O medvědovi a lani - napsala Dana Emingerová

Medvěd grizzly ulovil mladou laň. Když zjistil, jak je krásná, nesežral ji, ale odvedl si ji do doupěte.
„Ušetřím tě, ale ode dneška budeš moje žena,“ prohlásil. Laň se však medvěda bála. Nakonec grizzlyho její nářky tak rozčilily, že ji přivázal ke stromu. 

Jednoho dne hlasitý nářek zaslechlo stádo jelenů za řekou. Statný dvanácterák přeplaval proud a pokusil se laň osvobodit. To grizzlyho rozzuřilo. Nejdřív sežral laň. Potom roztrhal i půl jeleního stáda za vodou. 

„Udělal správně,“ bručeli všichni medvědi. „Chtěli mu ukrást ženu.“

Pět míst, která byste měli vidět v Berouně - napsal Honza Smrčka

Normálně říká v Berouně „Beroun", ale to město si zaslouží větší pozornost, než citaci z filmu Vesničko má středisková. Založili jej kupci putující po stezce mezi Prahou a Norimberkem a městem je od roku 1265. Obchodování může za to, že má velmi rozsáhlý rinek. Zde naši prohlídku začneme. Vůbec nevadí, že jsme přijeli autem, dá se zde dobře zaparkovat a parkovné je přijatelné.

Na školním výletě - napsala Magdaléna Rendlová

Vždy byla velmi vzorná. Třídní premiantka. Zásadně jedničkář. Nebylo to však kvůli ní, ale kvůli rodičům. Vlastně jí tento nátlak způsoboval mnoho stresu a smutku. Nikdy se necítila být úplně sama sebou a nevěděla,jaké to je se prostě a jednoduše bavit. Kamarádku měla pouze jednu a i s ní se vídala tak jednou do měsíce. Ve škole se nebavila s nikým.

Proto pochopíte její překvapení, když k ní do pokoje na školním výletě přiklopýtaly dvě holky od ní ze třídy. Věděla sice jejich jména, ale tím to tak končilo.

Tel Aviv, město na kopci jara - napsala Vanda Carmel

Se šestihodinovým zpožděním, kvůli nepřízni počasí, konečně přistáváme na letišti Ben Guriona v TLV. Je šabat, krátce před půlnocí. Paní na informacích v letištní hale mi sděluje, že do centra už opravdu nic nejede, jedině lze objednat taxi přes aplikaci v mobilu.
V zoufalství a panice vybíhám ven, brána metra je zavřená, po MHD vskutku ani památky. Ticho a prázdno. Venku stojí, zdánlivě na dosah ruky, připravené taxi s typicky žlutým nápisem „Monit“ na střeše, které je mi ovšem, bez aplikace v mobilu, na hony vzdálené.

Bolest - napsal Oldich Voženílek

Je to dávno má nejlepší přítelkyně,
která smývá lži a všechny falešné tóny,
která hlídá mé komory i předsíně,
a to podstatně líp nežli přístroje Sony.

Hodně lidí ji obvykle nenávidí,
zkouší zahnat ji od svého slabého těla,
možná bojí se nebo se hloupě stydí
za tu ubohost, která z nich otroky dělá.

Pařížská romance - napsal Lubomír Hanzlík

Stála jsi na refýži 

když horké léto budilo se nad Paříží 

Slyšel jsem křehké tóny slunečního blues, tiše tančit na tvém těle 

slyšel jsem jeho nevšední zpěvy, nehodící se do kostela 

Slyšel jsem barvy krásných tónů, které jsi mi v jedinečné pauze letního tichého rána prozradila 

Slyšel jsem blues horké láskou a nadějí 

Slyšel jsem blues, 

co si zvony katedrály Notre-Dame tiše v noci šeptaly 

Jak překonat spisovatelský blok - připravila Klára Dvořáková

Spisovatelský blok je reálný stav, který má své příčiny i řešení, a zdaleka nejde jen o pouhou lenost. Techniky, jak jej překonat, lze rozdělit podle toho, zda bojujete s vnitřním kritikem a strachem začít, nebo zda jste se zasekli přímo v ději příběhu.

1. Překonání strachu a vnitřního kritika
Tento typ bloku často způsobuje perfekcionismus a touha po dokonalosti. K jeho prolomení pomáhají tyto metody:
Dovolte si psát špatně: Pište nespisovně, slangově, s chybami nebo napůl cizím jazykem. Důležité je „nastartovat psací mašinu“, opravy můžete udělat později.
Diktování: Místo psaní zkuste myšlenky diktovat do telefonu s využitím funkce převodu mluveného slova na text.
Změna prostředí: Pokud se nemůžete soustředit doma, jděte psát do kavárny, knihovny nebo MHD. Tvůrčí ruch okolí může být nakažlivý.

