, jak s třetím pivem ve sklenici skládá slova za sebe a je přesvědčen, že něco znamenají a někoho budou zajímat. Co já můžu vidět, jsou to jen samé bláboly o nešťastné lásce a smutných lidech. Nuda. To mi život nerozjasní.
Zuřivě buší do klávesnice, občas se zamyslí a kouká doblba, a pak zase píše. Stmívá se, můj čas se blíží a já ho hodlám využít a zářit naplno, tak jako on nikdy nezazáří. Promnul si oči a už se natahuje, aby mě rozsvítil. Snad mu moje snaha pomůže k lepšímu výkonu. Pokračuje v psaní a vím, že když se nahne dozadu a hluboka si odechne, je náš konec. Zaklapne notebook a vypíná mě.
Štěpán Klega



 Foto: Petr Juračka, Fotokniha o Vyšehradu
Ahoj Dano, ma mila,
v první řadě MOC dekuju za tu reportaz o Vyšehradu... Mám k němu totiž zvlastni vztah. Ve svych sedmi letech jsem na tzv. vysehradskych sancich dostal prvni pusu ... a chodival jsem az do 11. tridy do skoly v Boticske ulici, tzv. Na hradku, cili rovnou pod Vysehradem... 
Co ta kniha o Vysehrade? A kdo to fotil? Tentyz Petr Juracka, ktery udelal tak krasne obrazy pro tu tvoji reportaz?
Petr Adler




Mila pani Dano, 
za tu reportaz o Vysehrade velice dekuji a zaroven smekam – mate to napsane moc pekne a fotky jsou rovnez skvele. Jinymi slovy – lahudka! A snad nemusim zduraznovat, ze zejmena lahudka pro nekoho, kdo tam vyrustal a ma na mnoha ta mista moc hezke vzpominky. Bylo to misto mych detskych her, dobrodruzstvi, objevu, rvacek, pozdeji pubertalnich objevu a dobrodruzstvi, a po schodech z Libusiny ulice (tedy trochu za ni, za telocvicnou Slavoje, z nabrezi) jsme tam chodili zridka – mnohem casteji z Vratislavky. Bud pruchodem skolou a po schodech, nebo po ulici az nahoru a branou. Proste Vas text, at uz obsahem ci zpracovanim, je “parada nostra”. Diky. Doufam, ze vyjde knizne. 
Michal Ader



Víkendový kurz psaní cestopisů 7.-8. ledna 2022






Ahoj Dano, 
děkuji za zajímavý víkend na kurzu. Moc jsem si ho užila a těším se na pokračování.
Naučila jsem se: 
- soustředit se na tři části začátek, prostředek a konec (plus neviditelná čtvrtá část) 
- nepoužívat nálepky, ale vykreslit obrazy 
- nevypisovat úplně všechno, co se děje 
- vždy si uvědomit, co je důležitý a co chci sdělit a touto optikou pohlížet na text 
- titulek a první dvě věty jsou důležitý
- výběrem vhodných slov se dá vykreslit postava nebo prostředí 
- o postavách musím vědět úplně všechno 
- popis by měl navodit představu, v jakém prostředí se příběh odehrává 
- literární cihly 
- sprostý slova používat jen tehdy, pokud tam přirozeně patří
Děkuju 



Co jsem se naučila:
1) Přítomný čas dává ději větší akci a spád než minulý
2) Příběh je možné napsat o 7 slovech
3) Je důležité si při psaní držet hlavní linky ať se píše cokoliv
4) Závěr příběhu zbytečně nezkracovat, aby čtenář neměl pocit useknutého konce
5) Moc přímých řečí škodí
6) Uvozovací věty se dají nahrazovat přímou řečí 
7) Metafory rozzáří děj, ale nesmí jich být hodně. Brát to spíš jako perličku. 
8) Slovesa dávají energii 
9) Správné psaní přímých řečí 
10) Literární cihly - popis, dialog, akce 
Alena Larionová

PS. Dle přání účastníků kurzu posílám odkaz na naše "krabičkové" stránky, kde jsou hned na začátku nejdůležitější informace - kam vozíme, jaké programy máme a jídelníček. Tady je odkaz na kalkulačku, aby se lépe vybíral vhodný program. 



Děkuji za příležitost strávit s Tebou a ostatními psavci skvělý víkend. A už se těším na Loučeň v březnu. Určitě se uvidíme. A poznatky?
Pod tlakem vznikají bezva nápady.
Neodbočuj hned na začátku.
Vyvaruj se trpného rodu, zní úředně.
Kombinuj uvozovací věty, aby to nebylo jen Řekl, Řekla.
Rezonance - poslední věta knihy, povídky, zdánlivě nesouvisí s příběhem, ale dokáže navodit nebo podtrhnout atmosféru.
Osobní zážitek je fajn zpracovat dramaticky, aby čtenář byl vtažen do děje a nebyla to nuda.
Příběh musí být vyvážený (motiv, akce, následek).
Zpětná vazba mi pomáhá naučit se nedělat chyby
Zbytečně nezaváděj děj na jiné postavy, které nejsou důležité (zabij miláčky).
Cestopis je dobré psát s humorem, vypíchnout zajímavý zážitek a od hlavního tématu hned neutéct.
Posílám "šprtí" úkoly.



Nevidomá Petra se svou literární prvotinou
Ahoj Dano,
móóóc děkuju za možnost poznat tě a účastnit se tvých kurzů. 😊
Bylo to super, dozvěděla jsem se pár věcí, který jsem do mýho psaní potřebovala. Něco nového jsem se naučila, za což jsem ti vděčná:
1. psát se má jen o jedné věci 
2. používat slovesa v nepasivním tvaru 
3. krátké věty prostřídávat se souvětími, která jsou delší 
4. text musí mít tři části: začátek, děj/zápletku a závěr, bajky mají i 4. část = ponaučení 
5. I dialog bez vypravěče může tvořit příběh 
6. poznala jsem, jak se píše popis 
7. Naučila jsem se, jak se píše a co to je „neviditelný dialog“
8. Jak vynechat dovětek za přímou řečí. 
9. co to je metafora a že jí používat po málu 
10. začátek musí být poutavý 
A jak ses mě ptala, jestli bys mi, když jsem nevidomá, ještě nějak mohla na kurzech pomoci, tak mě nic nenapadá, akorát jsem zjistila jeden můj problém.
Tříhodinovka v pohodě. Při tý druhý si už nepamatuju, co se říkalo na začátku dne, a s blížícím se koncem už nejsem schopná se soustředit.
Možná je to obědem, po kterym jsem zvyklá na postel a dvacet....
Ideální by pro mě byly zvukový záznamy z kurzů. 
Jsem KO, ale jdu chvíli popřemýšlet o domácim úkolu = čeho budu psát popis. Rvačka s tim bude dlouhá, ale snad úspěšná. Budu se snažit psát to jako všechno - čili tak, aby to pobavilo. Tak snad se to povede.
Petra Zelenková



Ahoj Dano, 
ještě jednou děkuju za skvělý zážitek a za podporu a budu se těšit někdy zase na shledanou.
A co jsem si odnesla: 
 I. Rovnoměrně dlouhé části Začátek – prostředek- konec
Nebo-li Motiv – akce – následek
Nebo-li Představení – zápletka – rozuzlení
plus 4. neviditelná část (pro žánr – bajka viditelný) – poučení
II. Charaktery představovat příkladem, nikoliv popisem
III. Vyhýbat se pasivním tvarům a knižním výrazům a koncovkám „ící“ atd..
IV. Krátké věty!!! Slovesa posunují děj, přídavná jména a příslovce jej brzdí
V. Neslučovat vtipné psaní s poučením a s bedekrem
VI. Začátek poutavý, neutínat konec
VII. Nehrát si na literáta s květnatým vyjadřováním
Teďuž sedím v práci a mám pocit, že jsem víkend strávila v úplně jiné dimenzi :-)...
Petra Pircová



Časopis Moje psychologie 1/2022 píše o Liborovi
Mila Dano,
vse dobre v roce prevazujicich dvojek Ti preji a dovoluji si poslat neco napsaneho. 
Tentokrate nikoliv ode me ale (nejen) o me. 
Kolecka radosti se zacinaji pomalu ale jiste roztacet.
😉
Krasne dny
Libor Frank



Dobrý den, 
ráda bych se přihlásila na čtvrteční desetidílný kurz online od 3. března - jednou za 14 dní. Také bych ráda, aby moje dcera se připojila ke kurzu on-line pro děti od 12 let. Rády bychom viděly jednu lekci jako ukázku pro dceru. 
A pokud kurz bude dále pokračovat. Je možné, že by několik mých žáků se přihlásilo. 
Prosím dáte mi vědět, zdali bude další kurz? 
Pokud by také pan Pravda, který organizuje kurzy pro mládež, přijal pozvání do naší školy a mojí třídy a na lekce, budu ráda. Píšeme s žáky už hodně dlouho. Nabízím pravidelné učitelské místo tvůrčího psaní - v naší výuce českého jazyka ve škole Heřmánek. Každý týden 2 hodiny - střídají se 3 třídy. 
Děkuji 



Viděla jsem rozhovor s paní Danou Emingerovou v pořadu SAMA DOMA.
Učím češtinu na 2.stupni a tvůrčí psaní mě velmi zajímá. Ráda s dětmi tvořím příběhy.
Přemýšlím, že se sama přihlásím na Váš víkendový kurz.
Líbil by se mi ale také seminář pro mé žáky. Děláte takové kurzy? Jezdíte do škol? Bylo by to skvělé.
Děkuji a přeji krásný den.
Štěpánka Fichtnerová, ZŠ a MŠ Wolkerova, Havlíčkův Brod



Dobrý den,
učím na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích a již několik let administruji tuto soutěž pro Knihovnu Karla Hynka Máchy v našem městě. 
Chtěl bych Vám nabídnout možnost uspořádat kurz tvůrčího psaní v rámci vyhlášení výsledků literární soutěže Máchovou stopou v Litoměřicích. 
Nyní již k nabízenému kurzu.
S porotci soutěže vždy vybereme z každé kategorie (jsou dvě - do 18 let a dospělých) 7-10 nadějnějších autorů a ti v rámci udílení cen získají místo v kurzu tvůrčího psaní. Ten se koná jako celodenní program (9.30-15.00 s pauzou na oběd) v den vyhlášení výsledků soutěže. 
Mgr. Petr Bašus, Litoměřice



Dana a Nataša v SAMA DOMA 

Ahoj Natašo,
Strašně se mi v tandemu s Danou libite, navzájem se doplnujete! 



 Ahoj Dano, Natašo, Yaku, 
Za prvé díky za to, co pro naši společnou knihu a její publicitu děláte, je evidentní, že to pomáhá…😊 
 Za druhé Vám všem třem chci ze srdce popřát, ať je ten rok dvaadvacátý pro Vás šťastný, úspěšný, beze stresů a ať jste zdraví! 
Dano ten projekt „Člověk naší doby“ je opravdu velmi zajímavý a pro mě úžasné téma. 
Jsem moc rád, že jste a těším se, až se zase uvidíme.
Bořík



První povídka o Bludičce. Přišla ke mně loni v květnu a mám k ní nostalgický vztah. Něco ve mně otevřela. Je takovým klíčem k bráně mého psaní. 
Ať je dnešní den jakýkoliv, skončí a až přijde správný čas, třešně znovu rozkvetou. 
Naplněný den všem.
💗Míša Štěpánka Sedláčková


 
Dlouhodobý on-line kurz 7. ledna 2022 - 6. lekce


Naše diskuse nad tématy ČLOVĚK NAŠÍ DOBY hodně umocnila pocit naléhavosti - nějak se k těmhle současným jevům víc vztáhnout, přiblížit, trochu se vymknout ze zaběhlého způsobu chápání běžného života.
Katka Pospíšilová



Ahoj Dano
přílohou posílám dvě povídky - první se jmenuje PRÁZDNINY, druhá AMORÓZA...
Možná splňují to, co sis představovala do projektu ČLOVĚK NAŠÍ DOBY. V každém případě bych rád znal Tvůj názor na tento můj futuristický "úlet".  
Mám dojem, že doba o které píšu se nemilosrdně blíží...
Jiří Wilson Němec



Když jsem poslouchala při vaření a jiné nezbytné domácí činnosti doporučené Harariho knížky, tak se přiznám, že mi některé vize trochu naháněly husí kůži... a přemýšlela jsem, co bych asi tak o tom dokázala napsat. Snad nejsilněji na mne zapůsobila kapitola o umělé inteligenci, sociálních sítích, a také úvahách o možné nesmrtelnosti vyvolených. Dnešní detabata byla hodně "kořeněná", výživná, a docela mne zaujalo jak téma o dětech "ztracených" v internetu, tak i téma, jaký by byl svět, ve kterém by se setřely rozdíly mezi pohlavími a vůbec lidmi.
Jarka Rymešová



Vše je o úhlu pohledu a jsem ráda, že jsme dokázali diskutovat bez přílišných emocí. 
Ráda se "projektu ČLOVĚK NAŠÍ DOBY zúčastním.



Všeobecně vidí většina lidí budoucnost negativně a chtěli by se konzervovat v době svého mládí.



Dnešní debatou jsi mi vnesla do mysli touhu po snaze předpovědět budoucnost po vzoru Kafky.   


Diskuse o budoucnosti může být nekonečná, ale stejně se to uvidí, až to nastane. Stačí si přečíst knihy o budoucnosti, které byly napsány před x lety... něco je skutečně tak, něco je naštěstí jinak... 
Miluji tarotové karty 😃
Zdena Součková



Ahoj Dano,
tohle jsou témata k projektu ČLOVĚK NAŠÍ DOBY, ke kterým mě inspirovaly Harariho knihy
1. SMYSL ŽIVOTA jedince versus společnosti
2. Proměna společnosti během staletí a porovnání s 20. a 21.stol.
3. Co zůstalo stejné? Po čem touží člověk?
• Přežít? Růst?
• Být bohatý? Honba za ziskem? Poznání?
• Být svobodný? Být spokojený?
4. Jak se mění hodnoty a morálka společnosti?
5. Proč a jak člověk měnil pravidla ve společnosti? K udržení pořádku? Kázně? Ovládnutí větších území? Získání většího bohatství? Proč si každý představuje spokojený život jinak? Co je štěstí?
6. Vize společnosti
7. Nadlidské řády – jsou potřeba, aby fungovala společnost? Fungovala by společnost i bez nich? Jak by takový svět vypadal? Co je ideální svět?
8. Chce se člověk sjednocovat nebo rozdělovat? Co lidi spojuje a co rozděluje?
9. Ovládl člověk přírodu nebo ovládla příroda jeho? Jaký bude vývoj? Budeme umět ovládat počasí?
10. Proč se dějiny opakují ve spirále? Proč se lidé neumí poučit z dějin? Musí to každá generace nebo každá 3.generace zažít sama, aby uvěřila a poučila se? 11. Kam spějeme?
12. Tempo růstu společnosti – kdy nám nebude stačit planeta?
13. Kam povede technický vývoj?
14. Byla věda a vývoj tím pozitivním v dějinách lidstva?
15. Nezahubíme sami sebe?
16. Víra v pokrok a důvěra v budoucnost
17. Je chamtivost prospěšná?
18. Musí být zisk vždy znovu investován?
19. Je nejvyšší dobro hospodářský růst? Je to nové náboženství?
20. Pokud existuje víra v nekonečný hospodářský růst – kde je hranice? Na jiné planetě?
21. Kdy život homo sapiens skončí a jak? Co až dojdou zdroje? A mohou dojít?
22. Žijeme a rosteme na úkor přírody a životního prostředí (planety) – zničíme tím sami sebe? Vymřeme jako dinosauři? Vyvinou se pak na planetě jiné nové druhy? Nebo budeme žít v souladu s přírodou?
23. Žijeme v klidné době – pokles násilí – ani si to neuvědomujeme a obklopujeme se hrůzami. Uvědomuje si, jak dobře se v porovnání s dějinami máme? Vážíme si toho?
24. Jak žít spokojeně a šťastně? Vymyslíme nové náboženství/přístup k životu, které nám to zajistí?
25. Smysl života   
26. Smysl smrti
27. Síla mysli – pozorování a poznání sebe sama, pochopení lidské mysli, sledování vlastních myšlenkových pochodů
28. Sledování vlastních prožitků/emocí – bolest, potěšení, láska, hněv, strach …
• Výzkum pocitů, soustředit se na zkušenost, praktické záležitosti
29. Co chceme předat svým potokům? Pomůže jim naše zkušenost nebo musí mít vlastní?
30. Co může pomoci zachránit naši budoucnost? Věda? Pokrok? Poznání? Může pomoci i literatura?



Akademie ČTK 5. ledna 2022



Letošní zahájení výukové sezóny u nás v Akademii ČTK byl takový malý Dámský gambit.🤩 Jen jsme nikoho na dámském křídle neobětovali, bílí pěšci to vzdali sami...
Martina Vašíčková

PS. Vsichni chlapi onemocněli a ten poslední musel ráno do karantény. A tak jsme psaly i o tom, jaké to bylo před dvěma lety, když se poprvé ohlásil NEZVANÝ HOST...



Moc Vám děkuji za parádní den, byla pro mě čest být u Vás na kurzu.
Připojuji 5 věcí, které jsem se naučila:
1. Jak se dívat na text očima čtenáře
2. Je důležité mít v souladu fakta a hezky psané slovo
Akademie ČTK 5. ledna 2022
3. V textu je důležíté mít tah na branku a dodat potřebnou energii slovům
4.Aristoteles říká: vše, co píšeme má 3 (4 části): začátek, prostředek, konec a bajky mají ještě  ponaučení
5. Sloveso je energií textu



5 věcí, co jsem se dnes naučila
1) Slovesa dávají energii
2) Nikdy nedávat slovní nálepku, ale popsat to, aby si to čtenář nazval sám
3) Shit detektor
4) Vždy si zkontrolovat, zda je jasná hlavní myšlenka - metoda zpětné vazby
5) Perex musí zaujmout
Alena Larionová



Akademie ČTK 5. ledna 2022
Ahoj Dano,
děkuji moc za naprosto úžasný kurz tvůrčího psaní, ze kterého si odnáším, že:
- Méně je více.
- Přídavné jméno bere sílu textu.
- Piš lidsky a pro lidi.
- Přečti si nahlas, co napíšeš.
- Zatím nejsi Hemingway, ale jednou možná budeš.
😀
Posílám vše slíbené a ještě něco málo o veverkách navíc. Naše články doplněné o fotky a obrázky vypadají moc pěkně.
Měj se hezky a doufám, že se někdy opět uvidíme na nějakém dalším kurzu. 
Z Plzně zdraví 
Jitka Karlová



Akademie ČTK 5. ledna 2022
Pět bodů, které si odnáším z jednodenního kurzu 5. ledna:
Literatura by měla vyvolávat emoce a měla by být uvěřitelná.
Je důležité, aby příběh obsahoval motiv, akci a následek a byl vypointovaný, aby to gradovalo.
Po napsání textu bychom si ho měli přečíst a odstranit slova, věty, souvětí, která neslouží textu, jsou v něm nadbytečná.
Slovesa by měla být dynamickým prvkem textu a mohou dát text do pohybu.
Neměla by se opakovat slova, nepoužívat pasivní tvary
Jarka Zajíčková



Chtěla jsem Ti  poděkovat za úžasné školení. Bylo to moc příjemné setkání a hlavně i přínosné. 
S Jitkou jsme se Ti chtěly zeptat, zda by nebylo možné zaslat nám tu Tvoji Učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH. 
Ještě jedenkrát děkuji za vše a přeji klidné dny!
Alena Výborná



Ahoj Dano, 
nezúčastnila jsem se toho zpravodajského sezení, což mě zrovna mrzí. Pod dojmem zadání (reportáž či článek z nějaké akce pro regionální periodikum) jsem už v prosinci připravila zprávu o vánočním koncertě, ale nevím, jestli je to takto ono nebo jestli jsem mimo. 
Díky Hana



Ahoj Dano, 
kombinace Tvých kurzů tvůrčího psaní a výcvikových kurzů mi do života přinesly úplně nové nástroje, jak se dostat blíže k sobě. Díky reakcím lidí na to, co píšu, jsem pochopila, že mám dar ukázat jim něco, co sami neumí vyjádřit. A já bych je to ráda naučila. Protože přesně jak učíš ty nás, psaní je dovednost. Chtěla bych je naučit, jak psát pro sebe tak, aby je to pustilo dál do jejich vnitřního světa, aby získali nový podporující nástroj osobní terapie. 
Začala jsem tvořit on-line kurz terapeutického psaní.
V průběhu kurzu budeme společně vracet slovům jejich skutečný význam. Očistíme je, abyste je mohli postavit na správné místo ve vašem příběhu. 
Slova mají ohromnou moc. Sama o sobě nejsou zlá ani dobrá. Svou energii získají až záměrem, který do nich vložíme. Ubližující slova znovu otevírají naše rány, konejšivá je léčí a uzdravují. Spolu budeme hledat, jak taková slova pro sebe najít. Spousta našich přesvědčení, často nevědomých, vznikla v době, kdy jsme byli příliš malí a závislí na lidech kolem nás. 
Mnoho z nich bylo spleteno omezujícími slovy – nedělej, nemůžeš, nedokážeš. Další přísadou byla slova hodnotící – špatně, pomalu, hlasitě, zbrkle. A tou poslední slova potvrzující – vždycky, nikdy, pokaždé. Takové zaklínání slovy se napojí na magické myšlení dítěte a ono mu uvěří. Vyroste, ale ta slova a jejich prokletí nikam nezmizí. Naopak. Přicházejí opakovaně, aby omezující přesvědčení zpečetily znovu a znovu. 
Důvěra v sebe a svět se schová za jejich závojem. Společným sdílením a vzájemnou podporou budeme hledat cestu, jak znovu objevit onu ztracenou energii magického myšlení, plnou nadšení, odvahy a přesvědčení, že všechno možné. Budeme hledat protikouzla. Správná slova, která nám umožní odložit závoj a vidět skutečně sebe sama. Slova, skrze která najdeme ztracenou důvěru a začneme opět objevovat a tvořit vlastní svět. Začneme psát svůj příběh. .








Milí přátelé!
Dělejte, co má smysl a přináší Vám radost. Obklopujte se lidmi, se kterými je Vám dobře. Otužujte se a moc nelenošte. Když je třeba, podejte pomocnou ruku. Objímejte svoje blízké. Prostě směrujte svou energii tam, kde to stojí za to. A buďte zdraví. 
To Vám přeje nejen v novém roce 2022 
Dana



Ahoj, Dano, 
přeju jen vše dobré s příchodem nového letopočtu. Ježíšek mi nadělil Sapiens od Harariho. Budu číst a přemýšlet o Tvém projektu. Zatím se vidím spíše v té druhé skupině, co si kutá na svých knihách, ale uvidíme... 



