2. srpna 2026

Psík paní Bláhové - napsala Magdaléna Rendlová

Naše sousedka paní Bláhová si jednoho jarního dne pořídila psíka. A nebyl to ledajaký pes. Stál asi osmdesát tisíc a jeho čistokrevný rodokmen skýtal předky dokonce až v USA. Jinak tedy nevím, co na něm bylo tak skvělého. Byl malinký a příliš huňatý, takže když šel, vypadal jako načančaná hopsající bambule.
I přes to se jednalo o drahou raritu, čehož si byla paní Bláhová jistě vědoma a tak se s ním hned další ráno vydala producírovat do naší ulice.
Ten byl teda uštěkanej, to vám povím. Křičel všude okolo sebe, jen u našeho plotu se pozastavil. V ten moment se za ním totiž objevil Baryk - náš lovecký pes asi čtyřikrát větší než tahle miniaturní primadona.
Psík chvíli přemítal, zda si díky svému nadřazenému původu může troufnout i na takového obra. Přece jenom byl Baryk za plotem a k žádné fyzické konfrontaci dojít nemohlo, takže proč ne. ,,Haf ňaf ňaf” vyštěkl povýšeným tónem a otočil se na podpatku.
V tom se však vrátka plotu rozevřela, Baryk pomstychtivě vyběhl na ulici a dal psíkovi co proto.

Zkrátka a jednoduše, je dobré se nad tím více zamyslet, než na někoho vyštěkneme.