Autem po moři - napsala Sabina Prisender

V mém dĕtství visel u nás v hale malý dřevotisk vstupní brány do Tallinu. Táta tam v mládí nejspíš sehrál šachový zápas a asi vyhrál. Já to místo jako dítĕ vzhledem k minimálním znalostem zemĕpisu projektovala někam na hedvábnou stezku, snad k Samarkándu.
Teď sedím v letadle z rozžhavené Vídnĕ smĕrem na severovýchod a snažím se nevnímat manželovy pokusy použít lámanou maďarštinu pro konverzaci se Stewardess z Estonska. Je trochu oplácaná a velmi evropská, skvĕlá kombinace. Objednám si u ní vychlazený Vana Tallin a sumíruju si v hlavĕ, co vlastně o cíli naší destinace vím.

Bajka na P - napsal Honza Flajžík

Po pizzerii poskakovali pracovití pizzaři. Průběžná poptávka představovala potenciální průlom. Pacholek Pepa pravidelně pobíhal po place. Poprvé posadil policisty pochůzkáře, povrchní pekaře, prodejce, pak přednostně pány politiky. Puntičkářský pizzař Petr prodal pod pultem poslední pomeranč, pak popošel připravit pokrm. Pytlík parmazánu prodělal poslední proužek. Přinesl proto poloprázdný popsaný písmeny PP. ,,Poslední parmezán" pomyslel. Pohlédl po place, pak poslepu posypal pizzu plnou palbou. Provedl pizzu pecí, pak pokrájel, připravil pro prezentaci. Pacholek přenesl pokrm plným placem posazeným policistům.

KABARET KAJMANKA - napsal Jiří Wilson Němec

Koncesionáři křtili KABARET KAJMANKA. Křtili kvalitní kolínskou kulturu. Konečně! Kolik koleček kupčení, kárání, korupčních kontrol. Krajští kočí konečně kývli. Křest kulminoval. Kabaret Kajmanka kypěl kvasem krátkých kusů kantát, kankánů, kupletů. Konferenciér kumuloval kameňáky, kosil konjukturalisty kritikou. Kurážná klučičí kapela KATARZE křepčila. Komedianti kolem kulis kralovali kuželům, koulím, kouzelníci kapesníkům, krepovým květům, kyticím, kartám, krabicím, králíkům klobouků. Kaskadéři, kandidáti kamikadze, karikatury kejklířů.

Pojedeme do světa! - napsal Honza Smrčka

Ještě stále svítí sluníčko. Měl by to být hezký den, ale do srdce se nám vlila závist a ta to slunce zastínila. Jedeme od Karla. On je okresní světoběžník a my jsme měli tu čest jej opět navštívit. Bulváry, katedrály, náměstí, sochy, fontány. Prostě nádhera a jak to dokáže vyfotit!
V autě je ticho. 

Jedeme domů a není nám do řeči. Něco v nás hlodá. Je nám oběma jasné, o co jde. Mařenka dělá, že se nic neděje, ale já vím, že se něco děje. 

Konečně promluví: „Josefe, to bylo, viď?" 

Dopis - napsala Gabriela Vrbíková

Oprýskané dveře visely na jednom pantu. Vlhký a dlouho neuklizený sklep byl cítit myšinou. Předchozí majitelé nebo nájemníci zde nechali vše, co už dosloužilo a s čím se jim nechtělo stěhovat. Špinavé a potrhané krabice. Otlučené hrnce, staré časopisy, sešmajdané boty. 

Na stropě blikala žárovka. Chomáče prachu se vznášely v mdlém světle.
Dopisy našla zapadlé mezi starými sešity a rozlámanými gramofonovými deskami. Sfoukla z nich prach. Jazyk, kterým byly napsané, neznala, ale okamžitě zatoužila zjistit, co se v nich píše.