DUŠI NESPOUTÁŠ objednáte zde.
Ahoj Dano, 
Duši nespoutáš je za mě jedna z nejlepších povídkových knížek Tvých studentů!
Knížky čtu vždycky na jeden zátah, ale tohle jsem kouskovala. 
Najednou je to moc! 
Fakt síla. 
Obdivuji Tě, že jsi na toho kluka měla tolik gtrpělivosti!
Kamila Mašková



Milá Dano,
podzim byl pro mne velice hektický a závěr roku 2021 obzvlášť. Dva literární kurzy s Tebou a jeden, odkládaný víkend s kamarádkou mne doslova zachránily před kolapsem. Posílám povídku Paměť.
Vynasnažím se, aby mi nějaký víkend vyšel a mohla jsem opět jet na kurz.
Radana Vodičková



Za podporu na cestě ke znovuobjevování radosti z psaní děkuji Daně Emingerové 🌹 a jejímu kurzu Psaní podle Lustiga. Na webových stránkách tam najdete moje texty, které Dana vybrala ke zveřejnění, což mě velmi těší a zároveň motivuje k dalšímu psaní. Založila jsem ❤️ Čtenářský klub "Hřeším životem" ❤️, který je svobodným prostorem pro všechny, kdo tvoří svůj vlastní život. Ve skupině jste kdykoliv vítáni. ❤



děkuji za přání do nového roku.
Jsem vděčný, že se naše cesty v roce 2021 zkřížily a moc si vážím energie, kterou jsi mému psaní na kurzech věnovala.
Ve svých 44 letech jsem konečně mohl nahlédnout blíže do světa spisovatelů a jsem rád za všechny Tvé připomínky a rady, které jsi mi dala. Posunulo mě to dál a věřím, že jednou se budu psaní věnovat naplno.
Pracuji na nové knize, ale jako odreagování píšu povídky, ve kterých zkouším nové věci. A jako poděkování bych Ti rád jednu věnoval.
S úctou a přáním štěstí, zdraví a další energie do roku 2022



Ahoj Dani,
dnes jsme četla Tvůj Novoroční zpravodaj, díky. 
Na knihu Kraď jako umělec doporučovanou Natašou, mrknu. Před chvílí jsem jí psala, abych poděkovala za její kurz. Nataša je skvělá lektorka. 
Mějte příjemné a inspirativní dny 
Jana Bednářová



Zdravim, mavam z krasneho Českeho Krumlova a dekuji za Novoroční zpravodaj. Hezky jsem si pocetla a v únoru se tesim na videnou...) 
S pranim vseho nejnej
Jaroslava Dominova



Dík za Vánoční zpravodaj. Na tu výstavu Arnošta Lustiga do Libně si určitě zajdu.
Irena Lahodná




Milí psavci,
přeju Vám krásné a pohodové Vánoce. Děkuji Vám za nápadité příběhy, kterými plníte náš unikátní povídkový web Psaní podle Lustiga. 
Arnošt se na nás určitě shora směje a těší ho, jakou máme na kurzech vždycky pohodu, legraci a stále se všichni vzájemně obohacujeme.
A protože i mně je s Vámi moc dobře, tak jsem pro každého z Vás vepsala do knihy malý vánoční dárek. Můžete ho uplatnit do konce ledna na všechny kurzy v první polovině roku i při nákupu voucherů pro své blízké. 
Těším se na Vás v novém roce
Dana



Milá Dano, 
děkuji za přání a Novoroční zpravodaj. Samozřejmě se ráda zúčastním Loučeně a už teď se těším. Ráda bych na kurzu zpracovávala své cestopisy do knihy. Minulý týden jsme se vrátili z Panamy a Kostariky a bylo to zajímavé, i kyž trochu jiné, než jsem zvyklá. Těch zvířat tam není tolik, co se uvádí, ale když jsme byli několikrát v Africe, tak se to dá předpokládat, že to tak bude. 
I moje rodina vám všem přeje hezké Vánoce i celý rok a zdraví, což opravdu v této době není žádné klišé, ale opravdu nutnost.
Bohuna Kopřivová



Ahoj, 
nejdříve jsme byly několika klubky vlny, hopsly jsme na jehlice, dráty kmitaly jeden o druhý, hladce a obratce.
Byla z toho pravá a potom levá. 
Šupsly jsme  do obálky jako do spacího pytle a s ostatními balíky jako ve spacím voze jsme putovaly z Chrudimi až do Prahy. 
Dano, mrkni na nás. 
Že jsme krásné, viď? 
A jak jsme hřejivé. Hřejeme na nožkách, abys mohla vymyslet krásné příběhy, které zahřejí čtenáře a Tvé psavce u srdce. 
Tak pa v roce 2022.
Tenhle sentiment za nás napsala 
Radka z Chrudimi



Kdy jste naposledy cítili mrazení po těle při poslechu hudby, ztratili pojem o čase na túře v horách, vnímali zrychlený tlukot svého srdce v objetí druhého člověka, nebo jste v práci pocítili opravdové zapálení či uspokojení?
Jsou to prchavé prožitky, kdy člověk a svět kolem něj spolu rezonují. 
Máme pocit, že se nás svět určitým způsobem dotýká. Cítíme zvědavost a vášeň. Vnímáme, že naše existence a konání mají nějakou odezvu v našem okolí. Nemáme nad tím plnou kontrolu, nejčastěji to přijde, když to nečekáme.
Poslední 8. lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 22. 12. 2021
Podle německého sociologa Hartmuta Rosy podobné zážitky - ostrůvky rezonance - bytostně potřebujeme. Ale najdeme je, jen pokud zpomalíme – v životě, v práci, ve vztazích. Když totiž nerezonujeme, tvrdí Rosa, můžeme skončit s depresí či syndromem vyhoření.
Dobrý autor by na rezonanci - tuto prchavou esenci - měl myslet. Myslete při psaní na čtenáře! Rezonance přichází nejčastěji na konci příběhu. Umožní čtenáři, aby se zorientoval v tom, co bylo řečeno. Kdy pochopí, co četl. Je to jako čas na přemyšlení a pochopení celého příběhu. I když ta konkrétní slova či věty s příběhem nemají vůbec nic společného. Čtenář během rezonance dopisuje příběh, dostává čas, aby se vžil do jiného života. V tom je kouzlo. A mistr spisovatel v povídce resonanci vždycky má.
Jako příklad James Joyce, který má ve své sbírce Dublinané povídku Mrtvý. (Uč. Str 13 ) 
Joyce popisuje, jak sněží nad Irskem, zatímco čtenář přemýšlí o ženě, která se rozplakala, proč je mokrý polštář a proč její chlap na začátku zuřivý a pak najednou projeví porozumění.

Mysticsartdesign
Úkol: Prolistujte své oblíbené knížky a podívejte se, zda na jejich konci objevíte nějaké krásné rezonance...

Mario Puzzo, Kmotr:
Omilostněná prosebnice, očištěná od hříchu, sklonila hlavu a sepjala ruce nad zábradlím oltáře... Pak s hlubokou a z hloubi duše pramenící touhou uvěřit, být vyslyšena, odříkávala modlitby za spásu duše Michaela Corleona...

Francis Scott Fitzgerald, Velký Gatsby:
Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Dnes nám unikla, ale nevadí - zítra doběhneme rychleji, rozpřáhneme paže dále... A jednoho krásného rána- A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.
Nataša Richterová 



Tradiční literární večer v Divadle Dobeška a další události ve Vánočním zpravodaji
Foto Monika Dvořáková

Vážená paní Emingerová,
děkuji za fotky z křtu na Dobešce. Byl to hezký večer. 
Stále se v našem státě mluví o tom, zda rozšířit kapacitu jaderné elektrárny v Dukovanech a kdo to má udělat. Po předmětném večeru, myslím jednoznačně, že rodina Emingerových pod vaší taktovkou.
S pozdravem Pavel Pafko



Tvůrčí skupina Rozmazlení v divadle Semafor 7. listopadu 2021

Křest knihy VYDŘI-DUŠI  6. října 2021
Jak psát anotace Vašich budoucích knih:

Co není anotace?
Nepleťte si anotaci s recenzí. 
Recenze je delší text, rozbor vašeho díla a jeho hodnocení, které se objeví v tištěných médiích nebo na webových stránkách knihkupectví či knižních blogerů. 
Autorem recenze bývá profesionální novinář, kritik, publicista… 

Křest knihy 10. dubna 2019

Co je anotace?
Krátké a výstižné představení vaší knihy tak, aby upoutalo pozornost redaktora / vydavatele / čtenáře. 
Stručně v něm představujete, o čem váš příběh vypráví – žánr, postavy a krátce zápletka. 
Hlavním cílem anotace je zaujmout, upoutat pozornost. Je to marketingový text, reklama na vaši knihu. Tento kratičký text může rozhodnout o tom, zda se nakladatelství či čtenář bude vaší knihou dále zabývat. 

Kde ji budete potřebovat?

1/ Pro distributora. Na základě anotace distributoři odhadují, jak se bude kniha prodávat a podle toho si objednávají počet kusů na sklad.

2/ Vyskytuje se u všech popisů knihy v internetových obchodech, popisuje knihu v knižních databázích a často se dává na zadní stranu knihy, aby zájemce přeměnila v kupujícího.

3/ Na zadní obálku Vaší knihy.

4/ Pokud pořádáte crowdfundingovou kampaň (Startovač, HITHIT, Donio…), bude anotace jedna z prvních věcí, kterou musíte mít. 


Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga


Jak napsat anotaci?
Anotace musí být napsána lákavě, avšak pravdivě! 

Nalákat na něco, co v textu nakonec nebude, se nevyplácí, protože dílo si čtenáři přečtou s určitým očekáváním, které obdrželi právě v anotaci. 
Jde o reklamní text, který se řídí spíš psychologií prodeje než čímkoli jiným. Je dobré se poradit s někým, kdo se zabývá marketingem, popř. sepsání anotace zadat. Ale vy znáte svou knihu nejlépe! Proto je dobré vytvořit alespoň koncept anotace.
Anotace nesmí prozradit, jak příběh dopadne, aby měl čtenář zájem si knihu přečíst a dozvědět se to. Můžete však zmínit, jaká zlomová či krizová situace v knize nastane, aby to v čtenáři posílilo zvědavost.

Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga

Tip: Zkuste anotaci začít otázkou, která pomůže čtenáře patřičně navnadit.

Pro inspiraci odkaz na anotace knih Dany Emingerové a Rozmazlených


ŽELEZNÝ DĚDEK Ireny Lahodné


 
Co by měla obsahovat?
- o jaký se jedná žánr
- v jaké době se příběh odehrává;
- kdo je hlavní postava/-y;
- jaká je hlavní zápletka.
- neměla by obsahovat klišé typu „kdo lže, ten krade“ nebo „láska hory přenáší“


Duši nespoutáš
Ilustrace: knihy, které vyšly účastníkům kurzů Psaní podle Lustiga

Můžete doplnit:
- Co je na knize nejzajímavějšího a čím je jiná, než ostatní podobné knihy? Jaké oproti nim nabízí výhody?

- Co kniha čtenáři přinese, jakou jeho potřebu uspokojí? Podívejte se na to z pohledu čtenáře. Jakou potřebu byste museli mít vy, aby vás kniha zaujala a koupili jste si ji, kdybyste nebyli jejím autorem?

- Obsahuje kniha odpověď na nějakou neobvyklou otázku? Obsahuje nějaké tajemství? Najděte absurdní momenty, neobvyklé situace, nečekaná rozuzlení. Položte otázku, která vzbudí zákazníkovu zvědavost, nakousněte napínavé téma a nechte ho nedořešené.

- Je něco mimořádně zajímavého na autorovi, na procesu, jakým kniha vznikala nebo třeba na vzniku původní myšlenky?

- Je to spíš marketingový než umělecký text. Proto se neostýchejte knihu pochválit a vyzdvihnout její kvality. Ale pozor, neměla by obsahovat jakékoli subjektivní informace ("Úžasná kniha, stojí za přečtení, nebudete litovat... apod.)

- Je naprosto zásadní si ujasnit, co je na knize jedinečné. Co čtenáři dá, proč stojí za to si ji přečíst. S tím pak můžete pracovat nejen v anotaci, ale i v dalších textech na stránce s předprodejem. A po vydání třeba v rozhovorech s novináři.

- Představte si cílovou skupinu, která bude vaše texty číst. Zkuste se na text, který tvoříte, dívat očima potenciálního čtenáře. Zaujme jeho pozornost? Bude pro něj srozumitelný? Hovoří jeho jazykem? Jsou pro něj sdělované informace důležité?
Rozsah anotace: 5 – 10 řádků (zhruba 450 až 550 znaků)
Nataša Richterová

Příklad velmi nápadité anotace na knize ZE ŽIVOTA FOTOGRAFA od Petra Jana Juračky, který je také žákem kurzů:

Také jste si jako malí představovali, co všechno zažijete, až budete dospělí? Petr Jan Juračka na své sny nezapomněl. I díky tomu je dnes přírodovědcem a světově uznávaným fotografem. Jak? To psal celých 7 let do své knihy.

„Když se narodíte jako zrakově postižené dítě s křivou páteří a s plochýma nohama, v patrně nejplošším místě ve vesmíru, totiž Pardubicích, Vaše šance na to stát se světově uznávaným fotografem, horolezcem, anebo vědcem zabývajícím se fotografií mikroskopického světa nejsou příliš velké. Jenomže občas se stane, že se u kolébky zjeví dezorientovaná sudička a začnou se dít věci. Já tohle štěstí měl a kromě vědecké kariéry na Univerzitě Karlově jsem se napříč všem prognózám podíval přes hledáček fotoaparátu na šest světových kontinentů, lezl na druhou nejvyšší horu světa a popsal nový živočišný druh. Celou tu dobu si píšu deník a nyní nastal čas proměnit všechny ty poznámky v jeden ucelený příběh. V knihu, která je přímým důkazem toho, že zázraky se dějí a že Bůh má blázny rád.” – Petr Jan Juračka




Hned na úvod budu citovat: „Nejméně umělecké, jehož nejvíce básníci užívají z nouze, jest poznání podle znamení. Další je to, které vymyslil básník, nikoliv čeho vyžadují souvislosti událostí. Třetí druh poznání vychází ze vzpomínky, čtvrtý z úsudku. Ze všeho nejlepší poznání je, když vzniká z pravděpodobných událostí překvapení.“
Právě jste slyšeli citaci Aristotela. Jestli jste z toho poněkud zmatení, jste na tom stejně, jako já. Zní ten text na první poslech jako hotentotština. A tak se pokusím tu nesrozumitelnost rozklíčovat.

ARISTOTELES nám předkládá pět nejlepších způsobů dobrého psaní:
1. Představení charakteru v akci
2. Rozpoznání
3. Vzpomínku
4. Umělé řešení
5. Popis

Pojďme na to odzadu. Tedy ze všech dobrých způsobů psaní od toho nejméně dobrého k nejlepšímu.

Poznání podle znamení není nic jiného než POPIS. Slavní spisovatelé využívají metodu popisu s různým důrazem. Zatímco King používá popis jen jako nutný rámec, do něhož pak vkládá svůj příběh, Gardner dává popisu větší význam. Považuje ho za jednu z důležitých cihel pro stavbu dobrého díla. Jeho cihly se střídají: popis, dialog, akce. Literární vyprávění se popisem zpomaluje a dialogem zrychluje.

Čtvrtým způsobem dobrého psaní je UMĚLÉ ŘEŠENÍ. Tenhle způsob autor používá tam, kde si s řešením neví rady. Tehdy přichází takzvaný „zásah shůry“. Nebo jde o předem daný záměr. Nejčastěji se s ním setkáváme v pohádkách. Zlatá ryba, kouzelný dědeček, pomoc mravenců, ptáků a podobně. Americký autor detektivek Raymond Chandler napsal: „Není nic snazšího: když vám příběh začne kysnout, přiveďte na scénu chlápka s pistolí.“

Třetím nejlepším způsobem jsou VZPOMÍNKY. Uvádějí v život zapomenuté příběhy, které dávají ději život a budoucímu ději smysl. Vzpomínky vyvolává třeba právě probíhající děj. Paní, asi maminka, má potíž s kočárkem, který chce dostat do autobusu. Pozorovateli se vybaví situace z dřívějška – vzpomínka, kterou sám zažil. Tuhle vzpomínku do příběhu použije a možná mu pomůže rozvinout (posunout) děj dále. Vzpomínku může vyvolat cokoli. Vůně, staré sešmajdané boty, odřený loket, něčí řeč. Může to být i melodie, západ slunce, prostě cokoli.

Druhým nejlepším stupněm dobrého psaní je ROZPOZNÁNÍ. Arnošt Lustig vymyslel příklad o třech vojácích, kteří útočí na kulometné hnízdo. Když ho nedobydou, kulomet bude kosit palbou všechny další vojáky v rojnicích za nimi. Vojáci postupují a kulomet začíná střílet. Zabije prvního, vzápětí padne druhý a ten poslední – třetí – rozpozná, že nyní je řada na něm. To jsou silné momenty. Autor dopomáhá čtenáři pochopit, co přijde, a ono to pak opravdu přijde. Jinou variantou téhož je otevřený konec, kdy si čtenář musí uvědomit, co bude následovat, i když se o tom již nepíše. Text v tom místě často končí třemi tečkami.

PŘEDSTAVENÍ CHARAKTERU V AKCI je tím nejlepším způsobem dobrého psaní. Neříkat: „Ten je blbej, ten je mazanej, ten je chytrej,“ nýbrž popsat v akci jejich jednání. Z akce charaktery postav samy vyplynou. Mafiánů, těžce nemocných, zamilovaných, pracovitých aj.
Učebnice uvádí typický příklad představení charakteru v akci: Kluk svádí dívku. Slibuje jí hory doly, tvrdí, jak ji šíleně miluje. Oblbne ji a ona ho pustí do svého pokoje. Už jsou svlečení, když v domě začne hořet. Kluk si uvědomí, že jde o život, popadne své oblečení a uteče oknem. Nebohá dívka uhoří. Z toho vidíme, že dívka byla hloupá, když se nechala ukecat, a že kluk ji vůbec neměl raději než sebe, jak prohlašoval. Šlo mu jen o to ji svést.

Všechny uvedené způsoby dobrého psaní je užitečné v díle kombinovat. Dobře namíchané ingredience těchto způsobů jsou, při správně zvoleném množství, stejně jako u skvělého receptu na chutné jídlo, zárukou úspěchu. Samozřejmě, že nejdůležitější je samotný příběh, jeho námět, zápletka, pointa. O těchto aspektech bude řeč v dalších dílech kurzu.



Můžete objednat zde
Dřina za stránkami - referát podle 
rozhlasové nahrávky Antikvariát Břetislava Rychlíka (1991)
Proč člověk tvoří? Proč má potřebu vydávat ze sebe to nejlepší?
Je to výzva. Jakési vnitřní puzení. Arnošt Lustig v této souvislosti mluví o kovářovi, který cítí výzvu v kusu železa, které chce pokořit. Po náročné fyzické práci se mu to povede a následuje radost. To samé platí i pro spisovatele a vlastně obecně pro celé lidstvo. Proč děláme cokoliv z toho co děláme? Umělecké nutkání vzniká a je burcované právě tady tou výzvou. Psaní – a tvoření jako takové – bolí. Ale poskytuje umělecky založenému člověku životní náplň, smysl.
Celý tvůrčí proces podle Lustiga začíná touhou. Chutí zpracovat určité téma. Letmá myšlenka. Postava, která nám z čista jasná vyvstane v hlavě. Potřeba sdělení.
Na začátku je tedy chuť. Potom ale následuje dřina. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale dřina je to vždycky. Člověk tvoří zpravidla v bolesti. Neustále se musí potýkat s různými vnitřními i vnějšími vlivy. Stojí mi to za to? Je to dostatečně dobré? Nezvládl bych to lépe? Nezvládl by to lépe kdokoliv jiný? Je to tvoření něčeho z ničeho a to se bez těžké práce neobejde. Ať už se jedná o práci řemeslnou nebo o práci se sebou samým, kterou tvorba vyžaduje.
Neexistuje dobré psaní. Existuje jenom těžké přepisování, tříbení.
V této souvislosti nám může být dobrý příkladem Hemingway. Je důležité zbytečně neblokovat představivost a hodit na papír příběh tak, jak k nám přijde. Krkolomná práce přichází až záhy - při následných úpravách. Podle Hemingwayovy metody bychom se měli na text podívat znovu a mnohem kritičtěji. Vše co je navíc, nemilosrdně vyhodit. A to i přesto, že tu větu prostě máme fakt rádi a fakt se nám povedla. Pokud nemá smysl, pryč s ní. Je to práce s pokorou a vlastním egem. U Hemingwaye je, výsledkem takovéto práce s vlastním textem, výrazné zkrácení a zhuštění děje. Jeho tvorba bývá často spojovaná s takzvanou metodou ledovce, která je v rámci středoškolské výuky často omílaná - Hemingway naznačuje, přibližuje, ale velkou část látky si čtenář dotváří sám na základě podnětů, které dostává. A o to je potom zážitek z příběhu silnější, protože je nám vlastně ušitý na míru - respektive, my si ho na míru došijeme sami.
Ilustrace: Martin Šugár, Fakulta designu a umění v Plzni
Úsilí, škrtání a pochybnosti jsou součástí tvůrčího procesu a jsou nezbytné proto, abychom se vybičovali k tomu nejlepšímu. Podle Lustiga by ale všechna ta dřina měla zůstat skrytá. Úkolem autora je si těžce odpracovat to své a ven vypustit jenom “špičku”. Zbytečně neukazovat pot. Naše psaní by se mělo číst s lehkostí, jakoby to z nás prostě vypadlo na první dobrou. To je všechno co čtenář potřebuje. Nepotřebuje vědět, kolik času nad knížkou autor strávil. Kolikrát ji po sobě musel přepisovat. A i když je spisovatel někdy v pokušení se kolem sebe ohánět těmi hodinami a hodinami strávenými s tužkou v ruce, je to jen další cvičení pokory, která je k tvoření nezbytná. Důležitý je výsledek a to, jaká cesta k němu vedla, je vedlejší. Kde ale na tu těžkou práci hledat odvahu? Kde sebrat odvahu a kuráž stvořit celý svět na prázdnou stránku? Lustig tvrdí, že statečnosti často předchází stud. Něco se nám úplně nepovede, ale my místo toho, abychom se na všechno vykašlali, po menší krizi znovu ucítíme to známé pnutí. Vnitřní přesvědčení, že to přece umíme udělat lépe. A znovu se dostáváme do začarovaného kruhu. Perpetuum mobile. Něco vytvoříme, dokončíme, víme že by to mohlo být lepší, cítíme tu výzvu pokořit látku i sami sebe a my se znovu pouštíme do té nesmyslné dřiny, která, ale dává smysl našemu vlastními bytí.
Anežka Nováková, Fakulta designu a umění v Plzni




Dobrý večer,
Arnošta jsem celoživotně ctila, poprvé naživo jsme se potkali na první porevoluční Chanuce na obci - měl stůl vedle nás, byl jako vždy vtipný "k sežrání", vůbec všichni si nemohli dosyta užít těch, se kterými se mnohá desetiletí nemohli vidět, takže dlouho po konci všeho byl hustý dav v předsálí a ne a ne vyjít před radnici...Arnošt mne vzal kolem ramen se slovy:"Víš, jaký je rozdíl mezi Angličanem a Židem?...Angličan odchází, aniž se loučil, Žid se loučí, aniž by odcházel.." Moc na něho myslím, moc chybí.
A vůbec mne napadá, že my dvě jsme se musely často míjet stejným prostorem, teprve pátý rok jsem z Prahy odejita na Vysočinu, kde jsem zakoupila nejstarší domek býv.polenského ghetta...
Moc Vás zdravím a těším se
Anna Mirjam Wagnerova



Dana a Nataša 1. prosince 2021 v televizním pořadu SAMA DOMA 








Dobrý den paní Emingerová,,
je mi třicet čtyři a od svých deseti let jsem zcela nevidomá. Mám oslabenou levou stranu těla a jsem epileptik. To vše po nepovedené operaci nádoru na mozku. Mezi moje koníčky patří mimo jiné i literární tvorba…
Píši na počítači, který má nainstalovaný software, který mi počítač ozvučuje - říká mi co píši nebo na kterou položku na ploše, v dokumentech či v menu vstupuji. Případně že jsem stiskla ENTER nebo jak velký je odstavec udělaný tabulátorem, zda jsem zmáčkla klávesovou zkratku pro zapnutí či vypnutí tučného písma, kurzívy nebo kam jsem text zarovnala. 
Jako malá jsem začínala básničkami, protože mě bavilo hledat slova, která se rýmují, Postupem času jsem přešla na psaní dětských povídek, které bych psala do dnes, kdybych neměla pocit, že jsem vyčerpala témata – zkrátka není inspirace a nápady na další
Postupem času vznikla příběhová prvotina, kterou je románový příběh, který když jsem dala v původní verzi přečíst češtinářce na střední, přišla pro mě s šokující otázkou: „Petro a nechtěla byste to vydat?“
Díky neserioznímu vydavateli tenkrát sice knížka nevznikla. Její příběh je spíše na osobmí vyprávění, než na dlouhé rozepisování. 
Po jeho dopsání jsem se začala věnovat povídkám, ve kterých všechna slova začínají stejným písmenem. Minulý rok před vánoci mi povídky vyšly knižně (vlastním nákladem) a ač jen distribucí z vlastní ruky knížce nastal čas nutných dotisků – zájemců o ni přibývá.
Před chvílí jsem doposlouchala díl pořadu SAMA DOMA, kde jste byla hostem a zaujala mě zmínka o vašich kurzech tvůrčího psaní.
Ráda bych se zeptala, jestli děláte vaše kurzy i v Praze a případně jaké jsou podmínky pro účast na nich. 
Předem moc děkuji za odpověď. 
A jsem s pozdravem
Nevidomá slečna Petra Z.



