Co teď s ní - napsala Lucie Veigertová

Přátelská návštěva, rozbitá digestoř nebo drzá okupace půdy? Tuto otázku jsem si kladla jeden večer, kdy jsem byla sama doma, z naší kuchyně ozývalo zvláštní škrábání a cosi se sypalo na sporák. Náš hlídač, maltézský psík, ten večer dostál své přezdívce „gaučák.“ Spokojeně si totiž hověl na měkké sedačce a podivné zvuky ho nezajímaly. Proč taky, když si může spokojeně nerušeně ležet a nemusí prokazovat svou odvahu?
No, pravda, hrdina jsme nebyli ani jeden, kuchyni jsme se ten večer vyhýbali obloukem. Druhý den, kdy můj strach odešel s černočernou tmou, jsem sebrala odvahu a otevřela skříňku nad digestoří.

Třída 9.B, jak ji vidí uklízečka - napsala Lucie Veigertová

A nakonec to „nejlepší“.
9. B, no jo, tam jsou ti největší bordeláři z celé školy. Vlezu do třídy nad schodištěm, nic není, jako před dvěma týdny, než ti raubíři po karanténě nastoupili do školy...
Skoro půl roku jsem tady udržela čistotu bez větší námahy. Všechny lavice byly srovnané, jak to ve školách bývá, pěkně v řadách za sebou. Židličky čisté, ještě nepopsané od taháků. Nalepené žvýkačky pod umyvadlem ani plesnivé svačiny na mě nečekaly zastrčený za radiátory.