Kolik by u nás bylo plnohodnotných mužů? - napsala Bohuslava Kopřivová

U nás se z kluka stává dospělý dosažením plnoletosti. Ne všude je to tak. V etnické skupině Hamarů v Etiopii je to skutečně těžké. 

Zúčastnili jsme se rituálu bullah, což je velký svátek pro každou rodinu dospívajícího chlapce. Sejde se celá rodina, včetně vzdálených příbuzných, což jsou skoro všichni. 

Začátek slavnosti se konal za vesnicí Dimeka. Ve vyschlém korytu řeky ženy zpívaly, tančily, na nohách měly zvonečky, takže to cinkalo a dvě k tomu ještě troubily. Krásný randál, pak se rozutekly a my jsme se mohli podívat, jak se připravuje na slavnost mladý chlapec. 

Měl na hlavně spoustu copánků, které mu musí rozčesat, nejprve tedy rozplést, což je strašně zdlouhavá práce. Vlasy se mu potom sváží do jednoho culíku uprostřed hlavy. Poté opět přihopsaly ženy, a mužům začalo slavnostní zdobení obličejů hlinkou a bílým roztokem z kamene, který se naškrábal a zakapal vodou. Ženy se předváděly, tančily jak o život, ale hlavně se nechaly šlehat od mužů proutky, tedy spíš pruty, až měly záda rozdrásaná do krve. Bylo to úděsné, která nebyla moc vyšlehána, vyzývala muže, aby ji víc třískaly a tím byla spokojenější. Tekla jim krev, záda měly samé živé maso a mnohdy v ranách i kousky proutků. Nedávaly na sobě znát žádnou bolest, smály se a tančily, byly v transu. Potom se všichni účastníci přesunuli na jiné místo, kde se konal samotný rituál – skákání přes býky.

 

Pilo se pivo a káva, ženy tančily, ostatní se bavili a popíjeli a čekalo se na šestou večerní hodinu, kdy začal iniciační proces. Nejprve zabili kůzle. Takové krásné s černou hlavou, přinesla ho jedna dívka, já si myslela, že se někam zaběhlo a ona ho chytila, ale ne, ono šlo na smrt. Uvázali ho za nožičku nějakou liánou a na místě pod vystavěnou branou z klacků, kde byl již připravený celý nahý oslavenec, který kůzlátko podřízl a vykuchal. Opekli ho a on snědl opečená játra, věštilo se z vnitřností, ale to už jsme neviděli, ostatní muži se kolem semkli a nás, jediné bílé, mezi sebe nepustili. 

Býci, včetně malého telátka se zatím spokojeně pásli opodál. Nebyli to žádní dorostenci, ale pořádné kusy. Na samotné skákání bylo připraveno místo, na které se muži snažili seřadit těšně vedle sebe býky. Bylo to náročné, býkům se to moc nelíbilo a když už to vypadalo skoro hotové, tak se jeden býk naštval a utekl, což byla pěkná mela. 

Byl hodně rozzuřený a my poznali „koridu“ zblízka. Nastal obrovský zmatek, každý se chtěl někam schovat a býk řádil jak pominutý. Když ho nakonec chytili a chtěli zařadit, splašil se zas jiný. To se stalo ještě několikrát, ale už to nebylo tak dramatické, ten první byl nejdivočejší. Nakonec se podařilo všechny býky uklidnit a horda chlapů je držela za roky i ocasy, a býci už stáli poslušně v jedné řadě. Všichni si oddechli, i místní, bylo to opravdu nebezpečné. 

 Ženy neustále chodily dokola a zpívaly a cinkaly, ani se nedivím, že se ta zvířata plašila. Udržet takovou pěkně rohatou horu masa v klidu, to dá i spoustě silných chlapů zabrat. Jen to telátko bylo hodné, na to stačil jeden. Býků bylo 11 a ten mrňous. Konečně bylo vše seřazeno a mladík vyběhl. Měl za úkol přeskákat přes hřbety všech býků, tam a zpět alespoň 4 x. Rozběhl se, skočil na býka a skákal z jednoho na druhého. Přeběhl je tam a zpátky asi osmkrát, na telátko pochopitelně ani nešlápl, o to jsem se bála. Úžasné, nyní byl již muž a hrdina dne. Teď už se může i oženit a ostříhat vlasy. Zařadil se tak mezi dospělé, což všichni oslavovali dva dny.

Nevím, zda by to někdo u nás dokázal, asi by těch sňatků bylo ještě míň než nyní.