Dana a Nataša 1. prosince 2021 v televizním pořadu SAMA DOMA u Ester Janečkové
Jako vždy úžasné!  Gratuluji!
Standa Forejtek



Ahoj Dano,
moc gratuluji k dalším knižním dětem. 
Před chvílí jsem doposlechla, dodívala záznam z ČT 1. 
Byly jste skvělé, dámy, všechny tři.
Jana Bednářová



Ahoj Natašo, Dano,  
dnes jsem se podíval na SAMA DOMA a byly jste fakt skvělé! 😊 U Dany bych bezchybné a příjemné vystoupení očekával a je s jejími zkušenostmi víc samozřejmé, ale Natašo, Ty jsi byla úplně stejný profík v projevu (jak forma, tak obsah), klobouk dolů! A díky za výbornou propagaci naší knížky. 
Bořek Beránek



Povídky z Kabelky
Dana (minulý čtvrtek): „Mám dobrou zprávu! Mohly bychom jít do SAMA DOMA povídat o knížce a o kurzech! Šla bys se mnou?“
Paráda! Jasně, že šla! 
Předpokládám, že mám spoustu času si rozmyslet, co na sebe, protože program do takového pořadu se určitě dělá na mnoho týdnů dopředu! 
Musím si taky nechat zastřihnout mikádo a pleť už volá po kosmetice! 
Hmm, to bych mohla ještě stihnout shodit ty špíčky, protože čočky v přístrojích jsou děsně zákeřný! Fotoaparát přidává dvě kila, ale kamera pět!!!

Dana (minulý pátek): 
„Tak ve středu v půl dvanáctý na Kavčích horách!“
Cože, mám na všechno jen pět dní? Vyhlašuju poplach!
Za prvé: Nemám co na sebe!
Za druhé: SOS kadeřnici! 
Ne, týden to nevydrží, jdu do televize!
Za třetí: SOS kosmetičce. 
Ano, spěchá to, budu v televizi!
Za čtvrté: Nemám co na sebe…

... a jak to nakonec dopadlo, můžete vidět zde
Děkuji úžasné Marii Reichl za pohotovst pleťovou a Terezce Bubnové za pohotovost vlasovou!
A samozřejmě Daně, za to, že mě udržuje stále ve střehu!😘
Nataša Richterová, Povídky z kabelky



Ahoj Dano a Natašo!
Mluvily jste v telce krásně a slušelo vám to. Gratulace :)
Irena Lahodná



Kdy jindy, nez kdyz jsem chvili SAMA DOMA, je lepsi moment zaposlouchat se do vaseho povidani? 
Krasne! Mile! Inspirativni! Velka gratulace
Oli Nesporova



Můj muž nepatří mezi lidi, kteří se snadno nadchnou, ale paní Emingerové se to podařilo... 
Ta pozitivní emoce mě v jeho podání potěšila a okamžitě mi naskočilo, že osobní setkání a kurz by mohl být krásný vánoční dárek.
Renata Doleželová



Dobré odpoledne,
před chvílí jsem viděla rozhovor s paní Danou Emingerovou v pořadu SAMA DOMA.
Učím češtinu na 2.stupni a tvůrčí psaní mě velmi zajímá. Ráda s dětmi tvořím příběhy.
Přemýšlím, že se sama přihlásím na Váš víkendový kurz.
Líbil by se mi ale také seminář pro mé žáky. Děláte takové kurzy? Jezdíte do škol? Bylo by to skvělé.
Děkuji a přeji krásný den.
Štěpánka Fichtnerová



Příjemné povídání.
Pavla Smitková



Ahoj Dano!
Viděl jsem ten pořad SAMA DOMA
Díky, děláš pro mě strašně moc. 
Koupil si mou knihu Duši nespoutáš v Divadle Dobeška? Asi bída během covidu, co?
Martin Tomášek



Dobrý den, paní Emingerová,
díval jsem se v týdnu náhodou na SAMA DOMA a rozhodl jsem se Vám napsat. 
Psaní je mým dlouholetým koníčkem. Jako muzikant jsem nejdřív začal psaním textů a později jsem zkusil napsat nějakou povídku. 
Můj dosavadní život byl docela pestrý, navíc dokážu se zaujetím pozorovat svoje okolí a vidět v něm spousty zábavy a komiky. Tudíž o témata k psaní nemám nouzi.
Samozřejmě, že jsem svoje výtvory dal přečíst nejužšímu okruhu známých a setkal jsem se s pochvalou a uznáním, ale přece jen bych rád znal názor odborníka a měl možnost se dál posunout. Moje vysněná profese je totiž psaní.
Ladislav Kožený



To se opravdu povedlo.
Milena Kuchařová



Krásně jste mluvily, dámy. 
Irena Pokorná



Moc Vám to, holky, slušelo.
Míša Štěpánka Sedláčková



Sluší vám to, děvčata a krásně povídáte. 
Lenka Konopásková, Jitka Zahradníková



Moc krásné a reprezentativní ! Díky za to, jak vše děláte, milé dámy.
Libor Frank 



Vážená paní Emingerová,
s mojí kolegyní Radkou R. jste se domlouvaly na kurzu šitém na míru pro naši firmu. Jeho cílem je pomoci při tvorbě zaměstnaneckého časopisu, aby byl čtivý a zajímavý. 
Od poslední konverzace uplynul kvůli covidu více než rok a já se na Vás obracím s dotazem, zda byste měla znovu chuť pro nás kurz připravit.
Aneta B.



7. lekce dlouhodobého kurzu - Dana a Nataša 16. prosince 2021

Moc vás zdravím, milí psavci!
Děkuji za vaši práci během celého kurzu! Mám velikou radost z vašich pokroků a věřím, že v psaní vytrváte. V závěrečné hodině jsme si povídali o tom, jak je důležité editovat texty, jak na revize a na autorskou slepotu. Dále o literárních vzorech a pracovně spisovatele.
Zároveň bych Vás ráda pozvala na pokračování pro pokročilé. To nejcennější, co kurzy nabízejí, je komunita podobně naladěných lidí se společným zájmem, kteří vám a vašemu dílu věnují svůj čas, pozornost a zpětnou vazbu. Vylepšíte techniku psaní a vybrousíte svůj styl. Budete se podrobněji zabývat různými nástroji spisovatele, které jste se naučili v kurzu pro začátečníky. 
Jako pokročilý můžete pracovat na své knize a své dílo na kurzech konzultovat. K tomu, jak dostat knihu z hlavy na papír vám předáme užitečné a praktické informace. Podělíme se o své zkušenosti s vydáváním knih. 
Máte možnost účastnit se autorského čtení, které pořádáme dvakrát ročně v Divadle Dobeška. 
Navíc členy naší komunity si hýčkáme nejen mnohem výhodnějšími cenami, ale i účastí v projektech, kde jsou výsledky práce okamžitě vidět. Takovým příkladem jsou třeba literární dílny na zámku Loučeň, během níž píšeme scénky, které se hrají při prohlídkách.
Nakonec prosím, zašlete příběhy z poslední lekce, protože se vám moc povedly! Opravdu jsem na vaši práci pyšná! 
Ať máte krásné Vánoce a nadcházející rok 2022 přivítejte s radostí a odhodláním prožít si ho podle svých představ!
Nataša Richterová



Líbily se mi Vaše tři věty pro filmového producenta. 
Dobře si všichni poradili i s údernějším textem na knihu o čerstvě rozvedené mamince tří dětí.
Vyprávění vánoční hvězdy nás pak krásně vánočně naladilo...
Eva.



Ahoj Dano!
Tvůj příběh o stoletém dědečkovi je půvabný... můj pradědeček žil také jedno století a také neměl s kým chodit na srazy. Život je krátký, je potřeba v něm dělat velké věci.. a to ty děláš!
Velké díky,
Bára Roušarová



Otázkou „Co je člověk?“se zabývají lidé odpradávna.
Wikipedie říká, že člověk rozumný (Homo sapiens) je jediným žijícím druhem rodu Homo. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je rovněž bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury.
To v podstatě jinými slovy popisuje totéž, co objevili staří Řekové – že člověk je to, co si o sobě myslí, co si myslí o něm ti druzí, co dělá a čeho se domůže. Čím více získá bohatství, tím je lepší člověk – pokud ho získá poctivě. Židé doplňují další rozměr – jak daleko má od srdce ke kapse a od kapsy k srdci a jak dlouho se dokáže hněvat. Křesťané dále přidávají rozměr odpuštění.
Důležité ale je, aby autor v každém svém psaní objevil o člověku něco nového. Každý autor je tak trochu filozof.
Spisovatel není člověk, který píše, ale ten, který postihne typické rysy či postavy své doby =>Don Quijote –prototyp věčného snílka, Gogolovy Mrtvé duše – charakter podvodné společnosti, kde lidé nehrají žádnou roli a hlavní je, co rozhodne vrchnost, Kafka – předpověděl dobu, ačkoli sám nedopsal jediný román – Proces sestavil Max Brod z jeho fragmentů – objevil, že všechny instituce, které člověk vymyslel, aby mu sloužily, se nakonec obrátí proti němu.
Pokud najdeme typ člověka své doby, jsme spisovatelé bez ohledu na to, jestli jsme dobří stylisté či nikoli. 
7. lekce dlouhodobého kurzu se Šimonem 20.12.2021
Číst Kafku znamená číst o hrdinech naší doby – o utlačených, postižených úzkostí z budoucnosti, z hrůzy, co člověk může udělat člověku, nemožnost dosáhnout spravedlnosti. Kafka umně balancuje na hraně mezi humorem a tragédií (bizarní proměna člověka v brouka spolu s úředním jazykem vytváří zvláštní napětí). Na něm pak v roce 1949 Orwell postavil svůj román 1984, kde předpověděl velkého bratra a absurdity komunismu.
Důležitá pro nějaký posun, změnu, bývá mezní situace. Ta nastává, když přijde něco drastického, hluboká ztráta či neštěstí, které rozbije náš svět. V takové chvíli se setkáme se smrtí (tělesnou či duševní) a může se po opuštění egoistické mysli zrodit náš nový svět. To nejhorší, co nás v životě potkalo, se může s odstupem času stát tím nejlepším, co nás kdy potkalo. Ne nadarmo existují rčení „co tě nezabije, to tě posílí“, „všechno zlé je k něčemu dobré“… Vždy záleží na úhlu pohledu.

Staří Řekové tvrdili, že člověka určuje dobro a zlo. Aristoteles podle toho ve své Poetice (kterou mimochodem Lustig považuje za základ) rozdělil literární žánry na tragédii a komedii
• Tragédie – věci horší než zlé = neštěstí, které lidi potká, aniž si ho zaslouží, proto hrdinu litujeme, zároveň se bojíme, aby totéž nepotkalo nás
• Komedie – legrace, která neubližuje, laskavý posměch; část věnovaná komedii se nedochovala
• dle filmařů je humor otázkou vzdálenosti – uklouznutí na banánové slupce z dálky je legrace x zblízka vidět ublížení k smíchu není Shakespeare později spojil oba žánry a vznikla
• Tragikomedie – smutný příběh, kdy není zřejmé, jestli se smát nebo brečet (Chaplin)
Další rozměr do literatury vnesl Čechov, který tvrdil, že člověka neurčuje jen dobro a zlo, ale i jeho postavení – př. Tlustý a tenký – 2 kamarádi od dětství se 20 let nevidí, pak jeden potřebuje razítko od druhého, vysoce postaveného => poklonkuje mu, chce být jeho kamarádem stále, vidí společenskou propast; přitom ten výše postavený je z toho nešťastný a chtěl by, aby to bylo jako dřív (už není kamarád z dětství, ale gubernátor/manažer…). Postavení určuje, kdo s kým jak jedná – Jandák, když byl ministrem, neodpověděl Lustigovi na dopis (přidělení peněz na festival) – Jandák už nebyl srandistou, který se omylem stal ministrem, on byl opravdu tím ministrem…

Lektorka rétoriky Jana Vaňková s Danou
5 témat literatury – jednotlivých či v kombinaci
• Láska – to nejvíc lidi zajímá, nikdo o tom nic neví, proto o ní spisovatelé rádi píší
• Moc a manipulace
• Hybris – znamená překročení - člověk se chová jako bůh, je namyšlený, myslí si, že může vše a je za to pak potrestán
• Zločin
• Trest

Otázka krásy
Platon tvrdil, že co je krásné, je dobré a co je dobré, je krásné. S tím nesouhlasil Dostojevský, který tvrdil, že existuje ďábelská krása, která je plná ošklivosti a hanebnosti=>záleží na úhlu pohledu… Arnošt Lustig popisoval, že jel za války kolem Kralup, kde Američané v noci vybombardovali fabriku na umělý benzin. „Továrna hořela a bylo to krásný. Dekadentní. Žid koukal, jak hoří německá fabrika.“ Měl radost, než si uvědomil, že tam hoří taky děti a maminky. „Bylo to krásný a zároveň to obsahovalo hnus a hrůzu.“
Anna Vocelová



5. lekce dlouhodobého kurzu s Danou 12. prosince 2021


Reportáž je nejen o faktech, ale mohou se v ní objevovat i názory... nejen toho, kdo píše, ale i účastníků nějaké události či místa, o které reportáž je. Nepatří tam lyrické líčení a dlouhé popisy. Perex musí sdělit ve zjuštěné podbě to nejdůležitěkší, o čem článek bude tak, aby zaujal.
Jarka Rymešová



Já nemám reportáže moc rád, ale Michalova Sokotra byla zajímavá. Vlastně mi to nepřišlo jako reportáž – nazval bych to Sokotra ostrov koz a dračince. 
Líbilo se mi, co napsala Jarka – úplná Agatha Christie – bylo to super, všemu jsem věřil. Když je někdo naštvaný, tak dělá věci, ani neví jak… 
U Míšina Křtu na Dobešce mi chyběly konkrétní informace – názvy knih a jména lidí, kteří byli autorskému čtení přítomni. Zato Zdeničky pojetí Hřejivá Dobeška se mi líbilo, bylo příjemné, usmíval jsem se a uměl si literárně-jazzový večer, na kterém jsem jako autor křtěné knih byl jen prostřednictvím své zdravice, představit.
Martin Tomášek



Přímá řeč oživí;
najít nosné téma;
perex, který zaujme,
titulek bez otázek
Do reportáže nepatří pocity, které nesouvisejí s hlavním tématem
Michal Hejna



Stručně, bez vedlejších emocí popsat situaci, děj.
Umět vypíchnout podstatné na začátek, do perexu.
I tak dát textu "šťávu".
Umět správně zkracovat věty.
Míša Čápová



Reportáž by měla být objektivní.
Mělo by z ní být jasné kdo, co, kdy, kde, jak a proč.
Nepatří do ní osobní pocity - autorova dojmologie, ale vyvolat pocit u čtenáře
Zdena Součková



7. lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 7.12.2021

V sedmé lekci jste se dozvěděli, jak se píše o lásce (pro chybějící najdete v učebnici na str. 134), o tom, co je rezonance (uč. str. 13) a o úhlech pohledu (uč. str. 17). Dělali jsme krátké cvičení na popis všemi smysly kromě zraku. Přečetli jsme esence erotické a příběhy na zadání: ,,Přišla domů a našla je oba mrtvé…"
Nataša Richterová



Na 7. lekci lekci 9. prosince jsme se naučili:
ich du-formy, 
jak PSAT o lásce, 
co rezonance, 
Dlouhodobý studentský kurz 6. 12. 2021 - 6. lekce
být koherentní v povídce
Vendula Beaujouan Langova



Rezonance, háček, opakování popisu, popis sexu - 3 druhy, formy - ich atd.
Tereza Vrbová




Držet se jednoho času. Rezonance. Er forma.
Ilona Vystavělová



Dle Lustiga jsou tři druhy sexu
úhly pohledu,
popis bez jednoho smyslu - očí,
rezonance
Jiří Wilson



Víkendový kurz tvůrčího psaní na Vinohradech 4.-5. prosince 2021 

Moc děkuji za krásný, přínosný víkend a úžasnou knihu KOUZLO PSANÍ. Plánuji se přihlásit na další kurz příští rok. Moc děkuji za pochvalu, mile mně překvapila a potěšila :-)
Naučila jsem se: vyhnout se dlouhému úvodu. 
Popisovat své pocity, na závěr nevkládat své domněnky, vysvětlovat zkratky.
Přiměřeně užívat zájmové věty.
Psát stručně a akčně.
Představovat si, že text vyprávím kamarádce.
Lucia Rimarčíková



Víkendový kurz tvůrčího psaní na Vinohradech 4.-5. prosince 2021
PONAUČENÍ Z LEKCE:
Pozor na více začátků a více konců.
Neboj se dávat kritickou zpětnou vazbu. Může být otevřeně přijata.
Pravdivost znamená uvěřitelnost.
Jen částečně můžeš ovlivnit, jaké obrazy si z tvého textu vytvoří čtenáři.
Vážím si čtenářů, kteří jsou pozorní, cizí (nejsou to kamarádi či rodina).
Změna perspektivy může být osvěžující (tělocvična z pohledu smradu).
Čti to nahlas, jako bys to říkal kamarádce.
Kdo se brání, neposlouchá.
Marek Fajfr



Asi nejpodstatnější, co mi tento kurz zatím dal, je nepřemýšlet nad tím, jak sdělení v textu chápu já, ale zamýšlet se nad tím, jak toto sdělení vnímá ostatní a jak to pochopí. 
Dále přemýšlet nad tím, jak koncipovat text, tak, aby byl chytlavý hned od začátku, abych posluchače, resp. čtenáře udržel v pozornosti. 
Úmyslně píšu, že jsem se naučil nad tím uvažovat, nikoliv to realizovat😊 
Čtení nahlas je první zpětná vazba.
Nebýt úředník (např. vyjádření jako v neposlední řadě atd.)
Ondřej Radil



Co jsem se naučila na víkendovém kurzu 4.-5. prosince 2021:
Vysvětlit zkratky a cizí slova.
Číst si svůj text nahlas - pomůže to odhalit chyby.
Příběh by měl ctít proporce - rozvíjet se rovnoměrně - začátek, prostředek a konec.
Důležité je čtenáře "zaháčkovat" poutavým úvodem.
Z textu musí být zřejmé, proč jsme ho napsali, o čem je.
Byl to báječný víkend. Hodně inspirující. Ráda se zůčastním dalšího kurzu, jakmile se to bude hodit.
Lucie Jarešová



Víkendový kurz tvůrčího psaní na Vinohradech 4.-5. prosince 2021
PĚT OSOBNÍCH PONAUČENÍ z kurzu tvůrčího psaní 4.-5. prosince 2021:
Izraelský celník musí být přísnější.
Akce se dá vložit do přímé řeči.
Charakter postavy se dá vložit do akce.
O každé postavě bych měl být schopen vyprávět a odpovídat na otázky, jako by to byl můj důvěrný známý.
Nebaví mě banální předvídatelná ponaučení, příběhy bez širšího kontextu, ale budu sám muset začít od toho, jestli sám mám co říct.
ještě jednou děkuji za klidný a tvořivý čas.
Marek Fajfr



Děkuju moc za návštěvu na Tvém kurzu. 
Stačilo pár minut a najednou jsem se ocitl v jiném světě, kde panuje hravost a kde mizí starosti. 
Díky za možnost přijjít se podívat.
Radko Kumhera (Čapíno)



Ahoj Dano,
Tvé kurzy mi nejen pomohly k lepšímu psaní interní komunikace ve Fortuně, ale zároveň i mému "mini-podnikání". Na jaře letošního roku jsme na Žižkově otevřeli malý (ale hezký 😊) cykloservis, a jedna z mých činností je psaní příspěvků na jeho sociální sítě: Instagram Facebook
A byť jsou příspěvky krátké, tak i zde se snažím inspirovat tvými radami, které občas použiji, jako je "háček" nebo "začátek - prostředek - konec" atd.
Stanislav Kozubek



Veškeré lekce a psaní mě moc bavilo a rád bych v tom nějak pokračoval. Spoustu jsem se toho naučil a beru to jako výbornou spisovatelskou příležitost a školu. 
Doufám, že zůstaneme i nadále v kontaktu. 
Štěpán Klega



Jednodenní kurz v Akademii ČTK pro pokročilé 2. prosince 2021




Co jsem se dnes naučil:
vidět očima čtenáře
Hemingwayův shit-detektor
psát krátké věty
používat odlehčené výrazy
vědět, proč to říkám
úhel pohledu - et, ich, du-forma
literární esence - krásné, hnusné, veselé, smutné...
Oldřich Šubrt



Trochu jsem si vylepšil literární sebevědomí
Krátit, ale nezkracovat za každou cenu
Objevil jsem du-formu a její sílu
Zaujal mě Hemingwayův shit-detektor
Pavel Pulkráb