Dívka s tváří Večernice - napsal Lubomír Hanzlík

Dívka s tváří Večernice čte první řádky pohlednice z Madridu
Dívka s tváří Večernice hrává blues každý pátek u radnice
Dívka s tváří Večernice tiše šeptá do sklenice od vína verše, co jí právě napadnou
Dívka s tváří Večernice, co úsměvů zná na tisíce teď zavřela své dveře do ložnice
Dívka s tváří Večernice, co potkal jsem jí na Letnice voněla mi od mandlí a trochu od skořice
A teď se loučím dívko s tváří Večernice, co úsměvů máš na tisíce

Svalová hmota - napsal Oldřich Voženílek

Odevzdal je celé
Celé beze zbytku
Neustále živil
Něhou
Růžemi
Duší svou i tělem
Vysmíval se zítřku
Nohama byl všude
Nikdy
Na zemi

Referát: Reakce postavy na situaci - připravila Klára Dvořáková

1) Vymyslete alespoň pět reakcí na situaci, ve které se ocitne fiktivní postava příběhu
2) Označte tu reakci, jak by se zachovala vaše hlavní postava příběhu.
3) Jak byste se zachovali v danou chvíli vy osobně?
4) Je vaše reakce stejná nebo rozdílná? Pokud jde o autobiografii, tak je to ok.
5) Nechová se vaše postava jako Mary Sue (krásná, úžasná, vše umí nejlépe, žádné slabiny…)? Tu čtenáři nemají rádi – neztotožní se s ní.

Psík paní Bláhové - napsala Magdaléna Rendlová

Naše sousedka paní Bláhová si jednoho jarního dne pořídila psíka. A nebyl to ledajaký pes. Stál asi osmdesát tisíc a jeho čistokrevný rodokmen skýtal předky dokonce až v USA. Jinak tedy nevím, co na něm bylo tak skvělého. Byl malinký a příliš huňatý, takže když šel, vypadal jako načančaná hopsající bambule.
I přes to se jednalo o drahou raritu, čehož si byla paní Bláhová jistě vědoma a tak se s ním hned další ráno vydala producírovat do naší ulice.
Ten byl teda uštěkanej, to vám povím. Křičel všude okolo sebe, jen u našeho plotu se pozastavil.

Strašidelný dům - napsala Andrea Dudaško

Vždycky, když jdu kolem, snažím se nezpomalovat, ale stejně si všimnu toho špinavého květináče na okně, do kterého lidé občas házejí drobné. Někteří kolemjdoucí tím prý pomáhají staré majitelce domu, i když člověk má spíš pocit, že se ty mince ztratí někde v nánosu prachu a hlíny.
Ten starý cihlový dům s omítkou rozpraskanou tak, že z ní na mnoha místech lezou ven tmavé, vlhké cihly, působí mezi moderními budovami jako zapomenutý zbytek něčeho, co už mělo dávno zmizet. Zdi jsou špinavé, místy zelené od plísně a celé stavení vypadá, jako by se každou chvíli mělo sesypat samo do sebe.

Malebné zátiší - napsala Andrea Dudaško

Vždycky, když jdu kolem, na chvíli se zastavím a do květináčku na okně hodím pár mincí. Vím, že to tak dělají i někteří další kolemjdoucí a pomáhají tím staré majitelce domu.
Ten stařičký cihlový dům s omítkou popraskanou tak, že na mnoha místech vystupují červené cihly, podle některých lidí do moderní zástavby nepatří. Mně se ale zdá, že má zvláštní kouzlo – jako by si z jiného času přinesl klid, který se tu už skoro nevidí.
Domek patří staré paní. Osobně ji neznám, ale pokaždé ji vidím sedět venku a usmívat se. Nemá už zuby, přesto je její úsměv srdečný a překvapivě nakažlivý. Stačí na ni chvíli pohlédnout a člověk má pocit, že se svět na okamžik zpomalil.

Prach a štěrk a cosi bílého - napsala Magdaléna Rendlová

Kam se podíval okolo byla pouze hlína, kameny a seschlé stromy. Vzduchem se proháněly hlasy větrných meluzín a sem tam mu okolo hlavy zabzučela moucha. Kromě toho slyšel kručení v břiše, kterého se už posledních pár dní nebyl schopen zbavit. 

Na putování vyšel se zásobami na týden, ty však zkonzumoval za necelé dva dny. Zapomněl při plánování jídla zvážit svůj obvyklý apetit. Žádné obchody po cestě nepotkal. Na mapách jich sice bylo mnoho, ale když dorazil do těchto končin zjistil, že telefon mu v mnohém lhal.

Padaly hvězdy - napsal Lubomír Hanzlík

Padaly hvězdy tobě na ramena sluncem něžně opálená

Padaly hvězdy tobě do vlasů a bůh se tiše díval na krásu

Padaly hvězdy tobě do klína a byla nultá noční hodina

Padaly hvězdy nad Vltavou a měsíc tiše tančil valčík nad tvou hlavou

Padaly hvězdy nad noční Prahou a milenci a milenky rychle a tiše spěchali za zábavou

Padaly hvězdy nad tvou hlavou a levá ruka v tichém rytmu doteků trochu nedbale střídala pravou

Padaly hvězdy tiše mezi teplými kapkami letního deště