Hřiště - variance na článek o rozbitém dětském hřišti

„Maminko, mamiiii, bolí mne prstíček, mám tam asi tfísku.“
„Kdes to zase lezl?“
„Támhle, po té prolejzačce. Tak jako Pepík.“
Proč mne maminka zase nadává, když já za to vůbec nemůžu…? Od té doby, co chodíme s tátou ze školky, tak se tu pokaždé stavíme, s mámou jen někdy. Já se tu můžu vyřádit. Moc mne to baví. Můj nejlepší kámoš Pepík si tu se mnou hraje na hoňku. Jo a pak taky stavíme hrady. A taky se šermujeme klackama – ale to máma nerada vidí.

Před večeří – napsala Zuzana Pavelková

„Ahoj, miláčku!“
„Ahoj!“
„Jaký jsi měl den?“
„Jo, dobrý.“
„A co v práci?“
„Klasika. Hektika jako každý den.“
„Jak dopadla porada?“
„OK.“

První dojem - napsala Zuzana Pavelková

Jsem vášnivá cestovatelka. A protože jsem už dlouho nikde nebyla, tak jedu alespoň do Prahy za kamarádkou, že si po čase zajdeme na kafe. Našly jsme útulnou hospůdku, pohodlně jsme se usadily a daly se do povídání.
V tom do restaurace vtrhl hlouček chlapů. Jejich smích strhl náš pohled. Byli 3. Jeden malý zavalitý, druhý vysoký sportovní postavy a třetí brejloun s pleší. Hned jsem měla ve výběru jasno. Rozbušilo se mi srdce. Miluju vysoké chlapy! Chtěla bych na něj udělat dobrý dojem! Ačkoli byla restaurace poloprázdná, vybrali si kluci stůl vedle nás. Srdce mi zaplesalo.
Jana mi říká: „Ty se červenáš!?“
Já na to: „Ne, proč?“
Jana pohodila hlavou a pokračovala ve vyprávění. Já se však přestala soustředit. Po očku jsem pokukovala po čahounovi.

Dyjór - napsaly Kateřina Bajerová a Zuzana Pavelková

Kupé opouští distingovaná dáma v nejlepších letech, dále v cestě pokračují dva cestující, žena středního věku a muž z lidu.
„Fí ha, ta byla napucovaná, ale smrdí jak cap.“
„Ale vůbec ne…“
„Jak vůbec né! To byl puch, že by se o to dal opřít bicykl!“
„Pane, to byl Dior!“
„Jakej Dyjór, normální kanálka.“
„Pane, vy nechodíte do parfumerie?“
„Parfu – co?“
„Par-fu-mé-ri-je, vy jste nikdy nekoupil manželce parfém, voňavku?“