Dobré ráno, naše úžasná lektorko,
celý den jsem si náramně užila, bylo pěkné slyšet ostatní příběhy, zajímavá témata a skvělé bajky.  
Při kurzu pro pokročilé v Akademii ČTK jsem získala více sebevědomí.
Neučila jsem se, že každé pravidlo má své výjimky.
Čím zdánlivě jednoduší text je, tím je složitější ho napsat.
Důležité je vyškrtávání nepotřebných slov.
Přednes a způsob čtení může i dobrou povídku zabít.
Ještě jednou moc děkuji a těším se na další kurz.
Ilona Marhevská



Milá Dano,
Moc díky za trpělivost a pozorné ucho. Opět skvělý kurz!!!!
Co jsme se naučili:
- Literární esence a jejich broušení – umět vykreslit i negativní věci
- Dva způsoby, jak přistoupit k psaní – vím konec a hrabu se k němu, začnu psát a uvidim
- Moc zajíců a nestačíme je pochytat
- Ich forma, er forma a jak je nemíchat
- Cvičili jsme metafory v krátkých větách
- Neměnit úhel pohledu
Posílám mírně dobroušené texty včetně fotky "Činka v krajině" k mé povídce.
Srdečně zdraví



Dnes jsem si to moc užila, na kurzu byli samí zajímaví lidé.
Silvie Martínková



6. lekce dlouhodobého vinohradského kurzu 2. prosince 2021


Děkuji moc za to, že se Petr Pravda zúčastnil dnešní lekce a obohatil nás jiným způsobem psaní...
Naučila jsem se: 
1. Zprávy se nepíší v první osobě, ale o tom, co se stalo.
2. Už v titulku musí být jasné, o co jde ve zprávě - prostě fakta, ne moc "poetické kreativity"
3. Začít se má tím nejdůležitějším - upoutat na začátku   
Anna Vocelová



Děkuji za dnešní báječný večer, naše setkání jsou pro mě ostrovem normálnosti a souznění v dnešní prapodivné době. Děkuji i za setkání s tvým manželem, bylo vážně fajn uvědomit si, že to, co je pro mě vášeň a potěšení a zdroj radosti, je pro řadu lidí také "práce", která má svá úskalí jako kterákoliv jiná. Je fajn vidět to z jiné perspektivy, dává to jinou perspektivu i mojí práci daňové poradkyně, která je zase mojí obživou. A co jsem se naučila na novinářské lekci:
1. Zprávy musí být novinky.
2. V perexu se neuvádí datum.
3. Z titulku zprávy musí být zjevné, oč jde, a musí přitáhnout pozornost.
4. Zprávu nikdy nepíšeme v ich formě.
5. Nejlépe placení jsou bulvární novináři.
Míša Štěpánka Sedláčková



Zpráva-důležité má být na začátku,
co, kdo, kdy, kde, proč
Jiří Wilson Němec



Fotograf Herbert Slavík a Anna Dostálová při křtu knihy Naše léto & voda & lodě 




 
Anna Dostálová a Zuzka Kratochvílová na Dobešce
Můj první pisatelský příspěvek je v knize Naše léto & voda & lodě fotografa Herberta Slavíka. 
A za sebou mám také první autorský čtení v divadle Dobeška.
Díky, teto!
Anna Dostálová



Mohla bych u Vás v kurzu začít, milá paní krásného jména, přestože je mi 70?
Anna Mirjam Wagnerova 



Vážená paní Emingerová,
dovolte, abych Vás oslovila s netradiční poptávkou. 
V Národním památkovém ústavu pracujeme na projektu, který má zlepšit úroveň prohlídek na hradech a zámcích. Chtěli bychom změnit prohlídky z „přehlídky letopočtů a jmen“ na příběh vyprávěný i pomocí storytellingových postupů.
K tomu se ale nejdříve musíme sami naučit, jak takový příběh napsat tak, aby zachovával historická fakta a zároveň byl zajímavý i pro návštěvníky. Velmi rádi bychom proto pro realizační tým uspořádali základní kurz tvůrčího psaní, který by jim přiblížil základní principy stavby příběhu, čtivosti apod. 
Tento kurz plánujeme doplnit i o školení rétoriky, abychom poté dokázali informace i co nejlépe předat návštěvníkům J
Ráda bych se Vás proto zeptala, zda by byla možnost zorganizovat pro náš tým kurz na míru. Sice se jedná o 20-25 osob, ale případně se můžeme rozdělit do dvou skupin.
Sami teprve hledáme model, jak nové sylaby prohlídek vytvářet a jaké informace a znalosti dále předávat i průvodcům na jednotlivých objektech / tvůrcům konceptů prohlídek. Chceme tedy možná téměř nemožné, ale snad najdeme způsob, jak společný kurz pro náš přípravný tým zorganizovat.
Děkuji za Vaši zprávu a těším se na případnou spolupráci.
S pozdravem
Vendula Karásková



John Gardner: Art of Fiction
Jaké jsou obvyklé chyby začátečníků, popisuje John Gardner v knize Art of Fiction

Autor nám umožňuje „vidět“ prostředí, postavy a události prostřednictvím obrazů, které působí na naše smysly – nejen vizuální – takže ve výsledku se čtenář pohybuje mezi postavami, ochutnává gaspacho a voní k hyacintům. 
Ve špatné beletrii je tento sen přerušován nějakou chybou nebo vědomou lstí ze strany umělce (například dramatik přerušuje děj, vybíhá na scénu, jakoby nás probudí ze snu a nutí nás přemýšlet nikoliv o postavách, ale o spisovateli či díle).

1) NEDOSTATEK DETAILŮ/ Autor musí nabídnout čtenáři dostatek detailů, aby podpořil jeho představivost – aby byla scéna barvitá

2) KONKRÉTNÍ MÍSTO ABSTRAKTNÍHO / je rozdíl mezi „tvorové“ – „hadi“

3) NESCHOPNOST JÍT PŘÍMO K OBRAZU
Příklad: 
Otáčejíce se, všimla si dvou hadů bojujících mezi kameny. 
X Otočila se. Mezi kameny spolu bojovali dva hadi. 
XX Dva hadi spolu bojovali…. Dva hadi se svíjeli a útočili jeden na druhého (konkrétním to lze vylepšit)

4) ODHALENÍ KONCE PŘÍBĚHU DŘÍV, NEŽ PŘÍBĚH SKONČÍ 
„Básník, který skutečně zdůrazňuje konflikt a opatrně zkoumá řetěz událostí, si nemůže být jistý, jak příběh skončí, dokud se tam nedostane“.

John Gardner (1933-1982)
5) NEOHRABANÉ PSANÍ / odvádí čtenáře od obrazu 
(Čtenář začne přemýšlet, co tím autor myslí, a „sen“ je pryč; chyby a boty snižují autorovu autoritu.)

 Nevhodné či nadbytečné použití pasiv – příklad: tvůj papoušek mě kousnul x byl jsem kousnut papouškem (může působit i komicky) 
 Problémy s dikcí – příklad: Její tváře vykazovaly zdravou, přirozenou červenou barvu – vznosný styl není pro každého a ne každý ho umí (je to pak směšná imitace)
 Větná rozmanitost – chyby: věty mají stále stejnou délku, stejný rytmus, stejnou nudnou stavbu… (podmět-přísudek / podmět – přísudek / podmět-přísudek…)
 Zbytečně prodlužované věty slovy „který“, „jenž“
 „Přetížené věty“ – příklad: „Temné vody Perského zálivu byly velmi mírné, narůžovělý svit slunce před západem proměňoval šedé mraky na horizontu do odstínů orchidejí a levandulí. Čistý, chladivý vzduch foukal přes paluby mamutích bílých lodí, které se pohupoval téměř neslyšeně ve vodě.“
 Přeskakování do „ich formy“
 To by se vám x nám líbilo
 Chybný rytmus – chybný rytmus nesmí vyrušovat čtenáře z jeho fantazie.
 Nahodilý rým může rušit – příklad: „Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno vylétlo do vzduchu, já taky.“ X Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno a taky já vyletělo do vzduchu. – a rým se dostává do pozadí)
 Nepotřebné vysvětlování – je lepší sdělit informaci pomocí dialogu a akce,
autor by se měl zvláště vyhnout komentování pocitů postav (je to nuda)
 Nedbalé posuny v psychické vzdálenosti = tím se rozumí vzdálenost, kterou čtenář cítí mezi sebou samým a událostmi v příběhu; Když je psychická vzdálenost velká, díváme se na scénu jakoby z dálky, jak vzdálenost klesá, kamera se přibližuje blíž – autor by měl mít situaci pod kontrolou
 Zpřeházená posloupnost akcí v ději – čtenář situaci nevěří
 Nešikovné vkládání detailů
 Podivnost v napodobování a pravopise – příklad: hlas vypravěče nám pomůže vyhnout se směšně vypadajícím dialogům, např. „Carlos řekl, lehce koktavě, já nevím“ x je to lepší než „ehm“ nebo „j-j-j-já-n-n-n-nevím.“

6) CHYBY DUŠE: SENTIMENTALITA, FRIGIDITA a MANÝRISMUS
 Sentiment x Sentimentalita (= pokus docílit efektu bez poskytnutí příčiny – sentimentalita dokáže rozmělnit i ty nejpodařenější postavy, děje a myšlenky); 
„Jakmile je dramatem potvrzeno, že postava je hodna našich sympatií a lásky, vypravěč příběhu má veškeré právo přesně zaostřit na neštěstí této postavy pomocí silné a vhodné rétoriky. Výsledkem je silný sentiment, a ne sentimentalita. Ale pokud se vypravěč snaží nás přinutit, abychom propukli v pláč nad neštěstím postavy, kterou stěží známe, výsledkem je nežádoucí sentimentalita “
„Ve velké beletrii jsme pohnuti tím, co se stane, ne kňučivým a hulákavým autorovým popisem, co se stalo. Tzn. že ve velké beletrii jsme pohnuti osobami a činy, ne emocemi člověka, který příběh vypráví.“
 Frigidita = autorovi chybí ušlechtilost ducha, autor nedokáže vstoupit hluboko do pocitů vymyšlené postavy (tak jako vstupuje do pocitů skutečných lidí) – autor prezentuje vážný materiál a potom ho nedokáže pojmout s pozorností a vážností, kterou si zaslouží.
 Afektované (manýristické) psaní – odtahuje čtenáře použitým stylem, v němž se projevuje ego autora (místo teček budou všude čárky…)
Věra Staňková



Předvánoční literární večer v Divadle Dobeška - 26. listopadu 2021 - Fotografie Monika Dvořáková








Divadlo Dobeška je druhým domovem psavců, pro něž má tohle místo zvláštní kouzlo a kde by zdi mohly vyprávět stovky příběhů! Učil zde spisovatel Arnošt Lustig a právě tady se jednou do roka scházíme na velké literární slavnosti. Ta letošní se konala 26. listopadu.

Součástí programu bylo autorské čtení Daniných žáků a spolupracovníků a také povznášející hudba v podání klavírní virtuózky Veroniky Böhmové a jazzové zpěvačky Evy Emingerové, doprovázené dalším vynikajícím pianistou Radimem Linhartem.
Během večera se křtily dvě nové knihy z literární dílny kurzů tvůrčího psaní Psaní podle Lustiga.
První publikaci napsali Dana Emingerová, Nataša Richterová, Monika Hodáčová, Yakeen J. Helus, Bořivoj Beránek a Miroslav Tichý, jinak také tvůrčí skupina Rozmazlení. Tři matky, tři otcové a jedno společné dítě v podobě příběhů o vztazích mezi muži a ženami. Často složitých a komplikovaných, někdy šťastných a jindy smutných. Tak jako ve skutečném životě, můžete se i při čtení těchto příběhů smát, plakat, a hlavně přemýšlet... Knihu doprovodil originálními kolážemi známý architekt a člen Divadla Sklep David Vávra, který ji na pódiu Dobešky i slavnostně pokřtil.

Dřímající hrom
Duši nespoutáš
Knížka „Duši nespoutáš“ nabízí neobyčejný pohled do duše mladého muže na vozíku. Martin Tomášek má vinou dětské mozkové obrny ochrnuté všechny končetiny a odmala je upoután na invalidní vozík. Obtížně mluví a píše jen jedním prstem na tabletu s pomocí programu na dokončování slov. Přesto ale touží stát se spisovatelem, v čemž mu Dana Emingerová pomáhá. Že to není proces snadný ani krátký, dokládají ukázky komunikace (většinou zpráv v Messengeru) mezi Martinem (někdy hodně vzpurným žákem) a Danou (někdy hodně přísnou učitelkou). Výsledek pak přesně vyjadřuje životní heslo Dany Emingerové: psaní dává křídla.
V knize nechybí dojemné příspěvky dalších účastníků Daniných kurzů.

Veronika Böhmová hrála
i ve slavné Carnegie Hall
Eva Emingerová
Martinovy pocity, myšlenky, touhy a problémy krásně ilustrovali studenti a studentky z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Kmotrem této knihy byl profesor Pavel Pafko, známý plicní chirurg, který operoval i prezidenta Václava Havla. A shodou okolností také letošní laureát ceny Arnošta Lustiga, udělované za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost.
Petr Holub



"Uděláme si to hezký... i bez lidí." V tomto duchu zahájila na Dobešce 26.11.2021 autorské čtení svých žáků Dana Emingerová. Nemohli tu být zdaleka všichni. Nejen proto, že se nevešili do nabitého programu, ale také kvůli tomu, že neměli Tečku, měli Covid nebo jiné omluvenky. Na každého platícího diváka jsme proto čekali jako na Godota… 
Moc úspěšní jsme však v této disciplíně nebyli. V sále tak bylo víc židlí volných než zaplněných, což naštěstí z jeviště nebylo v záři reflektorů vidět. Chyběla roztomilá čeština Asji Žilové, neotřelé poetické obraty Alenky Bruthansové i Bohunčiny příběhy s Bohoušem. 
Oproti tomu nechyběly scénky z Loučeně, moudrá slova profesora Pafka o tom, že mluvit může kdokoli, ale psát je práce, proto se do toho každému nechce, ostrovtip Davida Vávry, který kvůli nám zkrátil svůj pobyt v lázních. Vše doplnily Daniny vzpomínky, jazzový doprovod její sestry Evy, libé tóny linoucí se od klavíru virtuosky Veroniky Böhmnové a naše literární výtvory.

Večer otevřel Yakeen svou Jizvou. Snad každému lezl mráz po zádech při představě dětských zad rozpáraných rezavým plechem trčícím z podvozku auta. 
První křtěnou knihu – Jak mě o panenství připravil Dřímající hrom a jiné povídky – tak představil víc než barvitě. Nataša Richterová jej pak doplnila svou povídkou Mimořádná událost o tom, že s doktorem nemusíte chodit na rande jen za účelem navázání partnerského vztahu. Nesmáli jsme se ani u jedné. Zato u povídky Zdeničky Součkové Láska skrze kalhotky jsme si to vynahradili.

Křtil se nejen Hrom, ale i kniha Martina Tomáška – Duši nespoutáš. Prvotina tohoto mladíka na vozíku je zajímavá nejen svou formou, ve které se kombinují Martinovy povídky s jeho rozhovory vedenými s Danou po massengeru, ale také tím, že vůbec vznikla. 
Za to patří velký dík právě Daně a také Petru Holubovi, který spolu s ní knihu editoval. Je místy drsná, někdy vtipná, každopádně opravdová – řekla bych já po jejím přečtení.

Po přestávce nás do varu dostal svou zrapovanou básní Rap off být Šimon Pravda, na kterého navázal poetickým Hledáním Libor Frank – „Hledáme, jak dobou nebýt zbití a jak nebýt v řiti“ – verše trefné nejen v dnešní době. 
O moc veseleji nepokračoval ani Standa Rokos, který ovšem svým Requiem vytvořil správný oslí můstek Marku Gregerovi a jeho nedávno vydané humorné knize o cyklickém putování lidské duše Vydři-duši, ze které nám přečetl pár úvodních stran o tom, jak to může dopadnout v nebeském úřadu Centro Universum poté, co si to člověk na tomto světě hodí… 

Další sekci obstarala dívčí trojice. 
Začala Anna Dostálová – sestra slavného bratra Josefa barvitě popsala jeho zmařený veslařský sen na poslední olympiádě - Zvedni se silnější. Pokračovala Zuzka Kratochvílová čtením o krtečkovi, které se rázem překlopilo do Sexuální výchovy malých děti. Z říše nejmenších jsem se nevzdálila ani já se svým příspěvkem Zjevení ze západu o tom, co zajímavého mi kromě kulatých barevných žvýkaček a obnošeného oblečení přivezla ze Švýcarska má sestřenice.

Večer se pomalu chýlil ke konci. Před závěrečnou písničkou Život je jen náhoda jsme si ještě vyslechli pohádku Kouzlo Vánoc Martina Zvoníčka a také originální báseň Davida Vávry – Hadr, chleba, drdol, zuby. Přijde vám název poněkud chaotický? Možná proto těmito čtyřmi slovy kdysi pojmenoval Danin tatínek Jiří nepořádek v jejím pokoji.
Ale neboj, Dano, v pátek to nebyl žádný chleba – hadr – drdol – zuby, naopak to byl opět po roční vynucené pauze prima čtecí večer. Navíc si myslím, že Arnošt, pokud postupně nepoposedával po těch prázdných židlích, nás shora všechny sledoval. A třeba se i zasmál.
Anna Vocelová




Příběhy a zpěv bavily diváky v pátek večer v divadle Dobeška během křtu dvou knih. První z nich má trochu netradiční název, ale stejně tak jako její autoři, se nebere příliš vážně. Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom a jiné povídky, kniha o vztazích, má za úkol čtenáře pobavit. Je v ní vše. Lásky první i poslední, polibky i rozchody, touhy, omyly, iluze…
Při druhé knize, Duši nespoutáš, se čtenář naopak musí zamyslet. Jaké to je, být mladým mužem, uvězněným v postiženém těle? Lze vůbec duši spoutat? A touhu?
Ukázky z knížek střídaly rozhovory s kmotry. Profesor Pavel Pafko pohovořil o nutnosti věnovat ve společnosti více pozornosti a péče postiženým lidem. David Vávra zarecitoval svou báseň Chleba, hadr, drdol, zuby inspirovanou těžko uchopitelným zvučným emingerovským rčením...
Příjemný večer okořenili hudebníci. Jazzová zpěvačka Eva Emingerová, klavírní virtuoska Veronika Böhmová a další hosté. Ti všichni se v závěru promísili se spisovateli a kmotry na pódiu, aby si spolu s celým sálem zazpívali, že "život je jen náhoda a jednou jsi dole, jednou nahoře".
Nataša Richterová



V pátek ráno. Brně od rána sněží. Ve vlaku ČD se netopí a netěsní okna. Cesta do Prahy tři a půl hodiny. Nemám ranní kávu. V Praze prší. Můj partner nese deštník tak, že na mě nejenom prší, ale z deštníku mi ještě odkapává voda na hlavu. Cítím, jak můj krásně nadýchaný účes plihne. Cesta přes celou Prahu na Dobešku. Doma jsem zapomněla svoji bižuterii, nemám si co pověsit na krk. Trošku nervozita, trošku tréma. Rychle se stmívá, zima.
Střih. 
Světlo a teplo na Dobešce. 
Rozesmátá Dana s Natašou. Yakeena v první chvíli v roušce ani nepoznávám. Smích a objímání. Spousta známých tváří - my, účastníci kursů Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou a vzácní hosté.
Přede mnou sedí pan Prof. Pafko s manželkou, v další řadě vidím Davida Vávru, kmotry dvou právě křtěných knih, „Jak mě o panenství připravil Dřímající hrom“ a „Duši nespoutáš“. Jazzová zpěvačka Eva Emingerová s klavírním doprovodem Radima Linharta, který umí zahrát tři tisíce skladeb zpaměti…
Radim Linhart, klavírista
S Evou jamuje i náš „spolužák“ David Greger. Mimochodem také autor nedováno pokřtěné knihy „Vydři-duši“. A na klarinet zahrál dokonce i tatínek Eminger (87 let!), úžasný výkon. Klavírní virtuoska Veronika Böhmová a Chopen… 
Úplně mě přešla tréma, čtu na jevišti svoji povídku.
Prý bylo nezvykle málo diváků… vzhledem k okolnostem celkem pochopitelné. Ale pro mě byla nádherná atmosféra a úžasná společnost milejší, než tisíc diváků.
V sobotu ráno neprší ani nesněží, ve vlaku je teplo, mám v sobě ranní kávu. Poeticky zasněžená krajina utíká tak rychle, že jsme v Brně už za tři hodiny. Příště zase, Dobeško!
(Jestli mě Dana pozve ).
Zdena Součková



Milá paní Emingerová,
děkuji za mimořádně zajímavý a inspirativní večer v příjemné společnosti. Budu se těšit a rád se v budoucnu podobné akce opět zúčastním.
Se srdečným pozdravem
Radim Linhart, klavírista



Předvánoční literární večery v pražském Divadle Dobeška - 26. listopadu 2021 - Fotografie Monika Dvořáková


Milá Dano, milí přátelé,
Píši Ti (netradičně jako veřejné sdělení), že jsem se rozhodl, že nebudu vystupovat při křtu naší knihy v divadle na Dobešce a akce se vůbec nezúčastním.
Důvodem je to, že hluboce nesouhlasím s tím, co se v naší společnosti děje, a jaká nařízení začnou platit od 22.11. Naprosto odmítám a nesouhlasím s ostrakizací lidí, kteří se z dobrých důvodů odmítají očkovat, protože nejsou staří, jsou zdraví nebo kovid už prodělali a mají základní protilátky. Nebo si prostě jen o sobě, svém těle a zdraví chtějí rozhodovat sami. Jejich důvody jsou podobně dobré/oprávněné/racionální, jako těch lidí, kteří se očkovat nechali (a jejichž názor nechat se očkovat plně respektuji). Tito všichni „neočkovaní“ na Dobešku nemohou (ani s respirátorem a testy, ještě nedávno plně uznávanými) a vypadá to, že (většině) očkované části populace to vůbec nepřijde divné, neprotestují, tiše takové omezení osobních svobod nemalé části jejich spoluobčanů přijímají.
Nabízí se samozřejmě běžná protireakce: lepší než zavřít divadla a hospody úplně. …Opravdu? 
Není jednak takto rozdělená společnost a v obecné rovině zásah do občanských práv a svobod jednotlivce příliš velká daň? A za druhé: opravdu věříme, že očkování všech a za každou cenu vyřeší náš problém při všech potížích s účinností, které vakcíny vykazují? Při vší té pozitivitě i mezi očkovanými včetně jejich schopnosti onemocnět a roznášet vir? O zvážení možných vedlejších účinků a dopadů na zdraví určitého procenta očkovaných ani nemluvě. Další relevantní otázky i možnosti jak situaci řešit (od odborníků, kteří jen nejsou ti „vybraní“), se zde nemohu rozepisovat. …Ne, divadla bych nezavíral a společenský život neničil, jen má být zachován (s rozumnou mírou opatření) pro všechny.
Nově přijatá opatření konkrétně znamenají, že se této společenské akce nemůže zúčastnit vůbec nikoho z mé rodiny a zhruba polovina mých dobrých přátel. Své rozhodnutí nezúčastnit se beru jako vyjádření podpory jim a všem těm, kteří z rozhodnutí mocných mají/musí sedět doma a nevycházet dokud se kvůli bezprecedentnímu omezení jejich osobní svobody nepodvolí a neustoupí nevěřitelnému zlo-řádu, tedy tlaku a nařízením, který začal být nemalou částí veřejnosti (k mému úžasu) brán nikoli jako omezování svobody jednotlivce na základě velmi nejednoznačně interpretovaných statistických a vědeckých dat, ale jako tlak, který je v pořádku.
Myslím, Dano, že mě dobře znáš a víš, že si jinak velmi vážím Tvého nasazení, času a energie, kterou jsi celé akci věnovala a stejně tak víš, jak rád bych se večera s Vámi za normálnějších okolností zúčastnil. Ale rozdělování lidí na ty, kteří do sálu (z důvodu svého svobodného rozhodnutí nechat se očkovat) můžou, a na ty, kteří tam (z důvodu svého svobodného rozhodnutí nenechat se očkovat) za žádných okolností nesmějí dokud se nepodvolí, podporovat nemůžu a nebudu.
Ať večer dopadne co nejlépe! A věřím, že mé rozhodnutí i důvody respektuješ, aniž by se Tě to osobně dotklo a vrhalo to mezi nás nějaký stín.
Bořivoj Beránek

P.S. Toto mé sdělení se týká společenské akce pod záštitou Dany Emingerové (výborné spisovatelky a mé dobré přítelkyně) konané 26.11. v divadle na Dobešce, jehož součástí bude i křest povídkové knihy „Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom“, jejíž jsem spoluautorem a měl jsem se účastnit veřejného čtení. Sdělení je otevřené a opravňuji kohokoli z adresátů ho dle svého uvážení přeposlat případně umístit na sociální sítě (které já osobně nepoužívám), což není z mé strany myšleno jako propagace této akce, ale jako vyjádření podpory všem těm, kteří chtějí a mají sílu bránit své/naše osobní svobody (pro současnost i budoucnost) i za cenu, která je nyní čím dál vyšší….







Fotografie Monika Dvořáková
Ručička na hodinkách ukazuje 17:35. Je pátek 26. listopadu a já vystupuji u Dobešky. 
Poprvé v životě, trochu rozechvěle, vcházím do prostoru divadla Sklep. Poprvé v životě jdu na autorské čtení. Nevím, co mám čekat, ale tuším, že to bude bezva. Poprvé v životě budu na křtu knihy, vlastně knih, a mé těšení dosahuje nebeských výšin. 
V sále jsou ještě hodinu před akcí přípravy a zkoušky v plném proudu. Čte se, rapuje. 
Co mikrofony? V pořádku, nic se nesmí ponechat náhodě. 
Kdyby tak věděli, že obavy nejsou na místě. Vše bude perfektní. 
Je 19:05, pojďme do toho. Poprvé v životě vidím smáčet knížku šampaňským. I když, jak říká jeden z kmotrů, David Vávra: "Jen pokropit, jen kapičkou." Autory knihy střídá na jevišti jazz s klavírním doprovodem. 
Fotografie Monika Dvořáková
Zavírám oči, v duchu si louskám prsty. Bravo, chci to slyšet znovu. 
Zpěv střídá čtení, na pořadu dne je i krátký klavírní koncert. 
Proč mám pocit, že si to všichni užívají? 
Pohoda a nadšení je cítit na každém kroku. 
Vivat Daně. Chtěla bych si kus té tvořivé, inspirativní energie ukrojit a odvézt domů. 
Celé Poprvé právě končí. Přišla jsem sice o hodinu dříve, nicméně i tak to bylo krátké. 
Znáte to, příjemné okamžiky utíkají rychle.
Ještě jednou tleskám. Bylo to fantastické.



Ahoj Dano!
Posílám pár fotek  z velmi příjemné páteční akce na Dobešce jako poděkování. Moc jsme si to s Vámi v divadle na autorském čtení a křestu knih užili.
Alena Koukalová



Milá Dano, 
ještě jednou dík, že jsi mě vzala do Tvojí literární party v pátek. Na Dobešce to bylo fajn. Komorní, a to je někdy více, než když sál praská ve švech. Bylo to naše, proto krásné. Děláš to prostě dobře nezávisle na počtu lidí v publiku.



Zdravím všechny účastníky a návštěvníky dnešního autorského čtení. Mrzí mě, že tam jako autor knihy Duší nespoutáš nemůžu být z důvodu narůstající pandemie
Co přát moji knize? Nejdůležitější pro knihu a její prodej jste Vy. 
Moje kniha má jedno důležité poslání. Má dát chodícím lidem nahlédnout do duše postiženého člověka a zjistit, že jsme úplně stejní jako vy. Jen máme čtyři kolečka navíc... ale ne do hlavy, ale v podobě invalidního vozíku.
Přeji vám a nejen vám přítomným, ale i budoucím kupujícím, ať se kniha líbí.
S hlubokou úctou a respektem 
Martin Tomášek



Přes nepřízeň situace ohledně šíření korona viru se v pátek 26. listopadu uskutečnil tradiční literární večer, kde byly křtěny 2 knihy: Duši nespoutáš a Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom. Kmotry knih se stali pan profesor Pavel Pafko a David Vávra. Přestože večer proběhl velmi komorně, o zábavu, čtení a zajímavé povídání nebyla nouze.
Hlavní pořadatelkou akce byla Dana Emingerová, která vede kurzy tvůrčího psaní podle odkazu Arnošta Lustiga. Doprovodný program pak zajistila její sestra Eva, která zpívala jazz, a klavírní virtuózka Veronika Böhmová zahrála 2 skladby za ovací celého publika. Žáci a mladí autoři přečetli ukázky ze svých literárních děl, někteří dokonce sehráli scénky dle vlastních scénářů.
Hosty se stala též zámecká paní z Loučně, paní Kateřina Šrámková, která společně se svým manželem předala k výročí 50 let divadla Sklep Davidu Vávrovi 50 ručně dělaných skleněných vánočních koulí jako symbol toho, že Divadlo Sklep mělo vždycky „koule“.
Závěr večera se nesl v duchu nadcházejících Vánoc a příslibem byl i další jarní literární večer na Dobešce, na který jsou srdečně zváni všichni milovníci čtení i psaní.
Zuzka Kratochvílová



Režisér a herec Milan Šteindler také onemocněl
Ahoj Dano, 
tak bohužel se asi vůbec nebudu moct čtení na Dobešce zúčastnit. 
Mojí sestře vyšel pozitivní PCR test, takže můj bude s největší pravděpodobností taky pozitivní... 
Moc mě to mrzí 
J.C.



Ahoj Dano,
omlouvám se ale na křest na Dobešku nedorazím. Stále řešíme nějaké věci a nedávám roušku. Omezuji její nošení jen na naprosto nezbytný čas.
Díky za pochopení a těším se na setkání v lepších časech.
MT



Milá Danuško!
Vzpomínky na únorový víkendový kurz v Bráníku nevybledly, jsou i po těch pár letech stále živé. Vždy vzpomenu, když si „do šuplíku" poznamenávám zážitek, jehož dojem stojí za to zaznamenat „do vnější paměti". Přeji Ti ze srdce, aby se večer autorského čtení na Dobešce vydařil a bylaˋs na výsost spokojena.
Opatruj se ve zdraví s dostatkem elánu a neustále plného pytle nápadů pro Tvé svěřence/spisovatele na hodinách tvůrčího psaní podle AL.
Pa a měj se moc a moc dobře.
Pozdravy posílá Milada Trojanová





Věřili byste, že se dá z této knihy, v níž je Natašina povídka Levhartice, kus ukrojit? 
Dá, protože je to ten nejkrásnější narozeninový dort. 
Byl rychle sněden, ale povídky z knížky JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM můžete ochutnat i Vy 26. listopadu na Dobešce během autorského čtení a křtu. 
Srdečně zveme!
Dana Emingerová



Ahoj, 
na autorské čtení přijet nemohu, ale budu na Vás všechny myslet a posílám moře lásky, aby zaplavilo celou naši planetu. 
Děkuji, že jsi a tvoříš to pěkné, co nás povznáší.
Hana Lhotská



Ahoj Dano!
Na autorské čtení do Divadla Dobeška se těším. Myslím, že nějaké téma na příběh už vymyslím 😊. Mohla by to být třeba povídka o tom, co jsem prožila nebo viděla? Ještě jednou díky za možnost účastnit se kurzů se Šimonem a těším se, až se uvidíme na Dobešce.
Jasmin Carmel



Autogramiáda v Luxoru 24. listopadu 2021

Voda, léto a lodě, to je prostě český fenomén. 
O něm vypráví nová fotokniha Naše léto, voda, lodě, která volně navazuje na předchozí knihu Naše hory, lyže, sníh, která vyšla v loňském roce. 
Za oběma stojí můj kamarád, fotograf Herbert Slavík. Je autorem koncepce, editorem a shromáždil také fotografie a textový materiál. 
I já jsem mu do obou knížk přispěla vodáckými a lyžařskými články... stejně jako Anička Dostálová, která do výpravné publikace napsala příběh svého bratra, kajakáře Josefa Dostála
A tak máme v týmu psavců další "spisovatelku".
Dana Emingerová



Národní muzeum 23. listopadu 2021


Po ZÁZRACÍCH EVOLUCE otvírá Národní muzeum OKNA DO PRAVĚKU... Trilobiti, dinosauři, mamuti, šavlozubí tygři... a my s Petrem se dmeme pýchou nad tou krásou, na které jsme se opět podíleli. Příštích dvacet let nás tu budete číst...
Znalci hovoří o průlomu v českém muzejnictví, o popularizaci vědy v té nejmodernější podobě. Celé generace dětí se budou radovat z nádherných modelů zvířat, která vypadají, jako by se pohybovala ve svém prostředí. A právě v tom je expozice v našich českých poměrech unikátní. Děkuji Ivovi Mackovi, řediteli Přírodovědeckého muzea, že mě vzal do týmu, který tento úžasný projekt realizoval... Fakt jsem pyšná, jak se to povedlo. Více zde.
Dana



Ivo Macek
Jiřina Dašková
Když jsme začali připravovat stálé expozice, nevěděl jsem, co nás čeká, ale tušil jsem, že se budou dít věci, které se již nebudou opakovat.
Ivo Macek



Milá Dano,
mně spolupráce a učení se od Tebe hodně dalo a jsem za to vděčná!
Jiřina Dašková



Dana nám neuvěřitelně pomohla. Bez ní si v zásadě nedovedu představit, že bychom dosáhli výsledku, kterého jsme dosáhli. 
S Danou jsme přepisovali texty ve všech expozicích tak, aby byly pochopitelné pro každého návštěvníka - i ty lidi, kteří nemají žádné přírodovědné vzdělání. 
Dana je také skvělá lektorka tvůrčího psaní. Díky ní se mně i našim kurátorům dostaly pod kůži zákonitosti dobrého psaní a dokážeme teď mnohem účinněji popularizovat vědecká témata.
Ivo Macek, ředitel Přírodovědeckého muzea NM



Dobrý den,
přeji pevné zdraví a nervy a určitě bych ráda zůstala ve spojení. Počítám čas strávený na Vašich kurzech mezi ty nejhezčí okamžiky v poslední době. Vykročení z panoptika, které vládne všude kolem do milé přátelské atmosféry. Proto bych se moc ráda zapojila do virtuálního kurzu.
Předem moc děkuji
Květa Nevěřilová



5. lekce dlouhodobého kurzu  s Danou 25. 11. 2021
Milá Dano!
Chtěl bych Ti opravdu moc poděkovat za velmi inspirativní a naučné lekce! Bylo to výborné a moc mi to pomohlo. Na vlastní F. L. Věk to sice ještě nevidím, ale pro mé potřeby byly tvé kurzy vynikajícím impulsem a myslím nebo doufám, že jsem se toho nemálo naučil a hodně posunul.
Standa Kozubek



Milá Dano, 
když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si, že v mém autorském rodokmenu někdo chybí. Není to spisovatel, ale přiměl mě uvěřit, že mám skutečně dar a že mám psát. A tak jsem svůj text ještě trochu upravila, protože bez něj bych nebyla, kým jsem. 
Jsem vděčná, že mi tvůj kurz přišel do cesty, protože jsem díky němu znovu potkala svou ztracenou vášeň. A nebýt tvého kurzu nevstoupil by do mého života byť na krátký čas někdo, kdo mě neustále nabádal: pište. 
Nebýt jeho, tak jsem po skončení našeho kurzu patrně tolik nepsala a psaní tak nepropadla. Takže i on má své nezastupitelné místo v mém autorském rodokmenu. 
Těch pár vět, které jsem tam dopsala, mu právem patří. Jsem ráda za společenství, které svými kurzy vytváříš, a ve kterém můžeme s radostí a bez obav naši společnou vášeň k psaní a literatuře sdílet. 
Krásný víkend. 
Míša Štěpánka Sedláčková



Pokud si klademe otázku, co je člověk, musíme začít otázkou: Co jsem já? Kdo jsem já? Poznej sám sebe, že? A jak mám vědět, kdo jsem, když nevím odkud pocházím, kde mám kořeny? 
Co vím o svých předcích? Spousta z vás má zpracovaný rodokmen, a tak má předky zmapované kolik pokolení. 
Ale já mám teď na mysli trochu jiný rodokmen. Chtěla bych po vás, abyste sami sebe přijali jako člena kreativního rodu a sestavili rodokmen své inspirace. 
Jak na to? 
Vyberte si jednu postavu - spisovatele či jiného umělce. Někoho, kdo vás ovlivnil, ke komu se vracíte a čtete stále dokola. Koho obdivujete a třeba i napodobujete, na čemž není vůbec nic špatného! A tuto postavu studujte, zjistěte o ní, co jde. 
Pak zjistěte, kdo ovlivnil vašeho “předka”? Jaké měl vzory? Kým se obklopoval? Najděte alespoň tři lidi. A u těch tří udělejte to samé. 
Vytvořte korunu stromu a nakonec z ní nechte vyrašit svou vlastní větev. 
Pro inspiraci přikládám rodokmen svůj :-) 
Nataša Richterová





Autorský rodokmen... Měla by to být ta nejjednodušší věc pod sluncem. Sepsat tři jména, která mě v psaní ovlivnila či ovlivňují. Přečetla jsem stovky knih, ani je nespočítám. Taky jsem měla období, kdy jsem nečetla skoro vůbec. K některým knihám jsem se vracela opakovaně, jiné jsem už nikdy do ruky nevzala. Některé zapadly do hlubin mé paměti a ani nevím, že jsem je četla, jiné se občas z různých důvodů objevují, aby mi něco připomněly.

Namátkou se mi teď vynořil Bachův Racek, Dalajlamova kočka Davida Michieho a Údolí rozhodnutí od Marcie Davenportové. Knihy, které mě beze sporu ovlivnily. Nedokážu ale říct, že ovlivnily mé psaní, nicméně zcela jistě tvarovaly můj vnitřní svět. Stejně jako Robert Fulghum, ke kterému jsem se v určitém období obracela podobně jako věřící k Bibli, nebo Victor Hugo. 
Bylo mi asi deset, když jsem si přečetla speciální vydání Bídníků pro děti s názvem Ubožáci někdy z padesátých let, ve kterém byl jen zkrácený příběh Kozety a Gavroše. Chytil mě za srdce a četla jsem ho pořád dokola. Jako školačka jsem milovala knížky Karla Maye, Julese Vernea, Alexandra Dumase i Astrid Lindgrenové.
Taky mám ráda detektivky, první jsem přečetla někdy v páté třídě a přes veškerou nelibost maminky jsem se k nim neustále vracela. Agatha Christie, Dick Francis, Erle Stanley Gardner a samozřejmě Raymond Chandler byli první klasici, kteří mě zasvěcovali do onoho dětem zapovězeného žánru. O něco později se zrodila moje láska ke sci-fi, v níž je pro mě nepřekonatelným velikánem Isaac Asimov, následovaný Arthurem Clarkem.
Jsem knihomol všežravec, čtu rychle a prakticky všechno. Jeden čas jsem četla i Harlekýnky. Neměla jsem tenkrát moc času, ani kapacity, a takovou knížku jsem zvládla přečíst za dvě hodiny. Když se tak otočím za svou čtenářskou kariérou, těžko vybrat někoho, kdo mě zásadně ovlivnil. Přečetla jsem většinu knih Ericha Maria Remarqua, ale úplně nejvíc mě zasáhla Jiskra života. 
Rozhodně nesmí chybět ani William Saroyan a Traceyho tygr. 
A ještě jeden nedostižný William, tentokrát Shakespeare. Toho jsem přečetla celého díky zkoušce z alžbětinského divadla na mé alma mater. Jeho sebrané spisy v geniálním překladu profesora Hilského zaujímají čestné místo v mé knihovně. A pane Tolstý vaše Vojna a mír v mé knihovně sice není, ale naprosto pohltila mé mladé studentské srdce. Exupéryho Malý princ ho zahřívá dodnes a v čarodějnických eskapádách Joanne Rowlingové nacházím netušené hloubky.
Pak je tu můj milovaný Karel Čapek, jehož kompletní sebrané spisy jsem přečetla na gymnáziu. On je možná mou největší inspirací díky své nádherné češtině. Miluju jeho hry s jazykem, to jak jeho texty plynou, zrychlují, zpomalují, zurčí, jiskří, jsou plné vášně i klidu. Díky němu jsem si uvědomila a uvědomuji, jak moc nádherná čeština je.
7. 12. 21 Maiselova synagoga: Vzpomínkový večer na Arnošta Lustiga
Samostatnou kapitolou mé čtenářské vášně jsou básníci. Seifert, Sova, Baudelaire, Verlaine, Ginsberg … Otázka Antonína Sovy „Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?“ ve mně dodnes probouzí sladkobolnou nostalgii a nyní již také mnohem více pocitům básníka rozumím.
Ti všichni a mnozí další probouzeli mou lásku ke knihám, rozněcovali mou touhu nořit se do světa spleteného ze slov a tišili můj hlad po nových příbězích a pocitech v nich skrytých. Nemám potřebu se s nimi srovnávat, jsou mojí inspirací, ne konkurencí.
Nepovažuji se za spisovatelku. Jsem zapisovatelka. Zapisuji slova a obrazy, které přicházejí odněkud zdálky, zaklepou na dveře mé duše a ta je vpustí dovnitř do mého vnitřního světa. Tam spočívají tak dlouho, než mě cosi přiměje, abych z nich spletla příběh a vypustila ho do světa jako poštovního holuba, který zná svého adresáta.
Nemyslím většinou na nikoho konkrétního, když píšu, dokonce často předem nevím, o čem vlastně budu psát. Prostě se mi to psaní nějak děje, před mýma očima se začnou vynořovat obrazy, postavy v nich ožívají, začínají žít vlastním životem a moje prsty běhají po klávesnici, aby převedly do slov všechno, co má být odhaleno. 
Sama bývám někdy překvapená, co je na konci procesu, který je pro mě čirá radost a někdy i zběsilá posedlost. Občas dokud nenapíšu všechno, co je třeba, nedokážu přestat.
Zpočátku jsem nevěřila tomu, že mám dar vnímat přicházející obrazy a vzkazy v nich ukryté, že mohu psát kdykoliv a cokoliv. Bála jsem se, že když nezapíšu hned, co ke mně přicházelo, že příběh zmizí a já o svůj dar přijdu. V mém životě se ale objevil někdo, kdo mě přiměl uvěřit. Kdo četl všechno, co jsem napsala, a podporoval mě, ať píšu dál. Je pevně spjatý s mým autorským rodokmenem, i když není spisovatel. Díky němu jsem si dovolila svůj dar rozbalit a začala jsem si ho užívat. Strach zmizel a objevila jsem vděčnost. 
Dnes už vím, že dar a jeho přijetí je milost. Stačí se ztišit, ponořit se dovnitř, pozorně se dívat, naslouchat slovům zdáli a nechat je vyprávět jejich příběh. Necítím se být spisovatelkou. Ale s jistotou vím, že mám dar vnímat obrazy očím skryté, zachytit šepot v hloubce duše, a utkat z nich příběh s důvěrou, že si najde toho, komu je určený. Možná nejsem rašící větev stromu všech úžasných autorů minulosti i současnosti, jen životaschopná svérázná haluz. Ale jsem to já a psaní je moje láska a můj život.
Míša Štěpánka Sedláčková



Můj autorský rodokmen a nejen „paní učitelce z lásky“...
Komenský by měl radost.
Celý život jsem ráda četla. Přečetla jsem za svůj již poměrně dlouhý život mnoho knížek různých žánrů, jen vědecko fantastické ne. Asi nemám tu dostatečnou fantazii, prostě mě nebaví.
Před seznámením s paní Danou Emingerovou jsem ale nikdy neměla v úmyslu psát. Sice mně několik lidí říkalo, když jsem jim psala dopisy nebo maily z cest, že bych měla své zážitky vydat, že když mají Američané Bety Mac Donaldovou, proč bychom neměli mít my Češi, Bohunku Kopřivovou. Samozřejmě to bylo hodně nadnesené, ale údajně se všichni bavili a čekali na další zprávy. Když jsem měla problémy se sebou nebo s jinými, často jsem se „vypisovala“ ze svých pocitů a nálad a moc mě to pomáhalo. Uvědomila jsem si, že může léčit nejen čtení dobré knížky, ale i psaní.
Ze svých cest jsem si psala zápisky, ne proto, abych je vydala knižně, ale abych vše nezapomněla. Nikdy jsem je neupravovala, ale když jsem je náhodou četla, poznala jsem, že to není ono a říkala si, že to třeba v důchodu „vylepším“. 
Na to, že bych se mohla opravdu zlepšit přišel až můj manžel, který ve svém oblíbeném National Geographic našel inzerát na kursy psaní cestopisů a přihlásil mně. Od té doby se mně trochu změnil život. Zjistila jsem, že opravdu psaním je můj život veselejší a já jako důchodkyně mám další náplň života. Ne že bych se nudila, ale i tato aktivita mně připadala smysluplná, i jako tréning mozku.
Paní Emingerová – novinářka, spisovatelka, reportérka, se v poslední době věnuje i pedagogické činnosti, hlavně pořádáním kurzů tvůrčího psaní. I já jsem její žákyní, stejně tak jako ona byla žákyní Arnošta Lustiga, jehož metodu učení psaní převzala a který byl pro ni určitě literárním vzorem.
Jednou z prvních vět paní lektorky Dany na kursu bylo, že nás naučí psát. To mně sice zaujalo, ale nemyslela jsem si, že to může být pravda. Možná není, ale na dalších kursech jsem byla několikrát pochválena, stouplo mně sebevědomí a začala jsem tomu pomalu věřit.
Ona dovede člověka zaujmout i povzbudit. Samozřejmě základy její práce pocházejí ze studia na vysoké škole, ale praxí se zdokonaluje dál. Její talent se ukázal i v knížkách a článcích, které za svůj život napsala a zúročila i svou činnost jako manažerka komunikace ve velkých firmách. 
Je opravdovým mistrem v jednání s lidmi, dovede nejen pochválit, ale i chyby a noblesou vytknout. 

Ráda předává své zkušeností těm, kteří se chtějí zdokonalit v psaní nebo jen psaní zkusit. Má v sobě obrovskou empatii vcítit se do druhého člověka, ale i dar, jak druhého zaujmout. Její práce je skvělá, ale našla jsem i jednu její knížku, která mně moc nenadchla. Ale to je právě ta výjimka, co dokládá její talent. Mimo jiné napsala i učebnici Kouzlo psaní, která mě provází v mých (a nejen mých) začátečních pokusech o psaní. I její reportáže z různých míst jsou moc poutavé a čtou se tak, že se čtenář od nich nemůže odtrhnout. 
Prostě paní Emingerová je můj vzor, který mě oslovil a dodal odvahu něco tvořit. Jsem ráda, že jsem ji poznala a nebýt jí, tak jsem se nikdy neodvážila psát pro někoho, kdo mně nezná, protože můj smysl pro humor se nemusí každému líbit.
Z Panamy zdraví 
Bohuna Kopřivová



Když se v životě zklamu, ztratím, zastavím, hledám útěchu v knihách na poličce přímo u mé postele. Je to sebranka léty mnohokrát prořídlá a znovu doplněná. Jen málokterá se zde ohřála déle než pár měsíců. 
Mezi těmi šťastným jsou až nekriticky milované, ohmatané knihy od Timothé de Fombella. Francouzského dramatika a spisovatele, který umí pohladit slovem, lidskou zlobu vyjádřit v očích pomatené stinky a nekonečnou lásku v tkaninách pavoučích sítí. 
Po prvním přelouskání Tobiáše Lolnesse, jsem se do příběhů navždy a nezvratně zamilovala.
Alena Bruthansová



6. lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 24. listopadu 2021

Ahoj psavci! 
V šesté lekci jste se dozvěděli něco o epizodách a hlavní dějové lince a také o chybách, které čtenář odpustí a které ne. Pověděli jsme si o zjednodušování příběhů. Také jsem vám pověděla o dvou přístupech k zápletce. Vyberte si, co vám vyhovuje :-)
Přečetli jsme vaše esence a příběhy historických či literárních postav v současnosti. A při té příležitosti jste si vyzkoušeli sdělit váš příběh ve třech větách a nalákat tak "filmového magnáta". Mám z vás velkou radost! Tohle mě na učení baví - sledovat, jak píšete lépe a lépe!
Nataša Richetrová



Chyby při psaní aneb čemu se vyhnout:
1. Většinou není dobré používat trpný rod
2. Není vhodné používat zbytečné příslovce k rozvinutí věty
3. Detailů nesmí být příliš málo ani moc
4. Spíše než použít obecné předměty, použijeme raději konkrétní (Hodil na sebe oblečení a snědl snídani vs. Hodil na sebe triko a džíny a snědl toast.)
5. Neschopnost jít přímo k obrazu – když chci něco popsat, popíši to jednoduše a klidně to dám do více vět.

6. Neohrabané psaní – nastane vždy, když se čtenář musí zamyslet, co ta věta vlastně znamená, co chtěl autor říci. Patří sem nevhodné používání pasiva – byl jsem kousnut psem, zbytečně prodlužované věty – Přišel jsem do obchodu, kde byl muž, jenž mi prodal zbraň. Dále také přetížené věty plné přídavných slov, příslovcí a různých rozvíjejících větných členů. Není dobré vysvětlovat pocity či atmosféru, je lepší je popsat akcí či dialogem.
7. Je dobré se vyhnout flintě na zdi, aneb informaci, která vypadá jako důležitá, ale v příběhu se už neobjeví
8. Musí fungovat časové linky v ději – není dobré odhalit zápletku předčasně, nebo přeskakovat v čase sem a tam
9. Vhodný je sentiment, ne sentimentalita, což znamená, že máme-li vztah k hrdinovi, vcítíme se do jeho útrap, ale pokud autor ždíme emoce, jedná se o sentimentalitu
10. O frigiditu se jedná, pokud nemá empatii k postavě a není schopen se do ní vcítit
11. Afektované psaní se řídí egem spisovatele – nevhodná, rádoby vtipná či zajímavá přirovnání a popisy
12. Parafrázování dialogů, kdy je přímá řeč nahrazena popisem dialogu. (Zeptal jsem se ho, jestli už tam byl, a on mi odvětil, že ještě ne. vs. "Už jsi tam byl?" zeptal jsem se.  "Ještě ne." )
Tereza Vrbová



Super. Vstoupila jsem do nějak zajetého vlaku, 
Poučení o esencích, včetně výborných ukázek
Jarka Rymešová



Důlelžité je zabíjení miláčků, 
je třeba odstraňovat chyby v logice, 
zápletky - zvraty a objevy, 
scéna, příprava postavy
Wilson



Milá Natašo!
Tvůj kurz je inspirativní, skvělý, každý jsme originál, a proto je tak důležité si o všem povídat. 
Je třeba zvládnout nejen teorii a hlavně tu praxi, psát, psát, číst a číst a krátit a krátit. 
Děkuji
Jana Bednářová



Zápletka ano - zápletka ne 😃, 
Epizoda, co čtenář neodpouští (logika)
Tereza Vrbová



Milí přátelé, 
tak ta nemoc, co tady řádí, je už i u nás doma. Nejsem ve stavu, abych se aktivně účastnila dnešní lekce, a tak se s lítostí omlouvám. Ať se daří! Irence posílám velkou gratulaci k vydání nové knihy. Opatrujte se ve zdraví. 
Ilona Vystavělová



Dlouhodobý kurz se Šimonem - 5. lekce  21. 11. 2021


Dobrý večer,
Posílám dílo Oni přijdou s německým závěrem. Děkuju za zpětnou vazbu. Vážím si jí...:)
Linda Hájková



Milá Dano,
stala se nepříjemná věc. Teď jsem mluvila se synovcem. Odpoledne si chtěl udělat popcorn a zapomněl na něj, a tak ho připálil, že vykouřil celý dům, hodinu celá rodina větrala a samozřejmě to od mamky dost schytal... takže úplně zapomněl na hodinu a ještě teď byl hooodně špatný... 
Přesto to nechce vzdát, rád by se polepšil a pokusila bych se přespříští týden vše uchopit do vlastních rukou a zavolat mu těsně před hodinou, aby nezapomněl a mohl být konečně opravdu včas nastoupen.
😉
Nemáte náhodou záznam nějaké podobné hodiny? Možná by to stačilo, aby už za 14 dní mohl být platným členem... Ještě jednou se velmi omlouvám, vážím si velmi Vaší vstřícnosti.
S přáním hezkých dnů i v této době
Monika



5. lekce dlouhodobého kurzu 18. 11. 2021 z Vinohrad přesunuta na on-line
Myslím si, že mi rétorika v jistém smyslu "vnitřně" pomáhá, byť na povrch to asi těžko kdy, jestli vůbec, pronikne. 
Více se teď snažím vnímat to, jak mluvím, hlasitost, výslovnost... 

Mám pocit, že to bude trvat ještě hodně dlouho, než se mluvit naučím. 
Ale už teď cítím, že mi to v určitých běžných životních situacích také pomáhá.
Alena Bruthansová 



Ahoj Dano,
posílám Alenky filmy, které dělala během studia.
Ten Na rozcestí je starý už asi 2 roky dělala ho kromě ruchů celý sama, včetně loutky.
Zhruba ve 25. minutě záznamu z Akademie přírodní školy je asi šestiminutový film Pro krásu se musí trpět, na kterém se Alenka také podílela. Myslím, že scénářem, režií, střihem i ho animovala.
Jana Bruthansová



Když jsem se s Janou Vaňkovou chystala na autorské čtení, pomohlo mi uvědomit si rozdíl mezi čtením nahlas a pro sebe. Při rétorice je důležité dělání pauz, správné dýchání, rozmluvení se, rozeznění dutin.
Zuzka Kratochvílová  



Zámek Brandýs nad Labem, MAS 16. listopadu 2021

Pět věcí, které jsem se naučila: 
1. to co je srozumitelné pro mě, nemusí být zcela srozumitelné pro ostatní
2. nemíchat víc věcí najednou, 
je to matoucí
3. vlastní hodnocení , nálepky - nedává prostor pro fantazii čtenáře
4. že psaní je o odvaze – sebevědomí se nenajde na stromě
5. název a první věta jsou zásadní
Bylo mi potěšením
Marcela Tógliová, MAS 
(Místní akční skupiny)



Ahoj Dano, 
doufám, že se máš po všech těch lockdownech OK a že jste ty i tvá rodina zdraví. 
Posílám ti pro zajímavost odkaz na článek, který teď vyšel a kde jsem se snažila využít i věci, co jsi nás učila na kurzu psaní cestopisů. Snad mi ho příliš nezkritizuješ. 
😁
Nebudeš pořádat nějaké pokračování kurzu? Nebo ten nápad s Marcelem na společný kurz psaní cestopisů a focení? Určitě bych se ráda zúčastnila. 
Pavla Říhová



Zjistila jsem, že dokážu něco napsat, i když jsem si myslela, že jsem beznadějná. Naučila jsem se strukturu psaní, přímé řeči, jak se držet hlavní linie.
Veronika Janečková, MAS 



Přeji dobrý den,
když dovolíte, rád bych vás požádal o spolupráci. 
V tomto roce jsme pořádali 2. ročník Literární soutěže Za branou pro odsouzené autory
Příští rok chceme pořádat 3. ročník od května do konce léta. Rádi bychom vítězům nabídli jako cenu kurz tvůrčího psaní, případně takové kurzy nějak pomohli zpřístupnit více odsouzeným osobám.
Je jasné, že to něco stojí, ale dokážeme si s tím snad poradit. Rádi se dozvíme více, jde nám o to, aby ti lidé měli určité možnosti rozvoje, letos došlo 162 příspěvků... Máme záštitu Generálního ředitelství Vězeňské služby atd.. 
Budeme moc rádi, pokud se nám ozvete. 
Jan Frank. Za branou, z. s.



Pomalu začíná ke stolu nosit věci. Hrnek s kávou, ze kterého se ještě kouří, sklenku s vodou, sklenici s pivem. Jak vždycky říká, nezbytné přísady jeho tvůrčího koktejlu. Otevírá notebook a mžourá do něj, jako by týden nespal. Kope do sebe první půlitr, aby si navodil ten správný stav pro psaní, a v mezičase hledá vhodnou muziku. Spoléhá na to, že kombinace alkoholu a správných tónů z něj dostanou jeho tvůrčího génia a on se bude moci rovnat Hemingwayovi, od kterého sice nic nečetl, ale nechal si na předloktí vytetovat jeho slavnou větu: „Psát opilý, editovat střízlivý,“ a Baudelaireovi, kterého četl, ale vůbec nepochopil. A přitom je jeho nejoblíbenějším autorem Charles Schultz, který kreslil stripy o Snoopym.
Při psaní se tváří zachmuřeně, aby jeho manželka poznala, že dělá něco velmi důležitého, že se na to usilovně soustředí, a nerušila ho. Občas pohlédne mým směrem, ale nejsem pro něj důležitá, jen když se náhodou setmí a on potřebuje i jiný zdroj světla, než jen bílé světlo, zářící se zapnutého monitoru.
Nejsem pro něj ani zdaleka tak důležitá, jak bych měla. Zapíná mě jen večer před spaním, když vypne moji sestřenici visící ze stropu a když potřebuje dojít bezpečně do postele. A přitom mu mám tolik co nabídnout. Určitě víc, než on poli literatury. 
Ačkoliv si myslí, že zažije velký průlom, podle mě jediný průlom, který zažije, bude průlom do středního věku, který ho čeká hned za rohem. Občas je mi ho až líto, jak s třetím pivem ve sklenici skládá slova za sebe a je přesvědčen, že něco znamenají a někoho budou zajímat. Co já můžu vidět, jsou to jen samé bláboly o nešťastné lásce a smutných lidech. Nuda. To mi život nerozjasní.
Zuřivě buší do klávesnice, občas se zamyslí a kouká doblba... a pak zase píše. 
Stmívá se, můj čas se blíží a já ho hodlám využít a zářit naplno tak, jako on nikdy nezazáří. 
Promnul si oči a už se natahuje, aby mě rozsvítil. Snad mu moje snaha pomůže k lepšímu výkonu. Pokračuje v psaní a vím, že když se nahne dozadu a hluboka si odechne, je náš konec. Zaklapne notebook a vypíná mě.
Štěpán Klega



Na kurzu jsme si pouštěli v rámci představení charakteru v akci ukázku z italského oscarového filmu Život je krásný (1997). 
Kdo by pochyboval, že by bylo možné provést dítě koncentrákem, jako je to v Benigniho filmovém příběhu, může si přečíst  vyprávění ženy, které se to stalo. 
Dagmar Kokešová



Návraty: cukr, chleba, Lustig.. Tak se jmenuje výstava libeňského rodáka Arnošta Lustiga, kterou jsem navštívila  15. 1istopadu v Centru historie a kultury „Libeňský svět“.
Vernisáže se zúčastnila i Arnoštova dcera Eva a velký počet jeho příznivců a přátel, což je v dnešní době neobvyklé. Dokládá to, jak mnoho lidí „náš Arnošt“ oslovil, kolik zajímavých osobností na něj vzpomíná, a to vždy s láskou a pokorou. 
Po celou dobu akce vládla v sále pohoda a takový vznešený pocit a úcta. Dcera Eva Lustigová nás seznámila s jeho zajímavým životem, který by vydal nejen na 24 knih, které napsal a o kterém měl ještě v plánu psát...
Bohužel jeho smrt před deseti lety mu to (i nám) překazila. 
Poslechli jsme si úryvek z jeho knihy a všem se vybavil jeho nezaměnitelný způsob psaní, umění popsat i běžné věci, ale i věci nepředstavitelné, na které by jiní raději zapomnělil. 
Na výstavě je množství fotografií, některé jsou doplněny jeho moudrými citáty.
Na stěnách visí i vtipné karikatury a ve vitrínách je mnoho dalších věcí připomínající Arnoštovo dětství a samozřejmě i jeho knihy.
Po otevření výstavy byl prostor pohovořit si s lidmi, které Eva pozvala. Já jsem jí předala kytku za všechny absolventy tvůrčího Psaní podle Lustiga, jejího otce,  a omluvila Danu ze zdravotních důvodů. Eva byla velmi příjemná a taky mně představila pana doktora, u kterého pan Lustig zemřel a který měl velkou zásluhu na tom, že z tohoto světa odešel v pokoji. Byl o právě on, který dal Arnoštovi i poslední jídlo na tomto světě – lžičku medu. 
Moc mě překvapilo, že se Arnošt strašně bál bolesti, když ji tolik kolem sebe již viděl a prožil. Možná, že právě proto.
Přestože jsem si téměř zakázala kupovat nové knížky (už je opravdu nemám kam dávat, vyhodit se dají hadry, ale knížky nikdy), koupila jsem „manželovi k Ježíšku“ knížku Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět. Obsahuje nepublikované rozhovory a relace, úvahy o životě, svobodě a tvorbě i o tom, co si člověk musí za každou cenu udržet, a co naopak mít nemusí. 
Už se těším na Ježíška. 
Na závěr připojuji jeden Arnoštův citát:
„Problémem civilizace je, že narůstá pomalu, milimetr po milimetru a její tenkou slupku můžete seškrábnout za týden, za měsíc… Je snadnější ničit než rozšiřovat civilizaci, stejně jako je snadnější najít nepřítele než přítele… Ti nejlepší ze spisovatelů by měli rozšířit civilizaci alespoň o milimetr.“
Tak pojďme zkusit alespoň ten milimetr.
Bohuna Kopřivová



Víkendová literární dílna na zámku Loučeň 12-14. listopadu 2021

Ahoj Dani,
chcem poďakovať za cenu šprtky, veľmi ma to potešilo a pobavilo!
Uvítací drink, netradičná prehliadka, domáca kuchyňa na zámku v Loučeni, to vše bylo super. 
A co jsem se během víkendové literární dílny naučila? 
Er, Ich, Du forma
Neopakovať rovnaké výrazy
Vedieť vyškrtnúť prvý odstavec
Rozpoznanie
Začať akciou zaujať
Soňa Šefl



Loučeň 12-14. listopadu 2021
Milá Dano,
náramně jsem si to na Loučeni užil. 
Pod tvým vedením zvolna rosteme, ale ta Soňa - ta mě dráždí, šprtka jedna. 
Moc se mi líbila naše skupina. Je fajn vědět, že jsou psavci a že se tam cítím dobře. 
Jestliže jsem si myslel, že po prvním dnu na kurzu už nebudu pokračovat, tak po Loučeni mě to začíná čím dál víc bavit. Psaní jako relax, psaní jako terapie.
Inkoustu zdar a husím brkům zvlášť
Zdenál



Co jsme se naučili během literární dílny na zámku Loučeň:
1. Škrtat, hlavně první odstavec, který dal nejvíc práce
2. Zjednodušovat věty, přídavná jména brzdí děj
3. Nepopisovat emoce, ale vyvolat je /k tomu je ideální přímá řeč/
4. Když píšu, musím mít nadhled
5. Tečka je usazení informace
Lenka Prosecká



Výlet z Loučeně do Jabkenické obory

Milá Dano, 
víkend na zámku Loučeň byl opravdu moc fajn. 
Náročné, zvláštní pocit, jsem unavená a přitom nabitá energií. Je prima setkávat s lidmi z různých oborů, s jejich názory. 
Už plánuji, co na jaře. 
Úkol - příběh nejznámější anglické koledy Good King Wenceslas - brzy pošlu. Knížete Václava jsem hned vygooglila. Napíšu ještě svému anglickému švagrovi, co on o původu koledy ví. 
Jinak zámecká paní Kateřina chystá v Oflendě u Hlinska 17. listopadu 2021 den otevřených dveří, tak rozposílám info známým a spolužákům  z kurzu.
A co jsem se na Loučeni naučila?

1. Pět způsobů podle Aristotela, jak posunout děj
- Akce, představení charakteru v akci
- Popis – šetřit, ale povoleno
- Rozpoznání – 2.nejlepší způsob posunutí děje
- Využití vzpomínky té postavy
- Zásah shůry
2. Sherlockem Holmesem svého příběhu
3. Ich , Du a Er forma, Du forma – nejtěžší – naléhavost, reklama
4. Zaháčkovat čtenáře
5. Pozor na nahodilý rým
6. Tečka – usazení informace
7. Antropocentrismus
8. Příliš mnoho zajíců v jednom pytli
9. Chyba – přetížení informacemi
10. Grafika textu, odstavce , střídání nálad
Moc a moc Ti děkuji za poslání fotek. 
Vše dobré přeje 
Radka Vodičková



Zámek Loučeň 12.-14. listopdu 2021

Milá Danuško,
chtěla jsem poděkovat za nádherný víkend na Loučeni i za fotky na památku. Naučila jsem se:
Pět správných způsobů nejlepšího psaní dle Aristotela (charakter v akci, rozpoznání, vzpomínka a zásah shůry a popis)
Chyby v psaní
Ich,er,du forma
Literární esence
Význam tečky
Základy rétoriky (výslovnost, hlasitost, tempo čtení)
A kdo si zapamatoval, tak dějiny zámku Loučeň, ale atmosféra a výklad zámecké paní byly nezapomenutelné.
A ještě na přání účastníků posílám radu svého 86letého strýce, který se zajímal o průběh spisovatelských kurzů, poté, co se dozvěděl, jaké nám dává Dana úkoly:
Až budeš mít psát esej obsahující témata náboženství, sex a tajemno, napiš: Pane Bože, jsem těhotná, ale s kým?
Přeji nám všem, aby nám to takhle pohotově pálilo alespoň do pětaosmdesáti.
Pokud se nespojíme dřív, přeji klidné předvánoční období a 26. 11. na vás budu myslet, na Dobešku se asi z Jindřichova Hradce nedostanu.
Hanka Tučková



Hezký večer, Danuško,
Píšu pár vět o tom, co mi dal dlouhodobý on-line kurz:
1. oceňuji hlavně možnost získávat na své výtvory zpětnou vazbu od ostatních, to mi opravdu hodně pomohlo - a pomáhá při dalším psaní 
2. stejně tak pro mne přínosná byla tvoje shrnutí, včetně připomínek. Mnohé jsem při tom ujasnila, naučila se.
3. skvělé bylo i to, že jsme mohla vyslechnout příspěvky ostatních z našeho kurzu. Mnohé z nich pro mne představovaly hodně vysokou laťku, což mne zároveň i motivovalo, abych se dál zlepšovala..
4. takže, navazuje na to další: vytvořené tvůrčí společenství šikovných talentovaných lidí.
5. ale abych jen nechválila. Učinila jsem zkušenost, že pro mne osobně má on-line výuka má svá omezení. Přece jen osobní kontakt mi vyhovuje o něco víc. I tak ale za vše velký dík.
6. těším se na další, i když žel už poslední hodinu.
Zdravím z Chebu, Jarka Rymešová



Účastníci kurzu Psaní podle Lustiga v divadle Semafor s jazzovými legendami

Byl to suprovej večer v Semaforu. Ještě teď se vznáším... Moc moc díky.
Oli Nešporová



Milá Dano, milá Natašo,
další setkání s Vámi a s naším super partou se vydařilo.
Načerpala jsem mnoho nových postřehů a zase o trochu více porozuměla, co to znamená, chtít vyjádřit emoce, příběhy a atmosféru psaním.
Prosím, počítejte se mnou v březnu do Loučně a budu se těšit na další organizační info.
Věřím, že se čtení v Semaforu povedlo, a tím se bezvadně zakončil Váš dnešní den.
Srdečně Martina Talířová



10. díl kurzu tvůrčího psaní 11. listopadu 2021



Ahoj Dano!
Pokračovat budu s radostí a potěšením. 
Od Harariho jsem četl Sapiense i Dea, tak mám díky tobě motivaci dočíst to všechno.
Co jsem se naučil během dlouhodobého kurzu:
1, nepopisovat charakter postav, musí být zřetelný z děje
2, začít háčkem, upoutá čtenářovu pozornost
3, když pověsím pušku na zeď, měla by vystřelit
4, pozor na opakující se slova se stejným kořenem
5, všechno už bylo napsané, důležité je ukrást to formou, které zaujme
6, ich forma je zajímavá tím, že vidíme hrdinovi do hlavy, u er formy můžeme použít víc pohledů
7, nepoužívat plevelná slova
8, dlouhé úvody, popisy a souvětí patří do 19. století
9, přímá řeč příběh oživí
10, příběh musí být srozumitelný, čtenář by ho měl vystihnout v několika větách
Michal Hejna



Slyším dobře? Vaří kafe? No ano, je čtvrtek! To bude jízda! Moje paní mě pěkně naplní po okraj a bude ze mě usrkávat celý večer.
Miluju její kurzy psaní. Jednou rukou mi bude laskat ouško a druhou ťukat do kláves. Bledé světlo obrazovky jí zalije tvář, až bude vypadat jako z porcelánu. Občas mě vezme do dlaní a polohlasně začne číst. Pak mě prudce odloží a kus textu přepíše. A za chvíli to celé proběhne znova. A zase. Tak dlouho, dokud nebude se svým dílem úplně spokojená. To se pak zvedne ze židle, popadne mě a protančíme spolu přes celý pokoj…
Ale moment, co se to děje? Zvonek? Návštěva? Kdo to přišel? A kdo je ta stará korpulentní dáma, co se po mně natahuje?! Neeee, pomoooc!!!
Barbora Ponešová



4. díl kurzu pro superpokročilé 11. listopadu 2021
Vyzkoušeli jsme si krátká cvičení:
1/ Posílám pozdrav z...
Napište imaginární pohlednici jednomu z vašich známých z dopravní zácpy.
2/ Příšerné rande
Napište krátkou scénu z vašeho fiktivního rande, kdy váš protějšek bude známá osobnost nebo knižní či filmová postava.
(Zapátrejte ve své paměti a zkuste si vybavit nějakou svoji nepovedenou schůzku nebo rande. Vzpomeňte si na co nejvíce detailů, vůní, pocitů a útržků tohoto rozhovoru. Zkoumejte, jak jsme většinou zahledění do sebe a co se děje, když se o sebe otírají dvě odlišná ega.)
Nataša Richterová



Co mi dávají dlouhodobé kurzy? Pochopil jsem mnoho věcí a naučil jsem se:
1. Důležitost struktury příběhu – začátek – prostředek – konec
2. Střídání popis – dialog – akce
3. Vyvarovat se opakování slov, používání přemíry cizích slov a šetření se slovy sprostými
4. Chci-li dobře psát, musím hodně číst, psát, přepisovat a škrtat
5. Důležitost pochopení bajek s jejich poučením, které by mělo vyplývat z každého díla
6. Vědět, kdy a proč je vhodné užití ich, er a du formy psaní
7. Vyjadřování ve zkratce, užití metafor, nepoužívat klišé
8. Střídání epizod s hlavní dějovou linkou
9. Představení charakteru v akci místo nudného popisu vlastností jednajících postav
10. Srozumitelnost textu, psaní s podtextem, literární cihličky
11. Jak si schovávat náměty, postřehy, myšlenky zachycené kdekoliv

5. díl dlouhodobého kurzu pro začátečníky 10. listopadu 2021 s Natašou

Jsem rád, že jsem se, byť jen prostřednictvím PC, seznámil se spoustou zajímavých lidí, kteří mají stejný zájem jako já- dobře psát. Podstatný byl pro mě princip zpětné vazby.
Samozřejmě mě těší vstřícnost, kamarádskost „vůdkyně“ Dany a také Nataši.
Doufám, že se mi časem podaří, za pomoci Dany, dostat mé povídky do tisku, že je nakonec nějaké nakladatelství vezme.
Takže, děkuji. Myslím, že děláte na poli nezkušených psavců dobrou práci a díky tomu nás to všechny posouvá dál.
S úctou Jiří Wilson Němec



Semafor - Jazzový štrůdl 7. listopadu 2021





Chci ti poděkovat za krásný kulturní zážitek - Jazzový štrůdl v Semaforu. Jste báječná rodina a chtěla jsem ti to napsat. Už jsem také dočetla knížku  Legionář a sněžná žena o Tvém stoletém dědečkovi. Prostě tu mimořádnost máte v genech. 
Jsem ráda, že jsem tě trochu poznala. Zdraví celou úžasnou rodinu 
Bohuna Kopřivová



Ať už si o knihách Stephena Kinga myslíme cokoli, jedno musí uznat každý:„ Své řemeslo“ zvládá skvěle”. Dnes bych vás ráda inspirovala jeho knihou, která by neměla chybět v naší knihovničce, O psaní - Memoáry o řemesle.
Autor uvádí: „Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Část téhle knihy - možná až příliš velká - se zabývá tím, jak jsem se to já naučil dělat. Hodně z ní je o tom, jak to vy můžete dělat líp.”

SPISOVATELÉ JSOU VĚTŠINOU JAKO DĚTI...
Hravost je žádoucí, ale drží náš příběh pohromadě?
Pro začátečníky je vhodné psát minimálně ve dvou verzích příběhu a nechat si: Zavřené dveře:
Otevřené dveře: Kdy přijde na řadu odhalení pro čtenáře?

Nevíte, kolik konceptů vytvořit při psaní, jak dlouho přepisovat?
30 pomocných pravidel vašeho úspěchu
1. Přesouvám si z hlavy rovnou vše na papír, tak jak to tam mám.
2. Koncentruji se na příběh a nic mě neruší.
3. Koncepty píšeme sami bez toho, aby někdo nahlížel a jsou min dva.
4. První koncept je bez zásahů.
5. Nevystavujte své dílo pochybnostem. Nikdo nepomáhá.
6. Na kontrolu je času dost, až bude dílo hotové.
7. Nechte si čas na promyšlení.
8. Dopsali jste první verzi – oslavte to!
9. Dám nahlédnout svému okolí, pokud si to opravdu já sám přeji.
10. Vy sami rozhodujete, kdy se o vaší knize chcete s blízkými bavit.
11. Dejte si pauzu, relaxujte u toho, co máte rádi.
12. Nechte knihu bokem odpočívat min 6 týdnů, pokud jde o delší díla.
13. Pusťte se do něčeho nového, ale kratšího.
14. Odolejte nutkání otevřít šuplík a nechte dílo dozrát.
15. Pokud neodoláte, zřejmě máte nutkán měnit pasáže.
16. Přepisování by byla ale chyba, nejste Shakespeare.
17. Vrátit se k vašemu dílu bude vhodné, až už na něj skoro zapomenete.
18. Naplánujte si onen den návratu k dílu.
19. Přečtěte jej s tužkou a notesem a začněte úklidové práce - “přepisování”.
20. Po 6-týdenní pauze, najdeme nesrovnalosti v příběhu a děláme si značky.
21. Nutná bude malá debordelizace vašeho díla. Je řada na mazání příslovcí, přídavných jmen a ujišťovacích vět.
22. Opravdu drží váš příběh pohromadě?
23. Hledám v příběhu, co jsem chtěl říci.
24. Po všech úpravách otevírám příběh svému okolí.
25. Našli jsme si ideálního čtenáře, který vám dá upřímně najevo, co si myslí?
26. Neztraťme čtenáře v příliš rychlém sledu příběhu. Příběh by měl být tak akorát rychlý, aby se v něm zorientoval. Pokud ho zahltíme, snadno se ztratí.
27. Krom vašeho partnera můžete dát vaše výtvory číst určitému okruhu přátel. Pozor na to, abychom neuvedli své kamarády do prekérní situace, kdy budou upřímně nesouhlasit s vaším dílem. Na druhou stranu, vždy je lepší se dozvědět pravdu od přítele. Připravte se na to, že kritika může bolet, ale určitě vás posune dopředu.
28. Pokud se komukoliv něco na vaší knize nezdá, měli byste s tím ale něco udělat.
29. Pozor ale na to, aby vám kritikou vaše dílo zcela nezhatili, aby neztratilo originalitu. Žádejte o pomoc jen ty, kterých si vážíte. Jen jejich názor vás může ve tvorbě posunout . Ideální čtenář vám pomůže popustit úzdu vaší fantazii. Už při samotném psaní si představuji, jak potěším svým dílem svého čtenáře, v mém případě to bude můj manžel, který je ke mě vždy upřímný.
30. Neztraťte čtenáře v příliš rychlém sledu událostí... Nekomplikujme si to a uchovejme si „zdravý selský rozum” Nepřepalme to!

Autorovo doporučení na závěr: Nejdůležitější je „Dát si povolení”: smíte, měli byste, a pokud máte dost odvahy do začátku, pak to dokážete. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte.. Pijte, co hrdlo ráčí.
Stephen King

A jaký je můj největší AHA MOMENT?
S autorem naprosto souhlasím a zejména s tím povolením. Dáte si povolení stát se spisovatelem? Půjdete tomu naproti? Jak moc si věříte na stupnici od jedné do desíti, kdy desítka je nejvíc? Pokud jste mysleli na křišťálově čistou 10, tak se vám to jistě povede.
Jen vy sami totiž rozhodujete o svém životě.
Bohdana Pufferová



Studentský dlouhodobý kurz 8. listopadu 2021 - 4. lekce novinářská s Petrem Pravdou


Lekce s Petrem byla opravdu skvělá! Velmi zajímavá a ponaučná. Moc jsem si to užila. 
Naučila jsem dost o žurnalistice - její odvětví, charakteristiku atd. 
Naučila jsem se dobře psát zprávy a celkově mě tato lekce velmi bavila! 
Děkuji!
Jasmin Carmel   


 
Naučila jsem se, že zpráva by měla mít: 
Kdo? Co? Kde? Kdy? Jak a proč?
Také jsem poznala, co je novinařina, 
rozdíly mezi žurnalistikou a tvůrčím psaním
Ema Heřmanová  



1. Rozšířil jsem si obzory o žurnalistice 
2. kdy, kdo, co, jak, proč... 
3. naučil jsem se psát o něčem, o čem vim strašně málo a dostal na to málo času 
4. Zlepšil si háček 
5. Zamyslel jsem se nad srovnáním tvůrčí psaní x žurnalistika
Petr Polák



Naučila jsem se: 
otazky v nadpisech nic moc; 
kdo,kdy, jak, proc, co, kde - nejlepe nezacinat KDY, 
odvetvi zurnalistiky a jeji charakteristiku, 
jak souvisi zurnalistika s tvurcim psanim
Eliška
 

   
Naučila jsem se o novinařině a o bulváru, kde si můžu vymýšlet. 
Vyzkoušela jsem titulek, úvodní větu a článek. 
Bavilo mě to.
Klára Švubová  



Píšeme proto, abychom obohatili život jiných a náš
je důležité vypsat první nápady v klidu a později se k nim vrátit a přepracovat a vystihnout správně hlavní pointu
můžeme psát v různých úhlech pohledu- ich, du, er. Je dobré nepřeskakovat a zůstat v jedné rovině.
jména by se měla dobře vyslovovat
jména volit tak, aby bylo přehledné a jasné o koho se jedná
vystihnout jménem i charakter, historickou dobu a vlastnosti, není dobré mít postavy se stejným začátečním písmenem
inspirovat o jménech se můžete v kalendářích, na internetu, v titulkách filmu
není lehké správně namíchat esence, je to dřinaJ
esence vyjadřují metaforou emoce, nepopisovat přesně
krátké věty zrychlují děj , popis děj zpomalí
rytmus je důležitý, střídání cihliček- popis, dialog, akce
nepsat literaturu, nechat zemřít příbuzné, jít jasně za pointou
Ráda budu pokračovat v dalším kurzu naší party v únoru.
Martina Talířová



Kurz byl super, naprosto dokonalý. Cestou z něj na hotel se mi stala zajímavá příhoda, asi napíšu o tom povídku. S erotickou esencí😉.
Bohdana Pufferová



Víkendový kurz pro pokročilé 6.-7. listopadu 2021





Ještě jednou moc děkuju za víkend plný cenných rad a spousty inspirace. Naučila jsem se:  
5 způsobů psaní podle Aristotela – akce, zásah shůry, vzpomínka, rozpoznání a popis 
Máme tři úhly pohledu – ich, er a du 
Někdy je nejlepší psát z úplně cizího prostředí a vymýšlet si 
Musíme přemýšlet nad jménem postav, aby to k nim sedělo. 
V jedné povídce by neměla být podobná jména (Lenka, Alenka) 
Musíme umět zabíjet miláčky. 
Psát tak, aby to viděl čtenář – to, že my víme co se děje nestačí. 
Esence navodí nějaký pocit. - Střídání posune děj a není to pak nuda. 
Hnusné musí být hnusné, krásné opravdu krásné atd. – nebát se toho.
Sofie Epsteinová



Víkendový kurz pro pokročilé 6.-7. listopadu 2021
Kurz s Danou je vždy úžasný a výživný a psavci jsou moc fajn. A co jsme se naučili?
Použití 3 forem - ich,du,er.
Jak vzbuzovat emoce esencema.
Důležitost jména.
Zasazení vzpomínky do povídky.
A že zásah zhůry mi pomůže z bludného kruhy, kdy už nevím kudy kam.
S pozdravem psavec 
Libka Hlaváčková



Co jsem se naučil tento kurz
Emoce jsou koření slov, proto je dobré text oživit esencemi (příchutěmi): krásná, hnusná, veselá, smutná, erotická, strašidelná…
Děj příběhu posunuje Akce, Popis, Zásah shůry(používáme zřídka), Vzpomínka a Rozpoznání.
Stanislav Rokos



Ahoj Dano, 
ahoj Natašo,
víkendové setkání s Vámi oběma a s kolegy psavci mě opět pohltilo a inspirovalo.
V příloze posílám své literární pokusy:-)
Těším se na příště
Martina Talířová



Jazzový štrůdl v divadle Semafor 7. listopadu 2021














Ahoj holky,
ještě jednou moc děkuji za úžasný nabíjející víkend. 
Byly jste neskutečně inspirativní a prostě boží.
Věřím, že se vám dnešní Semafor povedl a budete bodovat dál.

Co jsme se naučili:
• Teorie Stevna Kinga - na základě referátu Bohdi + učebnice str. 36-40
• Román nechat minimálně šest týdnů odležet
• 5 způsobů psaní podle Aristotela - jak posunout děj
Psát, co se děje, charakter, akce
1) Popis
2) akce
3) zásah z hůry (Lustigův telefonát) - nevychází z logiky příběhu
4) vzpomínka (když se nedá hnout - vzpomínka na minulost, pocit, dotek, vůni, hudba)
5) rozpoznání - nemusí se vše dopovědět - vyjde z logiky příběhu
• Úhel pohledu

Těším se na únor i na Loučeň. 
Děkuji
Marie Kuchařová 



Milá Dano, 
moc se těším na další kurz a ted se pouštím do referátu o Kingovi, který donesu zítra. 
Fičím už dnes se svým bodyquardem směr Praha, ať jsem zítra na Vinohradech včas. 
Těším se moc. 
Bohdana Pufferová



Líbí se mi u Nataši, že hned na začátku dodala všem, mimo učebnici, ještě také orientační přehled všech lekcí a co se v nich bude (nebo by mělo) probírat.
Wilson



4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
Chvilka rétoriky s Janou Vaňkovou:
Číst dlouhý samohlásky ještě delší: klečíííím....
Čeština má důraz na 1. slabice 
(platí to i pro slova s předložkou -  čtou se s předložkou dohromady, takže pak je důraz na předložce: nadomě, podzemí).
Frázování ve větách - významově slovíčka dávat k sobě.
Anna Dostálová



4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
Ahoj Dano!
Slibuji, že budu trénovat čtení na Dobešku podle Janiných rad. 
A ty prezenční lekce na Vinohradech jsou fakt super, přimlouvám se za ně, nicméně chápu problém s covidem. 
Zuzka 

Jana Vaňková doporučuje na imunitu proti covidu "božskou houbu" REISHI. 😉 



4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
Při rétorice s Janou Vaňkovou jsem se naučila:
1. číst si nahlas, nahrávat se a hrát si s intonací
2. číst "rovně" - ne houpavě podle čárek, jak jsme se učili ve škole
3. důležitost psychického uvolnění před čtením  
Anna Vocelová



Jana Vaňková mě při rétorice naučila číst pomaleji, jsem strašně rychlá a drmolím.
Bohuna Kopřivová



Paní Dano, 
mám na Vás prosbu: jednou jsem navštívil Váš seminář. Hovořilo se tam o tiskárně, která se zabývá tiskem maloseriových knížek, a se kterou máte Vy i účastníci Vašich seminářů dobrou zkušenost. Mohu Vás požádat o kontakt na tuto tiskárnu? 
S díky Jaroslav Bartoš




Dlouhodobý on-line kurz 28. října 2021 9. lekce





Ahoj Dano,
děkuji za včerejší večer, bylo moc fajn vidět některé lidi, které už znám z jara. Uvědomila jsem si, že jsem tou pandemií už fakt postižená, že se v on-line cítím lépe než naživo. 
Popelku jsem jenom trošičku načechrala a dušičkovou povídku jsem ještě několikrát přepsala, naposledy dnes ráno. Když musíš, tak musíš. Ale myslím, že takhle už je fakt pěkně učesaná. To je tak, když píšu hlavně pro sebe terapeuticky, jak to ze mě vypadne a nevymýšlím to pro čtenáře. Ale postupně nacházím svůj způsob, jak to skloubit dohromady.
Jsem moc ráda za tvůj kurz, každá lekce je další krůček k tomu, jak tu nit, která mě spojuje s tím uvnitř, vetkat do psaní tak, aby vytvořila pro čtenáře srozumitelný vzkaz a zároveň se neztratila v technice psaní. Těším se na příští týden. 



Co ji to, propáníčka, napadlo? Tvůrčí psaní podle Lustiga u Dany Emingerové? To jí snad musel nakukat sám pes baskervillský. Fuj! Být pobožný, tak se teď snad pokřižuju! To si pořád stěžovala na nějaký kolena, procházky mi kvůli tomu zkracovala a teďka jí věk najednou nevadí?!
Zírá do tý černý bedýnky s nepříjemně blikajícím modrým světlem, u ruky jí stydne už kdoví kolikáté kafe, drobí sušenky po koberci a jen vzdychá a vzdychá. Kdo to má snášet?
Nechceš se takhle náhodou zvednout z tý židle a nasypat mi konečně aspoň granule? Mám už hlad.
Jéje, konečně! Zvedla se! Paráda. Hele, podívej se, jak mi teď samou nedočkavostí kmitá ocásek. Jsi přece jenom moje zlatá panička. Tak honem, pospěš... nemůžu se dočkat.
Né, to je zlý sen. Jo, vstala, ale aby začala pochodovat pokojem. Sem, tam a přitom si pro sebe něco brebentí. Teď se dlouze kouká z okna ven, a zase maže zpátky k té prokleté bedýnce. Haf! Haf! Jsem tady. Tvůj mazlíček! Tak se na mě aspoň podívej.
Nemám otravovat? No tohle! To mi neřekla už hodně dlouho, snad když jsem byl ještě mrňavé štěně. Mám počkat, až dopíše nějaký domácí úkol! Nejsi na úkoly už trochu stará? To jako znamená, že chvíli ťukáš prstíkem do kláves, pak dlouze tupě hledíš kamsi do dálky, zase si zaťukáš, a pak pochoduješ s tím protivným vzdycháním po pokoji? Ještě z toho zblbneš. To bych si vážně nepřál. 
Cože, ty si jdeš zase vařit kafe? Vždyť jsi... aha! Ne, jdeš k lednici! Hurá!!! Tak přece jen... Jú. Vytahuje sádlo, krájí chleba! No jo, už jsi aspoň přišla na to, že se u pořádnýho dlabance líp přemýšlí, viď? Tak co, dáš mi taky? Nedáš. Já to věděl. Už zase sedíš, žvýkáš si tu lahůdku a moje teskné psí oči tě nechávají v klidu.
Déle už to vážně snášet nehodlám. Já bych ti o tom, co si myslím o tom tvém vysedávání u počítače, nejraději něco řekl pěkně od plic, abys to pochopila. Jenže jak? Už to mám. Já se na to tvůrčí psaní přihlásím taky. A pak ti to všechno pěkně napíšu. A věř, za rámeček si to nedáš!
Jarka Rymešová



Wilson sedí u počítače. Přepisuje už popáté jeden odstaveček a stále není spokojený. Něco (a on neví co), jej rozptyluje. Jako by ho někdo hypnotizoval pohledem. A nemýlí se. Jsem za ním. A vím, že mě miluje. A že já jeho. I teď, když se tváří, že to neví, že na mě zapomněl.
Ano, už jsme spolu dlouho nebyli. Tak schválně! Tipněte si, kdy mě měl naposledy v rukách? A neříkejte, že už dávno, protože jsem tlustá. To neříkejte. Já taková byla už tenkrát, kdy to bylo poprvé. Ležím za ním a jsem zvědavá, co píše.
Mrzí mě, že je ke mně otočený zády, že mu nevidím do řádků. Co kdyby vstal a alespoň mě pohladil po hřbetě, toužím. Ví, že teď nic kloudného nenapíše, nic z něj nevypadne. A víte proč? Protože jsem ho za zády uhranula. 
Myslí na mě. Chce mě. Kdybych mohla, řekla bych mu, že mně nevadí, že stárne beze mne. Že já budu navždy mladá.
Wilson nevydržel. Nakonec otočil svůj invalidní vozík a zamířil ke knihovně. Přejíždí očima šiky svých oblíbenců a sáhl po mém hřbetě. Jsem kniha Přestřelka od Jana Procházky. Jeho láska, jeho inspirace. Nelistoval ve mně už dlouho. Zavrněla jsem blahem. Konečně! To to trvalo!



Dnes je to úplně jiný člověk, má kurz tvůrčího psaní. Na první pohled je vidět, jak si zase vystoupil z komfortní zóny. Když poslouchá, tak se upřeně dívá do jednoho bodu, snaží se koncentrovat a vše pamatovat. Soustředí se tak, že kdyby uměl myšlenkami pohybovat věcmi, tak hne celým naším činžákem.
Po poslouchání následuje komentování. Když zrovna není vyzván, tak si opravdu hlasitě oddychne a přestane kopat nohou do mé dřevěné nohy. Pokud má ale popsat, co právě slyšel, tak se snaží tvářit a mluvit velmi chytře, až tak moc, že mu to vlastně nevěřím.
A když má vyprávět? 
Aniž by ještě cokoliv řekl, tak vím, že bude mluvit. Poznám to tak, že se jeho o mě opřené ruce začnou rychle potit. V židli se narovná, zhluboka nadechne, dvakrát zhluboka nadechne a mistr rétor může mluvit. Závěry kurzu jsou pak v jeho podání zlatým hřebem. Začne se mračit a sluchátka zastrkávat ještě více do uší, div si je nenarve přímo do mozku. 
To právě dostává úkol na příště. 
Po skončení bleskurychlým tahem za kabel vytrhne sluchátka z uší – i s těmi kousky mozku, lokty se opře o mě, chytne hlavu do dlaní a zoufalé zvolá: "Cooo? Co to po mě zase chce???"
Celý zhroucený u večeře do sebe pomalu souká jedno sousto za druhým, a právě skončenou hodinu tvůrčího psaní probírá se svojí partnerkou – novinářkou.
Ona ho vyslechne, probere s ním ty nejpalčivější věci, a když se pak uklidní, tak z něj začnou padat docela zajímavé a vtipné nápady.



Čtvrtá lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 27. října 2021



Bajky jsou cesta k poučení,
Vyvarovat se přemíry cizích slov, střídmost v jejich používání 
Přepisování-hrubá a čistá verze díla, 
Vzpomínka na vůni...



Aristotelova pětka - co to je umělé řešení, 
Používání vulgarismů, 
Použití vzpomínky, 
Převod textu do přímé řeči.
Tereza Vrbová  



Bajka je pro mě výzva. 
Referát Wilsona – popis zpomaluje a dialog zrychluje - nebát se dialogů a akce. 
Referát Terezy – časté chyby - na co si dát pozor. 
Zpětná vazba - dobré postřehy - 
Když mi něco nesedí při poslechu, tak to neignorovat. 
Uvozovací věty lze obejít a vyjádřit je rovnou v přímé řeči. 
Psát prostě (bez aklamací), 
Rozepsat situace konkrétně (neulehčovat si, viz hrála excelentně). 
Deníček na (zatím) nevyužité nápady.
Ilona Veršovaná 



Vzpomínka, umělé řešení, rozpoznání
Psát druhé verze
Vendula Beaujouan Langová  



Škrtat a číst po sobě neomezeně dlouho
Irena Lahodná



Třetí lekce studentského kurzu 25. října 2021 se Šimonem Pravdou


Milí žáci,
na 4. lekci 8. listopadu se spolu neuvidíme. Odlétám s reprezentací na Mistrovství světa in-line bruslení do Kolumbie, pošlu pozdrav. Proto 4. lekci, která bude probíhat na stále stejné platformě, povede místo mě novinář a bývalý válečný zpravodaj Petr Pravda - můj otec. 
Dozvíte se od něj mnoho zajímavého o žurnalistice. Připravte si tedy otázky, které by Vás zajímaly k reportážím a psaní interview.
My se spolu uvidíme až 22. listopadu na 5. lekci. Do té doby by měly být uveřejněny na webu Psaní podle Lustiga Vaše předchozí práce, a tak mi je, prosím, obratem pošlete:
- Můj nejzajímavější zážitek
- 10 vět v napětí
- Pan František Šlápota + nepřečtené domácí úkoly
- Představení charakteru v akci: 
Pošlete vše, dokud ještě máte probranou teorii čerstvě v hlavě. A chválím všechny, kteří tak již učinili. Vaše příspěvky najdete zde.
Šimon



Ahoj Šimone!
Ještě jednou díky tobě i tvojí mamce za možnost, že se můžu účastnit Tvých kurzů. Je to pro mě čest. Přeji Ti příjemný pobyt v Kolumbii! S pozdravem, 



S kurzem u Šimona jsem moc spokojen. Musim říct, že každá lekce je lepší a lepší... a hlavně zaznamenávám velký posun u sebe. 
Trochu jsem se bál, že na on-line nebude ta inspirace taková jako u prezenčního víkendového kurzu, kde jsem byl, ale jsem příjemně překvapenej, jak moc se toho za tři hoďky dá získat.




Dlouhodobý kurz - 3. lekce  21. října 2021

Dobrý den,
posílám úkol s názvem Poznání na téma JAK BY VYPADAL SVĚT BEZ...
Rétorika s Janou Vaňkovou je  zajímavá, zase něco nového. Plná rad, které snad zvládnu časem zužitkovat.
Alena Bruthansová



Co jsem se naučila na třetí lekci 21. října:
Lepší kratší věty - přidají drama.
Každý slovo musí mít svůj důvod.
Ne moc zajíců v pytli (zas a znovu).
Hooodně záleží na "přednesu".

Dlouhodobý kurz - 3. lekce  21. října 2021 s rétorikou

Čtení:
Obecně nespěchat!
Obecně často nasadíme a jedem stejně...
Je těžký číst malý dítě - není to v hlase, ale v tom, že to má v hlavě a pak to z něj vypadne.
Název - 2s pauza.
Po metaforách delší pauza - posluchač si to musí představit.
Temporytmus - známý a jasný věci rychle. Důležitý - pomalu.



Ahoj Dano, 
pouštím si doporučené Harariho  "21 lekci pro 21.století" a je to fakt moc zajímavé poslouchání.
Anna Vocelová



Arnoštovi Lustigovi nosila na kurzy bábovky a jiné sladkosti Vendula. Tradice pokračuje a my máme "buchotopeček" ještě mnohem víc... Holky, díky!!!
Dana



Ahoj Dano!
Lekci jsem si, jako vždy, moc užila, je mi s vámi fajn, díky. Přeju barevný podzim. 
Míša Čápová



Ahoj Dano, jupí ! 
Jsem ráda, že moje Lilith bude na webu. Když jsem ji četla svým čtyřem gymplovým kamarádkám, které mě znají jako “jeptišku”, tak jsem se opravdu bála, jak to vezmou, a všechny byly nehraně nadšené. 😀😀😀 
Mám radost, já mám totiž pod Jitkou Sovou skoro všechny své povídky od chvíle, kdy jsem znovu začala psát, u Tebe na webu.
Budu určitě jako divák při aturoském čtení na Dobešce 26. listopadu a těším se.
Jitka



Někteří spisovatelé, jako je třeba Veronika Matysová, si zakládají k postavám jakési podrobné kartotéky. Nikdy jsem to nedělala, ale je zajímavé vidět, jak pracují jiní autoři.
Klára



Víkendový kurz s Klárou 16.-17. října 2021



Dobrý den!
Klára je skvělá lektorka. Místo pro kurz na Dobešce je super. A co velmi oceňuji, je časové rozvržení, tempo a náplň. Bylo to krásné. Nejvíc mě utkvěli v hlavě lidé, atmosféra a to, co jsem si uvědomila z diskusí a pocitů i mimo hlavní látku, i když to s tím vlastně souvisí. 
K podrobnostem přednášeného: 
1. informace k pohádkám (i ve vazbě na jiné mé zájmy) 
2. čemu se věnují teens a young adults, horory a morbidnosti, i proto, že mě se toto téma nikdy nedotklo... bylo fajn, že tam byl 13 letý Tadeáš. 
3. znalost postavy, o které píšeme ........aktivity s tím spojené - řešení reklamace 
4. kolik si bere distributor...a celý proces od napsání první věty po komínek s plakátem 
5. je toho ale spousta..... první věta a nadpis....uvědomění si, jak postupuji já.... 
Víkendového kurzu pro pokročilé se ráda zúčastním. 
Iva Tužinská🙏.



Víkendový kurz s Klárou 16.-17. října 2021
5 důležitých věcí z kurzu tvůrčího psaní s Klárou Dvořákovou 16.-17. října na Dobešce:
- Mít spisovatelský deníček a psát si do něj všechny podněty, nápady, zajímavosti, atd.;
- Mít jasno v tom, jaká je cílová skupina, pro kterou chci psát;
- Nadpis/název + první věta hrají velmi důležitou roli;
- Přečíst si nahlas a s intonací to, co jsem napsala (a pak ještě jednou, s odstupem pár dní);
- Lidé milují, když je někdo jiný trapný a rádi o tom čtou:-)
Gábina Kuřová



Co jsem se naučila v říjnovém kurzu s Klárou Dvořákovou:
1. Příběh nemusí být pravdivý a nemusím popsat úplně vše, co se stalo
2. Čtenář chce prožívat emoce
3. Mít spisovatelský deníček a psát si nápady
4. Povídka má mít nadpis
5. šance na zaujetí je krátká - 1. věta vtahuje do děje
6. Příběh potřebuje konflikt
7. Před koncem přijde PERIPETIE
8. Přímá řeč obohacuje děj
9. Při popisu použít všechny smysly
10. Když je na jevišti puška, musí se z ní vystřelit
No, a mohla bych psát dál... Děkuju za hezké dva dny. :-)))
Monika Hadrabová



Kurz hodnotím velmi pozitivně. Líbilo se mi, že se sešlo 6 lidí a každý byl úplně jiný (věk, pohlaví, koníčky, sociální vrstva, motivace pro kurz, styl psaní, ...), přičemž to psaní byl takový tmelicí prvek. Myslím, že za jiných okolností bychom se v tomto složení nemohli potkat. Jak říkám, zvláštní a obohacující setkání. Vlastně nemám, co bych vytkla. 
Byl to příjemně strávený víkend mimo realitu všedního dne a budu na něj velmi ráda vzpomínat. Pevně doufám, že mě to posunulo alespoň malinko správným směrem, abych se třeba nebála, a konečně něco napsala!
Gábina Kuřová



Druhá lekce dlouhodobého on-line kurzu pro superpokročilé s Danou 14. října 2021


Na druhém kurzu 14. října 2021 jsme četli vzpomínku, kterou vyvolal hudební motiv a úkol podle zadání Jak by vypadal svět bez...  Na lekci jsme dostali za úkol zvolit si známou literární postavu a začlenit ji do příběhu ze současnosti. Na to navazuje domácí úkol napsat apokryf nebo bajku o první zapomenuté Adamově ženě Lilith, která byla stvořená z prachu jako její muž. 
Odsouhlasili jsme si, že příští rok zapracujeme na společné knize o "člověku naší doby" a náměty budeme hledat v trilogii Yuvala Noaha Harariho. Asi nejvíce inspirace je ve třetím díle 21 lekci pro 21. století. 
Lucie Svibová



Beletrii nesmíte nechat bez hlavní postavy! Je hybatelkou nejen vlastního osudu, ale jsou na ni navázány i příběhy postav vedlejších.
Důležité je ve čtenáři vzbudit pocit, že si hlavní hrdina dokáže se svým osudem poradit. 
Spisovatel správným vykreslením postavy sází na osobní empatii čtenáře. Čtenáři pak záleží na tom, jak se situace vyvine, protože tak jedná postava. V opačném případě se jako spisovatelé dopouštíme začátečnické chyby. 
Vzbuďme tedy ve čtenáři pocit, že chápeme motivaci postav. Tak bude moci předvídat jejich reakce, a i když se v některých případech jejich ideály nebudou slučovat s čtenářovým pohledem na věc, díky bezvadnému vylíčení charakteristiky hrdinů i anti-hrdinů dokáže jejich jednání a postupy pochopit a jako důvěryhodné schválit.
Zápletka či popis musí být uvěřitelné. Může jít o jakoukoliv situaci, děj ze života nebo klidně o sci-fi. Lze kombinovat, mystifikovat, ve fantazii se meze nekladou. Spisovatel však musí umět vypíchnout jednu zápletku z těch, které ho v danou chvíli napadnou a zvolit ji jako nosné téma dané scény, či rovnou celého příběhu. Poté se jí musí po celé vyprávění držet. Dobré je si předkreslit pavučinu příběhu a postav, aby se spisovatel při psaní neztratil a nemusel během vyprávění tápat, kam ho v konkrétní chvíli intuice a fantazie zavedla.
Ve zkratce lze dané informace shrnout následovně: Vykreslit danou postavu během jejího jednání barvitě, smysluplně a uvěřitelně.
Charakteristika dané postavy během konkrétní situace, či scény příběh přirozeně posune. Samotná akce by měla být optimálně dramatická a spisovatel díky ní nesmí čtenáře zahltit přemírou dějů, zvratů a vedlejších postav. 
Scénou myslíme vše, co je obsaženo v nepřerušeném toku děje od jedné události ke druhé.
Spisovatel též dává pozor na stavbu jednotlivých scén, jejich provázanost, konkrétní význam a funkci. Ve vyprávění, či popisu by se měl vyvarovat přílišné košatosti. Zdržuje od plynulosti děje, ubírá na dramatičnosti a může čtenáře nudit. Ten pak ztrácí přehled a má mylný pocit, že je pro něj daná informace důležitá. Má-li být příběh úspěšný, autor musí umět správně analyzovat logiku vygradování příběhu. Pochopitelnost zápletky tvoří jádro celého děje. Pokud neuvěříme, znamená to, že autor dostatečně nevykreslil buď jednotlivé účastníky příběhu, či nepopsal původ jejich jednání.
Podstatný kolorit příběhu tvoří vedlejší postavy. Autor je musí vykreslit neméně barvitě, jelikož pomáhají hlavnímu hrdinovi v akci a bez nich by nebylo možno tvořit jednotlivé zápletky.
V momentě, kdy má autor zhotovené jednotlivé zápletky, charakteristiku postav a linku příběhu, může už jen komponovat. Skládá jednotlivé situace, mění, dobarvuje. Zná-li přesně, kam chce svůj příběh dostat a co je cílem celého sdělení, může komponováním a pozměňováním děj prosvětlit a zkrášlit.



Ahoj Dano,
hodina s Natašou byla úžasná!!! Moc za ní děkuji!
V příloze posílám cvičení v Ich a Du formě. Naučila jsem se, že Ich forma - působí autenticky - může však mystifikovat, že se jedná o příběh vlastní... Přikládám i vzpomínku na základě hudebního motivu Kachna na pekáči. Těším se na příště a moc zdravím.



Osmá lekce dlouhodobého on-line kurzu s Natašou


Probírali jsme úhel pohledu, teorii a příklady. Také jsme povídali o tom, jak je těžké psát o sobě, že je dobrý odstup a vypnout autocenzuru. Na všechny úhly pohledu jsme vyzkoušeli cvičení: 
 1/ Cvičení ICH forma 
Napište krátký příběh vyprávěný v první osobě. Zkuste si vymyslet postavu, která s vámi nemá prakticky nic společného (tzn. postavu jiného pohlaví, věku, vzdělání, národnosti a odlišného rodinného zázemí). 
 2/ Cvičení DU forma Napište pokračování příběhu v DU formě. Stačí 5-10 vět: 
Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit kde to jsi ani co je za den... 
3/ Za domácí úkol mají 
Cvičení: ER forma - Jak mě vidí... 
Napište odstavec či dva o tom, jak vás vidí (vnímá) vaše bezprostřední okolí, když píšete. Vypravěčem o vašem psaní musí být nějaký neživý předmět z vašeho okolí, anebo třeba domácí mazlíček či jiné zvíře, které je přítomné vašemu tvůrčímu zápalu nebo spisovatelskému bloku. Jak vás „vidí" při vaší tvorbě fíkus v rohu či hrnek na kafe? Co si asi myslí váš pes, když vás pozoruje při psaní? Pište v er-formě a berte to s nadsázkou! 
 4/ Dalším úkolem na doma je dopsat cvičení na ICH a DU formu. Vylouply se nich výborné háčky a všichni jsou zvědaví na to, jak to bude dál! :-)
Nataša Richterová



Úhel pohledu musí autor zachovat v celém díle. Je velikým prohřeškem přeskakovat z ICH do ER nebo jiné formy. Co to tedy je? 
Třeba:
„Tak nevím, mám si koupit vodky půllitr nebo rovnou celý? Vezmu celý, ale ve dvou flaškách. Jo, to bude nejlepší. Snad na mě nečumí někdo známej. Zatracenej absťák…“
Nebo:
Martin přemýšlí u regálu s alkoholem a zdá se, že řeší dilema. Ne snad nad značkou, ale množstvím. Rozhlíží se, zda jej někdo známý nepozoruje. Nakonec se rozhoduje a bere dvě půllitrové láhve vodky, prokleté božstvo alkoholika.
A do třetice:
Stojíš v marketu v oddělení s alkoholem. Dobrý pozorovatel by si všiml lehkého třesu tvých rukou. Nejistě se rozhlížíš, jestli neuvidíš někoho, kdo nechceš, aby tě viděl, jak do košíku vkládáš dva půllitry vodky. Nechceš, ale musíš, chceš-li fungovat, musíš…
ICH – ER – DU.
To není začátek nějakého německého písňového refrénu, ale stručné pojmenování základních forem ÚHLŮ POHLEDU z jakých se nejčastěji píše příběh. Jejich tři základní formy jste slyšeli na začátku.
Nejde o nic jiného než o to, čí oči se dívají a jakým vyjadřovacím způsobem je příběh vyprávěn. Tedy ve které osobě z hlediska gramatického je dílo psáno. Ano, to je první dilema spisovatele, totiž rozhodnout se, kdo bude vypravěčem jeho příběhu.

Ten první - ICH forma, umožňuje autorovi psát tak, jak hrdina mluví. Je to snadné. Mluvím „já“, říkám, co vidím, co si myslím, popisuji, co se právě odehrává či odehrálo nebo co se může teprve stát. První osoba však ztrácí výraz tváře, své gestikulace, vidí jen do jedné mysli a nemůže být na více místech zároveň. První osoba se nejčastěji využívá v případě, kdy je hlavní postavou samotný vypravěč. Není tedy divu, že se první osobou píše zejména v autobiografiích či memoárech. Příběhy, které jste vy sami zažili, získávají ich-formou osobnější nádech.
Hlavní výhoda ich-formy tkví v možnostech, jak vyjadřovat niterní pocity a další psychické pochody hlavního hrdiny či hrdinky. Vyvolává větší pocit reálnosti a svázání čtenáře s osobností samotného autora, přestože se může jednat o fiktivního vypravěče ve fiktivním světě.
Druhou je Er-forma. V ER formě hovoří autor z pozice „Boha“. Tedy vyprávění v osobě třetí (on, ona, ono, oni).
Er-forma se hodí více do příběhů, kde je třeba popisovat objektivněji. Vyprávíme o hrdinovi či hrdinech s větším odstupem a často máme větší možnosti popisovat i realitu, o které daní hrdinové nemají tušení.
Er-formě se díky snaze popsat autorský svět co nejobjektivněji a s odstupem říká také "vševidoucí vypravěč". Výhoda třetí osoby je možnost přeskakovat mezi různými perspektivami a pohledy individuálních postav, a to klidně v jednom odstavci. Můžeme tak popisovat scény, u nichž nebyla předchozí postava přítomna, jednodušeji skákat z jednoho místa do druhého, vytvářet vedlejší zápletky a zároveň se i zbavíme opakujícího slovesa "jsem", které se v češtině vyskytuje v ich-formě opravdu frekventovaně a je často složité poskládat věty bez něj.
Třetí formou je tzv. DU forma. Du-formou, autor oslovuje čtenáře ve druhé osobě (ty, vy), ale třeba takový Jakub Deml takto oslovoval květiny ve své sbírce Moji přátelé; častěji se však du-forma vyskytuje třeba v dopisním stylu s jasným adresátem. Du formou bývají napsány tzv. epistolární romány, tedy romány psané formou dopisů, které spisovatel napsal tak, aby působily jako pravá korespondence mezi postavami. Tato forma má velký vliv na čtenářovo vnímání románu.
Veškerý děj je v románu v dopisech popisován účastníky korespondence a čtenář tak získává pocit, že do této soukromé korespondence nahlíží. Použitím této formy se autor snaží docílit dojmu větší opravdovosti a realismu a zároveň mu umožňuje poskytnout čtenáři více úhlů pohledu.

Pokud při tvůrčím psaní váháte, kterou osobu zvolit, zkuste si na krátké ploše napsat 3x nějaký stejný příběh pokaždé s použitím jiné formy. Chvíli, den dva je nechte „uležet“ a vraťte se k nim a poté vyhodnoťte, která forma je pro váš příběh ta pravá. Tato má poslední poznámka samozřejmě není úkol, dát jej přísluší povolanější osobě. Apeluji spíše na vlastní iniciativu.



Ich / er / du forma (výhody / nevýhody)
Ich forma - nevýhoda: v češtině se hodně opakuje "jsem"; výhoda - bližší vazba čtenáře a autora
Er forma - možnost: poučený vypravěč
Bára Ponešová



DU forma je vtahující, vhodná jako háček pro další příběh.
Zbavit se autocenzury



Er forma- objektivní a subjektivní vyprávění, vypisování se uz traumat - autocenzura a jak na ni, udělat z příbuzných jiné osoby.
Jiří Wilson Němec



Vedlejší postavy jsou pro každý příběh důležité. Vedlejší postava musí být zajímavá, uvěřitelná. Díky své existenci stvoří rámec pro ty druhé. Vedlejší postava se musí se svou rolí smířit! Musí se přizpůsobit situaci. O vedlejší postavě platí, že o ní vše víme – kdy se narodila, co měla k obědu, kdy měla naposledy sex, co má v kapse a na co právě teď myslí…
Nataša Richterová



13. října 2021




Letošní cenu Arnošta Lustiga za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost letos obdržel chirurg Pavel Pafko. Cena se udílí každoročně jednomu z žijících českých občanů, který se obdobným způsobem jako spisovatel Arnošt Lustig příkladně zasloužil o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot. 

Jedenaosmdesátiletý laureát Pafko podle svých slov Lustiga osobně neznal, ale oceňuje na něm jeho optimismus. "My dnes nemáme hlad, nejde nám o život a přitom jsme pořád otrávení a naštvaní. Ale z jeho osobnosti, i když měl těžký život, je cítit radost ze života," řekl profesor Pafko. "V srpnu jsem měl těžký úraz na kole, přežil jsem. Oba jsme s Lustigem byli blízko smrti, oba jsme byli na dně a díky tomu jsme pochopili, že vztahy v rodině jsou absolutní základ všeho. Je potřeba myslet na rodinu, vše není v práci, v penězích a o slávě." 



Vážená paní Emingerová, 
učil jsem před lety vašeho syna Šimona Pravdu na Gymnáziu Na Vítězné pláni. Náhodou jsem na něj narazil při svém pátrání po zajímavých kurzech tvůrčího psaní. Píšu dlouhé roky krátké říkanky, zkouším i kratší příběhy/povídky nebo experimentální texty. V létě jsem si vydal malou knihu svých povídek, které jsem psal na zadání od jednoho kamaráda, každá povídka měla přesně sto slov. 
Chtěl bych se psaní soustavněji věnovat. 
Šimon říkal, že by možná byla nějaká možnost navštěvovat nějaký z vašich kurzů a pod vaším vedením více psal. Měl bych velký zájem o účast na vašem víkendovém prosincovém kurzu pro začátečníky a pak bych navázal nějakým dlouhodobějším programem rozvoje mého psaní. Jedná se mi spíše o dlouhodobé (např. pololetní) kurzy se zpětnou vazbou.
Ještě jednou moc děkuji a těším se na společnou práci
Marek Fajfr 



Křest Markovy knihy VYDŘI-DUŠI v Zóně Palladia





Mnozí už si odnesli vlastní knihy! S podzimem začaly jejich křty, jak se můžete dočít v říjnovém Zpravodaji PSANÍ DÁVÁ KŘÍDLA. Marek Greger měl v Palladiu autogramiádu své vtipné prvotiny VYDŘI-DUŠI. Začátkem října představila v Městské knihovně v Orlové sbírku kratičkých příběhů CO V KARTÁCH NEBYLO Hanka KavalováV berounském Muzeu Českého krasu pokřtil Michal Hejna publikaci o jeskyních ČLOVĚK A PODZEMNÍ SVĚT. Literární počin má za sebou Irena Lahodná s knížkou ŽELEZNÝ DĚDEK. A na světě už je obálka knihy Moniky Hodáčové DOBŘÍ LIDÉ DRŽÍ SVĚT. 
Všem autorům moc gratulujeme a díky všem, kteří je přišli podpořit!!
Dana Emingerová



Markův křest 6. října v 19 hodin v Zóně Palladia

Víte o tom, že když chcete být blondýna s krásným obličejem, dlouhýma nohama, luxusním zadkem, plochým břichem a hezkými rty i zuby, seberou vám půlku mozku? Nebo že vám za sebevraždu na ústředí Centro Universum udělí mínusové body? Zajímá vás lekce přežití v životních sračkách či kurz poctivosti? Neváhejte a o Markovu příručku reinkarnace s názvem VYDŘI-DUŠI si napište Ježíškovi, či třeba přímo Markovi. 
Ale pozor, může se vám pak stát, že se budete smát v tramvaji nahlas, nebo že půjdete spát ve dvě v noci, protože se od stránek nebudete moci odtrhnout. Zažila jsem obojí. 
Takže Marku, jsem ráda, že jsem mohla být součástí Tvého velkého dne a přeji Ti v duchu Tvé knihy hezké záření na poli pisatelském i životním.



Ačkoliv jsem zatím slyšela jen několik ukázek, už teď vím, že VYDŘI-DUŠI budou jednou z mých nejoblíbenějších knížek ... Moc se na ni, Marku, těším. 🙂
Zdena Součková